Burning Wheel

Dívat se na Burning Wheel a představovat si, jak ho budete hrát, je asi jako slintat při pohledu na super sexy elfku. Jít si ho zahrát je pak jako tuhle elfku oslovit a zjistit, že je naprosto blbá a navíc militantně eko-bio a veganka. Jo, najde se pár eko-bio veganů, co chtěj souložit módní doplněk, kterejm se tím splní sen - ale to je tak všechno.

Kde je problém? Ten systém je autorova pravidlová masturbační orgie. Neskutečně úzkoprofilovej, se žánrem tvrdě zadrátovanym do neflexibilních mechanik (tj. budete hrát přesně tu verzi tolkienovské fantasy, kterou má Luke Crane rád, nebo máte dost smůlu) a hlavně hrozně (zbytečně) složitej. Jo, jasně, ty mechaniky maj svůj smysl - a v rámci záměru fungujou (z větší části, aspoň nějak). Ale lidí, kteří budou schopní a ochotní tu váhu pravidel obsáhnout a skutečně použít bude minimum (jakože jedno přečtení a jedna hra vám FAKT stačit nebude - tohle je učení na několik sezení v řadě). Do toho nějaké archaické a ve skutečnosti dysfunkční mechanismy, typu expení čárkovánim herních použití nějaké dovednosti a jiné srandy... sociální konflikt, co funguje víc na papíře nebo když se fakt hodně snažíte, ale ne moc v reálné hře...

Koukejte se na ní. Oddávejte se fantazii. Představujte si, že je určitě chytrá a má ráda kančí steaky. Nezkoušejte na ní promluvit.

Pokud je Wushu hra, kde jako hlavní hrdina na konci zvítězíte, mezitím děláte skvělé věci, čím složitěji je děláte tak tím máte větší šanci na úspěch, tak Burning Wheel je hra kde na konci umřete nebo přinejmenším selžete, mezitím trpíte neúspěchy a čím komplikovaněji je děláte tím máte větší šanci selhat.

Díky bohu to vše ale dohormady funguje a dává smysl a pokud si zvyknete, že život vaší postavy je tvrdý a pro úspěch musíte ze sebe opravdu něco vydat, tak by mohl být Burning Wheel pro vás.

Hra, kde se vyplatí dlouhodobé hraní jak v progresu postav, tak ve znalosti systému.

Velice inspirativní hra plná skvělých nápadů. Jen mít čas nastudovat všechna pravidla :)

Burning Wheel je protipólom väčšiny vecí, čo mám na RPG rád - v prvom rade mechaniky striktne vymedzujú možnosti fikcie, takže hranie role je hodne zužované možnosťami a obmedzeniami vyplývajúcimi z mechaník; hra nedokáže organicky reagovať na zmeny konfliktov; prílišnou snahou pokryť každý možný aspekt len zužuje priestor, v ktorom by sa dalo voľne hrať rolu. Aby som nevyznieval strašne negatívne - BW je kus riadnej roboty a ako hra je mimoriadne zaujímavý. Nesúhlasím ale s tým, že by to bol heartbreaker DnDčka, či klasického hrania - je to úplne odlišná hra. Kým DnD zvádza akoby k dvom hrám - k stolovkovej hre počas boja, a k voľnému vyprávaniu fikcie mimo neho - BW má na väčšinu herných situácií osobitný podsystém (napr. aj na sociálny konflikt má akýsi systém manévrov), čím sa vzďaluje od toho, čo robí klasiku klasikou - voľnosť a neurčitosť. Jednotlivé podsystémy sú často nápadité a zaujímavé, ale v kontexte toho, čo mám rád na hraní postavy sú pre mňa úplnou brzdou hrania. Hranie role a fikcia v tejto hre akoby vznikali iba ako bočné produkty, nie ciele.

Ak mám odporúčiť systém pre ľudí, ktorí chcú klasickú hru vo fantasy, ďaleko lepšou voľbou sa mi zdá byť The Riddle of Steel.

