Hra o trůny

Literatura, film, hudba, divadlo, opereta a jiné výdobytky civilizace.

Moderátor: Faskal

Odpovědět
jjelen
Příspěvky: 2503
Registrován: 27. 7. 2010, 16:23

Re: Hra o trůny

Příspěvek od jjelen »

Eleshar_Vermillion píše: 29. 5. 2019, 23:32Přemýšlím, s kým je možné tento názor sdílet, jelikož nevím o nikom, kdo ho zastává.
Opět: nemám za sebou čísla z nějakého sociologického průzkumu, ale jakkoliv je názor "GRRM génius co mu to zkurvily BaW" dost rozšířený (po poslední serii asi ještě víc :-)= ), pár lidí co jsou schopní nějakou tu chybu najít už Martina by se taky jistě našlo i mimo rpgforum (minimálně na Daenerys trčící 3000 nebo kolik stran v Essosu si stěžuje leckdo).
Argo: Arya-Kolumbus: tuto možnost jsem vynechal kvůli Vallunovi který jí nechce zabíjet. Navíc si nejsem jist, jestli má vůbec na něco takového "právo". Bez ohledu na to jakými hrůzami si prošla, nezažila asi horší věci než polovina dalších přeživších postav. Nebo ano? (zase problém s nedostatečně propracovanými Muži bez tváře?)
Stran vzniku kinga: myslel jsem Madkinga Aeryse, toho magora co ho zapíchl Jaime x-let před začátkem seriálu, ne Nightkinga, tam souhlas (tvůrci seriálu/GRRM možná tak docela nesouhlasili...)
Vallun:
Starky nikdo hubit nechce...
Rickon - STarkové to azse nesmí dostat příliš lacině...Rickon z amne zemířt klidně může, ale ne jen proto,že se na něj Starkové vykašlou...
Zas když zahubíš Rickona, zbyde ti akorát zmrzačený Bran. Rod skončil, třeba jako naši Přemyslovci. Ale vyžaduje-li si to Příběh, nechť vyhynou (určitě je to jedna přirozená možnost)
napadl mne nějaké séf Dothraki, ale to by bylo dosti...:D a pořád někde je dědic Údolí, malý Arryn ne?
Co ti ta chuděra udělala? :DD
právě, že jde...a to, jak se k tomu dilematu kdo psotaví může být významné...
"svět se řítí do zkázy a my si tu dál vesele intrikaříme jakoby se nechumelilo" je fajn myšlenka, jenom v seriálu mám z toho konce pocit, že scénáristi tak trochu sdělují že fakt o nákej konec světa,d raky a zombíky vlastně nešlo, že nejdůležitější bylo nastolení volené monarchie a Brana na trůn, eh (ale zas: tohle může být více či méně Martinova práce, ta jeho dávná poznámka o daních v Gondoru za Aragorna...)
Ale on je to jižní okraj Severu...prakticky třetina Westerosu?

minimálně v půlce severu určitě, pravda. Na druhou stranu on je ten sever dosti "prázdný". Trochu to na mě dělá dojem jako kdybys napadl Rusko z východu a rozhodující bitvu svědl někde u Irkutska. Na západ od Uralu si toho nikdo ani nevšimne :D
Ale uvažoval jsem nad tím, jak nechat Zimohradu jeho důležitost a přitom hrozbu Jiných trochu "zglobálnět"... Co takhle nechat Jiné převálcovat sever, mašírovat na jih... a zatímco se všichni připravují na kataklyzmatickou bitvu o Královo přístaviště (Harrenov nebo nějaký jiný důležitý místo na jihu), na sever směřuje/po severu se potlouká Jon a pár dalších zoufalců a magorů a snaží se dostat zpátky do Zimohradu, kde je klíč k porážce Nightkinga... Možná si tu NK dává oraz, oživit tolik mrtvol, předchozí boje a tak mu přeci jen taky daly zabrat, tak radši velí v zázemí a na bitevním poli to za něj vzal někdo jiný (napadá mě nemrtvá Daenerys na nemrtvém drakovi, když už jí Argo nechal zahubit v minulé sérii :-)= ). Anebo, musí-li být NK přítomen tam dole, třeba je na Zimohradě něco čím ho lze na dálku zabít nebo aspoň oslabit, husa co spolkla truhličku s vejcem kde je jeho duše nebo tak něco...
Jen by to v takovém případě asi chtělo něco udělat s tou sebevražednou výpravou z minulé série která se nám tu tak trochu opakuje (akorát teď teda neriskujem životy největších bijců co byly po ruce abychom mohli předvádět cvičeného zombíka v cirkuse)
Pracující logaritmus
Příspěvky: 791
Registrován: 10. 5. 2018, 07:17

Re: Hra o trůny

Příspěvek od Pracující logaritmus »

Rod skončil, třeba jako naši Přemyslovci.
Nebo se salické právo hodí do kamen, a rod pokračuje po přeslici, třeba jako naši Habsburkové.
Jsem Log 1=0, jen jsem v práci a nedostanu se k normálnímu účtu.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Hra o trůny

Příspěvek od Vallun »

Argo na vysvětlení, kterému bys porozuměl i když asi nechceš budu potřebovat více písmenek, než jde zvládnout na mobilu...takže večer.

V seriálu as written práce skoncila, nastává mír a prosperita, takže Arya na dovolenou může...:)

Máš pravdu, že je třeba dodat vpádu Nemrtvých šířku..nechal bych pád NK tak jak je a kde je, ale bitva o Tormundův brod by mohla přeci jen vést k tomu, že o Zimohrad se teprve bojuje, ač Casterly Rock padla... a někde u Řekotočí by se mohl vyznamenat Edmure, aby později měl nějaké slovo...

Ad House of Stark - což je trochu záměr..Sansa bude schopná panovnice, ale musí se rozhodnout, zda obětuje jméno nebo zda velkou část politického vlivu využije na to, aby její syn byl Stark...a jak:) To je moje představa otvíráku do pokračování:)

Neudělala mi nic, ale nechci aby to měla snadné, neb to je nudné pro příběh...

