[HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

[Hope and Glory]

Kniha 3 - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Cesta zkoušek

Aktuální Kapitola: 04/ XP: 19
Odehraných žánrovek: 10
Zbývající HG Vůle: 4

Žánrové akce:
(Být zasažen) nepřízní osudu
(Být zasažen) zkažeností
(Být zasažen) traumatem
Nikdy se nevzdáš


Žánrová pravidla:
1) Hraní Cesty zkoušek je zaneřáděno psychadeličnem. Během hraní se mohou dít naprosto neuvěřitelné, s realitou se neslučující věci. Strach, zkaženost, tramuata, paranoia, delirium se mohou mísit s více či méně uvěřitelnými událostmi ze skutečného světa. Nešetřete s tím - tlačte to do hry, kde to jen bude možné.
Ale aby se zároveň hra dala ukočírovat a dávala smysl, HG bude moct na každou takovou zvláštní věc zareagovat jednou ze tří kouzelných frází:
- O tomhle už se nebudeme bavit: HG určil, že věc, co jste popsali, se takhle ve skutečnosti stát nemohla, nebo se nestala přesně tak, jak byla popsána. Je tak nějak nesprávné se v tomhle hlouběji hrabat .. nechme to být.
- To snad nikoho nepřekvapuje: HG určil, že věc, co se odehrála, se opravdu stala přesně tak, jak byla popsána. Je to tak očividné, že je trapné to zpochybňovat.
- Jak je to možné? No to je váš problém: HG se z rozhodování vyvlékl. Popsali jste něco zvláštního, divného ... a není jasné, zda se to stalo doopravdy nebo jen ve vaší fantazii/vizích/halucinacích. Tohle se musíme dozvědět až skrze další hru.

2) Občas se může stát, že po zahrání žánrové akce zjistíte, že nebezpečí, které vám hrozilo, nebylo skutečné. V takovém případě neutrpíte žádné zranění/zhoršení zkaženosti/traumatu či příběhovou komplikaci, ale místo toho získáte nebo se vám zvedne Potíž Iluze.

[J35U5xMachina]

... na Můstku v Apflů ...

"Tááák... už to bude?" řeknu netrpělivě.
"My ani nevíme, jestli to bude. Zdá se, že přímý povel lékařským dronům se z můstku prostě vydat nedá."
"Fork, ten můstek je dost na pikaču!" vztekle se odepnu z křesla a přesunu se na okraj můstku. Hledím ven na drobné lidičky na okraji, které brzy přejedou jejich vlastní domy. Tohle je určitě pro něco metafora.
"Měl byste se vrátit na místo, pane," řekne prakticky kluk vedle mě..
"Pan Gonzáles je můj padre, říkej mi J35U5xMachina nebo prostě Cheesus, čumba."
"Ano, pa- čumba."
"Cool. A teď, ty se vrať na místo. Já náhlé změny gravitace uskáču. Stejně nemám teď co dělat, tak alespoň pocvičím..."
"Co je to tam?" ukáže na tři rychle se přibližující hvězdy. Nazoomuju vizor.
"MemeSis," vydechnu překvapeně, když poznám její skin na skafandru. Pak rozeznám druhý skafandra a radostně vykřiknu: "a... Míja "
"Mám pocit, že jsem se právě zamiloval," ozve se vedle mě.
"Teď opatrně. Po MemeSis jedu já a Míja je pod CMWGE doporučený věk."
"Ty a MemeSis? Hustý! Já myslel, že je to jen fanfiction... Jo a z toho existují výjimky. Je takový algoritmus na výpočet fyziologické a mentální zralosti, takže ta věková hranice je spíš takové doporučení a nejčastější věk, kdy... ale já jí stejně jen chtěl pozvat na vyhlídku!"
"Cool," přestanu se na něj mračit, "Ostatně ona ví, co dělá. Teda... většinou alespoň líp, než já. Poslechni... ty jsi docela mladý. To už korporát zaměstnává i děti?"
"Jaký korporát?"
"Chill, to mi jen tak uklouzlo..."
"Poslali mě sem, protože... jsem dobrej! Alespoň CMWGE si to musí myslet, ne? Jinak by mě sem neposlala..."
"Nemusí, ale cool! Hlavně si to mysli dál ty sám. Začínáš se mi líbit. Keep it real!"

Můstek se otřese a oba sebou hodíme na boční stěnu. Já dopadnu na pokrčené nohy, mladíček na rameno a zasténá. Zvednu ho a jak se můstek postupně sklápí a mění se úhel gravitačního zrychlení, přeběhnu a přeskáču po podlaze, stěnách i konzolích k volnému křeslu, kam mladíka přikšíruju.
"Zůstaň tady, nikam nechoď."

¡Cink! Uvězni někoho či něco.

Za stropu vyleze MED-spiderbot a žihadlem píchne mému novému čumbovi něco proti bolesti.
"Spiderbot, spriderbot," začnu si broukat, "Spider- co se s tím rýmuje?"
"Míja..." zasténá.
"Chill, to ti musel píchnout hustou dávku. Užij si to!"
"Ne..." chytí mě volnou rukou, "Můstek se sklápí..."
"Vím, ne?" pokrčím rameny, zatímco balancuji na konzoli a zvolna vyrovnávám na hýbající se podlahu.
"Ale Míja - a ostatní - nás tak minou... nemůžou upravit svůj vektor... dostanou se do gravitace způsobené otáčením stěn a..."
"Hustě! Ty se budeš Míje líbit!"
"Ale co budeme... Kam běžíš?"
"Tam kam pořád. Někoho zachránit... nebo zabít. Teď zachránit."
Zakroužím Čepelí! kolem tvrzeného skla můstku. Vypadne téměř dokonalý kruh skla, které se nerozbije od podlahu. Vysoukám se ven akorát v okamžiku, kdy trojice dívek (jako třetí tuším Linu) prolétá několik metrů od nás.
"Co chce dělat?" ozve se ženský hlas z můstku.
"Slyšelas ho, zachránit je."
"Hlavně asi MemeSis, žejo? Slyšely jste, jak říkal, že po ní jede?"
"Tyhle celebrity..."
"Mlč, jestli pro ni skočí, to bude tááák romantické!"
"JesuSis, JesuSis! Nebo... MEMExMachina?"
"CheeSis, CheesuSis!"
"A já njůb si říkal, jak je kůl dělat v převážně ženském kolektivu!"
Stojím na úzkém parapetu můstku. I tak se obrátím se ke svým novým fans čelem a ke vzdalujícím se dívkám zády. Vizor mi mezitím vypočítal dráhu. Počkám, až můstek dokončí sklopení - ustojím závěrečný otřes - a pak se vší silou odrazím a skočím po hlavě do hlubiny spadající k vnějšímu plášti.

¡Cink! Zavolej nějakou děsivou nebo tajemnou sílu nějak spojenou s Motivem.
¡Cink! Předveď se "svému publiku" v dramatické póze pro obdiv.

