Apocalypse World

Napsal uživatel jonka dne 18.08.2011, 01:41
5
Průměr: 4.5 (8 hlasů)
2010
Apocalypse World je drsné postapokalyptické RPG odehrávající se v blízké budoucnosti

Apocalypse World je drsné postapokalyptické RPG odehrávající se v blízké budoucnosti, kde hrajete postavy, které se snaží vyhrát zoufalý boj o přežítí v podivném světě plném nebezpečí a nástrah. Postavy si mohou jít často po krku a hra se rozhodně nevyhýbá ostřejším výrazům a situacím. Z hlediska pravidel je hra velmi orïginální a její mechaniky, ač vycházejí z klasického hraní, jsou neotřelé až inovativní. Hra vyhrála Indie game of the Year 2010.

Hra poprvé představila systém Powered by the Apocalypse (PbtA), který se pak stal základem dalších her od jiných autorů.

Designér
Vydavatel

4

Je to skoro dílo génia. Vincent Baker tak dlouho designoval hry, ve kterých pravidla strukturují příběh, až nadesignoval hru, která se prakticky hraje sama (přeháním). Jádrem je mechanika tahů, kdy všechno, co ve hře děláte, spouští mechanický vyhodnocovací postup, který vám řekne, co bude dál. Jeden tah spouští jiný tah, hody přirozeně vnášejí do hry komplikace, které spouští další tahy... Dokonce i Vypravěč nehraje, cokoli ho napadne, jako v jiných hrách, ale taky používá tahy. Nepřipravuje žádná dobrodružství - prostě se sejdete u stolu, začnete hrát a pravidla vás povedou a budou vám generovat obsah.

Každému tak hladce vznikne seriálový příběh zasazený do postapokalypsy s prvky psioniky a jiných nadpřirozených schopností. Seriálový proto, že hra není družinovka a vede spíš k hraní v oddělených scénách s občasným setkáváním se. Postavy jsou tu skuteční protagonisti, jsou mocné, skoro nemůžou umřít, často mají vlastní majetky, gangy, podniky, pomocníky, panství... Mozaikovitě se vykresluje obraz postapokalypsy s důrazem na vztahy.

Pravidlově mě hra fascinuje a z hlediska designu je to povinné učivo, které se musí vidět. Pro hraní samotné je na můj vkus přece jen příliš pravidlová. Používá jasně definované tahy s jasně definovanými výsledky, což mě svádí k režimu hraní, kdy nejdřív uvažuju o mechanice a volím, jaký tah chci hrát a kterého z vyjmenovaných efektů chci dosáhnout, a až zpětně pro to hledám opodstatnění v chování své postavy. Hra je silně formalizovaná a strukturovaná mechanikou... což občas holt vede k tomu, že ohýbáte fikci tak, aby se do mechaniky vešla. Bohužel taky hodně listujete v pravidlech, abyste našli, co ten který tah dělá. Takovéhle svázané hraní už je mimo moji komfortní zónu.

Ale design je to fakt geniální.

4

Apokalypse world je ukázka moderního designu, který si bere mnoho skvělých nápadů ze starších příběhových a jiných her, rozšiřuje je o některé nové nápady, zasazuje je do prostředí apokalyptického světa a dělá to způsobem, který je pro spoustu hráčů asi o něco srozumitelnější a dostupnější, než spousta starších nezávislých her podobného druhu. Zároveň dává dostatek prostoru, aby rozvíjela přirozené preference hráčů, takže v ní můžete zažít jak existenciální drama v posapokalyptickém světě, sociální sondu do komunit ve světě postiženém krizí, survival v postapokalyptickém světě s paranormálními prvky, tak akční hru za cool hrdiny, kdy zkoumáte různé zajímavé aspekty postapoklaptckéh světa. Nebo jakýkoliv mix tohoto všeho.

Hra je nabitá spostou dobrých nápadů, které inspirují a zároveň pomáhají v hlavním design cílu hry - tedy aby to byla hra se zajímavým příěhem, kdy příběh nebo jeho nosné motivy nejsu připraveny vypravěčem předem, ale vznikají až během hraní a překvapují všechny, včetně vypraveče. Hráči se dokonce podílejí i na tvorbě samotného světa.

