Kassadijská kampaň v Markusově AD&OSE – hrajeme hru jako hru

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25228
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Kassadijská kampaň v Markusově AD&OSE – hrajeme hru jako hru

Příspěvek od Markus »

Diskuze věnovaná mojí aktuální kampani v Markusově AD&OSE.

Úvodní představení:
:arrow? Zpátky do dungeonu jde zpátky do dungeonu – hrát hry jako hry
V poslední době mě začala fascinovat představa hraní RPGčka jako hry v původním slova smyslu – kde je cílem hráčů vyhrát, přičemž reálně hrozí prohra (rozuměj: smrt postavy) a existuje dokonce objektivní ukazatel skóre (množství získaných pokladů, čili zkušeností, čili rychlost postupu postavy). Hraní, při němž dobrý pocit nepramení ani tak ze společně prožívaného příběhu, ani z atmosféry fiktivního světa, jako spíš z myšlenkové výzvy, nutnosti překonávat obtížné problémy, vědomí toho, že jste si jako hráč úspěch museli zasloužit chytrým hraním, místo abyste k němu byli od začátku odsouzeni...
Odehraná dobrodružství (s odkazy na příslušné sezení):
:arrow? Do Žabí studny: 1. a 2. sezení, 3. sezení, 24. sezení
:arrow? obecné cestování okolo Cassida: 4. sezení, půlka 5. sezení, část 26. sezení
:arrow? The Halls of Tizun Thane: půlka 6. sezení, 7. sezení, 8. sezení, 9. sezení
:arrow? Morkendaine: půlka 5. sezení, půlka 6. sezení, 10. sezení, 11. sezení, 12. sezení, 14. sezení, 15. sezení, 18. sezení, 19. sezení, 20. sezení, 21. sezení, 23. sezení (B), 26. sezení, 27. sezení
Intermezzo: ukázka downtimu
:arrow? Viaskar (Melanův podpultový modul): 13. sezení, 16. sezení, 17. sezení, pohřební intermezzo, 22. sezení, 23. sezení (A), 25. sezení, 31. sezení
:arrow? The Sealed Villa (další věc jen v maďarštině): 28. sezení, 29. sezení, 30. sezení, 32. sezení
:arrow? Divočina Jižní Kassadie: 33. sezení
:arrow? Údolí lebky: 34. sezení, 35. sezení, 36. sezení, 37. sezení
:arrow? Divočina Jižní Kassadie: 38. sezení A
Zlodějské intermezzo (The House of Rogat Demazien)
:arrow? The Sealed Villa podruhé (extrapolace z maďarského modulu) 38. sezení B, 39. sezení, 40. sezení (A), soudní líčení ve 40. sezení (B)
Intermezzo: Jak funguje identifikace
:arrow? The Thieves of Fortress Badabaskor: 41. sezení
:arrow? Kroužení kolem The Caverns of Thracia: 41. sezení, 42. sezení, 43. sezení, 44. sezení,
:arrow? Skutečné The Caverns of Thracia: 45. sezení
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25228
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Kassadijská kampaň v Markusově AD&OSE – hrajeme hru jako hru

Příspěvek od Markus »

Hráči už vlastně mají vilu na venkově (zbyla jim po dobrodružství Morkendaine, v záhlaví), ale byla vyčištěna a zajištěna teprve „nedávno“ a ještě jsme s ní moc nedělali. Aktuálně jsme přepli na jinou skupinu do Caverns of Thracia.

Než se ta parta z 5. úrovně dostane na 9., to ještě pár let potrvá. :)

Ale já vlastně nevím, jestli mě nějaké doménové hraní s panstvími a armádami zajímá. Vnímám to hlavně jako mem, který se traduje ve smyslu, že „takhle má D&D vypadat“, ale nevím, kdo z těch lidí, co to tradujou, to tak doopravdy hraje. Mně na hře baví dobrodružná akce, takže až hráči budou na vyšších úrovních, těším se hlavně na dobrodružnou akci, prskání četných kouzel, zabíjení démonů, výlety do jiných sfér a kdo ví co ještě. Nějaká politická hra, šoupání vojáčky po mapě a počítání daňových výnosů z panství… no, ve skutečnosti mě to zajímá taky, jen už mi to nepřijde jako D&D, ale spíš si to zahraju v nějaké počítačové strategii nebo PbP wargame.

