1995
Soutěžní dobrodružství z Mistrovstí v DrD 1995 – dungeon, cestování po mapě a hrad
Hledání Dorrinu a Cesta za Dartenem jsou dvě části soutěžního dobrodružství pro Mistrovství v Dračím doupěti (1990). Vyšla v Dechu draka 1995/4 a Dechu draka 1995/5.
Hlavním tématem dobrodružství jsou tajemné mentální útoky a pátrání po tajemném artefaktu, který před nimi má chránit. Úvodní dobrodružství je dungeon o 26 místnostech, následuje pointcrawl v otevřené krajině, zakončený opět místním dobrodružství ve velkém hradě.
Dobrodružství obsahuje kromě map, příhod a nestvůr také zprávy a deníkové záznamy k předání hráčům.
Určeno po hru
Kategorie produktu
Vydavatel
Je obsaženo v těchto produktech
| Průměrné hodnocení | Název | Vydáno | Kategorie | Jazyk | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
|
Dech Draka 1995/4 | 1995 | Číslo časopisu Dech Draka ze srpna 1995 | 
|
||
|
Dech draka 1995/5 | 1995 | Číslo časopisu Dech draka z října 1995 |
|
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Hledaní formátu turnajového dobrodružství
Narozdíl od "Kletby Tabaru" a "Do Vlčí hrobky" je tohle trochu jiný způsob jak přistoupit k turnajovému dobrodružství. Už to není test inteligence převlečený do podoby dobrodružství, už je to test schopnosti hrát Dračí doupě (nebo aspoň měl být).
Svědčí tomu i rozdělení na části a vesměs stejné cesty s podobnými překážkami, které musí všichni překonat. Je to prostě něco, na čem se dá porovnat, jak je která družina či hráč úspěšný. Nebo aspoň takový mí přijde záměr tohodle dobrodružství a důvod proč má zrovna tuto podobu. Na něčem bylo prostě zapotřebí eliminovat jednotlivé skupiny, porovnat je a zároveň jim dát stejnou šanci.
Nápad, který jsem si z toho vzal je latentní lykantropie a možnost lykantropii indukovat skrze podrobování nebo mentální souboj. Příběhová část mi tenkrát přišla celkem v pohodě, po letech jsem se trochu vyděsil kolik informací a jakým zvláštním fontem bylo dáno k dispozici. Možná to mělo smysl v rámci turnaje. A tak to prostě tenkrát chodilo, teď je už svět jinde.
V těch 90. jsme to hráli a pamatuji si, že to skončilo jedním velkým selháním, s družinou na pokraji zničení, obklíčené a technicky vyřazené v jakési jeskyni. Mám pocit, že jsme se dostali jen za první velký dungeon. Vtipná historka: tenkrát jsme měli na návštěvě hostujícího hráče, který pak už nechtěl pokračovat, takže jeho postava byla snězena ... stal se z toho takový opakující vtip, který si všichni pamatujeme. Jinak si asi nikdo nepamatuje nic, hlavně z těch šíleně velkých dungeonů, které byly tehdy všudypřítomné.
Turnajovka, ve které nehrajete Dračí doupě
První část: Celkem běžný dobový dungeon. Rozsah dvou doplňkových textů, které je však třeba hráčům předat k frontalnímu přečtení, pochopení a rozlousknutí záhady podzemí násobně převyšuje množství reálného herního obsahu.
Druhá část: Začíná instrukcí, že na každém vyznačeném bodě mapy si má GM hodit na náhodné setkání - a pak hod ignorovat a přečíst skriptovaný obsah z modulu. Cesta se navíc na první pohled tváří jako pointcrawl se třemi možnými způsoby průchodu, avšak události jsou ilusionisticky rozmístěné tak, že většinu z nich zažijete bez ohledu na zvolenou cestu a opravdu unikátní jsou jen asi dvě nebo tři z dvaadvaceti možných. Navíc u spousty z nich hráči v podstatě nemají jak ovlivnit jejich průběh a o tom, jak rychle se dostanou skrz a hraje se nanejvýš o to, kolik postav z turnajové družiny cestu přežije. O rychlosti cesty rozhoduje v podstatě jen úvodní volba cesty + náhoda.
Třetí část: Bludišťojidní dungeon nacpaný opakujícími se pastmi odshora dolů. Než se ale do něj pustíte, musíte se dostat dovnitř - a celou polovinu textu dobrodržuství tak zabírají instrukce GMa, jak vás dovnitř má nepustit.
Navíc protivníci v celém dobrodružství jsou nezajímaví a repetitivní, obdobně pasti, kterými je zahlcená třetí část.
TL;DR: Pokud nemáte nějaký extrémní zájem v herní archeologii, nehrajte to.