Glorantha, RuneQuest, HeroQuest...

[Markus]

RuneQuest patří k nejstarším a nejvlivnějším RPG hrám. Vyšel jen nedlouho po Dungeons & Dragons a na dlouhou dobu byl druhou nejoblíbenější fantasy hrou. Představoval alternativní pojetí fantasy roleplayingu a jako jeden z prvních herních produktů představil propracovaný a uvěřitelný herní svět – k tomuto účelu převzal a začal rozvíjet svět Glorantha, zasazený do doby odpovídající zhruba naší době bronzové, s velikým důrazem na náboženství a mytologii.

RuneQuest drží v historii RPG několik prvenství. Jde o první příklad skutečného dovednostního systému – systémové jádro nazvané Basic Roleplaying pak posloužilo jako základ mnoha dalších her od vydavatelství Chaosium. Je to taky první hra, která se vážněji zabývala tématikou víry, náboženství a mytologie a brala ji jako důležitou součást hry.

První edice vyšla v roce 1978, následovaná jen lehce revidovanou druhou edicí v roce 1978. Vydavatel potom licenci prodal nakladatelství Avalon a to v roce 1984 vydalo třetí edici, která opustila svět Glorantha a zasadila hru do středověké Evropy. Linie RuneQuest potom pokračovala několika dalšími edicemi, zatímco původní autoři, nespokojení s jejím ubíráním, založili vlastní herní linii Hero Wars / HeroQuest.

Hlavní anotace v databázi:
Svět Glorantha
Rodina RuneQuest
Rodina Hero Wars / HeroQuest / QuestWorlds

Dílčí herní řady:
13th Age Glorantha (2018) – Doplněk pro hru 13th Age adaptující ji do světa Glorantha

Další odkazy:
Samostatná diskuze s Bifiho tipy a triky pro vedení RQG

[Markus]

Zdá se, že ten systém (minimálně v Dragon Passu mezi Orlanthi) je přece jenom odlišný od pozemského polytheismu.

O starověkých kulturách vím prd, ale představuju si to tak, že víra byla často věc „soukromá“. Existovaly sice církve – často jako vlivné mocenské organizace –, ale reálně nebyly a nemohly být všude, takže si lidi často dělali nějaké soukromé svatyňky a praktikovali víru tak nějak „amatérsky“, jak to v jejich podmínkách šlo. Občas jsi měl nějaké významné svátky s velkými oficiálními ceremoniemi, jindy šel kolem toulavý kněz, ale často sis prostě musel vystačit s nějakou pouliční svatyňkou nebo soukromou obětí doma. Dosah oficiálních církevních struktur byl docela omezený.

Pokud jsme mezi Orlanthi v kultuře, kde každý je nižší kněz nějakého boha a na každé vesnici je několik chrámů, tak ti ta potřeba amatérského praktikování dost odpadá. Nepotřebuješ si doma stavit amatérskou svatyňku rolnickému bohu Barntarovi, když dva baráky od tebe žije kněz... a vedle další... Oficiální církevní struktury jsou všudypřítomné, snadno dosažitelné. Když něco potřebuješ, stačí zajít do chrámu nebo svatyně. Na typické vesnici bude mít každý ze sedmi hlavních bohů minimálně menší svatyni a pěkných pár zasvěcenců,* kteří ti rádi pomůžou a při potřebných příležitostech automaticky vedou nutné obřady, takže ti v zásadě nic nechybí.

*To v tuhle chvíli tipuju, nemám to podložené žádným oficiálním prohlášením, ale leccos tomu napovídá.

Potom existují menší kulty, jako Uroxovi bojovníci proti Chaosu nebo Humaktovi likvidátoři nemrtvých, kteří možná (?) nepůsobí na každé vesnici, ale jsou spíš potulní. Když potřebuješ jejich pomoc (např. z krav se vám narodila snůška chaotických broo a potřebujete je zlikvidovat), pravděpodobně je doma na vsi nenajdeš. Nicméně i tak je velká pravděpodobnost, že nějaká skupina se bude toulat v některé ze sousedních osad, takže rozešlešš jezdce do okolí, ti se poptají a záhy ti přivedou Uroxovy válečníky ochotné kosit Chaos.

(Tohle soudím z King of Dragon Pass.)

Ale chápu to tak, že když potřebuješ pomoc nějakého boha, neřešíš to sám – obracíš se na jeho oficiální kult a ten to za tebe vyřeší. Tohle prostředí je tím náboženstvím a církevními strukturami prosycené mnohem víc než starověká Země.

[Bifi]

Pokud jsme mezi Orlanthi v kultuře, kde každý je nižší kněz nějakého boha a na každé vesnici je několik chrámů, tak ti ta potřeba amatérského praktikování dost odpadá. Nepotřebuješ si doma stavit amatérskou svatyňku rolnickému bohu Barntarovi, když dva baráky od tebe žije kněz... a vedle další... Oficiální církevní struktury jsou všudypřítomné, snadno dosažitelné. Když něco potřebuješ, stačí zajít do chrámu nebo svatyně. Na typické vesnici bude mít každý ze sedmi hlavních bohů minimálně menší svatyni a pěkných pár zasvěcenců,* kteří ti rádi pomůžou a při potřebných příležitostech automaticky vedou nutné obřady, takže ti v zásadě nic nechybí.

