„Vyprávěcí dračák“ aneb dětské/oddílové hraní bez pravidel

[MartinJ]

Určitě jsme to jako děti hráli, ostatně jednu dobu jsme hráli vlastně i naše vlastní LARPy bez pravidel - prostě se vzaly nějaké klacky, mikina se ovázala kolem krku místo pláště, a byli jsme dobrodruhové, žejo. Takže na školních výletech, kde tohle úplně nešlo, jsme si spíš jen vyprávěli.

Ale vzpomněl jsem si teď, že jsme vlastně "mluvený dračák" hráli i loni na chatě s lidmi spřátelenými s TTRPG. Šli jsme reálně na procházku do okolí a já jsem jim tam z fleku začal vyprávět nějaké kraviny. Řekl bych, že se to vyznačuje - právě i díky absenci pravidel - tím, že to půjde hodně do absurdna, a že se to "musí" povolit a čekat. Nemůžu očekávat, že se tím odehraje nějaký rozumný příběh, je to kratochvíle, která má zabít nějaký prázdný čas. A tak to musí (a myslím si, že i berou) všichni zúčastnění. U dětí to možná bude jinak a někdo se může urazit, ale nejzdravější bude se dohodnout, že se prostě může všechno.

Jakmile to začne vypravěč nějak kodifikovat a omezovat, už jsou to pravidla, a sice nejsou sepsaná, ale už to (IMO) není ten dětský, nespoutaný, občas šílený a absurdní "mluvený dračák", jak si ho pamatuju.

[Cor]

Takhle jsem k DrD přišel i já. Když mi bylo asi deset, ležel jsem asi 14 dní v nemocnici. Bavil jsem se se starším klukem z vedlejší postele a ten mi začal vykládat o "dračáku". Já to furt nedokázal pochopit a myslel si, že mluví o nějakém M.U.D.u a nechápal jsem, jak to chce hrát bez PC nebo, že to bude jenom "jako, že to hraju" a on mi bude z paměti popisovat, co v té hře je.
Moje první pokusy o hraní byly dost vtipné, popisoval jsem totiž v INFINITIVU, jako kdybych zadával pokyny do konzole nebo diktoval počítači.
Jít do lesa. Zvednout kámen. Přeskočit potok.
No, zpětně vzato, vlastně bych to mohl považovat za roleplaying, když jsem hrál barbara válečníka.
Hráli jsme dost bizarní a přepíčené věci inspirované PC hrami, já vyváděl blbiny typu "vykradu kováře, abych měl výbavu", PJ mě zase konfrontoval se šavlozubými veverkami a kostlivci, co se skládali sami zpátky.
Hráli jsme bez deníků a kostek, statistiky měl v hlavě PJ a kostku (i se zástěnou!) jsme simulovali tím, že v duchu počítal čísla a já řekl "stop"
Anyway, během pár dní se to vytříbilo, já se dozvěděl o opravdických pravidlech DrD a po propuštění z nemocnice jsem hned kamarádům na gymplu (byl jsem v primě) nadšeně vykládal o dračáku sám.
Napřed jsme si dokonce psali vlastní pravidla, nikdo z nás neměl originál. Ale po pár týdnech už jsme si je sehnali a začalo období "klasického hraní" oDrD.

[York]

Já jsem to měl obráceně, nejdřív jsme hráli DrD u stolu a pak jsme ho začali hrát na výletech, o přestávkách a vůbec všude, kde se dalo. V tý době jsem měl ještě velkou část pravidel v hlavě, včetně tabulek, takže je dost pravděpodobný, že jsme pravidla používali celkem dost, ale hráli jsme verzi 1.2 nebo nižší, takže tam ještě nebyly žádný dovednosti a vyprávěcí styl hry byl tudíž přirozenej. Přes to to ale bylo hodně gamy, často jsme místo "jdeme hrát" říkali "jdeme řešit". I na výlety jsme s sebou nosili kostku a házeli jsme s ní boje, počítali jsme všechno z paměti.

Tahle zkušenost pak ovlivnila celý moje další hraní RPGček. Zamiloval jsem se sice do dovednostních systémů, ale vlastně jsme pořád hráli převážně vyprávěcím, řešícím stylem s minimem hodů. Díky tomu mě například neoslovujou systémy, který řešej rozhovory hodem, generujou hodem komplikace a podobně. Zvyk hrát vyprávěcím stylem byl taky dobrej základ pro společnou improvizaci (Hra bez přípravy), tam jsme vlastně jen přidali pár soft mechanik na společný generování herního obsahu a utáhlo to několikaletý kampaně.

edit: Těší mě, že v tomhle tématu konečně můžu říct, že hraju vyprávěcím stylem. Pro spoustu lidí to totiž znamená něco jinýho.

