[Blog] Nord Ninja RPG

Sekce zabývající se tvorbou RPG produktů a souvisejícími tématy.
Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 22590
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Re: [Blog] Nord.Ninja!

Příspěvek od Jerson »

Jen když skupina přijde do už vyvražděného a vylootovaného dungeonu, protože si nepřečetla hlášení jiné skupiny, že už tam byli, nebo dokonce tato hlášení nejsou dostupná, tak to hráče z té druhé skupiny moc nepotěší.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: [Blog] Nord.Ninja!

Příspěvek od Markus »

Pěkný článek, Norde, rád jsem ti to přečetl, díky.

Narazil jsi na to, co asi všichni, co jsme West Marches nějak zkusili, a sice že je to hrozně nepraktický styl hraní. :) A samozřejmě se stává odstrašujícím, jak se nabalují další informace, o kterých by sis měl jako hráč udržovat přehled. Noví nepřijdou, a staří, jakmile na chvíli opadnou, už nedokážou držet tempo. Na těch screenshotech z Discordu je vidět, že tam máš hrozně moc dějů, a navíc se zdá, že jsou časově limitované? Takže nejen odstrašující složitost, ale ještě stresík z časového presu?

Zároveň ale píšeš, žes měl 10 stálých hráčů, které to bavilo, takže nevím, na co si stěžuješ! To mi přijde super, mít 10 lidí schopných tuhle komplexitu udržet a dlouhodobě hrát – závidím ti to. :) Ono podle mě West Marched přirozeně vykrystalizují v to, že vlažní odpadnou a zůstanou jen nadšeni. A jestli jsi jich měl 10, to je hodně dobré.

Neměl bys nějakou typickou ukázku zápisu, který už by složitý, že ho nikdo nečetl?
Uživatelský avatar
Antharon
Příspěvky: 6887
Registrován: 24. 10. 2007, 16:33
Bydliště: Šenkvice

Re: [Blog] Nord.Ninja!

Příspěvek od Antharon »

Jerson píše: 3. 2. 2023, 12:50 Jen když skupina přijde do už vyvražděného a vylootovaného dungeonu, protože si nepřečetla hlášení jiné skupiny, že už tam byli, nebo dokonce tato hlášení nejsou dostupná, tak to hráče z té druhé skupiny moc nepotěší.
Nepotrebujes zapis staci sa opytat, v meste pravdepodobne budu mat nejaku hospodu, kam sa chodia porozpravat, obchodnici si budu uzivat nahle bohatstvo a je dobre ak sa game maste nauci nepriamo poukazovat na tieto veci a hraci ak sa naucia tieto naznaky konzumovat.

Oh a vo west marches mavas navyse velikanske megadungeony, ktore sa nedaju len tak cele vycistit. Mozes vysekat jednu cast, ukoncit niektoru pribehovu linku, ale dobry dungeon by ti toho mal umoznit viac.
Moaaaar!!!! - [móur] - The provided level of material relevant to my interests is insufficient to meet my personal required needs.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: [Blog] Nord.Ninja!

Příspěvek od Markus »

Antharon píše: 3. 2. 2023, 13:39 Nepotrebujes zapis staci sa opytat, v meste pravdepodobne budu mat nejaku hospodu, kam sa chodia porozpravat, obchodnici si budu uzivat nahle bohatstvo a je dobre ak sa game maste nauci nepriamo poukazovat na tieto veci a hraci ak sa naucia tieto naznaky konzumovat.
Tohle je strašně krásná představa, ale nikdy mi to nefungovalo, protože:

- Moje příprava jde do obsahu dobrodružství a další výpravy a už trochu nezvládám připravovat si scénky ve městě, kde se budou šířit drby o činech předchozích výprav. Je to prostě práce navíc.

- Ve West Marches chci co nejrychleji přejít k obsahu výpravy, protože máme pár hodin a chci za tu dobu stihnout něco uspokojivého. Vyblokovat prvních 30 minut až hodinu „koloritem“ z města, kdy si odehráváme scénky v hospodě a posloucháme kupce, ale o nic nejde, vlastně oddaluje to, proč všichni na to sezení přišli.

Je to prostě věc, která může fungovat v souvislé kampani se stálou partou, kde ta hodinka tlachání ve městě může být vítaným zpestřením hry po pár sezeních akce. Ale v tomhle jednorázovém formátu mi to nakonec přijde nevhodné.

Samozřejmě jen moje dva centy a Nord to možná vidí jinak.

EDIT: Plus samozřejmě „jdeme do města sbírat drby o tom, co dělaly předchozí výpravy“ vyžaduje aktivní hráčský vstup a zájem. A hráči by museli sami chtít věnovat tomu čas, což většinou nechcou. Jako hráč nechci věnovat čas tomu, že budu poslouchat, co dělali předchozí hráči. Chci věnovat čas tomu, že budu něco dělat já.
Uživatelský avatar
Nordoslav
Příspěvky: 749
Registrován: 24. 10. 2017, 10:07
Kontaktovat uživatele:

Re: [Blog] Nord.Ninja!

Příspěvek od Nordoslav »

Markus píše: 3. 2. 2023, 12:58 Neměl bys nějakou typickou ukázku zápisu, který už by složitý, že ho nikdo nečetl?

Tam to hlavně kolidovalo s mou možností seznámit se Svitky skrze tuto kampaň nové hráče a tím pádem to ztratilo jeden z pro mě hlavních významů.

