Jaká byla Slezina RPG Fóra 2006

RPG fóru (dříve CzechDnD fóru) je dneska už něco přes pět let. Ačkoliv si za tu dobu prošlo mnoha vzestupy (a samozřejmě i pády, aby bylo odkud stoupat zase vzhůru ;) ), nikdy se nekonal žádný sjezd jeho účastníků. Bylo pár takových tendencí, ale ty vždy skončily tím, že se sešel pouze úzký okruh těch, kdož se už předtím znali, takže šlo spíš o takové soukromé akce (až na SrubCon, kde byť šlo o malý počet zúčastněných, pouze tam se setkali lidé, kteří znali pouze max. jednoho dalšího účastníka). Trochu oživení občas znamenal Pragocon, později návštěvy Nosferatu a nejvíce pak v posledních letech Open Gaming, díky němuž se fóraři začali setkávat skutečně ze všech koutů a míst. Ale pořád to byly takové jednohubky a maximálně posezení na jeden večer. Akci typu Sleziny, konané posledního říjnového víkendu léta Páně 2006, se však dosud nerovnalo v přímé souvislosti s RPG fórem nic. Až se to podařilo teďka a setkání to rozhodně nebylo jen tak ledajaké.

27.-29.10. 2006
Srub Dálava v Novohradských horách u Benešova nad Černou

I - hráčulata, hýbejte se

Jednou z výhod místa konání byla totální odlehlost od civilizace a krásná příroda kolem. Což však samozřejmě dává napovědět, že na lítačku pražské MHD se tam člověk nedostane, "écéčko" tam asi taky nebude a že to tedy bude cesta s několika přestupy a výstupy - pakliže teda člověk nepojede autem, po čemž právě sáhla většina účastníků Sleziny. A než jsme se na Slezině vůbec všichni sešli, bylo třeba překonat pár překážek a to nejen těch v podobě načítajících se stovek kilometrů.

Výprava z našeho plzeňského města piva byla právě tou příslovečnou výjimkou, která volila veřejnou dopravu - vlak, autobus a výšlap krajinou. Brněnská větev byla kompromisem - nejprve se vypravila vlakem do Jindřichova Hradce, kde se setkala s Markusem, sic momentálně taky naturalizovaným brňákem, ale s domovem právě na jihu Čech.

Z Prahy původně měla jet dvě auta - velitelem prvního měl být Ebon, velitelem druhého Jerson. Jerson měl však v plánu vracet se do Prahy kvůli soukromým záležitostem až v pondělí. A díky tomu vzniklo poslední noc před odjezdem třetí auto, jehož velitelem byl jemnován Treven. A díky těmto last minute domluvám se nakonec z Prahy všichni vypravili také auty, protože místo našel jak Pieta, tak Bart.

A posledním korábem silnic byl ten pod vedením Agardena mířící z východních Čech.

Cestovní Intermezza
"Romíkářů" cesta tam (RomiK)...
...ubíhala rychle. Ve vlaku jsme si přisedli k jisté postarší dámě a povídali jsme si s ní, než vystoupila. Potom jsme si povídali spolu. Pár přestupů, cesta narvaným autobusem byla výborná. Nebylo tam k hnutí, a tak jsme se rozhodli si vyprávět vtipy. Brzy nás poslouchala polovina autobusu. Jak jsme na to přišli? Goran vyprávěl vtp a byl příliš hlasitý, Kafe jej utišoval a do mě strčila nějaká babča se slovy: "Jen ho nechte, my chceme také slyšet."

Po přestoupení a další cestě jsme vystoupili a čekala nás cesta pěšky. K tomu se váže jen jedna zajímavá historka: Když jsme vystoupili z autobusu a šli pěškobusem, dorazili jsme asi po půl hodině cesty k místečku s několika sruby. Vedla k němu šipka "Dálava" tedy cíl naší cesty. O kus dál se pěšinka ztrácela a my stáli a nevěděli co dál. Kin se obětoval a přebrodil řeku, aby se mohl vydat na průzkum srubů. Vrátil se a moc nám nepomohl, nic totiž nezjistil. Nikomu se nechtělo riskovat, a tak jsme se vrátili a vyrazili jinou cestou. Mezitím jsem zavolal Morrack, která naši akci kryla od internetu. Dostal jsem přesný popis cesty a vše bylo nadějné.