Takmer si to trafil.

Nedávno som na to niekde v príručkách narazil, ale neviem to úplne dohľadať - rozlišuje sa medzi svätyňou, minor chrámom a major chrámom (p. aj s. 284, 104, 106ff.): "Every clan has a minor temple to Ernalda and many tribes have a major temple. Barntar, son of Orlanth and Ernalda, is a popular agricultural god."
Colymar Tribe:
Major Temples: Ernalda, Orlanth
Minor Temples: Elmal, Engizi, and Issaries. In addition, every clan has a minor temple to Ernalda and Orlanth.

Toto je tuším z Guide to Glorantha: "In general, clans have their own two or three shrines (Orlanth, Ernalda, and another deity), while tribes have small temples to subsidiary deities and a major temple to Orlanth and Ernalda. Wherever a city is found, two or three small temples are common, and in large cities great temples are likely to be found." Väčšinou má každý sartarský kmeň jedno "kráľovské" mesto (Jonstown, Clearwine), large city je asi len Boldhome. Inde som zase narazil na "all of Sartar’s cities have shrines or temples to each of the Lightbringers".

Takže chrámy nie sú až také bežné, ani sväté miesta. Na vesnici možno bude jedna svätyňa, v okruhu zopár hodín cesty asi bude nejaký malý chrám (klanový alebo kmeňový). Kde sa chrám nachádza je herne dôležité - lebo tam raz za ročné obdobie musíš ísť, aby si si obnovil rune points. Zasvätení menej populárnych kultov sú samozrejme znevýhodnení. (Rolu hrá aj passion loyalty (temple), aj keď nie je nutná.)

Podstatné je, že Orlanth a Ernalda sú síce pôvodne kmeňové kulty - to znamená, že aj duchovne chrámy slúžia potrebám daného kmeňa, kňazi sú z miestneho kmeňa a podporujú jeho politiku (napr. sú lojálni voči kráľovi/kráľovnej) a môžu aj existovať nejaké odchýlky vo vierouke - ale stali sa nadkmeňovými organizáciami. (Ale o kultoch viem zatiaľ veľmi málo...)

Menšie kulty, podobne ako píšeš, sú dvoch typov: Buď sú to kmeňové kulty lokálneho významu alebo sú to organizácie od základu stavané ako nadkmeňové (napr. Lankhor Mhy, asi aj Humakt alebo Chalana Arroy), ktoré sú lojálne skôr k regionálnemu panovníkovi, teda princovi/princeznej Sartaru.

[Bifi]

Prenikanie do RuneQuest a Gloranthy
Štádium 4: Prvé porozumenie a prvá vlna nadšenia

Ten starter kit je naozaj úplne napechovaný (a za tú cenu!), mám pocit, že fakt prakticky nič ďalšie človek nepotrebuje. Aj pravidlá v ňom obsiahnuté mi prídu dostatočne funkčné na to, že uvažujem, že by som si vedel predstaviť viesť kampaň bez toho, aby som si kúpil základnú príručku.

Nastáva kľúčový okamih môjho obrátenia na vieru v Gloranthu: začítam sa do Knihy 2: Svet Gloranthy. Je to zošitová príručka o 64 stranách. Prekvapuje ma pestrá farebná schéma a mäkký štýl ilustrácií vyvedených vodovými farbami. Ako úplne prvé dlho študujem obrázok prístavého mesta a snažím sa z architektúry, sôch, chrámov, zlatých dómov a mezopotámskych hradieb niečo usudzovať o prostredí. Neviem to uchopiť, ale niečo mi zalieza pod kožu. Potom študujem mapu. Evokuje severskú vesnickú fantasy, avšak celá krajina je posiata známkami predchádzajúcich epických činov. Ďalšia veľká téma sú runy. Začínam ich chápať ako viacúrovňový uzatvorený systém odrážajúci všetky stavy a kvality bytia, podobne ako napríklad tarot. Toto ma oslovuje: spomínam si na dávnu kampaň z prostredia Vampire: The Dark Ages, ktorú som viedol v systéme FATE 2e a používal som pri nej sadu futhark rún, ktoré vždy nejako zafarbili použitie fate pointu.

