PC hry - obecná diskuze, novinky, atd.

[Pieta]

Obdobně v PoE nejsou problém omezený respecy, protože ty jsou důležitý pro replayabilitu, ale strašně strmá learning curve, kde ti už od prvního levelu hoděj na hlavu úplně celej talent tree a nechaj tě hrát hru "nováčku, utop se".

To bych spíš řekl, že jsou dva problémy, co se navzájem podporujou. Kdyby byly talenty zvládnutelné pro nováčka, nebyl by problém omezený respec. Ale kdyby nebyl omezený respec, nebyl by takový problém, že dlouho trvá proniknout do talentů, protože by to člověk nějak zkusil a kdyby to nefungovalo, tak by to prostě otočil jinak.

[eerieBaatezu]

To se nevylučuje s tím, že to je dobrej design. Stejnej příklad je rychlost levelování - drtivá většina hráčů MMOček ti řekne, že když je dlouhý, je to opruz. Podstatná část ti řekne, že to je opruz nehledě na dýlku. A přitom levelování je stěžejním prvkem zábavy v drtivý většině stolních RPGček a je to jedna z nejlíp fungujících mechanik pro dlouhodobý hraní a tím, že ho zkrátíš třeba na několik dní nebo hodin, ho úplně totálně rozbiješ.

V MMOčkách hráči považujou levelování za opruz, protože mají jiný očekávání, co chtěj ve hře dělat. Většina jich chce buď raidovat, nebo hrát kompetitivní pvp (arény) - a obojí se dá dělat až na maximálním levelu. Takže z jejich pohledu levelování není obsahem, kvůli kterýmu tu hru hrajou, ale překážkou, tj. opruz.

Obdobně v PoE nejsou problém omezený respecy, protože ty jsou důležitý pro replayabilitu, ale strašně strmá learning curve, kde ti už od prvního levelu hoděj na hlavu úplně celej talent tree a nechaj tě hrát hru "nováčku, utop se".

No říkám, podle toho, jak tu learning curve nastavili, je respec v PoE vopruz.

[Wolfus]

strašně strmá learning curve, kde ti už od prvního levelu hoděj na hlavu úplně celej talent tree a nechaj tě hrát hru "nováčku, utop se".

Kvoli tomuto som vzdal Nioh 2.

[Pieta]

Shodou okolností jsem teď začal hrát Last Epoch, která si evidentně vzala z PoE ponaučení, a dělají spoustu pro to, aby nováček tu hru pochopil - třeba když popis nějakého efektu mluví o "high health" nebo "recently", tak je tam i tooltip, který vysvětlí, co to přesně znamená. Když se podívám na předmět, který má třeba čtyři efekty, tak se zmačknutým altem to má nějaké vysvětlení ke každému. Je to vynikající, když člověk nemusí věci hledat online nebo se to memorovat.

Čímž teda neříkám, že to není komplikovaná hra, spíš naopak. Každá schopnost má vlastní skill tree (i když ten je aktivní jen u těch, na které se člověk specializuje, na což se sloty odemykají postupně s úrovněma). A navíc jaké ty talenty tam jsou - každá schopnost se dá neuvěřitelně široce modifikovat. Jednoduché bleskové kouzlo - ze kterého se dá udělat chain lightning, nebo forked chain lightning, nebo channelované kouzlo, nebo na něj navěsit debuffy pro nepřítele (shocked, blinded), nebo ho upravit tak, že chainuje přes spojence a buffuje je, a spousta dalších efektů. Taky ty úpravy můžou měnit cenu, nebo cooldown, nebo mít synergie s jinými schopnostmi (populární je, že použiješ schopnost 1, která má šanci aktivovat schopnost 2, která taky má vlastní skill tree), nebo jinak obracet věci vzhůru nohama. Dá se s tím úžasně vyhrát.

Jo, a hra má respec. Respektive různé respecy, protože body získané z úrovní se přehazují ve městě za peníze, zatímco když chce člověk třeba změnit, na která kouzla je specializovaný, tak si ty body musí znovu vydělat hraním. Ale všechno to funguje a vůbec nemám dojem, že bych před investicí nějakého bodu musel jít a číst si internetové návody, protože když pozdějš zjistím, že to nefunguje, tak se to vždycky dá změnit.

