[HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí

[Hope and Glory]

Kniha 2 - HoGlo se probouzí

Epická fantasy

Aktuální Kapitola: 04/ XP: 14
Odehraných žánrovek: 8
Zbývající HG Vůle: 5

Žánrové akce:
Víra, věda, magie
Rozhodná akce
Hřích

Žánrové pravidlo:
"Zpátky! Zpátky!"
Během hry může HG upozornit hráče, že se odehráváním své žánrové akce chystají vystavit nějakému nebezpečí. A hráči pak mohou:
- Vzít svou akci zpět (ale pak není dost rozhodná, ne prověřuje hypotézu či není dost hříšná a není to žánrová akce)
- Přesto pokračovat (a pak se nebezpečí vystaví, a k tomu dostanou +1 bonusový EXP)

[Hope and Glory]

Jeden z Krtkodlaků shodí z ramene pytel, chvilku v něm štrachá a podá ho.

"Harpunu mám. Co se týká dýchacích masek, tak ty nemámem. Používáme namočený hadry, na většinu smradů v LQ to stačí."
"A co dát něco provizorního dohromady z těch zbytků po skafandrech?"

Harpunu máte určitě.
Co se týká dýchacích masek, tak to nemají, ale jsou tu nějaké zbytky náhradních dílů na skafandry. Určitě z nich neposkládáte celý skafandr, takže jejich použití bude nebezpečné (+1EXP do společného, když to tak uděláte během lovu), ale nějak to půjde.

[J35U5xMachina]

Ostatní si mě začnou divně prohlížet. Zajímalo by mě, co za tím je. Míja mi prozradí, že jim zrovna před chvílí vysvětlovala, co s člověkem provede rychlá dekomprese. Tvářím se, že to tuším, ale že tím víc to bude krutopřísný.

Míja mi vysvětlí, že nemůžu zadržovat dech, jinak mi mohou prasknout plíce. Tím pádem že dýchací maska by k ničemu nebyla, pokud bych zároveň neměl cosi jako tlakovou vestu. Někdo navrhne "něco provizorního z těch zbytků po skafandrech". A pak se začnou dít věci.

¡Cink! Zatáhni další Důležité postavy do aktivit či vyšetřování souvisejících s tvojí Cestou.

Část gangu se vydá zajistit perimetr, část začne craftit. Je to docela působivé, je vidět, že lidé z Loukvods jsou mistři improvizace a vždycky vědí, kde mají lepící pásku. Taky je cool při tom vejrat na Míju. Nejdřív jim spíš jen radí, co je třeba dělat a hlavně na co dát pozor. Jako třeba že podlepovat zevnitř, protože vzduch bude chtít unikat ven a musí pásku přitáčet. Později přidává ruce k dílu a vyptává se na vlastnosti polymerové pasty, která rychle tuhne, ale přitom zůstává pružná a přilnavá. Na konec už sama zkouší různé vychytávky. Vypadá, že ji to baví - kdysi si prý lidé šili vlastní šaty nebo dokonce vytvářeli složité kostýmy, myslím, že by jí to šlo výborně, trochu škoda, že dnes už obstarává veškeré cosplaye CMWGE.

Zároveň si uvědomuji, že s mým nápadem nesouhlasí. Jenže je pozdě couvnout. Je třeba ostatním ukázat, co ve mě je. Mířit tam, kde jsou problémy - výzvy. Získat R*E*S*P*E*K*T.

... v přetlakové komoře ...

Stojím tam jako velká koule údržbářské pásky a polymerové pasty. Nemuseli jsme spěchat, takže mi ze zbytků skafandrů udělali pěknou kulatou vestu kolem trupu a prý důležitých orgánů v něm a zbylo dokonce dostatek času na separátně utěsněnou rukavici i s předloktím. Jednu.

Mít ještě helmu, cítil bych se, že hraju na easy, takhle je to pořád strašně cool challange navíc se stylovým gearem. Pustím si nějakou hudbu na uklidnění a ukážu Míje

Vydá pokyn svým lidem, kteří zatím rozebrali ovládací panel. Vnitřní dveře přetlakové komory se zavřou. Myslím na to, že z venku je namalovaná tlama nestvůry, která mě právě schramstla. Awesome!

Zkontroluji ukotvení kabelu, ke kterému jsem přivázaný a namotám si ho na ruku, aby to zprvu moc necuklo. Dělám hluboké nádechy a výdechy, abych co nejvíc okysličil krev. Zároveň se soustředím na počítání. Vím, že mi to zpomalí tep, vždycky jsem se takhle připravoval na důležité turnaje - ostatně klidový tep mám díky všemu tomu běhání proklatě nízko, stačí se uklidnit a dosáhnout ho.

Je to jen hra. Hrával jsem takové. Je tu časový limit, cíl, který musí být zasažen. Všechno ostatní je fluff. Znovu ukážu Míje
Společně se mnou napočítá do tří a pak by-passuje bezpečnostní pojistky vnějších dveří.
Vydechnu.
V duchu spustím stopky. 00:01:00.
Minuta - můj odhadovaný čas, než ztratím vědomí.
Zahlédnu páru - respektive kondenzující vlhkost ze vzduchu naráz opouštějící přetlakovou komoru.
Pak už neslyším nic. Jen vlastní krev bušící mi náhle do uší.
Škubne to se mnou ven, ale kabel drží.
Ucítím, jak mi na jazyku bublají sliny a začnou mi vysychat oči.
Vakuum.
Vesmír.
Nejzazší hranice. Takové jsou kroky- ne zpět!
Vesmír vs. J35U5! Go

Odmotám kus kabelu a klidnými kroky se vydám k okraji otevřenému do zející prázdnoty. Tak trochu jsem čekal, že se budu vznášet, ale ne, jdu normálně.

00:00:52
Vesta je nafouknutá, takže vypadám jako Vejrotubí z dětských gamesek. Ale plíce mě díky ní nebolí. Podívám se na holou ruku - pro větší cit samozřejmě - v níž držím harpunu. Je oteklá.

00:00:47
Dívám se dolů. Tedy pod své nohy přesněji. Síť je na svém místě, visí na závěsech a vytáhnout ji je práce pro dva lidi. Mít tu tak s sebou Velkého psa. Pod sítí září silný zdroj světla, nemít nastavený vizor na maximální tlumení, asi by mi zapálil na troud vyschlé oči.

Obětuju cenné sekundy a podívám se nahoru. Nevidím tam nic, jen celý vesmír plný hvězd. Mám pocit, že cítím jak mi hvězdný prach uplývá na tváři... Ne, musí soustředit. Z Vejru jsem zvyklý na epičtější výjevy a běží mi limit. Takhle netrhnu rekord.

