2018
Minijeskyně, ve které postavy prozkoumávají čerstvě odhalené podzemí hrádku
Na Hrochově Hrádku objevili při opravách sklepení průchod do neznámých podzemních prostor a najali si družinu, aby podzemí prozkoumala. Družina v příběhu objevuje několik spodních pater částečně zasypané prastaré věže. Jaká tajemství asi skrývá? Podaří se družině některá odhalit?
Věž kněžky Afry je úvod k sérii Na zelené vlně, plánované řadě deseti provázaných dobrodružství věnovaných postupnému skládání mocného artefaktu. Družina je najata, aby prozkoumala čerstvě odhalené podzemí hrádku, protože kopáči se tam bojí vlézt. Dole je čeká menší „jeskyně“ se čtyřmi místnostmi a jednou záhadou.
Určeno po hru
Kategorie produktu
Autoři
Externí recenze a shrnutí
| Zpátky do dungeonu | Markus | Recenze: Na zelené vlně – Věž kněžky Afry |
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Prázdný úvod neexistujícího příběhu
Malá jeskyně, spousta popisnýho balastu, žádný dění (natož zajímavý), nějaký stereotypní souboje, nudný hádanky cílící na hráče místo na postavy a jedno zajímavější setkání - a to všechno jen aby postavy dostaly indicie pro začátek dobrodružství, které tu už ale neni.
Jedno setkání a jinak nic interaktivního
Věž kněžky Afry je velmi podrobně popsaná lokace, ve které není moc co hrát. Začíná zdlouhavým textem určeným k přečtení, během kterého je postavám na hrádku zadán úkol („prozkoumejte to“) a postavy jsou přeneseny na začátek jeskyně. Jeskyně má čtyři místnosti popsané v dlouhých a pestrých líčeních, ale kromě toho, že se hráči můžou těmito detaily kochat, tu není co dělat. Ve čtvrté místnosti je oživlá socha, se kterou můžou mluvit nebo bojovat, a to je všechno. Po překonání sochy najdou hráči její deník, který vynesou nahoru, kde si ho převezme cizí postava a zadá hráčům nový úkol... který hádám pokračuje v dalším dobrodružství ze série.
Samotné dobrodružství (5 stran včetně úvodu) je doplněno popisem tvrze (3 strany) a pár cizími postavami (1 strana). V tvrzi taky není co dělat – dozvídáme se, kolik je tu strážných, kolik koní, jaké obrazy visí nad schodištěm nebo že na nádvoří „mohou návštěvníci zhlédnout nejen bojová vystoupení, ale také divadelní či hudební představení“. To je pěkný detail, ale opět – co je na tom zajímavého k hraní? Nejsou tu žádné zápletky, žádné konflikty, nic k řešení.
Celkově je dobrodružství tvořené skutečně jenom jedním interaktivním setkáním, zbytek je povídání nebo popisy určené k poslechu a pasivnímu kochání se. Ty popisy jsou pěkné a podrobné, ale zajímavá hra nevzniká posloucháním atmosférických popisů – vzniká tím, že hráči můžou dělat zajímavá rozhodnutí, což tady bohužel chybí.
Víc v recenzi na mém blogu.