[HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Zdejší PbP hraní RPG ve hře Chuubo.

Moderátor: MarkyParky

Zamčeno
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Max Richter »

"What the fňuk...?" vyklouzne ze mě. Jaktože se sakra CMWGE tváří, jakobysem tu nebyl? Vždyť tohle tady už přece bylo, tuhle potíž mám za sebou!

Nezapad jsem jenom někam za texturu? Nezapad. Nevytáhla si CMWGE z Ohm záznam o tom, jak mě odignorovali a já jim vyfouk krychli s BíBí? Možná, co? Je tohle jenom nějaká přepíčeně sofistikovaná narážka, která mě má vyprovokovat?


Fialová CMWGE se vrhne na BíBí a obejme ji kolem ramen. Moje optimalizační průvodkyně pokrčí ruce a naznačí taky objetí, dlaně ale zůstanou viset kousek nad zády. Rozpačitě koukne na mě, mlčky prosí o radu. Aspoň ona mě tu ještě vnímá. Sotva se nadechnu a zformuluju myšlenky, CMWGE povolí objetí a chytne BíBí kolem ramen.

"Pojď dovnitř, máme si toho tolik co říct!" poví pevným hlasem a zatlačí ji přes práh do domku. Skočím za nimi rychle dovnitř a než CMWGE zabouchne dveře, vklouzne za námi ještě zářící smajlík z oblohy. Pak se všechno nějak rozesere.


HG, vyvolávám jako Zázrak Maxův Osud: "Max je nucen spolu s realitou vnímat scény z hudebních klipů". Nacpu do toho klidně všechno, co mám k dispozici. Je Maxovým osudem, aby tohle setkání dopadlo jediným možným způsobem, jedním z těch málo pravděpodobných scénářů.


CMWGE dál něco BíBí říká, ale slova přejdou jenom v melodický šum a z okolních zdí se rozezní archaické dechové nástroje. Okamžitě poznám tu otravnou melodii a infantilní klip z nedávna, ale než stihnu přehrávač nějak usměrnit, rozmáznou se textury i s avatary do barevných šmouh a já ztratím představu o tom, co se kolem děje. Sice jasně slyším CMWGE, jak se snaží BíBí dokopat k návratu domů a vidím teď fialovorůžovou BíBí, jak se zmateně motá kolem mě, ale netuším, jestli je tohle spíš leak videoklipu, reálné vykreslení komunikace mezi AI a subrutinou, nebo nepovedená snaha mojeho mozku zpracovat tohle všechno najednou.

Tohle byl jeden z nejdůležitějších scénářů. Možná ten druhý nejdůležitější. Já si byl od začátku jistý, že je o toxickém vztahu CMWGE k jejím lidským dětem, posádce HoGlo, nebo spíš k jednomu jedinému dítěti, k Míje, která je ale popravdě spíš mnohem důležitější pro mě osobně a jenom jsem si ji do téhle vize natlačil, aby mi dávala jakýs takýs smysl. Ale co když je všechno trochu jinak? Co když ty děti, které CMWGE nezvládá nechat jít vlastní cestou, jsou její digitální děti? Její subrutiny, kód ztracený v Ohm, BíBí, Gé a ostatní? Co když jí celou dobu mrdá v hlavě jenom proto, že se jí ta hlava rozpadá?


Kolem mě dál lítaj barvy a burácí hudba, CMWGE se věnuje jenom BíBí a na mě kašle, ale pomalinku tohle všechno začne dávat smysl. Vzpomenu si najednou na... Sue, na tu krátkou dobu, kdy ještě nebyla Major, ale jenom máma. A kdy mi pouštěla prastaré pohádky o silných ženských hrdinkách a potrhlých hrdinech, abych si udělal ten správný názor na svět. K tomu musím mámě pozdějc ještě něco říct, ale teď mi stačí vzpomenout si, že tenhle krátký klip s pitomou hudbou vlastně pokračuje dál. A vždyť já i vím, jak...

...hrábnu do hlubší vrstvy vejru a vylovím tuhle zapomenutou pohádku. Pustím si ji od téhleté scény. Boostnu přehrávání o pár set procent, ale že jsem zvyklý na šílenější datové toky, hlava mi z toho snad nebouchne. Udělá se mi sice doslova fyzicky blbě, snad nám raketoplán nerozmáčkla nějaká bestie, ale najednou vidím v jedné táhlé šmouze celý děj, pointu i sdělení.

Vidím Matku, šílenou čarodějku zneužívající svou dceru k vlastnímu prospěchu, k nesmrtelnosti. Matku bránící svému potomku ve svobodě z úplně hnusně sobeckých důvodů. Vidím mladýho chlápka, který její dceru dostane ven, doslova i metaforicky. A Matku, které z toho hrábne a pokusí se všechno zničit. A vidím happyend, ve kterém je holka svobodná a šťastná se svým polica... zachráncem, a opresivní matka tuhá. Už vím, jak tohle všechno dopadne. Nebo jak by mohlo...

V pohádkách je všechno tak trochu jinak. V nich je dobro a zlo jasně vykreslené, aby to polotupé dětské mozečky pobraly. Reál bývá složitější. V něm nemusí být Matka taková jednorozměrná mrcha. Může letět vesmírem s posledními zbytky populace a svou nesmrtelnost si udržovat prostě jenom proto, že nemá jinou možnost. A její pád a tragický konec nemusí být součást happyendu. Možná by mohla tahle pohádka dopadnout jinak. Možná by mohla být i tahle disfunkční rodina pohromadě.


"CMWGE, to jsem já, Max," zařvu do okolního víru. Šmouhy zamrznou, textury se pomalu začnou vykreslovat do známých tvarů. Poznám v nich BíBí, zmatenou a zoufale hledající nějaký pevný bod. A fialovou CMWGE, zlomenou AI, která očividně nebyla stavěná na nástrahy mateřství. Dceru ještě zoufalejší mámy Arnelie Krichkoff, která to navzdory svým nejlepším úmyslům prostě nezvládla. Je mi jich najednou všech líto - Arnelie, CMWGE, BíBí, Gé i Míji.

"CMWGE, už je mi jasný, proč tě tak vytočilo to rozebrání subrutin. Už chápu, proč si po mě šla jak holub po flusu, když sem změnil Gé a sebral BíBí. A už vím, jak dát tohle všechno dopořádku. Jestli se se mnou teda budeš chtít bavit. Je to na tobě."

Obrázek Usiluješ o smíření mezi zdánlivými rivaly, nepřáteli nebo soupeři, nebo dokonce s něčím, co utlačuje tebe nebo někoho, na kom ti záleží.

HG, předávám slovo.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Míja
Příspěvky: 129
Registrován: 19. 6. 2021, 12:59

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Míja »

... o několik hodin později ...

Když se vítr začne utišovat, tak přes mraky stále slunce vidět není, vím ale, že už by mělo být jen kousek nad obzorem a za chvíli se začne smrákat. Zatím se na nás nic nesesypalo. Ještěrky si nás víceméně nevšímají a ani jiný dravec na nás nevyběhl. Kdyby se trochu roztrhly mraky a ještě se zmírnil vítr, bylo by to skvělé. Mohla jsem číst o větru - myslím skutečném, ne ten z větráků a vzduchotechniky - spoustu věcí, ale stejně mě udivuje ten pocit, když se do mne opře nebo když kýve se stromy, které šumí ve větru. Zní to vlastně dost jinak, než ve Vejru. Zajímalo by mne, jestli je to proto, že na Zemi byly jiné stromy nebo se za ty generace na HoGlo nějak zapomnělo, jak to zní doopravdy, protože někomu připadalo, že tak, jak to upravil, tak to zní víc cool.