A narozdíl od PoE taky kouknu na kus vybavení a je mi jasné, jestli mě zajímá nebo ne, což u PoE jsem ještě po několika týdnech hraní neměl tucha. (:

[Corny]

...

Po dohrání Ixionu se vracím ke svému "preview" a asi vesměs trvám na tom, co jsem napsal předtím. Komplexnost zůstala více méně stejná po celou dobu hry, nic moc mechanicky komplikovaného se neobjevilo. Až mě to skoro mrzí, protože až do konce hry jsem vůbec neměl potřebu vyvíjet lepší budovy, protože neuměly vlastně nic nového, jen totéž co doteď ty starší, možná trochu lépe (ale jelikož mi všechny starší stačily, tak jsem neměl potřebu vyvíjet jejich nové verze). Mé obavy o vypotřebování zdrojů se nenaplnily, je jich totiž na každé mapě tolik, že bych tam musel nasílu tvrdnout hooodně dlouho, abych začal mít nedostatek. Naopak je paradoxně "problém", že některé suroviny v Lategame v podstatě nemají využití, a tak mám plné zásoby součástek, které k ničemu nepotřebují a zároveň se jich nedá nijak zbavit, což je trochu problém s ohledem na to, že brzdí infrastrukturu.

Příběh to má hodně zajímavý, to je velmi silná stránka hry, ale v podstatě vyčerpaný na konci hry (přičemž sám konec je spíš slabší), takže nemám moc zájem zkusit to hrát znova. Kde Frostpunk měl několik scénářů, které si občas zahraju rád znovu, dlouhá kampaň Ixionu mě podruhé moc neláká, navíc když mechanicky to není dostatečně zajímavá hra, aby mě nalákala už jen gameplayem. Bohužel "re-play-abilita" tam je hodně slabá.

Během hry jsem narazil jen na pár bugů, vesměs nic hrozného. Spíš má hra trochu problém, že některé věci úplně dobře nevysvětluje, nebo se dějí bez hlubší logiky (např. asi půl hry jsem neměl vyvinutu požární stanici, žádné ohně se neděly, a najednou bez nějaké patrné logiky se mi začaly ohně objevovat a musel jsem je začít vyvíjet a stavět). Taktéž na úplném konci hry je hodně zásadní, ale prakticky nijak jasně deklarovaný deadline. A když ho nestihnete, tak vám prohraje hru. Docela dlouho mi ale trvalo si všimnout, že vůbec nějaký deadline mám, protože hra mi to v podstatě neřekla. Takže na bugy jsem nenarazil, spíše na ne úplně šťastné herní momenty. Ale takové momentky byly ojedinělé.

I po dohrání trvám v podstatě na tom, že to je hodně fajn hra, dost jiná než jiné hry na trhu. Budovatelské strategie podobného ražení hodně trpí tím, že v Late game vlastně není co dělat, Ixion má alespoň příběh, i když ekonomicky je i zde docela nuda (v podstatě máte tolik zdrojů a tak malý odbyt, že to najednou moc neřešíte a jen rushujete konec). Bohužel je zde docela nevyužití potenciál, kdy by si hra zasloužila trochu komplexnější mechaniky (prakticky "nejhlubší" přemýšlení při stavění pro mě bylo si počítat, jak budovy poskládat do čtverečků vedle sebe, aby se mi co nejlépe vešly) a hlavně by fakt potřebovala nějaké možnosti volby během hry kromě samotného konce, aby mělo smysl to hrát znovu. Celkově jsem to hrál ale cca 30 hodin, takže bych řekl, že i když bych to nikdy už v životě nehrál, tak mě hra zabavila dost na svou cenu.

[Jezus]

Corny: Jen pro zajímavost, na jaou jsi to hrál obtížnost?

[Corny]

Popravdě, já si ani nepamatuju, že tam nějaká volba obtížnosti byla

Edit: Já už to odinstaloval, tak to fyzicky nezkontroluju, ale co si pamatuju, a teď zběžně kontroluju na internetu, tak podle mě v té hře možnost nastavit obtížnost není. Prostě je jen jedna.

[Eleshar_Vermillion]

Znáte někdo nějakou hru/program, ve kterém lze stavět obvody? Ideálně v nějaké grafičtější formě než ve schématech. Asi může být i online - našel jsem různé takové, ale vesměs je to dost vachrlaté, nejsou tam komponenty nad rámec žárovky, případně jsou strááášlivě pomalé...

