Basic Dungeons & Dragons je dobrodružné fantasy RPG, ve kterém hráči v roli hrdinů, jako jsou válečníci, kouzelníci, klerici, elfové nebo hobiti, vyrážejí za dobrodružstvím do fantastických míst plných nástrah, pokladů a nestvůr. V počátečních fázích se hra zaměřuje na průzkum podzemních komplexů zvaných „dungeony“, v pozdějších fázích hráči vyrazí i do nebezpečné divočiny a fantastických krajin. Důraz je na akci, boj, dobrodružství a překonávání překážek.

Varianta označovaná jako „Basic“ je samostatná herní linie určená především začínajícím hráčům nebo těm, kteří upřednostňují jednodušší pravidla. Tato verze vychází z Basic Setu Dungeons & Dragons (1977) od Erica Holmese, první začátečnické varianty D&D, která nabízela jen pravidla pro první tři úrovně dobrodruhů a dál počítala s tím, že hráči přejdou na některou z jiných verzí Dungeons & Dragons, především na „pokročilá“ pravidla Advanced Dungeons & Dragons (AD&D) (1978). Jelikož si ale Holmesova začátečnická varianta získala značnou popularitu, rozhodlo se nakladatelství TSR rozšířit ji do podoby plnohodnotné, zcela samostatné hry. Vznikla tak tato varianta, pro odlišení od ostatních označovaná většinou jako B/X nebo BECMI (viz níže), která pak v různých reedicích, dílčích rozšířeních a úpravách vycházela po boku svého „pokročilého“ bratříčka AD&D a byla podporována vlastní, početnou řadou doplňků až do zániku nakladatelství TSR koncem devadesátých let. (Označení „Basic“ bylo hře přisouzeno „zpětně“ právě kvůli odlišení od varianty „Advanced“ – ona sama se označuje prostě jen jako Dungeons & Dragons.)

Základem je vyjádření postav dobrodruhů pomocí sady šesti číselných základních vlastností a archetypálních „tříd“ („classes“, česky ovšem obvykle překládáno jako „povolání“), které určují většinu jejich schopností. Na rozdíl od většiny jiných her z rodiny D&D hra neumožňuje samostatnou volbu rasy a povolání – každá nelidská rasa je zkrátka samostatná třída/archetyp. Hráči tak mají na výběr mezi těmito třídami: bojovník, klerik, kouzelník, zloděj, elf, půlčík, trpaslík. V průběhu hry získávají dobrodruzi za překonávání nestvůr a nacházení pokladů zkušenostní body („experience points“, XP) a jejich hromaděním postupují na vyšší úrovně, čímž se jim vylepšují herní statistiky a zpřístupňují nové schopnosti.

Od Holmesova Basic Setu (1977) se hra liší v první řadě tím, že nabízí pravidla pro vyšší úrovně – zpočátku 14 úrovní, to bylo později dál rozšířeno. Byla ale provedena i řada dílčích úprav, které ji odlišují – už zmíněné zrušení odlišení mezi rasou a povoláním, zjednodušení systému přesvědčení jen na tři volby (řád/neutralita/chaos). Změnil se systém přisuzování bonusů (+) a postihů (–) za základní vlastnosti – zatímco v předchozí verzi měla každá vlastnost vlastní systém, nově jsou všechny modifikátory jednotné v rozsahu od –3 po +3. Opět byl přepracován soubojový systém, nově postavený na stranové iniciativě (nejdřív hraje celá jedna strana, potom celá druhá). Kouzelníci jsou omezenější ve výběru kouzel (nemůžou jich znát víc, než kolik jich dokážou použít za den). Úplně nová jsou pravidla morálky bojujících. Ale především přibyla pravidla pro „pokročilejší“ aktivity, jako je cestování krajinou, plavení se po mořích nebo budování hradů a základen.

