Ruská invaze na Ukrajinu

[Antharon]

Ruská invaze na Ukrajinu

Dobré drony, na které se dá teď přihodit:

AerorozvědkaCZ/VozímDronyNaUkrajinu (stránka, twitter) - Vozí od začátku války a mají větší výrobní kapacitu než peněz za které mohou drony nakoupit. Mrkni na jejich stránky, záberů, kdy jejich drony sundají skřetí vozítka, je tam dost.
Dárek Putinovi - operace Drönbumm (stránky) - Zrovna vybírají na operaci Drönbumm, 10 tun plastické trhaviny pro drony.
Drony Nemesis (stránky) - Už se vybralo na 10k dronů (zatím jsou na 14k), sbírka pokračuje, cílí na 20k.
NoelReports (twitter) - Noel co chvíli vybírá na konkrétní drony nebo vozítka pro nějakou jednotku, která to potřebuje. Teď ještě pár dní vybírají na drony a EW pro jednotky, co bojovaly u Avdijivky. Dostaneš slušivou nášivku, když daruješ víc než 100 E.
----------
Constantine (twitter) - Kdo má morální zábrany posílat peníze na zbraně, je spousta možností jiných. Constantine teď třeba vybírá na bagr pro frontové ukrajinské jednotky, aby mohli rychleji budovat obranné pozice. Není to tak sexy jako drony, ale ten bagr je vážně potřeba a taky zachrání životy.

[Sosacek]

Z moji zkusenosti s korporatnim softwarem a predpokladu, ze armadni procurement bude jeste vetsi peklo, bych se nedivil kdyby ukrajinska appka na mobily nebyla lepsi nez obdobne systemy NATO. Zvlast kdyz bude treba o desetileti mladsi.

Nebo ne, protoze NATO ma nekonecne mnoho satelitu.

Tak ci tak z dosavadniho vyvoje je naprosto jasne, ze Ukrajina ma neuveritelne obrovskou C4ISR vyhodu nad Ruskem.

[Antharon]

Nebo ne, protoze NATO ma nekonecne mnoho satelitu.

to sa da do takej appky zadratovat... vraj nato ma satelity co maju rozlisovaciu schopnost 5cm na pixel

[Vallun]

Tak ci tak z dosavadniho vyvoje je naprosto jasne, ze Ukrajina ma neuveritelne obrovskou C4ISR vyhodu nad Ruskem.

Aniž bych je chtěl podceňovat, tak je to imho hlavně proto, že mají v tomto ne zcela přiznanou podporu NATO...a taky to, že jim dost společností prodá data...a Rusku ne. Cosi jsem zaslechl o tom, že třeba v Syrii Rusko 95 % dat ze satelitů kupovalo od amerických společností a teď bylo hodně překvapeno, když jim je neprodali...

Pokud jde o tu aplikaci - na rozdíl od Sosáčka o tom vim prakticky houby, ale dovedu si představit, že americký systém bude sice objektivně lepší, ale až tak složitý, že bude použitelný jen na nejlepším HW a množství dat a funkcí bude jeho reálnou praktičnost omezuje... někde kolem roku 2005 jsme četl cosi o tom, že množství dat, která chtěli předávat mezi dvěma tanky bylo v řádu terabajtů za minutu...

Takže si dovedu představit i to, že Ukrajinci dostali nějakou lite verzi od Američanů aby ji ozkoušeli...

[Eleshar_Vermillion]

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/by ... f6b220ee8/

Sumář: česká firma bývalého Putinova gubernátora Vladivostoku byla převedena na firmu IPC Consulting, která mmj. financovala publikaci "ProtiProud" bývalého Klausova mluvčího Petra Hájka.

