Dungeon World

Tahle hra je trochu Love&Hate produkt. 

Love za to, o co se pokusila, jaké originální koncepty vnesla do PbtA a za to, že slouží jako otevírač očí a brána do světa PbtA pro zaryté DnDčkaře. 

Hate za to, že spoustu prvků z PbtA přebírá jako cargo cult, na základě vnější podobnosti, ale ne funkčně. 

Asi nejvíc je to znát na některých tazích, které by v PbtA měly nabízet žánrové výsledky a evokativně posouvat scénu, ale v DW jen točí repetitivní mechanické výsledky a jinak skvěle nakopnutou hru zasekávají. 

Nešťastný je také zastaralý design opozice, založený na frontách (a tedy AW 1.edice). Hra si vyloženě říká o nahrazení hrozbami z 2. edice AW. 

Celkově asi věc, kterou není špatné si zahrát jako oneshot, ale úsilí, které budete muset věnovat tomu, abyste z toho vykřesali dobrou hru, je tak o dost větší, než bývá u PbtA zvykem. A v kampani se naplno projeví repetitivita a zasekávání, které mě přiměly po nějakých pěti, šesti sezeních systém vyměnit.

Dungeon World (DW) jeho autoři stvořili jako most mezi D&D a PbtA komunitou. Je to jejich PbtA "love letter to D&D" (jeho starším edicím primárně). To je důvod, proč se ve hře nachází různé D&D relikty. "It's Not a Bug, It's a Feature". Ale někomu, kdo tuto lásku nesdílí, tyto relikty ve hře mohou být protivné. 

DW vznikal v době, kdy PbtA bylo ještě v plenkách. Je to jedna z prvních tří PbtA her po Apocalypse Worldu (AW). Ve své době posunul PbtA design (přineslo nové věci, jako přechod od AW Stat Highlights k dáváním Xpček za 6-, nebo expicitní definování Defy Danger jako Catch-All Move), byl inspirací pro mnohé další (kupř. i Mike Mearls ho v době prací na D&D 5e označil za zdroj inspirace), ale hlavně přispěl k vytvoření živé a kreativní PbtA komunity kolem hry tím, že ji autoři vydali pod Creative Commons.

DW ale zároveň na skutečnost, že byl jedním z prvních průkopníků PbtA, i hřeší. PbtA hry se od roku 2012 posunuly. Některé věci v DW jsou překonané, a v porovnání s nověji vydanými hrami, tak působí v mnohém zastarale. Kupř. AW nebo MotW se dočkalo vydání druhé edice, DW ale oficiálně zůstává v původní verzi z roku 2012 (i s dnes už dlouho známými nedostatky).
Částečně to však nahrazuje živá komunita, která kolem zmíněného Creative Commons vznikla a která za dlouhé roky vytvořila (a stále tvoří) ke hře spoustu obsahu, různé produkty či celé hry na DW navazující.

Z těchto důvodů nelze Dungeon World doporučit jako první volbu / vstupní bránu do světa PbtA GMování. Sama příručka není navíc pro nováčky napsána přívětivě (slušně řečeno). Její čtení již se zkušeností z jiných PbtA her, a ideálně i se znalostí (starších edicí) D&D, je podstatně lepší. Jinak ale obsahuje mnoho hodnotných částí (přenositelných i do jiných her) a stojí za přečtení, či alespoň za prolétnutí.

Člověku DW (či PbtA obecně) neznalému, ale fantasy milujícímu,  lze jen vřele doporučit, využít jakékoliv nabídky si DW zkusit pod vedením někoho, kdo ho má už v malíku, a zkusit si tuto hru tak na vlastní kůži.

Primární fantasy iterace hry Apocalypse World má jediný problém - snaží se až příliš navazovat na DnD. PbtA hry jsou geniální svým konceptem "tahů", jejichž sada výsledků (hit, partial hit, miss) je doplněna jakýmis "story clues" toho, co se stane pro ten který výsledek a maximálním mechanickým i narativním důrazem na to, že po každém hodu by se mělo něco stát a příběh by se měl pohnout dál.  To zvládá skutečně výborně. Jak mechaniky, tak teoretické rady výborně navádějí k tomu, jak organizovat samotné vyprávění, jak systematický přidávat či rozvíjet příběhové motivy, což mi subjektivně připadá důležitější a užitečnějí než vymýlení příběhových prvků jako takových. Popis interakce jako takové (čili odpověd na "jak?") jednoduše povede k vysvětlení toho, co interreaguje s čím a proč.

Silný důraz na vyprávění, příběh a roleplaying ovšem tříští věci, které se mi protiví - seznamy kouzel s jasně definovanými efekty a gamistické atributy, které nejsou ničím zajímavé či originální, ani atmosférické. 

GM sekce a tahy monster a hrozeb (prostředí) mi připadají jako naprosto nezbytné texty pro jakéhokoliv GM bez ohledu na úroveň zkušeností. 

A za naprosto geniální považuju souboják založeny na systému, že jedou hráči a teprve jejich neúspěchy poskytují tahy nepřátelům/prostředí (což je ovšem krajně, krajně nepřesné shrnutí, ale snad odpustitelné v rámci generalizace). 

Nejsem vlastně fanoušek exaktní podobny téhle hry, ale líbí se mi jako intro do uvažování o hře v "moves."

Po zběžném prolistování z toho mám pocit, že autor disponuje nějakými zázračnými schopnostmi... Nechápe, proč moderní systémy typu PbtA nebo Fate fungují jinak než (O)DnD a jiné systémy "z minulého století,"  dovede z OSR/ODnD vybrat přesně to, čemu se moderní systémy vyhýbají (hlavně předefinovanost všeho - schopností, kouzel, výbavy...), a potom, co se mu podařilo zkombinovat to dohromady a dostat to na papír (nebo spíš obrazovku), mu na tom nepřišlo nic divného...

Ale kdoví, třeba se to hrát dá a může to být i zábava.