Jak uz jsem psal, chtělo to obě zápletky lépe propojit, k tomu možná mohl posloužit Varys? Který by u mne přežil a zasedl v Radě královny Sansy...

Zombík v cirku byl nutný...odlišil ty good od evil. Takticky lze jinak, ale dát Cersei šanci je nutné...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Re: Hra o trůny

Příspěvek od Sadako »

Argonantus píše: 29. 5. 2019, 16:22Idea spalující lásky je dobrá, akorát to za mne není Daenerys, která je totálně sobecká kráva, co nemiluje doopravdy vůbec nikoho, tím méně toho dřeváka Jona, který se hodil přesně pro Ygritte (ona vidí, že on sice neví vůbec nic, ale je fajn, má ji rád a je statečný). Jon a Daenerys by se mohli zamilovat, když byli ještě mladí a tvární, v první nebo druhé sérii, pro Jona před Ygritte a pro Daenerys před Daario Naharysem, kde je jasné, že je jí to už všechno ukradené. Před tím šlo Daenerys jako postavu snad ještě zachránit. Mnohem později je to nesmysl.
Spalující láska mi vychází na Cersei a Jaimeho, s tragickým koncem. Podtrženo tím, že je to incest a nikdo je nepochápe. Že by Jaime nakonec kuchnul Cersei, se slzami v očích, tomu bych dokonale věřil. A mohla by to být nádherná věc, v seriálu tím lepší, že to padlo zrovna na jedny z nejlepších herců. Skoro by mne to lákalo napsat, kdybych to uměl.
Jo, tenhle typ pnutí mezi Cersei a Jaimem by byl super.
Nicméně, asi jsem se vyjádřila nepřesně - v Daenerys by šel rozvinout rozměr (jehož náznaky tam vidím, ale možná je to mnou), že nemiluje *někoho*, nýbrž je přesvědčena, že miluje (a spasí) *celý svět* - a když zjistí, že svět se vzpouzí, usoudí, že je třeba všechno obrodit, ideálně ohněm, protože jen když zaplane tak, jak ona, tak pochopí, jak hluboká je její láska matky ve své destruktivní podobě... no on to nepochopí, ale zas se zpopelní, za mě taky dobrý.
Následuje naznačení roztavení zdi, tj. konečné řešení westeroské otázky a totální kataklyzma a hotovo dvacet, jaká byla ta hra o trůny.
Je to poněkud levné řešení, ale přiznávám se, že spálený Westeros, po němž pobíhají zmrzlé zombie, se mi líbí.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Uživatelský avatar
Invictus
Nerozhodný volič
Příspěvky: 7462
Registrován: 21. 11. 2005, 02:33
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Re: Hra o trůny

Příspěvek od Invictus »

Vallun píše: 30. 5. 2019, 06:30Předělat by toho chtělo víc, to zcela určitě, ale podle mne Argo míří k monorománu. To by určitě spoustu věcí vylepšilo, ale bylo by to zcela jiný typ díla, než je tvořen....umělecky lepší, ale méně kalorií...
Ty jo, tak já to nechápu, proč tady už několik stran splétáte, jak by to šlo celé předělat? Vždyť přece Argo psal, že to je úplně super a bezchybnaté, a že jen blbci uslintávající si nad Daenerys to nechápou. :>;o)

Normálně, když je něco ukončeno úspěšně, tak obvykle nemá nikdo tendenci spřádat alternativní konce.
Iron Within
Iron Without
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Hra o trůny

Příspěvek od Vallun »

Argonantus píše: 30. 5. 2019, 06:12 Vallun:
ještě jednou - nevím, co je to za epický útvar "seriál".
Nedává mi to žádný smysl.

Buď je to volně navazující série malých příběhů, povídek, která má kompozici velmi jednoduchou, a které spojuje místo děje či postavy (Sherlock Holmes). To zjevně není náš případ.

Nebo je to dlouhatánský román, nastříhaný na kousky. Jako Pán prstenů. A to je náš případ.
Kompozice je potom složitá přímo úměrně délce.

Angličani na to ostatně mají zcela správně dvě odlišná pojmenování, aby bylo jasněji.
Na to by měl odpovídat spíše někdo jiný, kdo se v tom nějak víc orientuje, já seriály konzumuji jen vlemi náhodně, když už mne fakt nějaký zaujme. A pak z donucení, dkyž si to žena pouští jako kulisu v TV:/ Takže rozhodně netvrdím, že se v tom nějak extra vyznám a ani mne to nezajímá naotlik, abych to studoval blíže, ale jak to vidím já, tak jsi popsal dvě krajní polohy možností jak tvořit seriál. Jenže to neplatí pro všechny, telenovely ala Ulice v růžovce do toho shcémau nenacpeš ani heverem, pokud už nějaký příběh mají, tak lze najít jak minipříběhy na jednu epizodu, tak storky, které jsou rozstříhané do mnoha dílů... Ono i ten Walker Texas Ranger, který se epizodního přísutpu drží dost důsledně má nejlepší díly rozdělené na dva a ještě k tomu najdeš oblouky, které klenou pořes velkou řadu epizod...a nějací padouši se dokonce vracejí...

Proto jsem si pracovně upravil pojem "sága", neboť román mi, se vší výhradou praktické nedefinovatelnsoti takto obecného pojmu přijde zaměřen na jednoho hrdinu - viz wiki: Typický je důraz na hrdinovu psychologii a jeho proměnu v průběhu děje. Román také bývá dějově komplikovanější než kratší žánry, obsahuje četné odbočky a větší množství postav, jevů a událostí. V momentě, kdy literární útvar přesahuje rozměry konkrétních ústředních hrdinů a z toho důvodu se méně klade důraz na jejich vnitřní prožívání, tak mi pojem román prostě nesedí. Typická je "sága rodu", kdy konkrétní hrdiny příběh přesáhne z hlediska délky jejich života. Martinivi dílo je zase přesahuje z hlediska šířky zabíraného děje.