00:00:41
Zamířím na androidí hlavu a stisknu spoušť. Minu! Mám pocit, jakoby se směr letu harpuny vychýlil z dráhy. Nebo si jen omlouvám, jaká jsem lama?

00:00:34
Plíce mě začínají bolet. Chci se nadechnout. Oči se snaží slzet.
Jen klid. V téhle hře jde o klidnou hlavu. Čas sice běží, ale právě proto je třeba ho neplýtvat chybnými pokusy. Vydechl bych, kdybych mohl, a znovu vystřelím harpunu.

Zásah!

Jenže přitáhnu jen masku - hlava pod ní byla posunutá, takže se do ní harpuna nezaklesla. Fanoušci musejí jít do mdlob.

00:00:27
Přestávám vidět. Ale vždyť mám mít ještě skoro polovinu času! Necítím prsty, ruce mě bolí. Znovu se soustředím, i když už moc nevidím. Nemůžu mrknout, mám příliš suché oči. Vrhnu harpunu.

00:00:18
Proč klečím? Jsem si jistý, že jsem harpunu přitáhl, teď ale šátrám kolem sebe, abych ji určitě posunul hlouběji do přechodové komory. Nevidím.

00:00:15
Slepota je dost lame condition. Sice jsem na ni jako kybernindža a vítěz vejrových turnajů docela zvyklý, ale i tak se cítím dezorinetovaný. Naštěstí má svůj kabel, takže za něj zatáhnu a začnu se posouvat zpět.
Nezačnu. Nemůžu vstát.

00:00:12
Vážně bych se potřeboval nadechnout. A taky pohnout. Nohy mi od kolen dolů visí přes okraj. Cítím řezavou bolest v plicích. Sáhnu si na vestu. Aha, ušla. Takže healthbar tak na 6 % a armor 0.

00:00:10
Slyším mis fans. Povzbuzují mě. Míja si tiskne dlaně na tváře, Toby má ruce sevřené v pěsti. Corneliu se mračí. Slyším jeho chraplavé "pizda". Před očima mi vybuchne milion lajků. Natáhnu po nich ruku. Začnou se slívat do zářivého světla. Jako výbuch flashgranátu puštěný opačně. Světlo se složí do MemeSis. Uslyším hudbu.
Lame!
Chytím ji za ruku, kterou ke mě natahuje. Doufám, že mě zase kousne. Nechci ji už nikdy pustit. A docela rád bych doposlouchal Johnnyho Silverhanda.

00:00:08
Tu erekci jsem měl už při těch lajcích nebo přišla až s MemeSis? Nechce mě pustit. Myslím MemeSis. Ani já ji. Drží moji ruku a já ji zkusím přitáhnout k sobě. V dlani ucítím kabel.

00:00:07
Omdlím. Jaké jsem měl scóre ?!

Jsem kyberNindža <4>. Dávám <2>Vůle, Život JE hra <2>, tak proč se přepínat?

[Hope and Glory]

Kybernindžové mají vrhání harpun jako denní chleba. A o to, aby ses dostal dovnitř se nakonec postarají ostatní. Takže stačí vlastně jen ustát tu hypoxii v improskafandru. A to bude fakt husté. Nebo fakt průšvih. Překážka: 2

Kyberninja +4, Vůle +2, Život je hra +2 Překážka -2=> 6
• Provedl jsi něco, co vypadalo fakt dobře – udělalo silný dojem, bylo dramatické, cool


Když Chesus ve čtyřicáté osmé vteřině zůstával sedět na okraji přechodové komory, byl to překvapivě Grob, komu ruply nervy. "Ten wírdo je hrdina, nenecháme ho tam chcípnout. Lino, otevři vnitřní přechodové dveře. Ne úplně, jen na šířku ruky. Zvládneš to?" a přiskočil

Lina na půl vteřiny zaváhala. Taková příležitost. Stačí předstírat, že se jí to nepodařilo, otevřít je trochu víc a Groba by to vysálo do vesmíru. Za to, co udělal Linkovi. To ON to udělal linkovi. Linino podvědomí už dávno potlačilo vzpomínku na to, že právě ona Linka ponoukla, aby se Grobovi vzepřel. A Krysysel by ji určitě odměnil za to, že potlačila vzpouru. Možná by jí jmenoval velitelkou jejího vlastního týmu!

"Připravená?" Její pohled s Grobem se potkal. On to věděl! Schválně poslal k panelu jí.. a schválně se právě on hrnul J35U5ovi pomoct. Protože ji znal. Věděl, že kdyby to udělala, tak by s Grobem chcípnul ten kluk. A něco v jeho vystupování, v tónu jeho hlášek a v odhodlání, s jakým se pustil do sebevražedné mise... ona

"A vy všichni ostatní se něčeho chyťte. Tři, dva, jedna..."

Lina otevřela dveře přesně na sílu paže.

Sálem nejdřív zaznělo lupnutí náhlé dekomprese, které se obratem změnilo v kvílení vzduchu unikající skulinou. Proud vzduchu přirazil Groba do skuliny, ten na poslední chvíli prostrčil ruku dovnitř.

Škubl lanem. Nebylo to o moc, jen na délku lokte. Ale stačilo to. V zeširoka otevřených vnějších dveřích přechodové komory unikal vzduch mnohem pomaleji, než úzkou skulinou kolem grobovy ruky a Chesusovo tělo se skulilo nazad.

"ZAVŘÍT VNĚJŠÍ DVEŘE, TEĎ!" snažil se Grob přeřvat kvílení větru. Kolem hlavy mu prolétlo několik šroubů podtlak začínal vysávat lehčí neukotvené věci z podlahy a kovové konstrukce."

Lina zkratovala další obvod a kvílení ustalo. Velký zohýbaný kus plechu s ostrouhranou, který mířil Grobovi na zátylek, ztratil rychlost a se zarachocením mu dopadl u nohou. Lina otevřela dokořán vnitřní dveře. Všichni se pustili a vyběhli do přetlakové komory.

Chesus tam ležel na zádech, nohy jen centimetr od vnějších dveří, rukama křečovitě svíral hlavu androida. Rychle mu strhli masku. Na bledé tváři byl nablbý úsměv. "Foukněte mu něčím do plic," zařval Grob, ale tlak vnějších vzduchu si cestu do J35U5ova těla našel. Hrudník se mělce pohnul.

"Jaké mám skóre?" odtuší tiše, stále s mírně nepřítomným výrazem ve tváři.