Připažím, abych zrychlil. Jako první v letu minu Linu.
"Lino...vat'czap?"
Pak Miju.
"Míjo, tak rád tě vidím! Dělal jsem si starosti, ale všude kolem bylo až moc zlatých kroužků..."
A konečně - MemeSis
"MemeSis." pozdravím a tvářím se chill a cool
"Chesusi," pozdraví mě stejně klidně, jako kdybychom se potkali někde u parku v Majdexu, ne ve vzduchu v ApFlů.
"Nebude vadit, když bych pomohl?"
"Vůbec ne," odtuší MemeSis, "Ostatně já Míju zachránila první! Můžeš být druhý, jestli chceš..."
"Ona se teda první zachránila sama, ještě v Loukvods, ty bys teda byla druhá a já..."
"Padáme, fešáku, nechceš to řešit až po hře?"
"Pravda, podržíš mi pls Čepel! ?"
Když jí podám rukojeť zaváhá. Tenhle projev důvěry MemeSis dostane.
"Drž Ji pevně, potřebuju abys mě penetrovala," řeknu a navedu si špičku Čepele! pod žebra.
"Už na druhém rande?" zdvihne MemeSis obočí.
Lehce nalehnu na Čepel! Je tak ostrá, že necítím říznutí, ale až její hmotu, jak mi rozevře maso od sebe.
MemeSis] po mém přikývnutí vytáhne Čepel! v co nejpřesnější opačné trajektorii k jejímu vstupu, pak ji opře a vrátí mi ji do pouzdra na zádech. Při tom mě opatrně obejme a políbí.
Cítím, jak se náš pád zrychluje, zatímco jak se dostáváme do silnějšího gravitačního pole.
"Takže..." začnu, "Co jsi dělala ve vesmíru? Hádám, že jsi zachránila Míju tam..."
"Později ti to povím, ale ráda bych teď věděla, proč krvácíš," nadhodí MemeSis konverzačním tónem. Tedy snaží se, ale cítím, že je nervózní. Natočím nás v letu, abychom se mohli rozhlédnout. Ukážu na budovu nemocnice. Z její střechy právě odstartoval lékařský dron a vydal se naším směrem.
Třeba to stihne.

Létající CyberNindža<4>+Vůle<4>+Vlastnost prostředí: Lékařské drony, stanice první pomoci a traumateamy vás zde nutí zůstat naživu <2>, a použiji i svůj Nástroj +2 na propadnutí slabině nebo vyhnutí se důsledkům slabiny (přílišné riskování).

[Hope and Glory]

Jesus cítí, jak se pád zrychluje, zatímco se dostávají do silnějšího gravitačního pole, o čemž už se nebudeme bavit,

Nechat se zachránit létajícím dronem ve stavu beztíže, to je pro Cybernindžu buďto hrozně Cool nebo hrozný průšvih. Překážka: 2.

CyberNindža 4+Vůle 4+Vlastnost prostředí +2 Překážka -2 Nástroj +2: 10: Udělal jsi TU správnou věc.

Čtveřice se dál pohybuje konstantní rychlostí beztížným stavem a plášť kopule ubíhá před nimi. Za sebou nechává drobnou stopu krvavých bublinek, které díky odporu vzduchu svou rychlost ztratí. Drobný dron je velmi rychle dožene a snaží se dostat ke krvácející ráně. Chesus přesně dvakrát sekne čepelí a oddělí jeho mechanické paže i detekční jednotku. Zbyde kostra, baterie a běžící drobné vrtule.

Nemají velkou sílu, ale i s malými vrtulemi se dá hrát velké divadlo, takže Jesus nejprve zbrzdí rychlost letu celé skupiny, pak jí dodá vektor rovnoběžný s povrchem kopule a jako třešničku na dortu pak celou čtveřici přetočí tak, že nohama míří přímo k tomu, co se právě stalo novou podlahou.

Když dorovnají rychlost pohybu kopule, která stále ještě neběží naplno, vektor odstředivé síly je zlehka donese na povrch z tvrzeného skla a všichni čtyř ladně došlápnou.

MemeSis se podívá na ubíhající hvězdnou oblohu pod nohama. "Kdybys mi při pozvánce na rande sliboval procházku po hvězdách, tak tě budu mít za trapáka. Tak je dobře, žes místo slov přešel rovnou k činům," a nakloní se k dalšímu polibku. "Víš, přestože tě pokaždé ve všem porazím a předběhnu, stejně tě miluju." Další polibek. O něco delší.

Pak se mu dlouze a podívá do očí. "Nebo právě proto ? .." a hned přejde další polibek, aby mu nedovolila odpovědět.

Chesusovi se zamotá hlava. Částečně za to může zranění, mnohem silnější roli ale budou hrát jiné mladíkovi hormony.

Druhý lékařský dron se naštěstí už blíží.

Jesusi, získáváš povrchové zranění "Mělké Harakiri". Do doby, než si ho vyléčíš/zahojíš, můžeš nám popsat, proč se z něj pro tebe stal:
● NÁSTROJ +1
● POUTO 1 související se zraněním
● Magická nebo Nelidská DOVEDNOST 2, dává-li to smysl.

[Hope and Glory]

Tímto končí kapitola.

Získáváte každý 3 žolíkové expy, 1 přechází do další kapitoly.

Prosím, učiňte následující:
- umístěte žolíkové EPXy (včetně těch za Emoce, pokud jste tak doposud neudělali) do svých Cest
- projděte si své Cesty, zdali se v nich nenachází něco, co jste splnili a předtím jste si toho nevšimli. Mějte při tom na paměti, že někdy vám může se splněním kroku na cestě pomoct i odehrávka někoho jiného - třeba HG nebo spoluhráče.
- obnovte si Vůli na 8
- pokud máte povrchové Zranění a nemáte ho úplně čerstvé, můžete si ho odstranit.
- pokud máte Potíž, a nemáte ji úplně čerstvě (či čerstvě zhoršenou) a něco jste podle ní zahráli, můžete si ji snížit (odstranit, pokud tím klesne na 0).

HoGlo se zastavila na orbitě a probíhá fáze Přechodu. Přestavování klíčových částí lodi, rozjíždění umělé gravitace.

Co budete dělat dál?

[Max Richter]

… LoQods …

Koukám na Cornelia, jak precizně, improvizovaně a zároveň šíleně zpracovává umírajícího chlápka, a napadá mě jediné - kdyby, kdyby, kdyby…

"Měl jsem ho střelit," zhodnotím výsledek Corova snažení.
"Cože Maxi?" ozve se major. "Tohle je přece proti všem zásadám, ne?"
"Proti vašim zásadám, majore. Já už…"
"Tady mě přece nemusíš oslovovat hodností, Maxi. A je teda fakt pravda, že sis…?"
"Jop, rezignoval jsem."
"Rezignoval? Nechal sis udělat díru do hlavy a vytáhnout odborně implementovanou technologii."
"Ano, odborníkem," kývnu na Cornelia s čerstvě amputovanou rukou v ruce.
"Co se to s tebou stalo, Maxi?"
"Splnilo se mi přání."


