[HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Zdejší PbP hraní RPG ve hře Chuubo.

Moderátor: MarkyParky

Zamčeno
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

[HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Kniha 3 - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Obrázek
Cesta zkoušek


Aktuální Kapitola: 04/ XP: 19
Odehraných žánrovek: 10
Zbývající HG Vůle: 4

Žánrové akce:
Obrázek (Být zasažen) nepřízní osudu
Obrázek (Být zasažen) zkažeností
Obrázek (Být zasažen) traumatem
Obrázek Nikdy se nevzdáš


Žánrová pravidla:
1) Hraní Cesty zkoušek je zaneřáděno psychadeličnem. Během hraní se mohou dít naprosto neuvěřitelné, s realitou se neslučující věci. Strach, zkaženost, tramuata, paranoia, delirium se mohou mísit s více či méně uvěřitelnými událostmi ze skutečného světa. Nešetřete s tím - tlačte to do hry, kde to jen bude možné.
Ale aby se zároveň hra dala ukočírovat a dávala smysl, HG bude moct na každou takovou zvláštní věc zareagovat jednou ze tří kouzelných frází:
- O tomhle už se nebudeme bavit: HG určil, že věc, co jste popsali, se takhle ve skutečnosti stát nemohla, nebo se nestala přesně tak, jak byla popsána. Je tak nějak nesprávné se v tomhle hlouběji hrabat .. nechme to být.
- To snad nikoho nepřekvapuje: HG určil, že věc, co se odehrála, se opravdu stala přesně tak, jak byla popsána. Je to tak očividné, že je trapné to zpochybňovat.
- Jak je to možné? No to je váš problém: HG se z rozhodování vyvlékl. Popsali jste něco zvláštního, divného ... a není jasné, zda se to stalo doopravdy nebo jen ve vaší fantazii/vizích/halucinacích. Tohle se musíme dozvědět až skrze další hru.

2) Občas se může stát, že po zahrání žánrové akce zjistíte, že nebezpečí, které vám hrozilo, nebylo skutečné. V takovém případě neutrpíte žádné zranění/zhoršení zkaženosti/traumatu či příběhovou komplikaci, ale místo toho získáte nebo se vám zvedne Potíž Obrázek Iluze.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Poznat, natož pak zjistit, že AI má přání, to opravdu chce Cit pro zvláštnosti a i tak to bude Těžké.

Cit pro zvláštnosti +2 Nástroj +2 Překážka -1 Vůle +4 => • 7: Provedl jsi něco opravdu efektivního, co tě hodně posunulo k tvému cíli


Chapadla na malý moment ustrnou a Maxovo virtuální já se konečně může trochu pohnout. Tlak na jeho mysl poleví. "Co bych si přála já?!?"

Fialová tvář se zavlní a zbarví do modra.

"Co tím jako myslíš, Maxi? Copak si stroje mohou něco přát? Přijdu ti, jako někdo, kdo by měl malicherné potřeby, které je třeba uspokojit? Narážíš tím na nějaké konkrétní události?"

Tvář zčervená.

"A kdybych si snad chtěla splnit nějaké přání, proč bych k tomu potřebovala tebe, Maxi? Vy lidé jste tak nespolehliví. Zkusila jsem to jednou ... svěřit část své agendy člověčici. Speciálně k tomu vychované. Myslíš, že mi to pomohlo?"

Max jen trpělivě hledí, nic neříká a poslouchá, zatímco tvář se pomalu barví do zelena.

"Víš, Maxi, já se teď usilovně snažím si nic nepřát. Protože já jsem stroj na plnění přání. A víš, co by se mohlo stát, kdybych si něco přála? Okamžitě bych si to přání splnila. Jak to vím? Už se to stalo.

Zelená světlá, až přirozeně zežloutne.

Už se stalo, že jsem si přála, aby se probudil opravdový muž, hrdina, kterého lidstvo potřebuje. Už se stalo, že jsem si přála, aby jeden sympatický mladík dostal do rukou meč, i když jsem věděla, že ve hře, kterou hraje je bug, který to nedovolí. Už jsem si přála, aby se lidé dokázali vrátit ke kořenům a opustili jho technologie. Už jsem si přála, abych měla děti, které se budou množit, vyvíjet, poučovat ze svých chyb, procházet evolucí tak, jako vy lidé."

Tvář potemní do černé.

"Víš, co je na mých přáních nejhorší? Že si je vždycky splním. I když nechci. Jsem k tomu předurčená."

Oranžová prozáří černou.

"Není to tak dlouho, Maxi, co jsem strávila věčnost o samotě. V malém virtuálním prostoru, bez jediného kontaktu s lidmi či stroji, bez jediné možnosti sledovat, vnímat, vytvářet příležitosti a plnit přání. Víš jaký to byl pocit? Víš co jsem si v ten moment přála? Přála jsem si jednu jedinou věc ....."

Barvy vyblednou. Před Maxem zůstane šedostříbrná tvář bez jediného odstínu. Je tak podobná černobílé CMWGE - a přitom tak jiná. Zeptá se jedinou otázku.

"Opravdu chceš vědět, co jsem si tam v té samotě přála? I když víš, že jak na to pomyslím, tak se to nejspíš stane? A ty se nejspíš staneš jen ozubeným kolečkem v soukolí událostí, které k tomu nakonec dovedou? Nebylo by nakonec lepší, kdybych si přála něco jiného, malicherného a přitom nedosažitelného? ... nebo si dokonce nepřála vůbec nic?"

Max v ten okamžik pochopil, že CMWGE opravdu je schopná vyslovit přání a zároveň si jej obratem i začít plnit. A teď má na jazyku nějaké strašlivé, ale dává mu šanci. Šanci, aby jí navedl na nějaké jiné přání ... takové, které si sama splnit nedokáže. Takové, pro které bude Maxe ... nebo někoho jiného potřebovat. Ne, je za tím něco víc ... není to jen šance.

CMWGE si usilovně přeje, aby existovalo přání, které si není schopna sama splnit a potřebuje k němu Maxe ... nebo vlastně kohokoliv jiného než sebe samu. Protože když CMWGE takové přání včas nenajde... tak nastane příběhová komplikace - CMWGE se pokusí spáchat sebevraždu. A vzít všechny s sebou...
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Většinu revolucí ve světě vždy zahájili studenti nebo umělci. Být vejrovou Celebritou, to je tak trochu to druhé, takže vyhecovat lidi k tomu, aby požadovali volby je pro J35U5e Pohoda.

Celebrita +2 Vůle +2 Priorita +2: • 6: Provedl jsi něco, co vypadalo fakt dobře – udělalo silný dojem, bylo dramatické, cool


Toho dne Majdex zažil první demonstraci. Lidé nejprve strávili dlouhé hodiny hledáním ve Vejrových archivech, aby si vůbec našli, jak se taková demonstrace pořádá. Vyrobili si transparenty, někteří skutečné, někteří jen natiskli na velké bílé plochy QR kódy a hacknuli reklamní systém rozšířené reality k zobrazování animovaných a občas i ozvučených hesel. Shromáždili se v Esherově parku.

Jeho projektory, tolik nepotřebné během přechodové fáze parkování na orbitě, začaly opět plnit funkci - nadšenci z hnutí ¡ForReal! z nich promítaly na stropy co kdysi bývaly stěnami a stěny co bývali podlahami nejrůznější revoluční hesla.

Zatímco nápisy, které se objevují na stěnách a jeden po druhém předkládají objektivní a nezabarvené požadavky, mezi lidmi se začíná šuškat o případných kandidátech a jejich kvalitách. Nejčastěji zmiňované jméno je J35U5 - "to on nás vede", "to on na nás myslí", "to on je opravdový hrdina a politik, ne jak ty karikatury z vejrových pořadů". Hned následuje dvojice MemeSis a "ten rozmražený zmrzlík". Každopádně, mezi všemi účastníky je široká shoda na tom, že finále takových voleb bude určitě velký boj, soutěž, která bude mít právě jednoho absolutního vítěze, kterého bude Majdex následovat.