"TY DEBILE, TOHLE NENÍ HRA!" zařve na něj Lina, která také vběhne dovnitř. K Chesusovi její hlas dolehne z dálky. "Ty nejsi žádnej hrdina ... Mohls si tam chcípnout. Stačilo aby..."
"Stačilo, abys využila příležitosti a odhodlala se poslat mě za ním, viď Lino. Jaký to je, rozhodovat o životě a smrti napřímo? Bez nějakého ponoukání v zadních řadách, bez toho, abys místo sebe do první linie poslala kámoše."

Žena zmlkne a zírá. Grob začal mluvit v dlouhých větách. Ostatní zírají skrze vnitřní dveře přechodové komory. Nikdy ho neslyšeli mluvit v dlouhých větách ....

"Problémem toho kluka je, že si možná ještě neuvědomuje závažnost věcí, do kterých se pouští. Ale stojí - kurva - v první řadě. Nezaváhal ani chvilinku, neposílal místo sebe dopředu někoho jinýho, takže JE hírou. Narozdíl od tebe."

"Víš, co mi běželo hlavou, když jsem prostřelil Linkovi mozek? Že tady ty věci, co nám Míja vysvětlila, jsou tak velká věc. A že máme kurva velkej problém, pokud tu velkou věc ohrozí nějaký vnitřní spory. Celý můj život tady v Loukvods mě učili řešit problémy jediným způsobem. Tak jsem ho použil a ten náš problém vyřešil, Lino. Ale myslíš, že mi to udělalo radost? Myslíš, že je mi u prdele, že jsem zabil mladýho kluka jen protože chvíli přemýšlel víc kokotem než mozkem a nechal se od tebe navlíct do vzpoury v ten nejdebilnější okamžik?"

"Buď vděčná tady Chesusovi, Lino. A neříkej mu, že není hrdina, jen protože nevěděl, co dělá. Dneska ti jeho čin dal příležitost, druhou šanci. Nevím, jestli to bylo kvůli tvý zbabělosti nebo ti konečně docvaklo, co se děje, ale chopila ses jí za správnej konec. Tak se ho kurva drž a už ho nepouštěj. Protože já s tebou mám stále problém ... ale vnímám, že věci se mění. A i já se potŕebuju změnit, takže to zkouším s tebou vyřešit jinak, než s Linkem... ale nedávám víc než jednu druhou šanci. A když bude potřeba, klidně tvůj problém vyřeším postaru. Je ti to jasný?"

Nastalé ticho, které se subjektivně zdá delší než Chesusův výstup do vesmíru, přeruší zašustění lepenky na provizorním skafandru, jak se J35U5 snaží vstát.

Lina se k němu skloní a pomůže mu ... snad proto, aby něco dělala. Chesus opuchlou rukou pomalu zvedne hlavu androida jako nějaký pohár na stupních vítězů. Lina mu pomůže, stále se snaží nepotkat pohledem s Grobem.

Nakonec se odhodlá, zvedne hlavu, přeměří si pohledem všechny ostatní, co čekají, co udělá.

"Míja, Grob a Chesus," pronese opatrně a očima sleduje, co na to ostatní ... a hlavně co na to Grob.
Ten přikývne přikročí z druhý strany, také podepře improvizovaného astronauta a pomůže mu vykročit.

"Míja, Grob a Chesus," zopakuje Lina o něco hlasitěji, a to už se k ní přidají první hlasy ze zbytku skupiny.
"Míja, Grob a Chesus!"
"Míja, Grob a Chesus!"

Chesusi, tvá Potíž Hrdina stoupla na stupeň 3.

Instrukce dodám později.

[Hope and Glory]

Jo, a taky to samozřejmě byla žánrovka Rozhodná akce.

[Hope and Glory]

Tohle taky vypadá jako Maxova Rozhodná akce, a Cornelieu ji i okomentoval.

Najít jen pomocí vizi a Konceptualizace s příměsí videoklipů krychlí, o které jen mlhavě tušíme, že ji možná drží Návratáři, to je srovnatelné s materializací hmoty kouzlem. Překážka 3.

+3 Vize scénářů budoucnosti +2 Konceptualizace (přebije Bypas kognice) +2 Nástroj + 4 Vůle - 3 = 8. Něco velmi efektivního, co významně zlepšilo tvou situaci.

Maxovi bylo neskutečné vedro. Skoro nedokázal myslet na nic jiného, než na to že je mu vedro.

Seděl připoutaný v křesle kde jsi v nejspodnějších patrech Loukvods, ani moc nemyslel na to jak se sem dostal. Kolik dlouhých hodin strávil bloudění temnými zákoutími i rušnými uličkami Loukvods, Kolikrát se někde vracel, protože najednou mu směsice hudby, obrazů, a toho co viděl v okolí začalo dávat nový význam, nový směr.

Ať už to bylo více dílem náhody, jeho až příliš vnímavého mozku, anebo nevyhnutelný uspořádáním chodeb ve spodní části HoGlo, nakonec spadl do spárů Ohm. Tentokrát se neptal. Nevybíravě ho uchopili a odvlekli. Pevným robotím pažím nemělo smysl se vzpírat.

Teď seděl v jakémsi kruhovém sále, jiném než minule. Do kruhu kolem jeho křesla stáli roboti. Za nimi byla stěna plná obrazovek. Na téměř všech obrazovkách byl vidět Max, pokaždé z jiného úhlu. Různé displeje vykazovaly různé způsoby zpracování obrazu. Někdy byl Max černobílý, jindy barevný na některých obrazech byl zkreslený chybami v analogové signálu, na dalších se naopak objevovali kostičky pixelů když zakolísal datový tok. Jedna obrazovka ho s nímala v infračerveném spektru. Zářil tam čím dál víc, jak se jeho tělo přehřívalo.

Kdykoliv se nějaký robotů pohnul, pohnul se jeden z obrazů. Max sledoval výnos z jejich kamer - jejich digitální zrak.

Jedna z obrazovek byla černá, bez signálu.

Co bylo ještě zajímavější byl zaprášení a zamaštěný terminál pod obrazovkami. Vedle starobylé klávesnice a VR brýlí byla v USB7 portu zasunuto černé zařízení přibližně krychlového tvaru, pro které si Max přišel.

Jenže byl upoutaný v křesle a mezi ním a terminálem byli roboti.

"Maxi Richtere, selhal jsi ve svém úkolu." promluvili všichni Ohm ve sboru jako jedním hlasem.

"Ze dvou entit, které jsme vyslali zajistit přepravní systém, jsi ty Maxi, byl ta úspěšnější. Míja selhala hned na začátku. Vůbec se do Apflů nevydala. Ty jsi udělal chybu mnohem později. Dostal jsi se do Apflů, zprovoznil jsi vnější transportní systém, připravil se s ním až sem do Loukvods - a pak nastala chyba. Kabinu jsi nepředal a Ohm ji nedetekuje.