[Vallun]

Tyranovy nové šaty
aneb Proč Putin předstírá a svět na to skáče
(přeložil Luděk Vašta)
Sergej Gurijev, profesor ekonomie, bývalý poradce ruského prezidenta Dmitrije Medveděva a bývalý hlavní ekonom EBRD, o tom, co může Putina a Rusko čekat pod jeho diktátorskou vládou.
JACEK ŻAKOWSKI (JŻ): Dokážete ještě 9 let po útěku z Ruska chápat Putina?
SERGEJ GURIEV (SG): Pro každého je těžké ho chápat. Ale dokážu racionálně vysvětlit, co dělá.
JŻ: Protože ho znáte.
SG: Nikdy jsme spolu nemluvili mezi čtyřma očima. Ale setkal jsem se s ním ve skupince několika lidí. Vždy se snažil vyvolávat dojem, že společníkům rozumí a přijímá hlavní argumenty. To si odnesl ze školy KGB. Vyhýbá se polemikám. Snaží se zjistit, jak partner rozhovoru uvažuje myslí a co chce, jako by ho chtěl naverbovat. Ke konverzací přistupuje výhradně z hlediska užitečnosti. Je cynicky racionální.
JŻ: Když je racionální, pak je také předvídatelný.
SG: Ledaže by podle jeho názoru byla racionálnější nepředvídatelnost. Proto je vždy snazší vysvětlit, co udělal, než předpovídat, co udělá. Taková je jeho taktika. Tím se liší od západních politiků, kteří se snaží být předvídatelní, aby v ostatních nevyvolávali zbytečné obavy a neeskalovali nepotřebné napětí.
JŻ: A Putin je chimérický.
SG: To předstírá. Pro Západ hraje nepředvídatelnost. A řada lidí mu na to skáče. Stále čtu, že je odpoutaný, posedlý, emocionálně nestabilní. Nebo může být nanejvýš neinformovaný. Ale nevíme, čeho se jeho neinformovanost dotýká. Proto je pro nás obtížné předpovědět, co udělá.
JŻ: Jaká je tedy jeho racionalita?
SG: Politická a ekonomická. Politická vychází ze zkušenosti z anexe Krymu v roce 2014. Ztrácel popularitu, a tak provedl anexi a opět se stal populární. Podle studie Centra Levada mezi lety 2010 a 2013, tj. před anexí, jeho popularita v Rusku klesla z 80 na 60 procent a po anexi vyskočila na bezprecedentních 90 procent. Pak však začala stagnace, reálné mzdy klesaly a Putinova popularita se postupně vrátila na zhruba 80 procent. Až se v roce 2018 propadla, když zvýšil věk odchodu do důchodu a po vypuknutí pandemie v roce 2019 opět klesla na 60 procent. Proto dospěl k závěru, že potřebuje další Krym. Vůbec ho nenapadlo, že tentokrát bude válka vypadat jinak.
JŻ: To už nebylo moc racionální.
SG: Ta racionalita byla založena na falešných předpokladech. Putin nevěděl o rozsahu změn, ke kterým na Ukrajině došlo po roce 2014. Špatně odhadl Zelenského. Věděl příliš málo o kompetentnosti a odhodlání Bidenova týmu, který si po Afghánistánu nemohl dovolit ukázat slabost. A nejhorší pro něj bylo to, že si neuvědomil míru rozkladu své vlastní armády. Proto se mstí rozvědce. Kdyby to všechno věděl, pravděpodobně by zaútočil jinde. Třebas v Gruzii.
JŻ: Musel zaútočit?
SG: Neměl jiný nápad, jak znovu získat podporu, když další rok klesaly reálné mzdy. Již v roce 2019 byly v průměru o 7 % nižší než v roce 2013.
JŻ: Rok 2013 byl v Rusku stále ještě dobrý rok. Proč jste vy, zlaté dítě ruské ekonomie, tak náhle vycestoval?
