The Webs of Past and Present

The Webs of Past and Present jsou celkově vzato nadprůměrné dobrodružství. Checklist náležitostí dobrého dobrodružství má vyškrtaný celý a skvělému řemeslnému standardu maďarských modulů se nezpronevěřuje. Formálně je tradičně výborný. Přesto mi na něm něco nesedí, mám s ním obtížně popsatelný estetický problém. Předně v něm nejspíš postrádám lehkost pera a nonšalantní jednoduchost, se kterou Gábor Lux splétá tradiční tropy s před- a mimoherními inspiračními zdroji. Webs jsou oproti tomu trochu upracované, neorganické, působí na mě jako soubor nápadů, jejichž švy se nepovedlo zakrýt. A do toho má atmosféru dekadentní ozdravovny s mozaikami naháčů, zásobami masážního oleje, místností na tajná dostaveníčka milenců, „obscénní sochou [satyra] oblečeného výhradně do ošklivého úsměvu“… Celé je to jedno velké, ulepené meh.

Mám ale i designové výtky. Předně modul trpí neduhem, ze kterého jsou OSR moduly obviňovány často, zpravidla ovšem neprávem, totiž adventurovým pixelhuntingem. Jenže když tady cesta k mocnému magickému předmětu vede přes jediný předmět-klíč vložený na jediné správné místo, co jiného to je? A takových situací je v dobrodružství víc. A pak ta ukecanost. Interakcí mezi hráči a NPC je tu na můj vkus moc, dobrodružství klade příliš velký důraz na zjišťování, kde, kdy, komu a co se stalo. Já preferuju dynamičtější kusy, akčnější a s vyšším tempem.

Podivně využitý je taky jeden z centrálních motivů, ony „webs of the past“ z názvu. Dobrodruzi se totiž mohou ocitnout v alternativní minulosti lázní – není to ale princip funkčně propojený s celým dungeonem, je to jen důsledek průchodu jednou pastí. Důsledek, po kterém část družiny pravděpodobně zůstane ve své realitě, zatímco zbytek uvízne v realitě alternativní (ze které už pak vede cesta zpět jedině přes zabití konkrétní nestvůry – což může být dost oříšek, když uvážíme, že pasti pravděpodobně podlehne jen část postav). A tuhle dekadentně orgiastickou minulost zámečku můžou postavy dlouze prozkoumávat, vykecávat se v ní s elfy a pozorovat je při jejich radovánkách, celé je to ale potenciálně hodně dlouhé a vlastně dost otravné, protože až na zmíněnou nestvůru a hromadu roleplayových scének alternativní realita nenabízí nic. No, zkrátka nejsem příznivcem vynuceného štěpení družiny, a už vůbec ne takhle jalového.

Ale ať jen nehejtím: Většina jednotlivých situací, které modul nabízí, je moc fajn. Dobře odvedená je práce s cizí družinou, která do dungeonu přišla jako první, byla ale rozprášena a jejíž členy teď budete nacházet v různých stavech mezi životem a smrtí. Bavil mě antagonista, kletbou proměněný v labuť, který se lstivě snaží v labutě proměnit i dobrodruhy. A pokud ho dobrodruzi osvobodí, ihned je začne využívat, aby se jich po dosažení svého cíle rychle zbavil. Bavil mě snadno přístupný velký poklad přiznaně střežený golemem, od kterého dobrodruzi na čtvrté, páté úrovni nutně musí dostat naloženo. Zkrátka bavilo mě tam toho dost na to, abych zavřel oči před vším tím estetickým nesouladem a dobrodružství dal čtyři hvězdičky (pod nimiž si představte spíš tři a půl).

Hodnoceno na základě odvedení, zápisy z našich sezení si můžete přečíst zde a zde.