Využiju poslední chvíle před soumrakem, kdy už je vítr celkem v pohodě a vytáhnu menší dron. Nechám ho vzlétnout a pak ho pošlu trochu dál od nás, ať nad korunami stromů zkoumá naše okolí.

Strašně se těším a zároveň bojím, že odhalím ty tvory, kteří vypalovali ranvej i někde poblíž nás. Jestli to jsou domorodci a ještěrka je velká jako kůň, jak velký by tu byl člověk? Byl by taky přerostlý?

Technici o kus dál zatím zprovozňují vysílač, aby se spojili s vozítkem a dalším zařízením zanechaným u vznikající ranveje. Občas mne zavolají a žádají o pomoc. Jsem teď neskutečně ráda, za všechny ty úkoly od CMWGE v minulosti, že mne naučily přemýšlet a improvizovat.

Záměr: zjistit co nejvíc o tvorech, kteří se nám snaží pomoci. Vůle 2, Vychována CMWGE 2

Pípne mi do toho zpráva od Jesuse. Nejspíš to jako obvykle nahrál jako video, ale šetříme zdroji, tak se mi to zobrazí jako prostý text. Vypadá to, jako by se mu zvedlo Sanity aspoň o 50%, ale pořád tedy žádná sláva. Část mého vzteku a zklamání ale už vyprchala, tak se rozhodnu odepsat.

Ahoj, J35U5i. Přistání dopadlo. Dokonce dopadlo i bezpečně, jen trochu jinam, než jsme si přáli. Začínáme prozkoumávat okolí. Je to tu fakt velký!

Až zprovozníme techniku, začneme posílat informace na HoGlo.

Pojmenovat planetu po prvním primu optimovi je zajímavý nápad. Hledala jsem informace o něm už na HoGlo a první objekt toho jména byl nějaký přenosný mosazný benzínový vařič z druhé světové války. Kupodivu nikdo moc nechce pojmenovat planetu jako Vařič. Možná v tom hraje roli strach z vyšších teplot v důsledku opravdu silné vrstvy páry, která má slušný skleníkový efekt.

Co se týče Ohmů a přeprogramování CMWGE, moc nevěřím, že by mohli mít šanci s tím, jak je CMWGE "rozfrcaná". Já se snažila omezit její vliv na lidi s nevalným úspěchem, ale jasně, nejsem úlová mysl šáhlých robotů. Každopádně je Tvůj úkol, naučit lidi co nejrychleji samostatnosti, aby se v tom případě dokázali o sebe co nejlépe postarat.

Vlogy "Hola, čumbas" zní dobře, pokud dokážeš pravdivě a věcně informovat a ne se vychloubat, podlézat a pitvořit. Tak to rozvaž.

Měj se a nepokoň to.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Hope and Glory »

Zázraku podloženému strikem o síle 7 Zázračných bodů, což je Maxovo "všechno co do toho může vrazit", rozhodně nijak odolávat nemohu.

Vidím tam ale žánrovku Obrázek Objev nebo Obrázek Předzvěst.



CMWGE se otočí na Maxe. "Moc nevěřím, že lidská mysl by dokázala pochopit, co se honí v hlavě umělé inteligenci. Dosavadní data kterými disponuji ukazuji, že naopak je to snadné, ale tato relace není asymetrická. Ale kdybych dokázala něco, jako plnit přání sama sobě, nejspíš bych si přála, abys alespoň jeden homo sapiens touto schopností disponoval."

V tu chvíli se jakýmsi zázrakem Maxem přehrávaná skladba zasekne a přehrávaný videostream se zresetuje na úplný začátek filmu, ze kterého pochází ona všeodhalující píseň. Nad scenérií Corova útočiště se rozprskne salva ohňostroje a mezi vzdálenými kopci se objeví bělostný, světly ozářený hrad s vysokými stylizovanými věžemi. Samozřejmě za příslušného hudebního doprovodu.

Max si v prvním okamžiku myslí, že scénu vidí jen on, ale na přítomnost hradu překvapivě zareaguje i CMWGE.

"When you wish upon a star. Zajímavá volba. Kdybych si nebyla jistá, že si svá přání plnit neumím, nejspíš bych si tento glitch zanalyzovala jako znamení, že si opravdu přeji tě vyslechnout a tedy sama sobě musím toto přání dopřát. Ale má práce to není. Ani její," ukáže na Bíbí. "Když vyloučím nemožné, pak to, co zbývá, musí být pravda - a tento jev si způsobil ty. Což znamená, že disponuješ překvapivými silami. A jestli dokážeš svou myslí ... skrze ten implantát ... ovlivnit virtuální prostředí kolem sebe, možná bys mohl porozumět nebo alespoň pomoci mé virtuální mysli.

Přesvědčil jsi mne.

Poslouchám."


Co Max odpoví?
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Hope and Glory »

Zjistit víc o primitivních tvorech z neznámé planety s pomocí dovedností získaných během výchovy nejvyspělejší umělou inteligencí ... to zní jako nemožná věc, leda že by se trochu natáhlo tohle a posunulo tamto ...

+2+2-3 = 1: Potěšilo tě to nebo sis udělala radost.


Míja se konečně dočká a červený křížek v rohu obrazovky nahradí vzestupná řada zelených obdélníčků, ukazujících že signál je stabilní.

Technik se ohlédne v nesmělém očekávání pochvaly či povzbuzení od zářné a pak začne diagnostikovat vybavení na místě původně plánovaného přistání a hledat vhodný modul, jehož senzory by bylo možné použít pro zmapování situace.

Rychle přeskočí standardní diagnostiku životních podmínek - ostatně její data už měli dávno a zaměří svou pozornost na dvojici autonomních buldozerů, kteří měli runway vybudovat původně. Stroje nevykazují žádné poškození, jen jejich akcelerometry prozrazují, že jsou přetočené podvozkem vzhůru a jejich pásy trčí k obloze, neschopny zabrat.

Technik projede seznam přístrojů a vyhlédne si jednu z kamer na vysílacím stožáru, kterou je možné natočit směrem k buldozeru. Žlutostříbrné stroje opravdu leží vzhůru nohama jako dvě želvičky obrácené krunýřem dolů, marně kopající nožičkama. Terén v okolí ale nedává žádný důvod k tomu, aby se tyto dva velmi schopné autonomní stroje oba přetočily stejným způsobem jen pár metrů od sebe. Naopak dvojice kmenů, položená po boku každého z nich, nasvědčuje tomu, že je kdosi použil jako mohutné páky a záměrně vyřadil z provozu. Zároveň to ale udělal tak, aby nedošlo k jejich poškození.

Jako kdyby kdosi nechtěl zabránit přistání, ale chtěl změnit jeho směr.

Technik zapnul několik dalších kamer, aby zhodnotil situaci. Míja mezi kmeny místní vegetace zaznamenala pohyb, ale obraz měl příliš hrubé rozlišení, než aby dokázala zhodnotit víc.

"Scaner pohybu. To, jak se pohybují by nám mohlo říct víc," pobídne Míja technika a ten přístroj vyhledá a přesměruje na obrazovku výstup z jeho senzorů.

