Stacks of Goblins je komediální hra bez vypravěče o skupině goblinů, kteří si vzájemně stojí na ramenou a pod těžkým baloňákem se vydávají za jediného člověka, aby mohli proniknout do lidské společnosti a nakrást tam co nejvíc cenností – jak poklad pro svého vládce, tak každý svoji osobní kořist. Každý hráč ovládá jiného goblina ve štosu, což mu dává jiné pravomoci, a v průběhu hry se všichni chaoticky střídají. Nakonec budou goblini odmaskováni a musejí se pokusit o překotný útěk.

Pravidla jsou velice minimalistická. Hráči pomocí náhodných tabulek určí povahy svých goblinů, místa, na které se mají vloupat, i předmětu, pro které je jejich král vyslal, a pak se rovnou vrhnou do hry. Jednotliví hráči mají jiné pravomoce závisející na tom, kde ve štosu se jeho postava nachází – nejvyšší postava mluví a ovládá ruce, nejnižší určuje, kam se půjde. Každý hráč má kostku jiné velikosti, při vyhodnocování všichni házejí společně, ale každý se rozhoduje, jestli bude výsledek svého hodu k ostatním přičítat (tj. pomáhat), nebo odčítat (tj. škodit). Neúspěchy totiž můžou vést k přeorganizování pořadí goblinů ve štosu, čímž se ti prostřední můžou dostat nahoru nebo dolů a získat tím další pravomoce. Vtip spočívá v tom, že hráč spodního goblina (tj. nohou) funguje zároveň i jako vypravěč. O jeho roli tak vzniká přetahovaná a hráči se ve funkce vypravěče chaoticky střídají.

Gradaci zajišťuje jednoduchá mechanika „žetonů nevědomosti“. Začíná na 20 žetonech a při výraznějších akcích z ní hráči žetony postupně odebírají, což značí skutečnost, že lidské okolí je ke štosu goblinů čím dál podezíravější. Jakmile zásoba klesne na tolik, kolik je počet hráčů, začíná závěrečná sekvence, kdy jsou goblini odhaleni a potřebují s nakradeným lupem prchnout. Při návratu ale musejí projít okolo každého člověka, kterého dosud potkali – přirozeně tak vzniká zběsilé finále.

Monty Python’s Cocurricular Mediaeval Reenactment Programme je komediální RPG hra napodobující skeče a filmy legendární komediální skupiny Monty Python, především film Monty Python a Svatý Grál (1975), byť obsahuje i četné odkazy na jiná její díla. Celá je koncipovaná jako „hra ve hře“ – přestože většinu času hráči ztvárňují skupinu středověkých dobrodruhů, ve skutečnosti jsou jen herci v historickém vzdělávacím televizním pořadu, jemuž šéfuje panovačný režisér a primárním cílem je pobavit diváky a uspokojit režisérovy vrtochy. V jednotlivých epizodických sezeních sice jde o plnění různých úkolů, přemáhání nestvůr, hledání svatých grálů, řešení rodových sporů apod., děj je ale hojně přerušován všelijakými vsuvkami, režisérskými zásahy a absurdními střihy na „něco úplně jiného“.

Každá z postav má konkrétní povolání, které jí dává přístup ke speciální schopnosti – například bard může hudbou ohromit svou múzu, zatímco král dokáže přivolat armádu. Různí pomocníci a družiníci jim nosí výbavu a poskytují další výhody. Pro potřeby vyhodnocování mají škálu širokých vlastností na škále od „švihlá“ po „seriózní“, přičemž každému z deseti stupňů je přisouzena kostka jiné velikosti, od nejnižší k4 přes netradiční k14 nebo k18 až po nejvyšší k20. Při provádění akcí hodí hráč kostkou příslušné vlastnosti proti obtížnosti určené vypravěčem. Když hodí maximální hodnotu, vlastnost se postavě okamžitě vylepší na kostku vyšší velikosti (čemuž se říká „strewthing“), hráč hodí novou kostkou a výsledky přičte. Naopak když padne 1, vlastnost se okamžitě zhorší na kostku nižší velikosti („spamming“) a nastanou komplikace.