Nevím, neříkám tak ani tak. Principielně se nějakému doménovému hraní nebráním, ale mám tendenci vnímat ho spíš jako občasnou texturu, které věnujeme trochu času někde bokem v downtimu na pozadí, aby nám dala kontext pro dobrodružné výpravy.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25228
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Kassadijská kampaň v Markusově AD&OSE – hrajeme hru jako hru

Příspěvek od Markus »

Zprávy z bájné Thrácie (č. 43) – Mrazivé přivítání

Poslední dvě sezení jsme strávili kroužením kolem Thracie. To by snad mohlo stačit, takže v tomhle sezení koukám, že už konečně pronikneme dovnitř. V minulém sezení hráči objevili dva chody, ale kvůli ztrátám se stáhli zpátky na nedalekou kupeckou stanici. Dneska tak začneme v bezpečí, ale hned míříme do města a pak rovnou do dungeonu. What could possibly go wrong?


Obrázek

6. až 7. září

Zpátky na kupecké stanici uložila skupina zraněného zloděje Digita a za nového člena přijala elfa Arandula, který šel náhodou kolem. Den strávili dobrodruzi odpočinkem a rozebíráním zvěstí o aktivitě zvěrolidí s nepočetnou posádkou. Klerička Tirza obětovala své bohyni zlatý pektorál a obdržela od ní neurčitou varovnou vizi, ve které ji v podzemní chodbě pronásledovaly stíny a sežrala samotná zeď. Konečně se ukázal i dlouho vyhlížený lovec Giormo. Zprvu byl vyhýbavý, ale když se ukázalo, že patří do stejného tajného společenství jako hraničářka Attalante, přispěl i zkazky o tom, že sám jednou pronikl do podzemního chrámu zvěrolidí, a nabídl se tam dobrodruhy zavést. Mysl mu ale zaneprázdňovalo spíš jeho pátrání po zlatém jablku, které prý navrací život a mládí a mělo by růst někde v horách. Druhého dne se výprava pod Giormovým vedením opět zanořila do lesa a přenocovala nedaleko rozvalin Thrácie.

Obrázek

8. září

Zrána se skupina proplížila do města a nechala se Giormem vést do zříceniny, odkud se naskýtal výhled na trosky starého chrámu se vstupem do podzemí. Na stráži tam ale stálo osm gnollů. Po krátkém plánování útoku Skarabové shledali, že přesila je příliš výrazná. Rozloučili se tedy s Giormem a vyrazili k jinému vstupu do podzemí.
Tohle je doslova hlavní vchod do dungeonu, úvodní lokace modulu Caverns of Thracia. Je hlídaná. Hráči se na ní podívají a řeknou si... NOPE! :doh:

To rozhodnutí není iracionální. Osm gnollů je dost. Ale opravdu je to dobrodružství pro první úroveň a opravdu má ve vstupu osm gnollů. Jen asi sedmdesátkové předpoklady počítají s drsnější a hlavní početnější hráčskou skupinou – mí hráči ovšem přicházejí jen v pěti začínajících postavách a rozhodli se nenajímat žádné pomocné ozbrojence. To je vede k hledání alternativních cest. No, pokračujme...
Cestou ještě prozkoumali vypleněnou budovu někdejšího muzea (N), ale objevili v ní jen odložené hojivé masti a v nejvyšším patře mohutný starý teleskop pod otevírací střechou. Tak aspoň čočku z něj vyloupli pro pozdější zpeněžení. Pak už jen minuli fontánu na náměstí (M), ze které se výhružně třpytily poklady, a vstoupili do bývalé administrativní budovy (L), z jejíhož sklepa vedl tunel kamsi do skály. Hned za vchodem je zaskočilo hejno červenohlavých stonožek. Ty byly nakonec rozehnány zápalným olejem, ale předtím ještě pokousali hraničářku Attalante. Štípance se naštěstí ukázaly být otravné, nikoli smrtící – aspoň pro zdravého jedince ne.