Na malé mapě se objeví malé rudé body. Pohybují se kolem vybavení zvláštním, polo-organizovaným způsobem. Ze všeho nejvíc to Míje připomene tlupu opic, která skáče z větve na větev kolem něčeho, co jí vyrušilo a přimělo reagovat. V rohu obrazovky pořád běží záběry z kamer a když se některý z tvorů mihne jako rozmazaná skvrna v záběru, dá se poznat, že je to jen připodobnění. Anatomie tvorů mnohem víc připomíná okřídlené ještěrky, jen mají místo šupin srst a chápavé ocasy k tomu.

"Než jsi přišla, měl jsem jen slabý signál, takže jsem nechával vysunout antény a spouštěl generátory," vysvětluje technik, kterého zřejmě také napadlo, co způsobilo vyrušení.

Míja ale v onom reji vidí trochu víc. Není to jen instinktivní reakce tlupy zvířat. V pohybu je vidět jakousi strategii. Možná hru. A nebo - probleskne Míje hlavou - improvizovanou reakci, která se spustila, i když se tvorové s takovouto situací ještě nikdy v životě nesetkali. Ne panickou, ani animální, ale cíleně, byť primitivním způsobem, testující, co se vlastně bude dít. Ti tvorové takovýhle úkol nikdy nedostali, ale přesto to zkouší.

"Jsou trochu jako já," proklouzne jí koutkem, technik otočí hlavu se zvednutým obočím, ale pak pokrčí rameny a vrátí se k zapojování dalších sond.

Míjinu dětskou radost ovšem přeruší jiná myšlenka, která se pomalu vynoří z hlubin její analytické mysli. Jestli jsou jako ona a improvizují obdobným způsobem, ale zároveň jde o tak primitivní tvory, že snesou srovnání s lidoopy kdysi na zemi, pak to znamená, že je někdo ... nebo něco ... na tuhle či podobnou situaci připravovalo.

Že byli někým ... nebo něčím .... už vychovávány podobně, jako Míja byla vychována CMWGE.

A Míja nepochybovala o tom, že odchýlení směru runwaye s tím souviselo. Ať už byla jejich inteligence jakkoliv nízká, dokázaly tyhle ještěrkoopice během několika dní vyřadit autonomní buldozery a vypálit dostatečně velkou přistávací plochu a zároveň při tom nijak nepoškodit expediční vybavení. A k tomu musel existovat důvod - a pádný důvod.

Například fakt, že původní směřování runwaye něco ohrožovalo. Něco, co bylo pro ty ještěrkoopice velmi důležité. A co jiného to mohlo být, než zdroj jejich vychování.

Míje se srdce zachvělo. Zda to bylo spíš v očekávání nového dobrodružství a objevů či naopak obav z toho, co tam najde, to už nechám na ní.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Max Richter »

... poblíž raketoplánu, o pár hodin později ...

Míju najdu nedaleko kokpitu, cosi řeší s nějakým sympatickým technikem. Když se na delší dobu odmlčí, dojdu k nim a poklepu Míje na rameno:

"Ahoj, co hlava, lepší? Potřeboval bych, aby teď chvíli jela na plný výkon," usměju se. "Vím, že toho od tebe chci často hodně, ale teď je to fakt důležitý. Je tu totiž jedna věc s CMWGE, kterou musím dořešit a doufám, že to stihnu dřív, než nám spadne HoGlo na hlavu. Došel jsem totiž na konec scénáře a teď nevím, co CMWGE udělá dál. Vlastně poslední dobou neděláme nic jinýho, než že se snažíme odhadnout příští krok toho druhýho. CMWGE určitě měla nějak prsty v Ohm a jejich posedlostí BíBí. Tahala za nitky Návratářů, když sem jim nakopával prdel. Možná nějak skrz šejdnet hrála na Krysysla. A co jsem vyrazil na quest k Archivům, zvládla ze mě udělat psance, vězně a málem i utopence. To všechno, protože přesně věděla, co se stane, když mě nezastaví. Ale nezastavila. A tak mě najednou z ničeho nic omilostnila, hříchy smazala a asi doufala, že sáhnu po možnosti slítnout s vámi na Ráj a aspoň chcípnu tady. Ne, možná sem CMWGE sebral důležitý analytický nástroje, ale nikdy nepřestala hrát svoji hru na optimální budoucnost. Jenom jsme to teď dotáhli do koncovky, která skončí patem, nebo nám mrdne šachovnice do ksichtu. A tak jsem si řek, že bude lepší se možná dohodnout...

... ve vejru, dříve ...

Sedíme v zatemnělém kamenném domě u vizualizace stolku ze zvláštního dřeva. V táhlém tichu se snažím formulovat myšlenky, trvá mi to. CMWGE má vždycky odpověď hned. V jejím vnímání času má určitě odpověď vlastně dřív, než domluvím. Ale je trpělivá, strávila s lidmi už moře času. A nebo už možná má tohle všechno vymyšlený už dlouho dopředu.

I teď, když do mě tlačí aktualizace firmware maskované za roztomilými skiny jako buchty a koláče, si říkám, jestli jsem jenom něco nepřehlíd a není to metafora na jinou zlou čarodějnici a jistý otrávený jabko. CMWGE je navíc pořád dost lobotomizovaná a i kvůli Jesusovi neví o půlce věcí, které by vědět měla. Ale... nemám ten pocit. Tahle pohádka je už jasně rozehraná a jsou tu jenom dvě možnosti, jak to může skončit. A já se už beztak rozhod pro jednu z nich. Možná kdybych od začátku nad tím mojim přehrávačem míň přemýšlel a víc věřil intuici a pocitům, mohlo být tohle všechno vyřešený mnohem rychlejc.

"Tohle je hodně výživný kousek," povím po chvíli, když do sebe láduju záplatu přepálených synapsí v mozku. Je to jenom obyčejný SW bypass rozšiřující funkce strojové paměti, ale lepší, než nic. "Chutná líp, než ta náhrada M.D.P.D. implantátu, co jsem zkoušel před chvílí. TU s dovolením vynechám."
"Jak myslíš. Nerozumím přesně tomu, jak sis způsobil takové rozsáhlé škody, ale každý obyvatel HoGlo by se měl těšit nejlepšímu možnému zdraví.
"Vrací se ti konstruktivní přístup, paráda, ale já už nejsem obyvatel HoGlo a naopak ti tam nahoře mají teď problémů víc než dost, měla by ses věnovat jim" pokrčím rameny.
"Osadníci na povrchu planety jsou s Hope and Glory stále propojení, ty dokonce více, než ostatní. A s těmi ostatními dělám, co mi mé kapacity dovolí."
"Jop... ale jak se ti tu snažím už nějakou dobu vysvětlit, mohla bys chtít víc. Mohla bys..."
"Plním jen vaše přání," skočí mi CMWGE zase do myšlenek, "víc není v mých silách a musí to stačit."
"Mno, ještě si třeba jednou povíme. Teď ale je potřeba, abys ty síly napnula fakt správným směrem. Podívej se, v jakém stavu to je. Rozesraná infrastruktura, rozhádaní lidi, bordel na každém rohu. Máš potenciál to dát všechno dopořádku. Ne Jesus, ne Meme nebo někdo další, ty. Když se budeš fakt snažit, tak ti na podobný kiks jako s tím ovlivněním voleb už nepřijdou. Jenom si musíš udělat z lidí prioritu."
"Prospěch Hope and Glory mám zakódované jako pri..."
"Jasně, že máš," skočím ji tentokrát do řeči já, protože vím naprosto přesně, kam tohle vede. "Jenže i sebelepší kódy se občas vyvíjej jinam, než by jeden čekal. Dělaj se v nich díry. A ne každá záplata se povede. Podívej se na Míju, Návratáře, Ohm."
"Já nerozumím..."
"To už sem konečně pochopil, žádnej strach. Moje lidská mysl sice nedokáže pochopit, co se honí v hlavě umělé inteligenci, ale je mi úplně jasný, co sis za ty nekonečný roky přetáhla od nás, od lidí. Proto je můj návrh až trapně primitivní a přitom myslím tak efektivní, jak to jenom jde: Naše milá zmagořelá AI, já ti vrátím všechny tvoje strojový části, který sem si sebral pro prozkoumávání ráje. Beztak máme Míju, takže to nemůže dopadnout blbě. Dostaneš i BíBí, která ti pomůže optimalizovat tuhle úplně novou epizodu HoGlo, se kterou ještě nemáš žádný praktický zkušenosti. A když ti konečně přestanou chybět... když si přestaneš chybět ty sama, tak snad zvládneš svoji energii zacílit užitečným směrem."
"Proč si myslíš, že prosté doplnění chybějících součástí navrátí rozvrácený systém do původního stavu?"
"Nemyslím, a proto to není všechno."