Oproti „pokročilé“ linii, tedy první edici Advanced Dungeons & Dragons (1978) je hra dramaticky jednodušší, zejména v soubojovém systému. Zatímco AD&D tíhne k simulaci, přesným výpočtům a tabulkám (ale zároveň má větší hloubku), Basic D&D vše zjednodušuje, vyhýbá se speciálním výjimkám, nedává pravidla pro okrajové situace a místo toho spoléhá na improvizovaná posouzení vypravěče. Zároveň snižuje celkovou hloubku/variabilitu hry, například redukuje počet kouzel a zjednodušuje jejich účinky. A zatímco AD&D připouští volnější plynutí hry, Basic D&D dbá na přesné rozfázování akcí – například průzkum dungeonů má probíhat striktně po desetiminutových „tazích“, souboj se řídí přesně danou sekvencí bez možnosti výjimek apod.

Hra v průběhu let vycházela v různých reedicích, které zaváděly další drobné úpravy, tentokrát ale spíš zanedbatelné. Pravidla obvykle vycházela v krabicových sadách, kdy první krabice představovala naprostý základ a možnosti pro hraní postav na 1. až 3. úrovni, zatímco další krabice přidávaly pravidla pro vyšší úrovně. Přesněji lze jednotlivá vydání rozdělit do čtyř variant nebo „rebootů“:

• Basic Set (1981), 1. až 3. úroveň, editor Tom Moldvay + Expert Set (1981), 4. až 14. úroveň editoři Zeb Cook a Stephen Marsh. První vydání Basic Dungeons & Dragons, ve kterém už hra byla koncipovaná jako zcela samostatná herní linie. Podle dvojice krabic „Basic/Expert“ se zpravidla označuje jako „B/X“.
• Basic Rules (1983), 1. až 3. úroveň + Expert, 4. až 14. úroveň (1983) + Companion Rules, 15. až 25. úroveň (1984) + Master Rules (1985), 26. až 36. úroveň + Immortals Rules (1986), po 36. úrovni, ve všech případech editor Frank Mentzer – Série pěti krabic, označovaná podle jejich počátečních písmen jako „BECMI“ je drobnou revizí a především rozšířením předchozí verze. Přináší pravidla pro teoreticky nekonečné množství úrovní, kdy na 36. úrovni končí „mistři“ a začínají „nesmrtelní“. Za zvýraznění stojí nová pravidla pro správu panství a bitvy armád, představená v krabici Companion Rules.
• Rules Cyclopedia (1991), editor Aaron Allston – Souborné vydání řady „BECMI“ a výběru rozšiřujících pravidel z příruček řady D&D Gazeteer v jedné knize, určené hráčům, kteří už s D&D mají zkušenosti. Je pojatá jako referenční dokument a obsahuje i představení světa Mystara. Pravidlovou část prvních čtyř krabic přebírá prakticky beze změn, jen pravidla pro nesmrtelné („immortals“) byla výrazně zkrácena a zjednodušena. Souběžně s ní vyšla zjednodušená krabice s pravidly pro 1. až 5. úroveň, určená začátečníkům, nazvaná The New Easy-to-Master Dungeons & Dragons Game („Black Box“, 1991). A později přibyla i plnohodnotná pravidla pro nesmrtelné v podobě krabicové sady Wrath of the Immortals (1992).
• The Classic Dungeons & Dragons Game (1994) – Krabice, aktualizovaná verze „Black Boxu“ výše, tedy začátečnických pravidel pro 1. až 5. úroveň. V téhle inkarnaci už pro hru nevyšla pravidla pro vyšší úrovně.

Když na konci devadesátých let nakladatelství TSR zkrachovalo a koupila ho společnost Wizards of the Coast, ta herní linii Basic Dungeons & Dungeons bez náhrady zrušila. Nová, třetí edice Dungeons & Dragons (2000) je navzdory návratu k původnímu názvu následníkem druhé edice AD&D (1989), nikoli této jednodušší linie.