Dlouhý tunel vedl dobrodruhy kamsi do hlubin a končil na vnitřní straně tajných dveří, za kterými ležela… chodba a schody. A tak Skarabové poprvé stanuli v podzemí Thrácie.Nedošli ale daleko. Kleričku Tirzu přepadl tísnivý pocit, že se nachází v chodbě ze své vyrovné vize. A ten se ukázal být pravdivý, když se na ně odkudsi vyvalila bílá mlha a začala se po nich sápat. Tirza do mlhy zkusmo vkročila… načež ztratila vědomí a v transu vykročila hlouběji. Rozjela se záchranná akce, která ztroskotala na tom, že každý, kdo do mlhy vkročil, upadl do transu. Teprve poslední, elf Arandul, kouzlu mlhy odolal a našel všechny čtyři své omámené společníky přitisknuté ke zdi, která z nich vysávala život a teplo, až se na nich tvořila námraza. Jednoho podruhé je vytáhl pryč a jen zázrakem nikdo nezemřel. Byli však zesláblí a potřebovali vyjít ven na slunce... A tak skončil první sestup do podzemí Thrácie.
Kassadia 43-3.jpg

Tohle je v zásadě kompletní mapa té části podzemí, kterou jsme v tomhle sezení prozkoumali. :doh:

Spoilerové komentáře:
Spoiler
Tohle není oficiální vstup do dungeonu. V originále má Thracie jen dva vstupy a tohle není jeden z nich. Ale v rámci přípravy jsem přidal další dva vstupy vedoucí z povrchového města. Místa, na které se vstupy napojí, jsem vybíral sám tak, aby jimi hráči pronikli do úplně jiných pasáží a mělo to potenciál k výrazně jinému vývoji.

Ta ledová mlha a zeď je ve skutečnosti „nestvůra“ – falešný kus zdi, který vysává lidi. V originále je nečinná a dá se kolem ní neškodně projít, dokud do ní nešťoucháte. Bohužel jedna z hráčských postav, klerička Tirza, si v minulém sezení nasadila prokleté modlitební řemínky, které způsobují, že přitahuje pozornost všech chaoticky zlých nestvůr. Jako je tahle.
Jelikož ve vstupní budově stále zůstávaly červenohlavé stonožky, vyrazila hraničářka Atalanté sama na průzkum. Bezpečně vyšla před budovu a jen na poslední chvíli se ukryla před procházející hlídkou lidoještěrů, kteří se s ulovenou kořistí vraceli z lovu kamsi na západ. Stonožky se nakonec taky ukázaly, ale daly se přečkat, a pak už zmrzlí dobrodruzi bezpečně vyběhli ven a namířili si to do muzea, pod jehož rozpálenou kovovou střechou se vedle teleskopu dostatečně prohřáli. K večeru se stáhli do lesa do rozvalin náhodné budovy.

Noční hlídku vyrušily lidské hlasy: pět bosých a otrhaných uprchlých otroků. Dobrodruzi je přijali mezi sebe – byli to Thrákové a nerozuměli kassadsky. Posunky ovšem naznačovali, že utekli zvěrolidem z podzemí. A ano, vstup se nachází v trosce, kterou ráno střežili gnollové. Duchapřítomný stařec dokonce do hlíny načmáral primitivní mapu. Byly na ní síně propojené jakýmsi magickým průchodem, chrám „rohatého krále“, dokonce podzemní les. Zdálo se, že pod rozvalinami povrchového města se v podzemí nachází pomalu celý další svět!
A jak je v mém zvyku, v závěrečné fázi sezení padne náhodné setkání. Ale tohle zrovna není nebezpečné, byli to zajatci! Využil jsem je k předání dalších informací. Hráči se tak dozvěděli o přítomnosti lidských otroků a navíc mají hrubou představu o tom, co se pod zemí nachází. Schválně jsem se je snažil navnadit na velké sály se stromy a paláce. A jelikož je družina v tuhle chvíli opět zdravá, nic nebrání tomu, abychom se hned příště podívali do toho podzemí pořádně.