Nyní je potřeba provést diagnostiku. Zjistit, kde se chyba stala.

Následně budeme muset vyrobit novou generaci Maxů Richterů, hned v několika verzích, a vypustit je na misi znovu. Doufáme že se některá dostane dál než ty. Pokud neuspěje, zopakujeme tento postup, a znovu a znovu, až do té doby, když některá z generací Max Richterů uspěje.

U nás strojů tento postup funguje vždy. Jeden z nás nedávno selhal, za chvíli půjdeme vyzvednout jeho ostatky a budeme vyrábět další generaci schopno vést a vytežovat Návratáře kvůli zdrojům.

S biologickým organismem jsme tento postup ještě nezkoušeli, nepočítáme-li Návratářů - ale tam bylo účelem v každé další generaci snížit jejich schopnost samostatného uvažování.

Obáváme se tedy, že proces kterým si budeš procházet, nebude zcela příjemný. Měl ses víc snažit Maxi. Neměl si udělat chybu."

Robot zvedne svou mechanickou paží a začne si na ní nandavat nějaké nástavce, které které zjevně chce zapojit do konektoru v Maxově hlavě.

A v ten okamžik doposud temná obrazovka ožije. A Max který je tady mezi těmi roboty úplně sám a opuštěný, uvidí známou tvář, která hledí do právě aktivované kamery.

... ve stejnou chvíli, v Grobově doupěti..

Míja sedí se šroubovákem, pájkou a klubkem cínu tak ukořistěnou hlavou Ohma.

Grob je před chvílí zavedl do své tajné skrýše, chvíli oslavovali, ale pak už byla Míja příliš nedočkavá a vyhnala je ven, aby měla klid na práci. Stejně se chystali pít alkohol a tomu se po poslední zkušenosti chtěla vyhnout.

Rozhodla se totiž hlavu připojit ke Grebově terminálu, a udělat co nejdříve alespoň pár základních skenů.

Vyloženě se lekla, když hned po oživení začala hlava mluvit.

Ze dvou entit, které jsme vyslali zajistit přepravní systém, jsi ty Maci, byl ta úspěšnější. Míja selhala hned na začátku. Vůbec se do Apflů nevydala. Ty jsi udělal chybu mnohem později. Dostal jsi se do Apflů, zprovoznil jsi vnější transportní systém, připravil se s ním až sem do Loukvods - a pak nastala chyba. Poslal jsi ho zpět nahoru.

Nyní je potřeba provést diagnostiku. Zjistit, kde se chyba stala.

Následně budeme muset vyrobit novou generaci Maxů Richterů, hned v několika verzích, a vypustit je na misi znovu. Doufáme že se některá dostane dál než ty. Pokud neuspěje, zopakujeme tento postup, a znovu a znovu, až do té doby, když některá z generací Max Richterů uspěje.

U nás strojů tento postup funguje vždy. Jeden z nás nedávno selhal, za chvíli půjdeme vyzvednout jeho ostatky a budeme vyrábět další generaci schopno vést a vytežovat Návratáře kvůli zdrojům.

S biologickým organismem jsme tento postup ještě nezkoušeli, nepočítáme-li Návratářů - ale tam bylo účelem v každé další generaci snížit jejich schopnost samostatného uvažování.

Obáváme se tedy, že proces kterým si budeš procházet, nebude zcela příjemný. Měl ses víc snažit Maxi. Neměl si udělat chybu."

Míja se nejprve lekne, ale pak si uvědomí, že už předtím vídala náznaky toho, že Ohm si po síti utvořili jakýsi HiveMind.

Zjistila jsem že opravdu zapla jen základní funkce, a že jí pod rukama neobživl celý Ohm. Potom přesměrovala vizuální sběrnici na obrazovku Grebova terminálu.

Vykreslila se jí tam celá mozaika pohledů. Na všech byl Max, upoutaný v nějakém technickém křesle, obklopený spoustou robotů. Jen jediná obrazovka ukazovala jí - snadno jsi domyslela, komu patřila. I Max si toho musel nějak všimnout, protože zvedl hlavu.

Maxi, máš příležitost uzavřít svou Potíž Samota. Co uděláš?

[Corneliu Pillat]

... Hnedle Knedle, o několik pstruhů později ...

"...v Apflů teda nečilujou dekadentní celebrity?"
Corneliu s plnou pusou zavrtí hlavou a přemýšlí, jak odpovědět.
Za tu dobu, co seděl přilákal spoustu pozornosti a už kolem něj seděl celý hlouček zvědavců. Zvěsti se podpalubím šířily rychle a brzy se rozšířilo hned několik verzí toho, co se stalo v Krysyslím doupěti, jak je to s Hope & Glory a co to znamená, že do 'Loukvods' sestoupil voják z 'Apflů'. Věci se daly do pohybu a loď ožívala.

"A co tam teda je?", vyzvídá mladý klučina od Krtkodlaků, se kterým už měl co dočinění dříve.
"Mňo...co by, velín, parky, kupole...", začne vypočítávat voják, "A domovy lidí, co se zasloužili o Odlet."
"...a to jste tam všichni nesmrtelný?"
"Spíš naopak.", chmurně se ušklíbne.
"Moment, ale on pamatuje Odlet..."
"Co je Odlet?"
"Jak je vlastně Apflů velký?"
"A kde jsou ostatní Apfůlani?"
"Nezakecejte tu imortalitu!"
"Šadap, máj kvesčn frst!"
"To teď Apflů bude všechno menedžovat?"
"Ne, to ne.", zavrtí hlavou a chvilku mlčí, než nakonec rozvážným hlasem pokračuje, "Já jsem jediný z UpFloo, kdo...kdo chodí do jiných částí lodi a má k tomu aktivní oprávnění. V UpFloo je velín, otamtud se dají řídit systémy HoGlo, teda, teď už ne všechny, protože tady dole NĚKDO před stovkama let nerozebral to a ono, že...Nejsem Kapitán lodi, mám za úkol....hmm...koordinaci UpFloo, MidDecks a LowQuads. Řešení průserů, co ohrožují celé HoGlo. Nepřišel jsem vám říkat jak žít svý životy, ale jak společně přežít cestu do Ráje, ok? Spolupráce komunit."