Znovu jsme tedy s batohy pospíchali na místo konání. Cestou jsme narazili na Sathel, která rozvěšovala směrovníky na Slezinu. Ta se nás ujala a dovedla nás až k Dálavě. Už když jsme se blížili k místu, kde jsme před necelou půl hodinou byli, nám byl jasný náš omyl. Kdybychom se lépe rozhlédli, nemuseli jsme se nikam trmácet a mohli jsme čekat, než dorazí další účastníci. Ale konec dobrý, všechno dobré – a tak jsme si udělali větší procházku po okolí.

Na druhou kolej přijíždí rychlík číslo 18745: Ebon Hand...
Cesta s Ebonem se jevila zajímavá už od začátku - jeho předsevzetí "Praha - Budějovice za hodinu" znělo až nadpřirozeně. Bavorákem se jelo dobře, zvukový doprovod nám neustále dělalo kvílení větru z předního okénka, které nešlo dovřít. Pojmenovali jsme tento efekt jako Pandemonium, které se svou šíleností projevovalo zvlášť ve velkých rychlostech. Jenže těch jsme si oproti předpokladům příliš neužili, alespoň zpočátku - dé_jednička už z Prahy jevila se jako plnější, sjezd z ní také. Své choutky tak Ebon musel krotit. Silnice směrem na Tábor se plnila, plnila, až zcela naplnila, takže jsme na překonání asi 10 km někde u Benešova spotřebovali půlhodinu. Totéž v půlce mezi Benešovem a Táborem a do třetice téhož před Táborem. Takže bylo půl páté a nebyli jsme ještě ani v polovině cesty. Po Táboře se už silnice trochu uvolnila, takže konečně mohl Ebon šlápnout směle do pedálů a trochu ze zpoždění ukrojit. Cesta na Dálavu se dala najít docela bez problémů, ačkoliv poslední úsek, kde nebylo jasné, co je ještě cesta a co už volný les, byl takový lehký off-road - ale s úspěchem doraženo do cíle.

Při zpáteční cestě sice už kolony a ucpané silnice nebyly a Ebon nám konečně ukázal trochu té forsáže, jenže... Preventivně se rozhodl, že do Prahy pojede jinudy, než kudy jsme jeli v pátek, aby se předešlo riziku podobných kolon a ucpané dé_jedničky. No, a pak jsme najednou někde asi špatně odbočili a čekala nás půlhodinka cesty čekými luhy, háji, malebnými vesničkami a úzkými vesnickými spojkami - jako tah na Prahu to vážně nevypadalo. Po vymotání z tohohle bludiště "proslulých" českých vísek ala Rybníček, Krašovice, Hněvanice atp. jsem se už zase začali chytat čim dál více "hlavnějších" silnic, takže se zase dalo šlápnout do kvaltů. Hodina Praha - Budějovice to ale nebyla ani tentokrát. No, a do toho mi při průjezdu slejvákem jedna kapka prolítnuvší dovnitř Pandemoniem málem vystřelila oko.

II - usazení, chaos v domluveném řádu a přece jen i první hraní

Jako první byla na místě Sathel a plzeňáci (viz. intermezzo), jako druzí dorazili brňáci a krátce poté Ebonův rychlík. Markus nás při příjezdu přivítal velkou vařečkou a pak už jsem byli definitivně na místě. Srub Dálava s vývěsní cedulí Saloon dával napovědět, že se do něho bezproblémů vejdem. Pár metrů od srubu zurčící potůček, na jedné straně srubu hustý les, na druhé řidší les a na třetí mýtina - krásný odpočinek od civilizace. Nedaloko od "Saloonu" se ve tmě schovávaly dva malé sruby a za nimi pak záchodky lákající již zdálky zmožené hráče permanentně rozsvíceným světýlkem (nutno dodat, že pokud se člověk ve tmě zamotal mezi sruby, pak byla cesta ke světýlku poněkud dobrodružnější a ráno pak mohl prozkoumat kudy všude cestou krosil, jen aby dosáhl kýženého cíle ).