Záznamy mám všechny, jsem to archivoval, na ukázku pár:
Korgan (Tynian) — 06.05.2022 0:13
05. 05. 625 - Výprava na monstrum aneb z lovce lovnou zvěří snadno a rychle
Na další výpravu jsme vyrazili ve třech – já, Andriall a Sadimir. Původně měl jít ještě Zifran, ale ten se u brány v domluvený čas neobjevil, tak jsme vyrazili bez něj. Brzy jsme došli na místo, které nám dřevorubci popsali. Podle opálených stromů a stop drápů jsme poznali, že jsme tu správně. Zkoumali jsme občasné stopy po drápech, zdálo se, že je zanechala nějaká šelma velikosti pantera. Opálená místa na stromech byla zvláštně zvadlá, ale neměla zuhelnatělé okraje, vypadalo to spíš jako silně opařené hornou párou.

Sadimir pak usedl, zabořil prsty do hlíny a podařilo se mu vyvolat z paměti tohoto místa obraz několika okamžiků z přepadení dřevorubců. Obluda vypadala jako šupinaté křídlo nebo závoj plující nad zemí. V jednu chvíli se zastavila a začala se nafukovat, za okamžik vypustila do několika směrů okolo sebe proudy vřící páry, které opařily několik dřevorubců. Jiného pak zase švihla pařátem s drápy, a nakonec odplula pryč.

Byly jsme z toho trošku nesví, ale vydali jsme se po stopách. Andriall vytvořil malou veverku, kterou poslal napřed, aby šla před námi a varovala nás před nebezpečím. Kráčeli jsme asi hodinu a bez větších potíží sledovali stopy po vroucí páře v okolním porostu, když tu najednou přiběhla Andrialova veverka zpět a hlásila něco před námi. Přikrčili jsme se a začali se plížit, abychom se podívali, co nám vlastně hrozí. Když tu jsem se ke vší smůle zachytil kotníkem mezi kameny a hlučně spadl na zem. V tu ránu se najednou rozhrnuly větve před námi a přímo mezi nás skočila jakási divná nestvůra. Vypadala jako veliký pes, avšak ze hřbetu jí vyrůstalo zvláštní modré křoví s dlouhými šlahouny.
Andriall neváhal a proklál jí kopím, já svolal sílu chaosu a udeřil ji tak silně, že odletěla pár kroků zpět. Avšak byla evidentně velice hbitá a obratná, spíš jako opice než pes. Omotala se končetinami kolem větve a syčela na nás, šlahouny modrého křoví kmitaly kolem nás ve vzduchu. Sadimir zatím požádal okolní stromy o pomoc a společnými silami jsme tu zvláštní stvůru nakonec udolali.

Prozkoumal jsem divnou rostlinu a zdálo se mi, že je to jakýsi rostlinný parazit. Skoro jako by nějaký zvláštní kořen vrostl do té šelmy a začal ji ovládat. Z modrého kořene byla jasně patrná záře magie, tak jsem ho opatrně vyřízl a vzal s sebou pro pozdější výzkum. Vyrazili jsme dál.

Kolem poledne přiběhla za Andriallem opět jeho veverka, že je před námi čerstvá mrtvola jelena. A opravdu, vypadalo to, že ho něco zabilo vysloveně před chvílí. Pak jsme zaslechli, jak se něco pohybuje směrem k nám. V rychlosti jsme se trochu rozestoupili a najednou na paseku vpadla stejná vznášející se stvůra, jakou jsme viděli ve vizi, kterou vyvolal Sadimir, jen mnohem menší. Patrně nějaké mládě toho monstra, které jsme se vypravili ulovit.
Na nic jsem nečekal a vrhl po něm zapálenou petardu, Andriall přidal své kopí. Nestvůru jsme tím docela pochroumali, bohužel se začala nafukovat a připravovala se chrlit páru. Na nic jsem nečekal a rozběhl se pryč, to jsem ale netušil, že moji dva přátelé zůstali neohroženě stát a snažili se ji dorazit. Bohužel neměli štěstí a horká pára je zle popálila. Pokusil jsem se svolat síly chaosu a uštědřit té bestii poslední ránu, ale poněkud jsem přecenil své síly. Oslnivě se zablesklo a já ucítil nekontrolovatelný oblak magie šířící se na všechny strany. V tu chvíli se všechny okolní kameny zvedly a začaly se vznášet ve vzduchu. A jeden po druhém pukat v oblaku jisker. Dost mě to rozhodilo a v nastalém zmatku se té malé bestii podařilo utéct.

Trošku jsme se sebrali a rozhodli se, že už dnes dále nepůjdeme. Ze dvou posledních bojů jsme byli celkem pošramocení. Jelikož do večera zbývalo ještě dost času, chtěli jsme se podívat po okolí po nějakých zásobách. Andriall porcoval mrtvého jelena, abychom ušetřili své zásoby, a já se Sadimirem prohledávali okolí. Narazili jsme na další modré kořeny, podobné, které rostly ze psa. Všechno jsme vzali s sebou, třeba z toho půjde extrahovat nějaké zajímavé alchymistické ingredience.

Sadimir pak spatřil v puklině v zemi kus před námi další modrý kořen, který vypadal tak nějak větší a zářil modrým svitem. Jak se k němu přibližoval, měl čím dál větší pocit nepřátelství a nedokázal se vcítit do okolních stromů. Najednou se okolní stromy začaly výhružně naklánět a mlátit ho větvemi. Sadimir se rychle vrhl k puklině, tesákem vydloubl onen velký kořen a vytáhl ho ven, ale v tu chvíli dostal pořádnou ránu větví přes záda a padl bezvládně na zem.
Jak jsem to spatřil, přiskočil jsem k němu a zkoušel ho odtáhnout do bezpečí. To se mi podařilo, ale také jsem pár ran schytal. A pak jsem si všiml, že Sadimirovi na ruce, ve které držel ten velký modrý kořen, začalo pomalu rašit několik modrých výhonků. Naštěstí se za chvíli probral a jinak vypadal, že je v pořádku. Velký kořen jsme opatrně zabalili a uložili do batohu.

