Twilight: 2000 (4e)

Twilight funkčně vyřešil odvěký problém toho, jak pojmout válečné hry – standardním problémem války je, že to není moc akce pro skupinu pěti postav, měli byste být součástí nějaké šílené mašinerie, sedět v zákopech a plnit rozkazy, což není zrovna materiál na RPG. A Twilight to už v osmdesátých letech vyřešil skvělým nápadem se settingem rozvrácené Evropy, kde strany sice pořád válčí, ale všechno se rozsypalo, komunikace nefunguje, zásoby nejsou a všichni jsou de facto volné elementy. V tomhle prostředí dokáže i malá skupina něco dělat. Situování do devadesátých let a přelomu tisíciletí je vděčné, stejně jako známé prostředí střední Evropy. Prostě si ten survival dokážete i představit.

Staré edice neznám, ale vím, že to byly simulační číselné orgie. Free Leegue přišli s „moderním designem“, který působí jako takové ty odlehčené deskoherní wargames se streamlinovanými mechanikami. Místo počítání a tabulek máte různé tvary kostek nebo různé symboly na speciálních kostkách. Přitom ale vymysleli způsob, jak do hry dostat to, co bych od ní očekával: dávky a munici, efekt potlačení, zasekávání zbraní, výbušniny, průraznost pancíře, miny, raketomety... Posouváte žetonky po hexech a je to fajn. Soubojový systém je fajn.

Trochu mi ta hra drhne mimo souboj, v tom cestování a survivalu, kdy je to najednou tak abstrahované, že to na mě působí „falešně“ a nedokážu to přijmout. Typicky třeba to, že den se rozdělí na čtyři šestihodinové „směny“ a v každé můžete dělat jen jednu věc. Třeba se pohnout po mapě. Nebo něco opravit. Nebo něco prohledat. Nebo se utábořit Funguje to na papíře, ale je to deskovka, v RPGčku nám to neustále dřelo, protože vznikala potřeba vyhodonit věci jako „cestujeme dvě hodiny a pak se utáboříme“, což prostě ty pravidla nedokážou pojmout. Hra má sice systém scavengování materiálů (potřebujete munici a palivo), ale je totálně náhodný – házíte na k100 tabulku a někdy najdete skateboard, někdy panenku a někdy kanystr paliva. Tabulka je zcela nezávislá na tom, kde hledáte, takže prohledávání dětské nemocnice je totéž to prohledávání benzínky a to je totéž co prohledávání opuštěné hájovny. Nedokážete nijak ovlivnit šance na to, co můžete najít, což není zrovna uspokojivá hra. 

Ale stejně. Smekám, že skutečně udělali funkční hru, která pojme všechno od souboje, přes cestování, po táboření, uzdravování se nebo to, kolik jste schopní za den nasbírat ovoce a kolik litrů alkoholu (= palivo) z něj vypálíte. A kolik stojí palírna, jaká je šance, že bude k prodeji na tak či onak velké obci. Jak můžete usmlouvat cenu... Při cestování krajinou to má náhodná setkání a takové věci. Je to příjemně ucelená hra a příjemně hratelná. Existuje ve skutečnosti extrémně málo RPGček, která jsou ochotná dělat „ucelenou hru“ s pravidly i pro jiné věci než úspěch/neúspěch v akcích – pravidly pro sandboxovou kampaň. Takže Twilight je docela úkaz. Jen je prostě místy až moc optimalizovaná a „fejková“. Například to hledání ovoce do palírny je zcela nezávislé na ročním období.

Dokážu hodnotit jen z pohledu hráče, znám hráčskou příručku, hráli jsme to. Neznám materiály pro GMa, jen jsem je hodně zbežně proletěl, abych si to moc nevyspoilovat. Možná mě jednou přesvědčí, že jsou tak super, že to na tu pátou hvězdu překlopí. Ale popravě z toho listování nemám ten dojem. Očekával bych on nich například to, že mi pomůžou vytvářet uspokojivá bojová střetnutí nebo mně povedou s problematikou toho, jak pracovat s válčícími stranami. Lore pracuje s tím, že jsou tu pořád celkem rozsáhlé armády Sovětů i Američanů, dokonce mají nějaké OOB (soupisy jednotek), ale... nezdálo se mi, že vám to kromě lore dá i použitelné nástroje. Naopak mám dojem, že v Free League je prostě Free League a v herních podkladech tak trochu opouští wargaming a místo toho se soustředí na příběhy, kdy popisuje NPCčka a jejich backstory a dává náměty na zápletky a události... a najednou je z toho běžné RPGčko o příbězích, sandbox mizí kdovíkam a nikdo mi nechce říct, co teda s těma Sovětama a Američanama a válkou a bojováním. Ale říkám – tohle jsou povrchní dojmy, koukal jsem jen na Švédskou část příručky a to jen povrchně. Kdybych to někdy zkoumal podrobněji, aktualizuju.

Zároveň si nejsem jistý, jestli hra skutečně našla odpověď na to, jak hrát válečnou hru se skupinou ~5 postav, což je prostě málo, nedovoluje vám to smysluplně se postavit víc než hrstce nepřátel a obtížnost musí být ve skutečnosti celkem nízká, což působí trochu jako zklamání a nenaplnění žánru. Nabízí se samozřejmě možnost, že by hráči veleli většímu počtu vojáků, aspoň četě... ale obávám se, že tam už to pravidlově přestane být zvládnutelné (vyzkoušené to ale nemám).