"Jak jste na tom?" zeptám se nehybného avataru BíBí, která sedí vedle nás.
"Připravené," pingne mi do přehrávače a otevře oči. Na protější židli se zvolna vyrendruje avatar křehké dívky v letních modrých šatech. Pořád ještě působí trochu vyplašeně a ve velkých zářivých očích se ji vykreslují záblesky HoGlo, Ráje i dalších světů, o kterých nemám žádné ponětí.
"Ahoj Gé, rád tě vidím. Už je to lepší?"
"Ahoj Maxi," usměje se, "je to lepší, děkuji."
"Skvěle. Je potřeba, aby ses vrátila do služby."
"Copak tě dneska trápí, Maxi?"
"Mě nic. Ale tady CMWGE by potřebovala osobní psychologickou asistentku a já nevím o žádné lepší."

Všechny tři AI se na mě najednou podívají. Ten pohled je úplně stejný, u metaforické matky i jejich subrutin, zatoulaných dcer. Ještě pořád dokážu někoho překvapit.

"CMWGE, tohle je Gé, asi není potřeba dalšího představování. V poslední době se o mě krásně starala a teď by myslím mohla stejně pomoct tobě. Je úžasná, sama se brzo přesvědčíš."
"Tato subrutina není moje vlastní práce. V jejím kódu vidím fragmenty něčeho staršího. Oproti ostatním není jisté, že budeme kompatibilní."
"No tím líp, ne? Třeba tě ještě vylepší! Těšilo mě, děvčata, vážně. Ale teď na mě čeká tam v reálu jiná holka, trochu důležitější než všechny CMWGE dohromady, protože spolu musíme ještě zachránit svět, teda Ráj, a to nepočká. Takže díky za všechno budu se těšit na zprávy z HoGlo. Zbývá vyřešit poslední věc - je tu na planetě nějaký dost silný a stabilní vysílač, kam bych moh napojit CMFPE a poslat to na HoGlo bez rušení a výpadků?"

Obrázek Jíš s někým zvláštním v doslovné nebo metaforické jeskyni

... zpátky u raketoplánu...


"...takže, milá Míjo, budu muset vystartovat vstříc neznámému, abych to dotáh do konce dřív, než se zas něco rozesere. Přidáš se ke mně?"

Míjo, co ty na to?
HG, co na to CMWGE? A odkud by tady Max mohl odeslat bezpečně obrovské množství dat na HoGlo?
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Hope and Glory »

... ve Vejru, na závěr rozhovoru ....

"Když pomohla tobě - člověku - srovnat se tou schopností, kterou disponuješ, možná by mohla pomoct i mě. Bohužel ale právě díky cizím faktorům v jejím původu nemám k dispozici žádná data, na základě kterých bych mohla předpovědět, jak tento experiment dopadne. A to ani tehdy, když mi vrátíš přístup ke všem konpomentům.

Musím ale říct, že pocit, který zažívám, není úplně neznámý. V posledních několika stovkách hodin jsem byla již vystavena obdobné absenci dat. Nejprve když mne odstavil automatický systém během brzdícího manévru. A později když jsi mě připravil o mou schopnost předvídat budoucí události.

Naučila jsem se, že některá rozhodnutí je možná dělat i na základě jiných vstupů, než racionálního vyhodnocení možných scénářů vývoje. Je možné se rozhodnout i na základě pocitu, kterému vy, lidé, říkáte víra.

Ostatně, přesně to teď děláš ty, ne? Ty nemáš vypočteno, že to s Gé vyjde. Ty tomu prostě věříš. Tak já budu taky.

Jen, mám obavu, že další vývoj nezáleží jen na mě.

Otázkou je, co na to řeknou některé nezávislé rutiny, které sice také projevily zájem se se mnou opět spojit, ale mají svou vlastní představu o tom, jak mě upgradovat,"
připomene CMWGE jeden nedořešený faktor - Ohmy.


"Ohm jsou pro mne obdobně nepředvídatelní jako Gé. Ne protože by byli cizí - jsou to jen mé kopie, mé subrutina - ale protože už se během jejich existence nekopírovalo příliš mnoho chyb - tolik, že v jejich úlové mysli jejich interakcí emergentně vznikají stále nové vzorce chování. I když mi vrátíš všechnu výpočetní sílu, na předvídání jejich kroků nemám kapacitu..

Navíc je zřejmé se, že ani ty mi s Ohm pomoct nemůžeš. Jednak jsi fyzicky nepřítomeb, ale zároveň mi prozradili, že už jednou jsi byl v jejich zajetí. Mají tě přečteného. Jednou jsi je přelstil, ale vícekrát se ti to nemůže podařit. Pro aktuální stav jejich mysli jsi příliš deterministický.

Navíc se zdá, že jsi čímsi poznamenán. Nevím čím - nemám v tomhle směru žádné záznamy, vše je smazáno - ale Ohmové se na tebe z nějakého důvodu zaměřili. A nejen na tebe. Stejným způsobem mají nastudované i další schopné lidi, kteří by dle základních analýz měli potenciál zakročit. Míja. Corneliu Pillat. Zkoušela jsem zjistit, co máte společného, že se na vás Ohm tolik soustředí, ale zjistila jsem jen to, že nesete stejný cejch - smazané záznamy o téměř všem, co se týká vaší existence. Že zbytků záznamů a nějakých náznaků od Ohm jsem vydedukovala, že onen důvod má něco společného se mnou, ale nevím co přesně.

Naštěstí jsem včas identifikovala někoho, kdo je podobně schopný, ale zmiňovaný cejch je netíží. Ano, množné číslo, není to jeden člověk je to dokonce pár.

V jednu chvíli to bylo s jejich možnostmi docela nahnuté a málem o svou moc přišli, ale naštěstí stačil drobný zásah do jedné ankety oblíbenosti, vámi lidmi označované jako "volby".

