Wushu

Vložil(a) Pieta dne
4
Průměr: 3.1 (13 hlasů)
2003
Akční bojová hra ve stylu hong-kongských kung-fu filmů

Ve správném akčním filmu hrdinové chvíli prohrávají a chvíli mají navrch, padají z oken a do vody, chvíli jsou na stole a chvíli pod ním, přeskakují mezi jedoucími vozidly nebo se zoufale brání zvednutou židlí - a Wushu je hra, která vás odmění, pokud se vaše postava bude chovat stejně. Wushu má velmi jednoduchý a abstraktní systém, ve kterém nerozhoduje, jestli zvolíte správnou taktiku, ale zda dokážete v zajímavých detailech popsat, jak bojujete. Je extrémně jednoduché k pochopení, zapamatování i použití. Zcela bez úprav použitelné pro širokou řadu žánrů a prostředí.

Wushu existuje v mnoha verzích, základ však stále zůstává stejný:

  • Wushu a Wushu Open (Daniel Bayn, 2003): Původní stručná verze hry a její ještě stručnější verze dostupná zdarma. Orientované primárně na boj.
  • Wushu Open Reloaded (Damian Leach, 2007): Rozšířená verze od jiného autora, přepsaná a doplněná i o texty věnované jiným věcem než boji.
  • Wushu Black Belt Edition (Daniel Bayn, 2015): Výrazně rozšířená verze od původního autora. Jde o kompilaci mnoha předchozích doplňků, rad do hry a dalších doprovodných textů.
Systém

Externí recenze a shrnutí

Překlad

Přeložený název Přeloženo Seřadit vzestupně Překladatel Vydavatel Jazyk překladu
Wushu Open Reloaded 2008 Baelara Slovenština Odkaz
Wushu Open 2007 Libor Z. Janda Čeština Odkaz

3

Hru jsem párkrát hrál a užil jsem si u ní dost zábavy. Nicméně nic víc, než kvalitní jednorázovku na jeden večer, případně na několik málo sezení, bych v tom nehledal.

2

Byly časy kdy jsem chtěl hrát jen a pouze Wushu. Nakonec mě ale znechucení hráči, obávající se dalších vyčerpávajících popisů, které po nich budu vyžadovat, naznačili že tudy cesta nevede. Na oneshoty dobrá, ale člověk se tím živit nedokáže. Nakonec se taky ukázalo, že malé množství taktických voleb na hratelnosti nepřidá...

4

Wushu patrí u mňa do škatule hier, ktoré mi otvorili oči a ukázali, že jednorazové hranie prosto funguje. Hral som to ,,high and low", v rozličných žánroch, s rozličnými ľuďmi a cez túto hru som videl očividný dôkaz, že i z tichých začiatočníkov možno vytrieskať strhujúce opisy. Pretože účelom jedinej mechaniky je explicitne odmeňovať výborný opis. Wushu je však ako cola. Na prvé, druhé, i piate ochutnanie je sladká a úžasná, ale keď ju budete piť vo dne-v noci veľmi rýchlo sa vám preje a asi prejdete na iný nápoj. Musíte hrať jednorazovky. Kampaňové hranie táto hra jednoducho nepodporuje. Musíte byť na jednej vlne. Výpadky zo žánru možno síce vetovať, ale v praxi sa stáva, že ich buď nepoužijete, lebo ste maximálne zladení a fascinovaní, alebo totálne vypadnete zo žánru a začnete sa rútiť do frašky. Niekto musí mať víziu cieľa, kopať do príbehu a udržiavať ho v zmysluplných intenciách. Voľnosť vo Wushu môže byť natoľko strhujúca, že zrazu neviete, čo od radosti robiť... a začnete robiť tie najväčšie hlúposti. V lepšom prípade sa síce zabavíte, ale celý príbeh prosto vyfučí. Hra vás vo svojej prostote nijak nepodrží. Musíte hru vidieť, nie čítať. A ak čítať, tak rovno OpenReloaded verziu. Oproti pôvodnej získate jasnejší pohľad, o čo ide, pôvodná verzia sa totiž často vyjadruje veľmi zvláštne. Musíte vedieť sami prekonať nedostatky, ktoré sa časom vynoria. Spomínaný nesúlad odpočítavania scény s priebehom deja, ktorý vyústi v dodatočnom čachrovaní so žetónmi alebo v násilné ukončovanie scén. Alebo striedanie rozprávačských právomocí, ktoré môže vyvolávať zbytočné spory (,,hej, čo robíš s mojou postavou!"). Po niekoľkých sedeniach s tým nebudete mať problém, ale to bude zásluhou vašej šikovnosti a nie samotného systému. Hodnotiť Wushu mi príde zvláštne, pretože na uvedené nedostatky príde časom každý hráč. Napriek tomu si myslím, že zahrať si Wushu, aspoň jedenkrát, by malo byť povinnosťou každého hráča. Možno však v nejakej konkrétnej inkarnácii, kde je k dispozícii aj setting.