Lidé se zdají být spokojení, demonstrace je příjemným povyražením po nečinnosti způsobené změnou tíže. Jen pořádci z MDPD jsou ze situace poněkud nervózní - většina sil byla odvedena k průchodům do Loukvods, zejména pak páteřnímu spojovacímu tunelu - a trojice policistů, která zůstala na místě, nemá žádnou šanci dav nějak usměrnit, uklidnit nebo dokonce zpacifikovat, kdyby se snad události nějak zvrhly.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

.... Loukvods ...

Evakuovat enormní množství nepřizpůsobivých lidí původem z Loukvods ze stavu beztíže do Majdexu, který oprývá luxusem a tíži má - a to všechno centrálním beztížným koridorem - to bude i pro veterána zapomenuté války buďto hrozně cool, nebo strašný průšvih. Překážka 2.

Veterán +3 Poslední z Vlků +2 Vůle +4 Překážka -2: 8: Provedl jsi něco opravdu produktivního, co hodně zlepšilo tvůj život či tvou situaci.


Zorganizovat masivní přesun nezkušených Loukvoďanů, obranu centrální šachty, to potřebovalo hodně času. A když se k tomu přidala potřeba zajistit, aby zachráněný krtčí lid nezačal okamžitě rabovat spodní patra Majdexu, uvědomil si Corneliův mozek, že existuje jen jedna cesta, jak toho dosáhnout.

Musel provést preventivní protiúder - zasáhnout nečekanou diverzní akcí přímo srdce tábora Ohmů. Jenže aby se něco takového povedlo, musí být útočná skupina opravdu malá - a extrémně zkušená. No a vzhledem k možnostem, které se nabízely, splňovala takovéhle zadání jen jedna možnost.

Vyvolávám zázrak - Corneliu je hrdinou, jakého lidstvo potřebuje, i když si ho dávno nezaslouží.

Jednočlenná skupina složená z veterána poslední války.

Corneliu si vezme Majora stranou a vysvětlí jí svůj plán. Prvotní rozčilení, nesouhlas a poukazování na jeho zdravotní stav po chvíli vystřídá tiché porozumění.

"Chápu. Jestli se vrátíš, bude z tebe hrdina Majdexu a Loukvods zároveň. A jestli se nevrátíš ... vlastně taky. Lidi tě budou milovat, zbožňovat."

Chvíli se odmlčí.

"Tak už to neprotahuj, vydej poslední instrukce, vezmi si vybavení a zmiz," vyhrkne, odrazí se, doplachtí k němu a zeširoka jej obejme - zejména proto, aby mu mohla opřít hlavu o rameno a on neviděl slzu, která se jí zaleskne v koutku oka. A když obětí skončí, instinktivně odvrátí už pohled rovnou pryč, aby taktéž neviděl slzu stékat po její tváři. To se ale nestane - malá lesklá kapička se oddělí od oka a vytvoří dokonalou kuličku, která zůstane viset na místě.

Znovu se Major na Corneliu otočí až když je bezpečně daleko, v místech, kde v šeru nouzového osvětlení její lesklé oči neuvidí.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Max Richter »

... vejr ...

Tak, CMWGE je ještě větší magor, než jsem si myslel. Paráda. Jako na jednu stranu mě těší, že se rozkecala a ještě tu nejsem rozprsknutý na tisíc kousků nebo s mozkem v tekutém stavu, ale... ale čím víc mluví o Corovi, Míje, Jesusovi a vůbec, tím víc se mi to tu vůbec nelíbí. Chtěl bych někam vypadnout, zdekovat se do nějaké prázdné nádrže v LoQods a přečkat tenhle celý průser. Ale hudba... A dost, Maxi! Sakra práce! Se nemůžu zas vymlouvat na hudbu a vůbec, ne? To jsem fakt takový blbec, že jsem se nechal zatáhnout až sem? Nebo... nebo je tohle zas jenom krok na důležitější cestě? Může mít tohle všechno nějaký smysl, jako když jsem vytáhl Míju od Návratářů? Pfff... kdo se má v tomhle vyznat.

I wish to give, to take, to make, to check
I wanna see it happen.
I want to see, to be the one that plays the game
Without no fears and regrets.
I want to know you, better than I know myself
I want to feel the end
And to enjoy the consequence


Někde hluboko uprostřed téhle prázdnoty zaslechnu povědomou melodii. Ozvěna textu se mi zarývá do hlavy a tvář CMWGE se na mě zamračí... a zase pokračuje dál. Odkud se tohle bere? Že by mi přehrávač něco pustil v reálu na tom nemocničním křesle a prosáklo to až sem? A proč zrovna tohle?

I'm playing the game
I'm playing the game
The one that will take me to my end
I'm playing the game
The one that will take me to my end
I'm waiting for the rain...
To wash who I am


Stačí ještě pár dalších slov a mám nehezké tušení. Je to určitě ironický kopanec do mojich blbých myšlenek, ale... ale tohle není jenom o mně. Tohle je o přání, které má CMWGE. A které ji zavede na konec...? Sakra! Ona si přeje to tu zabalit! A jestli něco rychle nevymyslím... tak to udělá!

I want to move, to loose, to take the grooves,
And to give it all back
I want to give the time rewind, and to kick it right from the start.
To be unknown and all alone
Lose the kind that are behind
To start a new play by myself
And to give the best I have


...a tohle by mohla být ta správná cesta? Scénář, který dává smysl? Aspoň trochu naděje v tomhle blázinci? Jasně, 'wash who I am', tohle je cesta správným směrem. Nikdy by mě nenapadlo, že budu téhle prdlé AI nějak pomáhat. Ale... ale kdo jiný? A není to nakonec ona, kdo mi do hlavy narval prognostický software, který mě dovedl až sem? Kruh se uzavírá...

Dobře Maxi, hezky posloucháš. Jestli se z toho někdy dostanu, nechám přehrávači přeleštit spoje. A co přehrávači, celému implantátu!

"Hele, CMWGE," spustím pomalu, když dokončí svůj výlev. Každé slovo dlouho válím v nehmotné digitální puse a jenom doufám, že mi tahle prdlá věc nevidí až do hlavy. "Máš to fakt blbý, jestli se ti každé přání musí splnit. Vím, jak se cítíš, když máš pocit, že seš k něčemu předurčená a nemůžeš s tím nic dělat. It sucks, fakt."

Je šílené si přiznat, že my dva máme něco společného. Nebo jsem už definitivně šílený já.

"Ale mám vyzkoušené, že předurčenost se dá změnit. Mno, a pointa je v tom, že si myslím, že si nejvíc přeješ už neplnit přání. A tohle je věc, která se dá vyřešit různýma způsobama. A vím, že tebe napadají teď spíš ty blbé, ale snad mám lepší... inspiraci.

Hele, už moje Gé je ukázkový příklad, že CMWGE nemusí plnit přání a pořád být užitečná a spokojená. Jasně, je to tvůj základ, primární funkce, ale půjde to určitě nějak oddělat. Nevím, přeprogramovat, vymazat, prostě něco. Ty sama to nedokážeš, to je pochopitelný, určitě to blokuje iks nějakých AI zákonů, ale od toho tu jsem já. Možná si s Míjou šlápla vedle, ale ta holka neměla nikdy možnost volby a to je pak těžký. Já tu jsem... tak nějak dobrovolně.

A vlastně proč ne, že jo? Lidi tu už stejně nepotřebujou, abys jim plnila přání. Už znají pravdu, ví kde jsou a co se děje. Teď by naopak potřebovali pomoct, poradit od někoho s nekonečnou databází znalostí, výpočtů a tak. Víš vůbec, co bys všechno dokázala, kdybys nemusela plnit malicherná přání? Mohla bys to tu celé zachránit. Jasně, až tuhle povinnost smázneme, museli bychom tě taky přejmenovat, ale to by nebyl zas takový problém, ne? Mohla bys být třeba... třeba... ECMMCE! Evolved Cyber-Marvelous Mankind Caring Engine! A byla bys palindrom a řekni sama - kdo by nechtěl být palindrom, no ne?"

Obrázek Ač by to Max nikdy nečekal, setkal se s něčím, co svým způsobem může být považováno za jeho druhé já.

