Dračí doupě II

Vložil(a) Markus dne
4
Průměr: 3.2 (42 hlasů)
2011
Dobrodružná fantasy hra s nádechem slovanských bájí; nástupce nejstaršího českého RPG

Dračí doupě II navazuje na tradici prvního českého RPG, které vzniklo v roce 1990. I zde se hráči vžijí do role elfů, trpaslíků a jiných fantastických dobrodruhů, kteří putují světem v honbě za slávou, bohatstvím a nebezpečím. Dobrodruhové si mohou volit z 5 základních a 10 pokročilých povolání (například: lovec, mastičkář, vědmák). V porovnání s původními pravidly nabízí nová verze větší důraz na příběh i atmosféru a především pak jednotný (a jednoduchý) systém pravidel, který umožní stejným způsobem vyhodnotit každou situaci od boje až po řečnické klání. Celá hra je tentokrát vtěsnána do jediné knihy, kde najdete vše od tvorby postavy až po rady pro tvorbu dobrodružství.

Původní vydání z roku 2011 bylo v roce 2017 nahrazeno „přepracovaným“ vydáním, které zavádí řadu dílčích změn v pravidlech a schopnostech postav, ale především přehodnocuje ústřední vyhodnocovací mechaniku.

Pro hru vyšly dvě rozšiřující příručky: Bestiář (2012) s víc než stovkou bytostí a Hry mocných (2013) přinášející obsah pro zkušené hrdiny (kniha ovšem nebyla revidována do podoby „přepracovanému“ vydání).

Rodina RPG her
Vydavatel

Externí recenze a shrnutí

Produkty pro tuto hru

Průměrné hodnocení Název Vydáno Kategorie Jazyk
4
Průměr: 3.3 (3 hlasů)
Hodnota
66.67
Familiárova věž (původní) 2018 Dobrodružství Krátké bojově laděné dobrodružství v mágově věži, ze které je potřeba přinést důležitý předmět Čeština
4
Průměr: 3.3 (4 hlasů)
Hodnota
65.00
Válka neskončila 2018 Dobrodružství Sociální dobrodružství, ve kterém hráči mezi pár vesnicemi vyšetřují původ záhadné otravy Čeština
5
Průměr: 4.1 (15 hlasů)
Hodnota
81.33
Dračí doupě II (základní příručka, přepracovaná) 2017 Základní pravidla Přepracované vydání DrD II , které přináší výraznou revizi a pravidel Čeština
5
Průměr: 4.3 (4 hlasů)
Hodnota
85.00
Neklidný Tauril 2017 Příručka světa První příručka ze světa Neviditelné knihy, zaměřená na kontinent Tauril Čeština
5
Průměr: 4.7 (3 hlasů)
Hodnota
93.33
Sedmý živel 2015 Příručka světa Nová edice rozšiřujícího modulu pro Asterion popisujícího umrlčí království Čeština
4
Průměr: 3.3 (3 hlasů)
Hodnota
66.67
Hry mocných 2013 Rozšiřující příručka Rozšiřující příručka DrD II pro postavy na vysokých úrovních Čeština
5
Průměr: 4.7 (14 hlasů)
Hodnota
94.29
Bestiář (DrD II) 2012 Rozšiřující příručka Více než stovka bytostí pro vaše dobrodružství, od obyčejných lidí po netvory. Čeština

4

Recenzí o hře Dračí doupě 2 bylo již napsáno mnoho. Já osobně jsem začínal před dvaceti lety na DrD 1.x. Hrálo se pravidelně jednou za týden, za dva. Dodnes na to rád vzpomínám, na některé zápletky nelze zapomenout. Pravidla DrD 2 byla pro mě překvapení. Dostali jsme je jako svatební dar. Moje žena jako dítě pozorovala dospělejší hrát DrD 1.x a moc si přála to jednu taky zahrát. Čekali jsme jedničku a ona dorazila dvojka.

Dlouho jsem hrával jako průvodce, tedy ten, kdo vymýšlí a provádí ostatní hráče v dobrodružství. Poslední dobou však hraji za válečníka. Dvojku hrajeme víceméně se stejnou partou již šestým rokem. Občas se musí udělat přestávka, když přijde nějaké to těhotenství či zkouškové období. Přestávka několik měsíců není žádnou výjimkou. Rádi bychom hráli častěji. Jde „jen“ o to se domluvit.

Když vezmu knihu Pravidla DrD 2 do ruky a prolistuji je, vypadají moc hezky. Atmosféra z nich na mě přímo dýchne. Ilustrace, náměty, příklady. To vše člověka buď zcela chytí, anebo mu to naprosto nic neřekne. O knize Bestiář DrD 2 to platí umocněno na druhou.

Knihu si tedy koupíte a pak už zbývá jen sehnat skupinu lidí, vymyslet dobrodružství a nastudovat pravidla. S tím prvním pravidla neporadí, nicméně pomůžou. Vydavatel nabízí zdarma Pirátskou verzi. Taková odlehčená verze pravidel s dobrodružstvím pro nezávazný vztah na zkoušku. Vezmete mezi známé, vyzkoušíte, uvidíte. Co se druhého bodu týče – vymyslet dobrodružství – zde kniha pravidel nabízí pro začátek dobrodružství Návrat do Bílého hradu. Zbývá nastudovat pravidla. To souvisí úzce se dvěma předešlými body.

Snad každý čtenář pravidel po přečtení nabude dojmu, že jednoduchou věc říkají strašně složitě a dlouze. Za jednu z nejhorších pasáží považuji tu o jizvách a jejich léčení. Ze zmatku nepomůže ani chybějící index hesel na konci knihy (ale dá se stáhnout). Příklady občas nepomůžou, protože jsou spíše matoucí. A překlepy v tištěné verzi také k pochopení nepomůžou. Ke cti autorů slouží, že je všechny vychytali a dali ke stažení. A to nejen ty chyby a index hesel, ale že například na rpgforum.cz existuje komunita zkušených hráčů, včetně tvůrců, kteří poradí v nesnázích.