Ty bys svými zásahy z jeho díla vytvořil nepochybně mnohem lepší román - ale byl by to "právě jen" román. Martin ale nerozepsal román, má trochu širší cíl. Jak to vidím já, tak se protivíš své vlastní moudré radě o tom, že doporučovat autorovi, aby psal něco jiného o něčem jiném je zbytečné. To podle mně neplatí jen o obsahu, ale přiměřeně i o formě. Martin záměrně chtěl ve svém díle zabrat určitý obraz a nepřipadá mi praktické mu radit, aby toho zabíral méně, ale pdorobněji, i když samozřejmě lze upozorňovat na úskalí jeho přístupu. To je podle mne rámec, který je třeba respektovat, i když se snažíš dílo zalternovat.

Určitě máš pravdu v tom, že i televizní Hra o trůny je víc tvořena nastříháním ústředního příběhu na kousky, než řazením samostatných epizod, ale i tenhle přístup tam nějak najdeš, aby to nějak fungovalo. Martinovo dílo je pak vhodné na seriálové zpracování nejen proto, že jinam se prostě nevejde - a na celovečerní film to nezkrátíš ani Ty, aniž bys přišel o spoustu podstatného obsahu, ale i nastavením záběru, byť samozřejmě knihy přinášejí v tomto jako obvykle něco navíc...

Z toho hlediska mi třeba častější spojování postav nedává smysl - postava může mít v příběhu i střední roli, být důležitá pro nějakou část děje nebo i jen pro určitou dobočku, kterou z nějakého důvodu chceš odvyprávět. Navíc to umožňuje tu psotavu spotřebovat třeba na naplnění atmosférických prvků - nějakým zajímavým způsobem jí zabít či upotřebit v postelové scéně, když jsme u Hry o trůny.

Proto je i logické, že se postavy vynoří v ději později, nebo z něj naopak vypadnou. Jde o to, aby to bylo uvěřitelné...je chybou, když si někdo po tři sta dílech vzpomene, že má dospělou dceru, ač z toho co říkal dříve tak jí neměl...nemenší chybou je enchat postavu přežívat jen proto, že je oblíbená u diváků (Tyrion). A když už, tak to musím udělat pořádně...jenže když Martinův Tyrion došel, tak ouha...

Zkrátka - spojit Sansu a Dany by umožnilo udělat uzavřenější romána více se té postavě věnovat, ale z hlediska mytologie Martinova světa by to chtělo takové zásahy, že se to nevyplatí - bez ohledu na to, zd apovažuješ za hlavní tu či onu linku. Stejně tak Theon, je to fackovací panák, ne hrdina příběhu, ale je otázkou, zda by mu právě proto nemělo být dovoleno přežít a být posledním z rodu a bez dědiců...ať se tragično tedy dotáhne do konce...

Invctus - nedělej, žes nečetl předhcozích 135 stránek diskuse:) Daenerysin oblouk byl zakončen uspěšně z hlediska navázání na jejich předhcozí chování. Ale to neznamená,že celý ten příběh nemá mouchy, které by bylo lépe odstranit. A to jak na objektivní rovině - bitva o Zimohrad, tak na rovině subektivní, kde již nepanuje taková shoda...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
jjelen
Příspěvky: 2503
Registrován: 27. 7. 2010, 16:23

Re: Hra o trůny

Příspěvek od jjelen »

Pracující logaritmus, Vallun a vybití Přemyslovců: ok, ok, dostali jste mě, tak si toho Rickona třeba zabte :D
Vallun
.nechal bych pád NK tak jak je a kde je, ale bitva o Tormundův brod by mohla přeci jen vést k tomu, že o Zimohrad se teprve bojuje, ač Casterly Rock padla... a někde u Řekotočí by se mohl vyznamenat Edmure, aby později měl nějaké slovo...
Hm? To zkus vysvětlit? NK padne při bitvě o zimohrad a jeho hordy následně přejdu třetinu kontinentu aby bojovaly s Edmurem (vida, další ne úplně využitá postava?) a dobývaly Casterly Rock nebo...?
Zombík v cirku byl nutný...odlišil ty good od evil.

Ale jo, jen kvůli tomu málem obětovat největší bijce pro téměř sebevražednou misi kdesi za zdí... By na konec stačilo chvilku počkat a zombíků by bylo až až i na jihu $D
Román vs seriál: zkus teda hodit nějaký příklad takovéhle "ságy".
A nemyslím že by tohle bylo úplně GRRMovým záměrem ze začátku (schválně mrkni na ten dopis co jsem postoval, ačkoliv jeho pravost jsem nák neověřoval :D), ale může být že k něčemu takovému třeba čsem došel (a teď neví jak ven).
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Hra o trůny

Příspěvek od Vallun »

Jjelen - pardon, máš pravdu, že Casterly jsem měl vysvětlit lépe:)

Serial vytváří dojem úzkého pochodu od průlomu na Zimohrad. Atmosféře/dojmu by prospělo nějak vhodně ukázat, že Nemrtví postupují celou šíří kontinentu, různým tempem dle terénu a odporu. Umožní to ukázat, že je jich kurevsky moc...

Postup hlavního pochodového proudu směr Zimohrad bude ale zdržen v bitvě u brodu později známého jako Tormundův. Proto front postupující podél západního pobřeží napadne a ovládne Casterlyovu Skálu chvilku před nebo současně s útokem na Winterfell, ač je o hodně jižněji.

Koukám ale, že přesná geografie tomu úplně nepřeje:/ CR je opravdu dost na jihu...a Západozemí je vlastně dost lineární...dávalo by větší smysl přejetí Dvojčat a obrana Edmurova v Řekotočí...té by se zúčastnily symbolické lannisterské jednotky..a skrze to by si Cersei nárokovala podíl na porážce pana Furdíka...

Skutečným cílem mise za Zeď je předat draka Nočníkovému Králi...což bych zachoval, neb to navozuje znepokojivou myšlenku, zda by se bez něj dostali za Zeď...