Hráči v průběhu hry získávají za dobré hraní pozitivní bodíky („merits“), zatímco za špatné hraní negativní bodíky („demerits“). Za ty dobré si můžou pořizovat například výhody k hodům, naopak ty špatné se hromadí a časem spouštějí negativní následky – jaké přesně, to závisí na osobnosti režiséra. Vypravěč totiž v téhle hře představuje vlastní postavu, tzv. „vedoucího lehké zábavy“, který dohlíží na průběh televizního pořadu. Na výběr je z 18 osobností režisérů, přičemž každý z nich má jiné podmínky, za které rozdává kladné a záporné bodíky. Jeden režisér například dává kladné bodíky za atletické výkony a záporné bodíky za pomlouvání sportovců nebo příliš dlouhé hraní bez atletických výkonů, další rozdává kladné bodíky za zmínky o rybách apod… Nahromaděné špatné bodíky spouštějí „nepříjemné následky“, přičemž každý vedoucí pro ně má vlastní náhodnou tabulku s unikátními výsledky. Právě skrze nepříjemné následky se do hry dostávají nečekané střihy na nesouvisející skeče (například o sportovcích), reklamy nebo třeba zašlápnutí montypythonovským chodidlem. Mezi nepříjemné následky patří i dopisy od rozezlených diváků (hra doporučuje, aby znění dopisu formulovali sami hráči a řádně si v něm postěžovali na mizernou práci vedoucícho), které můžou vyústit až ve výměnu vedoucího lehké zábavy za jinou personu.

Volitelně je možné využít bizarní pomůcky jako katapulty na kostky, kokosy na napodobování zvuku koňských kopyt a další. V humorném duchu je psaná dokonce i herní příručka, která se tváří jako manuál pro přípravu vzdělávacího televizního pořadu a obsahuje různé škrty, komentáře nebo čmáranice. Nabízí taky 10 připravených scénářů, ve kterých to hráči můžou nemilosrdně nandat Francouzům a zažívat jiné veselé eskapády.

Stay Frosty Remastered je OSR hra za vesmírné mariňáky, kteří bojují s mimozemskými netvory a jinými kosmickými hrozbami a současně se musejí vypořádat s omezenými zásobami a narůstajícím stresem. Předpokládá intenzivní, akční mise situované do nepřátelských lokací ve stylu klasických dungeonů, případně point crawlů. Jde o druhou, rozšířenou edici původní hry Stay Frosty (2017).

Pravidla volně vycházejí z hry The Black Hack (2016) a jsou podobně jednoduchá. Postavy jsou v ní definované čtveřicí základních vlastností určených klasicky hodem 3k6, mají povolání (obrněnec, ženista, rozvědčík, pěšák…) a po každé dokončené misi automaticky postupují na další úroveň, čímž se jim zlepšují herní statistiky. Ve stylu předlohy probíhá veškeré vyhodnocování hodem dvacetistěnnou kostkou, kdy je nutné hodit stejně nebo víc než příslušnou základní vlastnost. Výhody a nevýhody umožňují hodit dvakrát a použít lepší, respektive horší výsledek.

Dílčí subsystémy zdůrazňují žánrovou nebezpečnost. Například vyčerpatelné zdroje jako munice a další jsou reprezentované „kostkou zdrojů“, kterou musí hráč po jejich použití hodit, a když padne 1 nebo 2, velikost kostky se zmenší na nižší hodnotu (např. k10 > k8 > k6 > k4 > vyčerpáno). Gradaci a spád zajišťuje „kostka nebezpečí“, kterou se hází při přesunech, otálení na místě a jiném plynutí času – různé výsledky vedou k odhalení stop, vyčerpání zdrojů nebo přímému nebezpečí. Postupem hry stoupá ukazatel „napětí“ a spolu s ním i ukazatel „soustředění“ týmu, kdy vojáci jsou s rostoucím napětím efektivnější – ale nakonec napětí praskne a strhne se mela. Ve více než 100stránkové základní příručce nechybí rozsáhlá nabídka žánrové výzbroje, pravidla pro používání vozidel, pravidla pro psionické schopnosti, rozsáhlý bestiář, dvě ukázkové mise a generátor dalších.

