Dungeon Crawl Classics (DCC RPG)

Moc nerozumím tomu, proč se tahle hra jmenuje Dungeon Crawl Classic, když s klasickým prolézáním dungeonů nemá společného vůbec, ale vůbec nic.

Pointou DCC je nahnat postavy do absurdně přestylizovaných situací, ve kterých vám mechanika s absurdním rozstřelem hodnot a možností bude generovat popisy z absurdně přepálených náhodných tabulek, a tak se dozvíte, co se vlastně stalo. A ta absurdita to má učinit zábavným. S tím, že součástí zábavy je i vysoká smrtnost postav - na nízkých úrovních natolik vysoká, že nedílnou součástí hry je funel, ve kterém se hrdinové rodí z nýmandů.

Aby tohle v praxi fungovalo a šlo to ukočírovat, je potřeba hráčské postavy udržet na relativně malém prostoru, kontrolovat jejich postup podzemím a celé to šílenství držet tak nějak svázané, protože v otevřeném světě nebo velkém nelineárním dungeonu by se to celé okamžitě rozpadlo. Podle toho také vypadají oficální dobroduržství a moduly pro DCC - typicky to jsou railroady, občas o dvou kolejích mezi kterými si hráči mohou vybrat, s přesně danou sekvencí encounterů. V tomhle směru proti gustu žádný dišputát, pokud někoho baví mít agency na úrovni "vlezeme do stejné místnosti pravou nebo levou chodbou, jen když z toho bude legrace", tak jako proč ne.

Problém je v tom, že praktické provedení příručky tuhle lehkou zábavu zas až tak moc nepodporuje. A protože uložit si do hlavy ty desítky náhodných tabulek je v podstatě nemožné, slibovaná svižná a odsýpající punková zábava se velmi záhy mění v nekonečné listování. Než se od hodu natural20 dostanete k odečtení výsledku ve fikci, nadšení z kritického úspěchu spolehlivě vyprchá.

Nakonec bych se ale vrátil k úvodu své kritiky. Nejpodivnější na tom celém systému je, že když vezmete jakýkoliv herní prvek, který dělal klasické prolézání dungeonů zajímavým a odlišnějším od dnešních mainstreamových her, DCC se typicky vyznačuje tím, že tento prvek zcela vypouští nebo redukuje na naprosté minimum. Mám tím na mysli náhodná setkání, nelinearitu průchodu, motivaci k průzkumu skrze hledání pokladů, management zdrojů, reakce nestvůr a jejich morálka, pronásledování, průzkum. 

Po několika odehraných sezeních mi nezbývá, než dát dvě hvězdy, přičemž od jedné tuhle hru dělí právě jen obrovské množství obsahu, který z náhodných tabulek vypadává a alespoň občasnými záblesky zajímavých situací ospravedlňuje to obrovské úsilí, které musí hráč nebo GM vynaložit, aby se k nim dobral.

Hra, která má natolik pozitivní, láskyplný a nostalgický vztah k DnD a jeho kořenům, že si něj dělá úplně prdel. A taky same ze sebe. A dělá to dobře.

Divné postavy, divné kostky a divné pravidla dělají absurdně divnou zábavnou hru.

V poslednej dobe som zacal konecne znova hravat RPG po viac nez dekade. Preslo cezomna viacero veci ako napriklad Symbaroum, Zaklinac od Talsorian games, Forbidden lands alebo warhammer 4th a ine. Zo vsetkych RPG ktore som mal moznost skusit a citat ma jednoznacne najviac ocarilo DCC a to svojou originalnostou a zaroven respektom ku klasike ci uz zanrovej alebo mechanickej. Kniha sa zda byt neskutocne komplexna a az prilis preplnena pravidlami, no to len do chvile kym sa nou clovek podrobnejsie nepreluska. Pravidiel vobec nie je vela a to co robi tu knihu tak tlstou aka je, su podrobne efekty kuziel a darov, ktore az do chvilky kedy sa pouziju netreba vobec studovat. Ak sa rozhodnete knihu obstarat a DCC hrat tak odporucam rovno kupit aj lievik pre postavy nultej urovne, dobrodruzstvo s nazvom Sailors of the Starless sky.

Dungeon Crawl Classics se s nicim nemazli. Spousta jinych her davkuje zvlastni veci a divne napady pomalu a postupne, aby si na ne hraci zvykli. DCC ne. DCC je od zacatku jizda na horske draze. Hlavou dolu. Bez pripoutani.