SG: Jako ekonom jsem musel učit studenty skutečnou ekonomii. Tedy takovou, která ví, že hospodářský růst vyžaduje dobré instituce – např. nezávislé soudy, poctivou hospodářskou soutěž, svědomité úředníky, povýšení na základě kompetencí, politicky nezávislé podniky. A jako rektor soukromé vysoké školy, zodpovědný mj. za finanční prostředky, jsem se musel objevovat ve veřejných debatách. A na veřejnosti jsem musel říkat to, co na přednáškách. A Putinovi se to přestávalo líbit. Byl jsem například mezi devíti lidmi, kterých se tehdejší prezident Medveděv veřejně ptal, co si myslíme o odsouzení Chodorkovského. Odpověděl jsem, že jako ekonom zabývající se holdingy považuji tento verdikt za neopodstatněný. Putinovi se to nelíbilo. Pak za mnou v květnu 2012 přišel Navalnyj a řekl: „Zakládám protikorupční nadaci, chtěl bych, abyste ji podpořil.“ Nemohl jsem odmítnout, protože jako ekonom a manažer jsem věděl, že korupce je největším problémem hospodářského rozvoje Ruska. To se Putinovi také nelíbilo. Předvolali si mne k výslechu, po kterém jsem si uvědomil, že v Rusku už pro mě není místo.
JŻ: Nějak mě to nepřekvapuje.
SG: Mně také ne, ale neměl jsem na vybranou. Jak bych to vysvětlil studentům, kdybych Navalného odmítl? Nemůžete jednu věc učit a na veřejnosti dělat něco jiného. To už přece bylo vidět, že ekonomika kvůli korupci zpomaluje. A potom se zastavila.
JŻ: Kvůli sankcím.
SG: Sankce zavedené po anexi Krymu byly prakticky bezvýznamné. Nikdy nesnížily růst ruského HDP o více než jeden procentní bod. I kdyby žádné sankce nebyly, tak by ruská ekonomika by rostla o méně než 2 procenta ročně. To není růst, který dává by diktátorské moci dával popularitu. A vyšší nemohl být, protože systém je založen na korupci a zvýhodňování kamarádíčků. Ve stavu a ekonomice putinovského Ruska jsou povyšováni loajální, a ne ti kompetentní. To způsobuje stále více ekonomických problémů a růst nerovnosti, protože chráněnci státní moci jsou nenasytní. A když není růst, tak mohou zbohatnout pouze na úkor ostatních.
JŻ: Chamtivost oligarchů si vynutila válku?
SG: Beztrestná chamtivost stovek tisíc privilegovaných podniků a funkcionářů na velmi rozmanitých úrovních. Ale systém by to politicky nepocítil, kdyby nebyla opozice, která se na sociálních médiích stala mimořádně účinnou. Odhalováním korupce státní moci stále účinněji odzbrojovala spin, na němž Putin založil svou popularitu. Protože byl dosud typickým spin diktátorem.
JŻ: Co to znamená?
SG: Spin diktatura je velký objev autokratů jedenadvacátého století. Stále slyšíme, že Putin je Stalin naší doby. Ale co je to za Stalina bez velkých čistek a velkého strachu, bez Gulagu, masových deportací, zinscenovaných monstrprocesů, navíc s legální opozicí a velmi omezenými, ale legálně fungujícími nezávislými médii, a přitom s upřímnou podporou většiny a nijak zvlášť nefalšující výsledky voleb? Patent spin diktátorů – Putina, Orbána, Nazarbajeva, Cháveze, Bolsonara, Trumpa – spočívá v tom, že místo aby vraždili lidi, vraždí jejich myšlení. Místo velké hrůzy používají velký spin. Místo zastrašování svádějí, korumpují a demobilizují odpor. To je globální trend založený na univerzálním know-how. Společně s Danielem Treismanem jsme vypočítali, že od 40. do 60. let dvacátého století byl každý čtvrtý diktátor, který se dostal k moci, zodpovědný za nejméně 100 politických vražd ročně. V nultých letech to bylo už méně než každý desátý. Podobně 40 až 60 procent diktátorů dostávajících se k moci v letech 1945 až 1970 věznilo přes tisíc politických vězňů. Ale ve 21. století už méně než 20 procent.