Přemýšlel jak dlouho mu tenhle úskok bude procházet, ale považoval ho za nezbytný. Kdyby se dozvěděli, že UpFloo je jen hřbitov a velín zeje prázdnotou, mohlo by to mít katastrofální dopady na morálku. Musel se pokusit udržet zdání pořádku...dokud se mu ho nepodaří doopravdy vybudovat. Fake it till you make it.
Zakručelo mu v břiše. Regeneroval a urychlený metabolismus si žádal další živiny. Nespokojeně si přeměřil překřikující se návštěvníky Hnedle Knedle, nebo spíš, jak mu přišlo, Corneliových Kuriozit.

"Ráj! Řekni nám víc!"
"A kdy už tam budeme?"
"Je Ráj pro všechny?"
"Já ti ukážu kousek Ráje hned."
"Maggie simtě..."
"Bude v Ráji Tyranka?"
"Geez, jaká Tyranka, loco..."
"Lol, Ráj neni pro líny, Majdeksani maj bed lak."
"Si stejně všechno nahrabou Wérmoulz..."
"Co budu asi tak dělat v Ráji já?"
"Coby, budeš dál vařit knedle..."

"Tak poslouchejte.", odsune Corneliu na stranu už pátý prázdný talíř a odkašle si, "Ráj JE pro všechny, protože Ráj je budoucnost. V Ráji bude dost místa a zdrojů pro všechny, ale věci se budou muset změnit. Čeká nás všechny práce. CMWGE má svoje úkoly a roli. Nezáleží na tom, odkud kdo je, UpFloo, MidDecks, LowQuads...všichni si zasloužíte šanci v Ráji. I mravenečci z MidDecks se probudí ze zahálky a zapojí naplno. Budou muset. Nás všechny spojuje příslušnost k lidskému druhu - jsme rodina, smečka a teď je čas, kdy musíme držet pospolu. Odložit malichernosti a řešit přežití HoGlo, v sázce je všechno. Ráj nebo nic. Je to druhá šance."
Na chvíli se rozhostí ticho, než se konečně někdo odváží zeptat na to, co už napadlo většinu.
"Co se vlastně stalo se Zemí?"
"Lidstvo udělalo příliš mnoho chyb a nedokázalo se spojit včas, aby je všechny napravilo. Ne, že nebyla snaha. Ale probudilo se, pizda, pozdě."
"A-"
"Můžu dostat ještě přidáno?", přeruší otázky Corneliu a strčí prázdný talíř před Gustava, "Tolik otázek, jednoho nenecháte nažrat...hmpf...sežeňte mi wasabi pastu a budu vám vyprávět klidně zbytek večera...canců na téma 'jak to bylo dřív' mám nekonečno."

intent: probudit v lidech z LowQuads pocit sounáležitosti navzájem i s lidmi z MainDecks a snad i zasadit semínko pro renesanci některých hodnot a ideálů předodletové civilizace

Mluví o Starém dobrém 23. Století (dovednost 1) i důležitosti dosažení cílové destinace (To Místo je Ráj, spojení 1 - dá se použít jedno nebo druhé). Nezačal s tím záměrně, ale když už se věci daly do pohybu, usoudil, že je potřeba je opatrně usměrnit (vůle 4, celá zbývající).

[Max Richter]

... LoQods, Ohm ...

Když zahlédnu mezi obrazovkami Míju, začnou mi už fakt rupat nervy. Zkusím zatnout všechny svaly a jako Cor se vybičovat k nadlidskému výkonu, ale sotva sebou párkrát lehce cuknu. Drží mě pevně a je tu hrozný horko...

Co mě sem dotáhli, snažím se uklidnit a zbytečně neztrácet trpělivost. Však ono to časem musí přijít, že jo. Koutkem oka sleduju androidy, terminály a techniku vůbec, na půl ucha poslouchám jejich myšlenkové pochody. Soustředím se ale na přehrávač, nechávám hudbu plynout a čekám na nějaký jasný signál. Dřív nebo později prostě musím zaslechnout nebo zahlídnout nějaké znamení, musím si uvědomit, jak z tohohle průseru ven. Nemusí to být definitivní budoucnost, stačí mi jen ten scénář, náznak možnosti. Takže prostě čekám, nechám si horký pot ztékat do očí, šetřím dech a poslouchám.

Jenže pak se na obrazovce objeví Míja a shuffle mi do playlistu zařadí další instrumentálku bez textu i obrazu. Doprdele práce, jak mám něco dělat, když nevím, co udělám? Co dělat teď s Míjou, když nevím, co se jí stane?

"Nasrat...!" procedím skrze zuby v křivém úsměvu.

Jo, vím úplné kulové, zmůžu ještě míň, ale přesto se najednou začnu smát. Že by se to Míje fakt povedlo? Zvládla si ulovit nějakého Ohma a teď z něj bude tahat rozumy? Tohle je vlastně takový mazec, že by byla škoda, kdybych to věděl dopředu. Mám z ní radost. Rozhodla se zachránit HoGlo a dělá všechno proto, aby toho dosáhla. Míja to určitě ještě někam dotáhne, třeba z ní Corneliu udělá novou generálku, to by byla paráda. Ale to k tomu musí mít příležitost. Nikdo ji mezitím nesmí rozebrat na součástky, že jo.

Hehe, podruhé během krátké doby mě někdo namáčkl do křesla a chystá se mi nalajnovat budoucnost. Klišé. Poprvé to za mě odskákal Cor. Míje tohle nezpůsobím.

Trochu se ještě zavrtím a ukážu do obrazovky zvednutý palec. Usměju se na chundelatou Míjinu hlavu a doufám, že mě slyší: "Ahoj holka! Dobrá práce, ať už děláš cokoliv! Jen tak dál! U mě je všechno v pořádku, ozvu se!"

Jen ať ta Izolace hezky bublá dál.

Zakloním se dozadu a zhluboka vydechnu. Někdo z Ohm vypne Míjinu obrazovku a otočí se zpátky ke mně. Poprvé si pořádně prohlédnu i já je. Přejedu očima po terminálech, zahlídnu konečně i černou připojenou krabičku a věci začnou dávat smysl.

"Máte chybu v úsudku," povím směrem k nejbližšímu z nich. "A diagnostikou zjistíte jenom to, že poslat tu klec zpátky nahoru bylo řešení s minimalizací rizika. Zapomínáte, že obyvatelé LoQods nejsou moc determinovaní. Je to chaos, se kterým se musí počítat. Tu klec by tam někdo dřív nebo později našel a co by se asi pak stalo? Nejspíš by to rozflákali nebo pokazili, ne? A co bysme dělali potom?