Raději jsme šli spát. Naštěstí Andriall vybral skvostné místo na přenocování, spal jsem jako nemluvně až do chvíle, než najednou slyším Andriallovo zařvání. Vzbudila ho veverka, že se blíží něco ohromného a nebezpečného. Rychle jsme vyskočili a rozhlíželi se kolem. Okolní stromy se začaly otřásat a na planinu vpadlo monstrum, které jsme znali ze Sadimirova obrazu. Na nic jsem nečekal a přivítal ho petardou. Hod se mi podařil, petarda bouchla tak silně, že se nám z okolních stromů sypalo listí na hlavu, ale monstrum se jen otřáslo a začalo se nafukovat.

Andriall zaútočil kopím a já hledal po kapsách, co bych mohl ještě použít. Našel jsem jen láhev oleje, a tu mě napadla spásná myšlenka – ještě mám schovanou roznětku, tak co tu potvoru polít olejem a zapálit? Mrsknul jsem láhev po obludě, ale moc dobře jsem se netrefil, velká část oleje stekla hned dolů. Zatím moji přátelé i přes nějaké šrámy získali převahu, podařilo se jim o pár kroků ustoupit a vrhli na monstrum i své lahve s olejem. Zapálil jsem roznětku, malý okamžik sledoval, jestli doutnák správně hoří, pečlivě zamířil a hodil. Bohužel zrovna v tu chvíli obluda vychrlila oblak páry, která mi popálila obličej, takže jsem se zapotácel dozadu a roznětka mi vypadla z ruky. Bleskově jsme se za ní podíval a viděl, že bych ji možná ještě stihl zvednout a znovu hodit.
Vrhl jsem se po ni a skoro bez míření ji hodil směrem na monstrum, které se vlnilo pár kroků přede mnou. Roznětka vzplála okamžik poté, co opustila mou ruku, až mi popálila všechny prsty. Na obludu důkladně potřísněnou olejem dopadla už koule letícího ohně. Olej okamžitě vzplál, vysoké plameny zahalily nestvůru a oheň začal konat své zhoubné dílo. Už se skoro zdálo, že bude po boji, ale obluda najednou rázně vyfoukla všechnu zbývající páru směrem pod sebe a vystartovala asi třicet metrů do vzduchu. Tam se opět nafoukla a začala padat přímo na nás.

Vrhl jsem se stranou, koutkem oka jsem ještě spatřil Sadimira, jak svou mocí tvaruje zemi a buduje val, který by jeho a Andrialla ochránil před padající koulí. Stihl to na poslední chvíli, ale i tak utržili spoustu popálenin, když nestvůra po dopadu explodovala v oblak vřící páry a letících cárů masa.

Unaveně jsem padl na zem. Bylo nám jasné, že bitvu jsme sice vyhráli, ale náš úkol tím nekončí – pořád tu jsou mláďata této nestvůry, takže musíme najít a zničit její doupě. Jakmile jsme se trochu sebrali, pokračovali jsme dál po stopách.

Zhruba po dvou hodinách únavné cesty listnatým lesem stromy zřídly a my došli ke strmému čedičovému srázu. Jelikož obluda dokázala plout vzduchem, bylo nám jasné, že naše další cesta povede nahoru. Sadimir zkusil pomocí tvarování země vytvořit hrubé schody, po kterých se mě a Andriallovi podařilo vylézt zhruba do poloviny srázu. Tam jsem zatloukl velkou skobu do skalní pukliny a od ní spustil lano pro Sadimira, který posléze vylezl za námi. S mírnými obtížemi se nám pak podařilo zbytek srázu zdolat pomocí dalšího lana s kotvičkou.
Na náhorní plošině pokračoval řídký les s nízkým křovím, takže jsme mohli poměrně snadno sledovat stopu monstra dále. Po asi míli najednou proti nám z křoví vyrazil zajíc. A za ním další. A ještě jeden. A pak jsme zaslechli i dusot kopyt a z křoví vyběhl jelen. Skoro se zdálo, že něco před námi plaší všechnu okolní zvěř. Andriall neváhal a jelena skolil zpoza stromu jednou ranou a hodil ho pak před nás jako návnadu.

Za několik okamžiků vystoupil z houštin před námi opět podobný pes nebo šakal s rostoucím křovím na hřbetě. Tento ale sotva šel, vypadal velmi zuboženě a potrhaně. Avšak jakmile spatřil mrtvého jelena, vrhl se k němu. Modré rostoucí křoví ovinulo ránu na hrudi mrtvého jelena a pak se zdálo, jako kdyby začalo vrůstat všude kolem dovnitř jeleního masa.

Už jsme dále nečekali a vrhli se do boje. A tady mě magie opět zklamala. Síla chaosu začala nějak reagovat s modrou rostlinou a jejími výhonky. Mrtvola jelena začala tímto křovím prorůstat mnohem rychleji a zároveň se rychle nafukovat. Vzápětí vybuchla ve smršti modrých výhonků a třísek, které zasypaly mě i Andrialla. Ještě teď mi pár třísek vězí v zádech a cítím z nich podivnou slabost.

