[Corova pracovna: Elysion] 5) Náboženství a filosofie

[Cor]

Úvod
Podoba náboženství v mém settingu, odráží potřebu mít ho zejména jako element "zažraný do kultury", odkazující k nějaké větší kosmologii, metafyzice, k filosofii, magii a tak vůbec, aby "zapadalo".
Zároveň si kladu za cíl ztvárnit pojetí polytheismu, které je jednak snadno uchopitelné a srozumitelné (pracuje s reálnými kulturními archetypy a asociacemi) a zároveň má silný feeling antiky, která vybízí k hloubání, inspiruje a zároveň to není 1:1 Starořecký pantheon. Také chci akcentovat jedno téma polytheismu, které často zaniká - bohové mají mít dopad na všechny aspekty života, nelze je jen tak vyloučit a říct si "nepotřebuju je uctívat". A nakonec...chci mít setting, kde mají klerici reálnou magickou moc, Bohové k nim mohu promlouvat ve snech, legendy mluví o bozích sestoupivších na zem...ale zároveň je pořád ve hře možnost, že vůbec neexistují a nebo jsou něco úplně jiného, než si obyvatelé planety myslí.

Moment, Bohové neexistují?
Existuje něco, co je považováno (různými kulturami různě) za projevy magie a vyšší moci, které mohou a nebo nemusí působit jako, že mají nějakou vůli, agendu. Daimoni. Tedy, alespoň ti mocnější, co už se umí projevovat skrze slova.
Empiricky je dokázáno, že Theurgie, tj. vzývání bohů za účelem jejich přivolání (nebo jejich síly) víceméně funguje, respektive někteří vědí a někteří věří, že "něco to dělá" i když to lidé vytěsňují nebo nevnímají. Takže kdo říká, že nemůže být vyšší forma bytostí (to, že to jsou jen psychycké ozvěny a ne opravdové bytosti víme jen my, ne obyvatelé Elysionu), která působí všude a jejich moc je nad různými doménami?
Možná nejde ani o vyšší bytosti, jen zkrátka nějaké části kolektivní lidské psýché, rezonující magickým předivem? To by vysvětlovalo věštecké sny, návštěvy Bohů ve snění i zázraky. Možná je ta kolektivní psýché jen jedna a to, že jí vnímají lidé jako různé bytosti je zkrátka kulturní bias nebo neschopnost lidského mozku pojmout a vnímat fenomén jako takový v celém svém rozsahu.
Možná neexistují jako osoby a osobnosti, jsou to opravdu manifestace ideálů, jak praví Idealistická filosofie, ale řídí se právě těmi ideály. Nebo to jsou mocní mágové z dávné minulosti, tak mocní, že se stali nesmrtelnými a vzdálili se lidem, ale těší je když jim někdo na zemi provolává slávu, tak sem tam poctí kleriky svou mocí?
Nebo jsou to cizí bytosti z dalekých hvězd, jejichž druh vymřel a oni tak jako poslední příslušníci zaniklé civilizace bdí nad rozvíjejícími se civilizacemi mladšího světa? Nebo snad relikty dávných časů, kdy předvěká civilizace vybudovala města na oběžné dráze, ovládaná umělými superinteligencemi a ty které přečkaly dávné kataklyzma se snaží z dálky vést potomky druhu, který se rozdělil a upadl do barbarství?
Chci aby bylo možné vše z výše uvedeného až do poslední chvíle, kdy to vypravěč odhalí hráčům.

Struktura
Jako první se budu věnovat Thalassijskému mýtu a Pantheonu, protože je kosmopolitní, eklektický a pokud se dá říci, že na Patridě byl přední všeobecně přijímaný, tak na Elysionu je to, alespoň co se týče lidsko-půlčicko-trpaslické části, prakticky jediný "živý" model, zatímco ostatní náboženství jsou jen obskurnější a polozapomenutá alternativní varianta téhož konceptu.
Potom se budu asi soustředit na hrubý výčet filosofických škol a částečné namapování na historické, plus výčet settingových věcí, které ovlivnily. Nemám ještě rozhodnuto o všem a promyšlený každý detail, takže tady bude hodně prostoru pro filosofickou debatu.
Nakonec popíšu Eloiskou filosofii/náboženství, která je sice pokusem o něco "nelidského", ale nejde v tom nevidět různé asijské prvky a komponenty.