Nene, já jsem neudělal žádnou chybu. Po úspěšném testu tohohle neznámého subsystému jsem vyhodnotil jeho běh a relevantní rizika. A rozhodl jsem se je mitigovat prostřednictvím vhodného zabezpečení, de facto jsem nainstaloval bezpečností subrutinu bránící neočekávanému pádu a zamrznutí celého systému. Teď tu máme funkční transport v pohotovostním režimu, který nedokáže zneužít nepovolaný uživatel nebo algoritmus. A když mě místo kopírování pustíte k tam té černé krychličce, dokážu provést takový upgrade, že dostanete hned vyšší verzi bez těhle otravných bugů.

Já vám dám chybu, blbouni. To vám jenom začíná haprovat systémové uvažování. A věřte mi, že jestli jsem býval u M.D.P.D. v něčem dobrý, tak to bylo odhalování chyb v systému."

Max našel kousek svého já, který se nezměnil a nezmění. Tím může zakončit třetí epizodu.

[Hope and Glory]

Míja to celé sleduje i slyší.

"Máš pravdu, Maxi Richtere. Chybu jsme udělali my. Jmenovitě jednotka 8,verze 478."

Všichni naráz otočí hlavu k jednomu z robotů. Kdyby on sám mohl, nejspíš by otočil hlavu sám na sebe.

"Provést diagnostiku, demontovat, náhodně obměnitnobvody kolem zdroje chyby a následně oživit jako verzi 479." deklamují sborově hlasy, včetně robota, kterého se to týká.

Nevypadá, že by mu vadilo, že ho vypnou a rozeberou na šroubky.

Navíc se ukázalo, že na to potřebují ono křeslo, ve kterém se Max připoutaný - takže ho (sice bez omluvy, ale zase celkem rychle) odemknou.

Nechávám si u Maxe slovo.

[Hope and Glory]

... Hnedle, Knedle...

Zaujmout lidi z LQ historka i o tom, co je doopravdy ráj, to je Pohoda.

Tohle je ráj +1 Vůle 4 : 5 Provedl jsi něco produktivního, co zlepšilo tvůj život či tvou situaci

A dále si půjčíme mechaniku PvP, abych posoudil vliv na posluchače.
- Jesus měl 4.
- Corneliu má 5 a ještě je Hustej.

Vítězí Apflů nad Majdexem.


Vyprávění i respekt, to všechno dohromady Cornelieu zajistilo, že byl velmi záhy přijat do místní společnosti. Cornelieu to zasáhlo. HoGlo opravdu je jeho smečka a potřebuje ho.

Cornelieu, tvá Potíž Volání se zvedá na čtyři. Už víš, co je se světem špatně a co je potřeba udělat. Napiš mi to v PM, abych ti mohl nahrát na uzavření.


Dokonce se obratem ujam mem, že "Všichni ApFlůané jsou nám blíž než MajDexané."

Ironii toho, že vzato doslova je to pravda, si nikdo neuvědomoval.

Osazenstvo Hnedle Knedle ho s nadšením začali sdělovat skupince, která sem přišla cosi oslavit. Vedl ji jeden z Krysyslových bouchačů jménem Grob. Chvilka trapného ticha nastane, kdys se ukáže, že v téhle partičce je i Cheesus.

To si ale necháme do další kapitoly, kde to PvP případně otevřeme znovu, pořádně.

[Hope and Glory]

... LQ, Ω ...

Jen pár okamžiků poté, co Max zvedne palec směrem k Míje, její obrazovka zhasne.

Proč, to necháme na Míje nebo nevyřčené.

Všichni Ohm se začnou věnovat demontáži a diagnostice chybujícího robota a úplně si přestávájí Maxovi přítomnosti všímat.

Jeho nabídku či žádost o krychli úplně odignorovali. Jako by okamžikem, kdy se obhájil (nebo snad okamžikem, kdy ukázal Míje, že je sám naprosto v pohodě a nikoho nepotřebuje?) přestal existovat.

Maxi, tvoje izolace dosáhla stupně 5. Teď už jsi jako vzduch úplně pro všechny. I ta poslední, která ti mohla pomoci, už nemá důvod. Tvůj osud je každému jedno. Začíná to dosahovat metafyzických rozměrů, už je to skoro jako prokletí. Teď už ti pomůže leda zázrak.

A to myslím doslova, mechanicky. Potíž se vyřeší, až tvou Izolaci prolomí nějaký zázrak. Nebo alespoň akce jiného hráče nebo NPC, která bude mít podobný význam jako zázraky.


Být pro ostatní neviditelný ale má i jisté výhody. Max stál jen pár kroků od oné kostky zasunuté do terminálu. A nikdo mu nevěnoval ani špetku pozornosti.

Za ty 4 Vůle tentokrát dávám příběhovou komplikaci. Jediný způsob, jak získat krychli, je Ohmum ji ukrást. Po dobrém to nepůjde.

[Hope and Glory]

Chesusi,

snažíš se, ale stále tě něco drží trochu zpět. Nedovoluje ti to být hrdinou se vším všudy. Něco, co tě děsí.

Pojmenuj to.
- Je to nějaký konkrétní nepřítel?
- Jsou to obavy z toho, co by se tobě nebo někomu blízkému mohlo stát?
- Je to nějaký princip, nebo význam, který je ohrožen či ohrožující?
- Nebo nějaká tvoje slabina?

Nemusí to být nic hlubokého. Klidně to může být něco přímočarého jako "bojím se smrti/zbraní/toho že můj kamarád bude zraněn/že jsem příliš nezkušený".

Každopádně teď jsi pochopil, co na cestě k hrdinství je tvým skutečným nepřítelem. A stále se toho bojíš.

[Hope and Glory]

Tímto končí kapitola.

Získáváte každý 5 žolíkových expů, 1 přechází do další kapitoly.

Prosím, učiňte následující:
- umístěte žolíkové EPXy (včetně těch za Emoce, pokud jste tak doposud neudělali) do svých Cest
- projděte si své Cesty, zdali se v nich nenachází něco, co jste splnili a předtím jste si toho nevšimli. Mějte při tom na paměti, že někdy vám může se splněním kroku na cestě pomoct i odehrávka někoho jiného - třeba HG nebo spoluhráče.
- obnovte si Vůli na 8
- pokud máte povrchové Zranění a nemáte ho úplně čerstvé, můžete si ho odstranit.
- pokud máte Potíž, a nemáte ji úplně čerstvě (či čerstvě zhoršenou) a něco jste podle ní zahráli, můžete si ji snížit (odstranit, pokud tím klesne na 0). Netýká se Maxe a Cornelieu, kteří má potíž na 4 nebo 5 a hrají její vyřešení.

[J35U5xMachina]

Poslouchám novinky o "vojákovi z UpFloo" a moje radost se postupně mění v hněv.

