The Frost Fang Expedition

The Frost Fang Expedition

Vložil(a) KDolecek dne
2
Průměr: 1.7 (3 hlasů)
2016
Dobrodružství pro postavy na 1. úrovni v DCC

Po více než sto let se hrad čaroděje Dagona Zarmouceného vznašel vedle vrcholku Zmrzlého tesáku nad opuštěnými Ardokkskými doly, které kdysi obýval trpasličí rod Ardokk. Ale nedávno světla hradu zhasla a každý den spadne z levitujícího ostrova o trochu víc země a kamení než ten předchozí. Přímo na vesnici Neverthawes, která žádá dobrodruhy z širého okolí, aby se vydali na Zmrzlý tesák, odtud do hradu a zachránili vesničany před zkázou.

Dobrodružství je zamýšleno pro 4-8 postav na první úrovni v systému DCC. Jedná se o lineární dobrodružství s uzlovými body. Laděno je velmi nevážně z hlediska nepřátel a překážek. Tvořeno bylo tak, aby se dalo potenciálně odehrát za čtyři hodiny.

Kategorie produktu
Autoři

2

Občas se v debatách řeší, zda a jak se dá vést dobrý railroad.

Tohle dobrodružství je dobrý railroad ve stádiu pokusu. S mírnými úspěchy na tomto poli, ale nemnohými a nedostatečnými na to, aby byla tahle myšlenka dovedená do praxe.

  • Po celou dobu hry máte vždy na výběr, jestli půjdete po pravé nebo po levé koleji.
  • Na každé koleji typicky máte na výběr mezi násilným a nenásilným řešením.
  • Jednotlivé scény, ehm, pardon překážky a hlavně enemíci jsou dosti nápadití a obsahují celkem povedené vtípky.

Kdyby tenhle formát byl dotažený do konce, tak by to třeba mohlo být i dobré skoro-railroadové dobrodružství. Jenže on není.

  • Spousta vtípků se do hry nedostane. "Můdůza"? Vtipná slovní hříčka. Ale není jak ji předat hráčům.
  • Bojoví tučňáci na ledové hoře? Skvělý nepřítel, pokud by sjížděl po bříšku po sněhových svazích a naskakoval na nic netušící hrdiny. Jenže vy ho potkáte v jeskyni, kde nejspíš neohrabaně tlapká.
  • Boj s větrným mlýnem? Kdo by si nechtěl zahrát na Dona Quiota. Až na to, že nenásilné řešení je lákavější i snazší, takže na něj nedojde.

A takhle by se dalo pokračovat.

Navíc formát je nesnesitelně rozvláčný. Dobrodružství o osmi lokacích, z toho dvou minidungeonech o třech místnostech je roztahané na 70 stran textu. A backstory je tak hluboká, že jak do ní jednou zabřednete, už nevybřednete ... aniž by nějak zásadně obohatila gameplay.

Dávám dvě hvězdičky, a to jen kvůli originálním oponentům.

2

Tohle dobrodružství se dostalo na můj seznam doporučených modulů potom, co ho doporučovali v jednom podcastu. Už vím, že tomu podcastu nemám věřit, protože na základě mého seznamu si ho vybral náš Sudí a podrobil nás jemu, takže jsem měl v pozici hráče možnost vyžrat si, co jsem sám nadrobil.

Dobrodružství je „veselé“ nebo „humorné“, ale zdejší humor je na úrovni fotrovských vtipů a projevuje se především tím, že všude jsou divné věci se slovněhříčkovými názvy. Například je tu kráva s medúzí hlavou, co se jmenuje „můdúza“. Haha! Chápete? Ke všemu jsou připojené dlouhé historie a backstory, takže kdyby vás zajímalo, jak vznika můdůza, Sudí si může přečíst celý příběh... a takhle ke všemu v dobrodružství! Což se nijak nedostane do hry, takže hráči to jaksi nedocení, že. Ti se nejspíš ani nedozví, že se ta věc jmenuje „můdůza“, bude to pro ně jen jedno z mnoha bizár setkání. 

Celá atmosféra je totiž totálně ujetá a boří jakékoli moje „suspension of disbelief“. Normálně mám ujetost rád, ale tohle je příliš – i v ujetých hrách potřebuju uvěřit tomu, že ten svět má nějaká vnitřní pravidla a funguje. Ale tohle je fantasy bizár z pohádkového Disneyovského muzikálu nebo z menu v McDonaldu – prostě jen náhodné umorné věci a čert vem, „jak by to asi fungovalo“. Výsledný dojem je taková Potěmkinovská vesnička. Prostě tomu nic nevěříte.

Ale čert vem atmosféru. Nejhorší je, že tohle je totálně lineární dobrodružství, kde hráči nemají žádnou iniciativu. Jdete rovnou cestou v doprovodu dvou NPC a potkáváte totálně náhodné haluzoidní věci. Jsou to „problémy“ tak pro předškoláka – hra vám většinou sama řekne, co máte dělat. Tak to uděláte a jdete dál, ani nemusíte myslet. Příklad: trpasličí socha má v ruce váhy, na jedné misce jednu minci. Řekne vám: „Kdo chce projít dál, musí odevzdat tribut.“ Tak odevzdáte jednu minci a jdete dál (jinak by na vás skočili duchové). Ach, to bylo nápadité a zábavné! 

Nebo: mluvící větrný mlýn vám vysvětlí, že je zakletý polobůh a že od potřebuje vysvobodit. Řekne vám jak na to: obětujte trochu krve a přečtěte tamtem magický nápis. A tak obětujete trochu krve, přečtete nápis a... duch je vysvobozen, poděkuje vám, odmění vás a zmizí. He? Pořád čekám nějakou zábavnou interaktivitu a ona furt nikde.

Nebo: přechod přes most střeží mumie yetiho a zakletý elf s kozí hlavou, co si o sobě myslí, že je jednorožec (hahahaha!). Řeknou vám, že vás pustí dál, jen když si od nich koupíte něco z hromady zbytečného šuntu, co mají pod mostem. A tak si koupíte třeba ukulele beze strun (hahaha!)... a oni vás pustí dál. Ach, to drama, to napětí, ta radost z překonané výzvy!

Jo a je to skoro one-shot a má to 70 stránek textu! Jsou to miniaturní stránky, ale pořád je jich 70! Na jedno až dvě sezení! Aaaaaaaaaaa.... 

Ale aspoň jsem si díky tomu uvědomil jednu poučku, kterou nechť si prosím všichni zapíšou za uši:

Pro hráče není zábavné vědět, co mají dělat. Není zábavné, když existuje správné řešení, já ho mám odhalit a pak udělat.