Asi nejdůležitější poznatek, který jsem v diskuzi získal, bylo zjištění existence dvou pojmů: mechanika hry a herní fikce. Při hře DrD 2 pak člověk musí rychle zapomenout na to, že máchá obouručákem (fikce) a zabíjí jedním hodem kostkami dvě bestie díky vysokému hodu a přičtení si super vysokého bonus za obouručák (mechanika). Anebo že postava nezemře, když jí dojdou životy. Protože má jen ten jeden život a o něj přijde, když už nemá zdroje na to, aby zabránila smrtící akci protivníka. Taky trochu nezvyk.

Velkou neznámou jsou pro začínající hráče manévry. Většina hráčů se naučí používat přesně a rozsáhle. Občas ještě rychle. U manévru obrana pak většina začátečníků tápe – kvůli jeho zavádějícímu názvu. A mocně a lstivě nepoužívá snad nikdo. Proč? Protože nechápeme, k čemu za to platit zdroje. A o ty tady jde. Když postavě dojdou zdroje, nemá už páku na to, aby se fikce příběhu hýbala jejím směrem. A přestává být tak hrdinou a končí hru. Zdroje nejsou životy.

Já osobně dále nechápu v pravidlech rozsáhle popsaný příklad tvorby dobrodružství v kapitole určené pro průvodce hrou. Jeden styl se nazývá domino, druhý puzzle. Je u každého z nich i rozsáhlý příklad. Dodnes však v nich nevidím rozdíl a celkově nevím, jak vlastně příběh postavit.

Za nejhorší okamžik ve hře bych označil situaci, kdy se hráči objeví nad hlavou mluvící bublina: „Co vlastně můžu dělat?“ V takovém případě zaryje nos do deníku své postavy, v horším případě jej zaryjí všichni hráči včetně průvodce do pravidel. A pak váhavě zvolá: „No, já tady mám tu a tu zvláštní schopnost, tak budu dělat tuto a toto.“ Nelíbí se mi logika, že čím větší počet zvláštních schopností a čím vyšší úroveň (rozuměj vyšší bonus k hodu), tím větší hrdina. Ve světě fikce se pak potácí skupinka výtržníků, kteří hledají, kde by zase mohli použít své zvláštní schopnosti a hráči se diví, že jim mechanika hry nějak moc nefunguje. Pravidla a bestiář nabízejí spoustu nádherné inspirace pro příběh, ale upřímně... Jak připravit příběh bez zbytečných nepoužitelných víceprací a pak ho vést tak, aby to nebylo příliš utažené, ani volné... Zde by mohla chystaná revize pravidel ještě zapracovat. Anebo se snad rozhodnete pro konkurenční Střepy snů, která staví hlavně na společném příběhu postav?

Co říct na závěr? Myslím, že DrD 2 je nastavená správným směrem. Smrt tabulkám a více příběhu, na kterém se účastní všichni hráči. Nicméně také platí, že jedna jasná věta je lepší než deset špatných příkladů. V tom je myslím chystaná revize příkladem.

1

Tato hra je hřebíčkem do rakve příběhových her a ukázkou, jak by hra na hrdiny nikdy neměla vypadat. Dokonce i dnes zastaralé Dračí doupě 1 má lepší koncepci a hratelnost než toto. Pokud chcete klasickou fantasy hru na hrdiny, šáhněte raději po ShadoWWWově překladu DnD na d20.cz; pokud chcete volně příběhovou hru, šáhněte raději po Sirienově překladu Fate taktéž na d20.cz. Budete mít zadarmo opravdu kvalitní pravidla hry a ušetříte si spoustu trápení. Dračímu doupěti 2 se raději vyhněte velkým obloukem.

4

DrD2 je zatiaľ jediná rpg s ktorú som hral, takže ju nemám príliš s čím porovnať. Kúpil som ho cca pred rokom, no hrávať sme začali asi pred dvoma mesiacmi. Často omieľané mechanické problémy sa v hrách, ktorých som sa zúčastnil (väčšinou v roli PH, zriedka ako hráč) nevyskytovali. Bolo to asi tým že sme pred tým RPG nehrali a tak sme isté veci jednoducho neriešili až tak do podrobna. Skúšal som to aj houserulovať, no dopadlo to katastrofálne (vznikol z toho nejaký zvláštny klon D&D, DrD2 a iných hier o ktorých som dovtedy len čítal-zo začiatku to relatívne fungovalo, no bol to v podstate súbojový simulátor, vznikli strašné sklony k powergamingu, "loot huntingu" a absencia RP a na vyšších leveloch boli postavy tak OP, že som si trhal vlasy po tom, čo trhali v zuboch bossov niekoľkými hitmi, proste fail). Viem že nie je moc objektívne s niečím takým DrD2 porovnávať v recenzii, no po tom čo sme to začali hrať svedomite, podľa pravidiel, tak už neboli nutné prosby typu: "Skúste sa s niektorými NPC aspoň porozprávať a nezabiť ich hneď pri prvom kontakte." Ono to prišlo samo. Systém hráčov podvedome nabádal k tomu, aby sa snažili riešiť situácie zaujímavým spôsobom a užívali si to (jeden hráč popísal súboje zhruba takto: Je to určite rozmanitejšie a zábavnejšie ako mať možnosť vybrať si: base attack alebo zvlátnu schopnosť. A myslím že spomenul aj že sa mu páči ako sa tam dá "kombiť"- je to prevažne PC hráč :D ). Na súbojovom systéme sa mi páči najmä dôležitosť práce s fikciou (dostalo ma, keď si hráči vytvorili výhodu fikčne, miesto toho, aby stále len sekali a sekali...), ako aj manévrovanie, ktoré v našej hre výrazne obohacuje súboje, a aj to že je kladený väčší dôraz na konanie hráča počas konfliktu, ako na prípravu pred ním. Okrem toho, že kým sme sa do toho dostali (čomu pomohlo v značnej miere RPGF), boli boje mierne chaotické, ich považujem za zábavné.

