Og (Unearthed Edition)

Skvělá kravina. 50 stran příručka ke hře, kde na sebe hráči křičí "UNGABUNGA" a plácají se navzájem do hlavy opravdu nepotřebuje. Ale je sranda ji číst, je vtipně napsaná.

Hráli jsme to naživo a moji hráči měli hrozně moc energie. Frustrace z toho, že se pořádně nejde na ničem domluvit vedla k tomu, že skoro všechno předváděli pantomimou a jen u toho nějak dělali zvuky. Když ostatní hráči pochopili o co se první snaží, rovnou se v pantomimě přidali. Já potom už neměl ani sílu jim potom, co se 5 minut honili po pokoji a "dosáhli" mnoha věcí jim říct "tak, a teď zpátky ke stolu a budeme na to házet." Prostě jsem jim úspěch dal za herecké zásluhy, ozvalo se mohutné, radostné  "UUUAAAAAAA!" a hráči rovnou začali pantomimovat další počínání.

Nemá cenu hrát online. Hra je o zběsilé, dětinské energii. O křičení a mávání rukama.

Gm by neměl být pedant. Hra je hlavně o zábavě (ne o frustraci z omezené slovní zásoby), víc než na jedno nebo dvě sezení ale premisa nevydrží. Takže nad vším co nepodporuje zábavu mávnout rukou.

Jediné, co GM musí striktně vymáhat, je zakázat meta-domlouvání hráčů a popisování myšlenek či záměrů. Hráči smí popisovat pouze své akce. "Jdu k řece. KÁMEN, SPÁT, KÁMEN, SPÁT!!" rukama ukazuje něco jako velké srdíčko a s rozšířenýma očima hledí na spohráče, kdy jim konečně dojde co chce.

Vyhodnocovací systém je jednoduchý. Vyhodil jsem pravidlo, že pokud v boji hodíte 1, tak další kolo nesmíte útočit. Boj je ale slabá stránka hry a víc jak jeden boj bych stejně do hry nedával.

Miloučké útlé RPG na pobavení se. Ideální na cesty, kempy a chaty, kde chcete jen "vypnout" a zahrát si odlehčené a legrační RPGčko. Největší švanda je se dorozumět. Vedl jsem jako vypravěč a prvních 45 minut jsem mluvil asi jen 6 vět. O zbytek se postarali komunikativní hráči s postavami s omezenou slovní zásobou, které generovalo velmi vtipné situace. Nejtěžší a zároveň největší devízu vidím v komunikaci mezi postavami.

Og stojí na jednom geniálním nápadu, který nenásilným a zábavným způsobem podporuje žánr slapstick comedy, a to že postavy mají slovní zásobu omezenou na jednotky slov, přičemž na výběr nejsou základní a téměř nezbytná slova jako "ano" a "ne". A samozřejmě se mezi sebou hráči smí bavit jen pomocí těchto slov. Jako zdůraznění absurdity a nevážnosti žánru pak základní seznam obsahuje i dlouhé slovo "verisimilitude" se složitým významem (věrohodnost či výstižnost ve smyslu podobnost skutečnosti, ale překládám ho při hraní raději jako pravděpodobnost). Hra pak stojí na neporozumění ve skupině a často neúspěšné snaze koordinovat se. A měla by stát i na zábavných individuálních selháních vašich pralidí, jenže...

