Dům Rogata Demaziena je stará, zchátrala budova stojící v zothajské Žebrácké čtvrti, hned u její západní brány. Obklopují ji prázdné domy; některé z nich jsou bedněním chráněny před nezvanými návštěvníky, v jiných přebývají zloději a pobudové. Ať tak či tak, tohle místo si k životu vybere málokdo, leda by byl úplně švorc anebo mu nepřekážela blízkost nejzkaženější městské spodiny. A protože hlídky se čtvrti dle dohody vyhýbají, při ochraně života i cenností se každý musí spolehnout sám na sebe. Navzdory ubohému stavu koupil Rogat Demazien právě tenhle dům – bývalý domov prosperujícího obchodníka s látkami – rok poté, co původní majitel zemřel bez dědice. Úřadům vyplatil skromnou, ale odpovídající částku a nastěhoval se i se svým nevelkým majetkem. Mezitím se proslavil jako znalec podivna a nezvyklostí se zájmem o rafinovaná kouzla a starověkou historii.

The House of Rogat Demazien je 16stránkové dobrodružství pro postavy na nižších úrovních v Castle & Crusades (2004). Popisuje ulici v žebrácké čtvrti se dvěma domy (17 popsaných lokací) a soustavou sklepů po nimi (11 popsaných lokací). Jeden z domů je úplně vybydlený a slouží jako úkryt zlodějům a pobudům, druhý je sídlem kouzelníka (nebo iluzionisty) a tvůrce kouzelných soch. Ze svého domu plného pokladů a magických předmětů na čas odcestoval, dobrodruhům se proto nabízí ideální příležitost pro vloupání. Musejí si ale dát pozor na strážné chrliče a taky podzemí, které obývá kult lidožravých žebráků.

Dobrodružství se odehrává ve městě Zothay (2005) ve světě Wilderlands of High Fantasy, autor ho ale později použil i na Fomalhautu a v zásadě nic nebrání přenést ho do libovolného fantasy světa. Existuje i pozdější konverze The House of Rogat Demazien pro OSRIC (2020), která vyšla s dílčími úpravami ve sborníku Trail of the Sea Demon (2020).

Podzemí Města supů skrývá bezpočet záhad. Pod rušnými ulicemi dřímají chrámy, pohřební komory i tajemství dávno minulých epoch. Vstup je zapovězen pod trestem smrti! Mezi takové hlubší vrstvy patří Galerie stoupajících hrobek. Říká se, že na patře plném důmyslných strojů se nacházejí místa posledního odpočinku pěti šlechticů z dob založení města a taky že jejich hrobky se vznášejí „mezi nebem a zemí“. Navštívit takové místo by jistě bylo lukrativní! Ovšem Galerie je skrytá v podzemí a jediná přímá cesta vede přes chrám Sürü Mikláriho, boha krys, jehož zahalení kněží jsou sami uvěznění za neproniknutelnými mřížemi.

The Gallery of Rising Tombs je rozsáhlý dungeon pro dobrodruhy na 4. až 6. úrovni ve hře OSRIC (2006), potažmo jiných retroklonech D&D, situovaný do dekadentního Města supů v autorově světě Fomalhaut. Vyšel v šestém čísle zinu Echoes From Fomalhaut (2019). Popisuje sérii několika menších komplexů i větších podpater o celkovém rozsahu cca 80 popsaných lokací soustředěných okolo „Galerie stoupajících hrobek“, kde mají být pohřbeni bohatí šlechtici. Do podzemí vedou tři vchody v okolí žebrácké čtvrti, všechny popsané jako dílčí dungeony: zaplivaný karavanserai, zločinecké divadlo a nepřístupný chrám krysího boha. Hluboko pod povrchem se pak skrývají nejen samotné hrobky se zapečetěnými hroby a smrtícími pastmi, ale třeba porouchaný strojový komplex, vampyrický rytíř toužící po výměně srdce tepajícího v jeho hrudi nebo džunglí porostlá vlhká jeskyně plná nebezpečných tvorů. Různé záhady připomínají technologicky vyspělou minulost světa: laserová kopí, zařízení zvané „geosféra“ anebo stanice podzemní jednokolejky vedoucí do jiných lokací ve světě.