Tvorba a rozvoj postavy mi vyhovujú najmä vďaka jednoduchosti a rýchlosti. Taktiež ma oslovila mágia pre jej "slovanskosť" a "tradičnosť".

Veľkú výhodu vidím aj vo všetkej inšpirácii, ktorej je požehnane hlavne v Beštiári.

K záporom bolo myslím všetko povedané v ostatných recenziách (pre mňa najmä nejasnosť a chaotickosť príručky a zbytočné komplikovanie jednoduchých mechaník).

Každopádne vo mne hra vzbudila veľký záujem o RPG a v blízkej dobe ju neplánujem vymeniť za iný systém, aj keď by som si iné hry veľmi rád vyskúšal.

Možno moja recenzia znie až príliš optimisticky, no pre mňa je DrD2 zábavnou hrou aj napriek chybám, za ktoré ho iní zavrhli.

1

Tohle je zkrátka špatně. Vývoj hry jsem průběžně sledoval a byl jsem zvědavý na nový systém bez životů, s redukovanými vlastnostmi postav, jenž klade důraz na vyprávění příběhu a blabla nevím co všechno.

Výsledek je ale pod psa. Po odehrání cca 6 sezení (ty poslední 3 byly už za trest) snad mohu bez černého svědomí napsat toto:

DrD 2 nemá v pravidlech takřka nic společného s DrD 1.6 nebo pluskem. Otočilo se zády ke svým kořenům a pokusilo se vydat kamsi ke Střepům snů. To se ale nepovedlo a výsledkem je podivné cosi, ze kterého je na míle cítit rozdvojená osobnost - jedna část se hlásí k prolézání podzemí, kde hrdinové musí bojovat o své přežití, druhá část klade naprostý důraz na příběh, kdy hráči jsou spíše spoluhráči (než protihráči) PJ (tady se mu snad říká Vypravěč).

Překročím rovnou k plusům a mínusům:

PLUSY:

1)přiložené dobrodružství (je sice celkem lineární, ale přesto je to příjemný bonus)

2)přiložený bestiář - žádný extra velký počet potvor, ale všechny jsou pěkně popsaný, zvlášť mě potěšily základy možných zápletek pro každou z příšer = zatím nejlepší bestiář ze všech DrD

3)ilustrace - většina z nich pěkně dokresluje RPG atmosféru

MÍNUSY:

1)struktura knihy - o tom již bylo napsáno dosti

2)systém hrdinských povolání - i když se zvenku může tvářit jako super multiclassing systém, ve skutečnosti je nepraktický a vyloženě hloupý (např. zde lze velmi snadno vytvořit ostrostřelce, co z dálky kosí skřety po desítkách, ale jen co se k němu jeden dostane, je náš lukostřelec v kelu a to jen proto, že si nevybral jako jedno z povolání bojovníka)

3)manévry - každý (dle mého) rozumný člověk používá manévr přesně, ostatní jsou asi jen na efekt

4)vyčerpání - největší volovina celý hry, pokud se Vaší postavě něco nepovede, můžete se vyčerpat a z neúspěchu se stane remíza (např. když lezete se zlodějem po zdi a spadnete, tak se vyčerpáte a na poslední chvíli se chytnete, přičemž poté můžete šplhat dál) - hráči se tedy o své postavy nemusí moc obávat, protože: "co by se mi teď mohlo stát? přinejhorším se vykoupím"; v soubojích je to ještě pitomější, neb se nesmyslně dlouho natahují kvůli vyčerpávání se u obou stran

5)PJ tedy může zakázat svým příšerám vyčerpávat se, jak říkají pravidla: "pokud si to žádá příběh" (nebo tak nějak to tam je) - jak ale PJ pozná, kdy by se ještě mělo vyčerpávat a kdy už ne? proč by měl svým NPC zakazovat vyčerpání se, když mu to pravidla dovolují? to by si rovnou mohl vymýšlet, zda družinka tadytu skupinu skřetů zabije, nebo ne (a za jakou cenu) a hrát dál jen podle svého usuzování a fantazie... zkrátka pravidla, co říkají, že by se jimi PJ neměl vždy řídit, pro mě nejsou dobrá pravidla

6)vybavení - zbraně se od sebe takřka vůbec neliší = autoři zde zase zůstali na půl cesty - kdyby šlo o RPG vycházející ze staré školy, tak by se měly lišit mnohem víc, naopak kdyby šlo o RPG typu Střepy snů, tak by na zbraně neměl být kladen takový důraz a neměly by se uměle tvořit artefakty, co celkem sux

nic víc mě nenapadá, DrD 2 zklamalo, doufám, že se na české scéně brzy objeví jeho nástupce

hodnotím 20 - 25%

1

Po nějaké době hraní DrD 1.6 jsme se se skupinou rozhodli zkusit tuto hru. Recenze by měly být subjektivní ale tahle bude asi překračovat určité meze.

