Filmy - recenze, doporučení, varování

[Corny]

Mě zas připadá trochu škoda, že lidi nemůžou zůstat u toho proč se jim film líbil/nelíbil a musí se strefovat i do ostatních a jejich vkusu. Ostatně, můžeš klidně jít na film prostě proto, že bude pěkný na koukání, užít si ho a přitom kritizovat nějaké jeho jiné prvky. Nebo z jiných důvodů. Například já když kdysi šel na transformery, tak jsem fakt nikdy nečekal, že ten příběh bude dobrý. Ale prostě film nemusí být jen o příběhu.

Jinak já byl na 3D HFR. Příběhově krajně meh, podobně jako první díl. Dost plot holes, na které se člověk nesmí moc zaměřovat a rýpat se v nich a není to nic světoborného, trochu se to vleče na některých místech zbytečně, ale obecně asi nic co by mě hodně uráželo. Trochu 50/50 (BTW mě hodně pobavilo, když jsem se pak podíval na Pitch meeting tohohle filmu a v podstatě zopakovali vše, co mi na tom filmu přišlo nedomyšlené). Každopádně po vizuální stránce hodně dobré. Ke konci mě trochu bolely oči a musel jsem se vyrovnávat s tím, že musím zaostřovat na to, na co autor chce, abych zaostřoval (asi klasika u 3D, trochu šok po zkušenostech s kvalitním VR, ale to samozřejmě není nic, s čím by oni mohli něco udělat), ale hodně dynamické, hraje si to s prostorem a úhly, scény v jungli a hlavně ve vodě jsou hodně dobré a je to hodně pěkné a má to dost Wau momentů s prostorem, efekty, a zaplněním obrazu zajímavými věcmi. Zejména poslední akční velescéna je plná hodně cool dynamických prostorových momentů. Takže vlastně dobrý na film, na který jsem šel zcela s vědomím, že to bude hlavně eye candy a to to splnilo nad očekávání. Takže má to mouchy, ne málo, ale drtivá většina z nich je v aspektech, které jsem od toho filmu neočekával.

[Wolfus]

(Atari XT nebolo)
Pardon - viem, ze som uchyl. Uz drzim hubu

Na Avatara sa velmi tesim, ale bohuzial je mi z 3D soufl, takze pockam, az bude BD.

[Resurrection]

BD.

Braindance?

[Wolfus]

Brain Damage

[Stařec]

Podíval jsem se konečně na Trojúhelník smutku, když to po Varech všude vychvalovali horem spodem. A ačkoliv je to vynikající satira, tak s tím mám stejný probém jako s Kafkou - nevím, co si z toho mám úplně vzít a mám pocit, že jediným účelem je to, aby mi z toho bylo špatně. Tak jako Kafkova díla přináší jen popis existenciální úzkosti, bezmoci a odcizení, tak Trojúhelník smutku mluví vlastně jen o hnusu - hnusu přepychu, hnusu fekálním, hnusu morálním. Tak jsem se zhnusil a přemýšlím, co jiného s tím filmem dělat.

Švédská kinematografie se stále snaží udržovat si a budovat intelektuální pozici, ale teda novej Bergman se pořád musí narodit.

[Selhan]

Jestli v tom nehledáš trochu moc. Ona je to podle mě hlavně komedie, ne hlavně satira. Cílem je, podle mě, zkrátka pobavit se nad jednotlivými vtipnými scénkami.
Ale teda musím přiznat, že ta fekální část byla na mně taky moc.

[Bifi]

Tá fekálna časť mi prišla trocha zlomyseľná, ale možno mala len katalyzovať hnev tých disenfranchised.

Ja som si ale z toho filmu odniesol celkom dosť.

Protiklad medzi marxistickým pohľadom spoločensky kritického a uvedomelého kapitána z kapitalistickej spoločnosti a oportunistickým využívaním kapitalizmu z hľadiska tak trocha chrapúnskeho občana ex-socialistickej spoločnosti bol hodne fajn. Tiež to kladie ďalšie otázky: Kapitán s kapitalistickým systémom nesúhlasí, ale sám je jeho súčasťou - napriek vnútornému ideovému nastaveniu systém na úrovni praxe potvrdzuje každým dňom, ktorý ostáva v zamestnaní. Tento rozpor, akési cynické duálne kapitalistické vedomie opísané aj Markom Fisherom, vedie u neho k vnútornej rezignácii, dokonca k alkoholizmu. Keďže nám ako divákom je jasné, že málokto z nás bude mať kedy možnosť tie elity, ktoré benefitujú z jeho zneužívania ako pracovnej sily, doslova vykúpať vo vlastných sračkách (takto sa kapitán dokonca stáva ventilom našej spoločenskej krivdy, čo možno dosahuje u diváka opačný účinok než bol zamýšľaný tvorcami), kladie to otázku, ako je možné sa s týmto vedomím individuálne vyrovnať. Ak loď symbolizuje celú spoločnosť (čo je metafora, ktorá bola opakovane spochybňovaná; zvykne sa poukazovať na to, že elita už je dokonca na úplne inej lodi), tak film ukazuje prebranie kontroly nad zverenými výrobnými prostriedkami aj "protiprávnymi" spôsobmi (keď je právo produktom triedneho boja, tak je nástrojom udržiavania chudobných a znevýhodnených v docílnom a disciplinovanom stave) a ich obrátenie proti elite. K tomu sú potrebné vhodné podmienky, nejaká vonkajšia turbulencia (kríza, tu ako búrka) a samozrejme možnosť zabetónovania sa v pozícii moci a prístup k prostriedkom propagandy. Aj keď možno to zvyšok spoločnosti nepochopí a otázka je, čo ďalej. Nie je to nakoniec len ekvivalent alt-rightového pokusu obsadiť Capitol 6. januára? Ako dosiahnuť dlhotrvajúcu spoločenskú zmenu?