Vagabond je akční dobrodružná hra v žánru hrdinské „pulpové“ fantasy, ve které se hráči v roli dobrodruhů vydávají na nebezpečné expedice do podzemních komplexů a divočiny, utkávají se s monstry a padouchy, nacházejí poklady. Hra nepředepisuje vlastní svět, jde o generický herní engine, který „snoubí oldschoolovou užitečnost s moderními filozofiemi a ohledy“.

Postavy jsou definované především rasou (člověk, trpaslík, elf, goblin, draken…) a jedním z 18 povolání (alchymista, tanečník, kupec, rváč, čarodějnice…), od kterého se odvíjí, kdy a jaké speciální schopnosti dostávají. Mají šest základních vlastností (obvykle s hodnotou cca 2 až 7) a sadu dovedností, jejichž hodnota je pevně daná jako 20 minus příslušná vlastnost. Při vyhodnocování je pak nutné hodit stejně nebo víc než výslednou hodnotu – a jelikož ta je předem jasná, zcela odpadá určování obtížnosti. Dovednosti můžou být „trénované“, což znamená, že jejich hodnota se od dvacítky odečte dvakrát. Situační výhody nebo nevýhody přičítají k hodu, respektive odečítají od hodu jednu šestistěnnou kostku. Hráči mají k dispozici taky metaherní měnu bodů štěstí, umožňující zopakovat hod, udělat hod výhodným nebo získávat jiné drobné výhody. Veškeré hody ve hře provádějí vždy jen hráči – například nestvůry je v boji automaticky zasahují, pokud hráč neuspěje v hodu na obranu. Stejný systém hodů na dovednosti využívá i magie, při které hráči můžou úspěšným hodem na příslušnou dovednost sesílat kouzla z pevně určeného seznamu – jejich účinky se ale dají různě modifikovat.

V průběhu hry postupují po úrovních a odemykají si tak nové schopnosti. Hra předpokládá, že kampaň končí na 10. úrovni, ale volitelně nabízí i pravidla pro potenciálně nekonečné zlepšování postav. Na další úroveň postupují hrdinové buď dle uvážení vypravěče (tj. postup metodou „milníků“), nebo nasbíráním dostatečného počtu kladných odpovědí v dotaznících po každém sezení (které zohledňují např. takové věci jako dosažení úkolu, přijetí neúspěchu, překonání velkého nebezpečí nebo nalezení pokladu).

Never Stop Blowing Up je minimalistická, čtyřstránková hra zveřejněná herním streamem Dimension 20, který podle ní odehrál jednu ze svých sezón. Jde o generickou sadu pravidel vhodnou například pro nadsazené, parodické hraní v žánru béčkových akčních filmů. Hra je nezvyklá tím, že všechny postavy začínají mechanicky zcela identické a teprve v průběhu hry se od sebe postupně odlišují.

Číselně jsou postavy definované sadou devíti dovedností vyjádřených velikostí kostky, přičemž všichni začínají se stejnou hodnotou ve všech dovednostech: k4. Kdykoli se postava pokusí o riskantní akci, hodí příslušnou kostkou proti vypravěčem určené obtížnosti. Pokud na kostce padne maximální číslo, ta v odkazu na název hry „vybuchne“ a hodnota dovednosti se trvale zvýší na nejbližší vyšší kostku. Za nevydařené akce dostávají hráči „turbo žetony“, jejichž utrácením pak můžou sobě i ostatním zvyšovat hodnoty na kostkách – včetně toho, že tímhle způsobem můžou způsobit trvalé „vybuchnutí“. Třetí složkou téhle integrované dějové gradace je systém zranění, rozdělený na tři stupně, kdy při dosažení nejtěžšího zranění hráč jednorázově dostane početnou zásobu deseti turbo žetonů. Souhra všech těchhle mechanik způsobuje, že hra začíná relativně při zemi, ale s postupujícími konflikty a hrami jsou postavy schopné stále šílenějších kousků. Za neutracené turbo žetony si hráči můžou na konci sezení kupovat speciální schopnosti z připraveného seznamu a dál tak svoje postavy odlišit.