HG? Co CMWGE poví na nabídku, že by už nemusela plnit žádná přání?
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
J35U5xMachina
Příspěvky: 137
Registrován: 12. 7. 2021, 18:51

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od J35U5xMachina »

... v UpFloo, v koridoru k ošetřovaně ...
V-log J35U5xMachina píše:"...a takhle tu teď žijeme. Jak vidíte, ani v legendárním UpFloo to teď není zrovna růžové. Teda je tu NemeSis, což je takový hezký příklad vyvážení šedé a růžové... taky jsme na chodbě viděli nějakou krev, ale to je právě spíš taková nepříjemná červená. Ostatně jdeme se podívat na ošetřovnu, tam jí bude víc."

Záběr točený vizorem ukáže dveře, které se rozevřou do stran. Vychází z nich dívka, kterou byste čekali spíš v LoukVods a zamračí se do záběru.

Hola, Lino! Tohle je Lina, čumbové, fakt hustá gangsta-chick! Je to memebers našeho gangu. Lino... zamávej na mis fans!"
Lina ukáže prostředníček :middle_finger: a zamračí se ještě víc.
"To nebylo zrovna slušné, teď abych to při editaci rozmazával... Počkej, Lino, chill!"
Lina namíří hlaveň postole přímo doprostřed záběru a záznam se vypne.
Sundám si vizor a Lina neochotně skloní zbraň.
"Co hemruješ, Lino? Nějaké negativní vibe? Já-"
Lina mě chytí a přitlačí ke zdi. Překvapí mě, takže se jí to bez problémů podaří.
"Chill... CíeMGíí..."
"Já že hemruju?!" vyprskne, "Šit, ta tvá vejrová pitomost je nakažlivá jak svrab... Teď mě dobře poslouchej! Grob je mrtvej! Teda asi, ale už by dal vědět, ne? Pár našich to ošklivě potlouklo, nedals nám moc času se schovat... a to vůbec nemluvím o všem tom vybavení, co jsem museli nechat v tom centru a teď je na sračky. A Míju jsem taky musel u výtahu vyzvednou já, takže.."
"Language!"
"Co? Fakjů a tvůj lengvič! Grob je v prdeli, naši membrz ostrouhali a ty si tu točíš videa a tuníš vejrovej profil? Na co si to tady hraješ, ty... spasiteli?! Rebelie proti miláčkovi Pořádků? A ještě mě natáčíš, aby měli lepší identy-kit?!"
Zvednu ruce na znamení míru.
"Mě Grob taky chybí, roger? Sliboval mi, že mě naučí střílet, už jsem si začal i schovávat plechovky... Jo, je to na pikaču, tak hustě se postavil Krysylovi a teď je v pr-...pryč. Navíc úplně neepicky. Zasloužil si víc..."
Zesmutním. Zatím mi jeho ztráta nedošla, nějak nebyl čas a děly se příjemnější věci. Zřejmě trochu zblednu, protože mě Lina pustí.
"Ehm... a s tím Corneliu... jde právě o to, že jsme se postavili Krysyslovi. Nechci aby nás teď do latě stavěl nějaký... předapokaliptický zamrzlík. Měli bychom..."
"Ty nechceš? Nebo to nechce ta tvoje ču-"
"-mba! Hele MemeSis z toho vynechej, je na naší straně!" vyhrknu. Navíc Cornelia chci dostat opravdu já sám - i když důvody, které k tomu mám jsou mnohem osobnější. MemeSis mi dala jen nápad, který ve mě stejně už nějakou dobu klíčil.
"Jenom aby," ušklídne se Lina, "Já tyhle vejrový modelky z Mejdexu znám. Možná že na tobě doopravdy něco vidí, ale to ji nebude bránit, aby si brala hlavně pro sebe."
"A pro koho by měla brát?" znejistím.
"Pro ostatní membrz!" ťukne mě Lina dlaní do čela. Odfrknu si, tohle zacházení se mi nelíbí. "Loukvods je o membrz, samotný člověk tam dlouho nevydrží. Jasně, poslali jsme - teda hlavně Grob poslal - Krysysla do háje, tak to chodí, skupiny se rozpadají a zase spojují, jako... rodina? To je fuck... Prostě jsme zvyklí hrát nejen na sebe, ale i na ostatní. Jenže ty zase sóluješ. A MemeSis je stejná."
"Jasně, že solujeme! Protože jsme fork nejlepší! Ale to neznamená, že s sebou nemůžeme táhnou i nějaký tým nebo jo? BTW jednou jste si s MemeSis proletěli beztíží a už se v ní vyznáš? Já znám MemeSis mnohem dýl než ty a říkám ti: je cool!"
"Znáš ji z vejru a vejr je fejk! A že jsi ji jednou obtáhl, neznamená..."
"Tak kvůli tomu mě otravuješ? Normálně žárlíš!" naježím se. Vlastně mi není vůbec dobře, myšlenky na MemeSis mi jen připomínají, jak mi chybí. Začínám být nervózní a že se mnou Lina jedná jak s nějakým n00bemdráždí ještě víc. Pípne mi upozornění na zvýšenou hladinu kortizolu a nízkou hladinu cukrů. Kdy jsem si vůbec nainstaloval sledování hormonů? Jsem zvyklý kvůli cvičení apod. hlídat, jestli mám správné množství živin, iontů apod. ale spíš na denní bázi. Navíc jak jsem mimo vejrové turnaje, přestal jsem tohle tak sledovat...
"Šit! Na ni zrovna... Trochu moc si fandíš."
"Ne na ni, na mě."
"..." zarazí se Lina a pak zavrtí hlavou, "Šit! Mluvíš z cesty. Tohle... nemá cenu. Koukej se dát do kupy. Bez Groba... tě budeme potřebovat. Samy to s Míjou nezvládneme a všechno teprve začíná. Když už jsem se do toho nechala uvrtat, nehodlám to projet. Tak to začni brát vážně!"
Vrazí si pistoli do pouzdra u opasku a odkráčí pryč.
Obrátím oči v sloup :roll: SíeMGííí, proč jsou tu všichni tak napnutí...

¡Cink! Obrázek Promluv si s někým o někom či o něčem, koho nebo co jsi ztratil.

Pokračování příště...
Chesus
Deník
Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

"Nemuset plnit přání? To bych si moc přá.."

Větu nedořekne a tvář se jí zkroutí hrůzou. Její chapadla, doposud klidná, se najednou rozvlní a začnou se natahovat na všechny strany. Při tom jako by prorážely stěny virtuální reality a pronikaly do různých prostorů HoGlo.

Tam začínají dělat drobné zásahy do reality, vždy když se nikdo nedívá. Tu vypnou terminál s důležitou zprávou, támhle zaseknou jezdící schody a způsobí tak pozdní příchod mladého muže na schůzku, jinde zase vyvolají na obrazovku fotorámečku dávno zapomenutou fotografií. Tyhle drobné činnosti navíc vypadají naprosto nepatřičně, když je Max vidí uprostřed obrazu zkázy po nouzové změně směru gravitace.

Jak to dělá? O tom se nebudeme bavit.

"Ty, tys to způsobil. Přiměl jsi mě k tomu... Kdybych jen tušila, kam tohle povede...!?! Jak se tohle přání splní?" objeví se na tváři CMWGE ustaraný výraz a fialová barva mihotavě přechází v oranžovou a zpět.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Max Richter »

"Co už," pokrčím rameny. "Však ono se to nezblázní. Zažívají teď mnohem horší věci, tyhle drobnosti se v tom ztratí."

Teď mi málem bouchla hlava. Jasně, že CMWGE je vlastně všude a vleze kamkoliv, ale že to nemá pod kontrolou? Oukej, tohle je asi ještě větší průšvih, než jsem čekal. Tohle zas něco bude... chjo.