„Co chcete dělat příště?“

„No asi ty zajatce doprovodíme domů, ne?“

:-?
Kassadia 43-ilustrace.jpg
Ilustrovala Winnie.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25228
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Kassadijská kampaň v Markusově AD&OSE – hrajeme hru jako hru

Příspěvek od Markus »

Zprávy z bájné Thrácie (č. 44) – Setkávání v lesích

V posledním zápisu jsem zmiňoval, že na to, že chceme hrát Caverns of Thracia, nějak dlouho kroužíme kolem nich. V průběhu minulého sezení hráči konečně pronikli do dungeonu... ale střetli se tam s mocným nepřítelem a hned zase vycouvali ven, lízat si rány. Nikdo sice nezemřel ani nebyl vážně zraněn, jen si potřebovali odpočinout... když tu během odpočinku se v náhodném setkání objevili uprchlí otroci a hráči se je rozhodli doprovodit domů, pryč od Thracie. Tohle sezení vůbec nebude o Caverns of Thracia. :doh:

Tady bych mohl vložit nějaké svoje úvahy o tom, kolik času je vlastně žádoucí strávit „akcí“ a kolik nějakou „frikcí“ kolem ní, například pobíháním tam a zpátky mezi dungeonem a civilizací, dobíráním vybavení, dobíráním posil atd. Psal jsem toho mnohokrát – preferoval bych svižnou akci, ale v reálné praxi se mi jí často nedaří dosáhnout. Na druhou stranu mi taky záleží na té „frikci“, protože dává hře hloubku a určitou obtížnost, váhu – kdybych chtěl jen akci, můžu hrát DCC a mít dobrodružství jako jízdu po horské dráze. Je to taková nevyřešená tenze.

Zároveň v sandboxu je důležité i to, že hráči sami volí nejen další postup, ale i obecněji „co se bude hrát“. A pokud se rozhodnout nejít do dungeonu, ale do vesnice... nuže, tak se bude hrát vesnice.

Souvisí s tím taky příprava. Myslím, že na minulém sezení dost vyplynulo, že hráči přišli málo připravení. Nenajali si žádné ozbrojence a na místě zjistili, že mají příliš slabou skupinu. Vyměkli už při pohledu na hlídku u vchodu a ani se tam nepokusili jít. Při pokusu projít alternativním vchodem zas zjistili, že nikdo nepřinesl pochodně. :doh: (To už jsem ale vyměkl a dovolil jsem jim napsat si je ex-post.) Ten návrat do civilizace je tak ovlivněný i tím, že hráči chtějí sehnat nějaká další těla do přední linie.

Ale co. Návštěva barbarské vesnice aspoň umožňuje ukázat můj worldbuilding! Jako kdybych hrál kvůli worldbuildingu, haha!

(Vesnice není součástí Caverns of Thracia, ale moje invence.)

Kassadia 44-1.webp
9. září
Skupina se na okraji města Thrácie probudila časně – pětice Thráků, uprchlých otroků, kteří se připojili předchozí noci, se nad něčím dohadovala. Dvě z nich zřejmě nebyly spokojené s přítomností Skarabů, a navíc nechtěly z Thrácie odcházet. Rozčilovaly se řečí, které nikdo nerozuměl, se slovem Thanatos ukazovaly zpátky k městu a na hřbetech dlaní měly světlá znaménka lebky. Nakonec nasupeně zůstaly, zatímco zbylí tři – pajdavý Kothelas, starý Seuthes a mladičká Bendis vedly dobrodruhy na západ, kde by se měla nacházet jejich osada Skalme. Kvůli koním a chromému Kothelasovi postupovali v husém lese pomalu. Bard Kraterón si cestu zpestřoval tokáním s Bendis. Když jí večer v táboře hrál na flétnu, přilákal tím nezvané hosty… naštěstí šlo jen o skupinu jakýchsi skřítků, kteří se po potyčce s gnolly vraceli se zraněnými. Klerička Tirza jim pomohla léčivou magií a skřítci se odvděčili uloupenou zlatou pohřební maskou, než opět zmizeli do noci.
Dneska budeme v lese spouštět náhodná setkání. Hodně, hodně náhodných setkání.