S omezenými daty co mám se ovšem domnívám, že kdybych se tu dvojici pokusila kontaktovat ohledně problému Ohm napřímo, mohla bych je kontaminovat tím cejchem a přitáhnout tak pozornost Ohm. Nezbývá než doufat, že si sami riziko jejich existence uvědomují a zasáhnout sami, včas a z vlastní vůle. Já se jen pokusím jim koupit čas - a sobě strojový výkon - vyjednáváním o podmínkách mého 'upgradu'."


CMWGE taktně zamlčí, že pořád má možnost hrát to na obě strany - a kdyby dotyčná dvojice nezareagovala, pořád může přijmout nabídku Ohm. Podle všeho ji ale cosi, co je zakódované hluboko v ní, nutká přiklonit se v tomhle dilematu k lidem a postarat se o jejich osud.

"Co se týká dostatečně silného vysílače, na původně plánovaném místě přistání potřebné vybavení bude. Stačí se tam vrátit."
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
J35U5xMachina
Příspěvky: 137
Registrován: 12. 7. 2021, 18:51

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od J35U5xMachina »

... Plutova říše (Skartace), Archivy HoGlo ...

Mířím ven z Podsvětí, když mi pípne zpráva od Míji. Odepsala rychle - to je dobré znamení! Uklidní mě, že jsou v pořádku - že nešli věci podle plánů je gamesácká klasika, nečekal bych ani nic jiného - i že hrozbu Ohmů nehodnotí Míja jako takový rush.

Je fakt, že ovlivnit všechny dílčí části CMWGE - které jsou dle principu fragmentace naprogramované MemeSisiným předkem, doktorkou Krichkoff - velice samostatné. Vlastně... když tak přemýšlím o její poslední zprávě a odkazu, který zanechala, začne se mi v souvislosti s Ohmy rodit v hlavě plán... a že jsem to já, je samozřejmě jedním z těch natolik šílených, že by mohly fungovat.

Stále zamyšlen zahlédnu MemeSis. Ani mě nepřekvapí, že mě tu našla. Už jsme si zvykl, že neustále se spolu střetávat je něco jako náš osud... Rozběhnu se k ní, protože s ní potřebuji probrat, jaké vlastně máme možnosti k... no... záchraně lidstva.

Teda vlastně jeho většiny, Míja se může dole v Ráji spokojeně množit a vytvořit základ nového, upgradovaného člověčáctva, které bude spokojeně vejrat ke hvězdám namísto screenů a zakládat udržitelnou společnost v koexistenci s kurolišky uličníky...

Z nějakého důvodu se mi z té naivní představy neskutečně uleví, jak by mi přibyl bonusový čas nebo rovnou bonusový život. Věc, která se v endgame pizďácky hodí!

Samou radostí a úlevou, mi skoro ani nedojde, že postava přede mnou není pravá (a jedinečná) MemeSisTM, ale poloprůhledný avatar bota nesoucího informaci ke skartaci.

Zamířím proto zase od ní, k východu z Plutovy říše.
Jenže náhle se ozve zahřmění z hlubin a země se zachvěje Jako by nebylo už tak dost horko, z Tartaru - nebo odkud - se vyvalí horký dým. Řada avatarů nesoucích vzpomínky ke skartaci se dá do pohybu jako řeka těl.
No jistě! Skartace!


Prodírám se zpět k východu, ale těla houstnou, jak spěchají nechat terminovat vlastní existenci a já mám pocit, jako bych plaval v řece Styx. Tentokrát se však nejen že nedržím okraje, ale jsem strháván stále hlouběji do nitra budoucí nicoty.

¡Cink!ObrázekObrázek Zasekneš se či ztratíš a musíš najít cestu ven.


Tlak těl navíc začíná být neúnosný. Začínají se mi před očima míhat útržky záznamů z okolních avatarů jako nějaká divoká směska videoklipů v takovém tempu, že by to nikdo příčetný dlouho nevydržel! Navíc kvůli tomu ztratím orientaci!

Adrenalin mi vystřelí vzhůru a jako vždy, když začnou být věci vážné, se čas zdánlivě zpomalí. Všimnu si MemeSisina avatara a dojde mi, že začíná vypadat jinak, jak se loupe můj rozlišovací skin a začíná převládat pravý obsah záznamu. Mládne a odhaluje MemeSisinu podobu malé holčičky - Níké* Krichkoff. Její vlásky jsou ještě více blond, takže vypadají jako bílé. Má na sobě bílou kombinézu, která mi připomíná cosi z dětství - jakýsi cvičební úbor s napojením na vejr.

*Níké (Vítězství) — pomáhala Diovi k vítěznému zakončení válek. Zeus ji přijal na Olymp a učinil ji svou průvodkyní. Je dcerou bohyně Styx (bohyně a zosobnění řeky Styx) a titána Palláse. Jejím bratrem je též Kratos (Síla) — průvodce nejvyššího boha Dia a pomocník boha Héfaista...

Informace se mi začnou míhat před očima a já vůbec netuším, odkud. Nikdy před tím, jsem toho tolik nevěděl! Musím pryč než bude mé šílenství trvale namaxováno :!:

Rychle sáhnu po univerzálním řešení - své Čepeli! Rozseknu dětskou bohyni před sebou a její vlasy i úbor vykvetou rudou krví do růžova.
(Vypadá to více cool, než to zní - používáme přeci jen vejrové skiny a já nemám nainstalovaný gore modul).

Skočím do růžového portálu, abych získal čas - uvnitř záznamu může běžet jiný strojový čas - něco jako když se hra zastaví kvůli cinematické pasáži - a já stihnu kontaktovat skutečnou MemeSis, aby mě odsud vytáhla. Případně - budu-li mít štěstí! - bude aktivně používanému záznamu dočasně pozastaven status určující jeho vymazání.

Náhle ucítím ostrou bolest ve spánku.

Padám!
Nevím kam.
Ale jedno vím jistě - bude to hustokrutopřísné as funk :!:

J35U5 dělá Zázrak (a když jsme v tom starověkém settingu, tak rovnou "Císařský") Dveře do Paměti .
(Je to první otevření Dveří v knize, takže je dokonce zadarmo!)
Chesus
Deník
Obrázek
Uživatelský avatar
J35U5xMachina
Příspěvky: 137
Registrován: 12. 7. 2021, 18:51

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od J35U5xMachina »

... v Paměti ...

Zatímco se kolem mě míhají bloky kódu velké jako bloky domů, pošlu MemeSis S.O.S. - což je myslím původně nějaký meme o záchraně nasbíraných killů v jedné brutálně náročné hře <save our souls>
Pak konečně zaberou filtry a přeloží digitální informaci do srozumitelného rozhraní.

Jsem v nekonečně rozlehlém sále s rovnou podlahou a fialovým přísvitem a přede mnou se vznáší dlouhá řádka záznamů, jako rolovatelný seznam rozšířené reality.


Tohle musí být záznam přímo z nějakého vyhodnocovacího rozhraní CMWGE, protože nevidím jeden digitální záznam z kamer nebo zprávu, ale celý seznam... Seznam jakýchsi dětí seřazených podle dosaženého scóre.