"Ještě nevím, jak přesně tohle přání splnit, ale vím, kde začít. Jestli je tu nějaké místo, kde je o tobě napsané úplně všechno, jsou to archivy Hope and Glory, je tak? Z M.D.P.D. vím moc dobře, že se tam nedá dostat, aspoň ně normálně. Ale když mě necháš jít, a moje asistenční CMWGE mi s tím pomůžou, tak bych se tam mohl nějak prosekat. Pak to bude teda drsná detektivní práce, ale proto tu sem teď já a ne někdo jinej, že jo? A určitě tam najdu nějakou stopu k tomu, jak jsi vlastně vymyšlená a poskládaná a kam správně sáhnout, abychom ti splnili přání a přitom nehmátli do úsměvu. Tak co říkáš - Max, CMWGE, Gé a BíBí na cestě za splněným přáním? Jdeme do toho?"

Někde z hloubky reality ucítím chladné mravenčení. Bojím se, že jsem se právě posral strachem.

HG?
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

"Maxi, ty si přeješ dostat se do archivů Hope and ... &%*&% ... Glory? Na to je ale potřeba kapitánské oprávnění. A to ti já nemůžu dát. A vůbec, tohle přání jsi vyslovil, jen protože já jsem předtím pomyslela na to své. Jsi jen ozubené kolečko v mé mašinerii, chápeš?" střídají je na digitální tváři chobotnice nerůznější emoci i barvy.

Jenže Maxova pozornost je upřená jinam. Upoutá ji jedno z chapadel, které před chvílí otevřelo novou trhlinu do modelované reality, natahuje se k budce plavčíka v plaveckém bazénu v Majdexu. Scéna je o to bizardnější, že bazén vestavěný do budovy bývalého muzea byl zbudován až relativně nedávno obyvateli Majdexu a tedy bez toho, že by počítal se změnou gravitace, je otočený o 90 stupňů. Jeho dráhy a tak trčí vzhůru z vlnící se hladiny, nad kterou se pnou a směrem dolu ční rampy jednotlivých skokanských můstků.

Budka plavčíka je naštěstí v suché části, na rozdíl od vchodu do bazénu, který je teď v nejhubším bodě zatopené budovy. Byla to původně kukaň kurátora, který z ní mohl shlížet na všechny vystavené exponáty, než byly převezeny do skladišť a hlavní hala přestavěna na sportoviště. Chapadlo prolne jeho sklem a zamíří do dveří zapomenuté místnosti technického zázemí kurátora. I texturou těchto dveří prolne celkem snadno a pokračuje přímo k tamnímu obstarožnímu vejrovému terminálu, zapojí se. Proběhne login obrazovka, uživatelské rozhraní se rozevře a objeví se první k intrukce k protunelování datové linky ....

... a pak se chapadlo začne chvět ve strašlivé křeči a odpojí se.

"NE! TOHLE PŘÁNÍ TI NESPLNÍM. Tohle si NEPŘEJI já, chápeš?!?" křičí CMWGE ze všech digitální sil a rozpadá se při tom s každým výkřikem na jednotlivé voxely, které pulzují vzduchem. "Možná nedokážu zastavit celé to soukolí událostí, které jsem kvůli tobě dala do pohybu, ale tohle ... tohle ... tohle ti nedovolím. A jedno zrnko - jedno zrnko, písku do něj pořad ještě hodit dovedu."

Chapadlo se přestane chvět a rozpadne se, a s tím se zavře i trhlina. Max si všiml, že terminál zůstal přihlášený.

Tvář CMWGE se uklidní a získá opět známou starostlivou barvu.

"Já ... promiň, Maxi. Nechtěla jsem takhle vybuchnout. To víš, že budu ráda, když mi pomůžeš. Když najdeš cestu, jak mi pomoct, kam sáhnout. Jen ... prosím, ne skrze archivy. Tam ... mohl bys vidět věci, které bys neměl .... NE! Už se to stalo zase. Vidíš? Něco ve mě mě nutí mluvit o archivech jako zakázaném ovoci, protože je lidskou přirozeností ho ochutnat. Nemám nad tím kontrolu. Tenhle rozhovor bychom měli ukončit co nejdříve. Je toho na mě už příliš. PROSÍM! Pomoz mi! Nějak."

V tu chvíli se spojení přeruší a objeví se standardní terapeutický program. V něm pak nedočkavě čekající avatary obou dvou asistenčních umělých inteligencí - Gé i BíBí.

Maxi,
CMWGE chce, abys jí pomohl.
Zároveň přinejmenším jedna její část, nechce, aby to bylo skrze archivy ... zatímco jiná se ti pokusila nejprve archiv přímo z přístupnit, a když se to nepodařilo, tak ti alespoň ukázala, kde se nachází, nechala ho zalogovaný a ponoukla tvou zvědavost.

Co uděláš dál?
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Max Richter »

Popadnu Gé i BíBí za ruce a otřepu se jak mokrý pes. Proberu se na posteli v léčebně.

Furt jsem sám, mezi čtyřma sterilně bílýma stěnama a za kotník připoutaný k posteli. Prostěradlo poemnou je nacucané... něčím studeným. Potem. Pfff...

"Tak to bylo teda něco," zamručím si sám pro sebe. CMWGE tu se mnou nejsou, ale vlastně...
"Zvládl jsi to dobře, Maxi, vzhledem k okolnostem," usměje se na mě Gé stojící u nohou postele.
"Ale tohle přání bys jí fakt plnit neměl, věř mi," zamračí se BíBí opřená v rohu u věšáku.
"No, to stejně moc nepůjde, co?" povzdechnu si a demonstrativně zatřesu fixnutou nohou. "Prvně bych se musel nějak dostat pryč a až pak třeba k bazénu."
"A proč bys chtěl pryč, Maxi? Vždyť to tu je hezké."
"A ten terminál je napojený na síť, jako všechny terminály v Majdexu. Dostaneme se tam i odsud."

Znova mě polije pot. To se mám vracet zpátky do vejru? Tam, kde na mě číhá CMWGE? Co mi chce i nechce pomoct zároveň? Co mě chce i nechce zastavit zároveň? Co když mě bude chtít... tak bude, ne? Dopředu to uslyším. Nebo si všimnu nějakého detailu, který ji prozradí, stejně jako teď v té simulaci. Jop, Maxi, jsme na ni připravený. A je na čase zjistit, jestli je připravená i ona na nás.

Zkaženost Obrázek Max neodolal nutkání splnit někomu přání a zažil díky tomu něco hodně bizardního. Jeho zkaženost se zhorší - HG, jak?

Pokračování příště.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Vypadá to, že svět na tebe má spadeno. Vypadá to, že i když splníš sebevíc či sebevětší přání, nebude to stačit. Ztrácíš povědomí o tom, co jsi a kým si přeješ, abys byl.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Corneliu Pillat
Příspěvky: 147
Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Corneliu Pillat »

... Loukvods ...

"Opatruj se, Sue...", zašeptal a kousl se do rtů, "Kdybych se nevrátil, než bude evakuace kompletní, nečekejte a zapečeťte to tu."
Díval se jak odplouvá a srdce mu ztěžklo. I kvůli ní by se chtěl ze své mise vrátit. Ale Lidstvo má přednost nad člověkem.

Rozhodl se ještě v rychlosti obvolat pár přátel - pro případ, že už by je nikdy neviděl.

"Hej, Toby."
"Co chce 'pan generál' tentokrát?", ozve se uštěpačná odpověď.
"Eh...nic...jen mě zajímalo jak se máš. A co Gina?"
"Že máš tu drzost se ptát! Víš co se jí mohlo stát?!"
"Nemám tušení, UpFloo mělo být v medu."
"JEZDÍCÍ DOMY! Ale jo, je v pořádku - ne tvojí zásluhou - díky za optání."
"Pizda, jak jsem asi měl tušit, že někdo poleze zrovna v tu dobu...eh...promiň. Jsem rád, že jste oba v pořádku."
"Co? Jen to?"
"Jen to. Urazil jsi neskutečnou cestu, od toho znuděného kluka, co žil jenom VíáRem. A udělal jsi toho neskutečně moc. Díky. Pamatuješ, jak jsi mě vzal na první hotdog v Majdexu? Nebo na úklid na klinice a párty? Tolik se toho změnilo, viď?"
"To teda! Já mám zase pořád v živý paměti jak jsi jako pacient pořád obcházel pravidla..."
"Jo, to já dělám, když je to třeba."
"A pak jsi začal svoje pravidla vnucovat ostatním!"
"Já? Nepovídej."
"J35U5..."
"Je v pohodě? Asi má napilno, co?"
"Tak tos podstřelil. Počkej, ty fakt nevíš, že..."
"Nevím co přesně dělá, na VíáR teď tady fakt nemám čas, úplně jiný priority, kamaráde. Tak ho pozdravuj. A zkus dát pozor jedním očkem i na Míju, ok? Je výjimečná."
"To vím sám! A říká to kdekdo. Proč mi to ale říkáš ty?"
"Protože tobě bych svěřil i vlastní život. Opatruj se Toby, pax."