[ilgir]

Jasně, tenhle Dračák se hrál za nás a hraje se dosud. I moji kluci to znají, a to nechodí do žádného oddílu, jen do školy a na kroužky.
Určitě podléhá módním trendům (Harry Potter, upíři), za našich dob se v něm používala i klasická dračákovská povolání a rasy.

[radunamlejn]

Pár mých postřehů. Když jsem byl v oddíle jako kluk, kolem roku 2005. Dozvěděl jsem o "dračáku" právě v oddíle a měl jen tuhle improvizovanou formu. Hráli jsme nějaké nekonkrétní fantasy často inspirované Pánem prstenů (kterého četli mí kamarádi). Později jsme hráli ale kde co, třeba i scifi věci, (hodně jsem v té době četl Star Wars knížky). Forma byla jeden vypravěč (PJ se myslím nepoužívalo, říkalo se "budeš vyprávět") a max tři hráči, ale spíše míň. Forma byla hodně proměnlivá, někdy se popisovalo dost detialně, jindy to bylo celé odzoomované typem "zajdu tam a seženu tohle", nebo "v: stojí tam skřet. H: zabiju ho. V: Taks ho zabil". Málo kdy to někam směřovalo a mám v paměti málo příběhů které trvali více než několik desítek minut. Občas se to přerušilo a pokračovalo později, nebo někdo odešel a po nějaké době se vrátil. Byl to celkem chaos. Taky vím, že pořád někde "v pozadí" zaznívali informace že existují nějaká pravidla "Dračí doupě" a že "je to jako dračák" [myšleno ten vyprávěcí]. Později (asi kolem mých třinácti, ale to je odhad, možná to bylo později) jsem si je vyprosil od rodičů a pak jsme podle nich hráli dětmi z druhé rodiny s kterou jsme jezdili na společné dovolené (ale to sem vlastně nepatří).

A dnes to není jiné. Co pozoruji děti (v oddíle i v práci) tak tohle dělají a pořád tomu říkají dračák. Myslím, že to slovo nikdo nespojuje s draky (jako ostatně spoustu jiných slov, které jsou v češtině z něčeho dovozené, ale už se význam posunul) nebo výhradně s fantasy. Myslím že to slovo dnes (mezi dětmi) jen pojmenovává určitou formu hraní (play). Usuzuji tak z toho, že se běžně vyskytují formulace jako "zahrajeme si dračák v Minecraftu". Ale nemyslí tím, že zapnou PC a budou v Minecraftu hrát něco, ale že si budou vyprávět (to není přesné, protože jeden vypráví a ostatní mají postavy, ale však to znáte) zážitky jako z minecraftu, který jim kromě příšer a spol poskytuje i smyšlenou "fyziku" a konzistenci světa. A už jsem slyšel i pirátský, ztroskotání na pustém ostrově a další. Běžně se také stává, že hráč nebo vypravěč hru unese do jiného prostředí nebo žánru, protože není problém udělat odzoomovaný "tah" a tím změnit situaci (př.: V: Jsi na pustém ostrově. H: pokácím palmy a odpluju do Ameriky V: Jsi v Americe. H: Zajdu si na hamburgr.)

Je to běžná kratochvíle některých dětí. Většina jich má celkem jasnou představu co to ten "dračák" je [společné vyprávění], ale je to stejné jako se všemi hrami, u kterých "všichni vědí jak se hrají". Stejně jako když se řekne budeme hrát na schovku tak jeden bude myslet na zapikávaní a jiný a honění po nalezení a jiný že jen stačí najít a další... No prostě takhle nějak. Každý něco trochu jiného, ale když se hraje tak se ta konkrétní podoba utváří za běhu. Je to prostě jen slovo, které zahrnuje nějaký typ hry, který může být dost proměnlivý a navíc bez konkrétního (navázaného herního) prostředí a často z jedné strany prolne (zvláště u menších dětí [0-2 třída]) do hraní si s předměty figurkami a z druhé strany do "kostýmových" her, kdy se z běžného okolí v hlavách hráčů stávají popisované věci. A jindy se tyhle hry rozplynou protože nějaký detail je třeba více prodiskutovat a to odvede diskuzi jinam a to odvede diskuzi jinam... zkrátka to vyšumí a třeba se k tomu nevrátí. Zvláště menší děti ne vždycky u věcí vnímají hranice a volné přecházení mezi druhy her (play) je pro ně zcela běžné (pokud se jedná o volnou hru, kterou jim nikdo jasně nenařídil zhora). To se děje běžně i u jiných her, kdy se honička dokáže zcela plynule změnit na fotbal, což může být pro dospěláka zcela nepochopitelné, ale není to vlastně nic zvláštního. Komu nová hra nevyhovuje odpojí se začne dělat něco jiného. To jsem zase koukám v myšlenkách trochu změnil téma já, no snad jsem něco předal...

