Madhouse Meet, The

DCC Lankhmar se má začínat úvodním „Meetem“, při kterém se postavy seznámí tím, že je okolnosti vrhnou do společné akce. Zatímco předchozí Masks of Lankhmar to pojaly tak, že plně vyzbrojení a připravení dobrodruzi se náhodou potkají při vykrádání společné pokladnice, Madhouse Meet je nechává probudit se spoutané v žaláři bez vzpomínek na to, co se stalo. Což je okamžitě problematické: hráči je nemůžou představit žádným cool popisovým flashbackem (nevědí, co se stalo), postavy nemají svoje vybavení a spoutané nemůžou moc jednat. Místo přímo v akci tady začínáme zcela bez akce a hráči horko těžko vymýšlejí aspoň něco, co dokážou.

Což by nevadilo, kdyby samotný únik z vězení byl super nápaditý. Bohužel není. Uniknete pravděpodobně tak, že přemůžete žalářníka (i když možnosti úniku jsou tu asi tři) a pak... pak vás čeká lineární dungeon o deseti místnostech, kde v té poslední je východ. Jdete prostě místnost za místností bez možnosti jakékoli volby. Vašimi nepřáteli budou fanatičtí strážní a fanatický kuchař, kteří s vámi nebudou ani mluvit. Zjistíte, že super mega záporákem, který za to může, je nějaký čaroděj, a zabijete ho (nemá ani statistiky na žádný extra zajímavý souboj). Tadá, hotovo!

„Aby to nebyl jenom boj“, tak někteří strážní jsou nepozorní, jiní hlídkují a pohybují se, takže teoreticky máte prostor pro nějaké to plíženíčko. Ale pořád je to lineární sekvence místností, kde si nemůžete volit cestu ani vymýšlet jakékoli prostorové srandy.

Zcela tristně na to, že jste vlastně v úkrytu mága – a že hrajete DCC – tu jednotlivé místnosti ani neobsahují nic moc nápaditého a interaktivního. Vrcholem originality je tu past, která jednoho člena družiny spoutá fialovým oparem. Není vidět předem, takže nic interaktivního. A dá se „vyřešit“ tím, že ji rozřežete stříbrnou dýkou, kterou jste mohli najít dřív – zjevná souvislost nulová, tohle je prostě adventura „použij všechno na všechno“. (Naštěstí to jde i jinak.)

Jinak je celé dobrodružství sborník triviálních všedních detailů a oněch 8 stránek je popsáno především takovými věcmi, jako jsou minulosti všech přítomných, nebo co přesně že je prací zdejšího kuchaře a jak je jeho úkolem chránit pána před případnými jedy, které by se mu mohli do jídla pokusit přimíchat jeho nepřátelé, tj. naprostými nesmysly, které nemají jak vstoupit do hry.

Herně to není úplně tragické a nehratelné, akorát nic moc. Prostě kratičký lineární žalář, rozmístěné stráže, pár pokladů a drobné kouzelné předměty. Má to jenom pár stránek, odehrajete to tak za dvě hodiny (boje to možná protáhnout) a jako oneshot na seznámení hráčských postav to svůj účel plní. Jako drobný bonus se může stát, že do kampaně získáte zajímavou nemesis, ale to je asi tak jediný přesah.

Oficiální dobrodružství pro DCC mají tu výhodu, že i ta nejslabší z nich jsou aspoň průměrná a použitelná – a tohle je takové. Spotřební materiál, který nemáte důvod aktivně vyhledávat, ale jestli jó potřebujete úvodní seznámení nebo únik z vězení, tak se to hrát dá.