Takže Corneliu byl mimo HoGlo dřív než já. Místo aby byl s Krysyslem nucen vyjednávat, udělal mu z jeho sbírky smetiště. Prostě si tam přišel a bylo. To se mu to frajeří, když v Apflů dostal veškerou podporu, kdežto já stál proti CMWGe, Pořádkům i Krysyslovu gangu najednou... A on má být teď za hrdinu?!

Tohle bych dokázal ještě zkousnout. Chápu, že má irl nahráno víc, než já, je mnohem starší, sbíral body za vypnuté lidi dřív než já, takže si prostě načetl dosažené achivementy a pokračuje. I ten svůj bojový oblek si zasloužil. Ale ¡madre!, to mě nemohl vzít sebou? Nechal nás v tom s Míjou samotné, vykašlal se na to mi pomoct hledat Čepel! a teď se vrátí a nechá se oslavovat?

A ze všeho nejhorší je, že všem vykládá o tajemství HoGlo, o Ráji... o všech věcech, o nichž mě přesvědčoval, že nesmím dávat na Vejr, protože na to nejsou lidé připravení - a teď to jen tak vykládá v hospodě. Pokrytec!
Ale já vím, o co tady jde. Normálně mě podrazil, chtěl být první, kdo přinese novinky, protože tak se získávají lajky.

Corneliu mi nedovoluje být hrdinou se vším všudy. Děsí mě, že nepřekonám jeho scóre, když má takový náskok, a zůstanu v žebříčku oblíbenosti za ním.

"Všichni ApFlůané jsou nám blíž než MajDexané." Krev mi zpění rychleji než před tím v dekompresní komoře.

To si měl ale rozmyslet. Tohle je totiž moje hra.

"Hej, Grobe?" řeknu, zatímco mi hlavou běží chystané repliky. Já krtkům ukážu pořádnou show.
"Jo?" otočí se na mě s lahví v ruce, "Seš órajt? Trochu se klepeš, následky tý dekomprese?"
"Tak něco. Jsi se mnou, čumba? Potřebuji, abys mě teď podpořil."
"Jasně! Míja, Grob a Chesus!"
"Prim, takže až začnu mluvit - šušky... šušky...šušk!"

...

Krtci jsou zvyklí vnímat náladu v místnosti. Ostatně jsou zvyklí deltovat, kdyby se měla semlet nějaká šťára. Takže při svém vzrušeném sdělování novinek, které přinesl Corneliu, postupně utichají. Sledují můj výraz, někteří dloubou své kolegy lokty a ukazují na mě.

Začnu pomalu tleskat.

"Moc hezká story!" otočím se na barové židli Čepel! v pochvě na klíně, ale v pohotovosti. Lidé mezi mnou a Corneliem se začnou sunout stranou.
"Je od tebe vážně moc hezké, že jsi se obtěžoval sjet z výšin ApFlů, v naleštěném výtahu. A co jsi nám odtamtud přinesl? Lékařský materiál? Nějaké konzervované dobroty? Zbraně, nástroje? Vidím akorát, že jsi Krysyslovy sebral ze sbírek tuhle fancy zbroj a nic za ni nedal!"
Mezi lidmi to zašumí. Corneliův výraz je tvrdý, ale v očích má šok. Tohle určitě nečekal. Nejspíš čekal, že se k němu nadšeně vrhnu, abych mu potřásl rukou.
"Já musel vylézt do vesmíru bez skafandru, abych odtamtud dostal něco, co nám všem může pomoct, protože my tady v Loukvods se musíme starat sami o sebe."
Pozornost i těch, co sledovali Corneliovu reakci, se přesune ke mě.
"Je to fakt!" přitaká Grob, "Tenhle frajer neváhal ani minutu. Nechal si od nás zbastlit provizorní výbavu a pak bez helmy napochodoval do přetlakové komory. Šel tam pro androidí datovou jednotku, abysme věděli, co chystá Ohm. A byli redy. Do háje, málem tam zařval a teď tu seděl a musel poslouchat vyprávění tohohle týpka, který se snesl k nám dolů, aby nás poučoval o starejch dobrejch časech.
Vy tady mě znáte dobře. Jsem Grob, fachal jsem jako Krysyslův ranař. A já vám říkám, tenhle mladej Cheesus má fakt koule. Je to pravej hrdina!"

Vstanu a přehodím si Čepel! v pochvě přes rameno. Ne jenom Corneliu má cool itemy. Nahodím hustou pózu, ale zároveň gestem Groba umlčím, jakože to přehání. Netřeba mě vynášet do nebe - tedy chci, aby to tak vypadalo.

¡Cink! Předveď se "svému publiku" v dramatické póze k obdivu.

"O mě tu teď nejde," <jde> "Tvrdě makám, abych byl jedním z vás a zasloužil si respekt. Jediné co chci je, aby místní pravidla platila pro všechny a nenechali jste se zblbnout. To jsme rovnou mohli zůstat v laskavé péči CMWGe!"

"Má pravdu," za huhlá někdo, "Ta taky 'věděla nejlíp', co je pro koho nejlepší, co má dělat..."

"Na něco se tě zeptám, korporáte," ukážu na něj dramaticky Čepelí! (byť stále v pochvě). Po tom slově následuje hrobové ticho, které znásobím krátkou odmlkou. Korporace nikdo nepamatuje, já je znám jen z vejrového LQ:Z/P. Ale byly přesně příčinou, proč vzniklo tolik pouličních gangů, lidé měli dost vysávání a živoření, zatímco korporace bohatli na jejich práci. Pro místní to je, jako bych Cornelia označil za feudála - něco vzdáleného - ale velice rychle pochopí, co jsem tím myslel. Vzpomenou si na vlastní výraz pro lidi, které nenávidí. Menežment.

"Vypadáme všichni jako Maggie? Ne? Tak proč se nás snažíš tak lacino a přitom kvalitně vojebávat?"
To vyvolá vlnu smíchu. Maggie zrodne, ale pak se otočí na kamarádku, s níž popíjí.
"Zdá se mi to, nebo mi tam právě vložil reklamu?"
"'Všichni ApFlůané jsou nám blíž než MajDexané', je krásný slogan, skoro jako by na něj vynaložilo CMWGe nemalé systémové prostředky," - jsem v ráži a krtčí propagandu mám zvládnutou z Vejru - ,"ale jako bývalý Majdexan ti můžu říct, že je to bulšit. Já se tu snažím zapadnout. Ty jsi sem přišel rozdávat rozumy, určovat vlastní pravidla silou a ještě se místním snažíš velet. Aniž bys nám dal cokoli kromě keců. Vzbudit v lidech pocit, že jsou součástí smečky, a pak je ždímat - o informace, podporu, dřinu - dokud od tebe nebudou sami potřebovat pomoct. A pak se na ně vykašlat!
Tohle už tu bylo, tohle tě naučili v korporacích, pro než jsi dělal, nebo to snad chceš popřít?! Voják s ApFlů? Nejsou vojáci náhodou vyšší šarže Pořádků z Majdexu?"