JŻ: Diktatury se staly příjemnější?
SG: Cílem diktatury je moc a výhody, které moc přináší, ne vraždění lidí. Ale diktatura je stále diktaturou, a to i tehdy, když místo fyzického násilí používá informační a ekonomické násilí a místo pušek a obušků používá televizi, tisk, Facebook, Twitter a TikTok.
JŻ: Oba si pamatujeme, že ve 20. století diktatury dělaly obojí.
SG: Nyní také dělají obojí, ale proporce jsou opačné. Objev spin diktatur spočívá v tom, že pokud je jim místo věznění nebo vraždění kritiků dovoleno fungovat v nějaké nice a budou v dominantních médiích zlehčováni, pak lze lidi přesvědčit, že diktátor je velký demokrat a jeho nepřátelé představují elitu, která chce obyčejným lidem škodit. Legální opoziční nika je pro spin diktaturu nezbytná, aby se na ni dala svalovat vina za veškeré neúspěchy. Klíčové jsou pseudoalternativy. Bez nich by bylo těžké lidem vysvětlovat nevyhnutelné porážky a nepravosti spin diktátorů. Klasický spin argument zní: „kdyby nepřekáželi, všechno by bylo lepší“ nebo „kdyby vládli oni, tak by to bylo mnohem horší“.
JŻ: Fašisté a komunisté říkali totéž.
SG: Ale oni věznili, vraždili a zastrašovali své oponenty. To je připravovalo o důvěryhodnost. Ve spin diktatuře jsou represe krajnost používaná pouze tehdy, když se nesouhlas dostává z ústraní a začíná ohrožovat udržení moci. Navalnyj byl v bezpečí, dokud jeho on-line sdělení nezískala masový dosah a nezačala ovlivňovat veřejné mínění. Týden co týden nahrával na YouTube další díly seriálu o korupci putinovské elity, který sledovaly miliony lidí a úřady ji tolerovaly. Teprve když po letech stagnace a poklesu životní úrovně v dubnu 2020 klesla Putinova popularita pod 60 procent, jeho lidé se uchýlili k represím, které měly odříznout mladou generaci od nebezpečného obsahu na Internetu. Navalnyj byl otráven a pak uvězněn, bylo rozpuštěno sdružení Memorial, zrušila se většina nikových svobodných médií. A když se ukázalo, že to už nestačí k obnovení popularity moci, protože Internet se vymkl kontrole, Putin sáhl po nástroji, který zafungoval v roce 2014 a rozpoutal další válku s Ukrajinou.
JŻ: Stalin říkal, že „při budování socialismu se zostřuje třídní boj“. Příklad putinovského Ruska ukazuje, že to platí pro pokroky budování různých diktatur.
SG: Většiny. Jen málo diktatur se dokáže modernizovat dostatečně rychle a stabilně, než aby mohly účinně soupeřit se demokratickými státy. A pokud se úspěšně modernizují, jsou obvykle odsouzeny k demokratizaci, jako Jižní Korea. Protože rostoucí městská střední třída se dožaduje svobody.
JŻ: Takže paradox tyranie je, že musí zahynout – buď kvůli neúspěchům, nebo kvůli úspěchům – ale v každém případě při umírání procházejí fází krutosti?
SG: Chtějí-li zůstat otevřené světu – což je jeden ze základních předpokladů spin diktatur – tak nemohou být trvalé. Ale když se uchýlí k represi, tak se mohou uzavřít před světem a po dlouhou dobu zůstat ve stále hlubší autarkii jako obvyklé diktatury strachu. Jako Severní Korea. Singapur je kritickou výjimkou. Navzdory rychle rostoucímu bohatství není diktatura ohrožena, ale režim měkne. Samozřejmě nevíme, co bude s Čínou, která má pravděpodobně svá nejlepší léta už za sebou. Bohaté země jsou demokratické s výjimkou surovinových diktatur, jako je Saúdská Arábie nebo Kuvajt. Ale to jsou také postupně měknoucí diktatury. Kdežto Putinovo Rusko se začíná ubírat severokorejskou cestou. Propadá se do izolace a chudoby, spin diktatura končí, nahrazuje ji staromódní diktatura strachu, která se může nějakou dobu udržet, ale bude stále chudší, krutější a izolovanější.