Hlavním nedostatkem je slabost postav a to i na vyšších úrovních, kdy mají dostatek peněz na lepší zbroje a zbraně. To je způsobeno malým rozptylem dovedností těchto předmětů. Aby mi krásná kalená plátová zbroj na míru přidávala pouze +2 A sedlák v prošívanici má +1? Dalším nedostatkem je podle mě slabost magie(šikana kouzelníků za účelem toho, aby si vzali bojová povolání?) a neexistence navázání některých schopností (za obtížnějších podmínek má postava větší bonusy), nebo sloučení fyzických schopností do jednoho atributu je celkem zvláštní a v mnoha případech dochází k neobjasnitelným událostem. Další nevýhodou je ohromná spousta věcí, dávající postavě různé manévry zdarma. Na to už je potřeba udělat nějaký tracker, protože se v tom hráč jinak ztrácí.

Kniha je napsaná sice hezky, ale nedá se v ní orientovat a kvůli barvě písma se nedá ani dlouho číst. Vše je v ní jakoby zmatečně napsáno a občas se to i opakuje. Pravidla často nechávají zbytečně rozhodnout spor PJ a tlačí na hráčskou imaginaci v popisu bojů a to každému nevyhovuje.

Celkově se to dá shrnout tak, že velmi lituji, že jsem si knihu pořídil(jen kvůli jménu). Už mi na ní bude pouze padat prach a lituji, že někdo propůjčil tak slavné jméno hře, která je tak nepřátelská k hráčům. Další výtkou je samozřejmě rozdělení bestiáře a pravidel, za čímž vidím jen a pouze snahu na tom vydělat peníze a už ne tu snahu přinést sem RPG, jako to bylo s DrD I.

Takže nakonec hrát to nebudeme a kašlem na to. Úspěšně jsme přešli na Pathfinder a hraje se nám mnohem lépe s jednoduššími pravidly.

4

Vynikající hra, opravdu velká podpora pro RP, moc jsem se u ni bavil. Navíc je jednoduchá.

Ani velké střety nedělají problém, vyzkoušeli jsme si v drd2 i dobývání hradu, obléhaní a pro mě jak vypravěče nebyl žádný problém kontrolovat tolik nepřátel.

Jediná pro mě vada na kráse je, že se dá dlouho téměř všemu, co se postavě nelíbí vyhnout.

Příručka je zbytečně tlustá a omílá text dokola, jinak provedení také na jedničku.

DrD2 je kvalitní české RPG.

4

Upraveno 9. 6. 2020

Pravidla vám umožňují prožít klasické fantasy dobrodružství v kulisách slovanského pseudostředověku. Návaznost na původní DrD 1.X není žádná, kromě názvu a občasného záblesku několika reminiscencí (barbar Hrun is back!).

S čím budou mít hráči určitě problém při přechodu z DrD 1.X je skutečnost, že hra nemá jako svůj základní stavební kámen práci s čísly. Pořád se háže kostkou, to ano, ale herní zážitek vzniká trochu jinak. Převod z fikce do mechaniky a zase zpět do fikce se neodehrává v rovině odečítání životů, bodů únavy a ad hoc nastavování obtížností hodu na past nebo na procenta. Hraní DrD II je o neustálém přemýšlení o tom, jak si stojí vaše postavy v herním světě, co mohou udělat pro to, aby svoji situaci změnily a jak moc za to zaplatí. K tomu hra nabízí vašim postavám širokou paletu kompetencí a umožňuje dostatečnou volnost. Víceméně každá akce, která má v představě hráčů nejistý výsledek, jde vyhodnotit univerzální mechanikou, která nabízí vodítka, jak interpretovat její výsledky. Obtížná je na tom neustálá potřeba sledovat vzájemné představy o tom, co se děje v herním světě a slaďovat je s mechanikou hry, respektive nedopustit, aby došlo k jejich odklonu.

Z hráčského pohledu se mi zdá základ hry uchopitelný a zvládnutelný během jednoho sezení už i pro mírně pokročilého hráče. Úplný začátečník bude určitě potřebovat podporu někoho, kdo tenhle typ zábavy zná. Hlubší ponoření do hry (využití všech taktických možností, magie, pomocníci postav) vyžaduje nastudování pravidel a pochopení v nich vyjádřených konceptů. Z hlediska PJ mi přijde příprava a vedení hry mnohem zábavnější, než u jeho předchůdce. Hra nabízí podporu pro vytváření široké palety překážek a výzev pro postavy a není příliš náročná na vedení účetnictví (postačí pár žetonů a kostek).

Po vydání revize pravidel se z toho stala řekl bych pěkná ucelená hra. Co tomu chybí k větší dokonalosti je asi ještě větší podpora vydavatele. Zamrzí hlavně dlouhodobá absence aktualizace rozšiřujících příruček, které jsou jinak také velmi kvalitně zpracované a přispívají k prohloubení hráčského zážitku.

Určitě se nejedná o nejlepší dostupnou hru, ale z mého pohledu je to výrazně nadprůměrný produkt.

5

Nová inkarnace Dračího Doupěte dorazila i k nám na Slovensko, a jelikož autory poznám, a měl jsem možnost zažít jejich originální přístup ke všemu možnému, byl jsem notně zvědav, jak se popasují s výzvou předělat „starý“ Dračák.

Poté, co jsem hrál širokou škálu RPG, od Prime-Time Adventures, přes World of Darkness, Shadowrun, GURPS, DnD, Das Schwarze Auge, Call of Cthulhu, Agon po domácí klasiky jako Stín Meče nebo původní DrD, nečekal jsem, že mne něčím překvapí.

Ale - jak se po tomhle výroku samozřejmě dalo očekávat - jejich výtvor musel príjít s nečím vymykajícím se mým předchozím skušenostem.

Systém DrD2 totiž elegantně řeší mnohé neduhy, kterými trpí naše milované hobby.