Pro dnešek nám to už opět stačilo. Nalezli jsme místo vhodné pro táboření, rozdělali oheň a do večera už jen odpočívali. Noc proběhla naštěstí klidně a bez vyrušení, i když se mi nespalo tak dobře jako minule.
Ráno jsme znaveně vstali a vyrazili dál. Už jsme toho měli plné zuby a doufali, že doupě nestvůru už nebude daleko. Cesta klesala stále strměji a dle zvětralé půdy, pravděpodobně zvětralé ztuhlé lávy, to vypadalo, že sestupujeme do kráteru bývalé sopky.

Dno bylo téměř celé porostlé hustým křovím. Když jsme se prodrali skrz něj, dostali jsme se na malou planinku, téměř celou zakrytou hustými výhonky. Uprostřed, napůl zabořený do země, stál jakýsi zvláštní monolit, s prasklinou na horní straně, ze které vyrůstal nám už známý modrý kořen, který se koupal v paprscích modrého světla tryskajícího z praskliny. Občas jsme viděli, jak kořen vystřelil modrý trn tu po ptáčkovi, co letěl okolo, tu jen po okolních stromech.

Vypadalo to, že tento monolit je kořenem všeho tohoto zla. Vzpomněl jsem si na sochy v kostele, které taky věznily jakési bytosti nebo zvláštní materie. Možná, když se nám podaří ucpat puklinu a zasypat otvor, zlo se nedostane ven a nebezpečí bude zažehnáno.

Rychle jsme vymysleli plán. Sadimir se pokusí postupně vybudovat krycí zdi, které nás budou chránit před trnovými střelami. Přesuneme se těsně pod monolit, přesekáme kořeny rostoucí ze škvíry a Sadimir pak vše zasype a utěsní pomocí své schopnosti ovládat zemi.
Plán to byl dobrý a docela se nám i dařilo ho provádět. Dostali jsme se bez potíží až k monolitu a Sadimir právě kolem vršil první vrstvu hlíny, když tu z jeden trn strefil poblíž poskakující veverku. Veverka padla na zem jakoby bez života a ihned ji zahalily modré výhonky. Koule modrého křoví pořád rostla, až se rozhalila a vyskočila z ní obří, skoro metr dlouhá veverka hustě prorostlá modrými kořeny. A samozřejmě se vrhla na nás. Andriall ji zaměstnal svým kopím, ten kluk to s ním vážně umí. Já se pevně rozkročil a chystal se boj ukončit pořádnou ranou chaosu, když tu se proti mně všechno spiklo. Modré křoví kolem veverky vypadalo, že chaos přímo přitahuje. Můj úder snadno pohltilo a magie se rozptýlila do širokého okolí. Bohužel uvolněná energie byla tak velká, že se začaly bortit samotné hranice reality a pod Sadimirovýma nohama se začala otevírat mihotavá propast, vedoucí patrně do jiného světa.

Ten si toho skoro nevšiml a dál pěchoval hlínu a kameny kolem nebezpečného monolitu. Křikl jsem na něj a podal mu ruku, ať toho nechá a raději uteče. Sadimir utemoval poslední kamínky kolem monolitu a teď teprve se zdálo, že začal plně vnímat své okolí, ale už bylo pozdě. Definitivně mu ujely nohy a s výkřikem se zřítil do mihotavé propasti.

Rychle jsem zhodnotil situaci. V propasti jsem neviděl vůbec nic a neměl jsem jistotu, jestli Sadimir ještě žije. Nenapadlo mě, jak bych mu mohl v tuto chvíli pomoci, tak jsem popadl tesák a vrhl se na modrou veverku. Po posledním neúspěchu jsem byl tak vyčerpaný, že další úder chaosu bych přivolat nedokázal.
S Andriallem se nám ji podařilo společnými silami rychle zdolat, vrhli jsme se pak k puklině a začali volat Sadimira, ale neúspěšně. Než jsme se rozhodli, co dál, puklina se pomalu začala rozplývat, až zmizela docela. A Sadimir v ní zůstal!

Byla to pro mě velká rána. Už druhá výprava, na které jsem byl a někoho jsme na ní ztratili! Nevím, jak se po návratu budu moci podívat svým přátelům do očí. Faktem je, že hrozbu nestvůry napadající dřevorubce jsme úspěšně vyřešili. Nicméně umínil jsem si, že se sem vrátím a tajemství zvláštního monolitu se pokusím rozluštit.
28.4.625