Dočítam sa o Lunárnej ríši, ktorá do boja nasadila obrovskú príšeru Chaosu, Šarlátového netopiera. Dočítam sa o hore Kero Fin, vysokej 12 kilometrov, a o spiacich drakoch tak veľkých, že ich chrbty tvoria hrebene pohorí. O hovoriacich kačiciach a šimpanzoch, o rybách s vedomím, o lietajúcich býkoch. O Ríši dračích priateľov a o vládnucich radách, zložených z predstaviteľov viacerých rás. Silno na mňa pôsobia entity a pojmy, ktoré mi evokujú skutočnú mytológiu „primitívnych“ národov: Otriasač Zeme, Červený Mesiac, Pôrodná Babica Času, Sestra Chaosu, Striehnuca na Závoj, Olovený Hrad, Pevnosť Modrého Diviaka, Kamenná Brána, Starý Hrob, Čierny Oltár, Hlinený Muž, Hostinec Biela Vrana, Bubnový Vrchol, Dúhové Mohyly, Kremačný Ostrov, Jablčná Alej, Dobrá Úroda. Je v tom niečo bezprostredné, neusporiadané, rezonujúce.

Listujem opisom Jónovho Mesta, ktoré má krásnu mapu. Zanecháva na mne dojem, ako dôležité je pre autorov sprostredkovať fíling mesta, jeho architektúru, každodenný život, hospodárstvo a politiku. Učarúva mi tá kombinácia mezopotámskych, klasických antických, hinduistických a severských kultúr, ktorá pôsobí ucelene a sviežo. Dlho si prezerám portréty dôstojných NPC so živými pohľadmi, v tunikách a čelenkách a u žien vo vysokých pozíciách s ceremoniálnymi bradami ako nejakí akkadskí králi. Každý nosí amulety a má tvár a paže pokryté runami.

Prebúdza sa vo mne vlna motivácie a nadšenia, ktorá ma prenesie troma dňami, v ktorých sa RuneQuest stane hlavnou náplňou môjho času.

Bifi – RuneQuest 2:2

[Bifi]

Markusi, s tými zasvätencami to bude zložitejšie a nie je to ani v príručke úplne dobre vysvetlené. Zmätok vytvárajú tieto skutočnosti:
- v rôznych edíciách boli zasvätenie a runová mágia rôzne mechanicky uchopené, preto nie je jasné, či "lay member" a "initiate" znamená to isté v rôznych edíciách
- nie je zrejmé, či iniciácia do klanu je súčasne aj iniciáciou do kultu (viaceré zdroje naznačujú, že áno, ale nie je to také jednoznačné)
- nie je jasné, či pre PC platia rovnaké pravidlá ako NPC, hlavne kvôli tomu, že táto edícia posúva power level postáv nahor ("protoheroes")
- nie je zatiaľ jasné, nakoľko sú zatiaľ dostupné dobrodružstvá k tejto edícii indikatívne pre nejaké demografické úsudky
- príručka zmätočne používa termín "get initiated into a cult" aj pre nadobudnutie lay membership (je to v Q&A)

Čo zatiaľ viem zrekonštruovať: Existuje viacero rôznych prístupov k metafyzickej skutočnosti Gloranthy. Teistický, naturalistický (šamanizmus alebo animizmus), nejaký filozofický, sorcery a podobne. (Vtipné je, že existovali v prostredí snahy tieto rôzne cesty rozumovo uchopiť, rôzne teistické panteóny ucelene klasifikovať a všetko to previesť na nejaký spoločný filozoficko-metafyzický základ. Akoby nájsť jednotnú "mechaniku" toho, ako funguje runová mágia, božská energia a podobne. Kľúčovými boli God Learners, ktorých snaha viedla k obrovskej katastrofe a zániku ich ríše. Niekde v tom je aj ponaučenie...)

Tým pre nás hlavným a asi aj najrozšírenejším je teistický, teda snaha spojiť sa s konkrétnym božstvom, obetovať mu, zasvätiť sa mu, požívať darov jeho moci a po smrti zasadnúť po jeho boku v jeho ríši. Zasvätenie do kultu znamená to, že svoju dušu spútaš s božstvom. Zasvätenie tiež znamená funkciu v kultovej/chrámovej hierarchii, napríklad zúčastňovanie sa na ceremóniách. Akt zasvätenia vyžaduje vykonanie troch skúšok (skill rolls), permanentné obetovanie 1 bodu POW a obety v hodnote 20L (ekvivalent ročnej mzdy - to tiež znamená, že z chudobných vrstiev bude menej zasvätených, zemania asi budú zasvätení všetci). Zasvätenec dostáva rune magic - bežné NPC pravdepodobne 1, max. 2 body a k tomu nejaké basic poľnohospodárske kúzlo, ktoré zošle raz za ročné obdobie. PC dostáva 3 body a je väčšinou zasvätené nejakému dobrodružnému (sub-)kultu a preto dostáva bojovejšie, "hrdinskejšie" kúzla.