Na túto ťažko riešiteľnú otázku dáva veľmi cynickú odpoveď tretí akt filmu. Tu je kľúčová hajzlbába, ktorá nielenže elite ukázala, že ona je skutočným vlastníkom pracovných síl, ktoré umožňujú produktívne prežitie spoločnosti (resp. je zástupkyňou prekérne zamestnaných v nejakom kľúčovom, ale prehliadanom uzlovom bode v ekonomických vzťahoch), ale dokonca na moment mala (nie úplne presvedčivý) monopol na použitie ozbrojenej sily. Lenže namiesto toho, aby sa stala vykonávateľkou "osvieteného" triedneho vedomia a pomohla kolektívne vytvoriť novú, spravodlivú spoločnosť, jej predchádzajúca skúsenosť krivdy a odopierania ľudskej dôstojnosti viedla k tomu, že sa rozhodla zo svojej novej, výsadnej pozície benefitovať a nastoliť novú formu násilného usporiadania spoločenských vzťahov. V istom zmysle len nahradila svojich predchádzajúcich pánov, ale to by bol klamlivý opis - v situácii po stroskotaní (t.j. v spoločnosti po krachu pri nezvládnutej kríze alebo dokonca pokuse o revolúciu) sa jej zručnosti ukážu ako kľúčové pre prežitie, na rozdiel od trebárs modelingu. Nastolila novú formu spravodlivosti vychádzajúcej z toho, kto koľko dokáže prispieť k spoločenskému blahu. Čosi ako diktatúra proletariátu v autoritárskom zmysle, lumpenproletariát. Akékoľvek "vyššie" kultúrne hodnoty idú vtedy bokom, stačí žrať a jebať.

Kľúčové je, že u hajzlbáby absentujú práve tie ideály a kritická teória, ktoré mal kapitán vďaka tomu, že mal prístup ku vzdelaniu a patril k vyššej strednej vrstve. Kým kapitánova pozícia v starom systéme bola konfliktom svedomia v relatívne privilegovanom ekonomickom postavení (slúžil elitám priamo, ako ekvivalent top manažéra obrovskej súkromnej firmy), jej pozícia bola predtým bojom o holú existenciu (a pre elity neviditeľná). Elity pritom nemusia oplývať žiadnymi charakterovými cnosťami alebo skvelým vzdelaním, napriek tomu, že západné elity o sebe rady vytvárajú takýto obraz a z neho odvodzujú právo na kormidlovanie spoločnosti. Trh je nepredvídateľný a proste niekomu poskytne príležitosť zo dňa na deň zarobiť milióny vyslovene na sračkách, ako ukazuje príklad obchodníka z ostbloku. Nové elity síce môžu dočasne byť spojencami akademikov alebo manažérov pri strhnutí starého režimu, ale nevedia sa podieľať na novom. Ani praktická skúsenosť obchodníka z ostbloku so systémom reálneho socializmu neviedla k praktickému poznaniu, ako usporiadať novú, lepšiu spoločnosť (keďže systémy reálneho socializmu boli autoritárskymi režimami, aj keď možno u Juhoslávie by sa dalo polemizovať). Takto sa namiesto myslenia možnej utópie a realizovania lepšieho sveta len potácame od jedného systému k druhému, pričom v každom je moc koncentrovaná v rukách úzkej vrstvy hore a ostatní v menšej alebo väčšej miere trpia.

EDIT: Drobné jazykové úpravy a terminologické upresnenia.

[Argonantus]

Za mne dost slabý a silne nepůvodní film.
Takových věcí bylo dřív plno a jen praví cinepurove, co teskni po Fellinim a Bunuelovi nad tím mohou jásat.
Velké zklamání, že titulní postavy neumrely.

