Talislanta je hra zasazená do stejnojmenného psychedelického světa Talisanta plného magie a roztodivných ras a zvířat. Svět je charakteristický vysokou mírou magie, technologickými prvky, jako jsou vzducholodě, a absencí běžných fantasy ras, což podtrhuje i slogan „No Elves!“.

Tato čtvrtá edice je novým pokusem o licenční reboot potom, co nakladatelství Wizards of the Coast opustilo svoji třetí edici Talislanty (1992). Edici rozpracovalo už nakladatelství Pharos Press s úmyslem vydat ji k 10. výročí původní Talislanty (1987), stihlo ale jen vytisknout pár testovacích verzí, než o licenci kvůli průtahům přišlo. Novým držitelem licence stala společnost Shootingiron Design, provozovatel webu o Talislantě, který převzal většinu hotového textu a skutečně hru dokončil a vydal. Hlavním designérem byl John Harper. 

V této edici hra poprvé používá herní engine Omni System. Jeho základ zůstal zachován z dřívějších edic – postavy jsou definované základními vlastnosti a dovednostmi, jejich základní hodnoty se odvíjejí od výběru některého z více než sta archetypů, veškeré vyhodnocování probíhá hodem k20 s přičtením bonusů za vlastnost a dovednost. Jinak ale hra prošla výraznými změnami. Především byl zrušen systém úrovní a postavy se teď zlepšují volně přímým investováním bodů do jednotlivých dovedností. Dramaticky přepracována byla i pravidla pro magii, kdy hra místo pevně daných kouzel umožňuje hráčům kombinovat magickou školu (např. nekromancie, šamanismus...) s obecným druhem účinku (útok, pohyb, iluze...).

Základní příručka nazvaná Talislanta Fantasy Roleplaying vyšla v jediném 502stránkovém svazku přezdívaném „Big Blue Book“. Zhruba tři čtvrtě představují informace o herním světě. Pro začínající hráče jsou k dispozici i 58stránková zjednodušená pravidla („sampler“).

Přestože vydavatelství Shootingiron Design vytvořilo pro hru jeden další doplněk, Midnight Realm (2003), nemělo zájem věnovat se vydávání RPG dlouhodobě. Časem tak licence přešla na nakladatelství Morrigan Press, které pro hru vydalo několik dalších rozšíření a vytvořilo nejprve konverzi do systému d20 v podobě Talislanta d20 (2005) a nakonec i vlastní, pátou edici Talislanty (2006). Zobecněná pravidla čtvrté edice bez vazby na herní svět vydalo jako univerzální hru The Omni System (2005).

Talislanta je hra zasazená do stejnojmenného psychedelického světa Talisanta plného magie a roztodivných ras a zvířat. Svět je charakteristický vysokou mírou magie, technologickými prvky, jako jsou vzducholodě, a absencí běžných fantasy ras, což podtrhuje i slogan „No Elves!“. 

Tato třetí edice hry navazuje na původní Talislantu (1987), jejíž vydavatel Bard Games začátkem devadesátých let zkrachoval. Licenci zakoupilo tehdy ještě malé nakladatelství Wizards of the Coast, hlavním designérem jeho verze se stal Jonathan Tweet, pozdější hlavní designér třetí edice Dungeons & Dragons (2000). V nové edici se herní prostředí posunulo o 20 let dál do budoucnosti – do doby, kdy jsou civilizované národy Talislanty ohrožovány „sublidmi“ sjednocenými pod mocným vojevůdcem. (Právě kvůli změně reálií není tato edice mezi staromilskými hráči moc oblíbená.)

Pravidly navazuje třetí edice na původní hru. Používá klasický systém se základními vlastnostmi a dovednostmi, v němž se veškeré akce (včetně boje a magie) vyhodnocují jedním hodem k20 a porovnáním výsledku s tabulkou, která určuje pět stupňů úspěchu od „kalamity“ po „kritický úspěch“. Postavy jsou jako předtím definované především svým archetypem, kterých hra nabízí přes 100 a které určují základní hodnoty herních statistik, výběr dovedností, vybavení apod. Na důležitosti získaly úrovně a hra teď místo dovednostního systému, v kterém se postavy zlepšují volně, připomíná spíš tradiční systém se skokovým zlepšováním po úrovních. Upraven byl soubojový systém a od základu přepracován magický systém, který se tu dočkal nových magických škol a výrazně rozšířeného seznamu možných účinků.