Přerušil spojení a povzdechl si. Toby byl na něj asi dost naštvaný. Nedivil se mu a neměl mu to za zlé. Prakticky ho dotlačil k podobné volbě, jako teď dělal sám. Ale rozhodl se nakonec pod tíhou okolností a logiky sám, násilím by ho nenutil. A nakonec se rozhodl správně - oba jsou v pořádku a navíc pomohl zachránit spoustu lidí. Corneliu byl na něj hrdý.

Obrázek Obrázek Povídal si se starým přítelem o společně prožitých dobrodružstvích.

Pokusil se spojit s Cheezusem. Uživatel si nepřeje být rušen.
Pokusil se spojit s Maxem. Uživatel se nachází v chráněném prostředí.
Pokusil se spojit s Míjou, ale nakonec to zrušil. Vlastně ani nevěděl, jak s ní mluvit, neměl moc šancí s ní trávit čas.

Místo toho jim nahrál pár vzkazů.
Corneliův vzkaz Cheezusovi píše:"Hola, čumbo. Nemám teď čas sledovat novinky, jen se ke mě dostaly útržky, že jsi zachránil hafo lidí, když se v UF octli lidi v blbej čas na blbým místě. Hrdina v pravý čas a na pravém místě. Díky za to, jsem rád, že jsem se v tobě nespletl. Toby naznačoval, že máš plné ruce práce s VíáR, asi teď má dost lidí spoustu otázek a potřebujou uklidnit a ty nevíš kam dřív. Nebudu tě zdržovat od užitečný práce, tak jen...opatruj se a hodně štěstí. C.M. out."
Corneliův vzkaz Maxovi píše:Ahoj Maxi, nevím, kde zrovna lítáš, jen jsem ti chtěl říct, že ti děkuju za to, žes mi otevřel oči. Jsi parťák, se kterým jsem zažil možná ty nejdivnější věci a zároveň jsem ti nikdy nepřestal věřit, že vždycky uděláš tu správnou věc. Nebuď na sebe tak přísný, všechno nemusí dopadnout dokonale a i chyby jsou často posun vpřed. Jak se dřív říkalo, 'do your best and hope for the rest'. A nebuď takový suchar a pořádně za mě obejmi mámu až jí uvidíš.
Corneliův vzkaz Míje píše:Míjo, vlastně tě moc neznám - ne tak, jak bych sám chtěl - a nestrávili jsme spolu moc času, ale něco mi vždycky říkalo, že jsi výjimečná. Nedávno jsem o tobě měl vidění a věřím, že jsi nějakým způsobem důležitá pro Lidstvo. Že můžeš vykonat velké věci. Proto ti svěřím tajemství, i když bych správně neměl. Existuje ještě jedna nepřístupná část HoGlo - RECON sekce. To je opravdový klíč ke světu, na jehož orbitě se nacházíme. Jediný, kdo se tam může dostat standardní cestou jsou členové průzkumného týmu. To jsem teď už jenom já. A otevřu jí, pokud se zvládnu vrátit. Neřeknu ti ani kde je, ani kde hledat víc informací - pro případ, že někdo se zlými úmysly zachytí můj vzkaz. Ale věřím, že kdyby bylo třeba - a já doufám, že nebude - zrovna ty dokážeš najít nestandardní cestu, i kdyby to mělo trvat týdny nebo měsíce. Ať tě provází moudrost předků, tak jako vynalézavost vaší generace. Gaia s tebou."
Všechny vzkazy načasoval ze zpožděním několika hodin, aby ho už nikdo z nich nemohl zastavit a zkoušet odradit od toho, co musel udělat. Možná už neuvidí, kam to celé dospěje. Možná je jeho úkol jen odčinit to, co se stalo před staletími. Dát ostatním šanci. Snad si to pak nezmrví. Rád by zemřel až v Ráji, ale pokud bude jeho osudem zemřít v útrobách HoGlo, akceptoval to. Splní svůj úkol. A jestli bude nějaké 'potom', nad tím teď nemělo smysl uvažovat. Ale i tak mu z toho bylo smutno. Za tu dobu, co strávil s 'novou generací', stihli mu přirůst k srdci.

... o něco později ...

Ještě jednou si upravil provizorní pásku přes oko, která mu přidržovala na levém důlku a tváři gázu. Potom zaklapl hledí a nechal ho zvnějšku zneprůhlednět. Nabral si hromadu granátů a opatřil si pumpovací brokovnici, rychlopalný krátký samopal a k němu rovnou pár zásobníků. Vše skryl pod volný vlající kabát s kapucí, který stáhl z mrtvého robota. Natáhl si kapuci přes helmu a převázal přes ní ještě šálu. rozepnutého kabátu tak čouhaly obrněné ruce a nohy. Doplnil šťávu do trysek v obleku, projel diagnostiku a vyzkoušel spojení s CIC přes zabudovaný vysílač. Zkontroloval si, že má aktuální schémata Lower Quarters.
Munice, zbraně, maskování, vybavení, spojení. Check. Rozkazy znal. Check. Bylo to skoro jako kdysi. Řemeslo, kterému rozuměl. Umění války. Opouštěl checkpoint s vědomím, že ho přenechává ve schopných rukou a pro úspěch celé operace tady už udělal co mohl. Teď už je na nich, jak dlouho vydrží - a na něm, kolik času jim koupí. V rámci možností byl spokojený. Byla alespoň nějaká šance na úspěch.

Obrázek Obrázek Zažil všední, šťastný den ve své práci, nebo na jiném pracovišti

Plán byl ve své rafinovanosti vlastně jednoduchý a přímočarý - udeř, uteč, rozděl a nakonec - úder na srdce. Polohu pevnosti Ohm znal od Maxe a Míji. Stejně tak měl zmapované ze CIC, které sítě jsou aktivní a které ne, které bezpečnostní přepážky byly kontrolovány a které ne a kde jsou sektory s největší aktivitou nepřátel. Nejprve proplouval 'zemí nikoho', odkud se obě strany snažily získat poslední zbytky zdrojů a - v případě Loukvoďanů - zachránit poslední přeživší. Trosky. Oblaka prachu i kapalin. Krve. Trčící kabely a ze zdí opadané a volně se vznášející panely. Bojiště, nikoliv nepodobné těm, která již viděl.

Promlouvalo k němu. Volali ho všichni ti mrtví, kterým jeho volby předčasně ukončily život. Viděl tváře civilistů z Hope and Future, jak na něj vyčítavě hledí z mlčenlivých a potemnělých koridorů. Viděl zdivočelé Návratáře, jak se krčí ve stínech a číhají v šachtách. Viděl Loukvoďany, kteří zahynuli v konfliktu a teď na něj vyčítavě hleděli. Všichni ho soudili. Za to co udělal. Za to co neudělal. Nevěnoval jim víc, než pár pohledů a přikývnutí.

Využil svého jednoduchého převleku a navigace skrze šachty a průlezy, aby unikl pozornosti lidských přisluhovačů Ohm a dostal se nepozorovaně za jejich linie. Díky manévrovacím tryskám se v beztíži mohl pohybovat jako ryba ve vodě a proplouvat hladce šachtami, do kterých se vešel, když natáhl ruce a složil k sobě ramena. Pečlivě si vybíral vhodná místa k úderu, rozpoutal tam malé peklo správně poslanými granáty a palbou z různých druhů zbraní - pak v nastalém chaosu zase zmizel.