Orlantská kultúra Dračieho priesmyku (najmä sartarskí Heortlingovia) je v drvivej väčšine teistická. Vyzerá, že proces prechodu do dospelosti začína vo veku 14-16 rokov u všetkých pohlaví a ukončený je vo veku 20-21 rokov. Dospelosť znamená možnosť obhospodarovať klanovú pôdu, skladať prísahy, byť v klanovom kruhu a pod. Obnáša prijatie do klanu (všetci okrem občasných vyhnancov, týmto dostávaš od klanového wytera spirit magic), prijatie do kultu ako laický člen (prakticky všetci: "Visiting an Issaries market makes you a lay worshiper, as much as literacy makes you a lay worshiper of Lhankor Mhy.") a prípadne zasvätenie (možno 60-70% populácie). (Detaily by mala vysvetliť pripravovaná dvojzväzková publikácia Gods and Goddesses of Glorantha.) Dračí priesmyk je špecifický aj tým, že je tu také vysoké percento zasvätených. Ak aj bežný farmár v zásade dokáže cez rune magic zosielať blesky (nehovoriac o tom, že každý člen klanu má spirit magic), takúto krajinu nie je jednoduché vojensky obsadiť. Zároveň to vytvára predpoklady pre Hero Wars, nadchádzajúcu mýtickú apokalypsu.

Možno jeden zo sto zasvätených sa stane Rune Lordom/Rune Priestom (náboženským vodcom).

EDIT: Kvôli vojne s Lunárnou ríšou a zvýšenému plodeniu detí po nej medzi dospelých spadá asi polovica ľudských obyvateľov Dračieho priesmyku.

[Markus]

A do toho samozřejmě působí zmínění šamani, kteří komunikují s duchy prostředí a jsou schopní přepínat se do spirituálního světa (což je v zásadě druhá rovina reality, ve které se pohybují duchové, většinou skrytí zrakům smrtelníků). Šamani sice bohy neuctívají, ale jsou součástí společnosti a v každé osadě bude pár šamanů, protože i věřící bohů potřebují nějak regulovat své vztahy s přírodními duchy – ti jsou vlastně bezprostřednější.

- nie je zrejmé, či iniciácia do klanu je súčasne aj iniciáciou do kultu (viaceré zdroje naznačujú, že áno, ale nie je to také jednoznačné)

- v rôznych edíciách boli zasvätenie a runová mágia rôzne mechanicky uchopené, preto nie je jasné, či "lay member" a "initiate" znamená to isté v rôznych edíciách

IMHO:

- V 16 letech jsi zasvěcen do klanu (rituál dospělosti) a zároveň se stáváš „lay memberem“ nějakého boha, s největší pravděpodobností šéfa bohů Orlantha (kluci) nebo jeho ženy Ernaldy (dívky). Budou existovat výjimky, ale rodiče tě nejspíš natlačí do jednoho z těchhle dvou. Ale dokážu si představit, že když máš mámu léčitelku, nechá tě vstoupit s Chalaně Aroy a podobně.

- Jako nově dospělý člověk si dost možná časem najdeš cestu k jinému bohu a staneš se i jeho lay memberem. Tady vzniká druhé členství.

- V pozdějším věku (18–20?) se staneš „initiate“ některého ze svých bohů. Nedokážu si moc představit, jak by se to mohlo dít zároveň s iniciací do dospělosti – na pozici „initiate už potřebuješ splnit nějaké podmínky, např. mít namaxované potřebné runy, což se IMHO děje především za dospělého života.

Matoucí je na tom právě ta dvojí/trojí inicitace ve dvou balíčcích: (1) do dospělosti + zároveň se stáváš lay memberem; (2) později se stáváš initiatem

Tohle je aspoň můj dojem ze čtení fór, ale nepovím ti, kde přesně jsem to četl. A máš pravdu, že číst oficiální fóra ti v hlavě udělá možná větší bordel, než kdybys četl jenom knihy, protože:

- v rôznych edíciách boli zasvätenie a runová mágia rôzne mechanicky uchopené, preto nie je jasné, či "lay member" a "initiate" znamená to isté v rôznych edíciách

Na fórech Chaosia najdeš lidi, co tu hru hrajou třeba 30+ nebo 40+ let a kdoví, odkud mají informace nebo jestli jsou vůbec schopní rozlišovat mezi nějakým kánonem a svými interpretacemi, které si za ta léta vytvořili. Naštěstí se tam pohybuje Jeff Richard, aktuální správce kánonu. Ale jinak je to vtipný chaos... a vlastně zábavný odraz reálných teologických debat, kdy se lidi přou o interpretacích základních principů herního světa a snaží se v materiálech za 40+ let dohledat nějaké kanonické vysvětlení. Jenomže já si dokážu představit, že i v těch příručkách za 40+ bude dost protimluvů , protože ten svět se vyvíjel. A mám dojem, že ta současná 7. edice záměrně provádí některé revize, které ve starých edicích nebyly... ale to vytváří o to větší zmatky, když se pak k tomu vyjadřují staří pamětníci.

===

Jestli nás tady čte někdo, kdo tu hru vůbec nezná, tak si asi klepe na čelo. A ano, přesně o tomhle je RuneQuest a Glorantha!

[Bifi]

IMHO:

- V 16 letech jsi zasvěcen do klanu (rituál dospělosti) a zároveň se stáváš „lay memberem“ nějakého boha (...)