Příkladem ságy, jak to slovo zde navrhuji použít je třeba Folletův triptich Pilíře země/Stavitelé katedrál/Ohnivý sloup...skutečným hlavním hrdinou je totiž městečko Kingsbridge:) nebo čs-něm. seriál Náhrdelník...kde je v hlavní roli secesní šperk:)
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
jjelen
Příspěvky: 2503
Registrován: 27. 7. 2010, 16:23

Re: Hra o trůny

Příspěvek od jjelen »

Vallun píše: 31. 5. 2019, 09:49Skutečným cílem mise za Zeď je předat draka Nočníkovému Králi...což bych zachoval, neb to navozuje znepokojivou myšlenku, zda by se bez něj dostali za Zeď...
Jasný, tohle beru a přijde mi to jako dobrý nápad, ačkoliv nějaký další způsob k překonání zdi by se jistě dal vymyslet (ten slavný roh s kterým se nadělalo a nic z toho například).
Bral jsem to "zevnitř", tak nějak z pohledu postav. Zombík pro Cersei (nebo někoho jiného koho je třeba přesvědčit, že) je ok, zoufalá cesta za zeď taktéž, ale jen kvůli odchycení nemrtvého? To mi přijde jako neskutečně pitomé...
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Hra o trůny

Příspěvek od Vallun »

Pokud přistoupíme na to, že za pádem Roba S. stála kouzla Ohně, tak by za smrtí Rickona měl být Led...a pokus o jeho záchranu by dával větší smysl ...neúspěšný dvojnásob.

Roh zimy byl zřejmě jen legenda Divokých...po upálení Manceho, ktery tvrdil, ze jej má by neměl být nebezpečný...ale mělo to být nějak dopracováno...po jeho zničení si Hlídka oddechne, ale vnímavější ucítí neco divného?:)
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Hra o trůny

Příspěvek od Argonantus »

Invictus:
Odpověď na tvoji otázku už byla 19. 5. V 16:22, část Elesharovi.
Ale z formulace otázky nemám pocit, že by tě to doopravdy zajímalo. Rád bych se mýlil.

Jjelen:
Arya je dost poškozená postava tím, co dělá. Je od malé nevinné holčičky úplně přestavěna v temné Sadako monstrum, kde vyžaduje maximální snahu tuhle postavu divákům prodat jako sympatickou. Je to masový vrah s ideou, právě jako Daenerys, a celá jemná hra je dána tím, že divákům připadá ta idea přijatelná (u Arye je to v 90% případů ochrana rodiny).
Scénáristi sdělují, že fakt o ňákej konec a zombíky nešlo
Tohle je úplně ústřední a fascinuje mne, že to vnímáme naprosto obráceně. A je to jedno z jader celé Martinovy ideje, jak předvádí tvůj odkaz, a bylo to patrné od samého začátku, když jsme byli někde v prvních třech sériích.

Martinova idea zněla, že bude:
Fáze 1 – všichni vesele intrikaří a blbnou, v pozadí se stahují temná mračna. A to se mělo jmenovat Hra o trůny.
Fáze 2 – invaze Dothraků, život není sranda. To se mělo jmenovat Tanec s draky.
Fáze 3 – invaze zombíků, život je ještě horší, než jsme mysleli. To se mělo jmenovat Vichry zimy.
Nasnadě je závěr, že Hru o trůny nemá nejmenší smysl hrát, záchrana světa je víc.


Tento závěr jsme učinili mnozí už na základě prvních sérií. Systém je vybudován jako z podstaty věci nestabilní sám o sobě, pokud jeden rod dobude trůn, zbylých šest se spojí a zase mu ho zákonitě vezmou, ježto jsou prostě silnější. Zombíci a draci tuto matematickou jistotu ještě dvakrát červeně podtrhují; Železný trůn je danajský dar, trojský kůň a Pandořina skříňka v jednom balení.

Načež nám děj ještě polopaticky předvede dlouhou řadu magorů, kteří tomu nevěří – Mad King (ještě před dějem), Robert Baratheon, Joffrey, Renly Baratheon, Stannis Baratheon, Cersei Lannister, Viserys Targaryen, Daenerys Targaryen, combo Lady Ollena + Marghaery Tyrrel a Petyr Baelish, pokud jsem na někoho nezapomněl, aby všichni tito, nejrůznějším způsobem a v různém čase, skončili totální katastrofou.
A aby to pochopil opravdu každý, drak ještě trůn zlikviduje. Hru nevyhrál nikdo. A závěrečné mírové konference na Jaltě se dožili jen ti, co o trůn nikdy neusilovali a předhánějí se v tom, jak moc ho nechtějí. Bran tam nakonec je, aby někdo byl; aby bylo zachováno zdání kontinuity ve světě, který ještě nechápe demokracii, ale na druhé straně opouští ideu patrimoniálního cara gosudara slunce naše jasné. Prostě to vůbec nejde realizovat. Výsledkem je mlhavý kompromis, připomínající Svatou říši Římskou.
Nechat hrozbu Jiných trochu „zglobálnět“
– já v tom nevidím vůbec žádný prospěch. Píseň o dětech Starků je z podstaty věci severská, vypráví se z jejich hlediska. Představa záchrany „celého světa“ nebo rovnou „celého vesmíru“ mi připadá trochu infantilní a Marvelistická. Strašidelnost zombíků plyne zejména z velmi komorní strany 568 a z toho kouzla na konci Hardhome. To je rovno nekonečnu, a nekonečno nemá cenu zvětšovat.

Proti Rickonovi nic nemám, jediná vada, že je třeba ho celého napsat, což se prostě nestalo.
Sedmá série, problém expendables a zásahy v té minimalistické verzi jsou asi nejlépe zde:
https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 73#p514273


Logaritmus:

Přesně. V reálné historii se vždycky našel jiný „úplně jasný“ důvod, proč má být někdo králem, když taková potřeba vznikla. Zrovna Češi ve 12. století jsou přehlídka takové argumentace – fungovaly hned čtyři různé definice místního panovníka. Žádný objektivní a na lidské vůli nezávislý důvod z podstaty věci nemůže existovat.

Sadako:
No, takový příběh by možný byl a fungoval by, ale je dlouhý asi jako Noční rasa, stačí pro něj asi procento postav Hry o trůny a je úplně odlišného stylu. Martina, Walterra Scotta a Tolkiena vyhnat od kormidla, vypráví Clive Barker, Jack Ketchum nebo někdo takový.