Například: od fantasy RPG krom jiného očekáváme napjaté a dramatické situace, kdy postavy vzdorují smrtelnému nebezpečí - a po exhibici obsahující houpání na lustru, lození po zádech obludy, rapidní šermířské výměny na okraji útesu a úniky o fous řečené nebezpečí překonají. Jenže mnohé systémy právě v portrétovaní těchle situací zoufale selhávají. GURPS i DnD limituje extravagatní extempore negativními modifikátory na hod kostkou, jiné systémy je nepodporují vůbec. Člověka s dvěstě životy je nutné mnohokrát šlehnout mečem, než něco pocíti - a na scény, kdy hrdina vtrhne mezi pohůnky temného čaroděje a než někdo z nich hlesne je vyřídí můžeme zapomenout. A na důvtipné výměny urážek uprostřed boje téže málokterý systém duchaplná pravidla vynašel.

Ale DrD2 exceluje v znázornění scén, kdy se kočár s princeznou řítí ke propasti, hrdina a temný rytíř střídají výměny a výpady se snahou ji přesvědčit o zlovolnosti toho druhého, a lapkové vyskakují na vůz, aby dívku unesli, nebo soky setřásli o nízké větve.

Rovnocennost dovedností a možnost při správném opisu se rychlou vyřídilkou efektivně ubránit hromotlukovi s palcátem, možnost improvizovat kouzla a inteligentní mechaniky hry tvoří jedinečné prostředí pro hráče, kterým je milejší kreativita než +5 bonus na zásah.

Dračí Doupě 2 se vydalo opačnou cestou - hry o hrdinech mají být o hrdinech (no ne, vážně?) a o jejich činech, o dobrodružství a hrdinství (ty jo) - a vše stojíci v cestě těmhle cílům musí na vedlejší kolej (nebo nejlépe do koše).

Autoři vynechali nekonečné tabulky útočných bonusů 300 druhů zbraní, listiny tisíců kouzel a bodů magenergie podle inteligence a úrovně - a vsadili na jednotnou mechaniku pro celou hru a na vypravěčský talent.

Někomu se nutná míra abstrakce může zdát přehnaná, ale systém umožňuje jednoduše modelovat i velice komplikované situace, a aktivně podporuje kreativní využití dovedností postav i prostředí; taktéže mechanika krásně odzrcadluje ústřední motiv hrdinství - schopnost postavit se nebezpečí a uspěd, i když někdy za velkou cenu.

Abych zrhnul pro a proti:

Dračí Doupě je výborná hra na hrdiny, skvělá na vyprávění barvitých dobrodružství, tvorbu nápaditých hrdinů a intuitivní "free-form" přístup, vhodná i pro začátečníky, i pro starou hráčskou gardu.

Díky filozofii herního designu ale DrD2 pár rolí nikdy neobsadí - není strategickou hrou, kde "lepší" tvorba postavy, detaily taktiky a využití tisíce schopností vedou k rozdrcení nepřítele.

Jelikož jsou postavy a dovednosti stejně "silné", není možné mít potěšení z vypilovaného designu postavy, která rozdrtí nepřítele o 300% efektivněji, než průměrný rek.

A absence Děsivých Mečů Nesvaté Dekapitace +7 a jim podobných výdobytků rabování hrobek znamená, že hráči toužící po inventáři plném magických předmětů taky přijdou zkrátka.

DrD2 jsem si koupil, a kdyby knihu ztratím nebo co, si jej koupím zas. Moje party hráčů mají na DrD2 skvělou odezvu, a věřím, že entuziasmus ještě dlouho vydrží.

2

Hodnoceno na základě přečtení pravidel a tří oneshotů hraných za postavu, původní, nerevidovaná verze

Po dvou zkušebních hrách jsem nabyl dojmu, že DrD2 je rozhodně jiné než původní verze, ale není o moc lepší. Stále má dva systémy vyhodnocování a nikoliv jeden, stále je složité vytvořit si postavu, která nezapadá do myšlenkového schématu autorů a herní fikce je neprovázána s pravidly - úmyslně.

Základní myšlenka je použitelná, ale její provedení chtělo ještě výrazně vypilovat - a hlavně odstranit až příliš častou "plichtu v konfliktu".

3

DrD 1.6 som s priateľmi hrával cca 2 roky a neskutočne dobre sme sa pri tom zabávali. Správa o pokračovaní ma milo prekvapila a šlo o jasnú kúpu. Celý natešený som si zaobstaral paperback DrD II a pustil som sa do čítania. Teraz je tomu mesiac od kúpy a mám za sebou tri hry. Nie som žiadny odborník, no napíšem, čo sa mi páčilo a čo práve nie v prehľadných plusoch a mínusoch.

+ Menší formát knihy, ktorá je pekne spracovaná

+ Nové povolania a ich kombinovanie

+ Nové systémy a silné zameranie hry na RP

+ V DrD II sa už nepoužíva toľko číselných údajov ako v prvom DrD

+ Nové denníky

- Kniha je síce pekná ale dosť som v nej musel listovať. Mal pocit, že jednotlivé témy nie sú "pokope"

- V DrD II sa už nepoužíva toľko číselných údajov ako v prvom DrD

- Ak som si chcel hru užiť skutočne na 100%, tak som musel mať hráčov s dobrou fantáziou

- Nesedia mi dovednosti a fungovanie zbraní a brnenia

- Polovicu pravidiel si musia vymyslieť hráči

Dávam len 3 hviezdičky, pretože DrD sa mi páčilo viac s presnejšie určenými hranicami, s mechanizmami, ktoré používali aj rátania. Smutné je, že moji priatelia hrávať DrD II jednoducho nechcú, pretože im chýbajú systémy z DrD 1.6 a rozhodne nechcú popisovať akým spôsobom na niekoho útočia a podobné situácie. Najviac času sme strávili pri boji, kde sme riešili, "čo je možné a čo nie".