JŻ: Pro Rusko to je další neúspěšný pokus o modernizaci. Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II., Lenin, Gorbačov, Putin – každý se svým způsobem snažil dohnat Západ. Někteří už byli docela blízko, ale vypukla nějaká krize, která všechno zničila. Vy jste Osetinec, ne Rus, ale znáte Rusko skrz na skrz. Co je s ním špatně?
SG: Nic. Prostě má stále systém, který brání jeho rozvoji. Hospodářský růst je výsledkem investic a svobodného podnikání. Rusko mělo období velkých investic, ale to byly státní investice nebo státem silně kontrolované. Svoboda, včetně té ekonomické, byla vždy omezená nebo vůbec neexistovala. Ochrana majetku a sociální soudržnost, právní stát, konkurence vybudovaly moc Západu – a Rusko se toho pořád nedostává. Od carismu po Putina vládly zkorumpované, nekompetentní režimy, které dusily inovace a iniciativu. Výsledek pak nemůže nikoho překvapit.
JŻ: Prokletí věčné tyranie?
SG: Totéž se říkalo i o mnoha dalších zemích, než se demokratizovaly.
JŻ: Některé – jako Turecko, Maďarsko či Polsko – jen na krátko.
SG: Jižní Korea byla vždy diktaturou, než se stala demokracií. Švédsko taky. I Německo. Na světě je mnohem více demokracií, než bylo před 200 lety, před 100 lety, před 50 lety. Budeme-li ještě chvíli žít, uvidíme demokratické Rusko. Tím jsem si jist.
JŻ: To je dobrá zpráva pro Rusko a špatná pro Putina.
SG: Jistě.
JŻ: Takže podle vašeho názoru je Putin v tragické situaci. Svou popularitu si nemůže udržet bez hospodářského růstu a ruská ekonomika nebude schopna růst, dokud bude pokračovat Putinova autoritářská vláda.
SG: Přesně. Zájmy Putina a Rusů se rozešly. On se snaží maximalizovat svou osobní moc. Rusové chtějí lépe žít. Prvních 10 let Putinovy vlády se tyto cíle shodovaly, protože vývoz surovin stačil ke snižování chudoby. Putin byl tehdy opravdu oblíbený. Ale pak korupce, cenzura, krmení oligarchů a jejich okolí na úkor ostatních Rusů ten růst zastavily. Čím silnější byl Putin, tím slabší byla ruská ekonomika. Válka tento proces radikalizovala. Všichni vidíme, jak Putin ničí Ukrajinu bombami a raketami. Ale v médiích není vidět, jak moc Putin ničí Rusko. Stovky tisíc mladých ruských profesionálů již uprchly do zahraničí. Ruská ekonomika je izolována a stále více ničena zpřetrháváním vazeb se světem.
JŻ: Ne s celým světem.
SG: S vyspělým světem. Putin posiluje vztahy s některými méně rozvinutými zeměmi. To může dělat dojem v OSN, protože během hlasování je vidět, že není úplně sám. Ale to nepřinese Rusku rozvoj. Co jim Rusko může prodat? Suroviny, zbraně, velmi jednoduché výrobky. A ony mohou Rusku nabídnout totéž. Nějakou dobu to bude stačit, aby Rusko civilizačně necouvalo. Ale rozvoj to nepřinese. A Západ půjde dopředu.
JŻ: Opakování pozdního SSSR?
SG: Víceméně. Ale zpřetrhání vazeb se Západem již způsobuje největší recesi od počátku 90. let. Po 23 letech absolutní vlády Putin přivedl Rusko do stavu, kdy se ujímal moci a popularitu získal právě za to, že Rusko z tohoto stavu vyvedl. Po celá léta se dalo věřit, že to, co bylo dobré pro Putina, bylo dobré i pro Rusko. Útok na Ukrajinu tuto fázi ukončil. Co je dobré pro Putina, se stalo špatné pro Rusko.