- Jako nově dospělý člověk si dost možná časem najdeš cestu k jinému bohu a staneš se i jeho lay memberem. Tady vzniká druhé členství.

- V pozdějším věku (18–20?) se staneš „initiate“ některého ze svých bohů. Nedokážu si moc představit, jak by se to mohlo dít zároveň s iniciací do dospělosti – na pozici „initiate už potřebuješ splnit nějaké podmínky, např. mít namaxované potřebné runy, což se IMHO děje především za dospělého života.

Matoucí je na tom právě ta dvojí/trojí inicitace ve dvou balíčcích: (1) do dospělosti + zároveň se stáváš lay memberem; (2) později se stáváš initiatem

Súhlas. Vidím to tak tiež (v starších edíciách postava začínala ako 16-ročná, práve na prahu dospelosti). Zasväcovanie vyzerá, že nastáva okolo veku 20-21 rokov, ale dobrodružstvá majú aj 16-ročných zasvätencov ako NPC. Navyše to "maxovanie" rún IMHO nevyžaduje dospelosť, v Starter Sete sa píše: "An adventurer must have a strong affinity with one or more Runes shared with a deity to join its cult." Join a cult znamená už ako lay member.

EDIT: Ale v príručke (s. 274f) sa píše, že "To become an initiate, the adventurer must already be a lay member of the god of the cult and must share at least one Rune with a rating of 50% or more with the god."
Zároveň dôležité info: "If one or both parents were cult initiates, the adventurer may join simply by sacrificing 1 point of POW—no other tests need be made." To zahŕňa aj oslobodenie od nutnosti zaplatiť 20L!
A ešte: "Initiates must give at least 1/10 of their income and 1/10 of their free time to the temple."
"It is possible for an adventurer to be an initiate of more than one cult. (...) Adventurers must maintain a separate pool of Rune points for each cult they are a member of (...)"

Fakt to vyzerá tak, že mnohí ľudia na fórach nemajú poriadne prečítanú novú edíciu...

[Bifi]

Prenikanie do RuneQuest a Gloranthy
Štádium 5: Rozbiehanie

Informácie zo Starter Setu mi nestačia. Stále ma máta dilema z prvého štádia. Chýba mi detailnejší kontext, aby som hráčom vedel vysvetliť, aký význam mala napríklad bitka pri Nebezpečnom brode alebo prečo postavy pred začiatkom hry cestovali do Nochetu alebo Praxu a späť. A chýbajú mi aj mýty! Chcem čítať o Orlanthovi a ako zabil Slnko mečom, ktorý sa volal Smrť! Chcem čítať o ceste Svetlonosov do Podsvetia! A všetkom ďalšom, o čom ešte ani neviem!

Nainštalujem si King of the Dragon Pass. Menej ako manažment klanu ma však zaujímajú mýty a heroquesting. Pár hodín venujem čítaniu, avšak nevidím prepojenie na informácie k postavám alebo Jónovmu mestu, a už vôbec žiadnu väzbu na konanie a rozhodovanie postáv v RPG. Vraj ako dobrý úvod do Gloranty slúži aj komiks Prince of Sartar, ale vôbec sa nechytám.

Na internete si dohľadávam ďalšie informácie a začínam padať králičou dierou. Všade narážam na neskutočne fascinujúce fakty (a krásne obrázky!), ktoré sa však rozbiehajú do ďalších a ďalších nových tém. Ohromuje ma detailnosť a rozsiahlosť Gloranty. Mám pootváraných niekoľko stránok v prehliadači na počítači (Glorantha Wiki, Well of Daliath, fóra basicroleplaying.org), v prehliadači na mobile, v prehliadači na iPade, zároveň otvorených niekoľko knižiek súčasne, k tomu otvorený notes s poznámkami a nový OneNote adresár s ďalšími poznámkami. A navyše mám aj zopár PDF súborov ako masívny Guide to Glorantha alebo King of Sartar, ale k tým si vôbec neviem nájsť cestu. Všade len samé čriepky informácií bez podstatnejšieho kontextu, rozbiehavé vlákna informácií... Mám pocit, že potrebujem niečo konsolidované. Možno The Glorantha Sourcebook? Objednávam.

Z mojich poznámok priebežne bastlím súbor, ktorý má hráčov týmito základnými faktami k prostrediu previesť. (Súčasnú verziu prikladám aj pre náhodného čitateľa.) Informácie opakovane overujem, upresňujem, prepisujem. Výsledný dojem? Moja svieca vrhá svetlo na stohy a stohy kníh v potemnelej knižnici... áno, je to pre môj naturel fascinujúca cesta plná odmien, ale bude to trvať roky čítania a osvojovania. Je to vhodne strávený čas? Markus určite povie, že vedieť všetko nie je treba a to úsilie môže viesť k vyhoreniu. Súhlasím, ale ja som sa nikdy v rešeršiach nevedel obmedziť...