Za mě slovo dračák prostě znamená, no v podstatě vyprávěcí roleplaying (většinou řízený vypravěčem) určený pro pobavení zapojených hráčů. Můžeme proti tomu protestovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak celé co s tím můžeme dělat. Z podstaty jazyka to jeden nebo pár z nás stejně nezmění. A za pár desítek let bude o tom slově mít povědomí většina společnosti, ale jen takové povšechné. Asi jako o akupunktuře, kdo se nevěnuje fyzioterapii, nebo na akupunktuře nebyl tak nějak povšechně ví že to má něco společného s jehlami, že je do tebe nějak píchají že to má asi pomáhat a že to nejspíše bude dělat číňan. Všechno sice nemusí být pravda, nebo přesný popis, ale předává to nějakou povšechnou představu. A myslím že s "dračákem" je/bude to stejné.

[Krcmelound]

Tak se přiznám, že jsem hrozně rád, že se tu tohle téma objevilo, protože jsem si dodnes připadal jako úplnej zjev. V mém okolí nikdo nic takového nehrál, nebo se o tom nijak nezmínil. Ale moje jediná zkušenost s Dračím doupětem pochází právě z takového "dračáku".

Nejdřív mě během léta roku 2006 naočkoval kamarád, který mi vysvětlit, co je Dračí doupě a že to občas s klukama hrajou. Ale neměl s sebou na chatě pravidla, takže mi prostě kreslil mapy na čtverečkový papír, ukazoval mi, kudy chodím a říkal, co vidím a občas si vzpomněl na nějaká konkrétní pravidla. Když potřeboval náhodou, dělal jsem mu kostku přesně tím, že jsem v duchu jel 1-6 a on si řekl stop.

Já sám jsem tohle v podobné formě předal po nástupu do školy kamarádovi, se kterým jsem 1v1 (PJ vs hráč) sehrál absolutně nejepičtější kampaň všech dob. Trvala téměř bez přerušení dva dny na seznamováku (nehráli jsme jenom, když byl společný program a když jsme spali), většina hry probíhala za pochodu a občas jsme házeli na souboje kostkou na pařezu (já hodim útok, jestli hodíš míň na obranu, dostals za 1 damage). Kamarád vytvořil hrdinného trpaslíka, který postupně oblafnul kováře, porazil trojhlavého psa, přechytračil sfingu (dodnes se obdivuju, že jsem za pochodu zvládl vymyslet 4 hádanky), zachránil gryfí vejce a v ultimátním souboji porazil zlého čaroděje tím, že ho zahnal na sklepa, hodil mu tam něco doutnajícího a následně držel dveře, které se čaroděj zevnitř pokoušel vyrazit (u tohohle epického přehazování se kostkou už kolem nás a našeho pařezu stál hlouček). Když výlet skončil, kamarád mu pečlivě zpětně vytvořil deník, do kterého zapsal všechny trpaslíkovy úspěchy a ukořistěné věci a shodli jsme se, že si koupím pravidla DrD 1.6 a budeme pokračovat. Problém byl, že jakmile jsem je koupil, přečetl a sedli jsme si s papírem a tužkou nad stůl, najednou jsme nevěděli, co s tím. Zkoušel jsme hrát podle pravidel a to nás nebavilo a nemělo to tu atmosféru jako za pochodu, kdy jsem doslova dostával nápady jen díky tomu, že se kolem nás měnila krajina.

Takže se hrdinný trpaslík už nikdy na žádnou výpravu nevydal a tím taky skončily moje snahy hrát Dračák. A když jsem pak zjistil, že existuje nějaká RPG komunita a lidi běžně hrají DnD podle těch tlustých knížek a s figurkami, (a nikdo se o ničem takovémhle nezmiňoval), tak jsem radši držel kušnu, abych nebyl za exota.

[York]

Markusi, přejmenováním názvu diskuse jsi tomu moc nepomohl. Otázka byla "co to vlastně je?" a tím názvem jsi ji už dopředu zadefinoval a navíc špatně.

[York]

K náhodnýmu generování bez kostky existuje trik, kterej mi kdysi prozradil Azrik. Jen si nejsem jistej, jestli si to správně pamatuju, kdyžtak mě opravte:

Myslím si číslo v rozsahu 1-6. Hráč řekne svoje číslo v rozsahu 1-6. Výsledky se sečou a pokud je výsledek větší než 6, odečte se 6.

Možná to bylo jednodušší, ale princip byl snad zhruba takhle.