[Passingby]

Google Electrical Circuit Simulator jsi zkoušel? Už mezi těma prvníma pár odkazama by se možná mohlo najít něco použitelnýho. Jde asi taky o to, co přesně od toho chceš.

[Wolfus]

Poznam len kicad(.org), ale netusim, ci este splna naroky alebo je uz prilis "schematicky".

[Jezus]

Otevřená beta je za mnou, tak kdyby to někoho zajímalo - Diablo IV nezklamalo

Trojku jsem z různých důvodů nehrál - "vyrůstal" jsem na dvojce - a neměl jsem přehnaná očekávání. A i když D4 nenadchlo tolik jako svého času dvojka (což je jistě i věkem a technologickým posunem/rozmlsaností tehdy a teď), chytilo a zanechalo hluboký dojem.

Gameplay je svižný a masakrování hord nepřátel uspokojivé, minimálně za druida. Střídají se chvíle, kdy se chvíli řežete s menším počtem nepřátel (většinou nějakých těch elitních nebo zbylých normálních), nabíjíte "manu", případně čekáte na cool-downy, abyste vzápětí rozpoutali destrukci. Když máte manu nebo natikané schopnosti, jste schopni pobíjet nepřátele po tuctech, což je vážně fajn zážitek, protože máte porovnání s tím, kdy to chvilku před tím nešlo. Do toho přidejte sem tam minibosse s miniony a získáte zajímavě se střídající tempo, které se jen tak neomrzí.

Respec je na nízké úrovni zdarma, na té vyšší nestojí víc zlata, než pár předmětů z inventáře, takže o něm nemusíte prakticky přemýšlet a prostě vyměňujete schopnosti, jak je chcete zkusit, případně podle gearu.

Unikátnější předměty totiž nejen boostují vaše skilly, ale ty opravdu vzácné (oranžové) je i dokonce upravují. Stalo se mi například, že jsem našel zbroj, která prodlužovala trvání defenzivní bariéry ("štítu") a nabíjela ji za smrt nepřátel. Dost to měnilo styl, kdy v základu je ta bariéra jen třívteřinová "nárazovka", když se vrháte do útoku. S prodlouženou dobou trvání to byly reálně životy navíc, mnohem víc dávalo smysl natáhnout na sebe protivníky apod. Jiný gear boostoval zemní magii, případně měl synergii s jinými mechanikami, na které se pak vyplatilo zaměřit jiné skilly (například nabíjejícími "Fortify", což je hodnota poměřující se s vašimi aktuálními životy, které když překročí, dostanete nejen boost ke způsobovanému poškození, ale právě občas aktivujete i další efekty z vybavení... Teď to možná působí složitě, ale vzhledem k tomu, že se k tomu dostáváte postupně, nejste tím zahlceni).

Bokem jsem měl navíc odloženy i předměty na vlčí skilly, a našel i nějaký medvědí, takže to nebyl jediný build, který jsem mohl stavět, necítil jsem se tak omezen.

Jedinou výtku mám k soubojům s bossy, u nichž se až moc hraje na pohyb a vyhýbání se částem prostoru, kde se prožene zraňující efekt. U vyhýbání se projektilům či dopředu telegrafovaným silným útokům to nevadí (to je normální gameplay i v D2; navíc když se vám tam vykreslují pentagramy, co vzápětí vybuchnou nebo krvavé proudy, působí to cool), když se do toho ale vyhýbáte ještě proudícím vlnám krve a či potokům ohně (opět cool, ale...) připadáte si už jako v Crash Bandicoot, jen místo jablek házíte kouzla

Co mě ale opravdu udělalo radost, je atmosféra. Začátek ve zmrzlých horách s kostlivci a vlkodlaky působí trochu genericky, ale s přibývajícími nejen démony vám začne fungovat nostalgie. Navíc třeba kozlí až skoro beraní démoni na sněhu jsou cool sami o sobě; succuby provádějící temné rituály, kdy se malují krvavé obrazce na sníh a lezou z nich démoni taky; upíři měnící se v hejna netopýrů zrovna tak...

