Montsegur 1244 je příběhová hra bez vypravěče pro 3–6 hráčů, která se ujmou rolí částečně předpřipravených postav Katarů během obléhání města Montseguru. Hra je pevně strukturovaná do čtyř dějství se stanoveným počtem scén, které provedou postavy hlavními etapami obléhání až k závěrečné kapitulaci. Při ní se protagonisti rozhodnou mezi zřeknutím se víry a smrtí na hranici. Hráči v průběhu hry vykreslují motivace, které jejich postavy k závěrečnému rozhodnutí vedou. Využívají při tom karty, které do hry vnášejí atmosférické scénické popisy nebo příběhové prvky (nečekané dějové zvraty, nové záplatky). Hra je uzavřená, trvá asi 3–6 hodin.
V roce 2023 vyšla lehce aktualizovaná verze hry. Kniha má nově sazbu na šířku a nové ilustrace. V zájmu snazšího hraní online byly karty s postavami nahrazeny deníky. Přibyl dodatek o historii a legendách.
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Jeden z nejsilnějších zážitků v RPG
Krásná jednorázovka na pomezí komorního LARPu a RPG podle skutečné události.
Navzdory kocovině a hraní hned dvou postav mě příběh posledního vzdoru katarů před inkvizicí pohltil. Samozřejmě to bylo taky díky výborným spoluhráčům, ale ta hra je prostě moc dobře napsaná.
Některé příběhové „mechaniky“ jsou podobné jako v mém oblíbeném Chuubovi.
Montsegur
Ta hra je podle mě geniální, a jediné, co mě mrzí, je, že takových není víc. Hodně silné téma zpracované přesně tolik, aby bylo hratelné, a ne víc - podle mě perfektní design. Není potřeba game master, hráči se střídají v tvoření scén, které mají částečně předepsané dějem a částečně nadhozené náhodnými kartičkami, ve kterých se snaží se vyřešit svá příběhová dilemata, než přijde neodvratný tragický konec příběhu. Každý hráč má dvě postavy, jednu hlavní a jednu vedlejší, což velmi pěkně funguje co se spotlightu týče - každý si užije jak možnost řešit si svůj osobní příběh, tak pomáhat někomu dalšímu odehrát si ten jeho.
Odehrál jsem ji už několikrát, s různými spoluhráči včetně úplných nováčků a starých dračákistů, a pokaždé se povedla. A nevím, nakolik je to dáno tím, že jsem vždy mezi hrami měl pauzu a stihl trochu pozapomenout, ale ani znovuhratelnost pro mě nebyla problém - příběh má dost prostoru pro to, aby pokaždé vyzněl úplně jinak.
Asi jediné, co mi kdy trochu zaskřípalo, je zakomponování samotné katarské víry - je představena až v průběhu hry, a je trochu jinačí, než si neznalí mohou myslet, takže když se někdo rovnou chce pouštět do teologických debat, tak se může netrefit. Nicméně není to úplně zásadní, a opravdu se není třeba bát neznalosti historických reálií. Potřebné je při hře představeno, a to základní drama se pochopí snadno.
Klenot
Jeden z najsilnejších herných zážitkov. Hra je absolútne minimalistická (ba trúfal by som si tvrdiť, že už prekročila hranicu, pri ktorej sa ešte dá hovoriť o roleplaying GAME), ale všetky dizajnové voľby do posledného puntíku smerujú k vynikajúcemu a funkčnému hraniu. To, akým spôsobom hra učí hráča zásadne odlišnému narábaniu so svojou postavou a s vlastnými hráčskymi cieľmi, je niečo, čo asi žiadna iná hra neprekonala. Mám jedinú drobnú výčitku, a síce, že hra mi občas prinášala tzv. "round robin" syndróm, kde hráč pre svoju postavu vymýšľa cieľ, prekážku a aj spôsob jej riešenia, a v zásade do toho nikto iný nemusí zasiahnuť. Ak ale hráč pristúpi na "prepólovanie" spôsobu, akým uchopuje postavu, mizne to do úzadia. Napriek tomu, že vraj je hra celkom dobre znovuhrateľná, kvôli exkluzivite predchádzajúcej skúsenosti ma to späť do obliehanej pevnosti neťahá.
Montsegur 1244
Jak píše Fin, hru asi nejvíce ocení hráči a hráčky, kteří se nebojí emocí, pohybujících se někdy na hraně únosnosti či kýče. Více než kdy jindy je důležité, aby se nad Montsegurem sešli co nejpodobněji naladění lidé, kteří nebudou ukápnutou slzičku spoluhráče jízlivě komentovat už v průběhu hry. Velice kladně oceňuji doprovodné materiály (scénické nápady, katarské obřady apod.), díky nimž získávala hra plastičnost, stejně jako předpřipravené charakteristiky postav, které se zároveň daly pro dynamičnost hry nejrůzněji přetvářet a formovat. Vhodné jak pro sadisticky, tak i masochisticky laděné jedince. Díky systému vyprávění máte nad postavou téměř absolutní moc a můžete ji stavět do situací, které ji upevní v přesvědčení, že se opravdu má nechat upálit - a v následující scéně ji v tomto přesvědčení zlomit ;)
Splnený sen
Dlho mi trvalo nájsť dostatočne tragickú a zároveň funkčnú hru, ktorá nepredpokladá hlboké znalosti prostredia a je vhodná i na one-shoty. Montsegur zvláda všetko z toho bravúrne. Napriek tomu, že v hre vystupuje 12 v podstate predpripravených postáv, z ktorých si hráči vyberajú svojich protagonistov a prevádzajú ich tou istou dejovou štruktúrou, dve hry odohrané v priebehu víkendu neboli vôbec rovnaké. A predsa boli obe silne emotívne, hlboké a tragické. Postavy majú svoje miesto v sieti vzťahov a ich hráči sa počas hry snažia zodpovedať tri stanovené sugestívne otázky (napr. "Aké boli posledné slová tvojho otca?", "Na čo myslíš vždy, keď si líhaš s veliteľom pevnosti?", "Prečo sa v temnote stajne cítiš tak v bezpečí?", "Koho dieťa nosíš pod srdcom?"). Ich zodpovedanie zvyčajne veľmi pekne vykresľuje charakter postáv a reflektuje sa i v záverečnom rozhodovaní. Vo vlastných scénach je každý hráč sebe rozprávačom, rámuje scénu, usmerňuje postavy v nej a vyhodnocuje celkový priebeh. Ostatní hráči majú obmedzené právomoci mu do toho vstupovať, napriek tomu sú len zriedka nezapojení. Faktická absencia oponenta medzi spoluhráčmi ako i pevná štruktúra hry a spojovacie motívy vytvárajú pomerne kompaktný príbeh. Slabinou hry je nutnosť prípravy herných komponentov (scénické a príbehové karty, karty postáv a pozadia), ktoré sú našťastie voľne stiahnuteľné na stránkach hry. Historické reálie ako aj základné piliere katarskej viery sú nahlas prečítané počas hry, a preto ich predošlá znalosť nie je rozhodne nevyhnutná. Určite odporúčam každému priaznivcovi emóciami nabitých tragédií.