Třetí edice Dungeons & Dragons, zkráceně označovaná jako D&D 3e, je dobrodružná hra v žánru hrdinské fantasy, ve které se hráči v roli dobrodruhů toulají fantasy světem a za pomoci četných kouzel, magických předmětů a speciálních schopností bojují s monstry, plní složité úkoly a zachraňují prostý lid.

Jde o první edici vytvořenou vydavatelstvím Wizards of the Coast potom, co koncem devadesátých let zakoupilo krachujícího původního vydavatele Dungeons & Dragons, firmu TSR. V okamžiku zakoupení vlastnilo TSR dvě samostatné linie D&D – začátečnickou hru (Basic) Dungeons & Dragons (1981+) a pokročilou variantu v podobě druhé edice Advanced Dungeons & Dragons (1989). Nový majitel značky rozdělení na dvě linie ukončil a nahradil je jedinou hrou. Navzdory návratu k jednoduššímu názvu Dungeons & Dragons je nová hra mechanickým i historickým následníkem druhé edice Advanced Dungeons & Dragons, nikoli jednodušší linie Basic, a právě proto je číslovaná jako „třetí“ (jakkoli různých variant D&D existovalo víc).

Třetí edice je radikální revize, která sice zachovává oblíbené základy D&D jako konkrétní fantastické rasy a povolání hrdinů, ikonické nestvůry nebo třeba známá kouzla, ale zároveň od základu přehodnocuje většinu pravidel. Současně přesouvá důraz na optimalizaci schopností postav, vymýšlení efektivních kombinací a jejich využívání především v podrobných bojích. Postavy jsou celkově mocnější, hrdinštější a publikovaná dobrodružství se obvykle soustředí na konání dobra nebo zachraňování světa v předem naskriptovaných příbězích.

Postavy stále mají šestici známých základních vlastností (síla, obratnost, odolnost, inteligence, moudrost, charisma), hráči jim volí fantasy rasu a povolání, vybírají jim jedno z devíti známých přesvědčení, při boji se zohledňuje jejich třída zbroje a body zdraví, postavy v průběhu hry hromadí body zkušeností a postupují na vyšší úrovně, čímž se jim odemykají nové schopnosti a kouzla. Konkrétní implementace všech těchto prvků je ale revidovaná, systematičtější. Mezi základní rasy hráčských postav (člověk, elf, gnóm, půlčík, půlelf a trpaslík) se opět vrátil dříve vypuštěný půlork, mezi dosavadní povolání (bard, druid, hraničář, klerik, kouzelník, paladin, zloděj) se vrátili dříve vypuštění barbar a mnich a přibylo úplně nové povolání čaroděje („sorcerer“), který si na rozdíl od kouzelníka nemusí připravovat kouzla na den dopředu. Zmírnila se různá omezení, takže teď příslušníci libovolných ras můžou mít prakticky libovolné povolání, a povolání se navíc dají velice volně kombinovat, čímž dramaticky stoupá množství potenciálních kombinací schopností.

Možnosti optimalizace postav dále umocňují dva ústřední subsystémy: dovednosti a „featy“ (obvykle překládáno jako „odbornosti“). Poprvé v dějinách D&D mají všechny postavy jednotnou sadu dovedností vyjadřujících běžné činnosti jako lezení, skrývání, přesvědčování nebo pozorování, přičemž hráči si mezi ně rozdělují body částečně podle limitů daných povoláním, částečně libovolně. „Featy“ jsou pak speciální schopnosti jako specifické bojové manévry, zbraňové specializace, magická vylepšení nebo třeba schopnost vyrábět kouzelné předměty. Některé jsou obecné, jiné vázané na povolání a hráčům se zpřístupňují postupem po úrovních. Když se sečte možnost kombinování ras, povolání, dovedností a featů, vzniká samostatná minihra spočívající v plánování efektivních kombinací a specializací. A aby toho nebylo málo, existují ve hře ještě „prestižní povolání“, což jsou specializovaná subpovolání, pro jejichž pořízení musí postava splnit jisté předpoklady, ale výměnou za to dostane další schopnosti.

Další dramatickou změnou je zavedení jednotného vyhodnocování. Zatímco dřívější verze Dungeons & Dragons používaly pro různé činnosti různá neuspořádaná pravidla, ve třetí edici se většina akcí vyhodnocuje stejně: hráč hodí dvacetistěnnou kostkou, přičte příslušné modifikátory (např. bonus za základní vlastnost a dovednost, situační efekty apod.) a musí dorovnat nebo překonat cílové číslo, ať už jde o obtížnost určenou pravidly nebo vypravěčem, nebo hodnotu nepřítelovy zbroje. Ruku v ruce s tím jde důraz na standardizaci a kodifikaci většiny aspektů hry. Zatímco v dřívějších edicích podléhaly mnohé stránky hry osobnímu posouzení vypravěče, třetí edice se snaží vyjádřit všelijaká kouzla, pasti, schopnosti nestvůr, neobvyklé situace nebo třeba vliv terénu objektivně vyčíslenými údaji, modifikátory a účinky. Dokonce i pro nestvůry a nepřátele byl zaveden systém „stupně výzvy“ (challenge rating), umožňující vypravěči přesně vypočítat optimální sílu nepřátel podle síly hráčských postav, aby byly souboje vyvážené. Výsledkem je robustní, vysoce komplexní a mechanizovaný systém pravidel „na všechno“, kladoucí důraz na objektivitu, vyváženost a předvídatelnost.