Obrázek
10. září
Druhého dne ztratila skupina v lese cestu, a když při bloudění překračovala potok, narazila na skupinu 16 lidoještěřích lovců stahujících ulovené srny. Zvěrolidé začali výhrůžně postupovat a dobrodruzi shledali, že kvůli zvířatům a Kothelasovi nedokážou utéct. Přijali tedy útok a spoléhali na uspávací magii kouzelníka Aidena a elfa Arandura – snad po uspání části nepřátel a pobití pár dalších se ti zbylí rozprchnou. Bohužel se ukázalo, že ještěři jsou krvežízniví fanatici neschopní ústupu. (Morálka 12!) Svištěly oštěpy, létaly šípy, zuby a drápy skřípěly o zbroje. Ještěři padali, ale po třetí smrtící ráně padl i barbar Bum, potrhán zuby a omylem prostřelen Kraterónovým šípem. Kothelas a Bendis propichovali spící ještěry. Stařec Seuthes se dal na útěk a byl dohnán a roztrhán. Hraničářce Atalanté roztrhla ještěří tlama hrdlo. A pak.. bylo po všem. Šestnáct mrtvých ještěrů a tři lidé. Pohřbili je a pokračovali do Skalme.
Ehm... tak to se nepovedlo. Myslím, že správné řešení tady bylo prostě zdrhnout a zmizet v lesích. Reálně by to asi ale znamenalo nechat tam mezka a koně plné nákladu, protože ti jsou v lese příliš pomalý a ještěři by je dohnali. Zřejmě by tam asi zůstal i chromý Kothelas, který nemůže běhat. Takže se hráči rozhodli zůstat a bránit. Stála záchrana zvířat za smrt dvou hráčských postav a jednoho zachráněného zajatce?

Rovněž vidíte: smrt hráčské postavy (Atalanté), jejíž hráčka (Winnie) nebyla na sezení. Jejdamane! Hrajeme totiž s pravidlem, že když někdo nepřijde na sezení a pokračuje se z minula, jeho postava se nikam neteleportuje a pořád tam je. („Teleportování“ v omezené míře umožňuju při nasazování nových postav, ať hráč bez postavy dlouho nečeká.) Obvykle se hráči snaží ji někam odložit do bezpečí. Tady bylo cílem nechat ji ve vesnici. Bohužel než tam skupina došla, byla přepadena. Pardon, Winnie!


Obrázek
11. až 30. září
Skalme je thrácká osada tvořená částečně plošinami a domy v korunách stromů, částečně chýšemi domkářů v jejich stínu. Thrákové přijali výpravu s nataženými tětivami a syčícími hady (součást obrany), ale přítomnost tří „dětí Skalme“ zachráněných v Thrácii pomohla otupět hrany. Nevrlý náčelník Teres Vlčí kůže zrovna v dutině ohromného dubu rozmlouval s mrtvolami kmenových stařešinů na trůnech, z jejichž vousů se pletou tětivy, ale vyšel ven vetřelce vyzpovídat. Kolem se srotil dav. Přijetí bylo chladné (a náčelník naštěstí mluvil kassadijsky). Thrácie je totiž město náležící bohu smrti Thanatovi, poslednímu z thráckých bohů, a co Thanatos jednou získá, to mu náleží navždy. Kdo do jeho města vstoupí, nesmí se vrátit – dokonce ani zachránění otroci ne, což způsobilo sladkobolné přijetí. A když se přidaly ještě zkazky o bitvě s lidoještěři, zabědoval Teres podruhé: netoužil přilákat pozornost zvěrolidí. Ale pak bard Kraterón zahrál krásnou píseň na flétnu a náčelníkovo srdce zjihlo. „Kdo hraje tak krásné písně, nemůže být zlý člověk,“ prohlásil Teres, přijal Skaraby za hosty a vystrojil jim hostinu ve stromovém domě válečníků, jemuž vévodila kamenná hlava Fulcinia Dominatora, boha brutální síly a pohrdání intelektuály. Jako dar obdrželi Skarabové slonovinový roh a bylo jim dovoleno zůstat, než se uzdraví. Pokud ale opět vstoupí do Thrácie, už se do Skalme nesmějí znovu vrátit.