Podívám se mámě zpříma do očí. Uhne pohledem ke Corneliovi. Nedělá to proto, že by byl zrovna teď nějak zajímavější. Jen ví moc dobře, na co narážím. Vždyť přece každé dítě vidí ve svých rodičích vzor. A přeje si být lékař, vědec nebo policista, stejně jako máma nebo táta. A když si to přeje… CMWGE tomu vyhoví. A tak se z dítěte stane kadet a z mámy major. A všechno je v prdeli a zcela v souladu s primárním principem HoGlo. Naše přání se mají splnit.


Natáhnu se po Corově rameni a přiložím svůj terminál k jeho helmě. Spustím zabezpečenou rutinu pro bezdrátový přenos a poklepu mu klouby prstů na čelo.

"Něco tu pro tebe mám, generále. Co jsem slíbil, to nesu. Nebude to asi zas tak velké překvapení, on nám to tady jednoručka už trochu nabonzoval, ale i tak. Najdi si nějaký klidný kout, bude to myslím dost divoká jízda. A to nemyslím jenom kvůli té vypadávající gravitaci."

Spustím přenos vzpomínek z Šejdnetu. Progressbar se naplňuje v rytmu prastaré karibské hudby. Pošťouchnu se od zrezlé skříňky čelem k mámě.

"Majore, zůstaň tu s ním. Bude myslím potřebovat profesionální podporu. Jako potřeboval… eh… táta. Dej na něj pozor."

Máma se zamračí, řekl jsem nahlas něco, co jsem neměl. Ale bude hůř a ona to tuší, takže dneska žádné školení nebude.

"A ty," šťouchnu pistolí pod žebra chlápkovi, "ty si se mnou uděláš takový malý soukromý výlet. Provedeme… rekonstrukci na místě činu. Cokoliv cestou povíš, bude použito proti tobě. Jestli mě nasereš, zavolám tady Corovi a ten provede s tvojí rukou něco hodně ale hodně nehezkého, rozumíme si?"

Core, předávám slovo. Máš od Maxe klíč ke vzpomínkám, viz odehrávka z šejdnetu. A já bych se i se zraněným chlapíkem blipnul jinam, na místo Linovy smrti, pokud proti tomu nic nemáš.

[J35U5xMachina]

... později v jednom z luxusních domů v Apflů ...

"Měl jsi mě nechat hacknout ten zámek," nadhodí MemeSis a začne si rozepínat skafandr, "Nemůžeš se vším prosekat."
"Proč ne? Je to rychlejší a zatím mi to funguje."
MemeSis přestane zápasit se skafandrem a nadme hruď: "Tak do toho!"
Tasím Čepel!, plynule přecházím v sek, ale pak se zarazím.
"Bojíš se, že bys mi ublížil?" nadhodí Mem, "Jsi tak sladký!"
"Vůbec ne, jen... mohl by se ještě hodit, ne? A muselo ti dát práci si ho dozdobit..."
MemeSis přikývne, že její pointa byla pochopena. Pomůžu jí ze skafandru.

Chvíli pak obhlížíme perimetr. Je to zvláštní, jeden by čekal vodu v plastových lahvích, balíčky léků, kanystry benzínu, maskované oblečení, náboje, optiku a střelné zbraně... ale je tu jen ženské oblečení a věci denní potřeby. Navíc ne jen tak v místnostech, ale ve skříních a zásuvkách.
Nakonec se sejdeme v jídelně, kde je i bar. MemeSis si prohlíží podivný automat na vodu. Má nádržku plnou křišťálové vody, ale jinou, než normálně, připomíná velikou prosklenou lednici v elegantní modrostříbrné barvě.
"Podle štítku to mělo udržovat uvnitř teplotu přesně 0 °C. A tady ten emblém hory... já myslím, že uvnitř je voda z ledovce!"
"Proč by někdo... ou!"
"Přesně! Budeme první kdo ochutná čerstvou vodu ještě ze Země! ¡For real! Ne, nějaké věčné recykláty..."
Natočíme dvě křišťálové sklenice a přiťukneme si -cink!-
"Studená by byla lepší," poválím po jazyku, "ale chutná... zvláštně."
MemeSis doslova vychlemtá sklenku a dopustí si novou.
"Nevěděla jsem, že čistá voda může mít chuť! Teda ta v Loukvods ji měla, ale ta těžko byla čistá... Tohle je... áách!" vzdychne tak, že by mohla prodávat... cokoli.
"Já radši VITAMÍN+," pokrčím rameny.
MemeSis obrátí oči v sloup a mírně zavrtí hlavou.
Nabídnu ji trochu kaviáru a paštiky - obojí z baru. Rovnou naliji i vodku - oba víme, že ke kaviáru patří.
"Škoda, že CMWGE po tom výpadku neobnovila funkce v neobydlených domech. Býval bych si přál, aby ta vodka byla chlazená."
"Musíme si zvykat na tvrdší život," usměje se MemeSis a pozvedne sklenku, "Tohle není Vejr, aby bylo všechno falešně boží. Tak na ¡For real!"
"¡For real!" připijeme si.
Pak se skloním, abych prozkoumal obsah barové lednice, co zrovna naskočila, "Víš, Mem, je docela škoda, že tohle můžeme počítat jen jako naše druhé rande..."
"První bylo v Loukvods, souhlasím..."
"... chci říct, po všem tom vzrušení, hrdinství nás obou a...a vůbec..."
"... také po tom, co jsi mě zachránil. Sice zbytečně, ale působivě."
"Víš, být to ve Vejru, tak neváhám, ale for real bych chtěl, aby nám to..." pokračuji a narovnám se s lahví sektu v jedné a skleničkami v druhé ruce, "Aha, ty už jsi nahá."
"Prcat Vejr! Always For real!" mrkne na mě MemeSis, přeskočí bar a vrhne se mi do náruče. Protože mám plné ruce nemůžu moc dělat, ale MemeSis mě během polibků stihne zkušeně porozpínat a z většiny svléknout. Pak si vezme sekt a skleničky, abych mohl odhodit i poslední svršky.
"Čam-pag-ne," čte mezitím z lahve.
"Sprchu jsem viděl nahoře," soustředím se na jiné věci než na neznámou značku vína.
"Prcat sprchu! Mám dost virtuálního Vejru a sterilního sexu v Majdexu. My dva... jsme bojovníci, přeživší, vítězové... a děláme věci na 110 %. Pot, krev, adrenalin! Žijeme ¡For real!, bojujeme ¡For real!, prcáme ¡For real!" MemeSis podtrhne svá slova bouchnutím sektu. Špunt se odrazí ke mě a já ho automaticky chytím. MemeSis spokojeně přikývne.
"Rozumím. Já jen, že to nebude zrovna hygien-" začnu, ale MemeSis mě začne sprchovat sektem. Znásobí tím mé vzrušení, protože mi to připomene slavení výher v některých turnajích. Pak se posadí na barový pult a zbytek lahve si nalije mezi ňadra. Steče jí po vypracovaném břichu a zapění na neuvěřitelně světlých chloupcích pod ním.
Vrhnu se v před (špunt stále v ruce), protože dostanu chuť ochutnat nejen šumivé víno.

