RPG experimenty na dětech

[Jerson]

Včera jsem dostal virtuálně pěknou "školu".
Jak jsem na poslední tři hry přinesl deskovku Zrada v domě na kopci, hráli jsme v tom průzkum a následný útěk z hororového domu. Klukům se to velmi líbilo, a chtěli pokračovat. A na včerejší hru přinesl Dan karty na Minecraft bitvu. Prostě přebíjená s potvorama z Minecraftu, kde si začínající hráč vybírá pro něj nejvhodnější parametr tě potvory. Martin chyběl a všichni si to chtěli zahrát, tak jsem si řekl, proč ne, můžeme tím začít.
První hru hráli s vyřazováním karet, takže za 15 minut bylo hotovo. A chtěli hrát druhou. Tak jsem souhlasil, a hráli bez vyřazování - celý zbytek sezení. Až 15 minut před koncem jsem řekl, ať přejdou na vyřazování, jinak to nedohrajou vůbec.

Ono se u toho skvěle bavili, hlavně při ztrátě / zisku silné potvory, tak jsem se nakonec zeptal, zda se jim víc líbí tahle hra, nebo ten hororový dům. Daniel okamžitě řekl, že tahle přebíjená, a ostatní pak váhavě a napůl řekli, že obojí stejně - jen tedy Dan dodal, že Minecraftí karty si může zahrát i doma, takže hororový dům je na kroužku (jakoby) lepší.

Takže moje RPG příprava a vedení prohrály s pitomou přebíjenou, která se podle pravidel ani nedá dohrát. A to jsem měl v tašce obrovskou krabici s Panstvím hrůzy, že bychom zkusili tuhle deskovku s lepšími tilesy a figurkami a příběhem a mobilní aplikací - a ani jednoho vůbec nezajímalo, co v té tašce mám.

Prostě... Včera byl den, kdy jsem si říkal, proč vůbec chodí hrát RPG.

[Vitus]

No, já si pamatuji, že mne přebíjená (teda jestli si pod tímto představujeme stejnou hru) s několika namíchanými kanastovými paklíčky bavila asi až do 12 let neskutečně a s bratrem, bratranci a kamarády jsme to byli schopni hrát celý den (i když při 2+ kanastových balíčkách to nejde prakticky dohrát nikdy). A nechápal jsem tehdy, jak to, že to ty dospělé nebaví hrát.

Později mne to zcela přestalo bavit a dodnes nechápu, jak to, že to ty děti baví (například i mého syna to bavilo).

A i si pamatuji, že hraní přebíjené vždycky vyhrávalo nad hraním jiné hry. Takže si nejsem jist, zda povolit jim to v rámci kroužku nebyla taktická chyba.

[Passingby]

Včera jsem dostal virtuálně pěknou "školu".
...
Takže moje RPG příprava a vedení prohrály s pitomou přebíjenou, která se podle pravidel ani nedá dohrát. ...

Heh, střety s realitou dokážou být kruté My jsme to hrávali s letadlama nebo s autama (asi nějaký kvarteto).

Ona ani ta přebíjená není zase tak blbá hra, když karty mají víc parametrů. Když musí hráč vybrat parametr ještě před tím, než karty vidí, musí si zhruba pamatovat vlastnosti karet, v jakém je teď má pořadí (aspoň zhruba, nebo aspoň co předchází silné kartě), zhruba v jakém pořadí je má protivník, kdy má za sebou víc průměrných karet a na výběru parametru moc nezáleží, a kdy naopak čeká nějakou specializovanou kartu a musí dávat pozor, jinak o ni snadno přijde. A taky záleží na tom, jestli vlastnost volí ten, kdo posledně bral, nebo ten, kdo posledně o kartu přišel (nebo jestli se to nějak střídá). Ale taky se to dá hrát bez nějakýho přemýšlení a plánování a i tak nemusím hned prohrát.

[Jerson]

Stejně to skončilo tak, že jednomu na konci zbyde karta třeba s nejvyšším zraněním ve hře, tak ji pak vykládá pořád dokola. A soupeř má jedinou šanci, zda bude mít ve svém tahu kartu, která má jiný parametr vyšší.

Každopádně ať hráli to že začíná ten kdo vyhrál, nebo se střídali, v obou případech a jedinou kartou vybil na konci nějakých dvacet karet soupeře a vyhrál.