Den po návratu z výpravy na létající ostrov se Jantar dal dohromady a rozhodl se opět promluvit s Kronikářem.
"Moudrý muži, víš, Rialan.. Určitě tam někdy byla! My jí nenašli, zabili jsme ji, JÁ ji zabil! Stalo se to tak rychle ten zatracenej ostrov nám padal pod nohama. Ona tam zůstala a to nemohla přežít." Jeho chvějící se hlas přeruší kronikář tím že mu položí ruku na rameno se slovy "klid chlapče, vezmeme to hezky od začátku." se zakončením věty se vlídně usměje.
Tak na začátku bylo zatažené ráno 26.4.625 kde jsme já , Boreus, Miria a Vargas vyrazili na cestu k ostrovu na stonku. Cesta k němu byla celkem jasná a přímá minuly jsme kostel kde byla naše první noc vzpomínek a došli celkem snadno až k ostrovu. Tam bylo vidět že se něco změnilo, Vargas byl na předchozí výpravě na ostrov a věděl jak to bylo předtím. Teď byl stonek s velkými trny držící ostrov omotán řetězy, na ostrově vyrostl plot z podobné rostliny jako byl stonek a část ostrova se odlomila a upadla v důsledku toho se celý ostrov naklonil. Volba kudy se tam dostaneme byla jasná ta část ostrova byla tak nízko že byla jen pár metrů od nás. Přes okraj na nás padala zvláštní mlha dělala něco podobného jako noc vzpomínek jen to uměla i přes den, to nás ale neodradilo a bohužel jsem to ani nebrali jako dostatečné varování. V okamžiku kdy jsme lezli nahoru nás napadli stíny a pokusili se nás zase vtáhnout mezi sebe ale povedlo se nám jich zbavit a dostat se na ostrov.
Na ostrově jsme hledali cestu do podzemí, našli jsme ten průlez v domku o kterém mluvil Vargas ale byl zamrzlí a v něm nějaké řetězy. Řekli jsme si že zkusíme najít jinou cestu a našli jsme kašnu s mrtvou vodou co otravovala okolí ale přímý vchod do podzemí jsme našli až v části kde byl ostrov odlomený. Tam jsme se spustili a dostali se do chodby, ta vedla do místnosti kde seděla velká socha s Gavegem v klíně. Bylo jasné že Gavega musíme dostat pryč a na to jsem se zaměřil. Ostatní jsme příliš nevnímal, ale Gaveg byl přikrytý krustou z pryskyřice a ta ho spojovala s tou sochou a já viděl jen jeden cíl a to dostat ho dosahu té sochy. Samozřejmě došlo k boji ale Gavega jsem od sochy oddělili a vydali se s ním na útěk. Proběhli jsme místností plnou menhirů svázaných řetězy, a tam nás socha přestala pronásledovat ale ostrov se začal dost otřásat. Zkoušel jsem volat Rialan ale bez odpovědi. S ostrovem to ale vypadalo dost vážně takže jsem se nakonec prolámali tím ledem s řetězy ven a tam jsem opět zkoušel volat Rialan a opět bohužel nic. Vypadalo to že ostrov padá nebyl čas moc hledat, jen utíkat. Stihli jsme doběhnout tak akorát aby za námi celý ostrov po několika kouscích odpadával a hroutil se do míst kde původně byl.Byli jsem pak tak vyčerpání že jsem zvládli stěží udělat tábor a nabrat síly do rána na návrat.
Kronikář si vše zapsal na chvíli se zamyslel a říkal “Chlapče Rialan na tom ostrově byla už dlouho a ani jedna výprava krom toho dopisu nenašla žádný důkaz že ještě žije, nevidím sebemenší důvod k tomu aby ses obviňoval z její smrti. Nikdo z nás si to tak nepřál ale ani nikdo z nás nenese odpovědnost za její smrt.” To Jantara trochu uklidnilo pak se rozloučil a odešel.
2. dubna 625
Zápis od Gilla

Konečně nějaká výprava pro mě. Když jsem zaslechl, že se plánuje cesta za místními ptáky Roa, bylo mi jasný, že by se moje maličkost mohla hodit. Tak jsem se přisáčkoval k Brévovi a Gavēgovi. Navíc mi už z toho zůstávání na jednom místě trochu hrabalo. Vím, že se moje pomoc ve vesnici hodila, ale už mě svrběly nohy touhou zase se někam vydat.

Řekli jsem si, že to na ostrov s ptáky vezmeme přes vesnici Modráků. Ještě lepší, konečně se seznámím s místními. Vím, že zatím náš způsob dorozumívání s nimi je velmi krkolomný, ale s tím snad půjde časem něco udělat. Už se nemůžu dočkat, až si vyslechnu nějaký jejich příběhy. Na Modráky jsme narazili dřív, než jsme čekali. Na jihozápad od vesnice jsme objevili obří kus ledu, někdo by mohl říct přímo ledovec, nad kterým probíhala velice lokalizovaná bouřka. Modráci měli kolem ledovce stany a do ledovce tunely, okolo tunelů ochranný runy. A v tom ledě vypadá, že je něco zmrzlýho. Zajímavý.
Ze stanu vylezla Modračka u který jsme si všimli, že má na levé ruce červenou skvrnu porostlou nějakými chlupy. Ale jen co nás zmerčila, ruku si okamžitě schvoala do rukavice. Hodně zajímavý! Myslel jsem, že se Modrácí moc neoblíkají a chlupy nemají. Zaujalo mě to natolik, že jsem moc nedával pozor, co si s ní Bréva povídal. Každopádně nám až řekl, že se máme klidit pryč, k ledu se nepřibližovat a že to má něco společnýho s nocí vzpomínek. Všechno jsem mu odkejval a na rozloučenou oné slečně podal ruku, samozřejmě jen ze slušnosti a ne proto, abych se aspoň přes rukavici mohl dotknout toho divnýho místa. Ne úplně překvapivě ji to dost nasralo, ale myslím, že to pořád může vypadat dost jako nehoda. Každopádně jsme se po tomhle incidentu klidili z místa fakt rychle. Bréva mi vyčinil, ale podle mě se toho zas tak moc nestalo. Ale taky jsem toho nic moc nezjistil. Kdybychom tak s nimi mohli mluvit!