Som si vedomý, že ide o krok v pred, no pre niektorých ľudí, je to presne opačne. Určite si hra našla množstvo nových fanúšikov a osobne z toho mám radosť, aj keď to hrávať nebudem. Pravidlá som teda založil do knižnice medzi fantasy knihy a možno jedného dňa v mojom okolí precitne RP duch a DrD II oprášim :))

3

Tak nám vydali nový dračák, paní Müllerová. A my si ho nastudovali, zahráli a zdrbali. Musím předeslat, že druhý dojem je stále kladný, což u veteránů her na hrdiny, kteří pamatujou vagony zlata na přestupy v DrD i Pravidla pro mistry není obvyklé :) DrD II je bezesporu lepší, než byly DrD I jako celek (což na druhou stranu je lecjaký návod na rychlovarnou konvici sepsaný partou čínských pěstitelů čaje). A nemá s tím úsměvným podvraťákem pravidel nic společného, což je taky plus (nezaměnit s mutantem jménem DrD+).

Mým cílem tu není komplexně rozebrat to, co už udělali jiní na tisíci stranách diskuse o DrD II. Chci tu pochválit pár dobrých nápadů a vytknout několik chyb.

BEST OF

- I. Flavour text, česky okecávací pasáže: Na vysoké úrovni, upovídanost téhle knížce neubírá na čtivosti, pro snílky, rétory a vypravěče rozhodně plus. Motivuje představivost, nabízí inspiraci Průvodci hrou. Pro tabulkové mágy a matematické válečníky je to ovšem nadbytečná vata.

- II. Systém zdrojů a manévrů: zdravé jádro. Jednoduchý, vyvážený způsob jak nezdržovat hru balistickými výpočty a přitom zachovat možnost volby strategie. Nad možností opotřebení předmětů, únavou, jizvami a léčením jsme si radostí poslintali několik stránek. Opět, je to hra víc pro fyziky (zanedbáme) než pro účetní (zaevidujeme).

- III. Zapojení hráčů do tvorby příběhů: není větší nuda, než jednou týdně duševně masturbovat před skupinou znuděných tváří, které zvednou zraky od svých pestrobarevných kostek jen když se ozve magická mantra "hoďte si". Vzhledem k tomu, že hraju jako Pýdžej of Pýdžejs, nedělá naší družince problém mluvit si navzájem do práce.

WORST OF

- I. Chaotičnost knihy: Je vidět, ža autorům nechyběly nápady, nadšení ani zkušenosti z hraní, ale z psaní návodů jak hrát. Jeden byrokrat s právnickým drilem by vás postavil do latě, prevíti. "Dozvíte se později" není úplně šťastná věta. Toto téma ale bylo kritizováno jinde a lépe.

- II. Zbraně: Který hovádko boží, pacifistický napsalo onu čtyřstránkovou stať uvedenou větou "zbraně jsou zvláštním druhem nástrojů" by zasloužilo rozseknout obouručním mečem příčným řezem podél. Nebudu zabíhat do detailů ohledně rozdílů v ovládání sekery a meče; autor pasáže byl zjevně sám natolik vyděšen tím, co spáchal, že na nátlak betatesterů dodal na závěr úvahu o meči jako nástroji na posílení Vlivu.

Fantasy je sex, zbraně a padající kamení (tedy napětí). Hrozivě odbytá pasáž o zbraních nasvědčuje tomu, že autorům došly zdroje, buď duševní, nebo finanční. Věřím, že brzy vznikne nějaké rozšíření, které umožní válečníkům zažít kouzlo bojových manévrů-fines a rozeznat halapartnu od píky. Poznámka k jediné "fintě" Letící zbraň: Kdo v boji hodí po nepříteli obouručák je - předčasně mrtvý talent.

- III. Obecné dovednosti: je hezké, když někdo řekne "spoustu věcí necháváme na vás hráčích", ale jak se má hrdina naučit číst, psát, počítat, plavat, mluvit řečí národa Punt, stavět lodě, skládat origami nebo vyprdět si melodii? Jsou to zjevně Zvláštní schopnosti nepřiřazené rasám ani povoláním. Může se tedy člověk učit plavat v rámci jednoho postupu? Je vzdělání pouze doménou Zaříkávačů nebo se může cizí řeč naučit i zloděj, který nemá zájem stát se Knihomolem?

- A za IV. Míry, váhy, vzdálenosti, peníze: rozhodnutí autorů zaměřit se na příběh místo tabulek plně schvaluji. Celý náš svět je ale založen na tom, jestli je něco daleko, blízko, těžké, lehké, dostupné, nedostupné. A věřte nebo ne, lidé té doby (míněn starověk až po raný novověk) dokázali měřit a odhadovat velmi přesně. Protože na tom, jestli se dokážou s úlovkem vrátit zpátky domů, nebo zda dostřelí kuší na útočníka vyskakujícího z hloubi hvozdu závisel jejich život. Byli to lidé, kteří postavili katedrály a přepluli Pacifik na svázaných rohožích. Dodělat do příštího vydání kapitolu s příklady dobových měr, vah. Dojezd koní, naložení vozů, dostřel různých zbraní, přímý či nepřímý. Lze se přitom vyhnout přesné metrice: "Krátký luk: vhodný pro boj v úzkých uličkách, podzemních chodbách nebo z hřbetu koně. Sestřelíte s ním holuba sedícího na střeše domu, ale na bitevním poli se s ním moc neukazujte; poraněný nepřítel by se k vám mohl dostat rychleji než přezbrojíte. Účinný přímý dostřel okolo 80 kroků. Velmi dobrý lučištník dokázal vypustit zhruba 10-12 šípů za minutu. I průměrných 6-8 je ale několikrát víc než za stejnou dobu stihnul kušiník. Chraňte před vlhkem. Nepatří do ruky dětem."