[Cor]

Počátek a stvoření Starých Bohů (Demiurgů)

Na počátku byla nekonečná prázdnota, ve které žila Věčná Era, Božský Kalos Kosmos a Nestvůrný Kakos Khaos.
Kosmos se dvořil Eře a tvořil pro ní divy, aby zaplnil prázdnotu a potěšil ji, ale cokoliv stvořil, to Khaos časem pohltil a zničil.
Kosmos dlouze přemítal a snil o díle, které vydrží navěky, nebo alespoň dostatečně dlouho, aby Věčná byla šťastná. Snil o vesmírných divech a Hvězdné tapisérii, síti zářících hvězd, které budou prosvětlovat temnotu nicoty. Z jeho hlubokých myšlenek, snů a přání se zrodil Androkrites Astarion, syn Kosmu, který bděl nad uspořádáním hvězdné tapisérie a rozmístil první hvězdy. Era byla okouzlena a viděla, jak by mohla být Tapisérie krásná, z její naděje se zrodila Elpidora, Dárkyně Naděje a začala tkát předivo nebeského plátna. Androkrites a Elpidora se zasnoubili a tvořili spolu Nebesa.
Kosmos, vida, že díky nim Tapisérie roste rychleji, než ji Khaos zvládá ničit a zdvojnásobil své úsilí.
Z jeho usilovné píle a žhavého potu se zrodil Empeiros Pyroklastos, Druhý z Bratří, který začal vyrábět nové hvězdy a naplnil je svým ohněm, aby zářily jasněji, až je Androkrites umístí.
Era zažívala štěstí a z její radosti se zrodila Agaithé, Dobrá paní a začala vyšívat na Elpidořino plátno vzor.
Agaithé si vzala Empeira a oba byli spokojení se svou rolí druhorozených, poslušných vůči moudrosti starších sourozenců i rodičů.
Khaos, když zřel, jak Tapisérie roste a sílí, počal toužit pozřít ji celou a vrhnul se na ni se vší svou nestvůrnou mocí.
Kosmos ji bránil vlastním tělem a zápolil s Khaosem v lítém boji. Tapisérie se otřásala, když Bohové museli přerušit svou práci a jít Kosmovi na pomoc. Dlouho byl boj nerozhodný, ale z Kosmova spravedlivého hněvu a prolité krve bojujících se zrodil Nikemachos Astrapos, Třetí bratr, a postavil se ihned na stranu svých bratří. Jako bouře se hnal nicotou a i když jeho síla zanechala na Tapisérii sežehnutá a potrhaná místa, Khaos dostal strach a začal prchat.
Era, rozladěná a rozmrzelá z poničených míst, zapochybovala o budoucnosti a kráse Tapisérie. Starala se o Kosmovy rány a plakala. Z její nejistoty a prvních slz se zrodila Pelagia, Paní vln. Váhavě se připojila k dílu, vyhledávala místa poničená Nikemachem a Khaosem a čistila, zakončovala a zahlazovala vzor.
Nikemachos a Pelagia se vzali, ale oba byli nestálí, vrtkaví a navzájem si vše vyčítali, ani jeden nebyl spokojený s tím, co měli. Nikemachos se cítil nedoceněný a frustrovaný, že nemůže Khaos zabít a Pelagia zase snila o jiných věcech, než zahlazování vzoru své sestry.
Kosmos, unavený bojem, ulehl ke spánku, zatímco Bohové se vrátili ke své činnosti a pomalu postupovali. Nikemachos ale začal být netrpělivý, chtěl Khaos dohnat a zničit. Stěžoval si tak moc, až se Empeiros uvolil, že vyrobí bohům zbraně proti Khaosu. Androkrites souhlasil, pod podmínkou, že nejprve vyrobí zbraň pro něho a pro sebe samého, aby se Nikemachos naučil trpělivosti. Ten s hořkostí přijal, ale vymínil si ještě štít, protože to bude on, kdo bude bojovat s Khaosem.
Empeiros se dal do díla a vyrobil z hvězd labrys, dvoubřitou sekeru pro Androkrita jako symbol jeho autority a postavení soudce a prvního mezi bohy. Pro sebe vyrobil z ohně válečné kladivo jako zbraň a nástroj současně. Pro Nikemacha stvořil z blesků kopí a pak se dal do práce na štítu z krve.
Nikemachos byl z kopí nadšený a nečekal na štít, vrhnul se rovnou za Khaosem a ve svém zápalu přecenil síly, vrhnul kopí příliš daleko a ztratil ho v prázdnotě.
Než ho našel, Khaos mu proklouzl a skryl se za Tapisérií. Na chvíli dokázal odolat pokušení a plížil se tiše až ke středu, kde spali uzdravující se Kosmos a pláčem vyčerpaná Era. Khaos Kosma zákeřně zabil ve spánku, pozřel a vzal si jeho tvář, načež se vrhnul na Eru v touze si jí přivlastnit.
Era byla nejprve zmatená a podvolila se, načež si ihned uvědomila, co se stalo a strašlivým výkřikem volala Bohy na pomoc. Z jejího bezmoci, potupy, zášti a zloby se zrodila Katara, Temná paní, která zahalila Tapisérii tmou.
Bohové se jako jeden obořili na Khaos a společnými silami jej zahubili a rozsekali.
Era začala lkát nad ostatky Kosma, promíšenými s pozůstatky Khaosu. Bohové začali třídit ostatky ve snaze je oživit, Androkrites a Elpidora vládnou nebeské Tapisérii a střádají tak mysl Kosma, Empeiros a Agathé vládnou zemi a přerovnávají kosti a svaly Kosma, Nikemachos svým bleskem čistí kosmos od Khaosu a Pelagia vláde mořím, přelévá a čistí krev Kosma.
Katara stále zakrývala svou plačící matku tmou a Era ve skrytu porodila nejmladšího, rohatého boha.
Z lůna Pramatky se zrodil nevyzpytatelný Keratos Lykomedes, Cizinec mezi Bohy, kteří ho od sebe odehnali, nevěda zda vzešel ze sémě Kosmova či Khaosu.