Jak jsme tak pokračovali lesem, všimli jsme si, že nás dost divným způsobem sleduje bouřka. Jakože nepřirozeně, proti větru a přímo na nás. Divný. Že by to byla ta bouřka, co omlacovala ledovec? Poslali ji za náma Modráci? Tolik otázek. Obecně mám pocit, že zatím narážíme na nesčetně víc otázek než odpovědí, někdo by s tím měl něco dělat. V lese jsme narazili na věž, na které byly vyryté helmy na hlavách ve tvaru orla, medvěda, jaguára a vlka. Gavēg říká, že je to hodně podobný tomu, na co narazili na tom ostrově. Doufám, že z toho nebude žádnej problém. Pro jistotu jsem se zeptal místního jezevce, jaký z toho má pocity, ale prý je to dost v pohodě. Tak jsme nechali Gavēga chvíli obskakovat okolo a nahoře, nechtěl tu věž nechat být. Budiž, každej máme něco.
Nevím, co přesně tam udělal ale z ničeho nic z věže vytryskl rudej proud světla. Nemám s takovýma věcma moc zkušeností, ale neřekl bych, že to věští něco dobrýho. Navíc se ta helma orla začala hýbat. Pro jistotu jsem ji poškrábal za ušima, než jsme se od tama pakovali. Třeba se mu to líbilo, já nevím. Jak se urychleně přesouváme konečně do vesnice Modráků, slyším v hlavě hlas. Stůjte. Najdu si vás. Ostatní podle všeho slyší jen orlí skřeky, zábavný. Jak tak zdrháme, narazíme na hlídku Modráků. Vypadají docela nasraně když se dozví, že za to světlo můžeme my. Když udělám zvuk orla, vypadají ještě nasraněji. Každopádně zvuk jsem dělat nemusel, protože v okamžiku k nám přiletí gigantickej orel, tak velkýho jsme fakt ještě nikdy neviděli. Modráci se chystají k boji, Gavēg se schovává ve stromě a Bréva je fakt smutnej. No nic. Když se orel změní ve svalnatýho týpka a promluví naší řečí, vidím v tom příležitost.

Takovýhle mahco typy mají většinou strašně pokřivený vnímaní svojí vlastní důležitosti. Přehnaný ego ale nikdy nikomu neprospělo a dá se toho využít, když se člověk nebojí ohnout záda. A věřte mi, já už ohnul záda před mnohem horšíma zjevama, pokud z toho pro mě něco koukalo. Tady z toho mohl koukat můj život a toho si popravdě dost cením. Tak jsem mu řekl, jak je nám líto, že jsme ho vyrušili a že si vážíme jeho vznešenosti a ať nám prosím ve své neskonalé moudrosti odpustí naši nerzvážnost, jsme tu nově a nevíme co děláme, jsme trochu idioti, bla bla. Prostě standardní snůška keců, která ale funguje. Pff, nemohlo by to být jednodušší popravdě. Dá nám kámen, kterým ho můžeme přivolat, řekne nám, že jsme jeho otroci a pakuje se pryč. Za mě dobrý. Klidně budu něčím otrokem, když si u toho můžu dál dělat co chci, jak to i vypadá.
Akorát Modráky to dost nasralo a poplivali mi boty, než odešli. Popravě si ale svýho života vážím víc, než svých bot. Pokusil bych se to s nima urovnat, ale ani mi nedali příležitost. Tak ať. Bréva vypadá pořád nešťastně a Gavēga zajímá jenom ten kámen. Fakt ty jo, ještě že jsem tady s nima, byli by jinak úplně ztracení. Vzhledem k událostem jsem se rozhodli do vesnice Modráků nakonec nejít a utábořit se tady v lese. Bréva má naštěstí s sebou stan. V noci se něco dělo, ale já chtěl jen spát. Když mě Gavēg vzbudil, že sem jde bouřka, tak jsem se jen převalil na druhej bok. Samozřejmě, že nám bouřka nic neudělala. Ráno jsem se dozvěděl, že za náma v noci byla Modračka, co se s náma nechtěla moc bavit a pak na nás zase šla bouřka tím nepřitozeným způsobem. Můžou to na nás fakt posílat oni?

Ráno jsme se sbalili, vydali se zpátky do naší vesnice a půjčili si tam loď, kterou jsme se teda jakoby konečně vydali na ostrov s ptáky Roa. Cesta byla klidná a už za pár hodin veslování jsme zaslechli jejich zpěv a zahlédli jejich blyštící se peří. No nádhera, možná jsme to tak měli udělat rovnou. Na ostrově jsme narazili na nějakýho Modráckýho stařešinu obklopenýho ptákama. Upřímně, takhle nějak bych si taky představoval svůj důchod. Každopádně není čas ztrácet čas. Nastalo nejlepší zjištění celý výpravy. Aspoň pro mě teda. Týpek uměl mluvit řečí ptáků Roa a protože já rozumím řeči zvířat, rozuměl jsem i jemu! Přátelé, taková radost. Konečně si někoho z nich můžeme vyslechnout. S někým můžeme mluvit! I když teda mluvit... já to bohužel ještě neumím, takže konverzace byla dost jednostraná a z naší strany Bréva pořád musel psát ty svoje klikyháky. Ale jsme na dobré cestě. Úplně mi to udělalo radost, co vám budu povídat.
Dozvěděli jsme se, že ti mňeňavci se jmenují Strážci. Mají s Modráky konflikt už od nepaměti, ale podle mě je to škoda, protože oba mají stejný nepřátele. Jen Modráci Strážcům vyčítají, že je nezajímají vedlejší škody a Stážci si myslí, že Modráci jsou jejich vězni. Jakoby jestli tohle znamneá být vězeň Strážců, tak asi dobrý. Vysvětlil jsem mu, jak to vlastně bylo s tou věží a že je to všechno nedorzumění, že Strážcům falkt nic nedlužíme. Prý se za nás ve vesnici přimluví. Zkusil jsem se zeptat i na ty divný bouřky, ale to jsme si bohužel moc nerozumněli. Nakonec jsme se domluvili, že si Roa určitě můžeme odvézt, ale asi se na to nebudou v jeho vesnici dívat mnoc s láskou. Můžeme prý podstoupit nějakej jejich rituál očisty, kdy nás ponoří pod vodu a budou nás soudit duchové vody. Prý to podstupují všichni Modráci. Že by to mohlo pomoct dokázat, že to myslíme dobře. Jen musíme stařešinu přemluvit, aby nás vůbec nechal, ale s tím by nám tenhle stařík prý taky mohl pomoct.A taky to je problém pro naše budoucí já, teď bereme ptáky a jedeme domů.