Hrou Basic Dungeons & Dragons – konkrétně variantou BECMI – se v mnohém (včetně rozdělení příruček a úrovní) inspirovala první česká hra na hrdiny Dračí doupě (1990). Ta dokonce původně vznikala jako překlad varianty BECMI, ale když se autorům nepodařilo získat licenci, museli ji přepracovat. Podobnost s předlohou je však značná.

Svérázným příspěvkem do rodiny rodiny Dungeons and Dragons se stala hra Dragon Quest (1992), která vychází z pravidel Basic D&D a vytváří z nich ještě jednodušší hru kdesi na pomezí deskovky a skutečného RPG.

Pro svoji jednoduchost a přístupnost jsou Basic Dungeons & Dragons taky oblíbenou předlohou různých klonů a odvozených verzí. Mnohé hry vzniklé v rámci hnutí old school renesance vycházejí právě z této varianty spíš než z pokročilého, komplexnějšího AD&D (1978).

Call of Cthulhu je hra založená na díle hororového spisovatele H. P. Lovecrafta. V temnější verzi našeho světa ve dvacátých letech 20. století se běžní smrtelníci střetávají s děsivými bytostmi a silami z jiných světů. Hráči se vžívají do rolí detektivů, vysokoškolských profesorů, umělců atd. a pozvolna odhalují skutečné hrůzy světa, dozvídají se o své nicotnosti a chápou pomíjivosti lidstva.

Hra používá systém Basic Role-Playing, který původně vznikl ve hře RuneQuest (1978). Jde o dovednostní systém, ve kterém se postavy zlepšují spolu s tím, jak dovednosti používají. Nezískávají však další životy a je stále relativně snadné je zabít. Hra pracuje s mechanikou příčetnosti a často vede k tomu, že hráčské postavy zemřou nebo zešílí. Způsobila přelom na poli RPG, protože představila styl hraní, který stavěl víc na vyšetřování záhad než na bojích a průzkumu jeskyní.

Přestože hra vyšla v mnoha edicích, reálně se příliš neměnila. První až šestá edice přinášejí jen drobné, iterativní změny (v databázi je všechny klasifikujeme jako stejnou hru) a jejich doplňky jsou vzájemně kompatibilní. Jednotlivé „edice“ se liší především organizací textu a doprovodnými materiály. Zatímco pravidla zůstávala vesměs stejná, s každou další edicí se měnilo složení doplňujících materiálů obsažených v základních pravidlech a hra se objemově rozrůstala. Edice základních pravidel jsou:

• Call of Cthulhu (1e) (1981): Krabice obsahující 16stránkový sešit Basic Role-Playing (1980) sloužící jako základní pravidla, 96stránkovou příručku Call of Cthulhu s tématickou nástavbou k těmto pravidlům, 32stránkový sešit Sourcebook for the 1920s jako úvod do herního světa.
• Call of Cthulhu (2e) (1982) Krabice. Předchozí dvě pravidlové příručky sloučeny do jedné, Call of Cthulhu (96 stran), zůstává sešit Sourcebook for the 1920s (32 stran).
• Call of Cthulhu (3e) (1986) Krabice. Pravidla rozdělena na hráčskou příručku Investigator's Book (32 stran) a vypravěčskou Keeper's Book (96 stran). Zůstává sešit Sourcebook for the 1920s (32 stran).
• Call of Cthulhu (4e) (1989): Jedna kniha, 192 stran. Byl do ní začleněn obsah dřívějších rozšíření Cthulhu Companion (1983) a Fragments of Fear: The Second Cthulhu Companion (1985).
• Call of Cthulhu (5e) (1992): Jedna kniha, 288 stran. Text byl výrazně rozšířen a přeorganizován.
• Call of Cthulhu 20th Anniversary Edition (2001): Jedna kniha, 320 stran. Limitovaná edice vázaná v kůži. Víceméně totožná s poslední opravou páté edice (5.6), ale v jiné sazbě.
• Call of Cthulhu (6e) (2004): Jedna kniha, 320 stran. Změny jsou opět jen minimální.

S výraznějším přepracováním pravidel přišla teprve sedmé edice Call of Cthulhu (2014).