Je tam pět parametrů a pamatovat si pořadí karet u tří hráčů celkem, když je každý sbírá v jiném pořadí, to se stejně nedá.

[Passingby]

Jo, to je fakt. Ve dvou se to ještě dá, ale v třech už se to proplítá moc. Sice moc nechápu, jak tu nejsilnější kartu může vykládat pořád dokola (v normální válce/přebíjené jsme si nikdy ty karty nevybírali, prostě jsme brali horní a sebraný karty jsme zařazovali dospod balíčku), ale asi se bez toho obejdu.

[Korhul]

Oblíbená hra mých školních přestávek. Fotky těch lodi mám před očima doteď

[Jerson]

Sice moc nechápu, jak tu nejsilnější kartu může vykládat pořád dokola

V pravidlech jsou dvě varianty - buď vítěz bere všechny karty v daném kole do svého balíčku - to se nedá dohrát. A nebo si nechává jen kartu, která v daném kole vyhrála, a ostatní se odhazují.
A v téhle druhé variantě mu na ruce zbyde jedna silná karta, kterou vyhodí všechny ostatní.

[Jezus]

Když se na to podíváš z jiného úhlu, má to i jistou logiku. Moje herní (dospělá) skupina, když hráváme deskovky, tak nás baví Eldritch Horror nebo i ten Dům na kopci, či jiné složitější/hutnější hry. Ale občas si chceš "odpočinout" u něčeho mnohem méně náročného, takže posledně jsme překvapivě hodně času "propálili" u Milostného dopisu a podobných "jednohubek".

Samozřejmě přebíjená je z našeho pohledu až moc primitivní (a má nějaké designové chyby), ale prostě plní funkci jednoduché rychlé/živé hry, což v nějaké konstelaci může být super. A taky jsou tam příšery z minecraftu, to je taky důležité

[Vitus]

Když se na to podíváš z jiného úhlu, má to i jistou logiku. Moje herní (dospělá) skupina, když hráváme deskovky, tak nás baví Eldritch Horror nebo i ten Dům na kopci, či jiné složitější/hutnější hry. Ale občas si chceš "odpočinout" u něčeho mnohem méně náročného, takže posledně jsme překvapivě hodně času "propálili" u Milostného dopisu a podobných "jednohubek".

To je dobrý point, my jsme taky po hutnějších seancích u Star Trek Ascendancy, Betrayal at the House on the Hill nebo Pandemic:Reign of Cthulhu sahali po nějaké oddechovce, nejčastěji po Star Trek: Five Year Mission nebo spíše po Fluxx.

[Jerson]

Chtěl jsem vzít na schůzku deskovku Zrada v domě na kopci, kterou kluci už znají, ale sáhl jsem po špatné krabici, takže jsem na kroužku ke svému překvapení vytáhl karetní Arkham horror. Navíc v angličtině. No, stane se.
Všichni tři (Martin opět chyběl) se vrhli na karty, a když jsem před ně rozložil karty postav, hned se ptali, co které číslo znamená, a pak se snažili vybrat si číselně nejlepší postavu – aniž bych cokoliv řekl. Po deseti minutách jim došlo, že postavy jsou víceméně vyrovnané, takže si na Danův návrh vzali co nejodlišnější postavy.

Já zatím přemýšlel, co dál, protože tuhle hru jsme ve čtyřech dospělých nedokázali napoprvé dohrát ani za čtyři hodiny, a navíc se mi při vytahování pomíchaly balíčky. Takže jsem jen na základě paměti vytáhl karty lokací pro první scénář, a vybral jsem nějaké nestvůry a hrozby. Karty pro hráče jsem vybral tak, že každý dostal celý balíček, ze kterého si na začátku kola lízl tři karty.

Mechanika s taháním žetonů z váčku je zaujala, i proto, že nevěděli, co je uvnitř – netušili třeba, že většina žetonů čísla od schopností jejich postav odečítá. A že jsem tam nechal žetony pro nejtěžší hru, takže třeba i hodně drsný -7.

Nicméně scénář jsem si pamatoval ze své první hry, místo žetonů stop jsem počítal překonané karty ohrožení a nestvůr, a za každé tři posunul děj na další scénu. Karty nestvůr byly taky hodně zajímavé, jak obrázkem, tak číselnými parametry. Kluci hned chtěli vědět, jaká nestvůra je tam nejdrsnější, což ani nevím. I obyčejný ghůl se ukázal dost drsný.