Ale určitě bych rád využil nějakého volného času a vrátil se za ním na ostrov. Co všechno bychom ještě mohli zjistit, když můžu jeho povídání bez problému poslouhat. A taky mi to otevírá dveře, jak se docela efektivně naučit jejich jazyk. Vypadá to nadějně!
Za tento příspěvek děkují uživateli Nordoslav:
Markus
Ahoj, já jsem Nordst Fuchs a tohle je DRAČÁK: THE NEXT GENERATION!
:!: Fantasy PbtA které klade důraz na fikci v kulisách povědomé fantasy, ale zároveň je tam hodně originalnich prvku, které z her dělaji nové zážitky.
:!: Jednoduchý systém tvorby postav, který ovšem nabízí mnoho možností a voleb na výběr a produkuje unikátní, nezaměnitelné a velmi hratelné a zábavné charaktery.
:!: Jednoduchý systém hry ve kterém můžete hrát aniž byste nad ním museli pořád přemýšlet.

:arrow? Vše o pravidlech a o hrách zde: https://discord.gg/Mks4DzzMJ7
:arrow? A vlákno tady: https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php?t=16363
Uživatelský avatar
Passingby
Příspěvky: 1595
Registrován: 13. 10. 2021, 16:41

Re: [Blog] Nord.Ninja!

Příspěvek od Passingby »

Takovýhle styl zápisů je...

(a) Účinný způsob, jak hráče roztřídit na ty, kterým takový zápisy vyhovují, a ty, kterým nevyhovují. (Což samozřejmě může být účel.)

(b) Peklo. U žádného z nich není TL;DR přehled (který se hodí mimo jiné třeba když v 10 zápisech někdo bude hledat ten, který se týká nějakého místa, předmětu nebo události) - co jsme chtěli udělat (příp. proč), co jsme našli důležitého, koho jsme potkali, co se stalo... Dlouhý zápisy je určitě potřeba jasně dělit na krátký odstavce, jak to má Tynian, v těch wall-of-textech se hledá hrozně blbě. Taky může pomoct důležitý názvy a akce vypíchnout tučně, ale to se možná ztratilo při kopírování z Discordu. Beletristický zápisky jsou fajn v době, kdy je člověk sepisuje, ale po delší době jsou pro nějaký hledání informací prakticky nepoužitelný.

(EDIT Však se Markus taky ptal na tak složitý zápisy, že je už nikdo nečetl... :doh: )
Naposledy upravil(a) Passingby dne 3. 2. 2023, 14:24, celkem upraveno 1 x.
Verify you are a human.
It's just an overreaction. In a few months, nobody will remember the drama.
Uživatelský avatar
Antharon
Příspěvky: 6887
Registrován: 24. 10. 2007, 16:33
Bydliště: Šenkvice

Re: [Blog] Nord.Ninja!

Příspěvek od Antharon »

Tento zapis je sialene krute nekonecny a uprimne ihned ma odradil od citania.
Výprava XXXIX. - rok 284 ppm (po probuzení matky)
Ve Nezmrzlově, vesnici pod horou Ledový tesák, Děti mraků rozhlásily, že jsou pány hory. Na létajícím ostrově porazily šíleného čaroděje Dagona, kterému patřila tamní opevněná věž. Pak uzavřely s démonkou Malatoch, která ostrov udržuje ve vzduchu, smlouvu, dle které za každou duši čaroděje či magického tvora, kterou jí obětují, dostanou 100 let levitace. Nakonec Děti mraků pomohli trpaslíku Gruinu Ardokkovi vyčistit trpasličí doly od zkameňující nestvůry můdůzy a souhlasily, že se do dolu na úpatí jejich hory trpaslíci vrátí a obnoví jeho provoz.
Z markyho som nedavno vytlkol takyto format s tym, ze by bolo fajn dostavat to z casu na cas ako kompilaciu na mail, napriklad raz mesacne. Ja som totiz momentalne presne ten typ obcasneho hraca, ktory nestiha drzat tempo s kampanou a hoci ho zaujima, stale sa od nej viac a viac vzdaluje a straca zaujem.
Moaaaar!!!! - [móur] - The provided level of material relevant to my interests is insufficient to meet my personal required needs.
Uživatelský avatar
Passingby
Příspěvky: 1595
Registrován: 13. 10. 2021, 16:41

Re: [Blog] Nord.Ninja!

Příspěvek od Passingby »

Antharon: Marky měl TL;DR přehledy už od začátku, ale pak to nabobtnalo velkým množstvím frakcí a lokací, se kterýma hráči nijak neinteragovali (protože na to by výpravy musely být mnohem častěji, což by zase ale vedlo k dalším nárůstu objemu informací, takže je to takovej začarovanej kruh).