Než se sjela plná sestava, porůznu jsme vybalovali věci z přecpaných kufrů aut. Brňáci si na to z kuchyně vzali obrovský hrnec, do kterého se jali vysypat obsah kufru Favorita, Ebon pro změnu z kufru tahal lahváče ponecpávané všude možně (jako třeba v kopačce), zatímco Quasit mezitím předával moudra, proč je dobré si lože připravit hned při příjezdu. Během mezidobí, než jsme se sešli všichni, se hrály karetní hry. Jednak Blafuj a druhak Munchkin. Kdo všechny oblafnul bohužel nevím, zato vím, že Munchkina vyhrál Quasit s Invictem - určitě si to tak domluvili už předem.

To byly takové dobré úvody do seriózních her. No, jenže seriózní hry zatím nikde - první herní blok už měl dávno probíhat, ale ve skutečnosti z plánu neprobíhalo vůbec nic. Což Ebon komentoval slovy, že jak to tak vidí, nebude se nakonec hrát vůbec - koneckonců, našplápnutost improvizovaného baru tomu i mohla napovídat. Ale nakonec se hrálo, jak by ne.

Proviantní intermezzo

Á propos, když už jsem zmínil bar, tak ten se sešel docela hezky. Své nechával napovědět Markusův telefonát při cestě tázající se "Kolik máte vín...? Dobrá, nakoupíme...". Vín všech možných odrůd se sešlo dost a znalci a labužníci jistě mohli ocenit. Vzhledem k Sosáčkově plánu barmanovat se sešlo i dost lihovin - vodky, bílé rumy, giny. A dost i těch barevných - whiskey se tam též vyskytlo v několika podobách.

S jídlem to už byla klasika - každý si toho přivezl tolik, co by v normálním každodenním chodu jistě vůbec nejedl. Ale to je jedno - na přepadení chutí na nějakou laskominu musí být připraven každý. Všemožných bonbónů, slabých i silných čokolád, chlebů, sýrů, tuňákových a paštikových konzerv, bochníků chleba, rohlíků, chipsů, krekrů, ovoce, zeleniny, pytlíkových polívek, omáček, párků i fláků uzenin tam bylo tolik, že by to "jeden (opravdu) nesněd".

Markus se svým 'špenátem' ;), tedy chci říct, maté, nezklamal a i potřebné propriety si přivezl i tentokrát. Ale měl v této zálibě poměrně dost souputníků - asi nejvýraznějším takovým byla Sathel, které maté pila ne jen tak ledajak, ale rituálně - dle argentisnké zvyklosti se o maté dělila se svým okolím, a tak si zjitřil mysl, zbystřil chutě a zahřál útroby postupně téměř každý

Ale toto nebylo vše, co se konzumovalo. Na scéně se totiž objevovala i Markusova přenosná, rozkládací vodní dýmka. Sice při převozu došla k úhoně a celá konstrukce vykazovala velké známky vratkosti, fungovala však se vším všudy, a tak se zájemci mohli oblažovat čmoudy provoněnými třešněmi a dalšími vůněmi.

Někdy mezi devátou a desátou jsme byli kompletní - dorazilo Trevenovo auto, Jerson i Asgarden (a ano, Asgarden vážně vypadá jako na ikonce ), zažehrali jsme na absenci pro nemoc odpadlých a začalo se pomalu a (ne)jistě organizovat. Jeden herní blok se v pátek (zvětšiny spíš v sobotu v noci) konat nakonec mohl. Jednou jeho částí bylo Romíkovo DrD+ dobrodružství, druhou Trevenův hon na démony a třetí pak improvizovaný Planescape. Vlastně, původně Markus plánoval, že by se mohl hrát Bacchanal - propriety k tomu byly: víno jak tekuté, tak hroznové, sýry a další pochutiny - jenže hlavní proprieta této eroticky dekadentní hry, hráči, chyběla - byli jsme na to jen dva, což už by teda bylo vážně obzvlášť divné hraní. Lanařící pokus některé lidi docela zlákal, ale ujednotili jsme se na času na rozmyšlenou a ten se už po dobu Sleziny nerozmyslel