Během hodiny se jim podařilo prozkoumat polovinu domu a zabít dvě nestvůry, takže nasbírali dost karet, aby mohli uniknout. Cestou ještě dorazili jednoho ghůla a krysí hejno, a dostali se ven. Závěr jsem musel zkrátit, protože už jsme přetahovali, ale i tak se jim tahle hra velmi líbila a ptali se, zda ji budeme hrát i příště. Takže podle předchozího plánu dojde na Panství hrůzy, to by mohli ocenit.

[Ondřej Čížek]

Divím se, že tu ještě nepadli slova Index card rpg, tiny dungeon či Heroquest. Jsou to perfektní systémy pro malé či spomalené hráče (těch druhých mám osovně dost ). Bude to chtít trošku překládání, ale to se dá. Zadruhé bych pro ty nejmenší doporučil přístup gamebooků (předvedeš několik možností, jak situaci vyřešit). Také třeba zkusit hry v reálném čase (viz. moje stránka), ale bude to chtít udržet jasný Iniciative (jít kolem stolu, nikdo se nebude přeskakovat, pokud budou na sebe křičet, přijde zlobr a sní je )

[Jerson]

Dávat dětským začátečníkům možnosti ze strany Vypravěče mi přijde kontraproduktivní, protože se tím rychle naučí, že nemají nic vymýšlet, jen vybírat z možností. Hraju teď s nimi Panství hrůzy, tedy deskovku ve stylu RPG, ve které jsou právě možnosti omezené, a vidím ten rozdíl. Třeba že zkoušeli prohledat stěnu za obrazem kvůli tajné skrýši, i když hra nic takového vůbec nenabízí.

[Ondřej Čížek]

No určitě ať možnost je. Ale ti nejmenší (pod let 7) často neví ani co by mohli udělat. Dát jim několik možností, s plusy i mínusy, je dobrý start když ani neví co můžou dělat. Navíc jen si vybrat nějakou možnost, protože jejich postava to umí lépe, je pro ně dobré rozhodnutí. A pokud něco vymyslí sami tak ještě lépe

[Jerson]

Poslední schůzka v letošním roce se stejně jako dvě předchozí nesla v duchu hraní deskovky Panství hrůzy.

Tedy, na poslední schůzku jsem přinesl I stare Dračí doupě s tím, že by si mohli zahrát “opravdový Dračák”. První otázka – “Jsou v tom draci?” Musel jsem přiznat, že nejsou, protože ani ukázkové Jarikovo dobrodružství, ani Bílý hrad žádné draky neobsahuje. Druhá otázka … už nepřišla, nezájem, chtějí hrát Panství hrůzy. Tolik k Dračáku.

Technicky je Panství hrůzy lineární a místy railroadové RPG, ale o tom se kdyžtak rozepíšu jindy. Prostě připravené postavy, připravené události, které poskytuje aplikace v mobile, takže do nich ani jako Vypravěč nevidím, některé scénáře jsou vyšetřovací, přičemž padouch je pokaždé někdo jiný … jen I ty nejkratší hry trvají tři hodiny, ty delší ještě víc.

První spory nastily u výběru postav. Nejvyšší čísla jsou nejlepší – jenže postavy jsou víceméně vyvážené. Takže “nejlepší” je ta, která má největší sílu, i když netuším proč. Postava s nejvyšší Vůlí je taky dobrá, a s postavou s nejvyšším Rozumem lze zase machrovat na ostatní, že je jako nejchytřejší. Prostě čtyři powergameři (hráči, kteří chtějí co nejsilnější postavy) v akci.

Další zásek byl v tom, kdo si vezme kartu nejsilnější zbraně. Všichni ji chtějí – vice nebo méně nenápadně. Až jsem jim musel říct, že zrovna tenhle scénář je detektivní, a místo jedné silné zbraně jsem tam dal čtyři slabší, aby si je rozdělili.

Pak už jsme hráli. Na osmileté kluky ukázali celkem dobré detektivní schopnosti, z dostupných stop se snažili vyvodit, kdo je vrah a člen kultu, přičemž sice vytvářeli teorie hned z první stopy (“Na oběti je popel, tenhle druhý chlap kouří, on je vrah”), ale vzápětí je dokázali i zavrhnout (“Proč tady kouří tolik lidí? Tenhle to asi nebude, ale tenhle má hodinky, je podezřelý.”) Nakonec došli k tomu, že je třeba sesbírat všechny stopy a složit je.