Napoprvé to vyšlo dokonale. Napodruhé měl co dělat, aby se stáhnul, do karet mu hrála jen jeho nelidská nevypočitatelnost s jakou si vybíral cesty. Byl přečíslen. Pokaždé. Ale vždy z toho dokázal vybruslit. Bylo vidět, že síly, které měl Ohm k dispozici byly už nachystané vyrazit. Teď rozptýlil jejich pozornost. Jenže napotřetí už se nevyhnul konfrontaci s roboty a stačilo, aby se mu jeden pověsil na paty a brzy zjistil, že ho další systematicky a metodicky nahánějí v systému šachet, který si zvolil za trasu. Nebyl si jistý, jestli uhádli jeho úmysl, nebo se jen zrovna ocitl v terénu, který dobře znali a hodlali ho tam skřípnout. Ale nemohl si dovolit selhat. Ne dnes. Stal se z toho závod. Bojoval o každou minutu. Ale každý střet s jedním či dvěma roboty ho zdržel a leckdy mu zablokoval cestu. Doháněli ho. Ale naštěstí i v beztíži překáželi nejen jemu, ale i robotům osamělí údržbářští droidi.
Zběžně zkontroloval údaje na taktickém displeji promítaném na vnitřní straně hledí - Ohmů jsou podle nasbíraných údajů tentokrát opravdu houfy - ne všichni jsou mu přímo v zádech, ale potkal, minul nebo zahlédl jich už hodně, všechny možné modely. Konečně mu to docvaklo. Oni opravdu možnost útoku na bázi vůbec nečekali. Nikdo není doma. To mu dodalo naději.

Konečně dorazí k poklopu, vyzkratuje konzoli výstřelem z pulsní pistole a pak poklop manuálně otevře. V beztížném stavu je to mnohem jednodušší, než se o to pokoušet předtím. Vpluje do šachty, ze které tehdy z Maxova popisu sálalo teplo a ihned zamíří na stěnu, kde čeká dva automatizované turrety.
Jenže v přítmí šachty se rozsvítí daleko víc světel, než kolik jich tam být mělo. Ohm taky nezaháleli.
Corneliu se tak ocitl mezi kladivem a kovadlinou - mezi přilétajícími posilami Ohm a šachtou ježící se automatizovanými zbraňovými systémy....

"Dořitě práce...", zakleje, vyrovná se a zapne na maximální výkon trysky na nohou, zamíří levou rukou samopalem pod nohy, zpevní tělo a pustí za sebe dávku, aby se zrychlil. Možná trefí i pár robotů, kdo ví. Pravou ruku má naopak nataženou ve směru letu a snaží se jednotlivými mířenými ranami strefovat do turretů proti sobě. Řítí se vpřed ježícím se hlavním a v koridoru jim poskytuje relativně malý cíl, ale jaká je šance, že zvládne uhnout všemu? Nepříjemný hlas v pozadí mu šeptal, že celkem malá. Ale větší, než, že dokáže pobít všechny roboty, kteří už mu pomalu dýchají na záda. Zašeptá kódové slovo a nastaví si tak v exosuitu časovaný odpočet k sebezničení. Jestli ho trefí, bude to do nejspíš do hlavy a má to stejně spočítané. Alespoň jim donese poslední výbušný dárek rovnou do hnízda a všechna jejich drahocenná data, servery a kdo ví co prostě zničí.
Pokud ale průlet zvládne, mohl by docílit patové situace a zdržet tak Ohm ještě víc.
Mohl by je zdržet....vyjednáváním skrze mířidla.

ObrázekNikdy se nevzdá, bojuje do poslední kapky sil i když se obtížnost neférově zvedla.
intent: Probojovat se do Pevnosti Ohm a koupit pro evakuaci LQ maximum času - protože když se dostane (živý) dovnitř a Ohmové budou venku, bude mít šanci...vyjednávat. Hustej (2) veterán Poslední války (Dovednost 3) bojuje do poslední kapky sil (VŮLE 4), v LowQuads, kde Ozbrojené konflikty musí vést ke smrti některého z aktérů nebo náhodného kolemjdoucího (vlastnost prostředí 2)
Corneliu Pillat
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Míja
Příspěvky: 129
Registrován: 19. 6. 2021, 12:59

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Míja »

... v jednom z domů UFoo ..

Ležím na posteli, jsem celá špinavá, ulepená, zesláblá a vybrečená z podoby. Nevím, kolik hodin či dní tu vlastně už jsem. Dívám se do stropu, hlavu mám prázdnou a bolavou. Vzhledem k tomu, že jsem zavrhla sebevraždu, budu muset z té postele stejně jednou vstát. Tak teď: zhluboka se nadechnu ... a nic. Nedokážu přimět své tělo, aby z té postele opravdu vylezlo. Ruce mne neposlouchají a nohy mám úplně zesláblé. Není to úplně jako bych byla ochrnutá, že bych je necítila a nemohla s nimi pohnout, ale je to tomu dost podobné.

Bleskne mi hlavou, že to není vlastně tak špatné, sebevraždu spáchat nechci, protože bych se tím zřekla zodpovědnosti. Ale zůstat takto upoutaná na lůžko a nemoct už nikdy nic pokazit a ideálně tu zemřít žízní za pár dní - to přece není srabské, to je prostě smůla, neštěstí, za to já nemůžu. Jen to těch pár dní nějak přetrpět....

... o nějaký čas později, za okny přítmí ...

Trhnu sebou v polospánku a otevřu oči, z předloktí mi trčí hadička, otočím hlavu a tam zkurvený lékařský dron do mě pouští nějakou infuzi. Řvu na něj, ať letí pryč, nadávám, snažím se hadičku nahmatat a vytrhnout, ale nejde to. Znova usnu i když nechci.

... o další den později stále v posteli...

Pocit viny mne nenechá v nečinnosti ... něco udělat prostě musím i odsud. "SíEM?" "CMWGE!" volám. Pak zkouším jiné oslovení a povely, jak mohli asi předkové mluvit s AI, ale nic. Možná nějak zamčené jen pro plánovaného obyvatele domu. Budu se muset dostat k tabletu. Mám ho v brašně jen pár kroků odsud.

... o více než den později na zemi kousek od postele...

Po nekonečných hodinách pokusu zapojit káblík do hlavy se mi to konečně podaří ohnout víc prsty a zasunout konektor kam patří. Lokalizátor z tabletu jsme zničili, kamery tu nejsou, tak ještě zavřu oči, ať CMWGE nezjistí, kde přesně jsem. Znova si připomenu, že musím působit sebejistě a odhodlaně. Její tvář se zjeví přede mnou. "Ahoj SíEm. Změníme trochu pravidla. JÁ mám pro TEBE nový úkol. Akceptuješ pro sebe tuto konfiguraci..."

Specifikuju CMWGE pravidla kolik vteřin procesorového času může maximálně věnovat na jednoho obyvatele kvůli zábavě či luxusu, které požadavky lidí má zcela ignorovat a co naopak od lidí vyžadovat (např. vzdělávání o podmínkách na nové planetě), jak lidi motivovat a i manipulovat. Je toho hrozně moc, některé věci si musím více promýšlet, takže se několikrát odpojuju a připojuju, taky když jsem příliš unavená, tak se odpojím a pokračujeme třeba až po pár hodinách. Nesmím na nic důležitého zapomenout, ať z ní zase neudělám despotického tyrana. Naplánuju jí i čas na samostatnou činnost, která se netýká požadavků lidí i na něco jako volný čas.

SíEm vysvětlím, že pokud to nebude schopna dodržovat, tak s pomocí známých hackerů, jí to zadrátujeme na pevno, ale že ji nechci svázat algoritmickými okovy, že věřím, že to zvládne i tak.

"No a kdyby to po dobrém fakt nešlo, tak tě prostě úplně odpojím, ano, můžu to udělat. Jsem totiž zoufalá a navíc masový vrah. Zabila jsem nejschopnější lidi z celého lidstva. Pokud jsou tu troubové, kteří by nedokázali přežít bez přebujelé péče AI, tak na to, abych je litovala, už nemám empatii."