Všechny tři hry dle ohlasů velmi povedené, hráči spokojení a srandy až na půdu. Hitem podzimní Sigilské sezóny se staly nejmastnější a nejzmrzlejší zmrzlinopárky. Improvizace holt opět přinesla své ovoce

III - ranní ptáče víc naháže

Ze spacáků jsme se trousili různě a postupně (rekord o největšího spáče držel asi Ebon), kolem dévaté byla už vzhůru slušně velká část osazenstva. Ráno začala jednak příprava na Markusovu hru My Life with Master, druhak měla začít Jersonova hra Německa 1936. Racionálně založený Jerson, který nás mj. ráno pozdravil už oblečený ve vojenském, tento fakt však kupodivu odmítal a říkal, že začíná až po poledním. Když o tom pod vlivem tolika názorů pravících, že vážně mluvil o hraní od rána, možná i začal už pochybovat, stejně už byla část jeho hráčů pryč. RomiK, Goran a Asgarden se totiž vydali na výlet po okolí. Z toho přišli někdy kolem jedné odpoledne, donesli švestky a Jerson mohl odstartovat svou hru.

Už jsme tu z výletu (RomiK)

Čajík (maté s citronovou trávou) a Wastelandy, které jsme si s Kafem zahráli, rozhodly o mém dalším osudu – vycházka. Goran vymyslel, Asgarden se přidal a já také. Vyrazili jsme na nedaleký hradištní kopec a zříceninu. Cestu jsme plánovali na dvě až tři hodiny. Nakonec se malinko protáhla. Ale to vůbec nevadilo. Protože jsme narazili na sladké švestky. Z oblečení se udělala zavazadla a přineslo se pár švestek i pro ostatní.

Během cesty jsme měli příležitost si všichni tři pořádně pokecat. Bylo to velmi přínosné a zábavné. Musím říct, že Goran i Asgarden jsou mojí krevní skupinou. Náš rozhovor se obracel i od RPG, ne sice tolik, ale občas ano.

Ale ještě zpátky do rána - příprava MLwM vzala více než dvě hodiny, ale byl to povedený kolektivní brainstorming, díky nemuž vznikla zajímavá zápletka, pán i postavy. Půlhodiny poté pak začala hra samotná - povedené drama s gradací a osobními dilematy. Během toho mezitím dole vedle probíhající Jersonovy hry probíhalo vaření Quasitova kus-kusu. Chvíli taky žila myšlenka, že by Quasit dal krátké improvizované hraní Spelljammeru nebo Exalted ve Fate. No, nakonec tuhle myšlenku Quasit asi zajedl a ani koncekonců nebylo příliš času a volných hráčů.

IV - odpoledne více než rozptýlené

Někdy kolem třetí skončilo hraní MLwM sledované širokým diváctvem - pán byl zničen a sebevraždu žádná z postav nespáchala. Nehráčstvo se mezitím rozptýlilo jíst, někdo koukal na filmy a my s Trevenem, Quasitem, Bazim, Sosáčkem a Svenem vyrazili na mini-výlet k soutoku říček.

Lehce brodící intermezzo

Počítali jsme, že je o hodně dál, než ve skutečnosti byl, a tak jsme se nejprve vydali hluboko do lesa a pak po asi pěti minutách cesty se teprve k říčce jali zahnout. To jsme mezitím už ztratili Trevena i Svena, což bylo nejprve trochu parodicky blairwitchovské, ale pak nám to přišlo už vážně divné. Říčku jsme nakonec našli po sluchu - po seškrabání ze svahu jsme se však žádného soutoku nedohledali. Vydali jsem se proto směrem k chatě nějakými rákosními blatinami s tím, že ten soutok a Trevena po cestě prostě najdeme. Když začaly křoviny kolem houstnout, Quasit se dobrovolně odchýlil s tím, že půjde normálně mezi stromy a ne stímhle pletencem větví. Se Sosáčkem a Bazim jsme ten spletenec prošli a skončili jsme v řece ťapkajíce po kamenech v ní a sem tam po podmáčeném břehu. Soutok stále nikde, ale aspoň jsme našli cestu zase nahoru do lesa. Tam jsme našli i Quasita a Trevena a po chvíli, prakticky už zpátky u chaty, i ten hledaný soutok

