Moria: Through the Doors of Durin

Ahoj, tady překladatel. Tahle knížka mě mile překvapila. Worldbuilding je tady excelentní, z každé stránky čpí tolkienofilie, autoři věrně vytěžili každou Tolkienovu zmínku o Morii a ve volných místech vybudovali pestré podzemní prostředí vhodné pro hru. Moje myšlenky budou trochu neuspořádané:

Není to psané jako dobrodružství. Je to psané v klasickém Free League formátu dobrodružných míst, takže to v rámci Morie popíše jednotlivá dobrodružná místa (asi 20 až 30?), což jsou různé zaniklé sály, bývalé zbrojnice, věznice, přírodní jeskyně, nekonečná schodiště, ale i údolí na povrchu, horský průsmyk, osada horalů poblíž Morie. Zároveň to vypráví příběh Morie ukazováním míst: jsou tam hrobky starých králů, sály roztavené balrogem (a balrog!), stará pohřebiště, tajné výhně výrobců Prstenů atd. atd. Vždy popíšou samotné místo i s obrázkem, ke každému přidají nějaká NPCčka a případně zápletky nebo konflikty k řešení. Místo hraní „místnost za místností“ se mezi jednotlivými významnými lokacemi táhne anonymní podzemí, kde si družina abstrahovaně hází na to, za jak dlouho najde cíl cesty (což bude jiné popsané místo), a jestli se případně nestanou náhodná setkání.

Je to překvapivě pestré a world-building je tu naprosto excelentní. Moria není jednotvárné podzemí – je to podzemí plné pestrých míst, kde žijou různí obyvatelé, skřeti jsou rozdělení do znesvářených frakcí, jsou tu i neskřetí NPCčka, inteligentní zvířata, nějací další obyvatelé na povrchu, průzkumníci, vězni apod. 

Jednotlivá místa nejsou přímo dobrodružství – v tom smyslu, že vyžadujou trošičku dopracování, například rozmístit si konkrétní nepřátele (určit jejich počty), poklady apod. Ale zároveň je tu dost konkrétních popisů a prvků, aby se s tím dalo lehce pracovat. Překvapilo mě, že je tu vlastně hodně „zápletek“, typu záchrana zajatců, zapojení se do skřetích pletich atd. Jen – zase ve stylu Free League – vyžadujou trochu dopracování.

Například v kapitolce s NPČky vám dají příklad nějakých trpasličích poutníků, které by družina mohla potkat třeba ve Rmutném dolu – ale ve Rmutném dolu popsaní nejsou. Člověk je musí vylovit z kapitoly o NPC a do lokace si je „umístit“ sám. Následuje návrh, že ve Rmutném dolu můžou tyhle poutníky přepadnout skřeti, jednoho z nich unést, načež ten druhý poprosí družinu o pomoc, čímž se po nějakých peripetiích dostanou do Morie... Ale ty peripetie se skřety si vypravěč musí vytvořit sám. Stejně tak si musí sám určit, kde přesně se v Morii bude zajatec nacházet... ale jsou tam k tomu vhodné lokace, včetně všelijakých pevností a žalářů. Čili není to úplně „dodělané a rozmístěné“, je to takový sborník námětů – kdo viděl cokoli od Free League, tak má jasnou představu.

NICMÉNĚ prezentovaná Moria je fascinující místo, je pestrá, každá lokace je jiná. Nechci spoilovat, stojí to za přečtení. Ale při překládání jsem si uvědomil, jak málo o ní Tolkien napsal... tady ji zpracovali detailně a fakt zajímavě, dobrodružně. Je tam překvapivě dost drobnějších zápletek, která propojují jednotlivá místa, a má to v sobě i nenápadně zabudovanou jakousi strukturu, kdy některé části podzemí jsou skryté nebo zamčené, zatímco v jiných se o nich dozvídáte náznaky, případně najdete nějaký návod nebo klíč... Do města taky vede překvapivě hodně vchodů, byť očividné jsou jen dva (známé z knížky) a jiné jsou všelijak tajné, skryté nebo blbě dostupné. Představuju si kampaň, jak hráči postupně odhalují taje Morie, nejdřív přes očividné a hlídané vchody, pak objevují skryté cesty, pak úplně nová nečekaná místa (je tam třeba bujná podzemní zahrada) a nakonec pronikají do nejhlubších tajů hory, historických sálů, nejtajnějších a dosud nevypleněných komnat trpasličích mistrů, kde nacházejí [CENZUROVÁNO] nebo Durinovu [CENZUROVÁNO], případně hluboko v kořenech hory nacházejí doupě [CENZUROVÁNO]. Good stuff.

Akorát pořád je to ve Free League stylu, takže tenhle průběh kampaně tam není naservírovaný jasně, ty spojnice mezi místy jsou často mezi řádky, případně jsou skryté v nějakém postranním boxu nebo na konci kapitoly ve stylu „Náměty na to, co by se tu mohlo dít“, místo aby to autoři rovnou umístili na konkrétní místa, doprdele ale už. A to je taky jeden z důvodů, proč tomu nakonec nedávám pátou hvězdu. Dotáhnout to tímhle způsobem do hotové kampaně sice asi už nedá moc práce... ale tuhle práci za mě měli udělat Free League. Takhle obehráli brankáře, doběhli s míčem až do malého vápna a tam zůstali stát a zmateně čumět na prázdnou bránu. Free League klasika.

Jo a ke konci jsou celkem obsáhlá pravidla pro sólové hraní za skupinu trpaslíků v Morii, které na mě působí jako dost noční můra, protože musíte vzít celá – už tak dost komplikovaná – základní pravidla Jednoho prstenu. Těmi se bude řídit vaše hráčská postava... a k tomu přidáte navíc nad to všechno ještě úplně novou vrstvu všelijakých abstrahovaných ukazatelů, měn a subsystémů, kterými se bude řídit vaše skupina trpaslíků, co vašeho hrdinu doprovází. Mně přišla už základní pravidla dost přepíčená a po přidání těchhle to bude ultrapřepíčené, ale your mileage may vary, pokud vám základ hry vyhovoval, tak tohle je totéž, ale víc!