Wolves Upon the Coast

Vítejte u dalšího pokračování pořadu Markus hejtuje minimalistické hry. Tahle vypadala vlastně celkem sympaticky, když jsem zjistil, že má vlastní megakampaň (tu jsem ještě nečetl) a že výchozí setup je, že jste všichni uprchlí otroci s vlastní lodí a pravidla jsou přizpůsobená sandboxování. Super. No a pak jsem si všiml, že pravidla mají jenom 13 stránek a to je v zásadě všechno, co o nich potřebujete vědět.

Vyhození veškerých povolání a speciálních schopností způsobuje, že všechny postavy jsou identické. Respektive liší se tím, jestli vám padla zrovna velká obratnost, síla, nebo odolnost. Jako hráč postavy s velkou odolností asi budete spíš popisovat akce, při kterých můžete házet na odolnost. A to je tak asi veškerá „game“, kterou tahle hra nabízí. Trpí zkrátka tím, čím minimalistické hry trpí – všechno je na jedno brdo, nic se nijak neliší. Těch 13 stránek je pak v zásadě zaplněno tím, co byste čekali. Seznam vybavení, pochodně hoří 6 směn, každou směnu házejte 1:6 na náhodné setkání. A tak.

Abych nekřivdil, myšlenka zlepšování tím, že si sami určíte hrdinský cíl („Zabiju draka!“), čímž se vám zlepší čísla, je zajímavá. Navazuje to levelování na přímé hratelné cíle, které si hráči určují sami, což je v sandboxu cenné. Myšlenka dobrá, implementace tradičně tristní. Vylepšování má totiž pododobu "vezmi si buď +1 HD, nebo +1 k zásahům". Hráč, který si vezme +1 k zásahům, je stupidní. Tudíž z celé téhle mechaniky se stává „Za každý splněný quest máš +1 HD" a to je veškeré zlepšování ve hře, která už bez toho nenabízí prakticky žádné možnosti. Plytké.

Slotový inventář je obecně dobrá věc, ale když se blbě implementuje jako tady (kdy každý předmět "váží" stejně jako kterýkoli jiný) a spojí s mechanikou "zničením štítu zrušíš jedno zranění", tak je optimální řešení pro každou postavu nosit na zádech třeba pět štítů, protože pravidla to dovolují.

Ty subsystémy pro mořeplavbu a cestování jsou asi OK, byť taky podobně strohé a bez hloubky. Obecně pro mě ta hra ale strpí stejnakostí všeho a extrémním spoléháním na "rulings not rules", rozuměj: "Tam, kde hra nemá hloubku, ji bude GM muset udělat zajímavou vařením z vody".

Kouzla aktivovaná tím, že provedete předem danou „in-fiction“ akci, vypadají dobře na papíře, ale hrát bych to nechtěl. V praxi to totiž znamená, že máte seznam nějakých 70 kouzel s předem popsanými akcemi, které je potřeba provést k jejich sedlání. Udělat to může kdokoli kdykoli, čili všichni hráči u stolu by vlastně u sebe měli mít seznam 70 kouzel a neustále si ho projíždět a zkoumat, které z nich asi tak můžou seslat nebo jestli náhodou nemůžou v téhle situaci vytěžit nějakou ingredicenci. Totální brainfuck, nechápu, jak tohle někomu mohlo přijít jako dobrý nápad. A kdyby to na to nakonec hráči přistoupili (jakože nejspíš to neudělají a budou magii prostě ignorovat), tak to znamená, že budete trávit velkou část herního času honěním různých ingredicencí – to chcete?

A zase, asi jsem cynik, ale domýšlím tu implementaci do důsledků... pokud magii může používat každý bez omezení a kouzlo „zpomalení“ vyžaduje hodit po nepříteli bahno vynesené ze dna mořského příkopu... pak je teda zcela logické vypravit se přesně jednou k mořskému příkopu a natěžit tam celou vanu bahna, které pak budou nosit úplně všechny postavy a celá hráčská družina do posledního bude házet bahno. Protože, nezapomeňte, všechny postavy jsou stejné.

Ve skutečnosti vlastně není úplně blbá, má zajímavé nápady, jen holt ta implementace je taková minimalisticky tristní. Na pár sezení bych si jí i zahrál a ty zajímavé nápady vyzkoušel (provázání zbroje s inventářem a rychlostí postav třeba vypadá zajímavá), ale přijde mi, že se kvůli nulové variabilitě a celkové plytkosti musí rychle omrzet.

(Hodnoceno jen na základě - velmi povrchního - přečtení těch dvou zdarma dostupných PDF s pravidly a kouzly. Placený bestiář a poklady jsem neviděl a vlastně ani nemám chuť dál ve zkoumání téhle hry pokračovat.)

EDIT: Výhodou minimalistických her ale je, že je stihnete přečíst a zhejtovat během dopolední prokrastinace.