Soubojový systém je vysoce podrobný, vhodný pro hraní s figurkami na čtverečkovém plánu. Pracuje s přesně vyměřenými pohyby, dosahem zbraní, vzájemným rozmístěním bojujících, všelijakými speciálními manévry. Bojující například ohrožují konkrétní pole kolem sebe, zohledňují se útoky z boku, různá kouzla a speciální schopnosti mají přesně vyměřené dosahy a účinky, pohyby se měří v jednotlivých krocích o délce pěti stop (tj. jednoho políčka). Do toho vstupují featy jednotlivých bojujících, které otevírají další možnosti a zavádějí různé úpravy nebo speciální akce. Právě tady mají hráči možnost využít své pečlivě optimalizované postavy a vymyšlené kombinace schopností. V konečném důsledku jsou boje nejdetailnější části hry a jejich hraní může klidně zabrat větší část herního sezení.

Tento systém pravidel nese označení d20 a stal se základem mnoha dalších her.

Základ hry tvoří standardní trojice příruček: hráčská Player's Handbook (2000), vypravěčská Dungeon Master's Guide (2000) a bestiář Monster Manual (2000). Hra sklidila ohromný úspěch a v rychlém sledu pro ni začala vycházet rozsáhlá ediční řada dalších rozšíření, přinášejících nové rasy, povolání, featy, prestižní povolání, další nestvůry, kouzla, psionické schopnosti, možnost výprav do jiných sfér existence, pravidla pro postavy epických schopností a mnoho dalšího.

Po třech letech vyšla revize základních pravidel v podobě „tříapůlté“ edice (označované 3.5e), opět ve formě tří základních příruček: hráčské Player's Handbook 3.5e (2003), vypravěčské Dungeon Master's Guide 3.5e (2003) a bestiáře Monster Manual 3.5e (2000). Revize přehodnocuje konkrétní hodnoty a nastavení všelijakých schopností a účinků, ale vesměs zachovává kompatibilitu s vydanými doplňky. Některé doplňující příručky byly znovu vydány s aktualizovanými údaji, k jiným vyšly jen elektronické přehledy aktualizací, ale produktové řady vesměs plynule pokračovaly dál.

Historicky významné bylo rozhodnutí společnosti Wizards of the Coast zpřístupnit pravidla volně. V rámci dokumentu d20 System Reference Document (2000) byla značná část základních pravidel poskytnuta veřejnosti pod otevřenou licencí Open Game License (OGL), která komukoli umožnila využívat tyto materiály k tvorbě vlastních doplňků, ale i zcela nových her. Doplňky externích vydavatelů určené pro třetí edici D&D sice nesměly používat logo a značku Dungeons & Dragons – mohly použít jen značku d20 a na D&D pouze odkázat v textu – přesto možnost bez licenčních poplatků vydávat doplňky pro D&D, celosvětově nejpopulárnější RPG, způsobila zhruba mezi lety 2000 a 2003 ohromnou vlnu zájmu o značku d20. Zavedená nakladatelství i mnohá nově založená chrlila pod značkou d20 bezpočet dobrodružství, rozšíření a jiných doplňků, ale i úplně nových her. Zhruba po roce 2003 však bublina splaskla stejně rychle, jako předtím vznikla. Podrobnosti o tomto fenoménu viz systém d20. 

Po letech rychlé expanze a následného útlumu přišla čtvrtá edice Dungeons & Dragons (2008), opět kompletně přepracovaná, a nakonec neúspěšná.

Dědictví třetí edice přežívá v mnoha následnících, kteří vyrostli na systému d20 a otevřené licenci OGL. Významná je především konkurenční fantasy hra Pathfinder (2009), která v době úpadku D&D na krátký čas převzala titul nejprodávanější fantasy hry. Existence otevřené licence OGL taky umožnila vznik hnutí old-school renesance (OSR), které na základě uvolněných pravidel začalo vytvářet kopie starších edic Dungeons & Dragons.