Bifi – RuneQuest 2:3
(Už veľmi neviem, čo tu vlastne trackujem... )

[Markus]

Nainštalujem si King of the Dragon Pass. Menej ako manažment klanu ma však zaujímajú mýty a heroquesting. Pár hodín venujem čítaniu, avšak nevidím prepojenie na informácie k postavám alebo Jónovmu mestu, a už vôbec žiadnu väzbu na konanie a rozhodovanie postáv v RPG.

Pro případ, že jsi to zatím nezjistil sám... King of Dragon Pass se odehrává v době kolonizace Dračího průsmyku novou vlnou lidí (konkrétně Orlanthi) z jihu (konkrétně z Heortlandu). Příběh té hry je o tom, jak zakládáš první zdejší království RuneQuest se odehrává na tomtéž místě nějakou dobu (z hlavy nevím) v budoucnosti, kdy už je kolonizováno, to království bylo dávno založeno, mezitím stihlo být dobytu Lunární říší a teď se zrovna osvobodilo.

Ale potěšilo mě, že jak ve videohře, tak v RuneQuestu stále figuruje důležitý klan Colymar. Evidentně nadčasový.

Mám pocit, že potrebujem niečo konsolidované. Možno The Glorantha Sourcebook? Objednávam.

Super, řekni pak, jaké to je. Já se tomu cíleně vyhýbám, protože se bojím, že to budou příliš „fakta pro fakta“ a nevyužiju to ve hře.

[Bifi]

Jedna z vecí, čo ma príjemne prekvapila, bolo to množstvo hviezdnych RPG dizajnérov, ktorí sa na Runequeste za tie roky podieľali. Okrem Grega Stafforda a Steve Perrina to boli medziiným Jonathan Tweet, Robin Laws, Jennelle Jacquays, Ken Rolston, Ken Hite, Sandy Petersen, Lynn Willis, Rob Heinsoo, Jason Durall...

[Bifi]

Pro případ, že jsi to zatím nezjistil sám... King of Dragon Pass se odehrává v době kolonizace Dračího průsmyku novou vlnou lidí (konkrétně Orlanthi) z jihu (konkrétně z Heortlandu). Příběh té hry je o tom, jak zakládáš první zdejší království RuneQuest se odehrává na tomtéž místě nějakou dobu (z hlavy nevím) v budoucnosti, kdy už je kolonizováno, to království bylo dávno založeno, mezitím stihlo být dobytu Lunární říší a teď se zrovna osvobodilo.

Jo, to som zistil. King of the Dragon Pass sa odohráva tristo rokov pred udalosťami v RPG pri znovuosídľovaní Dračieho priesmyku... dvesto rokov po Dragonkill, keď tam draci vyhladili prakticky všetko ľudské.

Nie je mi ale jasné, ako kúsky lore a klanové mechaniky voviesť do hry, resp. ako súvisia s tým, čo sa bude diať v RPG kampani. (Odpoveď je, že prakticky nijak, akurát by bolo fajn, ak by hráči mýty uvádzané v KotDP poznali.)

Ale potěšilo mě, že jak ve videohře, tak v RuneQuestu stále figuruje důležitý klan Colymar. Evidentně nadčasový.

Hej, domnievam sa, že je to základná os väčšiny klasických dobrodružstiev a hlavne úvodných produktov pre viacero edícií. Bežné je ešte hrať v Praxe (a možno za trolov), ale všetko ostatné je tak trochu okrajová záležitosť.

Super, řekni pak, jaké to je. Já se tomu cíleně vyhýbám, protože se bojím, že to budou příliš „fakta pro fakta“ a nevyužiju to ve hře.

Je to tak, je to faktografická kniha (to už ani nie je RPG príručka). Ale je tam hromada veľmi cenných informácií. Hodím anotáciu do databáze a neskôr to zrecenzujem.

[Markus]

Jelikož má diskuze o tom, jak se poprat s podrobnými světy, obecnější charakter a trochu tu zapadává ve spekulování o nuancích Gloranthy, dovolil jsem si ji oddělit a přesunout. Začátek tady.

[Bifi]

Prenikanie do RuneQuest a Gloranthy
Štádium 6: Obrysy

Po niekoľkých dňoch rozbiehavých informácií a zahrabávania sa do čoraz väčších detailov mi v hlave hranie RuneQuestu začína nadobúdať nejaké obrysy. Začínam sa zorientovávať v tom, ako to asi celé funguje a kde by sa to ako hra dalo zaradiť.