[MarkyParky]

Kakos Khaos ?

To přes puberťáky neprojde bez fekálního humoru. Nechceš to ještě trochu poštelovat?

[Cor]

Jop, stejně jako hvězdný Astarion, kterýžto se stal profláklým jménem kvůli BG3, zatímco já to mám v šuplíku o dost déle.
Jinak, tady je to snadné, stačí vypustit kalos/kakos a nechat jen Kosmos a Khaos.

[Cor]

Uspořádání světa, Vyhnání Lykoméda a Spoutání Katary

Demiurgové se dali do díla a z pozůstatků Kosma a Khaosu dali vzniknout Zemi, Vodám a Nebesům.
Androkrites dbá nad uspořádáním kosmické Hvězdné tapisérie, podle které ostatní bohové formují svět. Elpidora vládne nebesům, která jsou stvořena z mozku Kosmova.
Agaithé formuje zemi, což je tělo Kosma, svaly, kosti, ale také žhnoucí orgány a cévy v hlubinách, kterým vládne Empeiros.
Pelagia vládne vodám, životodárným slzám Ery, které omývají svět (Kosmos) a přinášejí pomalou změnu. Nikemachos jí pomáhá, když jeho bouřková mračna přinášejí vodu i do nebes a skrápějí zemi. Nikemachos se ale s Pelagií moc nezdrží a často se hádají, Vody se pak vzdouvají a svět se otřásá jejím hněvem. Nikemachos si pak vybíjí zlost vrháním blesků.

Katara svou temnotou zakrývala demiurgům Tapisérii a proto jí spoutali řetězy, které vykoval Empeiros a spoutali jí mezi trojici Blízkých hvězd, které ozařovaly svět v těch dobách. Nikemachos měl bdít nad tím, aby zůstala kde je, nosil jí vodu a kontroloval řetězy.

Nejmladší Keratos se cítil osamělý, jako jediný z bohů neměl družku, takže zatoužil po Kataře, jako jediné a logické volbě. Bohové ho ale odehnali od sebe, nedůvěřovali mu. Androkrités usoudil, že Lykomedes není nepřítel, ale ani přítel a nemá mít podíl na uspořádání světa, vykázal ho tedy a zapověděl mu narušovat práci ostatních bohů.