„Králova hrobka je dobře ukrytá a hledá se obtížně. Musíte najít zbytky kamenných zdí obehnaných valem, pozůstatky vesnice barbarů. Tam se podívejte vzhůru, ke skalám, a spatříte úzkou a strmou rokli, zdánlivě nezdolatelnou. Právě tam, nedaleko starodávných nápisů, leží vchod. Jakmile ho najdete, můžete vstoupit do hrobky a za falešnými zdmi a pod malbami smrti pátrat po hlavní pohřební komoře.“

Tomb of the Barbarian King je 6stránkové dobrodružství pro postavy bez doporučeného rozsahu úrovní v systému d20 (2000), respektive ve třetí edici Dungeons & Dragons (2000). Popisuje hrobku (dungeon o 8 místnostech) chráněnou pastmi a zazděnými průchody, ve které neklidně odpočívají ostatky dávného barbarského krále, jeho vojáků a dalších služebníků.

Dobrodružství je zasazené do Wilderlands of High Fantasy, konkrétně do hexu 2920 na mapě 1.

Hrobka byla později rozšířena o další část podzemí a přilehlou divočinu. V této podobě pak vyšlo nejprve v 11. čísle zinu Fight On! (2011) a po další drobné revizi i samostatně jako The Barbarian King (2018), v obou případech pro OSRIC (2006) nebo jiný retroklon Advanced Dungeons & Dragons (1978).

Pod křídly supů, kteří líně krouží nad jeho věžemi, jeví město známky tlení a rozkladu. Dokonce i bohaté paláce se drolí, štuky opadávají, sochy jsou jen zvětralé pahýly. Ulice páchnoucí sladkým pižmem, špínou a hnilobou jsou obydlení škaredými nuzáky. Naopak lidé z paláců se vyznačují vypočítavou lenivostí a cynismem plynoucím z dědičného postavení. Místní uctívají spoustu lokálních polobohů, většinou nepokrytě zlých, nebo aspoň netečných k lidskému utrpení. Přesto se tu najde i podivná krása a v srdcích obyvatel žije duch šlechetnosti.

The City of Vultures je stručný, 12stránkový popis sandboxového města zamýšleného jako prostor pro dobrodružství ve hře OSRIC (2006), potažmo jiných retroklonech D&D. Vyšel v šestém čísle zinu Echoes From Fomalhaut (2019). „Město supů“, situované do autorova světa Fomalhaut, je dekadentní metropole, kde každá ulička skrývá past na bláhové a kde bohatství existuje po boku bídy. Žánrově se inspiruje světem Tékumel od M. A. R. Barkera a podobně jako on prezentuje osobitou, blíže neurčitou směs orientálních motivů s prvky sword & sorcery a občas i sci-fi. Tyčí se na pobřeží obklopeném pouští, vládne mu prohnilý chán a jeho obyvatelé uctívající zlé polobohy holdují podivným zvykům – například boháči si místo zubů nechávají zasazovat broušené drahokamy a mrtví se tu pohřbívají tak, že se dají sežrat supům (odtud název města) a jejich lebky si pak pozůstalí vystavují doma.

Tento úvodní popis představuje samotné město, jeho frakce, bohy, záhadné kulty, podivné zvyky, konspirace a taky 18 nejdůležitějších budov – na rozdíl od autorových jiných měst ale nejde o jejich zpracování formou podrobných dobrodružných lokací, ale skutečně jen stručný úvodní průvodce městem. Do něho jsou pak zasazena podrobněji popsaná dobrodružství, viz subsvět The City of Vultures.

