Heart: The City Beneath

Heart se rychle zařadil mezi mé osobní oblíbence. Obsahuje samé krásné věci - přehršel šílených kultů, které se hádají, jestli byla mrtvá velryba bohem zaživa nebo až po smrti a jeslti je hereze její resurekce nebo ponechání v mrtvém stavu, obrazový doprovod Felixe Mialla, jehož komiksový styl a hrubé kontury mj. musí jasně připomenout Darkest Dungeon a Mikea Mignolu, a bizarní mišmaš motivů a žánrů, který funguje překvapivě skvěle. Máte tady "retroingeneered" high tech zbraně, rasistické aelfiry (high elfy), u nichž si můžete vyhrát s humorem parodujícím různé styly politické propagandy, překvapivě intelektuální gnolly s citem pro poezii, a inventář založený na používání předmětů jako "vypreparované oči, které vás navigují ve tmě", "svatá čepel, která za vás bojuje, když jí dáte ochutnat vlastní krve", "interdimenzionální netopýr, který vás provede četnými a četnými portály říše, kde se prostor a čas už zhroutily" atd. Z celého settingu pramení radost z kreativity, která je silně nakažlivá. Mechanická jednoduchost všech těchto prvků umožňuje přidávat je do hry během sezení. 



Pravidla jsou upgradovanou, vylepšenou verzí těch, které najdete ve Spire - City Must Fall. Snaží se o maximální strohost a jednoduchost, nechtějí stát v cestě a zdaleka nepokrývají veškeré možnosti, na které narazíte - jsou spíš jednoduchým průvodcem, kterého se držet v případě konfliktu, a jejich jistá vágnost odmítá, aby se jich hráči drželi doslova jako litery zákona. Příběh má zkrátka vždy přednost, ale gamisticky orientované hráče může snadno znechutit. 



Za nejgeniálnější ovšem považuju systém "Calligs" a "Beats", které pro GM připravují formuli - vyber si lokaci, zamíchej do ní dva beaty každé postavy a vyimprovizuj z toho příběh. Hráči tak mohou skutečně přímo kontrolovat, o čem bude následující sezení a zároven tím poskytují dostatek jakýchsi klíčových slov, z nichž lze vyiimprovizovat příběh pro sezení. Otázky při tvorbě postavy zase napomáhají tvorbě kampaně. Nutno ovšem podotknout, že žádný z těchto mechanismů není tak komplexní a promyšlený jako u PbtA her - ty to zkrátka dělají mnohem lépe. 

===

Základním mechanismem je sestavení "dice poolu" na základě Dovedností a Domén. Dovednosti jsou nemnohé a univerzální (například Fight, Compel, Discern, Hunt) a Domény poskytují tematický rámec (Occult, Religion, Technology). Fight + Occult tak může popisovat sesílání kouzla, zatímco Compel + Religion přesvědčování kněze, aby vyléčil družinu zadarmo. 

Vyhodnocení má škálu:

neúspěch akce + postava utrpí stres,

úspěch  + postava utrpí stres,

nebo úspěch - bez stresu.

Stres se uděluje v několika kategoriích, které se označují jako Resistence - Blood (životy), Mind (příčenost), Echo (kletby, aura), Supplies (zásoby, vybavení), Fortune (štěstěna). Při každém utrpění stresu si postasva háže na tzv. Fallout, který reprezentuje příběhový zvrat. Fallouty mohou být narativně primitivní, s odrazem primárně v mechanikách (rozbila se ti zbroj), nebo poměrně komplexní (usadila se v tobě magická entita, která tě postupně požírá zevnitř a zaplavuje tě nočními můrami - tento Fallout je pouze narativní a mechanické dopady má pouze pokud se kondice zhorí). Zajímavostí je, že postava neumírá "jen tak" - místo toho získá Critical Fallout, který popisuje její skon v blízké budoucnosti (stáváš se postupně zcela posedlým nějakým problémem, až tomu obětuješ veškerý svůj život - tvá postava se stává NPC a časem ji najdou šílenou kdesi v kobkách). 

Fallouty mohou být využity k směřování příběhu, mohou sloužit jako návod na improvizaci podobně jako výsledky hodů na tahy v PbtA, ačkoliv jsou v tomto srovnání méně nápomocné. 

Vedle Resistence je postava definována klasickým povoláním se sadou zvláštních schopností, které často propůjčují různé narativní pravomoce a často nevyžadují specifické hody na aktivaci či úspěšnost. Schopnosti nejvyšího řádu - Zenith Abilities - jsou všechny na jedno použití a jejich aktivace vždy značí smrt či odchod postavy. 

Samotný rozvoj postavy je napojen na systém "Callings" - volně definované motivace postavy. Každý "Calling" má sadu "beatů", které představuje drobné narativní cíle - např. "vybuduj užitečnou strukturu pro komunitu - např. postav most" nebo "udělej něco, nad čím by členové tvého řádu ohrnovali nos" nebo "zařiď, aby byla osada pohlcena bytostmi chaosu". Po splnění beatu postava získá shopnost povolání. 

Primární hodnotou knihy je ovšem setting a obrazová výprava. Setting "Heart - City Beneath" představuje podzemní říši trhanou na cucky chaotickou magií. Jednotlivé lokace mohou být v různých dimenzích či představovat alternativní reality sebe sama. Kniha obsahuje cca 50 - 60 lokací, které v sobě žánrově mixují gotický horor, klasické  a temné fantasy, humor absurdní i černý. Lokace výborně ilustrují atmosféru celého settingu, jsou popsány jen několika krátkými odstavci, ale zároveň poskytují podstatné a inspirativní informace. Pravidla samotná nutí hráče k mechanické a narativní interakci s lokacemi a jejich "obchodníky", čímž zajištují jistou minimální interakci postav a prostředí. 

Samotní tvůrci knihu často řadí do kolonky "body horror" a to proto, že systém Falloutů může často postavu různě deformovat nebo ji postihnout trvalými handicapy. Rovněž se otevřeně přiznávají k silné inspiraci hrou Darkest Dungeon a DnD settingem Planescape. Primární směřování hry je zaměřené na velice specifické pojetí "dungeon crawlingu", neboť hlavní náplní hry jsou tzv. "Delves" - cesty mezi ostrůvky civilizace v podzemních prostorách, během kterých se postavy střetávají s bizarními stvořeními a událostmi, jež často spoutí chaotická, nedefinovaná magie samotného Srdce. Delves samotné jsou příkladem "point-crawlu". 

Svět hry "Heart - City Beneath" je označován jako Destera a spadá do něj rovněž hra "Spire - City Must Fall". Obě hry jsou poháněné stejným pravidlovým enginem "Resistance System", ale nejsou vzájemně kompatabilní.