Hlavně je to ale všechno správně potemnělé a vhodným způsobem "umírněné" (ne tak barevné, neuřvané...), animace modely, všechno docela sedí.

A pak skrze doly vstoupíte do ztraceného města v podzemí a atmosféra vás nasaje a chcete prostě jít a zkoumat dál. Sestup k vyschlému černému jezeru na dně, s magickými obrazci plnými kruhů a run má až "kosmicky hororovou atmosféru" - a teď mluvím zejména o vizuálu. Fakt máte pocit, že se noříte do hloubky něčeho impozantního.
Místa dotčená peklem hemžící se oživlými stěnami s pulzujícími střevy či hmyzíma nohama na okraji obrazovky jsou zase působivý "body horor", jiný svět... Rytíři řádu vzývajícího andělského zachránce jsou až warhamerovsky gothic, ale mají stále vlastní charakter. A ve spojení s tím černým jezerem a postupem do nekropolis Prvorozeného...

Atmosféru navíc velice dobře doplňuje (zatím) povedený příběh. Diablo samozřejmě nehrajete kvůli příběhu a je tak úplně v pořádku, že váš hlavní hrdina "šel zrovna kolem". Trochu horší je, že prakticky od začátku pronásleduje nejvyšší arcidémonku prostě proto, že jako jeden z mála může a tak nějak si myslí, že jestli ji zvládne dohonit, prostě ji zabije (alespoň já měl ten pocit).
Příběh ale podtrhuje atmosféru. Už samotné zapletení hlavního hrdiny je cool - ne snad originalitou, ale právě vyjádřením atmosféry světa.

Vedlejší postavy jsou také sympatické a na malém prostoru (co si budeme povídat, zajímají vás jen jako průvodci main questem) vykreslují docela povedené vedlejší příběhy - někdy předvídatelné, někdy překvapivé, ale hlavně atmosférické. Jsou tak správným způsobem, jak trochu vyprávět příběh, když hlavního hrdinu schválně upozaďujete. Všude kolem vás je ta správná dávka pomalého zmaru a utrpení, ale ne takového, aby se měnilo v zoufalství a absolutní beznaděj. Lidé mají víru v andělského zachránce a ta je chladná a jasná jako okolní tundra. Běžní lidé samozřejmě propadají zoufalství a buď se obrací k prosebné víře nebo se nechají korumpovat temnými silami, ale ti schopnější se snaží něco dělat a v zásadě tuší, co by to mělo být (chybující ale kompetentní postavy jsou prostě moc fajn, celé je to takové "uvěřitelnější"). Vy jste tak do jisté míry prostředkem (alespoň v prvním aktu), ale nepůsobíte jako někdo, kdo jediný může zachránit svět.

A do toho tu je souboj High Havens a Pekla "downscalován" na arcidémonku Lilith, dceru Nenávisti (dle Wiki a asi D3 tzn. Mephista z D2) a anděla Inaria, vyhnaného z Nebes za to, že se snažil ukončit Velký konflikt (respektive za to jak). Samozřejmě půjde o svět a bude to gradovat... ale fakt, že na začátku proti sobě hned nestojí celé Nebe a Peklo (ani tu není jeho hlavní představitel), ale "pouze" dvě arci-mocné bytosti, je na Diablovské poměry příjemně umírněnější.
Když k tomu přidáte, že motivy těchto nadpozemský bytostí nejsou zřejmě úplně ploché (či čistě "polární" na ose dobro/zlo, chcete-li) a hlavně že obě chvílemi trpí - dostanete tu správnou pochmurnou atmosféru.
(Vstup do Nekropole Prvního nekromancera tak byl pěknou tečkou za prvním aktem a i kdyby se to teď začalo urvávat, ten mix "gotična" a "tajemnosti" to už asi nezkazí).

[York]

Jezus: Ještě bych dodal, že to je neskutečnej railroad. Všechno, co tvoje postava dělá, kromě zabíjení mobů, za tebe odehraje hra. Vrchol interaktivity je "chceš tuhle animačku zkouknout celou, nebo ji skipneš?".

A hlavně se bojim, že to bude singlovka :\

[Jezus]

Tak samozřejmě, že je to railroad, je to Diablo (RPG se tomu říká jen kvůli stromu dovedností a protože s tím žánrem skoro začalo ).
To fakt nehraješ kvůli interaktivnímu příběhu, prostě si ho projdeš, je tam jen k tomu, aby ti oživil to zabíjení nestvůr (právě pěknými filmečky a atmosférickými texty či dialogy). Já jen chválím, že je udělán solidně a hlavně, že podporuje tu atmosféru.