Hodně je bavilo řešení hlavolamů, na kterých se někdy na chvíli zasekli a jindy je dokázali vyřešit překvapivě rychle. Taky je bavilo používat různé přístupy k některým NPC – když je možnost zeptat se mírně nebo výhrůžně, tak na nepřijemné postavy chtěli použít spíše výhrůžku, přičemž si dovozovali, že se na příslušný hod nejspíše použije síla, a tak na to vystali toho nejsilnějšího. Sám nevím, zda to tak funguje, opět to řeší aplikace, ale celkem jim to vycházelo. Jen hra nemá jak vyhodnotit vyhrožování zbraní, které chtěli zkusit – mimochodem úplně stejně to v podobných vyšetřovacích deksových hrách chtějí zkusit i dospělí hráči a taky se některým nelíbí, že to hra neumí řešit.

Vynechal jsem přesné počítání kroků a taky většinu fází mýtu, tedy ostatních hrozeb, což by protáhlo hru a přidalo jim nějaké karty zranění a strachu. I tak jsme měli jen dvě hodiny, a vyšetřování jen tak tak stihli. Vraha tedy nedokázali odhalit správně, ale mně se to z dostupných stop a v omezeném čase taky nepodařilo. Závěrečný souboj jsem vyřešil jen tím, že si každý hodil na útok, spolu s účinkem jejich zbraní – dalo to přesně hodnotu životů padoucha, takže jsem řekl, že ho zabili.

Celkově – bude to chtít úpravy, a herní procedury téhle deskovky jsou docela pomalé, ale při nastudování scénářů by to mohlo být pro formu deskovky s roleplayingovými prvky použitelné. Dva hráči už po rodičích chtěli stáhnout aplikaci pro Panství hrůzy. A všichni by chtěli pokračovat v kroužku i příští rok, i když nevím, zda na to budu mít čas a hlavně nervy.

Každopádně, zkušeností jsem během roku načerpal dost. Teď v neděli bude opět Dětský den, kde budu mít stanoviště s RPG, tak se opět připravuju na provedení průzkumu preferencí dětí a prezentaci RPG.

[Jerson]

Včera jsem opět obsluhoval stanoviště na Zahradních slavnostech v Domě dětí - alias dětský den.
Tentokrát už bylo Dračí doupě napsané i na seznamu úkolů, které děti dostaly na lístečku, a pro získání odměny potřebovaly dostat razítko ze všech stanovišť. Musím říct, že jsem úplně nedocenil, co to bude znamenat, ale k tomu se dostanu.

Začátek byl ve dvě, takže jsem rozvěsil cedule směřující návštěvníky do horního patra vily (protože loni si někteří stěžovali, že Dračí doupě nenašli, i když jsem pár cedulí měl také), na stůl rozložil pravidla Jeskyně a Draci, DrD 1.6 PPZ a Příšera týdne, na druhé straně rozložené tilesy domu z Panství hrůzy včetně figurek, doprostřed karty postav Panství hrůzy a po straně balíčky karet z Omegy, a čekal jsem.
V půl třetí přišly první dvě děti (s rodiči). Tatínek prvního kluka řekl, že o těchto hrách slyšel, že kamarád jezdí na Gamecon a že on tam letos asi taky pojede, tak jsem si říkal "no vida, bude možné méně dětí, ale třeba se znalejšími rodiči." Dětí jsem se ptal na jméno, věk, a typ oblíbených příběhů a postav v z pohádek, filmů, seriálů, knížek. Pak jsem stručně představil, jak se RPG hrajou, a řekl, že příští rok povedu kroužek a že bych rád dělal i ukázkové hry. A pokud to děti zaujalo, tak ať mi rodiče dají na sebe kontakt, že jim pošlu nějaké informace. Ještě jsem dodal, že po konci programu (v pět) bych se zájemci zkusil krátkou ukázkovou hru.

No, ještě že tak. Moje původní obava, zda účast bude dosahovat alespoň čísla z minulého roku, totiž 30 dětí, se ukázala dost lichá. Nedocenil jsem potřebu razítka pro získání odměny.