Nakonec dobrodruzi zůstali 20 dní, pochytili nějaké drby a základy thráčtiny, seznámili se s několika místními. Dům pro hosty sdíleli s naparfémovaným Marmolem, z něhož se vyklubal člen rozprášené výpravy Ferdipala z Basabaskoru, který od Thráků jezdíval kupovat zvěrolidské otroky. Jeho poslední výpravu ovšem přepadli a pobili právě zvěrolidi, jen Marmola zachránili Thrákové. Teď ale žádají 300 zlatých výkupné a to Marmolo nemá – snad kdyby ho Skarabové vykoupili, prozradil by jim umístění jistého pokladu. Jenomže Skarabové s otrokáři nejednají…

Obrázek
1. října
S novým měsícem nadešel čas odejít. Ke čtyřem přeživším Skarabům se přidal náhodně přivandrovalý gnóm Miniminis, další pocestná půlorčice Roswitha, oba přeživší zachránění otroci – pajdavý Kothelas a mladičká Bendis – a taky zkušený válečník Balzur. Tři Thrákové ze Skalme odcházeli, protože už tam pro ně nebylo místo. Ti první dva z toho důvodu, že se k nim ostatní stavěli jako k oživlým mrtvým, Balzur proto, že v jakési boční zápletce měl přivést zneuctitele náčelníkovy dcery z města Viaskar, ovšem neuspěl, a tak byl sám zneuctěn. Teď poprosil, aby mohl jít do Thrácie taky, odhodlán položit život za záchranu ostatních otroků vězněných zvěrolidmi.

Prvního dne cesty lesem vešla výprava pod koruny opředené obřími pavučinami, ve kterých se houpaly kokony s pocestnými a jejich mezky. Zlákat se hrdinové nedali a opatrně vycouvali. V noci je pak zaskočila medvědice se dvěma medvíďaty, hladově se vrhla po neozbrojeném kouzelníkovi Aidenovi a ten se podruhé narodil, když zázračně vyvázl jen se škrábancem. Gnóm Miniminis se pak ukázal být cenným příbytkem do skupiny, když medvědy zahnal iluzorním ohněm. Druhý den a noc už proběhly bez incidentu. Za rozbřesku čekaly výpravu rozvaliny Thrácie…
Kouzelník na 1. úrovni se třemi životy, co přežije tři hody na útok od medvědice, si zaslouží vyzdvihnout.

Balzur je NPC vložené z dřívějších fází kampaně. Hráči – s jinými postavami – se s ním potkali a neúspěšně potýkali, pak mu slíbili pomoct a nepomohli. Domyslel jsem si, že Balzur nakonec ve svém úkolu selhal a vrátil se domů, zneuctěn. Je to celkem laciný způsob, jak propojit nesouvisející části kampaně, ale když se mi takováhle příležitost naskytne, mám to rád. Navíc jsem ho mohl šoupnout hráčům jako sebevražedného člena skupiny a tím výrazně zvýšit jejich celkovou sílu, což teď opravdu potřebujou.

Nejvtipnější je závěr celého sezení: Hráči šli doprovodit tři zachráněné otroky do jejich rodné vesnice. Jeden umřel cestou. Zbylé dva hráči doprovodili domů, načež je naverbovali a jdou s nimi zase zpátky. Makes sense!

