Před několika sty lety vybudoval paladin Morken Morkendaine na místě zříceného chrámu zákonně dobrého boha Asury vilu Morkendaine. Od té doby jeho potomci údržbu vily zanedbávali. Nakonec chátrající vilu zakoupil mág Hostefris a jak se dál hloubit sklepení. Dnes místu vládne Hostefrisův pravnuk Lyshotris. Je to stejný ničema jako jeho předek, ne-li větší. Dobrodruzi, kteří se zbraněmi v rukách do dungeonu proniknou, se záhy octnou tváří v tvář vojsku goblinů, gnollů, zlobrů a jednoho draka, nemluvě o několika bojovnících a mázích.
Morkendaine je klasický dungeon pro postavy od 1. úrovně ve starých edicích Dungeons & Dragons (odkazuje na nestvůry z první edice Advanced Dungeons & Dragons, 1978, ale v jiných pasážích používá hodnoty a zvyklosti z původních D&D, 1974). Vyšel v devátém čísle časopisu The Dungeoneer (leden/únor 1979). Představuje rozsáhlé podzemí pod pobořenou vilou nebo venkovským sídlem, která vyrostla na místě někdejšího chrámu dobrého boha. V duchu raných dungeonů nemá žádný silný motiv, blíží se spíš tradičnímu nevážnému „funhouse“ dungeonu nebo „hotelu nestvůr“. Vila a její tři podzemní patra o celkovém rozsahu zhruba 100 popsaných místností jsou domovem kmene koboldů, skupiny lapků, všelijakých goblinoidů, nemrtvých, magických konstruktů, dryád, jedné čarodějnice, draka… velká část z nich ovšem slouží jednomu zlému mágovi, který tak plní roli pravděpodobného antagonisty. A v nejhlubších částech podzemí se skrývají záhadná místa jako čarovné háje nebo svatyně s mocným, dávno ztraceným artefaktem.
Nad běžné nelogické dungeony povyšuje toto dobrodružství rukopis autorky Jennell Jaquays, který už předznamenává její vyhlášené, tématicky sevřenější dungeony Dark Tower (1979) a The Caverns of Thracia (1979). Dungeon je členitý a nelineární, plný tajných průchodů, teleportů a iluzorních stěn. Velké množství ne nutně spolupracujících humanoidních nepřátel otevírá prostor pro hru frakcí. Podzemí obsahuje i spoustu vysvoboditelných zajatců nebo neutrálních stran, které do něj pronikly za vlastními cíli. A taky celou řadu nečekaných překvapení a „divných“ interaktivních prvků.
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Syrový monster hotel
Tohle bude trochu netradiční hodnocení, protože Morkendaine budu soudit výhradně na základě hráčského dojmu. Do dungeonu se v kampani možná vrátíme, neprošli jsme ho dokonale celý, pořád ještě neznáme účinky některých kouzelných předmětů a už vůbec nevím, co všechno si DM do kampaně přidal. Stejně tak jsem z originální sazby neviděl víc než první stranu.
Určitě ale můžu ohodnotit mapu. Ta je spletitá, plná tajných průchodů a podchodů, teleportů, iluzorních stěn, zkrátka důkladně „jaquaysovaná“ (jak jinak, že…). Různorodé je i osazenstvo dungeonu. Obývá ho hromada skupin, skupinek a jednotlivců, což dohromady vytváří zábavný mix unikátních situací, v dungeonu je pořád co hrát a s kým se potkávat – včetně potenciálních spojenců, vězňů k osvobození atd. Nehledejte v něm ale žádné jednotící téma, natož pak hlavní dějovou linku. Skládá se z hromady samostatných sublokací, které každý funguje pěkně sama o sobě a některé i v širším kontextu, dohromady je to zkrátka hřiště pro dobrodruhy, monster hotel, ve kterém vedle sebe žijí loupežníci, koboldi, drak, čarodějnice, dryády, gnómští uklízeči, zlatí kostlivci, vorpálový králíček… Ty jednotlivé sublokace a setkání jsou ale zkrátka dobře vymyšlené, podzemí má navíc texturu, pomocí které se dá alespoň základně orientovat. Nutnost rezignovat na plánování a spolehnout se na otevírání náhodných dveří v něm nehrozí. A pozor, ač je dobrodružství určené pro dobrodruhy od 1. úrovně, není to žádný začátečnický dungeon. A obtížné souboje klidně s desítkami nestvůr vyvažují poklady v ceně desítek tisíc zlatých a unikátní kouzelné předměty.
Naše družina v dobrodružství vyřešila několik linek, z nichž některé nás do něj přivedly (osvobození unesené dívky, objev svatyně) a jiné se objevily až v něm (druid pátrající po dryádách, osvobození vězňů, poražení černokněžníka). Přesto jsme měli chuť se do něj stále znova a znova vracet, nikdy nás nezačalo nudit. Oproti dobře známým vrcholům tvorby Jennell Jaquays je tohle dobrodružství syrovější, méně sevřené, nabízí především erupci nápadů, přesto ale dobře funguje a stáří je na něm znát tím pozitivním způsobem. Doporučuji ho proto nejen všem archeologům, ale i fanouškům odlehčených (přesto nebezpečných!) výprav. Zasloužená čtyřhvězda.
Hodnoceno na základě odehrání v roli hráče, odkazy na Markusovy zápisy ze sezení můžete najít zde.