[Selhan]

Johnson s pokračováním Knives Out dost zklamal. Opouští poslední zbytky detektivky a zůstává napínavý mysterybox plný zvratů a sáhodlouhých flashbacků převracejících film několikrát naruby. Což by tedy nebylo samo o sobě tak zlé, kdyby se nevytratila i ta druhá složka původního filmu – která podle mě byla jeho hlavní deviza. První film byl nejlepší, když Johnson nechal vynikající herce předvádět se v postavách arogantních zbohatlíků. V honbě za co nejdramatičtějšími zvraty a co největšími překvapeními zde na tohle nezbyl prostor, a sice máme formuli zbohatlíků jako podezřelých vykopírovanou takřka doslova, ale na žádné rozehrávání nedojde. I Blanc se z geniálního potrhlíka k závěru filmu už posune zcela k tomu, že by klidně mohl na baru namíchat martini s vodkou a nikdo by se nepodivil. Navíc film koncepčně naráží na problém, že zatímco podezřelí v prvním díle byli sice namyšlení a nepříjemní, ale pořád byli alespoň standardně chytří a z rodiny spisovatele, takže jim ty až divadelně knižní dialogy ještě docela seděly, zde má jít o postavy hloupé. Věřím, že je to chyba režie, ale herci taky zkrátka nehrajou hloupé lidi, jakkoli to film jinak očekává a vyjadřuje. A společenská satira na takhle prvoplánové úrovni ani nestojí za to.

(A takhle dodrbat running gag absurdního opakujícícho se prvku – to nejlevnější z komediálních klišé ...)

[Mizy]

No je to Glass Onion. Vypadá to složitě a přitom je to tak jednoduché.

[Argonantus]

Za mne naopak dost dobrý. Třeba postava, co hrál Dave Bautista, byla bezva.
A detektivka to furt je. Taková střelenější a barevnější Agatha Christie.
Ale to už se opakuju.
viewtopic.php?p=661560#p661560

[Markus]

Diskuze o obsazování etnicky pestrých herců do filmů přesunuta do Realita a pseudorealita > Black Magic Cards Matter.

[Argonantus]

Díky, moderátore.

[Log 1=0]

Za pár dnů se udělují ceny Americké filmové akademie, a mě se podařilo vidět všechny nominované filmy v jedné z kategorií. Nejlepší animovaný film. Tak si teď zkusím zahrát na akademii a taky trochu hádat, jak bude postupovat ta skutečná.
Kocour v botách: Poslední přání
Naprosto excelentní komerční animák, rozhodně s velkým náskokem vítězí v kategorii "překvapení roku". Je o hodně lepší, než bych čekal od druhého dílu spin offu deset let staré série. A on je fakt dobrý i sám za sebe. Tak výrazný a přitom uvěřitelný vývoj postavy jsem v animáku neviděl snad nikdy. K tomu dost velký ansábl zajímavých vedlejších postav, které ale mají svoje vlastní linky, aniž by se to tříštilo. Několik famózních emocionálních scén. Množství detailů, kterých si člověk napoprvé nejspíše nevšimne. A taky akce a humor, které od komerčního animáku čekáte. Pro mě je tohle vítěz, ale možná to bude na Oscara až moc komerční.
Marcel the shell with shoes on
Naprosto nezpochybnitelný artfilm. Jeho emocionálně silné scény dokázaly definovat mou náladu po dobu celého filmu, a je to rozhodně nejoriginálnější věc, co jsem z loňských věcí viděl. Nejen z animáků. Má ale i slabinu artových filmů. Je fakt strašně pomalý a dějově řídký. To mi vadilo hodně, akademici budou možná zvyklejší, a tak u nich Marcel zaboduje. Kdybych si měl tipnout, tak tohle je vítěz.
Pinochio Gulierma del Tora
(doufám, že jsem ani jedno jméno nezkomolil)
Originální animák s osobitým stylem a hlubšími myšlenkami. Nelze tomu upřít vizi, schopnost oslovit publikum a originalitu. Není to zdaleka tak originální jako Marcel, ani tak nadupané jako Kocour... a to je vlastně slabina. Byť se u toho rozhodně většina lidí nebude
nudit, a bude mít nad čím přemýšlet, tak někomu to asi bude připadat až moc rozvleklé na to, že ty myšlenky nejsou až tak revoluční. Ale to spíš relativně oproti jiným skvělým filmům. Možná to vykrystalizuje jako kompromis mezi zábavou a uměním, není to úplně bez šance.
Proměna
Skvělý film o dospívání, ve kterém se někdo pozná více, někdo méně, ale rozhodně se do hlavní hrdinky dokážu vcítit a pochopit ji a její trable (byť sám jsem takové většinou neměl). Je to rozhodně feel good a dělané s láskou. A bez opravdových vad. Jenže to nemá ani nic přímo WoW. Nezaslouží si to nízká hodnocení, co má různě po databízích, je to hodně dobré, ale Oscara si to taky moc nezaslouží. Rozhodně ne letos. Leda by film dostal tlačenku, ale toho nemá zapotřebí.
Mořská příšera
Na férovku, tohle nemělo dostat ani nominaci. Průměrný film, s hrozně předvídatelným jednoduchým dějem, plochými postavami a standartní animací. Nechci to přímo hejtit, není to vysloveně špatný film, ale všechny ostatní nominanti jsou lepší o několik tříd. A napadají mě jiné, které by si zasloužily vypíchnout víc.

[Jerson]

Taky jsme si zašli na Avatara 2. Takový rodinný film o rodině. Některé linky nerozvinuté, mořští Na'vi po prvním útoku zmizeli, děti byly na domorodce strašně neopatrné a naopak naklonovaní vojáci až příliš schopní, na to že neměli žádného rodilého průvodce, ale dalo se.