Během tří hodin přišlo 94(!) dětí - tedy 94 jich mám zapsaných. V jednu chvíli jsem měl ve třídě pět dětí před sebou a asi deset postávalo s rodiči za nimi, a část z nich jen dostala razítko od slečny, která mi pomáhala, a hned zase šli - nevím zda je hra nezaujala, nebo nechtěly čekat. Takže přes stovku. Kontakt (e-mail) jsem dostal od 30 rodičů (v několika případech i od samotných starších dětí). Tři maminky řekly, že by je to zajímalo také. Dva další tatínkové znali Dračák, jeden hraje aktivně a hledá, jak začít hrát dětmi ve věku 5 let, druhý hrál Dračák, tak nostalgicky vzal do ruky pravidla a zjevně se ponořil do své dávné herní minulosti.

Celkově JaD prolistovali dva lidé (?), o Příšeru týdne se kvůli obálce zajímala jedna asi desetiletá slečna, pár lidí se podívalo na kartičky Omegy, a asi nejvíc (od pohledu 10?) dětí zaujaly tilesy a figurky, plus jsem dostal pochvalu od jednoho tatínka, jak to mám hezky připravené.

Jinak jsem se tedy ptal, představoval, dával razítka, sbíral kontakty - v několika případech jsem dal mail na sebe dětem bez rodičů, které mi neměly jak dát kontakt.

Během dne se tak deset a možná dvacet dětí tvářilo, že by si to přišly vyzkoušet, ale v pět přišly jen dvě sestry - je dost možné, že ti další už museli domů nebo byli unavení, možná ztratili zájem - to nevím. K nim se přidal kluk, který přišel pro razítko jako poslední, a jeden starší kluk, který vedle představoval Magic.

Zeptal jsem se jich na preference - fantasy, strašidelné, aby tam byli draci. Každý dostal papírek, aby napsal jméno své postavy, jednu schopnost,ve které je dobrý, jednu vlastnost. Schopnost měli až na nejstaršího kluka "kouzlení", ten poslední měl "přesvědčování lidí", a k tomu "zvídavý". Druhý kluk měl vlastnost "vrah" (a jméno Voldemort). U holek nevím, ty si papírky vzaly domů a já si to už nevybavuju. Jen obě chtěly mít stejné jméno.

Pak jsem řekl, že se jejich postavy znají ze školy pro studium fantastických tvorů. A mají říct, jak se znají. Kluci se dohodli, že budou bráchové, holky dlouho přemýšlely (reálně to byly sestry, tak asi bylo složitější vymyslet jiný vztah). Popsal jsem scénu - sobota večer, měli jít do školy na speciální lekci. Nikde nikdo, tma. Starší kluk chtěl vykouzlit světlo z ruky, tak hodil - všichni si vybrali, že budou házet d20. Bral jsem 10 a víc jako úspěch, nevýhoda horší hod ze dvou, výhoda lepší hod ze dvou.

Starší holka taky seslala světlo, a ač navrhla, aby zůstali spolu, tak se rozdělili - holky šly do dveří vlevo, kluci do dveří vpravo. Za oběma dveřmi byl vždy starší studen/ka, kteří jim řekli, že tohle je zkouška na přijetí do řádu studentů, mají najít a vypořádat se s tvorem v budově. Holky dostaly knihu s kouzly a fantastickými zvířaty. Voldemort šel jako první vpřed, všiml si nástražného drátu nad schody, který překročil. Pak dolů do dveří dorazili ostatní, a když jsem popsal "kroky nahoře", posvítili si tam - a stín jejich kámoše na zdi začal roztahovat křídla. Pak ze stínu vystoupil drak, tedy okřídlený had. Starší slečna ho chtěla napřed sejmout blesky, ale padl jí neúspěch (musela mířit mimo svého kámoše, který stál před drakem, takže hod s nevýhodou), tak mu jen proděravěla křídla - ale chtěla draka naštvat, což se jí i tak podařilo.