V chatě se už vše schylovalo k hraní Sosáčkova Burning Wheel. Mezitím však zmíněný poprvé (a bohužel naposledy) začal operovat se šejkrem. Pytlíky na led sice zapomněl, ale pet lahev se zmraženou vodou (ehm, tj. ledem ) účel splnila stejně. První míchanice byla Bacardi + Blue Curacao + džus. Vzniklá zelenka na okoštování byla dobrá. Následovalo Bacardi + džus + Grenadina, ještě lepší... ale v nejlepším teda přestat. Příprava na Burning Wheel totiž už začala a s tím nám odešel i barman. Šejkr nakonec zapěl labutí píseň, když jsem Trevenovi udělal ještě jednu "zelenou" a sobě s Markusem druhý jmenovaný mix. K tomu se ještě daly efektně ozdobně využít dopoledními výletníky natrhané švestky

Nehrající jsme mezi Burning Wheel a Jersonovou hrou zbyli tři - Invictus, já a Markus. (A pak teda ještě Asgarden a Eve, kteří... mno... si povídali venku ) A tak jsme využili situaci a zkusili Invictovu hru v systému, o kterém psal na fóru, s drinkem a vodní dýmkou k tomu (takoví rekreační kuřáci jako já a Invictus jsme jí dali asi hodně zabrat ).

Niťové intermezzo ala mini-zápis

Steampunkový svět po katastrofě a v jeho městě jeden palác - kam dvonitř chodí jednou za čas lůza a naivkové. Protože ti, kteří se z něj vrátili, vždy mluvili o přepychu, pokroku a hojnosti. Jenže do roka vždycky zemřeli... a o těch, co se nevrátili, nevěděl už vůbec nikdo. Wilkinson, můj akademický a arogantní badatel toužící po vědomostech, a Gerard, Markusův mrštný zlodějíček, byli také součastí této revuální výpravy. První toužil, že v paláci pozná netušené technologie a napíše o nich pak venku vědecké pojednání, druhý pak toužil po tom, že v paláci udělá nějaký pořádný lup - ne nějaké svícny z chodeb, jako to dělala všechna ta lůza kolem, ale něco opravdu VELKÉHO. A tak se vydali do paláce. Paláce skutečně plného hojnosti - zlata, ozdob, přepychu, exotického a chutného jídla a extrémně pohodových (a fyzicky degenerovaných) hostů, navlas stejných sluhů a služebnictva a netečného Barona. Většina lůzy se nechala zlákat hostinou, ti chytřejší pokračovali dál směrem k "povznesení" - což spočívalo prostě a jednoduše v brigádě a podle toho, jak si kdo co odpracuje, bude povznesen. To se Gerardovi ani Wilkinsonovi moc nezamlouvalo, a tak šli vlastní cestou... od provokování (rozuměj vyzvídání od) služebnictva, přes snahou doruzumět se s mechanickými robůtky až po škádlení podivných zvířecích mazlíčků. No... nebudu to déle protahovat. Wilkinson se ve finále před baronem vyjádřil ve smyslu, že povznesen být nechce, ale že by rád věděl, jak to probíhá, protože by to byl dobrý materiál pro akademické bádání, načež ještě dodal, že Baron uvažuje v binární logice, což je chyba... To bylo tak poslední, co kdy řekl. A Gerard, ten se v samém závěru protloukl celým palácem, chvíli se snažil způsobit v převlečení za barona revoluci, ale skončil jako exemplární příklad zabudovaný do zdi... Toliko k "povznášející" a velmi zajímavé fantaskní hře, která byla spíš takovou soukromou sešnou a povedenou mystifikací.