¡5xCink! - Najdeš skrytý potok, říčku nebo pramen čisté či neposkvrněné vody.
Nakrm toulavou kočku.

Detaily nechám na představivosti čtenářů, ale na jisto jsem zasažen zkažeností. Jako akci zažívám cosi neskutečného/surreálného ... a to nejen proto, že se během ní otevře mé nezhojené sebebodnutí a nepřerušíme ji ani, když se mě MED-spider-bot pokusí znovu ošetřit (jeho případné zapojení nechám na HG). Taky mám pořád ten špunt, ale je docela možné, že mi ho za nějakým účelem sebrala MemeSis

Život JE hra: Chesus je nucen i IRL přemýšlet jako o gamese a jednat v rámci jejích zákonitostí <2>, takže nikoho snad nepřekvapí, že hodlá vyhrát i kooperativní hru. Dá <2> Vůle, protože to bere vážně, ale přeci jen je to hlavně zábava. Jako Celebrita <2> je zvyklý těšit své fanynky.

[Hope and Glory]

To šampaňské a kaviár přežili pár set let? To snad nikoho nepřekvapuje.

Vyvolávám zázrak. Protože život je hra a on je nucen se utkávat s MemeSis, sex se vzápětí změní v soutěž, překonávání jeden druhého.

Jesusi, necháš to tak být, nebo tomu budeš nějak vzdorovat? Případně necháš i v tomhle případě Vůli tak, jak je?

[J35U5xMachina]

Vzdorovat nebudu. Zvážil bych případně přitlačit Vůli na čtyři, kdyby mi to umožnilo vyhrát.

[Hope and Glory]

Dosáhnout lepšího výsledku v sexu, když je to jen hra, to bude buďto hrozně cool, nebo hrozný průšvih. Překážka 2.

Život je hra +2 Vůle +4 Celebrita +2 Překážka -2 => 6: Provedl jsi něco, co vypadalo fakt dobře – udělalo silný dojem, bylo dramatické, cool

Není třeba popisovat do detailu, co všechno se dělo.

Jedno je jisté. Že když se MemeSis nakonec vedle Chesuse položila na záda a ponořila do spánku, na tváři měla blažený a spokojený úsměv - a ten jí tentokrát nepřineslo vítězství, ale soutěž samotná. Chesusův výkon jí imponoval.

Chesus totéž udělat nemohl - alespoň ne na svých do krve rozškrábaných zádech. Musel si lehnout na bok. Ale alespoň tak měl výhled na MemeSisin zvolna se zvedající a klesající hrudník ... a to mu drobné nepohodlí rozhodně vynahradilo.

Chesusi, získáváš povrchové zranění "Do krve rozedraná záda". Do doby, než si ho vyléčíš/zahojíš, můžeš nám popsat, proč se z něj pro tebe stal:
● NÁSTROJ +1
● POUTO 1 související se zraněním
● Magická nebo Nelidská DOVEDNOST 2, dává-li to smysl.

[Míja]

...na můstku...

No, vypadá to, že Jesus s Memesis si už na nic nehrají, místo toho si budou vzájemně hrát s různými částmi jejich těl. Bude to hezký pár, snad jim to vydrží a láska bude silnější než soutěživost.

Zajímalo by mne, jestli Jezus umí řešit situace i jinak než sebepoškozováním. Jednou se pokusí zemřít na nemoc z dekomprese, podruhé málem vykrvácí. Účinné to jistě je, hrdinské taky, ale nějak zapomíná, že v tom jeho for real má jen jeden život.

Sednu si do jednoho z křesel a ťuknu na obrazovku. Přístupové údaje získané od pana Cornelia naštěstí fungují. Jen je nepříjemné, že není možné se připojit přes káblík, to ovládání pomocí gest je poměrně nepohodlné. Začnu se probírat informacemi. Zajímá mne zejména zda existují i další nouzové režimy kromě tohoto při přechodu na orbitu, zejména nějaký režim, který by nám pomohl se dostat na samotnou planetu a dále jaká jsou oprávnění kapitána a co všechno může CMWGE udělat? Mohla by znemožnit celý proces vylodění na planetě? Je někde záznam, jak dlouho jsme vlastně letěli?

A co ta planeta? Bude to takový ráj v jaký doufáme?

A nakonec, která z těch tečiček na hvězdné mapě je naše nové a která je naše staré Slunce a jak jsou daleko od sebe?

Přání CMWGE vyřadit aktuálně probíhající nouzovou rutinu ignoruji. Má důvěra v ni je značně pochroumaná, takové věci nejde udělat bez rozmyslu.

Chci přijít na to, jak nejlépe se dostat na planetu a pak další drobnosti viz výše. Úkol, co jsem ještě nezkusila 2, vůle 4

[Hope and Glory]

Prohledávat staré archivy a logy bez použití AI, to je Těžké. Překážka 1:

Improvizátorka +2 Vůle +4 Překážka -1: 5: Provedl jsi něco produktivního, co zlepšilo tvůj život či tvou situaci

Míja se pustí především do prohledávání adresářů, ze kterých byla spuštěná nouzová rutina pro zachycení na orbitě. Potěší ji zjištění, že CMWGE nemá do téhle sekce žádná práva. Není problém mezi skupinou nouzových protokolů najít i ten, určený k sestupu na planetu. Přestože je podmínka pro spuštění zapsána v jakémsi archaickém algoritmickém jazyce, Míjina intuice ji snadno pochopí.

Kód: Vybrat vše

if((life_support['MD']!=enabled)&&(orbiting(*planet)!=NULL)))
{
  comence(emergencyDescent(*planet));
}

Otevřela konzoli a namátkou zkusila první věc, co ji napasla, jako příkaz. Intepret se ukázal být nezvykle flexibilní a okamžitě pochopil, co se Míja snaží zjistit:

Kód: Vybrat vše

Mija@EmergencyMainframe>get life_support
Life_support status recived. Values stored:
- LQ
- MD
- UF
Use show command to display status or set command to set new status.

Mija@EmergencyMainframe>show life_support[MD]
Status: Enabled
Stable and fully compilant.

Mija@EmergencyMainframe>show life_support[LQ]
Status: Enabled
Partial stable: Radial gravity not available

Mija@EmergencyMainframe>show life_support[UF]
Status: Manual override.
Not available.