Pro mne jen další athénská sova na téma, jak jsou Daenerys a Westeros dva totálně neslučitelné příběhy.
Právě jsem spáchal příběh, kde se prameny dějových liní v úvodu skládají v jednu, a vím, že je hodně důležité, aby mířily od počátku podobným směrem a aby se spojily dost rychle, jinak se to nemusí podařit vůbec.
Naposledy upravil(a) Argonantus dne 31. 5. 2019, 15:52, celkem upraveno 1 x.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Hra o trůny

Příspěvek od Argonantus »

Vallun totálně oddělený teoretický:
Krutečku, naprosto ne. Zbastlil jsi dohromady horu otázek zhola nesouvisejících.

1)
Když si to žena pouští jako kulisu v TV.
Ano, podle mých mlhavých vědomostí právě Ordinace v Růžové zahradě, Ulice a podobně. Děj, kde události následují za sebou, ale kauzální vazba mezi nimi být nemusí. Myslím, že to byl Ilgir, kdo do debaty vnesl případné slovo telenovela. Má to sloužit jako kulisa k žehlení; kdo nechce čumět na prostěradla, dá si před obličej obrazovku s pohyblivými obrázky.

Nuže, tato vyprávěcí forma nesplňuje základní náležitosti příběhu, totiž, že má začátek a konec, vznešeněji by se asi dalo říci „narativní rámec.“ Drakkar 59 http://drakkar.sk/59/zakladni-rovnice-pribehu.html, totéž leckde jinde a jinak praví milion vznešenějších šamanů, v čele s bratrem náčelníkem zakladatelem autorem Filosofie básnické skladby.
Telenovela je jakási technická forma epiky, která funguje trochu jako užitá grafika; řídí se jen částečně řemeslnými pravidly umění a vstupují sem jiné technické požadavky („aby to bylo vidět zdálky na regále s jiným zbožím“). Smysl má jen při užití, pro které je určena.
A telenovela nás v této debatě nemusí zajímat, protože je naprosto jisté, že toto Hra o trůny není a být nikdy neměla, jak dokazuje jasně ten Jjelenův odkaz. Hra měla od začátku charakter příběhu s jasným cílem.

2) Román. To slovo nese s sebou horu nedorozumění, ale já ho – stejně jako kdekdo, třeba anglická wikipedie – používám pro příběh největší velikosti, v angličtině 50.000+ slov, u mne asi 260+ normostran, filmově celovečerák.
Lze vést nekonečnou debatu o té přesné hranici, ale důležité je, že román je definován pouze a jedině velikostí, a že Hra o trůny díky totálně maximalistickým rozměrům je jasný román, stejně jako Pán prstenů, Ivanhoe nebo Já Claudius, což jsou IMHO Martinovy přímé a jasné vzory, a které jsou všechny výrazně menší.

Mnoho teoretiků navíc vyžaduje, aby měl román více dějových linií a více postav. Takže přesně obráceně, než jsi navrhoval („
román je zaměřen na jednoho hrdinu
“).
Já osobně si myslím, že jádrem věci je efekt, kdy prostým narůstáním velikosti se struktura vyprávění přirozeně komplikuje, jako má větší strom více a složitějších větví, o čemž viz pojednání o kompozici http://drakkar.sk/35/ . Existují přesto kompozičně velmi sevřené romány s omezeným počtem postav a jedinou dějovou linkou, třeba Bílá velryba, a není důvod jim neuznat, že jsou to romány.

3)
Typický je důraz na psychologii a hrdinovu proměnu během děje.
Podtrženo, důležité. Nuže, tohle jsme tu řešili taky asi milionkrát, a šaman vyššího levelu pan Walter Kerr mne naučil, že tohle je právě typickým efektem – a pro něho dokonce definičním znakem - jakéhokoli příběhu, který za něco stojí a který je delší. Ježto podstatou příběhu je, že situace působí na hrdinu, a hrdina se pod tlakem situace mění, ježto na ni nějak reaguje, dobře, špatně, ale prostě nějak. Tohle rozhodně není nějaká specifika Hry o trůny, žánru a tím méně „seriálu“, ale naopak, u takto rozsáhlého románu se tomu moc nedá vyhnout, a ani není důvod.

Může se stát, že postava je vedlejší neboli epizodní, nebo že celý příběh je příliš krátký na to, abychom tu změnu stačili zaznamenat a věnovat se jí. Málo místa je jediný důvod, proč tu změnu často nepozorujeme třeba v jednotlivých příbězích Sherlocka Holmese. Nicméně, když si ty příběhy složíme za sebe do seriálu (…), změnu pozorujeme naprosto jasnou, například, že se pan Holmes odnaučil fetovat a hodně času tráví v tureckých lázních a se včelami. Nejvíce ceněny bývají povídky, kde je na postavách (typicky té hlavní) patrná změna i na tom malém prostoru, třeba Růže pro Algernon.

V románu je z definice hodně místa, ve Hře o trůny dokonce strašně moc místa, takže se lze důkladně věnovat i vedlejším postavám, které by jinak klidně samostatně obstály jinde jako hlavní. Ohař, třeba. Všech pět Martinem od začátku zvolených nejhlavnějších postav to samozřejmě splňuje taky. Za což mu mnoho lidí obvykle tleská úplně nejvíc (já taky). Dokonce jsou tu k vidění „dvojpatrové“ změny, což je rarita všeobecně (Cersei, Sansa, Jon).

4) Sága rodu – tohle spojení je přímá citace konkrétního díla, Sága rodů Forsythů, což napsal jistý pan Gallsworthy, jak googluji, již 1922 a je to jeden z nejslavnějších příběhů vůbec, s vlivem přímo gigantickým, protože všichni tihle Dietlové nebo Neffové Vladimírové by bez něho nedali ani ránu.
Pojem „sága“ si při tom mistr vypůjčil ze severských ság, konkrétně z těch několika, které se týkají konkrétního rodu a jejich činů (Völsungasaga, asi nejslavnější). Co nestihl otec, stihne jeho syn. Nebo vnuk. A příběhy jednotlivých postav umně zapleteny do sebe, vícero vývojů charakterů.