4

Zatim jsem hral jen parkrat, ale uzival jsem si to velice. Konecne clovek muze popustit uzdu fantazii a nemozne se stava skutkem :) Posledni hru jsem delal vypravece ja a i kdyz jsem udelal spoustu chyb a misty to bylo tezke ukocirovat, tak se vsichni bavili az do konce a zaverecna scena byla skutecne vyvrcholenim. (Teda, zacverecna ... zvhledem k tomu, ze pri titulcich jsme videli hrdiny odletat da zapadajiciho slunce, ale take maleho ufouna vylezat z kanalu a hrozit za nima pestickou, tak je velmi pravdepodobne, ze vyjde i druhy dil. Hraci si ho uz ted zadaji :) )

2

Wushu vlastne ani nie je hra, je to len vyhodnocovacia mechanika, založená na neuveriteľne intuitívnom nápade. Je to jedna z tých veľmi potrebných hier, ktoré zarytým tradičným hráčom ukazujú pestrosť možných prístupov k RPG. Nie je však v mojich očiach ničím viac než len inštruktážnym nástrojom a preto je u mňa niekde medzi dvoma a troma hviezdičkami. Ako spomínal Lev, mechanický priebeh vyhodnocovania vlastne vôbec nesúvisí s "fictional positioning", teda vnútrohernou skutočnosťou. Ďalšími slabinami sú, že je relatívne vyčerpávajúca a neobsahuje nič (mechaniky, naratívnu štruktúru, setting), čo by bolo schopné dlhodobo sústrediť pozornosť hráčov. Ak chcete trocha konzistentnejšiu hru založenú na Wushu, pohľadajte radšej Roanoke alebo Budo - Hard Style Wushu.

2

Wushu je pre mňa čistý priemer. Paradoxne ako sa Wushu často pokladá za vzor toho, ako systém nebrzdí hru a odmeňuje za kúl veci, tak Wushu má jeden extrémny problém a to je, že vývoj scény vôbec nekoreluje s naráciou, a tak vrchol scény príde občas predčasne a konflikt sa zbytočne a absurdne naťahuje, kým inokedy skončí skôr než začne. Veľmi mi vadí aj náchylnosť k one-shotom, ktoré osobne až tak nepreferujem, všetko je moc hr hr. Ale na druhej strane, Wushu bolo urobené predovšetkým podľa béčkových akčných filmov, a tento odľahčený žáner tomu sedí a je to dobrý relax. Občas si ho rád zahrám, ale snáď na hocičo konkrétnejšie zvolím iný, lepší systém. Nakoniec, dovolím si tvrdiť, že systém Sorcerera nie je veľmi komplikovanejší a pritom odmeňuje detaily a reťazenie akcí - a je konzistentnejší vo vyhodnocovaní.

3

Toto je hra, ktorá je podľa mna určená vyslovene pre one-shoty, vzhľadom na to, že mne ako hráčovi neskôr (po odohraní viacerých hier v tomto systéme) vadila výrazná plochosť postáv a akási nepotrebnosť ich vnútorného rozvoja (systematicky to hra nepodporuje) rovnako ako neexistenciu podpory sociálnych konfliktov medzi jednotlivými postavami v hre. Ako veľky plus tejto hry vidím, že svojou mechanikou priam podporuje imaginatívnosť aj u menej skúsených hráčov a nováčikov, čím je veľmi vhodná pre laikov neznalých ešte RPG (ako sa ukázalo aj pri OG hrách). Pre mňa je to hra symbolizujúca oddychové a ľahké hranie.

4

Wushu mam velmi rad. Bolo obdobie ked som nechcel hravat nic ine, tak ma hra uspokojovala. Vo Wushu mozete robit kool veci a nebat sa ze za to budete mechanicky potrestani, naopak budete odmeneni. Bolo to pre mna ako zjavenie. Mnoho ludi si mysli ze Wushu je vhodne len na zbesile honk-kongske akcne hry (hlavne vdaka Wushu Open, ktore je takto podane). Pravda je ale, ze tato hra je o emulacii hociakeho zanru. Ja som hral: sword and sorcery, western horor, vikingov, postapo, zombie horor... Extremne dolezite je (a to je jeden z dovodov, preco obcas Wushu hra nevyde) aby mali vsetci hraci jasne predstavy o zanri, aby dokazali vnasat jeho prvky do hry. A ako v kazdej hre kde maju hraci silne rozpravacske pravomoci, je nutne aby si hraci uvedomovali ze maju za hru aj zodpovednost a hru nesabotovali trapnostami. Odporucam hlavne preklad vyborneho Wushu Open Reloaded. Hviezdicku strham za niekolko nedotiahnutych drobnosti.