A příště třeba fakt... zpátky do dungeonu!

Kassadia 44 ilustrace.webp
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Uživatelský avatar
tochalius
Příspěvky: 1012
Registrován: 29. 11. 2022, 15:55
Bydliště: Praha

Re: Kassadijská kampaň v Markusově AD&OSE – hrajeme hru jako hru

Příspěvek od tochalius »

Markus píše: ↑31. 10. 2026, 12:26 Stála záchrana zvířat za smrt dvou hráčských postav a jednoho zachráněného zajatce?
Stála! Teda, za Winnie mluvit nemůžu, ale Bum odešel nejlépe jak mohl, jako hrdina :)
Hraju OSE na Erillionu a píšu o tom. Někdy hraju sólo.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25228
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Kassadijská kampaň v Markusově AD&OSE – hrajeme hru jako hru

Příspěvek od Markus »

Zprávy z bájné Thrácie (č. 45) – Frakce a akce

Tak po minulých nářcích, jak kroužíme kolem Thrácie a moc do ní nelezeme, jsme si tentokrát užili čistokrevné sezení jen a pouze v Caverns of Thracia. A je celkem ukázkové – v tom smyslu, že postupujeme hezky od vchodu a procházíme jednotlivé lokace tak, jak jsou v Caverns popsané. A rychle se taky projeví parádní náhodná setkání, která nám docela ovlivní další směr hry.

2. října

V předvečer sestupu do podzemí Thrácie oslavil bard Kraterón své 20. narozeniny. Zachráněná Bendys naslouchala s obdivným pohledem jeho písním a Kraterón byl rád, že dívka nerozumí jejich lascivním slovům. Kolovalo víno. Někteří v neblahých předtuchách mlčeli. Byla to napjatá oslava.
Obrázek
3. října