Pro herní linii vyšlo pár dobrodružství a jiných doplňků, ale byla velmi rychle ukončena, když Wizards of the Coast sklidili fenomenální úspěch se sběratelskou karetní hrou Magic: the Gathering (1994) a rozhodli se ve svém podnikání přeorientovat na ni. Nástupcem je čtvrtá edice Talislanty (2001) od Shootingiron Design.

Talislanta je hra zasazená do stejnojmenného psychedelického světa Talislanta plného magie a roztodivných ras a zvířat. Prostředí vychází hlavně z románů Dying Earth od Jacka Vance, ale původní autor uvádí i hodně dalších zdrojů inspirace – některé povídky H. P. Lovecrafta, komiksy Heavy Metal, cestopisy Marca Pola, Pohádky tisíce a jedné noci, staré časopisy National Geographic… Svět je charakteristický vysokou mírou magie, technologickými prvky, jako jsou vzducholodě, a absencí běžných fantasy ras, což podtrhuje i slogan „No Elves!“. Je popsaný spíš zeširoka jako pestrá sbírka různých a často hodně odlišných oblastí. Ty nejsou vnitřně moc provázané, aby bylo možné začít hrát v libovolné z nich bez nutnosti napřed studovat všechno ostatní.

Hra se vymezuje proti tehdejším složitým simulačním systémům a používá vlastní jednoduchá univerzální pravidla. Tvorba postavy je zjednodušená na výběr archetypu (kterých je ale víc než 80), který určuje výchozí vlastnosti, dovednosti, vybavení, majetek a zvláštní schopnosti postavy. Každý archetyp je kombinací rasy, kulturního původu a povolání a (vedle pravidlových údajů) má jen stručný několikařádkový popis a obrázek. Archetyp je možné doplnit zázemím (měšťan, vesničan, kočovník, vyhnanec). Veškeré vyhodnocování probíhá hodem 1k20, ke kterému se jako bonus nebo postih přičte rozdíl vlastnosti/dovednosti postavy a obtížnosti činnosti, načež se výsledná hodnota porovná s jednoduchou „tabulkou“, která učuje míru úspěchu. Pro rozvoj postavy se používá jednoduchý systém úrovní, přičemž postavy získávají body zkušeností za účast na dobrodružstvích, dobrý roleplaying nebo trénink.

Jako první vyšla bezpravidlová příručka světa The Chronicles of Talislanta (1987), ale ještě ten samý rok vyšla i základní příručka s pravidly The Talislantan Handbook (1987). Pomyslnou trojici základních příruček uzavírá bestiář A Naturalist's Guide to Talislanta (1987). Později byl materiál z různých dalších doplňků zapracován do základní příručky a ta byla učesána, rozšířena a vydána v revidované podobě jako Talislanta Handbook and Campaign Guide (1989). Toto druhé vydání se taky označuje za „druhou edici“, byť rozdíly oproti původní verzi jsou minimální a jde především o zapracování materiálů z rozšíření. Právě tato edice dosáhla slušného úspěchu, prodala na svou dobu obstojných 12000 výtisků a zapsala se do paměti mnoha hráčů.

Autorovo nakladatelství v roce 1990 zkrachovalo. Práva hry mu ale zůstala, a tak je v licenci poskytoval jiným vydavatelstvím a hra vycházela v dalších edicích. Nejbližším následníkem je krátkověká třetí edice Talislanty (1992) od Wizards of the Coast. Žádný nástupce se ale už moc neujal. Autor potom s pomocí komunity zajistil skeny příruček a téměř všechny knihy zpřístupnil zdarma pod licencí Creative Commons (až na geografické průvodce řady Cyclopaedia Talislanta, které psali externí autoři). Talistanta je tak jednou z mála významnějších her, které jsou dnes volně dostupné.