Není sebemenších pochyb, že tenhle model se Hrou o trůny souvisí, a to naprosto úmyslně (Jjelenův odkaz), je to jasná Starksaga, a zabití pana Starka, aby jeho děti kráčely dál, bylo plánováno zjevně již od roku 1993(!). Nicméně by nemělo ujít tvé pozornosti, že těch pět hlavních charakterů přežije všechny tři knihy, tedy od začátku do konce, a spojují to celé ještě těsněji, než je u podobných konstrukcí zvykem. Má to úplně jasný začátek a úplně jasný konec. Je to román, ostatně jako ten Gallworthy, a nikdo o tom nepochybuje. Jinými slovy, sága je druh románu, podmnožina typu, odlišná třeba od monomýtu (ježto není mono, ale nejméně stereo, v případě Hry o trůny úplně přesně 5d.)

5) Takže, ani v nejmenším jsi mi nepřiblížil, co je za epickou formu „seriál“ obecně, snad jen ta telenovela, kterou se jednak nezabývejte, děti, jednak je tu Hra o trůny, což není telenovela. Ze dvou možných vysvětlení, které jsem nabídl na začátku, že seriál je hodně příběhů nakladených za sebe a čímsi propojených, nebo naopak, je to monstrpříběh, nastříhaný na kousky (=vskutečnosti román), což je IMHO velmi přesně zkoumaný případ.

6) Otázka praktická a vyplývající, zda by to mělo mít pokračování (=tedy jiný příběh se stejnými postavami), pak rozhodně ne, pakliže se nám to doplazilo do cíle s vyplazeným jazykem a většinou přeživších postav totálně uštvanými. Začít klenout další oblouky zase obráceně už je totálně šílené a může vést k pokažení toho, co uspělo.
Že někdo spáchá nějaké prequely a spin offy a malé monopříběhy, tomu ovšem nelze zabránit, stejně jako očekávatelné lavině fanfiction.

7) Otázka, zda má autor psát něco jiného. No, tady je jednak věc komplikována tím, že:
Jednak to autor nenapsal, dopsali to až jiní autoři a drobet jinak, takže to nějaké alternativy naznačuje už mezi dveřmi,
druhak si nemyslím, že bych zrazoval Martina od toho hlavního, co si kdysi mlhavě vytýčil v Jjelenově odkazu,
třeťak bych spíše Martina nutil, aby některé věci vyhodil a vybral si, a rozhodl, o kterou ideu mu přesně jde, než že bych mu nutil něco úplně nového,
čtvrťak mne může mít Martin úplně na háku a jde jen o nezávaznou hru v dálce mnoho mil, já stejně nic nenapíšu, protože tolik energie tomu nikdy nedám.

8) Otázka spojování postav je otázkou teoretickou, týkající se účelnosti vyprávění – třeba Vonnegutův požadavek, aby
každá věta posunula děj nebo postavu
. Věta, slyšíš, Martine, věta!!

U Martina neposunují nic nikam nejen věty, ale celé kapitoly, celé linie postav, dokonce mám temnou obavu, že v případě čtvrté části tím nehne skoro celá kniha (Naoki mi tu s vážnou tváří radil
„knihu čtvrtou vynechat a číst rovnou pátou“
, což je jeden z největších vyprávěcích bizárů, co jsem kdy slyšel. A nemůže za to Naoki, ale Martin).

Dost jasno v této věci mívají divadelníci, kde nahnat na scénu patnáct postav, kdy jedna řekne dvě věty a pak je zase vyhnat, je pro divadlo technicky velmi nešťastná metoda. Ale ono to platí i pro literaturu a film, a má to jasný vztah k té definici příběhu, který se z podstaty věci týká postav, kterým se stalo něco zajímavého, a ne těch, kterým se nic nestalo (a víme, že v komparsu a za scénou je milion dalších, ale není důvod, proč jimi čtenáře obtěžovat a proč by si je měl pamatovat).

Není důvod mít dva totožné úchylné sadisty, zejména, když jednoho jsme zabili, abychom obratem z kufru vytáhli nového. Sherlock Holmes zemřel, ale tu nám přijel vlakem jeho bratranec Locksher Meshol, a ten to celé dotáhne. To je prostě neobratnost vypravěče, jinak to nazvat nelze.
Trik, že se protagonistce staly všechny příhody, které původně patřily mnoha různým známým, zvládá i Halina Pawlovská a napsala o tom několik děsně humorných knížek. Kdyby nás trápila jmény a expozicemi všech těch hrdinek na půlstránkovou epizodu, nevydrží to číst nikdo.

Pokud je navíc v zadání, že postava má setrvat v příběhu od začátku až do konce, pak to klade obrovské nároky na množství děje, které mají tyto postavy sešrotovat. Hra o trůny očividně přesáhla jakékoli myslitelné možnosti, úplně bez děr to nedokázala žádná postava. U některých jsou to přímo propasti.
Zalepit to něčím vyžaduje brutální kanibalizmus; jiným řešením je dopsat díry v linii kilometry nového textu. A tady zase hrozí u některých postav zborcení celé konstrukce, která na to vlastně není míněna. Daenerys budiž varováním, co se stane, když se někam lepí bez rozmyslu další a další příhody.
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 18505
Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
Bydliště: Praha

Re: Hra o trůny

Příspěvek od Eleshar_Vermillion »

Argonantus píše: 31. 5. 2019, 15:40 Železný trůn je danajský dar, trojský kůň a Pandořina skříňka v jednom balení.
Přemýšlím, jak se liší ten trojský kůň od danajského daru:)
jjelen píše:"svět se řítí do zkázy a my si tu dál vesele intrikaříme jakoby se nechumelilo" je fajn myšlenka, jenom v seriálu mám z toho konce pocit, že scénáristi tak trochu sdělují že fakt o nákej konec světa,d raky a zombíky vlastně nešlo,
Argonantus píše: 31. 5. 2019, 15:40Tohle je úplně ústřední a fascinuje mne, že to vnímáme naprosto obráceně.
To nechápu proč. Já to vnímám stejně jako jjelen. "Dlouhá noc" fakt byla jen "dlouhá noc", takové krátké intermezzo, které vlastně celou hru o trůny jen zpomalilo.
Martinova idea zněla, že bude:
Fáze 1 – ...Hra o trůny.
Fáze 2 – ...Tanec s draky.
Fáze 3 – ...Vichry zimy.
Nasnadě je závěr, že Hru o trůny nemá nejmenší smysl hrát, záchrana světa je víc.