V hlave mám asi takýto model:

Tu je vidieť, že svet Gloranthy bol opakovane spracúvaný rôznymi hrami, ktoré majú aj rôzny záber. Jadrom je simulovanie činností postavy, ktoré je ústredným pre prakticky každú generáciu RPG okrem narativistickejšie orientovanej rady HeroQuest Glorantha (resp. skoršej edície Hero Wars). Stafford však pod menom Epic systém rozpracoval aj mechaniky pre simulovanie klanu (ktoré sa v upravenej podobe dostali ako manor systém do Pendragonu a tiež do počítačovej hry King of Dragon Pass) a systém pre wargaming väčších vojenských jednotiek (ktorý sa ako battle systém dostal do Pendragonu a dnes v nejakej podobe prežíva napríklad v The Armies and Enemies of Dragon Pass). Tu stojí za pripomenutie, že svet Gloranty má korene v roku 1966 ešte pred vznikom RPG ako hobby - a úplne prvá hra, ktorá tieto reálie stvárňovala, bola žetónová dosková wargame White Bear, Red Moon (1975). Táto hra simuluje Vojny hrdinov (začínajú udalosťou Dragonrise v roku 1625) v Dračom priesmyku, ktoré doteraz nikdy neboli zobrazené v RPG materiáloch, keďže tieto sa v drvivej väčsine odohrávali v rokoch 1608-1621. V pozadí je však už štyridsať rokov (!) pripravovaná Runequest Campaign, ktorá má postavy previesť obdobím 1625-1655, a ktorej obrysy sa dostali do predchádzajúcich faktografických publikácií ako Guide to Glorantha, The Glorantha Sourcebook alebo King of Sartar, a ktorej mechanika slúžila ako základ pre Pendragon Campaign (1985). Mimochodom, Runequest Campaign má vraj čoskoro vyjsť, ale veľmi nedúfam...

Späť k hre White Bear, Red Moon: Až keď jej fanúšikovia a zároveň hráči D&D - medziiným Steve Perrin - videli potenciál sveta Gloranthy pre rolovú hru, začal sa rodiť Runequest RPG. Avšak Runequest a Glorantha sú ešte z dôb, keď sa očakával a oceňoval dlhodobý hráčsky záväzok. Oblúk od nuly k hrdinovi (t.j. Rune Lordovi alebo Rune Priestovi) mohol v 2. alebo 3. edícii trvať 4-5 rokov. V súčasnej verzii (t.j. RuneQuest: Roleplaying in Glorantha, RQG) postavy začínajú na výrazne vyššej úrovni schopností, skúsenejšie a staršie - kým v starších edíciách si vyrobíš postavy na prahu dospelosti (16 rokov veku), v novej edícii už po vykonávaní nejakého povolania a zasvätení do vyššej pozície v náboženskom kulte (21 rokov) a so schopnosťami na úrovni "protohrdinov", vrátane napríklad runovej mágie. Avšak stanie sa hrdinom stále nejakú dobu trvá: ak sa postava chce stať Rune Lordom, tak si - podľa štatistickej analýzy na blogu God Learners - hráč počká 2-3 roky hrania a vývoja postavy (a to ešte musí vedieť, čo robí, a optimálne postavu v downtime zlepšovať). Čiže stále sme ešte v oblasti dlhodobého záväzku - a ako je vidno z tohto vlákna, dlhodobosť má zmysel aj z hľadiska prostredia, nielen mechanického vývoja postavy.

Inak to poňal HeroQuest Glorantha (HQG), ktorý je orientovaný narativistickejšie a má flexibilnejšiu mierku, takže je možné hrať rovno hrdinov (ale napríklad aj mladučkých klanových pastierov). Hráči síce stále musia ovládať nejaké reálie sveta, ale už sú tu nástroje na kolaboratívnu tvorbu herných prvkov ako napríklad vlastného klanu.

V tom tradične simulačnom modeli vyššie je jedna obrovská diera a irónia tohto dizajnu. Hra láka na to, že ideš hrať vo svete, v ktorom sú bohovia živou prítomnosťou, kde tvoje činy majú metafyzický vplyv, kde máš ašpirovať na to, aby si sa stal Hrdinom a vstupoval do ríše bohov, ale reálne: (a) na to začiatočné postavy nemajú a namiesto toho idú naháňať ukradnuté kravy, (b) hráč to má mať "za odmenu" po troch rokoch hrania, (c) na to neexistuje žiadny dizajn, jasné pravidlá, ani jasná oficiálna príručka, takže je to manažované buď cez explicitnú možnosť v konkrétnom dobrodružstve, alebo je to GM fiat jak vyšitý (a IMHO sa to nezmení ani keď vyjde pripravovaná príručka Heroquesting).

A k tomu Jeff Richards v rozhovore povie, že "dizajnovou chybou D&D je, že ti niečo sľubuje, ale začínaš hrať ako zero a najprv sa na ten sweet spot tretieho levelu musíš prepracovať. My to robíme lepšie a preto v novej edícii RQ postavy začínajú kompetentnejšie, in medias res". Pekný paradox. (Trocha to riešila HQG, ktorá bola aj v oblasti heroquestingu explicitnejšia, ale ten voľný prístup bez priehršte mechanických parametrov mnohým hráčom nevyhovoval.) A vôbec, všimol som si na fórach, v Youtube videách a podcastoch k RuneQuestu ešte jeden taký nešvar: vymedzovanie sa voči D&D. Inými slovami, pre Chaosium a RQ fan boys je merítkom kvality hry porovnanie s (čiastočne fiktívnym a karikatúrnym) D&D - a preto RQ nemá moderné dizajnérske ašpirácie á la PbtA (orientácia na procedúry, kolaboráciu, emergentné hranie) alebo OSR (random generovanie obsahu, pravidlový minimalizmus a flexibilita, emergentné hranie). Stále operujú tým, že "v D&D sa len bojuje, my sme naproti tomu tí vyspelí hráči". V niečom to sedí a je to hrozne super - že tvoja postava je zasadená do nejakého klanu, že si nesie so sebou reputáciu jej rodičov, že záleží na tom, koľko máš súrodencov alebo strýcov, že rozohrávaš psychológiu a spiritualitu postavy, že je v hre dobre poňaté náboženstvo... ale na druhej strane je to hrozne zaostalé (uväznené v mindsete 80. rokov s centralizovaným GMom) a tí ľudia nevidia, čo je dnes moderné hranie a dizajn.