Jenže zbytek systému je prostě odfláknutý, nezvládnutý. Vyhodnocení funguje tak, že házíte šestistěnnou kostkou, a když hodíte 1, nastane spektakulární selhání, které může vašeho pračlověka potenciálně i zabít. To je v pohodě, prostě přijde a zapojí se nový člen tlupy. Problém je, že to funguje, jen pokud se aktivně snažíte dostávat své pralidi do riskantních situací, jinak to od aktivity odrazuje. Obyčejné neúspěchy pak většinou znamenají, že se nic nestalo. Vyloženě frustrující jsou pak dvě věci: Pokud v boji hodíte jedničku, nejen že minete a promarnili jste svou akci, ale zapomněli jste, co jste chtěli dělat a další kolo se jen drbete na hlavě a nehrajte. Chachacha! Představte si, že hodíte dvě jedničky za sebou – čtyři kola zábavy! Druhá frustrující věc je "povolání" mumlavého (nebo pobrukujícího) pračlověka, tj. prakticky šamana: kouzlo (ve fikci interpretované jako nepravděpodobná náhoda) se povede, jen když na dvou kostkách hodíte stejné číslo, tj. šance 1/6. Jinak se nic nestane. A mimochodem, když hodíte dvě jedničky, vaše kouzlo se spektakulárně po...kazí. Takže celková šance na úspěch kouzelní: celých 5/36. Zábava zaručena!

I když jednorázovka s aktivními hráči se může vyvinout v příjemně strávené odpoledne, spíš hru nedoporučuju.

Hra, kterou je zábavné číst, a ještě zábavnější hrát. A jedno ze skutečně mála funkčních komediálních RPG, které ke komedii aktivně vede nejen svým tématem, ale i herními mechanikami. Jediné další, které mě napadá, jsou InSpectres - oproti těm Og vsází více na měkká a návodná pravidla spíše než na tvrdé mechaniky (konrast přístupů obou těchto jinak funkčních a suprových her je sám o sobě designově zajímavý). Krátký formát jednotlivých dobrodružství dává hře tu správnou intenzivní kadenci.

Jinak, samozřejmě, žánrem to je jednoduchej gag-real. Ne, že by to bylo vysloveně laciné nebo vulgární, ale pokud někdo touží po jemňoučké, sofistikované a intelektuální komedii s psychologickými reflexemi a filozofickými podtóny, tak může zkusit jít o dveře dál.

Z hlediska systému a hraní - je pravda, že tam jsou mezery. Některé mechaniky (např. okolo hodů na úspěch) jsou víc nastřelené, než dotažené a je potřeba tušit, jak s nimi vhodně zacházet a být v tom ve skupině na stejné vlně. Ne, že by nebylo vcelku očividné, jak tu hru hrát, ale úplně doslovné hraní nedá žádaný (a IMO zamýšlený) výsledek a je tam nechaný trochu nepříjemný prostor pro nepochopení.

Nečekejte příliš a ve správné náladě dostanete mnohem víc, než čekat budete.

Táto hra pre mňa bola zatial najmilším prekvapením zo všetkých. Už po prečítani pravidiel sa zdá veľmi zábavná. Miestami sa môže zdať trocha náročnejšia na hráčov, ale asi sa mi vždy pošťastilo naraziť na správnu tlupu a nezastavila to ani obmedzená komunikácia. Hra je dokonale odľahčená a skvele sa hodí na akcie veselšieho rázu.

Hral som to dvakrát. Raz s Boubaquem, raz s Goranom. Povedal by som, ze ked si tu hru clovek pozrie, tak vypada super, je tam vela dobrych napadov a velmi zabavnych prvkov. Ale ked to clovek zacne hrat, tak si uvedomi, ze to nie az take lahke dostat tu zabavnost naozaj do hry. Clovek musi rozmyslat ako to do sessny dostat. Dost zalezi na kvalite hracou, na ich uvolnenosti a chuti zazit nieco uletene. Rozpravat sa pomocou 6 slov nie je az take lahke ako sa zda. Dolezite je vediet o com sa clovek moze metaherne rozpravat a o com nie. Metaherna komunikacia je tu pomerne dolezita. Tiez je dobre vediet, ci je povolene pouzivat mimiku, gesta, kivanie hlavy, atd. Lebo to dost ovplivni hru. Na tejto hre ma asi vzdy najviac rozosmiala mechanika: "Ked hodi 1, tak zabudne, co chcel spravit." Je dobre tuto machaniku nejako rozvinut a dat jej priestor. Davam 4 hviezdičky, lebo je to dobry úľet a odporucam to kazdemu.