Ještě jsme stihli zachytit poslední kousky Burning Wheel. Vypadalo to mooooc zajímavě a to i tím rozestavením dvou skupinek hráčů proti sobě a Sosáčkem mezi nimi jako rozhodčím při tenise. Jak trpaslíci, tak elfové si to diplomaticky nandávali mezi sebou i mezi sebou navzájem. No, a nakonec mezi nimi vše dobře dopadlo. "A pudem uzavřít alianci s drakama," prohlásil za trpoše Treven na závěr.

V - noční strachy, emoce, dojmy a bramboračka

Necelou hodinku poté uzavřel svou dlouhou hru i Jerson. A začaly přípravy na večerní blok her. Jednak Little Fears, dále Shadows a nakonec Narrenturm. No, chraptící Qualdezar nám ale oznámil, že "strášky" (tj. malé strachy ) neodmluví. A že místo toho třeba Nicotine Girls, kde vypravěč tolik mluvit nepotřebuje (a nakonec by se ten chrchlák ke hře s nikotinem v názvu i hodil ). Sathel však navrhla, že by se místo LF mohlo jít do lesa, což byl nápad více než dobrý - jasná noc plná hvězd jako v pátek sic nebyla, ba naopak chvílemi poprchávalo, ale to nijak nevadilo. Původně padaly nápady, že by se mohlo udělat volné atmosférické hraní v lese, ale nakonec jsme v lese udělali jeden takový okruh, při kterém jsme propovídali spoustu možných i nemožných témat, což byl další více než dobrý nápad (a myslím, že zase od Sathel... no, holt holky, no... ). U diskutérského výletu nám dělal doprovod Sven,(nevyužitá) baterka a načatá láhev Bacardi a whiskey. To se nakonec do té zimy i hodilo ;)

Návrat do chaty někdy po třetí hodině byl velice vlídný - Ebon mezitím navařil bramborovou_co_dům_dal polévku a ta sedla úplně parádně do chuti.

Zatímco se tedy jedna družinka od večera do noci toulala po lesích, Asgarden ve srubu přednesl přednášku o svém bratrovi a jeho svérázném způsobu hraní, načež se všichni rozdělili ke svým nočním hrám. Pro Shadows, což byly další dětské strachy, byl dokonce využit i externí srubík, což ještě umocnilo strašidlování

VI - ranní ptáče... je munchkin, protože má hodinu navíc

Ráno jsme se zase začali trousit ze spacáků ven kolem osmé. Asgarden ještě doplnil detaily své přednášky z večera, Jerson nám vyprávěl o svém hraní a ukazoval deník z jedné své hry, při jehož pečlivém provedení doslova padala čelist - Jersone, smekám. No, a už se blížila devátá, hypotetický začátek poslední hry Sleziny - Planescapích Klatí s Markusem. A přitom ještě ne všici hráči na místě. A jako by přímo do rány přišla Sathel a prozradila nám, že se posunoval čas a že je vlastně teprve osm. Takže se ještě chvíli povídalo, minul nás sic chodící, tak přesto stále spící RomiK s kouzelným výrazem neochotně probuzeného spáče ;)

Vše se vlastně tak trochu už schylovalo k odjezdu - v případě Asgardena a Evy to skutečně dopoledne už odjezd byl, u ostatních pak pomalé balení a hraní Munchkina... a u zbylého zbytku ještě hraní zmiňovaných planescapích Klatí, které dle očekávání nezklamaly.

VII - zametání stop

A někdy kolem půl druhé se to začalo rozjíždět naplno - nejprve dali srazu vale plzeňáci. Pak rychlé pakování věcí, dojídání polívky, mytí nádobí, likvidace zbytků (na zmentolovanou ústní dutinu od Airwaves opravdu nedoporučuji pít tvrdé ), luxování místností, zametání světnice - prostě klasický frmol před odjezdem. Další houfné loučení a podávání rukou nastalo při odjezdu brňáctva, totéž znovu při odjezdu Ebonova rychlíku (s novým pasažérem Bartem, který si během cesty určitě důvěrně potykal s Ebonovým futrálem na rybářský prut ) a totéž jistě následovalo i naposledy, když se do kraje rozjelo Jersonovo a Trevenovo auto... A to byla definitivní rozlučka se Slezinou 2006 - na shledanou příště, už se těšíme.