Filozofie DCC je nahodnost, atmosfericnost, napaditost a weird pulp. Tahle hra neni na hrani vaznych eposu a la Pan Prstenu - v DCC se vam snadno muze stat, ze omylem teleportujete pulku Roklinky do pekla a Gandalfovi vyrostou chapadla misto plnovousu. Neznamena to, ze se v tom nedaji hrat dobre pribehy, nicmene prirozene sklouzavaji do pulpu a sword and sorcery zanru. Pribehy Elrica, Fafhrda a Mysilova, Rude Sonji, Johna Cartera - to jsou presne ten zanr, ktery se DCC snazi emulovat a jde mu to skvele. Neni to hra pro kazdeho, ale za vyzkouseni rozhodne stoji

Hru bych klidne hodnotil za sebe za pet hvezdicek, ale objektivne davam ctyri z nekolika duvodu:

- layout knihy je sice vyborny, nicmene misty trochu neprehledny a muze snadno odradit mnozstvim tabulek (ktere sice ve vysledku nejsou problem, ale pusobi na prvni pohled hruzostrasne)

- schazi ji cokoliv na pripravu dobrodruzstvi/kampani - tohle vse nechava ciste na sudim

- nektera pravidla jsou napsana velmi nejasne a volne (opet zamerne s tim, ze sudi si to ma vyresit, nicmene v pozdejsim Lankhmaru jsou vyreseny konkretne a lepe)

Pres tyhle drobne mouchy hra rozhodne stoji za to, zvlast v kombinace s Lakhmarskym rozsirenim (s tim je to jednoznacnych pet hvezd)

DCC patří spolu se Zapovězenými zeměmi a DnD 5e do mé Top 3. Zapovězeným zemím se hodně podobá, ale je ještě chaotičtější, heroičtější, magičtější, prostě DnDčkovější. 

Super a této hře je, že základní kniha vychází už celou dekádu a ta tu dobu má jen jediný splatbook (Lankhmar) a hromadu krátkých dobrodružství. Mrkněte na Gamers 3, kde tuto hru hrají místo DnD 3e.

Na podzemní crawly ideální. Pravidla mají dost crazy ale zábavný systém hodů. Město nebo konzistentní svět vám příručky ale postavit nepomůžou. Pokud vám to nevadí určitě nějaký modul zkuste. 

Zcela nepochybně nejlepší variace na DnD, jaká dnes existuje - za předpokladu, že vás nezajímá (a) taktický boj, (b) budování realistických světů ani (c) generická fantasy, ale toužíte po (d) pulpových "weird" dobrodružstvích ve stylu Howarda, Lovecrafta a podobných autorů. Že nechcete mnohavrstevný epos à-la Pán prstenů, ale něco, jako je barbar Conan, co dává pěstí velbloudovi. Žádná království, organizace, politika, obří žijící svět. Ale pohraničí, rozpadlý chrám hadího kultu, vesnice jasnovidných slepců, svět, co končí za hřebenem ostnaté hory.

DCC je dítě takzvané old-school renesance, což je herní styl vracející se ke kořenům RPG do sedmdesátých let, kdy byla pravidla minimalistická až neexistující a ještě neexistovalo jasné oddělení hráče a postavy, natož myšlenky jako "příběhové mechaniky". Ve hře jde především o zažívání co nejpestřejších situací, řešení překážek, experimentování a hlavně blbnutí s tím, co volnost RPG her nabízí. Old-school hry zavrhují pozdější trendy, jako například taktický boj, příběhové a roleyplaingové mechaniky, ale i potřebu mít propracovaný svět se zadefinovanými královstvími, obchodními trasami, organizacemi, metazápletkami a jinými "realistickými prvky". Místo toho jedno sezení prolézáte ztracené město v lebce mrtvého boha, v dalším bojujete s obřími pterodaktyly, v dalším vykrádáte věž čaroděje sídlícího v elementální sféře ohně.

Můj problém s jinými old-school hrami (Swords and Wizardry, Labyrinth Lord) byl, že vlastně kromě osekání pravidel DnD na minimum nenabízejí nic, co by tomuto cíli napomáhalo. Bývají to prostě doslovné, byť učesané klony původního DnD ze sedmdesátých let, ale aniž by se někdo obtěžoval aplikovat na ně nové poznatky ze čtyřiceti let RPG designu. Teprve DCC je první systém, který všechna pravidla DnD kriticky přehodnotil a nakonec nenechal na kameni kámen. Pořád to připomíná DnD natolik, že to intutivině chápete, ale všechno je... předesignované. A "design" je tu důležité slovo, které znamená, že autor ví, co a za jakým účelem dělá. Válečník konečně není nudný, ale díky jednoduché mechanice "mocných skutků" dokáže barvité kousky. Kouzelnická magie není tabulková, ale hodně náhodná a nevyzpytatelná - nepředvídatelná a nebezpečná. Kněz je svatý bojovník a uživatel magie, ale jen tak dlouho, dokud nenaštve svého boha. Atd. Atd. Je to všechno děsně povědomé, minimalistické a pořád "vlastně DnD", ale zároveň neuvěřitelně svěží a nápadité. A pravidla jsou všechna směrována k tomu, aby vaše fantasy dobrodružství byla vždy unikátní, nikdy generická. Mimochodem k DCC vychází série dobrodružství, která jsou nejspíš tím nejlepším, co se ve světě publikovaných modulů pro hry ve stylu DnD dá koupit.

Více v Bifiho recenzi v Drakkaru: http://drakkar.sk/32/drakkar_2012_32_cerven.pdf