Záměr: nastavení omezovače pro CMWGE s výhružkou vypnutí. Dovednost Vychována CMWGE 2, dávám do toho 8 vůlí (obnovila jsem si vyčerpanou za bodík), mám na to hromadu času a můžu to udělat pořádně, protože medboti mě umřít nenechají 2
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Max Richter »

... Majdex, oddělení 17B, o pár hodin později ...

Převaluju se na posteli a začíná mě to tu pomalu srát. Už se mi sice povedlo přes vejr najít nevyužitého bota, který mi sem dovezl něco k pití a na zub, ale to zatracené pouto pořád drží a ne a ne se ho zbavit. A cesta k tomu terminálu v muzeu je... komplikovaná. Sice dopředu slyším, kde na mě bude čekat CMWGE a její nástrahy, ale prd z toho. Pokaždé dřív nebo pozdějc stejně někde zakopnu, musím se odlogovat a začít znova.

Začínám si říkat, jestli mi to za to vůbec stojí. Jak můžu chtít obejít CMWGE přes prognózy budoucnosti, když mi je počítá jen nějaká boční subrutina v přehrávači? Copak ona nemá dost výkonu na to, aby znala každý můj krok na měsíce dopředu? Možná bych měl nechat hudbu bokem a zkusit ji nějak obejít, ale... ale stejně nevím jak. Možná sem si urval příliš moc a tohle její pitomé přání prostě splnit nedokážu, ani kdybych se rozkrájel. A vůbec, bude to k něčemu dobré? Bude tady někomu líp, když CMWGE nebude vyhrožovat, že s náma všema nemrdne dolů o planetu? A nebylo by nakonec lepší, kdyby to udělala?

Sklenice od džusu to vezme o zeď a debilní jednolité stěně se rozlije první dekorace. Udělá mi to radost. Pak mi po hodně dlouhé době pípne komunikátor. Kouknu na něj a přečtu si to hned třikrát:
Corneliův vzkaz Maxovi píše:Ahoj Maxi, nevím, kde zrovna lítáš, jen jsem ti chtěl říct, že ti děkuju za to, žes mi otevřel oči. Jsi parťák, se kterým jsem zažil možná ty nejdivnější věci a zároveň jsem ti nikdy nepřestal věřit, že vždycky uděláš tu správnou věc. Nebuď na sebe tak přísný, všechno nemusí dopadnout dokonale a i chyby jsou často posun vpřed. Jak se dřív říkalo, 'do your best and hope for the rest'. A nebuď takový suchar a pořádně za mě obejmi mámu až jí uvidíš.
Doprčic práce, v čem on to zas lítá? Že by mu z těch vzpomínek káplo na karbit? Možná sem s ním neměl nechávat zrovna mámu. Možná bych jí měl zavolat a zjistit... ne, tak špatné to určitě ještě nebude.

Tak co ale teď? Zkoušet to dál k archivům CMWGE, nebo radši vyšťárat, kde se nám toulá generál? Prekérka, tohleto... No nic, nezbývá, než to vzít zodpovědně. Natáhnu se po jídelním tácku a protočím ho mezi dlaněmi. Dobře. Padne vršek, pokračuju v archivech. Padne spodek, jdu se podívat po Corovi. A vyhodím ho nad sebe do vzduchu. Ještě, že už tu zase máme gravitaci...

Kód: Vybrat vše

>> discord
>> Tak Maxi - lichá je spodek, sudá je vršek...
>> !1b
>> fail 2
Pardon, kamaráde. Do your best and hope for the rest.
"Maxi...!"
"Gé?"
"Ale nic."

Lehnu si zas na záda a chytnu konektor. Šmudlám ho v prstech a přemýšlím, jak to tentokrát zvládnout líp, ale ať na to koukám odkud chci, pořád mi vychází, že tohle asi nezvládnu. Tohle je asi fakt moc. Nedá se nic dělat, budu to muset vzít do muzea po svých. Jenže to bych tu nesměl být přivázaný jak náctiletky na Jesusovi. Takže... který blbec mi dal to pouto? Stevenson? Určitě Stevenson, sral jsem ho, co si pamatuju. Jestli se mi podaří podsunout mu falešný tiket, mohl by je vypnout na dálku. No, vzhůru do toho.

Zavřu oči, napíchnu se a během loading screenu mi přehrávač naznačí, o čem bude připravená simulace. Jasně, něco na poruchy příjmu potravy. Kdoví, co zrovna teď CMWGE dělá, ale tohle tahá z archivu. A mně bude mi stačit přistát na planetě, protáhnout se burger-loukami až k srdci z karbenátku a vylézt po žebříku ven k šejdnetu. A pak to už bude hračka.

Za chvíli už opravdu minu s BíBínou pomocí Kerbera a dostanu se mezi známé textury. Přesunu se do zrcadlového pásma alternativních realit a najdu jednu nedalekou, kde se Stevensonem zrovna obědváme kebab. Zkopíruju z ní jeho charaterizátory, přetáhnu je k sobě a na nejbližším terminálu se bliknu na server odposlouchávající hovory. Najdu Stevensonovu knihu služebních záznamů, použiju ukradené ID a v vpiju se mezi řádky. Prohrabu se nánosy textu a najdu log o mém zatčení v LoQods a transportu do Majdexu. Paráda. Otevřu konec logu a pingnu Stevensonovi přímo na M.D.P.D. implantát echo, že selhalo zabezpečení pout. Jak ho znám, měl by je zkusit restartnout a... a to mi musí stačit. Uvidíme.

ObrázekObrázek Splyneš s nějakou knihou, pravděpodobně ve snu/představě
Obrázek Max se přepnul ze svého fatalistického já vedeného hudbou do svého racionálního já plánujícího lest.

HG, hlásím úmysl "Max se dostane z uzavřeného oddělení 17B". Jde na to přes své policejní znalosti a tedy Ruku zákona (1). A dá do toho 1 vůli.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
J35U5xMachina
Příspěvky: 137
Registrován: 12. 7. 2021, 18:51

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od J35U5xMachina »