Co vy na to? Všeobecně soudím, že DrD II má zdravé jádro a naději na širší úspěch, pokud autoři opustí přístup: "tady máte a dodělejte si to". Už jen kolik peněz půjde vydělat na rozšiřujících příručkách: "Zbraně, zbroje, štíty pěti kontinentů", "Od abatyše po závozníka: Zvláštní schopnosti běžného života" nebo "Baziliškův středověký bestiář" ;)

1

Tak moje dojmy po přečtení DrDII (zatím ještě nehrál).

Tak chvíli si připadá člověk že autor daného úseku textu vysvětluje pojmi jak encyklopedie pro předškoláky. (nejvíc mě to iritovalo u popisu zbraní u jediné které chápu že asi každý neví co je byl puklíř).

Dale pak nechápu proč používáte výrazy které vysvětlíte až za 50-100 stran přitom by stačila i zmínka co to je a že popis bude dál a nebo že v jednom odstavci popisujete jak něco změnit v mechanice a tu mechaniku vysvětlíte až o odstavec dál.

Nedat tam rejstřík je dost velké mínus pro tuhle knihu.

Motivace hráčů za to že něco dobře popíší chybí.

Z celé knížky mám pocit jak kdyby si sní pohrála moje oblíbená literární postava Saturnin. Když Miloušovy upravil detektivky.

A asi sem přišel na kloub tomu proč hodně hráčů bere neúspěch jako lepší věc kdy můžou víc zasáhnou do příběhu ve většině popisů ta akce kdy se hráč vykoupil se mi líbila víc a jako postava bych si ji zvolil než tu která pro mě měla být úspěchem.

Pro nováčky tahle hra určitě není.

Celkový dojem nic moc do knihovny si to nepořídím bouhužel sem od toho čekal víc a vrátím původnímu majiteli, no možná pokud najdu odvážné dobrodruhy to zkusit zahrát přeci jen bych se rád přesvědčil o tom jestli z konfliktu budu mít pocit že bude silně stereotypní časem jako mi připadá po přečtení.

Abych zase tolik neočerňoval některé myšlenky se mi líbily ale jako celek to má mouchy. Kdyby to byla beta verze hry tak to beru ale jako koncoví produkt zklamal.

Edit: Tak jsem si to už i zahrál a nemá cenu opakovat zápory co už tu zazněli

2

1) Ta hra se neměla jmenovat DrD2. Protože se starými DrDo a DrD+ nemá zhola nic společného (vyjma bílého hradu). Každý, kdo hrál předchozí verze DrD bude zmaten, překvapen, nenajde nic povědomého nebo podobného.

2) Celkový dojem z knihy. Rozhodně si pořiďte knihu s pevnou vazbou. Vydat knihu v měkké a tvrdé vazbě s tím, že tvrdá vazba stojí 100 kč navíc je sice zlodějina, ale je to lepší než ryskovat opotřebení (pokud tedy hodláte DrD2 hrát). S tímto doporučením souvisí i další problém. Kniha je velmi špatně uspořádaná. Pravidla jsou v ní roztroušena a tak počítejte, že v ní budete alespoň ze začátku dost listovat. Kniha vám stačí bohatě jedna do skupiny, protože narozdíl od jiných systémů zde nejsou žádné tabulky nebo featy a powery, na které by bylo potřeba se neustále dívat. Někteří lidé si stěžovali na malý font. Mě příjde naprosto v pořádku a dostatečně velký.

3) Povolání. Povolání v DrD2 jsou na první pohled zábavná, zajímavá a úžasná. Bohužel velmi rychle zjistíte, že jsou si velmi podobná, často až téměř totožná. Například kouzelníci zde mají naprosto stejné featy. Proč se zaklínač nejmenuje zaklínač ale vědmák jsem nepochopila.

4) Popis postavy. Postava je v DrD2 popsána 3 zdroji, sadou povolání a sadou featů. Hra vás sama vede k tomu, aby vaše postava studovala nejméně 3 povolání. Bohužel se tedy nemůžete úzce specializovat. Zdroje jsou jakousi podivnou kombinací životů, energie, síly a výdrže ve fyzické, psychické a sociální rovině. Z hodnot postavy tedy nepoznáte, jestli je silným válečníkem nebo mrtštným šermířem. oba se systémově projeví stejnou hodnotou zdroje Tělo. Tyto rozdíly hra chce abyste řešili na úrovni fikce. Bohužel je ale ve výsledku zbytečné trápit se s detailním popisem postavy, protože nakonec budete stejný jako jiný hráč, který řekl "Můj válečník odmlada tloukl skřety. Tečka.".

5) Soubojový systém. Tato hra používá jednotný systém pro řešení všech možných situací. Bohužel je sám o sobě dost nudný a zábavu si v něj budete muset udělat sami náležitými popisy. S tím souvisí inovativní přístup k herní fikci. Tu tento systém negeneruje, ani vám s ní moc nepomáhá. Naopak ji vyžaduje od hráčů aby vůbec fungoval. Pasivní hráči (posluchači) nebo hráči s malou fantasií budou mít s touto hrou bohužel velké problémy. Soubojový systém přenáší váhu důležitosti z v jiných systémech častého "čím bojuji" na "proti komu bojuji". To mimo jiné bohužel znamená, že hráči, kteří mají rádi nejrůznější zajímavé zbraně a zbroje nebo jiné předměty zde budou zklamáni. Váš magický meč se zakletým démonem mrazu se sice mže projevit ve fikci, ale ne v herních mechanikách. Benevolentní DM by vám sice mohl chtít dát nějaký bonus, ale velmi brzo zjistí, že je na to systém příliš hrubý a obyčejné +1 na hod má obrovskou váhu.