Mezi lidmi to začíná vřít, je těžké dál mluvit. Jedni hájí Cornelia, ale ostatní skřípou zuby nebo brunátní vzteky. Vlogy byly vždycky o emocích. Na logiku je tady CMWGE.

"Jestli si myslíš, že ti místní budou zobat z ruky jen proto, že jsi jim přinesl nějaké novinky rychleji než my, tak jsi na omylu. My tady s Grobem a Míjou už taky víme hafo. A vůbec jsme tě k tomu nepotřebovali. Místní si taky poradí sami, nepotřebují, aby je vedl nějaký manager z teplého křesla v ApFlů."

Přehodím pochvu s Čepelí! do levé ruky a pravou opíšu kruh kolem posluchačů. Začnou mi přitakávat. Pak pantomimicky pustím mikrofon - je to mem ze starých časů, které má Corneliu tak rád, a nechám se unášet vírem lajků, hejtů a komentů.

Konečně jsem doma.

[Míja]

... ještě o kus dřív v hale se soláry ...

Když odcházíme, otočím se ještě po mrtvole muže, kterého Grob zastřelil. Tady ho neodklidí a nepostará se o jeho mrtvolu žádný dron, nejspíš ho brzo najdou Návratáři. Bylo strašně divné, jak kolem jeho mrtvoly všichni chodili, jakoby tam ani nebyl. Tohle byl první člověk, kromě šílených Návratářů, kterého jsem viděla umřít. Co je to sakra za člověka ten Grob, když jen tak střelí chlapa kvůli jinému názoru. Bůhví kolik mrtvých má ten člověk na svědomí? Přece s někým takovým nemůžu spolupracovat!

... v Grobově kutlochu ...
Jsem ráda, když se můžu ztratit všem z očí. Tam mne také najde Corneliova zpráva, kterou mi poslal už před několika dny. Odepíšu: "Vím o vesmírné lodi, musím CMWGE nějak opravit, jinak se bojím, že poletíme navždy.
Snad je to možné."

Když jsem zprovoznila Ohmovu hlavu, volala jsem na Maxe, ať mi řekne, kde je a že jej zachráníme, ale nereagoval, pravděpodobně mne jen viděla, ale neslyšel. Podle toho, co jsem vyslechla, se mu nic zlého nestalo. Ohmovu hlavu pak poslouchám ještě několik hodin, jen jí přelepím oči páskou, ať zbytek Ohmů nevidí, co vidí hlava. Chvíli váhám, jestli zcela odpojit vysílač, ale to by bylo příliš riskantní, co když bych jej pak už nedokázala zprovoznit a špehovat zbytek Ohmů by už nebylo možné.

Všichni mezitím odejdou a já zůstanu sama. Prolezu Grobův kutloch a najdu helmu pro připojení k VR. To je to co hledám, akorát ne Vejr, ale Šejdnet. Zapnu terminál a nasadím si helmu na hlavu.

Budu pokračovat zítra, když mi tam HG něco vloží, budu ráda

[Hope and Glory]

Grob sice má na svém virtuálním dashboardu několik linků vedoucí na adresy, které neodpovídají ničemu co znáš s Vejru, ale jejich otevření Miju dostane jen do nějakého nedobře naprogramovaného kyberrozcestníku.

Textury tu clipují a jsou hladké a opakující se, bez teselace a randomizace. Světla jsou vyvedena hrubým Gouraudem, jestli vůbec, ani náznak toho, že by se někdo snažil o raytracing.

Při pohybu je obraz také nezvykle strnulý, vůbec se přirozeně nehýbe, jak je Míja zvyklá z Vejru, spíš jako by levitovala nad podlahou (ta mimochodem nemá texturu vůbec, jen jednolitou černou barvu) v konstantní výšce.

Do sluchátek se jí ozývá otravná osmibitová hudba a na stěnách kolem ní blikají křiklavé pixelovaté plakáty.

V právé části se nabízí zejména zvětšení penisů a prsou, kontakt na sexuchtivé ženy z blízkého okolí a velké blikající upozornění, která jí oznamuje, že Grobův VíÁr set není zabezpečený, ale pokud si nainstaluje zvláštní plugin a dá mu rootovská práva, tento problém ochotně vyřeší za ní.

V levé části se o Mijinu pozornost místo potravy pro tělo předání potrava pro duši. "40 největších zločinů Loukvods" "15 věci o Apflů, na které se bojíte zeptat" nebo "10 největších záhad Majdexu" vyloženě lákají ke kliknutí.

Jsou tu i další sekce, které vyloženě lákají. Přímo nad hlavou má Míja průchod do sekce "Cracks'n'cheats", které vévodí reklama na "IDDQD pro LQ/Z:P ještě dnes", pod nohama pak skrze texturu podlahy prosvítájí zaručené typy, jak být úspěšný hned vedle sekce "NSFW GORE".

Míje něco říká, že tohle ještě není ten pravý Shadenet a že lákadla ji mají spíš svést z cesty, aby nepokračovala dál.

Míja není v prostoru sama. Je tu i spousta jiných avatarů. Jsou to vesměs 2D sprinty a hrubé 3d modely o pár desítkách polygonů. Míja se chce podívat na své ruce, aby se přesvědčila, jak software zobrazuje ji, ale místo 3d modelu rukou, který by kopíroval její ovladač, vidí prostě jen petici bílých kroužků v místech, kde má prsty na ovladači.

Většina jiných avatarů míří do jednoho z mnoha lákadel. Několik z nich ale vždy doplují prostorem k mohutné soše tříhlavého psa uprostřed prostranství - jediné věci, co zde má detailní render, byť nevrhá žádný stín. Část avatarů se u psa zastaví, něco mu ukazují, on se pohne, dotyčnou věc si prohlédne a pak avatar schramstne jedna z jeho hlav.

Ostatní jen tak bloudí kolem psa prohlíží si ho, případně jim nad hlavou vyskakují bubliny rozhovorů, které spolu o soše vedou. V jednu chvíli se jeden avatar, který chvíli kroužil kolem, také pokusil psovi něco ukázat. Ten ho však po kontrole nespolkl jedním hltem, nýbrž překousl vejpůl.

Míja nemá pozvánku do Shadenetu, takže dostat se. Tam není jen tak. Jak na to půjdeš?