Spletitý očarovaný hvozd skrývající tajemství z dob před psanými dějinami se příležitostně objevuje v různých částech země. V dávných časech byla jeho přesná cesta známa druidům, kteří tu pohřbívali své nejmoudřejší. Občas k průchodu přes jeho hranici stačí sejít z cesty a vydat se po křivolaké pěšince, mít podivný sen o stromech a květinách, možná ve vhodný čas navštívit starý kruh menhirů. Jindy ani veškerá snaha nepomůže. A jindy vyhledá hvozd vás. Dostat se ven – to už je jiná.

The Wandering Glade je kratší, 11stránkové dobrodružství pro postavy na 4. až 6. úrovni ve hře OSRIC (2006), potažmo jiných retroklonech D&D. Vyšlo v šestém čísle zinu Echoes From Fomalhaut (2019). Formou pointcrawlu představuje Toulavý les, čarovný hvozd, který se nepředvídatelně přemisťuje po různých částech světa Erillion a postavy do něj vkročí pravděpodobně náhodou, když se jim připlete do cesty – načež zjistí, že se nedokážou snadno vrátit. Dobrodružství pracuje s motivy druidství a zapomenuté staré víry, čarovnými a snovými výjevy. Potulují se v něm různí zbloudilci, mechoví mužíčci, ztracené duše i kouzelní lesní tvorové. Usídlila se v něm taky skupina lapků přepadajících ztracené pocestné. Jeho pointcrawlová část má 22 popsaných lokací, do toho je vložený ještě menší dungeon (jeskynní komplex) o 13 popsaných lokacích.

Před několika sty lety vybudoval paladin Morken Morkendaine na místě zříceného chrámu zákonně dobrého boha Asury vilu Morkendaine. Od té doby jeho potomci údržbu vily zanedbávali. Nakonec chátrající vilu zakoupil mág Hostefris a jak se dál hloubit sklepení. Dnes místu vládne Hostefrisův pravnuk Lyshotris. Je to stejný ničema jako jeho předek, ne-li větší. Dobrodruzi, kteří se zbraněmi v rukách do dungeonu proniknou, se záhy octnou tváří v tvář vojsku goblinů, gnollů, zlobrů a jednoho draka, nemluvě o několika bojovnících a mázích.

Morkendaine je klasický dungeon pro postavy od 1. úrovně ve starých edicích Dungeons & Dragons (odkazuje na nestvůry z první edice Advanced Dungeons & Dragons, 1978, ale v jiných pasážích používá hodnoty a zvyklosti z původních D&D, 1974). Vyšel v devátém čísle časopisu The Dungeoneer (leden/únor 1979). Představuje rozsáhlé podzemí pod pobořenou vilou nebo venkovským sídlem, která vyrostla na místě někdejšího chrámu dobrého boha. V duchu raných dungeonů nemá žádný silný motiv, blíží se spíš tradičnímu nevážnému „funhouse“ dungeonu nebo „hotelu nestvůr“. Vila a její tři podzemní patra o celkovém rozsahu zhruba 100 popsaných místností jsou domovem kmene koboldů, skupiny lapků, všelijakých goblinoidů, nemrtvých, magických konstruktů, dryád, jedné čarodějnice, draka… velká část z nich ovšem slouží jednomu zlému mágovi, který tak plní roli pravděpodobného antagonisty. A v nejhlubších částech podzemí se skrývají záhadná místa jako čarovné háje nebo svatyně s mocným, dávno ztraceným artefaktem.

Nad běžné nelogické dungeony povyšuje toto dobrodružství rukopis autorky Jennell Jaquays, který už předznamenává její vyhlášené, tématicky sevřenější dungeony Dark Tower (1979) a The Caverns of Thracia (1979). Dungeon je členitý a nelineární, plný tajných průchodů, teleportů a iluzorních stěn. Velké množství ne nutně spolupracujících humanoidních nepřátel otevírá prostor pro hru frakcí. Podzemí obsahuje i spoustu vysvoboditelných zajatců nebo neutrálních stran, které do něj pronikly za vlastními cíli. A taky celou řadu nečekaných překvapení a „divných“ interaktivních prvků.