Nadešlo ráno a devítičlenná výprava vstoupila do Thrácie. V zarostlých troskách na západě města odstavili hrdinové zvířata v rozpadlém domě. Tam objevili placatý kámen popsaný trpasličími runami – mluvil o skrytém vstupu „na západní straně zakrslé budovy z černého kamene“, ale takovou zatím neviděli. Místo toho vyslali průzkumníky ke známému vchodu v rozpadlém chrámu. Gnollí hlídka tu tentokrát nebyla. Jen z přilehlého močálu zaútočila šipkami na elfa Arandura skupina lidoještěrů. Mrštný elf zmizel v podrostu a lidoještěři se stáhli pod vodu. Byl opět klid. Po širokých schodech sestoupila výprava pod zem.
Kassadia 45-handout.webp
Obrázek
Odhalila rozlehlé chrámové síně, na stropech stovky a stopky netopýrů, zem pokrytá tlustou vrstvou guana. Všechno zničené, sochy dávných bohů rozmlácené. Cestička v guanu je vedla k postranní místnosti, kde právě čtyři lidoještěři na lovecké výpravě pojídali obří červené stonožky a lízali si rány. Neměli šanci. Zbytek stonožek ve vedlejší místnosti taky rychle podlehl. Boj ovšem hrdinům vynesl jen bezcenné korálky a hojivé masti lidoještěrů. Teprve když bard Kraterón sebral sílu narušit stoletou krustu guana, nalezl pod rozdrcenou sochou cizí bohyně drahocennou stříbrnou sošku sovy. Klerička Tirza zatím zkoumala zašlé fresky v místnosti lidoještěrů – symbolika sklizně jí totiž připomínala její bohyni. A najednou za ozdobným panelem s mozaikou obilných stopů odhalila tajnou chodbu!
Obrázek
Ukázalo se, že tajným průchodem obešli hrdinové strážnici a vpadli do zad sedmičlenné hlídce gnollů. Ti byli nečekaným vpádem tak překvapeni, že je považovali za žoldáky poslané jejich velitelem „Oharkem“ (reakce 12!). Kouzelník Aiden si kouzlem vypůjčil schopnost rozumět cizím jazykům (nikoli jimi mluvit) a přesvědčivě předstíral inspekci. V zablešené strážnici spatřil drahocenný stříbrný džbán, ale pak kouzlo vyprchalo, dobrodruzi „inspekci“ radši ukončili a pokračovali do hlubin.
Obrázek
Dlouhá chodba a schodiště je vedly níž a níž, až vyústily v obří přírodní jeskyni. Už z dálky byly slyšet zvuky bitvy. Skupina lidských Thráků v černém oblečení sváděla nerovný boj proti tlupě lidoještěrů, opodál se krčil houf spoutaných zajatců. Hrdinové se vrhli do boje a rychle zvrátili jeho průběh ve prospěch lidí. Pokud ale čekali vděk, mýlili se. Sotva totiž začali rozvazovat zajatce, muži v černém se ohradili – tihle lidé byli vyvoleni za oběti Thanatovi, Velké nicotě, Chladnému starci, a co jednou Thanatos získá, nemůže mu být uzmuto. Situace rychle eskalovala, mimo jiné i kvůli přítomným Kothelasovi a Bendis – taky otrokům, kteří sami byli nedávno zachráněni z „Thanatovy“ Thrácie, jen aby zjistili, že doma v osadě Skalme je čeká jen opovržení. Kouzlo spánek konflikt zažehnalo, Skarabové muže v černém odzbrojili a spoutali. To už se ale z hloubi jeskyně ozýval řev jakési mocné šelmy a vití přicházejících gnollů. Výprava se stáhla na schodiště a z dálky pozorovala, jak gnollové vedou gigantického medvěda a nechávají ho pochutnat si na spoutaných vyznavačích Thanatha. Naštěstí tma skryla většinu ohavností. Gnollové povykovali a ze tmy se ozvalo varování hrubým hlasem: držte se dál od území Oharka!
Tohle bylo fajn! Jacquays má některá fakt zvrhlá setkání. Tady mi padla bitva mezi dvěma frakcemi. Měl jsem si určit síly na obou stranách – za jednu stranu mi padla hlídka lidoještěrů „+ speciální“. Hmm... co bude to speciální? Házím, házím a z několika možností padla skupina zajatců. Vzal jsem si pauzu na promyšlenou, abych mohl promyslet, kdo tady komu co provedl, a ujasnit si vazby mezi frakcemi. Už to vím, byť hráčům se to vyjasní až v příštím sezení.

Bitva se navíc strhla nedaleko sídla velké skupiny gnollů, takže jsem si na pozadí tak nějak simuloval/odhadoval, za jak dlouho se stihnou sešikovat. Závěrečná scéna, kdy gnollové přivedli obřího medvěda, dobrodruzi prchli a nechali medvěda sežrat spoutané zajatce, byla velice cool.

Se šesti zachráněnými zajatci se Skarabové vydali k východu. Hned po výstupu do vyššího patra ovšem bystré oko elfa Arandura objevilo tajné dveře ve stěně... a za nimi se rozprostíral další obří sál podpíraný sloupy. Tenhle ale nebyl zničený, jen zašlý, zaprášený. V půlce ho protínala ohromná průrva, z jejíchž hlubin sem doléhal vzdálený ryk gnollů a jejich medvěda, museli se tedy nacházet přímo nad spodní jeskyní. A na druhé straně průrvy – desítky, snad stovky mrtvých těl, kam až oko dohlédlo. Všude to páchlo starou zdechlinou. Ve výklenku v severní části sálu se na zemi vyjímala podezřelá mozaika hvězdy, obklopená bezpočtem drobných, asi palec tlustých otvorů vedoucích kamsi hlouběji do podlahy. Házením náhodných předmětů se nepodařilo cokoli aktivovat. Všude byl klid.

Devět dobrodruhů a šest zachráněných zajatců stálo v pustém a klidném tajném sále. Konečně si mohli vydechnout a zhodnotit situaci...
Kassadia 45-5.webp
Kassadia 45-ilustrace.webp
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“