A hlavně se bojim, že to bude singlovka :\

Tohle nechápu, jako že to budeš hrát sám?

[York]

Tohle nechápu, jako že to budeš hrát sám?

Jo. Pokud to nebude motivovat hrát v grupě, tak to mí spoluhráči hrát v grupě nebudou. Kromě toho tím myslím, že to bude hra na jedno zahrání.

Tak samozřejmě, že je to railroad, je to Diablo

Diablo I a II nejsou railroady. Jsou lineární ve smyslu, že patra jsou seřazený za sebou, ale nikdy ti nevezmou postavu a nezačnou za ni roleplayovat.

Je to docela paradox, čtyřka se snaží o otevřenej svět (což oceňuju), přitom mám ale mnohem menší pocit volnosti.

[Jezus]

Co jsem si zatím všiml, tak hraní v grupě podporuje boost získávaných zkušeností (ani nemusíš být v grupě oficiálně, stačí, když se s někým potkáš a "běžíte chvíli spolu"). Plus samozřejmě platí, že grupa ve vždy efektivnější v zabíjení = zabíjí rychleji = expí rychleji, protože čas jsou zkušenosti! (A gear)

Po příběhové stránce to bude na jedno zahrání - akorát ti to zahrání zabere třeba sto hodin (Hodně dojmologický odhad, ale jestli byl první akt třeba pětina hry a mě odhadem trval 20 hodin - a to jsem jel jen pár vedlejších questů )

Pokud hraješ kvůli příběhu, pak samozřejmě replayabilita klesne k nule, ale to fakt radši investuj jinam. Pokud tě baví samotný gameplay, pak si umím představit, že třeba pár měsíců po dohrání zahraješ jinou classu. Navíc hodně dungeonů je primárně pro různá povolání (odemykáš takové trvalé boosty pro povolání spojená s tvým profilem = takže se přenášejí). Tj. při první hře třeba nemá cenu jet všechny vedlejší dungeony a vedlejší questy... Na druhé straně zrovna tyhle vedlejší věci se budou asi dost generické...

Plus samozřejmě nějaká Game+ a podobně, ale to je spíš pro fanoušky

Diablo I a II nejsou railroady. Jsou lineární ve smyslu, že patra jsou seřazený za sebou, ale nikdy ti nevezmou postavu a nezačnou za ni roleplayovat.

Já ti teda nevím, ale kromě možnosti/bugu přeskočit skoro celý první akt jsem ten pocit volnosti neměl ani v DII - je lineární = je to railroad bez jakýchkoli voleb.
Je fakt, že některé questy můžeš přeskočit (což nechápu, jak se tím liší od těhle vedlejších) - ale nemůžeš si vybrat plnit je jinak, nemůžeš nic ovlivnit.

Je fakt, že ti D2 "nebralo postavu" - jen většinou stoicky okomentovalo smrt nějakého bosse a v jednom případě zavolalo: "Deckard Cain, run!" Na druhé straně to, že teď tvá postava řekne pár vět i lidem kolem sebe a v jednom případě za sebe schová mladou holku... to bych teda roleplayingem nenazýval...

Fakt tam nevidím rozdíl mezi D2 a D4. Nebo jsi měl pocit, že nezničení kamene duší mělo na hru nějaký dopad?

Spíš tím, že těch pár vedlejších questů bylo propracovanějších a nabízeli zajímavější odměny plus měli občas vcelku unikátní prostředí, vznikal pocit neopakovatelnosti a tím volnějšího světa. V prvním aktu D4 máš celkem velký prostor a dost vedlejších questů, ale máš z nich pocit jisté generičnosti (byť ty, co jsem šel já byly každý v jiném prostředí, fakt neměli takovou hloubku jako zabití Blood Raven nebo Radamenta).
Na druhé straně já čekám, že hlavní linka D4 bude delší, než D2 i s nepovinnými questy - takže na neopakovatelné momenty dojde. A že při tom nemůžeš hrát dialogy a tedy postavu - to fakt nešlo ani v D2.