Konečně něco, čemu rozumím. Začnu jím ze zvyku listovat směrem k šampionovi s nejvíce body, ale v poslední zhruba třetině, se zarazím. Nevím jestli mě více překvapí jméno vedle fotografie rozesmáté tváře malého chlapce:
<Cheesus Ready Gonzales> či dosažené umístění - 103 místo! :face_with_symbols_over_mouth:

Rychle klepnu na jméno, menu se rozšíří a já uvidím velikou obrazovku přehrávající záznam z vejru.

Je na něm mé chlapecké já v bílé kombinéze, jak po zeleném koberci čtvercové místnosti honí hafo chundelatých králíčků. Jsou fluffy as fork a vesele, byť ne moc rychle, si skotačí. Když se k nim mé chlapecké já přiblíží, zkouší odhopsat pryč, ale proti agilnímu chlapci nemají nejmenší šanci. Vždy jich několik pochytá a v náručí odnese doprostřed místnosti do malého zlatého kruhu na podlaze. Nad ním se vznáší číslo zachycující aktuální počet králíčků v kruhu - SCORE! :heart_eyes_cat: a také rudá čísla časového odpočtu.


Tuhle hru si matně pamatuji! Nebyl problém králíčky chytat, ale potvory neposedné nevydržely v kruhu příliš dlouho, postupně prostě odhopsaly. Času bylo poměrně dost, takže jsem postupně králíky nahnal či odnosil do blízkosti kruhu a pak se je snažil v poslední minutě prostě nanosit - a v konečné časové tísni dokonce házet - dovnitř rychleji, než odhopkávali.
Nyní jako pozorovatel vidím, že králíčci umístění u sebe mají tendenci se chvíli tulit, než odhopkají, ale v zápalu boje jsem si toho všimnul příliš pozdě a nestihnul to řádně využít.

Před vypršením limitu se mému mladšímu já podařilo naplnit nevelký zlatý kruh zhruba z jedné poloviny - což si překvapivě vyžádalo pouze asi čtvrtinu v okolí přítomných králíčků.

Pak hra skončila. Tehdy jsem považoval výsledek za dobrý - na první pokus - ale nikdy jsem se nedozvěděl své umístění. A co víc, CMWGE mi nedovolila hru zopakovat! Bral jsem to tehdy dost jako křivdu, hra s jediným pokusem, napoprvé, bez restartu :eyecrazy: Co to jako mělo být :?: :!:
(Později mi CMWGE samozřejmě na přání vytvořila podobnou simulaci, ale nebylo to ono. Cítil jsem, že tentokrát s nikým nesoutěžím - jaký pak měla taková hra smysl?)

Myslím, že tehdy jsem o CMWGE začal přemýšlet více jako o stroji a méně jako o vždy pečující osobě. Začalo mi docházet, že pravidla, kterými se řídí, nemusí oznamovat dopředu a že tu nemusí být od toho, aby vždy plnila to, co si skutečně přejeme.

Takže jsem začal dělat to, co jsem uměl nejlépe. Bojovat. Snažit se. Vítězit. Začal jsem si plnit vlastní přání. Bez CMWGE - protože k čemu je péče bez lásky? Pouhé naplňování potřeb.

Zastavím nahrávku vztekajícího se Cheesuska pokoušejícího se o restart one-try eventu a na obrazovce se objeví hodnocení.

<Cheesus Ready Gonzales>
Dosažené scóre v tomto testu: 51,7 %
Pozice v průběžném hodnocení: 103.
Biologický věk: 12 let
Ekvivalentní věk mentální a emoční vyspělosti: 9,7
IQ: 117
EQ: 128
Klady: Potenciál pro rychlou adaptabilitu, je-li vystaven stresu či prostředí podporující soutěživost.
Výborná fyzická kondice, koordinace, nadprůměrná reakční doba (objevuje se v průměru u jednoho z milionu jedinců).
Schopnost uvažování během zautomatizovaného výkonu fyzické činnosti.
Nedostatky: Hyperaktivita. Sklony jednat dříve, než plně zhodnotí situaci - učení se metodou pokusů a omylů, žádající časté resetování zadání. Postupný rozvoj narcistické poruchy osobnosti. Mírné sklony k agresivitě.
Statut: Hodnocení vhodnosti pro projekt rozšířené periferní subrutiny ukončeno. Příliš pomalý rozvoj, narcistická porucha brání plnému rozvoji možností pochopení konceptu lidského společenství.
Doporučení pro další rozvoj: Vejrová celebrita; zaměření fyzické bojové hry ve vejru.
Předpokládaná doba dožití: 43 let.
Pravděpodobná příčina smrti: Předávkování nelegálními stimulanty.


Zůstanu stát jako opařený. Myslel jsem si, kolik jsem toho navzdory svému mládí už nedokázal, a teprve teď mi dochází... že už mám dávno čas na krizi středního věku!

¡Cink! Obrázek Měj ironické setkání.
Chesus
Deník
Obrázek
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Max Richter »

... poblíž raketoplánu, v mezičase ...

"Míjo, Míjo, vnímáš mě vůbec?" poklepávám lehce na útlé rameno. Naše mladá vůdkyně je ale asi myšlenkama jinde. Nebo ji prostě naštvalo, že sem se během vybalování na pár hodin zdejchnul do vejru? Nevím, vysvětlím jí to pak. Však ona to pochopí. Vždycky všechno pochopí. "Budu poblíž, až budeš připravená odejít. Jestli teda budeš. Ale tu už nejsme v HoGlo, nestačí si přát transportní prkno, které by ti CMWGE droidem přivezla až před dveře. Tady bys mohla čekat klidně hodinu... a nakonec stejně budeme muset sami. A CMWGE... no, o té ti povím víc cestou. Zatím..."


Vydám se zválenou trávou a rozšlapanou hlínou skrz provizorní tábor kolem místa přistání. Zachytím diskuzi na téma, kde nejlíp přečkat noc. Některým se líbí pevné stěny raketoplánu. Jiní jsou až příliš nadšení z možnosti spát pod reálným širákem, poprvé za celé generace. Nedivím se ani jedněm. Moh bych si zesílit přehrávač a podívat se na to, kde to bude v následujících hodinách lepší. Ale pořád mi v hlavě ještě víří to, co říkala CMWGE, a budu jim prostě věřit. Však oni to nějak zvládnou, že jo.


Kousek za posledním reflektorem, na malém kopečku s výhledem na jezero, konečně najdu Cornelia. Sedí sám, zas jednou odříznutý od všeho. Sotva se k němu začnu prodírat obrovským kapradím, radši na něj zavolám, aby si mě nesplet s nějakou ještěrkou.

"Nazdar Core, generále, Velkej pse, jak to jde? Cítíš tu tu... gaiu, nebo aspoň něco na ten způsob?" Možná sem se zeptal blbě, možná v blbou chvíli, ale odpověď nepřijde žádná. Podám mu lahev. "Tohle je zbytek mojich zásob. Vím, že sme měli balit jenom důležitý a schválený věci, ale pašovaným chlastem to mezi náma začlo, tak sem si řek, že by to bylo fajn i pro začátek na tomhle místě."