Rachůtek. Ne pro všechny, ale pokud máte to štěstí, že vám silná mechanizace skoro čehokoli nevadi ... tak máte štěstí.

Hra, ktorá je tak dokonalá, že sa ju bojíte začať hrať.

Extrémne plastické postavy a vynikajúce prepojenie herného sveta a mechaník. Herný svet nie je prepracovaný geograficky či historicky, ale štruktúrou: modeluje napr. orkskú spoločnosť alebo trpaslícke lakomstvo. To však môže byť obrovský problém, ak túto štruktúru chcete zmeniť: zaviesť do hry novú rasu, či mať iných ako epických tolkienovských elfov.

BW je tiež hra, ktorá vyžaduje zaznamenanie snáď každého hodu, ktorý v hre urobíte. Ani po dvoch prečítaniach si neviete úplne predstaviť, ako niektoré veci budú fungovať v praxi a preto je potrebný aspoň jeden skúsenejší hráč a čas, kým sa vám hra dostane do krvi.

Žánr fantasy dobrodružství, v nichž se družinka složená z roztodivných ras a povolání vydává do světa, je vyždímaný až běda a najít v něm něco, co zaujme, je velmi obtížné. Ale Burning Wheel se to daří, a to velmi dobře. Je to nápaditá hra plná inovativních myšlenek, která "optimalizuje" potřebná pravidla, sahá po abstrakci, používá neotřelé postupy a vůbec zpříjemňuje hraní. Klade menší důraz na simulaci fyzikálních modelů a zbytečných detailů (zranění pádem, zásahové plochy, kvalita vybavení, rychlost pohybu...), které zjednodušuje a urychluje. Ušetřený prostor věnuje příběhu, charakteru postav a jejich osobním motivacím. Zejména myšlenka postavit celou hru na "osobních přesvědčeních" (jakési ideály a cíle) postav je geniální a přitom jednoduše uchopitelná. Co vyzvihnout dál? Skvělý systém pro sociální konflikt, nápaditá tvorba postava pomocí životních cest, jejíž produktem jsou skutečné osoby, nikoliv loutky, parádní pravidla pro využívání finančních zdrojů a vytváření kontaktů, zlepšování dovedností podle toho, jak je používáte... super, super, super. Je to hodně komplexní a trvá, než se vše naučíte (jen proto nedám plné hodnocení), ale to je od tohoto žánru očekává.

Pokud máte rádi fantasy, dlouhé kampaně, postupný rozvoj postavy a příběhy postavené nikoliv na předpřipravených dobrodružstvích, ale na motivacích a přáních vašich postav, přestaňte hledat. Lepší hru nenajdete.

EDIT: Postupem času nadšení vyprchalo, takže skepticky dodám, že tahle hra je HODNĚ komplikovaná. Bude trvat několik sezení, než se vůbec naučíte náklady, pak dalších několik sezení, aby to začalo pořádně šlapat. Pokud ale na to máte čas a trpělivost, stojí to za to.

Skvěle napsané fantasy RPG spojující prvky klasických i moderních her. Velmi dobře se čte a chápe. Zároveň spojuje mechanicko-taktické prvky i příběhovo-roleplayingové. Podobně jako Burning empires obsahuje jedeno z nejlepších vyhodnocování konfliktů. RPG které je podle mě naprosto skvěle vyvážené a jediné co mu chybí, je něco v pozadí. Ale to nevadí, tohle Luke Crane dokázal u pozdějších Burning Empires.

Podle mě jeden z ultimátních systémů pro hraní toho, čemu by se dalo říkat people-driven fantasy. Beliefs, Instincts a Traits jsou velmi dobrými pomůckami pro vypravěče i hráče, Duel of Wits (sociální konflikt) je nářez totální.

Jedinou vadou na kráse je poměrná složitost a strmá learning curve (tj. musíte se nárazově naučit celkem dost pravidel, učení není moc dobře rozložené v čase). Jistou náplastí je sjednoucující základní mechanika, se kterou si lze pohodlně vystačit a modularita dalších pravidel (které ovšem hru dělají tak dobrou, takže není dobré je vynechat).