Starší kluk se zeptal, zda má meč – odpověděl jsem otázkou, zda by si vzal meč do školy na večerní lekci. Řekl, že ne, tak nějaký hledal v hale, a po neúspěšném hodu jsem mu řekl, že ze zdi vyrval nějaký dekorační meč, který snad jednu dvě rány ustojí, než se zlomí. Mladší kluk chtěl selat kouzlo Žer slimáky a když to kvůli hodu nevyšlo, tak na draka zatroubit (jeho figurka měla v ruce trumpetu). Opět neúspěch na kostce, tak ho drak srazil ze schodů dolů.Mladší holka se ptala, zda se mu něco stalo (jen potlučený), starší se ptala, co ten nástražný drát – odpověděl jsem, že drak přes něj přelezl. “Nic na něj nespadlo?” Říkám že ne, jen se za nimi zamkly dveře do patra.
Kluk s mečem dveře na dva pokusy vykopnul, mladší holka panicky křičela (tedy její postava, věrný RP), sražený kluk sahal po své trumpetě, hodil opět neúspěch, tak jsem se ho zeptal, čemu dá přednost – sebere trumpetu, ale drak ho kousne, nebo nechá draka, aby trumpetu vzal. Vybral si nebýt zraněn, tak drak s trumpetou v tlamě vylétl nad schody.
Starší holka chtěla vědět, co by měli dělat, proč to na ně útočí, nechal jsem ji hodit a zopakoval jsem jí, že tohle bude nejspíše ta vstupní zkouška. Tak zjišťovala v knize, co je to za draka. Opět neúspěch – řekl jsem jí “noční běs”, a že má na mě tři otázky ano/ne. První otázka – vadí mu světlo? Říkám že ano. Takže starší kluk na něj zakouzlil světelný paprsek, a po hodu 17 draka světlem přišpendlil ke stěně – tedy jeho stín, ale princip stejný.
Pak už musel odejít.
Mladší kluk se zvedl a šel draka oběhnout zezadu. Mladší holka se chtěla jít zeptat toho studenta v hale, se kterým mluvili kluci, ale starší holka jí řekla, že o něm přeci nemůže vědět, že ho neviděla. Pochválil jsem jí za oddělování metaherních informací. Mladší stejně řekla, že se do té místnosti půjde podívat.
Starší holka chtěla zjistit, zda se drak dá ochočit (Ano), a zda by to zvládla černou magii – prý že na začátku tu magii málo definovala, chtěla by umět tuhle specializaci. Řekl jsem že ano, jen to bude složité, a jak to chce udělat. Tak poměrně detailně popsala, že chce draka udržet ve stázi, během toho mu do hlavy nasadit myšlenku, že je jeho přítelkyně, a až se probere, aby ji poslouchal.
Mladší kluk mezitím draka obešel (tilesy vypadal, že to půjde, jen přehlédl zeď mezi patry – tak jsem řekl, že školu zná a použil skrytý průchod. Pak na draka seslal nějaké kouzlo smrti z HP (vždycky používal kouzelné formule z filmů.) Hodil dobře, nicméně starší slečna vypadala poněkud zklamaná (a já nechtěl magického draka nechat jen tak zabít jedním kouzlem, víte jak nemám rád HP magii), tak jsem řekl, že drak po smrti opět obživl, ale teď už ve stavu, kdy starší holku poslouchá (protože si konečně hodila úspěch). Tak mu přikázala, aby školu opustil a nevracel se.
Mladší holka zatím prohledávala halu, v jídelně našla ty dva starší NPC studenty/ky, kteří jim zadali zkoušku, a kteří se šli podívat na výsledek. Byli spokojeni, tak řekli, že skupina zkouškou prošla a zítra o půlnoci budou přijati do studentského řádu.

Za půl hodiny odehráno. Starší holka se zeptala, zda si může nechat katičku a zda jí můžu říct, kde jsem vzal tilesy a podle jakých pravidel jsme hráli. Vypadala, že si to chce pořídit hned po příchodu domů, a když odcházeli, tak mamince říká “tohle je ta nejlepší hra, chci chodit na ten kroužek.” Tak mě to potěšilo, i kdyby z té třicítky kontaktů nikdo další neozval.

Nicméně, až si sepíšu adresy, chtěl bych všem kromě pravidel Omegy junior a odkazu na díl Stvořitelny Jak skutečně začít s RPG poslat i nějaké video, jak vypadá hra u stolu. Česky, aby se na to mohly podívat děti. Pokud mate nějaké doporučení na svou oblíbenou scénu, tak mi prosím pošlete odkaz. Nechci odkazy na celé série, ani nechci past “vygooglete si to”, ani nechci nic sám hledat – na to nemám čas. Dávám možnost oslovit 30+ potenciálních začátečníků ve věku 5 – 12 let, a možná i pár začátečníků ve věku cca 30 let.