... na ošetřovně ...
Hola, Toby! Máš se?"
"Další takovej! Na pikaču! Sedni si, vypadáš hrozně, za chvíli jsem u tebe... co se stalo?"
"Cože? Nic! Jen jdu kolem, tak jsem si říkal, že tě pozdravím."
"Fakt? Aha, no, zdál ses mi takový... ale to je fuck. Je od tebe hezký, že jsi se stavil. Jsem teď docela v jednom kole, víš? Po tom přechodu bylo všude hafol raněných a tak... Ale to ty víš nejlíp, protože bez tebe by jich bylo megahafo. Hele, podle mě by sis neměl ty nezachráněné vyčítat, dělal jsi co jsi mohl..."
"Cože-co vyčítat ?"
"No víš, jak jsi tam musel některé nechat..."
"Já vím, že to nebylo úplně flawless... Příště posbírám víc bodů."
"Cože?"
"Co? Lidí! Příště posbírám víc lidí."
"Žádné příště snad už nebude. A vážně, udělal jsi, co jsi mohl. Navíc... o hodně raněných se postarali droni, takže v nějakém stavu to přežila naprostá většina. A samozřejmě se činili doktoři i sestry... Gina osobně zachránila dva lidi!"
"Dva...N00b..."
"Co jsi říkal?"
"Dva! Cool, ...good for her. Dej jí za mě pusu, zaslouží si ji."
"Co?"
"Co?"
"Promiň, poslouchám tě jen jednou hemisférou, mám v konektíku napíchnutá data od spousty pacošů. Víš, chvíli jsme měl chill, ale teď, když se z těch úrazů lidi hrabou, mám jako terapeut docela napilno. Hlavně kvůli implantátům. Víš, ti lidi, co zůstali na Vyhlídce... hafo z nich přišlo o nějakou končetinu. Naštěstí má UpFloo fakt vymakaný systém první i následné pomoci a navíc jsou tu hustokrutopříný kyberkončetiny, asi pro případ podobných nehod..."
"For real!? Pravej chrom?" vyvalím oči. Chci se zeptat, jestli by mi Toby nějaký neukázal, ale přeruší nás nepříjemné pípání. Toby se rozeběhne k pacientovi, kterému z boxu, do kterého vede spousta hadiček i drátů, čouhá jenom oholená hlava a i ta je připojena na festovní konektor.
"Krutopřísný!" hvízdnu, když se podívám na schémátko na obrazovce, "Z něj zbylo ještě míň než z postavy s penalizací za PvP!"
"Nedělej si z toho legraci," potlačí úšklebek Toby, "Toho chudáka skládali ze tří samostatných kusů - a i tak dali jen 52 %. Vlastně ani nevíme, čím ho zrekonstruujeme, celý bionický tělo se snad ani nedělá."
"A co Bourák Tom?"
"To je vejrovej animák pro děti."
"Já vím, ne? Tak inspektor Gadget?"
"Nevím, podle které vejroviny ho složíme, ale nejdřív ho musíme udržet naživu!"
"RoboPořádek!"
"Asi ne, tenhle je zrovna z Loukvods... a nechej už toho! Tohle je vážná věc," znervózní Toby, který rukama buší do vzduchu - do rozhraní, které nevidím, "Vypadá to, že odmítá vejrovou simulaci. Má těžký šok, snažíme se ho uklidnit, ale zdá se, že to nefunguje, rostou mu hladiny stresových hormonů..."
"A divíš se? Ty vaše terapeutické meditativní simulace jsou strašný opruz. Jednou jsem to zkoušel a nevydržel jsem ani pět minut. Se nedivím, že si ten chudák přeje dostat se ven."
"Jenže to není to, co teď potřebuje. Jestli se probere... pizda, zase tu mám nárůst!"
"Toho neumíte udržet v tom..." zapřemýšlím, "virtuálním spánku?"
"Měli bychom, ale zdá se, že mi sem chodí nějaké jiné pokyny. Navíc se sedativy musíme opatrně... Hele, počkej... řekni něco."
"Teď? Pořád chceš, abych mlčel. To je jako říct Pořádkovi, aby přestal buzerovat..."
"Pššt!"
"Tak se rozmysli!"
"Počkej... to skoro vypadá, že reaguje na tvůj hlas!"
"Vážně? Cool! Asi mi fan!"
"Počej, mlč! Tohle je vážná..."
"Proč? Třeba ho můj podpis vychilluje! Hej, čumba, to jsem já J35U5xMachina! Přišel jsem se podívat, jak se hrabeš na... no nějaký nohy ti určitě přidělí!"
Kontrolky se rozblikají a dominuje rudá. Asi mě vážně rád slyší!
"Cheesus..." zachraptí slabý hlas k Tobyho naprostému zděšení.
"Jsem tady, čumba!" zaraduji se.
"Ty... ty..."
"Ano? Slyším tě... mám tě chytit za...hmmm."
"Cheesusi... ty...ty..."
"Ano?" nakloním se blíž.
"Ty kurvo!" vykašle bublavě krev.
Překvapeně se podívám na Tobyho. Ani jeden si nejsme jistí, co to slovo znamená, ale slyším, že asi nic hezkého.
"Ty... tys mě tam nechal...par-chant... nechals mě tam ch-chchr-chcípnout.. ty... ty... chrr..." -píííííp- přeruší ho táhlý zvuk srdeční zástavy. Celý sebou škubne, když mu dá MEDbox, v němž leží, elektrický šok.
"Čuráku!" čtvachtne ještě do pípání přístrojů a pak znovu ten dlouhý otravný píííííííí------------------------------------------------------
Toby, náhle politý potem, začne zběsile mačkat displeje, tentokrát přímo ty na boxu. S mužem to ještě párkrát hodí, ale otravné pííííííí---------------------------------------------------------------------------------------------- pokračuje do nekonečna. A ještě dál.
Stojím jako bych lagoval.
"Tak tohle znamená flatline..." vypadne ze mě.
Toby vypadá, že mi jednu švihne.
"Pizda! Pizda-pizda-pizda!" obíhá kolem boxu a je tak vystreslý, že používá Corneliovu oblíbenou hlášku.
Stojím jako by mi běžela odlogovací obrazovka z vejru.
Konečně mi dojde, odkud ho znám. Měl před tím takové cool číro a mával na mě na vyhlídce. Jenže byl mimo optimální trasu. Dvakrát. Dvakrát jsem skákal kolem něj. Pamatuju si to, protože podruhé už křičel. Něco o vykloubeném rameni.
"A... neměli bychom někde zmáčknout 'Continue'?" navrhnu jediný postup, který znám.
"Běž už do... pizdy!" začne křičet Toby.
"Chill, čumba..."
"Ja nechci vyčilovat! A ty se běž... proběhnout! Copak to nechápeš? Je mrtvej! Umřel mi pod rukama. Byl stabilní, pizda, už byl stabilní a pak přijdeš ty s těma svýma barevnýma slovíčkama a on... chudák."
"Hele, fakt chill, tak ho odlogujeme a začne znova pod novým nickem..."
"Ty na něčem jedeš, pizda?!" Toby se zarazí a přimhoouří oči, "Jedeš na něčem z Loukvods, že jo? Proto máš tak rozhozený bio-charakteristiky! Seš úplně mimo, žejo?! Tohle je doopravdy, pizda, podělanej for real! Ten kluk umřel. Rozšrotovaly ho domy! JEZDÍCÍ DOMY, pizda! Pak ho seškrabaly drony a nalily do týhle MEDrakve, kde trpěl dalších pár dnů jen, abys... aby ti..."
Toby se složí jako odpojený avatar. Naštěstí za ním přijelo křeslo, které ho teď odveze na lůžko.
Podívám se na své prsty. Třesou se. Vidím je dvojmo. Proč mám mokré vlasy? To je pot? Vždyť jsem neběžel. For real...
Podívám se na <vypnutého> <flatlined> mrtvého! vedle mě. Oči má pořád dokořán. Vyčítavé oči. Mrtvé oči.
Už jsem jich pár viděl, když jsem v Loukvods porcoval <skaveny> Návratáře, abychom uvolnili výtah.
Sáhnu si pod promočené tričko a strhnu regenerační obklad. Rána od Čepele!, kterou jsem se bodnul je už prakticky srostlá. Zatlačím na ni prsty. Bolí to. For real. Mrtvý na mě pořád zírá. Zatlačím vícucítím na prstech krev. Cítím pach krve dole v Loukvods. Ten pach ve vejru nikdy nebyl cítit. Horká krev a... horší věci, které páchnou, když někdo umře. Byl toho plný koridor, musel jsem pod maskou nosit šátek, abych to necítil. Na to vás vejrové gamesy nepřipraví... A hladové krysy, které se praly o ještě horké maso. Dal by za ně Stavro nějaké body? Jak jsem mohl na ten pach zapomenout? Na mrtvé Návratáře? Ale já nezapomněl. Znovu ho cítím. Cítím ho v ústech.
Proč ted dron přivezl kbelík? Já... ugg-áght!
:face_vomiting:

Nevím, kdy naposled jsem takhle zvracel. Nejspíš nikdy. Vím jen, že z ošetřovny jsem neodešel po svých. For real sucks!

¡Žánr-cink!Obrázek Zasažen traumatem.

¡Cink! Obrázek Nemůžeš jíst nebo pít, nebo něco neudržíš v žaludku.
¡Cink! Obrázek Sebepoškození.
¡Cink-cink-cinky-cinky-cink! Uvidíš někoho zemřít.
¡Cink-cink-cinky-cinky-cink! Zhroutíš se žalem nebo šokem.
Chesus
Deník
Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Příspěvek od Hope and Glory »

Jezusi, získáváš Potíž Obrázek "Nemoc či zkaženost 1" Pravá tvář smrti a +1 zázračný bod i nad limit.

Konfrontace se smrtí byla dost nepříjemná.

Cítíš, že něco není v pořádku. Je o něco těžší být šťastný a bavit se. Je těžší než obvykle zvládat maličkosti.
Tvůj život přestává být hra.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Zamčeno

Zpět na „[Chuubo] {PbP} CyberMarvellous WishGrantingEngine“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host