Tento závěr jsme učinili mnozí už na základě prvních sérií.
To jo, takový závěr nebylo složité si učinit. Série 7 a 8 nám ale říkají, že fáze 1 a 2 jsou vlastně totéž, zatímco fáze 3 nikdy nebyla a šlo pouze o další z mnoha manévrů ve hře o trůny, která je tím jediným, o co jde.
Načež nám děj ještě polopaticky předvede dlouhou řadu magorů, kteří tomu nevěří –
...,
pokud jsem na někoho nezapomněl, aby všichni tito, nejrůznějším způsobem a v různém čase, skončili totální katastrofou.
Naopak - někoho jsi tam přidal, specificky Cersei Lannisterovou, pro kterou to skončilo drtivým vítězstvím a vykašlat se a to, že zima má nějaké větry, se ukázalo být nejprozřetelnějším a nejúspěšnějším politickým tahem její kariéry. Kdyby tam nebyl ten pitomý moment s drakem, který najednou zvládne zabít všechno a všechny bez nějakého významnějšího rizika, tak to dost možná celé vyhrála.
A aby to pochopil opravdu každý, drak ještě trůn zlikviduje. Hru nevyhrál nikdo. A závěrečné mírové konference na Jaltě se dožili jen ti, co o trůn nikdy neusilovali a předhánějí se v tom, jak moc ho nechtějí.
A působí to značně uhozeně. Sansa je drsná masička, to jo, ale Edmure se zjevně trůn chystal celou dobu trůn "neochotně a zdráhavě" převzít a nejsem si jist, proč se nechal tak snadno usadit.
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17447
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Hra o trůny

Příspěvek od York »

Eleshar_Vermillion píše: 31. 5. 2019, 17:39 Přemýšlím, jak se liší ten trojský kůň od danajského daru:)
Barvou ocasu $D
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Hra o trůny

Příspěvek od Vallun »

Přemýšlím, jak se liší ten trojský kůň od danajského daru:)
Historicky nijak, význam je však již posunutý - alespoň v mé bublině je trojský kůň úmyslný pdoraz dárc ena bodarovaném. Danajský dart, ač původně totéž, je dar, který se ukáže jako by pocházle z Pyrhova vítězství...:D Jinými slovy se až později ukáže, že náklady daru byly vyšší než přínosy:)
Zbastlil jsi dohromady horu otázek zhola nesouvisejících.
Ano, nepdoařilo se mi to vyjádřit úplně přesně, bduiž mi omluvou pozdní hodina, neb jsem se k tomu dostal až poté, co jsem dodělal nějaké věci do práce...nicméně myslím, že minimálně z části spolu ony věci souvisejí a to propojení je navíc dosti symptomatické pro toto dílo...
Telenovela je jakási technická forma epiky, která funguje trochu jako užitá grafika;
Nechtěls říct lyriky?
aby to bylo vidět zdálky na regále s jiným zbožím
V tomhle tedy neuspěli, jsem notoricky neschopný (a samozřejmě neochotný se moc snažit) rozeznat Ulici a Ordinaci, často mi přijde,že ty věci na sebe navazují víc, než na předchozí díl téhož...
A telenovela nás v této debatě nemusí zajímat,
No, minimálně z toho hlediska že poněkud narušuje Tvou přísnou dualitu forem seriálu...
Román. To slovo nese s sebou horu nedorozumění, ale já ho – stejně jako kdekdo, třeba anglická wikipedie – používám pro příběh největší velikosti, v angličtině 50.000+ slov, u mne asi 260+ normostran, filmově celovečerák.
Tohle už dnes podle mne neplatí. Když se podíváš, jak vypadají současné opusy, tak to prostě meze románu překračuje - mít stejné pojmenování prov ěc která má 300 normostran a 35 000 normostran (Malaz) je podle mne docela problematické, trochu to stírá vypovídací schopnost pojmu.
důležité je, že román je definován pouze a jedině velikostí,
No, to je spíš věc, na které se všichni schodnou, už se neshcodnou - asi ani my dva ne, že je limitován i shora. A jak chápu, co jsem k tomu našel, tak většina k tomu přidává další podmínky, ale na nich už panuje mnohme menší shoda...
Hra o trůny díky totálně maximalistickým rozměrům je jasný román,
No, podle mne už rozměry románu překonala, jak v literární podobě, tak v televizním zpracování...
Mnoho teoretiků navíc vyžaduje, aby měl román více dějových linií a více postav. Takže přesně obráceně, než jsi navrhoval
Já citoval asi nejuznávanější současnou definici, nic jsem nenavrhoval. Navíc ten rozpor je menší, než nazančuješ, román má být soustředěn na vývoj uzavřneého okruhu postav, jeslti jedna nebo víc je marignálie...
Já osobně si myslím, že jádrem věci je efekt, kdy prostým narůstáním velikosti se struktura vyprávění přirozeně komplikuje, jako má větší strom více a složitějších větví,
Zcela určitě, ale tady už to dosahuje takových rozměrů, že to vytváří jiný druh stromu:)
Existují přesto kompozičně velmi sevřené romány s omezeným počtem postav a jedinou dějovou linkou, třeba Bílá velryba, a není důvod jim neuznat, že jsou to romány.
souhlas
Podtrženo, důležité. Nuže, tohle jsme tu řešili taky asi milionkrát, a šaman vyššího levelu pan Walter Kerr mne naučil, že tohle je právě typickým efektem – a pro něho dokonce definičním znakem - jakéhokoli příběhu, který za něco stojí a který je delší. Ježto podstatou příběhu je, že situace působí na hrdinu, a hrdina se pod tlakem situace mění, ježto na ni nějak reaguje, dobře, špatně, ale prostě nějak. Tohle rozhodně není nějaká specifika Hry o trůny, žánru a tím méně „seriálu“, ale naopak, u takto rozsáhlého románu se tomu moc nedá vyhnout, a ani není důvod.
taky souhlas
Může se stát, že postava je vedlejší neboli epizodní, nebo že celý příběh je příliš krátký na to, abychom tu změnu stačili zaznamenat a věnovat se jí. Málo místa je jediný důvod, proč tu změnu často nepozorujeme třeba v jednotlivých příbězích Sherlocka Holmese.
Tady si trochu odporuješ, nebo motáš věci Ty - Holmes fakt není ve svém vlastním seirálu epizodní postava... Formát Hry o trůny, ať už mu budeš říkat jakkoliv, ti umožňuje vytvořit i postavu, která je více než epizodní, ale pořád ještě to není jeden z hrdinů příběhu - taky by šlo říct, že je to postava "sériová", ale to je rozlišení na prd:)
Není sebemenších pochyb, že tenhle model se Hrou o trůny souvisí, a to naprosto úmyslně (Jjelenův odkaz), je to jasná Starksaga,
Alespoň seriál, vcelku ano...
Nicméně by nemělo ujít tvé pozornosti, že těch pět hlavních charakterů přežije všechny tři knihy, tedy od začátku do konce, a spojují to celé ještě těsněji, než je u podobných konstrukcí zvykem.
Jenže samy mají jen částečný podíl na příběhu jako takovém, ten azhrnuje víc, než jedince, jde spíš o kroniku určité časové etapy nejen v Západozemí - proto je to, spolu s orzsahem, podle mne něco and románem.
Jinými slovy, sága je druh románu, podmnožina typu, odlišná třeba od monomýtu
Obávám se, že komunika ce je poněkud obtížná, pokud já definuji jeden pojem určitým zpsobem a Ty následně jej redefinuješ. Navíc je nakonec jedno, jestli ej sága dosud nejdelším znímým druhem románu, nebo čímsi větším než román na stejné úrovni.