Mija@EmergencyMainframe>set life support[MD]=_

Míja se zastaví. Není si jistá, jestli je teď pravý čas zkusit zrovna tenhle příkaz. Ale ví, jak se to dá udělat ... a když si dá trochu záležet a vytvoří si tunel ze svého příručního portu k terminálu....

Míjo, získáváš možnost kdykoliv vypnout podporu života v Majdexu a tím vyvolat nouzový sestup HoGlo na planetu. Zároveň víš, že pokud by někdo jiný způsobil vypnutí podpory života v Majdexu - ať už rozbitím klíčových systémů, manuálním override nebo skrze zásah CMWGE, tak se ta rutina spustí taky.

Pak si ale Míja vzpomene, kolik toho ještě chtěla o lodi zjistit. Příkaz smaže a začne prohledávat staré logy.

Najít informace o době letu, poloze starého Slunce, to všechno je hračka. Velmi záhy ví Míja všechno, co potřebuje.
Pokud nenamítáš, tak o tomhle už se nebudeme bavit. Míja prostě ta data zná, může jejich znalost využívat, ale navenek zůstaňme nějak přijemně neurčití, ať si nerozbijeme suspension of disbelief ... pokud to tedy nepotřebuješ k něčemu zásadnímu.

Mnohem znepokojivější jsou záznamy o samotném odletu. Míja velmi záhy zjistí, že loď byla pokřtěna Hope and Future. Poslední záznamy pod tímto jménem však od místo příprav k odletu zahrnují organizaci jakýchsi obranných opatření. Bohužel, systémový log vedený na téhle úrovni neobsahuje žádná odůvodnění, je to jen suchý výčet učiněných opatření.

Pak následuje delší mezera, jako by logy komplet kdosi promazal, následovaná záznamem o provedeném startu, tentokrát už pod názvem Hope and Glory. Trochu ji rozzlobí, že odpověď na jednu otázku přinesla jen další, nové otázky.

Co se stalo těsně před odletem? Proč se loď tak náhle přejmenovala? Kdo by o tom mohl vědět víc? Snad CMWGE? Nebo pamětník starých časů Corneliu?

Snažíš se vyrvat pravdu z míst, kde leží - ať už je to někde ve světě nebo uvnitř tvého vlastního srdce - a ukázat ji lidem. Ale budou jí lidé rouzmět? Je to vůbec možné?

Aby ses posunula dál, musíš hledat znamení, poslouchat příběhy a věřit svému instinktu.

Míje stoupá Potíž Tajemství na stupeň 3. Získává +1 zázračný bod (i nad limit).

Jakmile si uvědomila, že víc o odletu tady nenajde, přesměrovala Míja svou pozornost na cíl vaší cesty...

Tady si dovolím si ponechat slovo, protože o podobě Ráje možná rozhodne jedna metaherní otázka, kterou položím hráčům na discordu....

[Hope and Glory]

Po chvilce zjišťování získala Míja základní údaje o planetě, která se jí v rámci rotace pomalu nasouvala do zorného pole.

Byla velmi podobná Zemi - a přitom tak jiná. Měla menší gravitaci, o trochu míň kyslíku v atmosféře, větší moře a několik vzdálených kontinentů. Vyvinul se na ní život založený na sloučeninách uhlíku a dokonce jedna ze tří předpokládaných majoritních forem života byla schopna fotosyntézy, byť ještě nebylo zcela jasné, která. A přinejmenším jedna z oněch forem se zdála být pohyblivou, velmi rozmanitou a dala se nahrubo klasifikovat jako zvířata.

Jedna věc byla důležitá. Kdyby z jakéhokoliv důvodu bylo nutné okamžitě na planetu sestoupit, lidé by tam nejspíš dokázali přežít i bez HoGlo či CMWGE. Tedy, někteří. Možná těch pár stovek vybraných do ApFlůů. Určitě Loukvoďáné - ti byli nejotrlejší. Zbytek?

Míja si pomyslela, zda by náhodou "záchrana" pro případ výpadku podpory života v podobě nouzového sestupu nebyla pro drtivou většinu posádku spíš prodloužením agónie.

Slovo Ráj ji nepřišlo úplně nejlépe zvolené. Předkové měli kdysi zvolit nějaké vhodnější. Třeba "BudeToNakonecSlušnýDomovKdyžSiPořádněMáknete". Jo, takové jméno popisovalo podmínky na planetě mnohem výstižněji.

[Corneliu Pillat]

... Lower Quarters, chodba s transformátory ...

"Co to pizda...", Corneliu vytřeští oči a musí nechat Maxe a Major, aby chlapa přidrželi, "Josife? Jak ses...jak jsi...ty jsi...po tom všem? Zase sis vybral druhou stranu? Ale vždyť jsi je zradil! Nebo ne? Jako nás...jako mě...jako jste zradili Zemi..."

Cítil, jak se mu mimoděk rozbušilo srdce. Krčil obočí, až ho bolely mimické svaly, v marné snaze vzpomenout si na něco, co mu uniká. Točila se mu hlava. Ale měl dost času, všechno se stále vznášelo v tom beztížném klidu, kde mu každá minuta připadala nekonečně dlouhá. Ne, ten muž nebyl Joseph. Možná jeho vzdálený potomek? Nebo snad hříčka osudu, genetická reinkarnace? Jaká byla šance?

"Ty nemůžeš být on. A i kdybys byl, já tě soudit nebudu.", zvedne ruce, odvrátí se a potřese hlavou, "Ani za tvé předky, ani za tvé zločiny. Já ne. Nemůžu. Nechtěj to po mně. Nečekej to ode mně. Umyl jsem si nad tím ruce už dávno. Stalo se, co muselo a zpátky to nikdo nevrátí."

Jak by ho mohl soudit, když sám má na rukou krev? Snažil se neochvějně řídit svým vnitřním kompasem a krédem dětí Gaii, ale život nikdy nebyl černobílý. V hloubi duše věděl, že pro některé věci se hledají ospravedlnění jen těžce. A i když dávají smysl racionálně a z hlediska vyššího dobra, nedělá je to o nic méně krutými.
Zatímco si Max odváděl Josepha, nebo jeho ozvěnu ve Věčnosti, vplul Corneliu do rohu, který tvořil transformátor a stěna koridoru a zapnul si promítání na vnitřní stranu hledí. Spustil ho dolů a odřízl se od světa venku...

Vnitřně se s něčím nebo někým rozloučil - on nebo něco jiného se posouvá dál.

Sledoval Hope and Glory očima neznámého chlapíka, který byl se svou rodinou v ubytovací kóji Majdexu, ve chvíli, kdy se rozezněl poplach. Sledoval varování na terminálech HoGlo o blížícím se nebezpečí, vyhlašování poplachu. Bezpečnostní lockdown nařízený kapitánem lodi kvůli útoku Nepřítele, záběry na obrazovkách, jak na vnější plášť dosedají první vojáci v exosuitech. Výpadek proudu, pokus uniknout z Majdexu a dostat se do někam do bezpečí.