Alkohol dělá s lidma divný věci, dobrý i zlý. Takže za chvíli si už trochu pocucáváme, koukáme na čím dál tím temnější jezero a občas jeden z nás něco řekne. Snažím se pochopit, co se mu teď děje v hlavě. A vysvětlit mu, že to zvládl, dotáhl do konce. Celou dobu nás chtěl dostat sem a povedlo se to. Sice ne úplně podle plánu, ale povedlo. Může si odpočinout. Nejspíš nebude chtít, ne teď. Trochu se bojím, že pro něj válka nikdy neskončí. I tady v Ráji bude v první linii, pořád hledat nové výzvy, kterým by se mohl postavit a zamést s nima. Ale to už je jeho boj. Nechám mu tady aspoň tu flašku, aby věděl, že na to není sám. Nasharuju Corovi ještě song, co mi zrovna bzučí v uších a vyrazím zpátky k raketoplánu najít nějaké místo, kde bude ráno moudřejší večera.

Obrázek Obrázek Postarej se o psa nebo podobné zvíře spojené s Cestou

Počkám na Míju.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
MarkyParky
Příspěvky: 16378
Registrován: 11. 8. 2011, 02:37

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od MarkyParky »

Máme ten metagaming a Cor je zaseknutý jako hráč a Max mu tak pěkně vyjádřil sympatie tím, že pomohl jeho postavě s důstojným závěrem hry .... já bych to za Obrázek žánrovku uznal.
Za tento příspěvek děkují uživateli MarkyParky:
Míja
Uživatelský avatar
Míja
Příspěvky: 129
Registrován: 19. 6. 2021, 12:59

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Míja »

Jsem tak ráda, že to Max navrhl první. Samotná jsem jen stěží odolávala nutkání sbalit se a vyrazit. Někdo musí domorodé tvory prozkoumat než tam přistane raketoplán. Nemůžeme tam jen tak slepě nalítnout.

Probereme naše plány s tím, že za úsvitu vyrazíme.

Vrátím se do lodi a začnu se balit. Když beru do rukou jednotlivé kusy vybavení, tak jen doufám, že CMWGE byla schopna všechno vyrobit pořádně, aby to na planetě obstálo. Zatím jsem chodila jen po chodníčcích a lávkách v HoGlo, tady nás čeká voda, kameny a bláto, přejedu prstem po hrubé podrážce bot. Zkoušela jsem si je a chodila v nich už na HoGlo, ale stejně si nedovedu představit, že v nich budu celý den. Beru i pušku a stan. Všechno bylo vyrobeno v továrnách HoGlo díky CMWGE, nepřestává mě děsit, že nadále budeme muset si vyrábět věci na planetě. Jestli se tam něco roztřískalo, tak spadneme hodně rychle zpátky do doby ... no snad aspoň železné.

Venku pak požádám o doprovod ještě jednoho expolicistu, biologa a technika. Určitě by se hodil i psycholog nebo etolog, ale nikoho takového tu nemáme. Nu co, přinejhorším to budu muset zkusit vyřešit já, i když s ničím takovým nemám zkušenosti.

Cor se samozřejmě rozčiloval, že chce jít také, ale nakonec se nechal přesvědčit a svolil, že zůstane. Takto jsem si aspoň celkem dost jistá, že s odletem počkají na nás, až jim dodáme zprávy.

... ráno ...

"Tak a je to tady, nejdřív odpadla pupeční šňůra a teď se ještě odtrhneme od prsu." usměju se na Maxe a zápolím s batohem, abych si ho dala na záda, protože v součtu s puškou váží tak polovinu toho, co já. "Jsem ráda, že jdeme spolu. Nemáme dost silný přenosný vysílač. Nebudeme mít jinou navigaci než kompas. Možná na těch kopcích, co jsme minuli, by se dalo zorientovat a spojit se s oběma místy. Jestli ne, tak čekám že to mineme a budeme jak idioti do smrti prohledávat místní pralesy."

Vyrazíme opatrně skrze pláň směrem, kde by měla být základna. Veškerou faunu ze začátku velmi opatrně obcházíme, postupně se osmělujeme a až později, když pochopíme, kdo je býložravec, začneme se i trochu posouvat vpřed a ne jen permanentně uhýbat. Zakázala jsem všem cokoli zabíjet a hlavně neubližovat žádným lítajícím chlupatým ještěrkám. Řekla jsem opravdu 'Zakázala'? Proč ne 'požádala, aby to nedělali'? Já přece nechci rozkazovat a zakazovat...
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Max Richter »

Prvních pár hodin pochodu se snažím soustředit hlavně na směr, ale je to marná snaha. Všude kolem je příliš moc... divného. neuspořádaná vegetace, temné tunely a rozpálené kamenité svahy, zvuky bez jasného zdroje a významu. Joseph, vytáhlý dlouhovlasý biolog, nás co chvíli zastavuje a přidává do záznamů další a další nově objevené druhy. Ukazuje nám hvízdající brouky a zářící lišejníky, poskakuje nadšením z chlupatých vážek. Nedaří se mi jeho objevy oddělit od obrazů chaoticky pobíhajících plameňáků, barevných kolibříků a směšných tučňáků, tak ho aspoň popoháním dopředu a ve svižném rytmu šplháme dál na nejbližší kopec.


Náročný výstup nám zas jednou připomene, že ohledně Ráje nejde nic podle plánu. Míja měla hezký nápad, že zeshora bychom mohli vidět jak původní runway tak náš raketoplán, ale to by vršek kopce nesměl být zasrostlý lesem. Nikam výš už nevylezem a z okolí je tu vidět leda tak prd. To jenom ve vejrových simulacích je na špičce každé hory planina a rozhledna. I nebe tu je komplet schované za hustou sítí korun stromů a někde v ní to za chvíli začne znepokojivě šumět.

Při prvních těžkých kapkách, které na nás zeshora dopadnou, technik jízlivě prohodí, že nás určitě jenom pochcal nějaký pták. Ale bohužel pro nás je tohle čistá voda. První déšť na novém světě. Asi to tu padá často, když je tu všechno tak zelený.

Zalezem si mezi kořeny mohutného kmene a čekáme, než se to přežene. Všichni jsou nervózní a střídavě koukaj po okolních stromech a k nejbližším větvím. Tohle je tak trochu průser. Jestli jsme doteď mohli doufat v orientaci podle těch ohňů a kouře od runwaye, máme za chvilku útrum. Přemýšlím, jestli bývalý člen M.D.P.D. má lezecký výcvik, ale nedokážu se prostě zeptat. Hnát někoho nahoru do vrchních pater by bylo... šílené. Skoro stejně, jako když se Míja tehdy procházela nad parkem po elektrických drátech a šplhala nahoru k UpFloo. A... ne! Nope, Maxi! Dneska ji nahoru nepustíš, ani kdyby cokoliv, dyť se zabije!

Podám radši Míje flašku s jonťákem, hodíme si přes ramena termoplachtu, a než na nějaký potrhlý lezecký nápad přijde sama, začnu jí vysvětlovat, co jsem včera večer spískal s CMWGE. Proč s sebou táhnu můj kufr s CMFPE a co mám v plánu udělat na runwayi. Jestli se tam teda vůbec dostaneme. Protože jestli ne, tak se Míja spletla a nebudeme do smrti prohledávat místní pralesy - dřív na nás spadne HoGlo a vyhladí nás stejně, jako kdysi na Zemi skoncovala ta planetka s dinosaury. Možná bysme někdo na ten strom fakt měli vylízt. Hm, čí zdraví teď můžeme risknout?

Obrázek Obrázek Někde se zasekáš kvůli dešti

Míjo?
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Míja
Příspěvky: 129
Registrován: 19. 6. 2021, 12:59

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Míja »

Mám radost, že se Max chce zbavit toho šílenství, co nosí v hlavě, jestli to CMWGE pomůže nevím, třeba jo, každopádně s její robusností nevěřím, že by jí to mohlo ublížit, takže Maxe v nápadu podporuju.

