Trollové

Vložil(a) Jarilo dne 03.08.2010, 11:54

Tento článek je pojatý trošku netradičně a měl by především sloužit jako inspirace při tvorbě těchto bytostí ve vašich dobrodružstvích a světech. Informace v něm obsažené pochází z různých her, settingů, knížek i autorovy hlavy a záleží jen na vás, jak je využijete.

 

Kronika cechu trollobijců, Mrazen, 263. rok nového královského kalendáře.


Zapisující: ser Malom Umber, cechmistr


Věc: Nově přepsané a doplněné poznatky o trollech


 

Vzhledem k tomu, že žijí často samotářským životem, obývají opuštěné jeskyně, ve kterých si budují svá doupata. Jeskyni lze snadno na dálku rozeznat podle silného zápachu a také podle v okolí navršených balvanů či hromad kostí.


Sdružování do menších či větších skupinek většinou po čase skončí tím, že nejsilnější samec zabije ty ostatní, aby měl samice jen pro sebe.


Dorůstají obvykle výšky kolem tří metrů, mají tmavě zelenou, tvrdou kůži, která dobře odolá méně kvalitní oceli. Jejich postavy jsou vytáhlé, mají dlouhý, zašpičatělý nos, svalnaté paže, vystouplé břicho a silné nohy. Z velkých úst plných ostrých špičáků jim vychází odporný zápach, jenž dokáže přivést k mdlobám slabší povahy během okamžiku.


Troll je zlý, krutý a poměrně hloupý protivník. K boji nejčastěji používá své paže, případně pohozený kmen stromu či těžkou větev. Jeho největší nebezpečí spočívá ve schopnosti regenerace. Je‑li zraněn běžnou zbraní, rána se mu po chvíli zacelí. Pokud mu trollobijec odsekne končetinu, nesmí na ni zapomenout! Končetina se dokáže sama hýbat a může trollobijce napadnout či se dostat k tělu a přirůst zpět na své místo! Troll kromě jiného dokáže také vyzvracet obsah svého žaludku na protivníka. Trollí žaludeční šťávy jsou silně korozivní a mohou zle poleptat nejen zbroj či meč, ale i kůži zasaženého válečníka. To, co na trolly zaručeně platí, jest oheň. Plameny stravují trollí tělo velmi rychle a bolestivě. Doporučuje se nést s sebou několik pochodní, flakónků s ohnivou vodou, váčků s ďáblovým prachem či čepel očarovanou některou z ohnivých aur.


Pokud se vám podaří trolla porazit, je nezbytně nutné setnout mu hlavu a jeho tělo nechat strávit plameny.


V trollí sluji lze někdy nalézt předměty po předchozích obětech této bestie. Někteří jedinci však s nahromaděnými věcmi „obchodují“ s barbarskými či orčími kmeny. Výměnou za zbraně a zbroj dostávají zpravidla ulovenou zvěř či nepotřebné zajatce.


Trollové obývají zejména severní končiny, ale mnohokrát již byli spatřeni v mírném pásu a dokonce i na jihu, ve vyprahlých pouštních horách a hlubokých pralesích při pobřeží. Lze je často vidět v armádách orčích a gobliních kmenů, kde působí jako tažná síla válečných strojů, a také jsou formováni do úderných oddílů nebo jako vrhači kamenů, kmenů stromů či čehokoliv dostatečně velkého. Bojový potenciál trollů je však často kvůli jejich nízké inteligenci a strachu z ohně právem podceňován. Již nejeden gobliní výpad proti pohraniční pevnosti skončil dříve, než mohl pořádně začít právě kvůli dezorientovaným trollům zasaženým zápalnými šípy, jež zadupali své spolubojovníky do země a zmateně pobíhali po bojišti sem a tam.