Posádka Hope & Future udržovala radiový klid, zatímco čekali na poslední transporty s materiálem a pasažéry z Jednoty. Museli vědět, že je něco špatně už když pravidelné dodávky ustaly. Možná měli nějaká data z retranslačních stanic, ale nejspíš ani to ne. Utajení bylo kritické. Věděli vůbec, že jejich frakce na Zemi i na orbitě prohrála? Nezbývalo jim ale nic, než čekat, protože loď ještě nebyla schopná odletu. Místo tolik očekávaných posledních dodávek, ale dorazili vojáci vesmírných výsadkových sil Transatlantie. Jeho vojáci. Tušil, co přijde.

Sledoval řádění a masakr, který se odehrával na hlavní třídě Majdexu, když se improvizovaně ozbrojení obránci pokusili útočníky v exoskeletu zastavit. Řádění, které dokáže jen válka, zbytečnou smrt, kterou rozsévali ti z útočníků, u kterých válečný běs převálcoval zdravý rozum a soucit.

Sledoval smrt patnáctileté dívky, která se pokusila vzdát a nabídnout jednomu z útočníků své tělo, jen aby ji na palubě nechal - aby skončila s kulkou mezi oči. Pak se boj přesunul trochu jinam a neznámý začal i se svou rodinou hledat jinou skrýš.
Sestupoval hlouběji - Corneliu viděl chodby pokryté desítkami zkrvavených mrtvol neznámých civilistů. Ten, jehož vzpomínky sledoval však mířil níž - do Loukvods.
V Loukvods se nebojovalo. Útočníci nejspíš nepředpokládali, že by tam - v technické části lodi - byla nějaká živá duše.
Viděl, jak tento muž dovedl svou rodinu až do blízkosti spodního řídícího centra - povypínal všechny své digitální periférie, vyřezal nožem sobě, své ženě i dětem všechny implantáty, a ukryli se na místě, odkud mohli vzdáleně sledovat, jak se bitva vyvíjí.

Některé z těch vojáků znal. Jejich tváře nemohl zapomenout. Prošli s ním peklem na Zemi a očistcem orbitálních bitev, aby se dostali do Ráje. Oni nebo jejich děti. Hodně z nich propadlo bojovému šílenství, hnáni Trýzní, kterou prožívali všichni, kdo celé ty roky bojovali, aby zachránili Zemi, jen aby ji viděli měnit se v druhou Venuši. To všechno jen proto, že většina lidstva ten boj vzdala už v době, kdy se ještě dalo něco udělat. Pro ně to byl spravedlivý hněv křižáků Gaii, pomsta hříšníkům.

Vzpomínky, které si sám zablokoval a potlačil, se draly na povrch. Zaskočilo ho to natolik, že navzdory zpomalenému vnímání času, ztratil sebeovládání a klid, zalila ho úzkost a výčitky. Každý okamžik se táhl neuvěřitelně dlouho. Vpíjel se očima do každého detailu. Bodlo ho u srdce, když si uvědomil, že těmi chodbami kráčel také. Sice sám osobně žádné civilisty nestřílel, ale byl jedním z těch, co Čistku schválil jako nutné zlo. A tím, kdo útok naplánoval a řídil. To ho nezbavovalo viny, naopak. Dalo se ale takové krveprolití doopravdy ospravedlnit? Tohle nebyli kyberwarem k nepoznání přetvoření vojáci Jednoty. Byli to jen lidé, co patřili ke špatným korporacím. K těm, co se rozhodly nechat potopit loď, aby měly dost materiálu na luxusní záchranný člun pro pár vyvolených. Nebo to opravdu nešlo jinak?

Jakkoliv mohlo být obsazení archy ospravedlnitelné morálně, masakr civilistů, který sledoval nemohl být doopravdy ospravedlnitelný nikdy. Byla to další zející rána v předivu Gaii. Znovu bolestně prožíval ty mučivé chvíle, kdy se ocitl jako zvíře zahnané do kouta a věděl, že musí udělat osudovou volbu. Buď zklame a nechá zemřít všechny na kom mu záleží - a s nimi i jejich sny a ideály, kterým věřil. A nebo se bude podílet na genocidě. Nebyla to jen a pouze jeho volba a zodpovědnost, ale on byl poslední z těch, kdo zůstal naživu do dnešního dne. Ostatní už dostihla smrt, jen jemu se smála do obličeje. Každý, kdo ovládal APS si tenhle zážitek z hlavy raději vymazal. Nebo zvolil kulku či přechodovou komoru. Ti, co spali, chtěli na tuhle temnou kapitolu zapomenout jako na noční můru. Umyli si nad tím ruce a zavřeli oči k pravdě.

Dál už bylo velmi obtížné dění sledovat. Muž se tu a tam vydal k některému z technických terminálů, aby si vyjel záznamy o dění na HoGlo. Pochopil, že záhy po útoku dorazilo několik nákladních lodí s "uklízecími četami". Pochopil, že "úklid" neznamenal jen posbírání mrtvol a očištění kilometrů tunelů od krve. Že to zahrnovalo i postupné procházení Majdexu dveře od dveří, skrýš od skrýše.

Zatímco tento proces po několik trýznivých dní pokračoval, objevili se v Loukvods další uprchlé duše. Někdo přinesl zásoby, dalšímu se podařilo ukořistit vybavení a vznikla tak malá komunita přeživších.

Pak, když byla HoGlo "čistá" a většina nalezených mrtvá nebo uzavřená jako zajatci kdesi v tělocvičnách a kulturních sálech, namačkaná hlavu na hlavě, dorazily nákladní a dopravní lodě napěchované desítkami tisíc nových pasažérů z vítězné strany.

A zatímco na horních palubách Majdexu se za zvuků slavnostní hudby vystupovalo a tyhle lodě vyprazdňovali, o pár pater níž se na stejné lodě nakládali ti, jejichž těla nebyla po úklidu prostě vypuštěna do vesmíru.

V komunitě přeživších se rozhořela intenzivní debata, zda se nemají přihlásit a také nechat naložit. Objevily se hlasy, že mezi nakládanými zajatci by mohli být přátelé či příbuzní, kteří také přežili. Nakonec rozhodlo to, že mezi přeživšími bylo nemálo dětí. A právě kvůli nim zvítězil o jeden hlas návrh, že je lepší zůstat ukrytí v Loukvods a pokusit se dopřát jim a jejich dětem riskantní život na HoGlo jako černí pasažéři, než generační loď opustit a vydat je vstříc jisté smrti na umírající Zemi.