ad 5 - Sáms přirovnal román k celovečeráku, Hra o trůny je víc, než celovečerák - je to dokonce něco jiného, než Pán porstenů, neb ttoho za jeden večer s trochou úsilí překoukáš, Hru o trůny prostě za den nezvládneš...:) Máš pravdu v tom, že by bylo vhodn é najít jiný termín, enž obecný pojem seriál, ale jak jsem disclaimeroval na počátku, to není úkol pro mne.
Otázka praktická a vyplývající, zda by to mělo mít pokračování (=tedy jiný příběh se stejnými postavami), pak rozhodně ne
souhlas
Jednak to autor nenapsal,
to nevíme určitě, jsou nějaké nzánaky, že vlastně v beta verzi to má hotovbé a čeká z marketingových důvodů na koenc seriálu, ale taky chce vidět, jak budou lidé reagovat...
druhak si nemyslím, že bych zrazoval Martina od toho hlavního, co si kdysi mlhavě vytýčil v Jjelenově odkazu,
No, podle mne to tak je - chceš ho, aby ze ságy udělal "jen" román...což sám přiznáváš v zápětí:
třeťak bych spíše Martina nutil, aby některé věci vyhodil a vybral si, a rozhodl, o kterou ideu mu přesně jde, než že bych mu nutil něco úplně nového,
Co kdžy mu dje o boě idee zároveň? tím vyhazováním, určitě zlepšuješ Hru o trůny jako román, ale tím jí podle mne odvádíš z místa, kam jí chtěl dostat autor...

Vonnegutův požadavek platí určitě pro povídky a novelety, u románu už si jít nejsem jist, a pro ságu platit ani nemá...
Není důvod mít dva totožné úchylné sadisty, zejména, když jednoho jsme zabili, abychom obratem z kufru vytáhli nového.
tady už ulpíváš na své představě románu a podle mne bys měl připustit, že tím AMrtin sledovla něco jiného....což když v dané věci dávají dva sadisté logiku věcnou? Má být podřízena logice příběhu? proč? To by mohlo paltit pro román, ale ne pro ságu...
Sherlock Holmes zemřel, ale tu nám přijel vlakem jeho bratranec Locksher Meshol, a ten to celé dotáhne.
A co když Sherlock udělal chybu, co jej stála život? nebo Ti stojí nějaký enemík za to, abys jej vykreslil jako krutohustého právě tím,že sHerlocka sejme a na jeho místo musí nastoupit někdo jiný? Když v MASHi skončil Radar, tak taky nezrušili místo úřendíka jendotky, protože prostě dávalo smysl...
To je prostě neobratnost vypravěče, jinak to nazvat nelze.
Je to záměr, třeba proto, že SHerlocka zabila jiná psotav,a neb s ejí to hodilo do krámu...likvidovat noname pěchotu dneska moc nefunguje - toho jsou ostatní díla plná...jo, livkidovat jedince, které nějak známe, to už je lepší...:)
Pokud je navíc v zadání, že postava má setrvat v příběhu od začátku až do konce,
není, protože řešíme jakoby dějepis...
Hra o trůny očividně přesáhla jakékoli myslitelné možnosti, úplně bez děr to nedokázala žádná postava. U některých jsou to přímo propasti.
no a nebo to tak nevadí, protože lze přijmout, že prostě postavy nemůžou být na všech místech, o nichž chce autor vyprávět...

Zkrátka, to, že Ty preferuješ uzavřenější, kratší romány neznaemná, že totéž musí chtít i Martin.

EDIT: vlastně mne anpadá, že Daenerys v Zálivu otrokářů je naprosto řpesně telenovela - celou dobu tlachá o tom, jak touží po trůlnu Západozemí (miluji Roberta!), ale dobývá jeden městksý trůn za druhým (každý večer spí s jiným), žádný z nich není Západozemí (ale Guillermo dokonce Roberta jednou viděl!), přičemž vzdálenost po zaokrouhlení zůstává stejná....nicméně pořád tlachá....
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Odpovědět

Zpět na „Kultura“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 hostů