Bifi – RuneQuest 2:4

[Bifi]

A teraz na pozitívnejšiu notu: Pripravujem online one-shot Runequestu na tento piatok (mimochodom, ešte sú voľné miesta!) a pripravujem si podklady pre geografickú oblasť na pohraničí medzi klanom Kolymar a klanom Šedých psov. Extrémne nadšenie! Tá krajina ožila pred mojimi očami, vidím ju, akoby som sa v nej prechádzal. Navyše dýcha históriou a medzikmeňovými vzťahmi a viem si predstaviť, že pri dlhšom hraní sa to aj dostane do hry ako vstupy pri hráčskom rozhodovaní.


EDIT: Včera som našiel ešte veľmi fajn a dobre zasvätený Youtube kanál s úvodom do sveta Gloranthy, aj keď to miestami nie je podávané úplne newbie-friendly: https://www.youtube.com/watch?v=FKJSZoupwAM

[Markus]

“RuneQuest je hra, kde všichni hrajou klerika.”

To je zatím nejlepší stručný popis, jaký jsem slyšel

[KDolecek]

Poznámky z dnešního hraní:
- Kognitivní přetížení je rozhodně riziko. Před hrou jsem četl připravený souhrn reálií od Bifiho, ale postavu jsem si vybral až na začátku sezení. V průběhu hry jsem pak občas vypadával, protože jsem se snažil rozluštit, co všechno teda ta moje postava umí, abych nepropásl nějakou zajímavou možnost. Že mohu nějak využívat i runy (které jako jediné byly na druhém listu) jsem zjistil, až když tak učinil Fritsz. Bifi to sice na začátku zmínil, ale on toho zmiňoval hodně . A to ještě hodně za nás Bifi přebíral (třeba lokace zásahů).
- Přestože to je procentuální systém, tak to není tak zlé. Moje postava na začátku kariéry už měla několik skore 50 %+ a zásah s mou hlavní zbraní 100 %. Má první zkušenost s procentuálním systémem, kde jsem se cítil kompetentně a spolehlivě užitečně.
- Hrát v plně realizovaném světě bylo hodně jiná od mého obvyklého "vytvoříme to, až to budeme potřebovat". Na jednu stranu, to byla další nálož na zpracování, ale zároveň to umožnilo zachytávat prvky, které se mohou hodit v budoucnu a nějak s nimi plánovat.
- Menší frustrace byla, když kostky nepadaly na znalosti právě těch daných reálií. Že jsme neidentifikovali nějakou zapomenutou bohyni, to je jedno. Ale když naše postavy nevěděly jestli si můžeme dovolit odmítnout pozvání k hostině od sousedního klanu, když jedeme přes jejich území, nebo jak naložit správně s mrtvým tělem, to jsem trošku rozhazoval rukama. Zároveň jsem z Gloranthy měl pořád hodně "adventure" pocit a tak mne taková neznalost trápila méně než v "naturalistických" hrách.
- Přišlo mi že na malinkém území je toho hodně a dokonce neznámé, neprozkoumané lokace, to mi přišlo zvláštní.
_ Spoiler dobrodružství: Měl jsem pocit, že jsem ve svém konání ovlivněn hrou. Na konci jsme se střetli s bohyní/mocným duchem probuzenou z dlouhého spánku. Její tělo bylo vytvoření z obětin dobytka a její služebník z kontaktu s ní zešílel. V jiné hře už bych ji nejspíš mydlil mečem. Ale pod vlivem diskuze v tomto vláknu, Bifiho informašního úvodníku a našeho probíhajícío sezení jsem si řekl, že tady se lidi modlí kde k čemu, obětiny jsou běžné a jeden šílený zločinec ještě nic neznamená. Tak jsem vystoupil vpřed a dojednal dohodu aspoň pro ten okamžik. Dobrý pocit to byl.
- Velmi se mi líbí ta kombinace hearth a epic fantasy. Jednou za čas postavy vykonají velké skutky, ale mezitím hledají uloupené krávy a řeší domácí problémy klanu. Vůbec celé to silné napojení na komunitu s herní mechanikou k tomu velmi oceňuji.