Vzpomínal si, že neméně intenzivní debata v té době probíhala v Upper Floors, kde docházel čas a loď musela být uvedena do provozu. Jedna věc byla HoGlo obsadit, druhá ho udržet a uchránit před vnějším poškozením. Data hovořila jasně, na palubě byli černí pasažéři. Jen nebyl čas je dál hledat a snažit se je dostat pryč. Konsensus provizorní vlády rozhodl, že musí být pochytáni během cesty a začleněni do společnosti. Nebo eliminováni. Temná minulost měla zůstat pohřbená. Právě proto byla CMWGE vybavena cenzorními a filtračními subrutinami a nově ustanovené M.D.P.D. vybaveno smrtícími zbraněmi. Také byly nainstalovány bezpečnostní subrutiny v případě, že M.D.P.D. nezvládne plnit své úkoly. Jenže takové ho měly probudit už před stovkami let, když padlo spodní řídící centrum. Ale neprobudily. Proč?

Vypnul promítání na hledí a nechal celou přilbu zasunout. Tvář měl bílou jako křída a oči potemnělé. Náhle, jako kdyby v jeho tváři byly vidět všechny ty roky útrap, jako kdyby ho dostihl čas. Cítil se starý a unavený. Neměl tehdy poslechnout Arnelii, měl zůstat na Zemi a zemřít spolu s ní. Teď viděl, že smrt rezidentů UpFloo a úpadek MiDeksu opravdu nebyla náhoda. Byl to spravedlivý trest za hříchy, kterých se jeho strana dopustila - a on s ní.

Strávil vzácnou chvíli s něčím, co pokládal za ztracené.

Pomalu, vzal do ruky svojí pulsní pistoli a nastavil na ní nejsilnější výkon.
Zavřel oči, dlouze vydechl a přiložil si hlaveň ke spánku.

[Míja]

...v domku v UpFloo ...

Jesus s Memesis prudce otevřou oči, jak je probudí bušení na dveře. Když bušení utichne, objeví se v okně vedle dveří na zlomek vteřiny vršek Míjiny hlavy, jak se snaží vyskočit, aby dohlídla do okna.

Pak v nižším okně u druhé stěny baráku se objeví i Míjina hlava, stíní si rukou u očí, jak se snaží nahlídnout dovnitř, jestli tam opravdu ti dva jsou.

... O pět minut později na téže místě uvnitř domečku u stolu ...
"...takže potřebuju zkušeného hackera" Oči mi znovu sklouznou na Jezusovy bosé nohy čouhající z divně vypadajícího županu. "Jistě máš Memesis nějaké známé, neříkej že ne, když se couráš po LoQods a kradeš Krysyslovi itemy, takový člověk určitě má známosti. Nebo ty Cheesusi? CMWGE je dobrý sluha, ale špatný ... no ... pasivně agresivní vlezlý sluha, který nejlíp ví, co jeho pán potřebuje. A pokud bude existovat způsob, jak ji usměrnit, podaří se nám snad z Majdexanů udělat samostatné lidi, kteří přežijí i na planetě."

"Mám plán, ale potřebuju pomoct."


... o půlden později na můstku...

Po poradě s pár lidma mám upravenou tu vykradenou část kódu, která při spuštění procedury přechodu na orbitu dokázala totálně odříznout CMWGE. Nainstaluju službu, která může povolit a zakázat běh CMWGE a která čeká na pokyny z mého příručního terminálu.

"No, teď se mi bude s CMWGE jednat výrazně lépe, usměju se." Ale jsem utahaná jako kotě, než se připojím a dám s ní pokec a otestuju to, tak si nejdřív trochu zchrupnu.

Zatímco se Míja snaží už dvě hodiny marně usnout, můžeme vyhodnotit, jak se jí vypínač na CMWGE povedl, dala do toho 4 vůle a jako obvykle je dovednost improvizace 2

[Hope and Glory]

Mít improvizovaný bič na CMWGE? To bude buďto hrozně cool nebo strašný průšvih. Překážka 2.

+2+4-2=4: 4: Provedla jsi něco efektivního, co tě posunulo blíž k tvému cíli


Nejvíc Míje pomohl Toby. Ale těch nadávek, co kvůli tomu musela Míja vyslyšet.

Ne na svoji adresu.

Na adresu pradávných programátorů.

Všechny nouzové rutiny byly psané v jakémsi prastarém programovacím jazyce, který neuměl nic, než přímý zápis do paměti, podmíněné skoky, pár logických operací s bity a zápis i čtení několika málo registrů.

Na jednu stranu to bylo logické - bylo potřeba maximální spolehlivosti a tedy programování na té nejnižší úrovni. Na druhou stranu důsledkem bylo, že kod byl jedna velká směsice prolínajících se rutin, které řešily na přeskáčku odpojení CMWGE, nouzový režim různých subsytemů HoGlo i samotné parkovací manévry pro orbitální přiblížení.

"Zkusil jsem to divajdnout jak nejlíp to šlo. Ale neručím za to, že se to povedlo úplně a že s odstřižením SíEm nevypneš nebo naopak nespusíš něco jiného - zkrátka, má to sajdefekty."

Pak se odmlčí, na sucho polkne a dodá: "Doufám, že jsem tam někde nenechal nějaký memorylík. Tenhle jazyk nemá gárbidžkolektory a zároveň si nehlídá, zda vůbec čte alokovanou paměť. Tahle kombinace je poukázka na průser. Tak to prosím s tím šleháním bičem moc nepřeháněj.

Ale dost bylo varování, teď musíme vyřešit hardvér. Vím, že jsi to chtěla mít v příručním terminálu - ale upřímně, vypadáš hrozně unaveně a to poslední, co chceme je, aby ti takovouhle bombu někdo ukradl ve spánku nebo při troše nepozornosti. Tohle musíš mít pořád pod kontrolou - ejčtwenyfór. Takže jsem si dovolil drobnou změnu. Nemáme čas vyrábět a hlavně voperovávat úplný implantát, takže .... voilá:"

Toby Míje ukazuje něco, co vypadá jako malá redukce - sameček a samička od konektorů, mezi kterými je vpájený tištěný spoj s mirkočipem, několika součástkami, anténou a baterií. Jen to zjevně není redukce, neboť oba konektory jsou stejné."

"Je to takový můj nápad. Připojíš to na svůj hedport, ale místo toho, aby ses tím logovala do Vejru, tak prostě jen pomyslíš na nějaký domluvený signál - to mi ještě upřesníš - a ono si to přečte tvoje mozkové vlny a změní to přístupová práva CMWGE podle tvého přání. Chápeš tu ironii? Přání! No, nic, promiň.

Nemusíš mít obavy, udělal jsem to plně průchozí, takže se zároveň stále budeš moct konektit i k Vejru, jak jsi zvyklá. No a nakonec jediná drobnost - napájení. Jak je to externí divajs, tak to nemůžu napájet standardními bioelektrickými měniči, takže to má vlastní akumulátor, který čas od času ho budeš muset dobít. Neboj se, nezmeškáš to, to udělátko ti dá vědět přímo do tvé nervové soustavy, bude to pocit podobný chuti na čokoládu. Stačí se pak na pár minut napojit k Vejru a ono se to z průchozích signálů zase dobije. Geniální dizajn, ne?"