Z hlediska vypravěčských pravomocí je to spíše konzervativní příběhová hra, ale stále dává hráčům větší vliv, než klasická RPGčka. Ústřední mechaika je universální a řeší většinu situací ve hře a zároveň zajištuje, že mnoho vásledků není černobílých a spousta úspěchů má svou cenu nebo nějaký nečekaný zvrat, čímž příběh neustále posouvá dopředu a často jej dramatizuje do nových, nečekaných vyústění.

Z osobního hlediska největší přednost pravidel spatřuji v technikách a procedurách pro vypravěče, které podle mě dobře učí, jak využít potenciálu tohoto typu her, boří určité stereotypy spojené s klasičtějšími přístupy a vysvětluje, ve kterých aspektech je potřeba změnit přístup vypravěče tak, aby příběh opravdu mohl vznikat během hry a byl o postavách a o tom, co hráče ve hře vlastně zajímá a baví a příběh se točil primárně kolem toho.

Z praktické zkušeosti vidím drobné nevýhody, které se ale potenciálně můžou zmenšit při delším hraní a větších zkušenostech s designem a fungováním hry:

Hra může být pro hráče oproti běžným hrám trochu náročnejší na míru kreativního vstupu (což je ale obecný jev pro tento typ her) a je poměrně náročná na vypravěče během hraní. A to nejen pro ty co s tímto typem her nemají tolik zkušeností. Dost záleží na tom, jaké budete mít cíle a očekávání.

Zejména v počátku bude pro vypravěče hra náročnější, pokud se ji budete snažit hrát as written (tedy důsledně používat všechny tchniky a principy), protože parlelně s tím musíte udržovat určitou úroveň a množství kreativního vstupu a zároveň v rámci herní ficke rozpoznávat všechny možné potenciální tahy (z nichž některé mohou na první pohled vypdat dost podobně)  abyste zvládali fikci adekvátně vyhodnocovat systémem v těch chvílích, kdy se to má dít, tím způsobem jakým se to má dít a zároveň zvládli ukočírovat množtsví příběhových linek tak, aby se vám to moc nerozvětvilo. A k tomu všemu neustále musíte jako vypravěč hru facilitovat skrze vhodně mířené otázky na hráče, které se řídí určitými principy a pomáhají směřovat příběh tematicky tím směrem, který hráče zajímá. Určitě to je něco, co se dá postupem času naučit a hra určitě obsahuje techniky jak to dělat, ale čekejte, že minimálně ze začátku to bude pro vypravěče náročnější disciplína.

Druhým aspektem, který nemusí vyhovovat každému je množství tahů (typů konfliktů). Princip mechaniky je universální, ale její konkrétní aplikace se liší tuhle podle typu postavy jindy podle situace a fokčního kontextu, kdy vlastně každý tah je samostatná mini mechanika. Je velmi jednoduchá na použití, generuje zajímavé výsledky a zajišťuje to variabilitu konfliktů. Ale je nereálné si všechny pamatovat zpaměti, takže budete často hledat správný tah, který odpovídá aktuální situaci ve fikci, abyste našeli, jaké druhy výsledku bude generovat a to pro někoho může znamenat časté hledání v pravidlech a nebo vypiskách z pravidel a takřka jitě to po vás chce, abyste nějaké přehledné výpisky pravidel měli neustálepe ruce (nějaké se dají  stáhnout z netu a i tak to je několika stránkový seznam ve kterém budete často hledat mezi 20 - 30 možnámi tahy, zejména pokud bude hrát i s rozšířeníma).

Poslední věcí, která stojí za zmínku je fakt, že systém má otevřenou licensi a vznikají pro něj spousty dalších her pro různá specifická témata a žánry mimo postapokalyptický svět (fantasy dobrodružství v dungeonech, různé mutace pro cyberpunk, sword and sorcery, noir, apod.). Což potěší každého, komu se líbí system a design záměr hry, ale chtějí si to vyzkoušet v jiném prostředí (myslím i že najdete skoro cokoliv) nebo chtějí sami svtořit nějakou takovou adaptaci.

Hra má podle mě potenciál na plné hodnocení. Zatím dávám o hvězdičku méně zejména kvůli nějistotě, jak se podaří při delší hře překonat zmíněné komplikace a reálně je to pro mě někde mezi 4 a 5. Rozhodně je to ale podle mě nejpřístupnější možnost, jak vstoupit do světa příběhovějších her mimo mainstream, inspirovaných designem nezávislých her. A určitě je to významný krok, kdy se tento typ her dostává do mainstramu, což je určitě dobře. Pokud bych si chtě odpočinou od old schoolu a vrátit se k příběhovějším hrám, byla by toto pro mě asi jasná volba.

pozn. recenze na zakladě víkendového hraní odpovídajícímu cca 3 sezením.

4

Hra je velice zajímavá a rozhodně mechaniky stojí za vyzkoušení, jen mi už přišly některé věci nevyvážené. A vzhledem k tomu že jsem se k této hře dostal až po zkušenostech s Blades in the Dark kde stejné věci fungují o dost lépe. A dovolil bych si říci že systémy založené  na jádře (in the Dark) jsou myšlenkovým nástupcem této hry. V AW jsme hrály delší kampaň přes 15 sezení. 

5

První dotek nemusí vždy dobře sednout, ale s každou další hrou zjistíte, že tento systém je prostě báječně vhodný na jakýkoliv žánr. Základní mechaniky jsou jednotné a chovají se ve všech situacích stejně.

5

V téhle hře se spouje tak velké množství pozitiv, že jí naprosto prominete pár nedodělků a nelogičností, co se pod závalem skvělých nápadů i mechanik skrývá.

Neotřelá v tom, že nejde o družinovku, ale spíše o hraní propletených osudů několika sólových postav, přežívajících v posapokalyptické pustině.

Pro hráče umožňuje rychlý start, bez učení se velkého množství pravidel - prostě popadnete deník, projdete pár kroků a máte do hry připravenou originální postavu se zajímavým pozadím a spoustou drobností, které pomáhají stylizaci. K tomu jednoduchou unifikovanou základní mechaniku.

Ten pravý poklad se ale schovává v části pravidel pro vedení hry. ApocalypseWorld dotahuje do konce myšlenku "play to find out", ve které GM prostě nepřipravuje příběh, jen používá sofistikovaný systém tahů, hrozeb a hodin k tomu, aby příběh emergentně vznikal z kombinace hráčských vstupů a herní mechaniky. K tomu navíc dostává celou paletu herních principů, jejichž dodržování je v podstatě školou kvalitního vedení hry.

Mechaniky pomáhají generovat příběh plný zvratů a skoro každá hra je neskutečná jízda a postapokalyptická show.

Když se do hry ponoříte hlouběji, začnou na povrch vyplavávat některé nedodělky a nedomyšlenosti, zejména v soubojovém systému, když se do hry dostanou různí spojenci, gangy, větší množství vozidel a podobně ... ale současně také zjistíte, že tahle část hry prostě není důležité - vždy dokážete vymyslet ad-hoc řešení dané situace a nějak se s tím poprat. A ty zbylé kvality těch pár much rozhodně převálcuje a stojí to za to.

5

Nebudu si vymýšlet, když napíšu, že tahle hra změnila můj přístup k hraní RPG – naučila mě (jako MC/GM/whatever) improvizovat. Od té doby si každou hru skutečně užívám, bavím se nápady hráčů a příběh se řítí vpřed… Jen ji nedokážu pořádně popsat jiným hráčům… většinou to skončí u „je to strašně cool a super a musíte si to zahrát“ :)

5

Ačkoliv mám obvykle k systémům s pevnými třídami charakterů problémy, protože se mi netrefí do vkusu, s AW jsem v tomto směru neměl žádný problém. Výběr postavy je jednoduchý, předpřipravené možnosti jsou široké, návodné a dobře popsané, a samotná hra díky pravidlům odsýpá, přičemž díky Moves neexistují prakticky žádná hluchá místa. I nižší počet hráčů není na škodu, ve dvou + MC (jinak nazvaný GM) jsme si užili dost zábavy. Rozhodně doporučuju.

4

Můj první dojem: bavil jsem se už během přípravné fáze kdy se tvoří postavy, pouta mezi nimi a prostředí. Samotná tvorba poskytla tolik možností co hrát, že se to ani během jednoho sezení nestihlo použít. Herní mechaniky samotné jsou pochopitelné a svižné. Cením si i nápadu jak mechanicky uchopit manipulaci hráčskými postavami. Na pořádné hodnocení by si to chtělo ještě párkrát zahrát a doufám, že budu mít tu možnost :-)