3

Hodnoceno na základě tří oneshotů hraných za postavu

Wushu má podstatnou ... vlastnost, že čím více popisujete, tím lepší šance máte. Když se hráči snaží popisy neopakovat, velmi rychle vyčerpají svou fantasii a po třech hodinách nemají chuť hrát dál. Navíc pokud se předem nestanoví jasné mantinely, krůček po krůčku se ze hry stane nezábavná fraška. RPG, které polovina hráčů nechce hrát podruhé - dvě hvězdičky. Třetí přidám jen za vcelku povedenou hru ve stylu Indiana Jonese.

3

Nechapu jak, nechápu proč. Ale nakonec to nebyl ani My Life With Master, ani InSpectres. Jediné indie o které mě moji spoluhráči opravdu prosí a dokonce ji hráli i beze mě. Jinak Wushu je naprosto absurdně geniálni a proto i funkční. Jediný jeho problém je v tom, že ho musíte dobře rámovat, jinak se vám sesype. A pokud chcete i nějakou barvu, podívejte se na Roanoke, která na systému Wushu dost dobře valí. Ale pro mě je to prostě jen jednorázová odreagovačka. Na dlouhé hry hledám něco jiného.

Nebýt reakce spoluhráčů, sám za sebe bych dal spíše 2.

2

Wushu se příliš drolí v rukou prakticky kohokoliv, kromě Piety, koho jsem to kdy viděl vést. Nikdy jsem v téhle hře nezažil pořádný cinematický konec, jaký bych čekal (buď se do konce vůbec nedohrálo protože byli všichni unavení nebo se hra prostě totálně rozpadla) a vlastně jsem z ní měl vždycky jen tísnivé pocity. Dvě hvězdičky za dobrý nápad ale ani o chlub víc, za velmi, velmi špatné zkušenosti...

5

EDIT 8. 2. 2021:

Měním hodnocení na 5*, a to ze dvou důvodů: Současná pravidla v podobě "black belt edition" dodávají dostatečnou oporu pro hraní, dokonce v HTML podobě můžete celou příručku číst zdarma na stránkách vydavatele; a tedy není důvod strhávat hvězdičku za malou podporu. Druhým důvodem je skutečnost, že vzhledem k malému rozsahu hodnocení v databázi se nemůžu vyhýbat nevyššímu hodnocení a Wushu rozhodně patří v mé "sbírce" do nejvyšší kategorie. Designu by se dalo nejspíš pár věcí vytknout, ale tyto výtky nedokážou převážit přínos pro hráče, pokud budou k hraní přistupovat s jistou reflexí a neodradí je náročnost neustálé nutnosti popisovat drobné detaily. Ano, hra mysl (většiny hráčů) rychle unaví, ale zároveň vás učí (1) bezpodmínečně přistupovat na herní vklad ostatních hráčů a rozvíjet ho, (2) určité disciplíně jak s ohledem na tempo scén, tak v dodržování žánru, a také (3) pochopení, že není vždy nutné hrát jen toho největšího drsňáka, a to ani když je cílem většiny hry někomu nakopat pr*el, ale k úspěchu vás může stejně dobře přivést sada slabin vaší postavy (pokud je nejsilnější schopností postavy Zbabělost nebo Vetché stáří, bude soupeře porážet jedině zbabělým jednáním, vyvoláváním soucitu nebo tím, že si tu pr*el sama nechá nakopat). Uznávám ovšem, po mnoha uvedení na conech, kde už nemám sílu Wushu uvádět, že tu třetí lekci hráči často bohužel nepochopí.

---

Původní hodnocení z roku 2008:

Wushu je jedna z mých nejoblíbenějších her. Minimalistický systém je opravdu tak jednoduchý, že po jednom přečtení už nepotřebujete víc než pár kostek, abyste si mohli kdykoliv "z fleku" zahrát zběsile akční hru. Zároveň však podporuje stylové popisy a atmosféru ve hře. Ovšem kdyby vám někdo tvrdil, že Wushu je vhodné jen pro hry plné boje, které nakonec postavy vždycky vyhrají, nevěřte mu - systém je použitelný i pro nebojové scény a ne vždy musejí postavy vyhrát, aby zůstala hra zábavná, právě naopak - obojí mám prakticky ozkoušeno! Hvězdička dolů jde za to, že hra v oficiálních verzích poskytuje poměrně malou oporu při hraní - i když placená aplikace Wire-Fu přidává několik zajímavých pravidel, ukázkové protivníky a prostředí. Přestože považuji za plus, že hra přenáší výraznou část pravomocí, ale také odpovědnosti za hru na hráče, může se proto hra poměrně lehce zvrhnout ve frašku nebo zběsilý masakr - v horším případě v obojí zároveň. Proto je potřeba určit si předem hranice a nebát se uplatňovat právo veta. A velmi doporučuji hrát ne víc než tři hodiny bez přestávky, hra je poměrně náročná a s přibývajícím vyčerpáním (energie i fantasie) jde kvalita hry rychle dolů...