[ilgir]

A dnes to není jiné. Co pozoruji děti (v oddíle i v práci) tak tohle dělají a pořád tomu říkají dračák. Myslím, že to slovo nikdo nespojuje s draky (jako ostatně spoustu jiných slov, které jsou v češtině z něčeho dovozené, ale už se význam posunul) nebo výhradně s fantasy. Myslím že to slovo dnes (mezi dětmi) jen pojmenovává určitou formu hraní (play).

Jo, tohle by mě docela zajímalo. Kdybychom vzali náhodný vzorek 100 dětí hrajících dračák, kolik z nich by vědělo, že je to odvozené z jakéhosi Dračího doupěte.

[Jerson]

Podle mě maximálně polovina, spíše méně. Pokud jde o pořadí setkání, tak většinou se napřed dozví o zábavě jménem "Dračák", kterou i provozují, a někdy během toho se dozví, že existuje ještě "opravdový Dračák" s psanými pravidly. Takže v nějaké míře tuší, že ten jejich "vyprávěcí Dračák" je jen odvozeninou, ale už nemusí vědět, že onen "pravý Dračák" je Dračí doupě.
A u osmiletých se docela těžko provádí nějaké průzkumy, protože psaný text ne vždy chápou, a otázky jsou pro ně buď moc složité na zodpovězení, nebo návodné.

[Henrietta]

Dobrý večer,
je skvělé zjistit, že takhle střelená nejsem jen já. Podobný "dračák" jsme naplno rozjeli za covidu. Prostě jsme chodili do lesa na procházky a hráli a hráli a hráli - prakticky bez pravidel, důležitý byl příběh, a prvek náhody suploval kamínek v ruce, který si hráč buď vytáhl nebo ne. Základem bylo jedno japonské anime, na které se začala nabalovat další dobrodružství. Výsledkem je obrovské univerzum se stovkami postav. A taky smutek zestárlých, protože děti rostou a já v něm nejspíš dřív nebo později zůstanu sama. Prostě nechci, aby byl konec. Jenomže něco takového se těžko vysvětluje. Lidi kolem padesátky řeší úplně jiné věci než nějaké hraní na hrdiny. A úplně si nedovedu představit, jak (bez jakýchkoliv postranních úmyslů ) hledám někoho, kdo se mnou bude chodit ven a hrát dračák.

[Jerson]

Lidi kolem padesátky řeší úplně jiné věci než nějaké hraní na hrdiny. A úplně si nedovedu představit, jak (bez jakýchkoliv postranních úmyslů ) hledám někoho, kdo se mnou bude chodit ven a hrát dračák.

Je to snazší než před třiceti lety, kdy bylo téměř nemožné najít na hraní člověka ve věku 20+. Teď máš na výběr spoluhráče z různých věkových kategorií, a k padesátce se blíží první generace hráčů, která u RPG buď vydržela, nebo se k němu vrátila.

Takže to seznámení můžeš klidně zkusit. Podle mého odhadu je u nás asi aktivních 100 000 hráčů RPG, a každý rok jich tak tři tisíce přibudou.

[Vitus]

A není tři tisíce za rok málo, Antone Pavloviči?

Jinak já patřím do skupiny 50+ a rozhodně mohu říct, že je situace lepší, než když jsem patřil do skupiny 20- .

[Jerson]

Možná je, jde jen o můj hrubý odhad. Zejména v posledním půl roce mám dojem, že nováčků přibývá tak o řád víc než dřív, nebo alespoň jsou hodně aktivní na netu.

[LokiB]

Je to snazší než před třiceti lety, kdy bylo téměř nemožné najít na hraní člověka ve věku 20+. Teď máš na výběr spoluhráče z různých věkových kategorií, a k padesátce se blíží první generace hráčů, která u RPG buď vydržela, nebo se k němu vrátila.

První generace padesátku již překonala

Jenomže něco takového se těžko vysvětluje. Lidi kolem padesátky řeší úplně jiné věci než nějaké hraní na hrdiny.

Část jistě. Ale vzhledem k tomu, že jsem letos 50 překonal a hraji se stejně starými i staršími hráčí (aktuálně nejstarší spoluhráč je ročník 1968), tak bych uvedené tvrzení rozporoval

Jasně že nemálo lidí přestala v dospělosti v hraní RPG vidět zábavu a opustila ho. Ale zdaleka ne všichni.
Problém bych viděl v tom "vyprávěcích dračáku" ... to je třeba disciplína, které mě ani lidi kolem za celou kariéri moc nelákala. Přeci jen jsme preferovali aspoň nějaká "pravidla". Není to sice žádný důkaz, ale "vyprávěcí dračák" jsem zažil jen u dětí, ti prostě pravidla k dispozici neměly a tak "vyprávěly". Jestli se toto udrží ve větší míře i k "padesátce", tam je to opravdu otázkou.