„A Grim World of Perilous Adventure“

Warhammer Fantasy Roleplay (zkráceně WFRP) je hra na pomezí nízké a vysoké fantasy odehrávající se ve Starém světě, který připomíná raně novověkou Evropu. Hráči se ujímají rolí obyčejných obyvatel Říše, kteří se ne vždy vlastní vinou připletou k nehezkým událostem a často za to bývají po zásluze potrestáni.

Pátá edice přímo navazuje na čtvrtou edici Warhammer Fantasy Roleplay (2018) a zachovává hrubou kompatibilitu s jejími doplňky. V jádru jde o stejný procentuální dovednostní systém, ve kterém si hráči pro svoje postavy volí některou z pestrého výběru kariér, čímž se jim otevírá možnost zlepšovat konkrétní dovednosti nebo si pořizovat speciální talenty. Nově ale byly odstraněny nebo přepracovány některé z méně oblíbených mechanik čtvrté edice, aby hra plynula rychleji – především byl výrazně zjednodušen ukazatel kumulující se výhody v boji, počet metaherních měn se snížil ze čtyř na dvě, odstraněny byly i vícenásobné stupně talentů (takže nově postava talent prostě buď má, nebo nemá). Postup kariérami doznal dílčích změn, zachováno však zůstalo osm základních tříd sdružujících 64 kariér. Ty neurčují jen to, v čem se může postava zlepšovat, ale taky její společenské postavení a způsob, jakým ji vnímají ostatní obyvatelé Říše.

Digitální verze základní příručky vyšla v roce 2026 a má 378 stran, fyzická kniha má vyjít v roce 2027.

Sea Dracula s podtitulem A Wacky RPG Adventure je dvoustránkové jednorázové vyprávěcí RPG bez vypravěče pro 3–6 hráčů a libovolný počet členů poroty, tj. nehrajících přihlížejících. Hráči se ujímají rolí potrhlých zvířecích advokátů řešících trestní případ před nejvyšším soudem v Animal City, magickém městě s absurdním právním systémem, v němž se úloha advokátů zdaleka neomezuje pouze na právnické úkony. Hra je unikátní tím, že veškeré akce a konflikty se vyhodnocují slovně nebo tancem.

Hra je založená na volných, improvizovaných popisech. Cílem je získat co nejvíc „právnických bodů“, přičemž hráč s nejvyšším počtem bodů vítězí. Veškeré dění se dělí do čtyř fází:

1. Ve fázi místa činu popíše první hráč (vlastnící pravidla) místo činu, načež každý hráč (včetně prvního) popíše tři své svědky a tři své důkazy.
2. Ve fázi zahajovací řeči se každý hráč představí jako zvířecí advokát s patřičně potrhlým jménem, uvede stranu soudního sporu, kterou zastupuje, a přednese teorii, jejíž pravdivost hodlá během přelíčení dokázat. Teorie se může týkat některé ze zúčastněných stran, ale i obecně jakékoli osoby, myšlenky, věci apod., dokonce i takových, které s případem nesouvisejí.
3. Fáze samotného soudního líčení se dělí na kola. V každém kole může každý advokát učinit jednu ze čtyř akcí – uvést jeden svůj důkaz, povolat jednoho svého svědka, požádat o přestávku, uzavřít případ. Důkaz je představen patřičně květnatým proslovem o jeho spojení s obhajovanou teorií. Nemá-li nikdo po proslovu námitky, získává advokát bod. Je-li námitka, je třeba pro získání bodu tančit. Výslech svědka (představovaného jiným hráčem) je ukončen po libovolném množství otázek a odpovědí. Nejsou-li námitky, získává advokát bod. Chce-li jiný advokát provést křížový výslech, musí oba hráči tančit a lepší tanečník získá bod. O přestávku lze požádat v případě, kdy advokát hodlá uspořádat párty nebo svést souboj s monstrem ohrožujícím Animal City. Advokáti, jejichž hráči při párty tančí, získávají bod. Koupí-li hráč advokáta pořádajícího párty ostatním hráčům pití, celkové množství jeho bodů se zdvojnásobí. Pro úspěšný souboj s monstrem je nutno tančit více tanců, přičemž každý hráč vybírá jeden. Zatančením všech tanců je monstrum poraženo, Animal City zachráněno a každý (kromě tanečníka) ztrácí jeden bod. Uzavření případu kterýmkoliv advokátem znamená, že ostatní advokáti mají své poslední kolo a fáze Soudní přelíčení tím končí.
4. V závěrečné fázi poroty advokát s nejvyšším počtem bodů vyhrává spor a hra končí. Je-li přítomna porota, každý člen poroty ještě odevzdá hlas (jeden bod) pro advokáta, jehož považuje za nejlepšího. V případě remízy je o vítězi rozhodnuto tancem příslušných hráčů.

Součástí pravidel je rovněž doslovné znění „přísahy mořského Drákuly“, kterou musí každý svědek složit, než usedne na svědeckou lavici.