Van Richten's Guide to Vampires

Dr. Rudolph Van Richten, nejpovolanější z odborníků, se v tomto svém spise dělí o rozsáhlé vědomosti týkající se nejen běžných zvyků, ale též samotné podstaty „králů nemrtvých“ – upírů. Vyvrací staré mýty, odhaluje nová fakta a nabízí praktické zkušenosti. Rychle! Slunce brzy zapadne a upíři povstanou! Musíte být připraveni dříve, než vůkol padne noc!

RR3: Van Richten's Guide to Vampires je 96stránkový průvodce věnovaný upírům pro druhou edici Advanced Dungeons & Dragons (1989), součást ediční řady Ravenloft Resources ze série Van Richten's Guides, která přináší podrobná pojednání o hrůzách herního světa Ravenloft.

Kniha je rozdělena do čtrnácti kapitol. V úvodu Dr. Van Richten popisuje své utrpení, když byl jeho syn Erasmus unesen a přeměněn v upíra, a synovo žalostné přání být otcovou rukou zahuben, což Dr. Van Richten s bolestí v srdci učinil, aby pak zbytek svého života zasvětil studiu nestvůr a boji s nimi. Následuje obecná stať o původu vampyrismu a poté rozsáhlá kapitola věnovaná upířím schopnostem (dlouhověkost, magické i nemagické síly, přeměňování, ovládání zvířat atd.). Součástí této kapitoly je rovněž tabulka charakteristik upírů dle jejich sedmi věkových kategorií, od noviců mladších sta let až po tisícileté patriarchy.

Po uvedení způsobů vzniku upíra (zabití upírem, nakažení se jeho slinami, prokletí) a přehledu jeho slabých stránek (účinky svatých symbolů, požehnaných předmětů či posvěcených míst, nemožnost vstoupit do obydlí oběti bez výslovného pozvání a neschopnost otevřít hrob) jsou vyjmenovány čtyři možnosti, jak upíra zničit: probodnutí jeho srdce dřevěným kůlem, útok posvěcenými zbraněmi a vystavení upíra tekoucí vodě či slunečnímu světlu.

Další kapitola je věnována vlivu kouzel na upíry a účinkům magických předmětů v jejich rukou. Poté jsou podrobně rozebrány upíří potřeba krve a s ní související okolnosti (jak často musí upír krev pít, jak vypadá upíří kousnutí atd.), různé druhy spánků upírů během dne (od skutečného spánku po polobdělou dřímotu) a jejich schopnost vstoupit do stavu hibernace. Následuje pojednání o vztazích mezi upíry, o jejich přesvědčeních a o psychologii těchto bytostí včetně osobnostních změn během ubíhajících staletí. V závěrečné části Dr. Van Richten prozrazuje, jak upíra rozpoznat (dle vzhledu, chování, či společnosti, v níž se pohybuje) a jaké schopnosti původních povolání zůstávají upírům zachovány.

V textu určeném vypravěči je na samotném konci příručky uvedeno důrazné doporučení používat upíry výhradně jako nestvůry či nehráčské postavy spolu se seznamem důvodů, proč je upír jako hráčská postava a člen družiny z herního hlediska neakceptovatelný.

Kromě hlavního autora je v tiráži jako autor dodatečných příspěvků k textu uveden J. Paul Lafountain.