Nicméně tady jsme na návštěvě u Norda :wink:
Verify you are a human.
It's just an overreaction. In a few months, nobody will remember the drama.
Uživatelský avatar
Bifi
Motivátor; Moderátor
Příspěvky: 7484
Registrován: 3. 3. 2005, 12:24
Bydliště: hanzové mesto Brémy

Re: [Blog] Nord.Ninja!

Příspěvek od Bifi »

Mňa na Nordovom článku zaujal koncept od začiatku to ťahať vo viacerých GM-och. Má s tým niekto skúsenosti?
"Modern roleplayers own too many rule books and not enough story books and history books." :arrow? Play the worlds, not the rules
Môj príležitostný Youtube kanál Karpatské bunkre


Obrázek
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Nordoslav
Příspěvky: 749
Registrován: 24. 10. 2017, 10:07
Kontaktovat uživatele:

Re: [Blog] Nord.Ninja!

Příspěvek od Nordoslav »

Záznam online přednášky "Jak vést hexcrawl"

https://nord.ninja/rpg-teorie/jak-vest- ... avecu-e01/
Za tento příspěvek děkují uživateli Nordoslav tito uživatelé (celkem 2):
Jerson, Mag
Ahoj, já jsem Nordst Fuchs a tohle je DRAČÁK: THE NEXT GENERATION!
:!: Fantasy PbtA které klade důraz na fikci v kulisách povědomé fantasy, ale zároveň je tam hodně originalnich prvku, které z her dělaji nové zážitky.
:!: Jednoduchý systém tvorby postav, který ovšem nabízí mnoho možností a voleb na výběr a produkuje unikátní, nezaměnitelné a velmi hratelné a zábavné charaktery.
:!: Jednoduchý systém hry ve kterém můžete hrát aniž byste nad ním museli pořád přemýšlet.

:arrow? Vše o pravidlech a o hrách zde: https://discord.gg/Mks4DzzMJ7
:arrow? A vlákno tady: https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php?t=16363
Uživatelský avatar
Nordoslav
Příspěvky: 749
Registrován: 24. 10. 2017, 10:07
Kontaktovat uživatele:

Re: [Blog] Nord Ninja RPG

Příspěvek od Nordoslav »

2 nové recenze na blogu

Undying Sands – je dobrý nápad tahat hexy náhodně?
https://nord.ninja/nord-doporucuje/undy ... y-nahodne/

Stygijská knihovna – je opravdu tak dobrá, jak se o ní říká?
https://nord.ninja/nord-doporucuje/styg ... o-ni-rika/
Za tento příspěvek děkují uživateli Nordoslav:
kin
Ahoj, já jsem Nordst Fuchs a tohle je DRAČÁK: THE NEXT GENERATION!
:!: Fantasy PbtA které klade důraz na fikci v kulisách povědomé fantasy, ale zároveň je tam hodně originalnich prvku, které z her dělaji nové zážitky.
:!: Jednoduchý systém tvorby postav, který ovšem nabízí mnoho možností a voleb na výběr a produkuje unikátní, nezaměnitelné a velmi hratelné a zábavné charaktery.
:!: Jednoduchý systém hry ve kterém můžete hrát aniž byste nad ním museli pořád přemýšlet.

:arrow? Vše o pravidlech a o hrách zde: https://discord.gg/Mks4DzzMJ7
:arrow? A vlákno tady: https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php?t=16363
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: [Blog] Nord Ninja RPG

Příspěvek od Markus »

Na to, jak jsi ty Undying Sands vlastně strhal, jsi jim dal ještě celkem pěkné 3 1/2 hvězdičky. :) (respektive nindžy)
Jinak ale tvoje postřehy zní velmi rozumně, díky za článek.
Vlastně za oba, i tu knihovnu.
Uživatelský avatar
Nordoslav
Příspěvky: 749
Registrován: 24. 10. 2017, 10:07
Kontaktovat uživatele:

Re: [Blog] Nord Ninja RPG

Příspěvek od Nordoslav »

Má někdo dobrodružství, které by byl rád, kdybych mu odehrál, otestoval a zrecenzoval? Jediná podmínka musí to být fantasy oneshot.
Ahoj, já jsem Nordst Fuchs a tohle je DRAČÁK: THE NEXT GENERATION!
:!: Fantasy PbtA které klade důraz na fikci v kulisách povědomé fantasy, ale zároveň je tam hodně originalnich prvku, které z her dělaji nové zážitky.
:!: Jednoduchý systém tvorby postav, který ovšem nabízí mnoho možností a voleb na výběr a produkuje unikátní, nezaměnitelné a velmi hratelné a zábavné charaktery.
:!: Jednoduchý systém hry ve kterém můžete hrát aniž byste nad ním museli pořád přemýšlet.

:arrow? Vše o pravidlech a o hrách zde: https://discord.gg/Mks4DzzMJ7
:arrow? A vlákno tady: https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php?t=16363
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17447
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: [Blog] Nord Ninja RPG

Příspěvek od York »

Výhledově určitě ano, ale všechno mám zatím rozdělaný.
Uživatelský avatar
Selhan
Moderátor
Příspěvky: 3812
Registrován: 2. 3. 2016, 13:33
Bydliště: Pankrác
Kontaktovat uživatele:

Re: [Blog] Nord Ninja RPG

Příspěvek od Selhan »

Mám jich cca 10 v dungeonové kuchyni :D
Toto všechno jsou jen nějaké mé naprosto subjektivní dojmy.
Odpovědět

Zpět na „RPG tvorba a design (aneb Kreslicí prkno)“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 hostů