Česká na hra hrdiny, která vyšla v 90. letech jako jedna z mála publikovaných alternativ k tehdy dominantnímu Dračímu doupěti. Ze svého vzoru přebírá princi hry, v níž se skupina dobrodruhů vydává za dobrodružstvím, i celkové ladění do „generické“ fantasy.
Systém hry je postavený na tradiční kombinaci ras (celkem 15), mezi nimiž se objevují i netradiční zástupci jako ptakohlav nebo vlken, a povolání (celkem 20), mezi kterými se objevují fantasy stálice jako lovci a bojovníci, ale i méně tradiční volby jako lupič nebo nekromant. Postavy postupem hry získávají zkušenosti a postupují po úrovních. Hra má podrobný soubojový systém se zásahovými zónami.
Základní pravidla vyšla ve dvou vydáních: původním a opraveném, které zahlazuje některé dílčí chyby. Hra se ale nesetkala s úspěchem. Vyšlo pro ni jedno dobrodružství a posléze přestala být vydávána.
Externí recenze a shrnutí
Nokturno.net | Skaven | Recenze: Stín meče |
Dech Draka 1996/2 | Jan Josef Beran | Není proč jásat |
Herní snob | davesade | Recenze: Stín meče |
Produkty pro tuto hru
Průměrné hodnocení | Název | Vydáno | Kategorie | Jazyk | ||
---|---|---|---|---|---|---|
Boj o vesnici Fanli | 1996 | Dobrodružství | Vzorové dobrodružství pro Stín meče ve vesnickém prostředí |
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Není to pro každého
Stín meče není hra pro každého. Obzvlášť ne pro milovníky alternativních systémů. Tabulkově nenáročný systém o vlastní tvorbě a velkém prostoru pro fantazii. Ačkoliv není prost chyb, má své kouzlo. Klasický class and level system do kterého potřebuje trochu štěští, bystrý úsudek a touhu něco dokázat a nejen lačně brát a rvát na kusy. Prostě nic pro moderní Golden Kids.
Z téhle hry jsem byl zmaten
Tuto hru jsem si koupil s obrovským nadšením, bylo v ní víc zbraní, krutější obrázky a nový bestiář, spousta povolání... Na první pohled pěkný kousek. Když jsme ji ale zkusili hrát nastalo několik velmi matoucích momentů. Třeba už jen to, že abych se mohl stát nějakým povoláním, musel jsem si vybrat dost vhodnou rasu a doufat, že budu mít štěstí na kostkách. Nikdo nakonec z nás nemohl podle kostek být paladin ani vojevůdce, což byla ale povolání, která se nám líbila nejvíce a chtěli jsme je všichni hrát. Dalším zmatením byl celkem složitý systém pro boj, hrozně velké rozsahy tabulek - už se v tom těžko orientovalo. Nakonec mě zklamal i ten bestiář, kde byly příšery takřka bez nápadu. Obálka slibovala sword and sorcery temnou fantasy akci, povolání slibovala středověkou Evropu, ale nakonec jsem vůbec nevěděl, jak to teda pojmout. Vím že pro spoustu lidí je Stín meče srdcovka, ale pro mě bylo velmi těžké jej strávit. A to mluvím někdy o roku 2000, dnes už by mě nenalákala ani ta obálka, ani obrázky...
Moc to nedrží pohromadě
Stín meče chápu jako produkt své doby, který se snažil být "víc dračákovštější než dračák". Přinesl oproti němu některé nové věci, ale zdá se mi, že prostě nedrží pohromadě. 15 ras a 20 povolání tam sice je, ale použitelné mi moc nepřišly - působilo to na mě dojmem, že autoři tam prostě dali všechno o čem slyšeli a nějak moc neřešili nějaké zapojení do systému. Dnes prostě nevidím důvod, proč by to někdo měl hrát (pokud k tomu nemá nějaký citový vztah).
Stín meče. 5 z 5. Perfektní
Stín meče. 5 z 5. Perfektní hra.