Stvoření života a činy Keratovy

Keratos byl zklamaný a zároveň se nudil. Nenarušoval práci bohů, ale pozoroval, okukoval a slídil. Z nudy začal pozorovat Hvězdnou tapisérii a postupem času zjistil, že podle ní Bohové řídí svět, naučil se v ní trochu číst a hledat moudrost.
Sledoval, jak Bohové-bratři příležitostně hubí Monstra, která se zrodila z matérie Khaosu, jež se k sobě navzájem snaží najít cestu.
Pokusil se Monstra ochočit, zkrotit je, ale neuspěl, jejich čistě chaotická nátura mu to nedovolovala.
Nemaje zbraně, naučil se používat své rohy, zuby a sílu těla. Střídal různé podoby a stal se nejvynalézavějším tvaroměncem mezi Bohy.
Monstra se ale vracela k životu, začal je tedy požírat a trávit. Pochopil díky tomu jejich podstatu a naučil se jí usměrnit, dokázal Monstra zahánět nebo donutit k dočasné podřízenosti.

Předvedl své umění ostatním bohům, ale ti ho stále neuznali za rovného a jednoho z nich.

Šel tedy a pozoroval Sestry-Bohyně a viděl, že jsou nadány uměním tvořit a dávat hmotě pasivní život, Sestry společně daly život vegetaci, rostlinám, které měly vysávat z půdy, země i vzduchu esenci Chaosu a ukládat v sobě, očišťovat tak svět. Elpidora se starala o stromy a keře, Agaithé o nižší rostliny a houby, Pelagia o mořské řasy.
Keratos se učinil malým a nenápadným, aby se skryl v trávě, tiše se vplížil do zahrad, kde ochutnával od každé rostliny, aby poznal jejich vlastnosti a z čeho jsou stvořené. Poznal, že jsou z matérie kosmu a oživeny slzami Ery.

Nyní znal tajemství proměn i tajemství podstaty, rozhodl se tedy zhotovit nejrůznější automatony z matérie Kosmu, Ery i Chaosu. Tak se zrodil hmyz.

Stvořil včely a motýly a daroval je Elpidoře, aby opylovali rostliny. Agaithé daroval brouky a různou zemskou žoužel, aby ryla, zúrodňovala zemi a rostliny mohly růst. Pelagii korýše a vodní žoužel, aby čeřila a čistila vodu a pomáhala růst rostlinám v ní.

Bohyně byly potěšené a dojaté, Bohové zůstali skeptičtí. Monstra se stahovala blíž a blíž zahradám, lákána na nich hodovat. Keratos se nabídl, že bude zahrady strážit a pečovat o ně, pokud bude přijat mezi bohy.

Ti se sešli, poradili se a hlasovali o Keratově návrhu. Elpidora, Agaithé i Pelagia souhlasily s nadšením, Keratos byl koneckonců skrze Eru jejich bratrem, ať už ho zplodil Khaos nebo Kosmos.
Pyšný Nikemachos byl proti, viděl v tom ohrožení své pozice jako ochránce, přestože sám nemohl na ochranu celých zahrad nikdy stačit.
Starší Empeiros a Androkrites v jeho nabídce spatřovali moudrost, ale pochybovali, zda takový úkol dokáže Keratos splnit.

Androkrites tedy rozhodl, že Keratos bude ochráncem života a bude přijat mezi Bohy, pokud dokáže rozšířit zahrady na celý svět.
Keratos souhlasil, pod podmínkou, že mu Androkrites dovolí nasbírat hvězdný jas, Empeiros věčně žhnoucí oheň a Nikemachos energii blesku.
Bohové souhlasili.

Keratos se proměnil v prarybu, plavil se vodami a kladl jikry, ze kterých začaly růst ryby a obojživelníci. Proměnil se v praplaza a lezl po zemi, kladl vejce, ze kterých rostli první plazi a ptáci. Potom dlouho chodil a hodnotil, upravoval, proměňoval a přetvářel zvěř, dokud nebyl spokojený se svým dílem, když stvořil živorodé tvory.

Keratos tak nebyl sám, ale zplodil armádu pomocníků, která se dále množila zaplňovala zemi a sice pojídala něco z toho, co v zahradě rostlo, ale zároveň, když hynula, dávala vzniknout životu novému, šířila semena a zúrodňovala zemi.

Zahrady pokryly celý svět a Keratos se tak stal jedním z Demiurgů a také jediným, který do podoby světa zasáhl nepřímo skrze provázání prvotního díla druhých.