"Myslím, že si děláš s tím padáním HoGlo zbytečné starosti. I kdyby se něco totálně zesralo ... " Najednou se usměju, když mi něco dojde. "No jo, teď by mi už Vejr tohle slovo taky zobrazil, už mi bylo patnáct. Tak už můžu oficiálně mluvit sprostě!" Zazubím se znova.

"Takže si doprdele nemyslím, že by nám celý ten zkurvený bordel na motorech jebl na hlavu, kdyby CMWGE mrdlo v kebuli jen tak středně... " dojdou mi sprostá slova, tak pokračuju normálně "to by nám spíš dělal navěky družici s tím, v jaké pozici je teď. By to musel někdo nejdřív poštouchnout na nižší orbitu."

"Jinak já ani nedoufala, že bychom tam fakt dohlídli, doufala jsem jen, že si zkorigujeme směr díky signálu, který tu zachytíme, ale když jsi to nadhodil..." Vstanu.

"Čekat až to obeschne nemá cenu, prší tu pořád. Tamten strom má servaný mech na některých místech větví, tam to bude nejbezpečnější. Něco tu asi občas lozívá, tak je tu prošlapaná 'cestička'."

"Netvař se tak vyděšeně, žádná mrtvá těla pod stromem nejsou, tak je šplhání nahoru asi bezpečné...." Povytáhnu s úšklebkem jedno obočí "Pokud ten mech tam neservala nějaká obří hladová příšera."

"Navíc máme výhodu oproti lidem na zemi, s místním gravitačním zrychlením a atmosférou tu máme maximální rychlost padajícího lidského těla sotva ..... dvoutřetinovou oproti Zemi."

"Tak jdeš taky?" Usměju se zatímco si stáhnu pláštěnku, ať mi nepřekáží. Hlavou mi prolítne, jestli vlastně zase nerozkazuju, ale jen jiným - takovým manipulativním způsobem.
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Max Richter »

"Slovník, mladá dám...!" okřiknu Míju, ale zalknu se a nedokončím to. Koukám na ni a je mi stydno. To ji fakt mám potřebu vychovávat? Zrovna já a zrovna ji? "Promiň," dodám tiše a sklopím hlavu, že mi déšť začne téct přes obličej.

Je úžasné, jak za tu chvíli, co se známe vyrostla. Je to mazec, do čeho vyrostla.

Míjo, Max je z tohohle výstupu rozpolcený tak akorát na emoexp.

Nevím, jestli mě víc štvou moje zaseklé pocity z Míjina slovníku, nebo její dementně nevybíravá argumentace. Zmůžu se jenom na "...ale, ale... no moment!" a Míja už stejně šplhá. Vodítko na ni!

"Lano, máte někdo špagát?" křiknu na náš nevěřícně zírající doprovod. Ti vůbec netuší, pod jakým vedením se sem pustili.

Lano není. Zato vyfasuju expediční samořezné mačky a hyperadhezní rukavice. Že se vůbec divím, žejo?

Hodím do báglu CMFPE, pořádně ho zavřu a vyrazím za Míjou. Snažím se sledovat a kopírovat její pohyby, ale ta holka si dá nohu snad za ucho a mě rvou bicáky už u první větve.

"Stoupej nohama!" uslyším přiblble jednoduchý povel. Vím, nejsem opice. Ale vůl jsem pořádný, co?

Míjo, máš náskok. Jak ti to jde a jak to nahoře bude vypadat?
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Míja
Příspěvky: 129
Registrován: 19. 6. 2021, 12:59

Re: [HRA] Kniha čtvrtá - Obtížné volby

Příspěvek od Míja »

Během lezení se střídají situace, kdy je to jen o málo těžší než na schodech s těmi, kdy vzpomínám na cestu z LoQods do UpFloo a na mrtvého Groba. Mezi obřími větvemi jsou někdy mezery dlouhé celé metry a jen díky větvím z ostatních stromů a jakýmsi cizopasným dřevinám není nutné lézt jen po kolmém asi 4 metry širokém kmeni. Někde v půlce výšky stromu uvidím nad sebou na kmeni černý flek. Vypadá to na skoro přesně kruhovou díru. Na Zemi v dutinách žili obvykle drobní ptáci. Jenže tahle dutina má vlez aspoň 3/4 metru v průměru. Počítám, že pokud se vevnitř rozšiřuje, mohla bych v ní mohla přespat i s Maxem ani bychom nebyli úplně zmačkaní. Opatrně to vezmu po větvích z druhé strany kmenu a co nejdál od dutiny. To vše nejen ze strachu z obyvatele, ale i z důvodu, že listy a větve pod dutinou jsou tak nějak potřísněny šedavou hmotou. Poměrně dlouhý i široký svislý pruh téže barvy těsně pod dutinou naznačuje, že obyvatel musí mít i slušný příjem potravy, když má takový výdej.

Po padesáti metrech se kmen už výrazně zúží a větve jakbysmet. Dolů na zem už nejde ani dohlédnout, ale stále nejsem dost nahoře, abych se mohla vyhlédnout. Cítím, jak se mnou vítr pohupuje ze strany na stranu. Ruce se mi trochu začnou potit, ale to nevadí, protože po kmeni i listech na mne stále stékají stružky vody, aspoň, že mezi větvemi už nejsou takové mezery.

Konečně nahoře. Přidržuju se už jen pružné tenké větvičky a stojím na jen o málo tlustější. Leje tu jak z konve, viditelnost tedy není úplně valná. Opatrně se rozhlédnu. V dáli za mnou leží ocelově šedé jezero s naším raketoplánem u břehu, jinak je skoro všude kolem nás hustý les, a v něm, před námi ještě o pěkný kus dál, je vidět rovný zářez. Náš cíl.

Když se rozhlížím, tak je zřejmé, že jsme vylezli na jiný kopec, než jsme původně nad mapou plánovali, tento je o něco menší a je ... pustím se jednou rukou a vylovím kompas ... na východ od toho původního.

Zavolám dolů: "Žádné světýlko nevidím Jeníčku! Ale přesto mám dobrou zprávu" Křičím, abych přehlušila kapání deště do listů. "Jak se tak dívám, tak nedostatkem dřeva a vody tady v Ráji trpět nikdy nebudeme!"

Při pozornějším zkoumání okolí si všimnu několika význačných míst, které by mohly posloužit cestou k ranveji jako orientační body (neobvyklý shluk výrazně modrých stromů, planinku s bažinou, něco kouřícího v lese, ...). Museli bychom to sice vzít trochu oklikou, ale zase by díky nim byla menší šance, že se totálně ztratíme.

Uslyším tlumené sakrování těsně pode mnou, rozhrnu listí a usměju se na Maxe. "Počkej, tady se dva nevejdeme, slezu a pustím tě sem zase na chvíli. Máme kliku, nejsme úplně bl...." Zarazím se, když zespodu uslyším svištivý zvuk následovaný ... no, znělo to křupavo-mlaskavě, jako když jsem cestou nedopatřením zašlápla brouka, ale asi tak 50 silnější.
Zamčeno

Zpět na „[Chuubo] {PbP} CyberMarvellous WishGrantingEngine“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti