Changeling: The Dreaming je pohádkově laděná urban fantasy hra, pátá z herní řady World of Darkness. Jako taková se odehrává ve Světě temnoty, dekadentnější a násilnější alternativě pozemských devadesátých let, ukazuje ovšem jeho barevnější, krásnější stránku. Hráči se v ní stávají „changelingy“ neboli „podvrženci“ – vílami, které byly znovuzrozeny do lidských těl, následně podstoupily probuzení a teď žijí paralelně ve světě lidském i světě víl, kterému se říká „Dreaming“ – Snění. Pro vzájemnou ochranu se semkly do úzce spjaté skupiny a společně vyhledávají dobrodružství, chrání lidi a místa hodné úžasu, snaží se zorientovat ve vílí společnosti a zároveň se vypořádat s banalitou žití v lidském světě, který je čím dál zaujatější proti fantazii.

Jako ostatní tituly z herní řady World of Darkness klade hra důraz na příběh, silná témata a složité reálie fiktivního světa. Každá postava patří k jednomu z devíti archetypů zvaných „kith“, které určují její nadpřirozené vlastnosti a slabiny – jsou to vznešení sídhe, zvířecí šejdíři pooka, násilní skřeti „rudé kápě“, skřítčí boggani, ctnostní trollové a další. Vílí společnost se dělí na dvůr Seelie, reprezentující tradici a zodpovědnost, a Unseelie, reprezentující svobodu, změnu a individualitu. Hlavní soupeření ale probíhá mezi magickou silou „Skvost“ (Glamour), vznikající ze snů a tvořivosti, a „Banalitou“, silou nevíry, konformity a rutiny. Podvrženci Skvost potřebují k udržení své kouzelné existence a získávají ji z nápaditých lidí a silných emočních zážitků – buď tím, že lidi vedou k tvorbě úchvatných děl, nebo ničivým vysáváním jejich emocí. Pokud se Skvostu ale podvolí příliš, můžou propadnout stavu blouznění zvanému „Blázinec“, ve kterém ztrácejí schopnost rozlišovat vílí svět od lidského. Na druhé straně vystavení Banalitě, neúspěšné používání magie a příliš všední chování můžou vést k tomu, že podvrženec pozbude svoji nadpřirozenou stránku a stane se obyčejným člověkem.

Pravidla opět používají engine Storyteller. Jde o tradiční dovednostní systém, ve kterém si hráči rozdělí počáteční body mezi sadu devíti základních vlastností a na ně navázané dovednosti. Při většině akcí hráč sečte příslušnou vlastnost a dovednost, vezme tolik desetistěnných kostek a hodí. Vypravěč určí obtížnost a každá kostka, na které padne tolik nebo víc, se počítá jako úspěch. V průběhu hry dostávají hráči body zkušeností, za které si pak volně vylepšují číselné ukazatele. Postavy mají taky osobnostní archetypy zvané „dědictví“, jeden související s dvorem Seelie a jeden s dvorem Unseelie. Ty předurčují jejich chování – jednání v souladu s dědictvím obnovuje metaherní měnu „bodů vůle“, která slouží k vylepšování hodů a aktivaci drobných výhod, zatímco rozporné jednání může vést k negativním následkům. Od volby „kithu“ se zase odvíjejí nadpřirozené přednosti, slabiny a spřízněnost s jedním typem magie.

Důležitý je subsystém vílí magie. Hráči při tvorbě postavy investují body mezi jednotlivá „umění“, která určují účel magie (např. klam, věštění, manipulace s objekty) a jejich konkrétní hodnoty odemykají přístup k jednotlivým kouzelným účinkům  tzv. „cantripům“. Druhou osu tvoří investice do „říší“, jejichž pořízením se hráči odemykají možné cíle magie (např. lidi, jiní tvorové, objekty, místa). Kouzlení se dá dál posílit provedením symbolické akce zvané „bunk“, která může být čímkoli od recitování básničky přes nakreslení obrázku až po obtančení stromu.

Původní první edici základní příručky (1995) brzy nahradila druhá edice základní příručky (1997). Ta reorganizuje a zpřesňuje text knihy a reviduje i různá pravidla, především podrobnosti magického systému – v první edici hry byla jednotlivá kouzla reprezentována kartami, které se prodávaly samostatně v „boosterech“, tj. balíčcích obsahující náhodný výběr. Hráči pak před sebe vyložili kartu pro požadované umění a říši a vytáhli si náhodný „bunk“. Druhá edice karty ruší a nahrazuje je běžnými hody kostkami, zatímco „bunk“ si hráč může vymyslet sám. Vydáním nové edice se ale nepřerušila a nerestartovala ediční řada dalších doplňků, pokračovala plynule dál. (Pro účely databáze sdružujeme obě edice pod stejnou hru.)

Na rozdíl od úspěšnějších titulů řady World of Darkness se Changeling nedočkal revidované, třetí edice. V rámci pozdější herní řady Chronicles of Darkness ale vznikl jeho remake Changeling: The Lost (2007), ve kterém jsou podvrženci lidmi unesenými do vílí říše a přetvořenými vílí magií. Původní hra byla naopak oživena později v Changeling: The Dreaming Twentieth Anniversary Edition (2017).

Wraith: The Oblivion je urban fantasy hra odehrávající se ve Světě temnoty, dekadentnější a násilnější alternativě pozemských devadesátých let. Jde v pořadí už o čtvrtý titul z herní řady World of Darkness, zahájené úspěšným Vampire: The Masquerade (1991). V této hře hráči ztvárňují lidi, kteří zemřeli, ale kvůli silným emocím a nedokončeným záležitostem setrvávají v podobě duchů. Snaží se chránit to, na čem jim stále záleží, uzavřít nedořešené záležitosti a zároveň přežít politiku i nástrahy posmrtného světa – především odolat ničivé síle Zapomnění (titulní „Oblivion“). Některým z nich se podaří dosáhnout „transcendence“, stavu, kdy konečně přijmou smrt a posunou se „dál“.

Jako ostatní tituly z herní řady World of Darkness klade hra důraz na příběh, silná témata a složité reálie fiktivního světa. Duchové se pohybují ve „Stínových zemích“, odkud vidí do potemnělého odrazu světa živých, ale nemůžou s ním reagovat bez použití speciálních schopností. Hlouběji ve světě zesnulých se nacházejí i stabilnější ostrůvky „reality“, včetně měst a říší. V záhrobí působí různé skupiny a organizace, například „legie“, jejichž příslušníci se dělí hlavně podle příčiny smrti, tajné a zapovězené kouzlící „cechy“ vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi a nepřátelští duchové. Společnosti duchů vévodí autoritářská „Hierarchie“, které vzdorují všelijací odpadlíci a náboženští kacíři. Noví duchové můžou být snadno zotročeni – duše zesnulých totiž slouží jako surovina ke tvorbě zbraní, nástrojů, budov nebo třeba mincí. Aby hráčské postavy vůbec přežily, musejí se semknout do úzce spolupracujícího „kruhu“.

Pravidla opět používají engine Storyteller. Jde o tradiční dovednostní systém, ve kterém si hráči rozdělí počáteční body mezi sadu devíti základních vlastností a na ně navázané dovednosti. Při většině akcí hráč sečte příslušnou vlastnost a dovednost, vezme tolik desetistěnných kostek a hodí. Vypravěč určí obtížnost a každá kostka, na které padne tolik nebo víc, se počítá jako úspěch. Podstatu duchů a jejich vazby na svět živých navíc vyjadřují „vášně“ a „pouta“. Vášně jsou emoční cíle, například ochrana konkrétní osoby nebo pomsta, jejichž naplňování ve hře generuje emoční energii „Pathos“, za kterou se duchové udržují při neživotě a taky aktivují nadpřirozené schopnosti „Arcanoi“. Pouta jsou konkrétní lidé, místa nebo předměty ze života před smrtí. Ztráta těchto vazeb je nebezpečná, zato jejich dobrovolné řešení a uzavírání vede k transcendenci.

Nejvýraznější mechanikou je role „stínu“. Každý duch má totiž i svoji sebedestruktivní stránku, která se ho snaží stáhnout do Zapomnění. Takový stín má vlastní cíle, schopnosti i „temné vášně“ a ve hře ho standardně ztvárňuje jiný hráč než ten, který ovládá dotyčnou postavu. Každý hráč tak ve výsledku hraje za dvě entity – za svoji postavu a za stín některé jiné. Stín může našeptávat rady, zneužívat slabiny postavy a svádět ji nabízením dodatečných „kostek stínu“, které můžou výrazně pomoct, ale vedou k postupnému hromadění „úzkosti“, což může vyústit v dočasné převzetí postavy stínem nebo i trvalému ovládnutí, po němž se postava stane nebezpečnou „spektrou“. A jelikož postavy už jsou mrtvé, nemůžou jen tak opět umřít. Vyčerpání jejich fyzické stránky („Corpus“) místo toho spustí surreální psychologickou noční můru zvanou „trýznění“ (harrowing), při které postava svádí se stínem boj o nadvládu a v ohrožení se ocitají i její vazby na svět smrtelníků.

Původní první edice základní příručky (1994) byla relativně rychle nahrazena druhou edicí základní příručky (1996). Ta výrazně přepisuje text knihy, rozšiřuje a objasňuje kosmologii a frakce podsvětí, doplňuje mnohé rady k vedení hry a reviduje i různá dílčí pravidla, ale základní pravidla zůstávají stejná. Jako obvykle vycházelo mnoho rozšíření, ale vydáním nové verze základní příručky se ediční řada nepřerušila, pokračovala plynule dál. (Pro účely databáze sdružujeme obě edice pod stejnou hru.) Za zmínku stojí doplněk Wraith: The Great War (1999), který hru adaptuje do prostředí první světové války.

Wraith nebyl příliš komerčně úspěšný. Unikátní se nakonec stal i tím, že byl završen knihou Ends of Empire (1999), která nejenže ukončila celou herní linii, ale rovnou uzavřela oficiální příběhové linky (metaplot) a podsvětí do velké míry zničila.

Na rozdíl od úspěšnějších titulů řady World of Darkness se Wraith nedočkal revidované, třetí edice a nebyl ani přepracován v rámci řady Chronicles of Darkness. Byl obnoven až pozdějším remakem Wraith: The Oblivion 20th Anniversary Edition (2018).