d20

d20 je systém vycházející z třetí edice Dungeons and Dragons (2000), prezentovaný jako „stavebnice“, kterou je možné využít k tvorbě dalších her. Klasický systém stojí většinou na kombinacích úrovní a povolání. Při vyhodnocování se zpravidla hází dvacetistěnnou kostkou, k výsledku hodu se přičtou bonusy (za základní vlastnosti, dovednosti apod.) a je nutné hodit minimálně tolik, kolik je stanovená obtížnost.

Systém je významný tím, že jeho vydavatel Wizards of the Coast ho dal volně k dispozici pod otevřenou licencí „Open Gaming Licence“ (OGL). Sám pod touto licencí uveřejnil krácený výtah ze třetí edice D&D, označovaný jako d20 SRD, a umožnil ostatním vydávat pro tato pravidla vlastní doplňky, nebo je dokonce zdarma použít k vývoji dalších pravidel. Původní záměr byl takový, aby hráčská komunita získala možnost volně publikovat rozšíření pro D&D, což by pro vydavatele byl bezplatný a jednoduchý způsob, jak hru dále zpopularizovat. Plán se trochu vymkl kontrole, když na základě volně dostupných pravidel d20 SRD začaly vznikat úplně samostatné hry, které D&D konkurovaly.

Možnost zdarma a bez omezení vydávat doplňky pro D&D, celosvětově nejpopulárnější RPG, způsobila ohromnou vlnu popularity systému d20 zhruba mezi lety 2000 a 2003. Zavedená nakladatelství, ale i mnohá nově založená, chrlily pod značkou d20 bezpočet dobrodružství, rozšíření a jiných doplňků. Zavedené herní značky byly do d20 konvertovány. Jiní vydavatelé vytvářeli úplně nové hry, přičemž spoléhali na popularitu značky d20 i na (relativní) kompatibilitu s doplňky pro jiné hry.

Někdy po roce 2003 byl trh d20 přesycený, přeplněný příliš velkým množstvím her usilujících o pozornost omezené zákaznické skupiny, až nakonec zkolaboval. Mnozí nakladatelé zanikli, jiní své hry postavené na d20 opustili. Později v rámci tzv. old-school renesance byla volně dostupná pravidla třetí edice Dungeons and Dragons (2000) šibalsky využita k „naklonování“ starších edic.