Míjo, získáváš povrchové zranění - "explantát (to je jako implantát, ale umístěný zvenku) na ovládání CMWGE". Do doby, než si ho vyléčíš/zahojíš, můžeš nám popsat, proč se z něj pro tebe stal:
● NÁSTROJ +1
● POUTO 1 související se zraněním
● Magická nebo Nelidská DOVEDNOST 2, dává-li to smysl.

[Max Richter]

... LoQods, boční ulička, nedaleko bývalého průlezu do Majdexu ...

Došťoucháme se beztíží až nad špinavou ulici, kde jsme se s parťákem Linem ocitli při té osudové pronásledovačce. Vzduch je zaplněný odpadky a co chvíli mi něco smradlavého prolétne nebezpečně blízko obličeje. Zachytím se improvizovaného pouličního osvětlení a šťouchnu Pepana hlavní do čerstvé rány po chybějící ruce. Skoro určitě se jmenuje jinak, ale když už mu Cor říkal Josif, má blbé kecy a zfetovaný je jak destilka, přijde mi to dostatečně výstižné.

"Pamatuješ si to tady, že jo?" syknu na něj. Dole v ulicích i ve vzduchu nad nimi je jen minimální pohyb, ale nechci víc pozornosti, než je potřeba.
"Co to na mě hraješ, fízle zkurvenej? Proč si mě ještě nevodpráskl? Co to se mnou vymejšlíš?"
"To kdybysem věděl...," vzdychnu si.

Popravdě fakt nevím. Do uší jsem si pustil temnější instrumentálku a přehrávač úplně nečekaně drží krok, takže nemám v rukách vůbec nic. Nevím, co dělám, co udělám, ani do čeho se ženu. Uklidňuju se tím, že je to vlastně jedno, stejně si můžu přece vybrat, jak se svojí budoucností naložím. Ale i tak se mi třesou ruce a zpocený jsem až za ušima.

Strčím Pepana nad ulici a odrazím se lehce za ním. Zvolna doplujeme až na roh s podivným krámkem, ze kterého zbylo jen ohořelé torzo. Bordelu v okolí je ale podstatně víc. Zaostřím oči dolů na chodník do místa, kde jsem naposledy viděl ležet Lina. Není tam nic zvláštního, žádné krvavé fleky, archaický obrys křídou, prostě nic.

"Wada fak, fízle? Proč jsme sakra tady?" zavrčí Pepan vztekle, až mu zpoza zubů odkápne pěna.
"Řek sem, že nevím přesně. Improvizju. A nejsem na to stavěný."

Sakra práce, co teď? Čekal jsem, že v tuhle chvíli to už budu vědět. Ucítím tik v prstech i uvnitř v hlavě, v místech, kde bych si ukázal na přehrávač, pokud by měl nějaké jedno místo. Svrbí mě implantát, sakra. A vím prd, co udělám. Tohle je fakt blbej nápad...


"Teď zkusím zachytit jeho stopu," usměje se na mě sebevědomě Lin.
"Cože?" otočím se na něj nechápavě, i když je mi úplně jasné, o čem mluví.

Parťák stojí ve své fungl nové uniformě pode mnou na ulici a upřeně hledí do temného prostoru za krámkem. Jeho pravé oko slabě rudě září a skenuje přilehlou chodbu. Je mladší, sotva dvacet. Za uchem se mu ještě nerýsuje M.D.P.D. implantát. A když se na mě otočí, nepoznává mě.

"Gé...," zeptám se v duchu svojí osobní cvokařky, "kde jsi vzala Linův backup?"
"Na síti, Maxi, mezi hluboce archivovanými zálohami určenými ke smazání.
"Takže v šejdnetu, co?"
"Nesouhlasím s tím, co tady děláš, ale myslím, že by ti tady mohl pomoct."


"Mám ho," usměje se Lin najednou a vytrhne mě zpátky do reality.
"Vím," přikývnu. "A jdeš po něm, že ano?"
"S kým si to kurva povídáš?" vykřikne Pepan.
"S parťákem," vysvětlím mu a kouknu za nás. Nad touhle chvílí jsem už strávil ve vejru i svojí vlastní hlavě celá staletí. Vím přesně, kde na nás čekal. Servisní jeřáb stojí pořád na svém místě, jenom rameno je otočené opačným směrem a zakrývá výhled.
"S jakým parťákem? Ti mrdá v hlavě, bro?"
"Jdeš se mnou?" zeptá se mě Lin neklidně. Jeho obličej se rozostří a rysy roztrhají.
"Jasně," kývnu. "Jenom ještě musíme nainstalovat Pepana."
"Fak dis šit..."
"Žádné takové," zahrozím pistolí a připomenu ostrým dloubancem chybějící ruku. "Mazej, kam patříš!"
Fláknu mu jednu po spánku pistolí a Pepanovy panenky se protočí. Zapřu se nohou o rantl střechy a vší silou ho pošlu proti jeřábu. Za okamžik plnou rychlostí žuchne do vychýleného ramena a stočí ho správným směrem. Bezvládné tělo zůstane viset přehnuté přes konstrukci jako kabát na věšáku.

"Maxi?"
"Vydrž," zavolám na Lina dole v ulici a slítnu k němu.
"Měl být tady v chodbě, ale..." vysvětluje Lin zmateně a škrábe se nechápavě svou zbraní na spánku.
"Vím, je za námi, parťáku."
"Maxi?"
"Uskoč, teď!" vykřiknu a strčím Lina stranou.

Prudký výpad mě trochu rozhodí, ale srovnám se v rotaci a namířím oběma rukama směrem k jeřábu. Pepana mám jako malovaného. A dneska vystřelím první já.

Ozve se tiché puf. A pak další. A Lin neleží na zemi v kaluži krve a já se neválím vedle něj. Dneska sebou cukne Pepan na jeřábu a můj parťák mě uznale poplácá po zádech.

HG, hlásím záměr "Zabít Pepana, respektive toho jednorukého chlápka, který Maxovi odpráskl parťáka Lina". Dělám to přes dovednost Pistolník 2 a dávám do toho 4 vůle. Měla by se projevit i Vlastnost prostředí, kdy ozbrojený konflikt musí vést k něčí smrti.

Max byl Zasažen traumatem, svým strachem z neznámé budoucnosti a zažil neskutečné setkání s mrtvým parťákem. Jeho trauma se prohloubí.

A expy - Vrať se na místo, kde jsi začal hru nebo příběhový oblouk; najdi ho zničené nebo poškozené a oprav ho; Vykopej někoho zmrzlého a zachraň ho, pravděpodobně ve snu/představě