Žádné úžasné chvíle tipu "jó krytický zásah do hlavy maximální silou a to jsem se bál že v příštím kole zemřu!" vám systém taky neposkytne. Budete si je muset dodat sami. Žádného jásání nad šťastným hodem se tedy nedočkáte. Především, protože protivníci mohou kdykoliv změnit váš šťastný hod v "nic se nestalo" když zaplatí několik zdrojů.

6) Nároky na DM. Dm, zde nazývaný Průvodce najde v této knize mnoho užitečných rad. Bestiář je bohužel poměrně chudý a zcela v něm chybí nějaký systém pro odhad síly bestií vůči háčům. Bestie jsou ale velmi krásně i když úsporně popsané a poznámky k nim obsahují mnoho příběhových háků, které je zábavné a snadné použít. Vypravěč musí u každého protivníka sledovat mnohem méně hodnot než v jiných systémech, což mu usnadňuje práci s velkými skupinami nepřátel.

7) Celkový dojem ze hry. Hra má poměrně vysoké nároky na hráče a jejich představivost. Pokud budete chtít DrD2 hrát, doporučuji vám se nejdřív podívat na větší počet hystorických a fantasy filmů, zahrát si fantasy počítačové hry nebo přečíst větší kus fantasy knihovničky, protože pak budete připraveni, až na vás váš DM vyrukuje s "popiš mi, jak chceš zaútočit". Pro staré a zkušené hráče je bohužel tento systém často příliš cizí. Pro nové může velmi rychle omrzet. Taky se nemůžu ubránit dojmu, že DrD2 hodně ovlivnila hra Střepy snů. A že se po jejím vzoru autoři snažili zaměřit především na práci s fikcí.

4

Tak jak začít... Hra je to skvělá, má všechno co by mít měla. Více méně jednoduché mechaniky, (když je pochopíte, tak je už nezapomenete a nepotřebujete k nim žádné tabulky), plno atmosférických textů, obrázků a hlavně podporuje vyprávění. Místo toho, aby vás v DrDII vlci kousali do nohou a vy do nich bušili mečem, budou po vás skákat, srážet vás k zemi, sápat se vám k hrdlu, a vy jim budete do očí házet písek, bodat je dýkou, jizvit se, abyste přežili. Mě se to prostě strašně líbí.

Nicméně je to asi tím, že jsem nehrál starý dračák. Protože, jak jsem zjistil, ti co ano, se k DrDII staví dosti chladně. Ne všichni, samozřejmě, ale plno z nich není tak nějak ochotno přistoupit na "filmový" způsob vyprávění, na lehce zmatené akce, na to, že ne každé kolo musí obsahovat pokus o něčí zabití. A knížku ještě táhne dolů to, že abyste všechna ta pravidla pochopili, musíte jí přečíst celou. I s tunami úplných zbytečností. A když se rozhodnete v pravidlech něco najít, nastává úplný konec.

Tak mě napadá, jestli vlastně bylo potřeba pojmenovat hru Dračí doupě. Kdyby se tak nestalo, mohlo být všechno ještě mnohem slovanštější a přijatelnější pro staré hráče.

5

Tato příručka má s původním Drd skutečně společný jen název, jde totiž o úplně jinou hru. Namísto moře tabulek a mechanismů typu "povede se to s pravděpodobností 2k10 za 3k6 životů", kterými hráče zavalil "starý dračák", vám Dračí doupě II nabídne moderní vyprávěcí hru, kde vám pravidla vysvětlují, jak si pro sebe a pro své přátele připravit co nejlepší herní zážitek. Po přečtení knihy jsem celkově nadšený a přestože se k hraní RPG dostanu zřídka, své investice do zakoupení knížky rozhodně nelituji. Myslím, že DRD II je oprávněně další tuzemskou RPG hrou (spolu s Příběhy Impéria a se Střepy snů), která by se mohla směle postavit po bok her zahraničních (tím samozřejmě nemyslím, že by je reálně předběhly v prodejnosti - mám na mysli obsah). Herní prostředí, které tvůrci představují a k jehož hraní motivují, je naprosto úžasné. Žádná superoheroická fantasy, ani tolkienovská klišé (z tolkiena nám zůstali jen hobiti), ale spíš svět s nádechem drsného středověku, inspirovaný českými pověstmi.

Jediný nedostatek spatřuji ve formální struktuře, tak jak už psali mnozí přede mnou. Třeba uspořádání některých kapitol je trochu nešťastné (např. nejdříve máte výčet schopností a až později vysvětleno, co znamenají; někde jsou zase odkazy typu "pokud toto nechete číst, předjětě na starnu X", což může být pro začínající hráče lehce chaotické, atd. ...). Malinko mě také zklamaly průvodní texty (ty psané tmavou kurzívou), některé jsou sice vydařené, ale některé jsou poměrně slabé a zrovna od "výňatků ze skutečných příběhů" jsem očekával trochu víc.

Nakonec se obávám, že tato RPG zůstane z velké části nedoceněna většinou hráčů. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale z mých osobních zkušeností je průměrný tuzemský hráč klasický "dračákista", který k hraní RPG zaujímá čistě inženýrský přístup. Takže v pravidlech namísto zábavy a inspirace hledá právě výše zmiňované tabulky, čísla, matematickofyzikální mechanismy atd., prostě všechny ty nesmysly, kterými bylo zahlceno staré Drd a které chrlí mnohé počítačové RGP hry. Stručně řečeno: "Většinonová popluace hráčů prostě hru jako je Dračí doupě II nepřijme"

Toť můj názor :-) Howgh ;-)

Hranost 23
55