Existují však i výjimky. Jednou za čas se objeví jedinec, vykazující znatelně vyšší inteligenci, než jeho primitivnější bratři. Takovýto troll je schopný se dorozumět kromě trollích skřeků i gobliní či obecnou řečí, v boji taktizuje a používá zbroj a zbraně. Je zaznamenáno několik případů, kdy se těmto trollům podařilo zorganizovat a řídit vlastní kmen, případně se stali veliteli oddílů orčích a gobliních armád. Nejznámějším je asi Ghor lidožrout, který velel celé armádě orků a trollů při nájezdech během Měsíčních válek. Tento i na trolla obrovský vojevůdce byl pověstný tím, že přímo v boji pojídal své protivníky (s oblibou slabším protivníkům zaživa vyrvával srdce). Nakonec byl zabit během bitvy o Rudý důl, a to členem našeho cechu – trpasličím trollobijcem Orim Kladivem.


V poslední době jsme se však také setkali s trollími žoldnéři. Tito zkušení válečníci se nechávají najímat hraničními knížaty do jejich služeb, neboť mají značné znalosti okrajových oblastí našeho království. Jedná se o poměrně závažný problém, neboť jejich loajalita je podmíněna pouze naditými měšci a náš cech nepochybuje o jejich proradnosti. Bohužel současné zákony nám brání vztáhnout na ně, jakožto knížaty placené vojáky, ruku.


Zelená kniha druidů Snového hvozdu, kapitola třetí, Ochránci matky Přírody.


Jest nad slunce zřejmé, že Ochránci matky, obecnou řečí zvaní trollové, jsou jedni z nejdůležitějších strážců celého přírodního bohatství. Tato tajemná stvoření, obývající hluboké hvozdy a vysoké hory, byla v dávných dobách stvořena matkou Přírodou, aby se stali jejími strážci.


Stvořeni za hluboké noci z kamene, na přímém slunečním světle mohou být v kámen opět přeměněni. Vzrůstem se liší jeden od druhého, jako se liší květina od květiny. Jsou malí, výškou připomínající lidské dítě, ale také vysocí jako ty nejvyšší ze stromů. Jejich kůže nabírá odstíny šedé a zelené. Jsou hubení, mohutní i zavalití. Všichni do jednoho mají ocas, jenž jim zůstává i po přeměně do lidské podoby, což je nutí nosit dobře kryjící oděv. Přeměnit se dokážou v krásnou pannu i starého seschlého poutníka. V lidské podobě mohou kráčeti pod sluncem, ač značně vyčerpáni.


Mají nesmírnou moc nad koloběhem přírody. Díky velkému souznění s Matkou svedou odvolat déšť či sucho, nebo naopak přivolat bouři a lijavec tak divoký, že řeky vystupují z koryt a hromy rozechvívají zem.


V lesích a horách schraňují léčivé prameny a posvátná místa zasvěcená jejich matce. Každého, kdo by chtěl narušit klid meditačních palouků či viklanů, vyženou pryč, ale všem dobrým bytostem, které chovají přírodu v úctě, rádi pomohou, pokud to je v jejich silách. Nejeden druid, chodec či bylinář se za trolly vydává pro radu a málokdy odchází nevyslyšen.


Přetěžko je pustit se do křížku s trollem a zvítězit. Lépe před méně přátelským jedincem vždy ustoupit, než riskovat střet. Síla přírody se v trollím těle i duši snoubí s odhodlaností věrného ochránce, který se nikdy nevzdá. Ten proklatec, jenž přesto trolla zabije, nebude mít již nikdy klidného spánku ni bdění. Příroda si vše pamatuje a její služebníci taktéž. Hrůza a šílenství, jež stihlo vrahy trollů, je nepopsatelné.


Trollové jsou smrtelní. Neumírají na sešlost věkem či nemoci, ale jejich těla jsou s přírodou natolik svázaná, že jakékoliv příkoří učiněné přírodě, se projeví i na trollovi. Vybitá zvěř či vypálený les tak mohou trollům velmi přitížit, oslabit je či dokonce zahubit. Naším poselstvím je proto přírodu taktéž chránit a těmto bytostem vytrvale pomáhat.