JŻ: Chápe to Putin?
SG: Chápe. Ale je otázka, co vidí, když se dívá do zrcadla a jak si to vysvětluje.
JŻ: A?
SG: Říká si, že jsou důležitější věci než HDP. Opakuje, že Rusko je hrdá země, že je důležitější jeho imperiální duch, že Rusové musí vzdorovat Západu, protože to je jejich historické poslání. Samozřejmě ví, kolik stojí Rusko jeho moc a válka. Ale myslí si, že stojí za to tuto cenu zaplatit a nakonec z toho bude mít Rusko prospěch. Protože jedinou alternativou, kterou si dokáže představit, je triumf amerického imperialismu, vykořisťování ruského bohatství Západem a utahování smyčky NATO kolem Ruska. Jestli ho teď něco opravdu děsí, tak je to vyhlídka na rychlý vstup Finska a Švédska do NATO. Dokonce i když má na Ukrajině nějaké taktické úspěchy, strategické dopady války jsou přesně opačné, než byly jeho záměry. Ukrajina se konsoliduje proti Rusku. NATO se přibližuje a pevněji integruje. Západ opouští ruské suroviny. Rusko se kompromituje a ekonomicky degeneruje. Druhá armáda světa již třetí měsíc hnije v ukrajinském bahnu a nedokáže si poradit s odporem mnohonásobně menší Ukrajiny.
JŻ: Tato válka je tragédií pro Ukrajinu, ničí Rusko, škodí celému světu, protože kvůli válce rostou ceny energií a potravin. Ale je také optimistická jiskřička, která má podstatný význam. Dvě desetiletí byl svět pod rostoucím dojmem úspěchů spin diktatur, které jste s Danielem Treismanem popsal v knížce. Osvobozují nás dopady a limity největší spin diktatury od iluze, že spin diktátoři jsou alternativou, která nahradí zastaralou západní tržní demokracii?
SG: Taková je pointa knížky. Spin diktatury jsou stejnou slepou uličkou jako předchozí diktatury strachu, komunismus nebo fašismus. Na začátku mohou působit dojmem efektivních systémů. Nějakou dobu bývají opravdu efektivní. Ale nevyhnutelně spějí k sebezničení, protože vyčerpávají zdroje. Aby se mohly rozvíjet, potřebují vzdělané lidi, ale vzdělaní lidé se bouří nebo emigrují do svobodného světa. Čím je společnost rozvinutější, tím víc stojí její kontrola. Až náklady začínají přerůstat přínosy. To je neodstranitelný vnitřní rozpor každé diktatury, což je nejlépe vidět na Kubě a Venezuele.
JŻ: Tímto způsobem padl sovětský blok a předtím frankistické Španělsko a salazarovské Portugalsko.
SG: Nyní touto cestou jdou všechny postsovětské spin diktatury, v čele s putinovským Ruskem.
JŻ: Turecko také.
SG: Turecko je podivný případ. Erdogan kombinuje spin s terorem a zdáním demokratické svobody. Vězní tisíce profesorů, soudců a opozičníků. Kontroluje a pronásleduje média. Ale – na rozdíl od Putina – prohrál posledně volby v pěti největších městech. Turecká opozice nebyla zahnána do ústraní. To je mezní případ. Dopad je podobný jako v Rusku – prohlubující se hospodářská krize, neodstranitelné napětí maskované napínáním svalů a stále silná podpora pro vládu. Stojí však za to podívat se na Arménii, jejíž diktátor se v roce 2018 pokusil zavést zdánlivou demokratizaci a musel odejít pod vlivem masových protestů, když se po volbách, které vyhrála jeho strana, jmenoval premiérem, ačkoliv předtím slíbil, že odejde do důchodu. Demokratizace Arménie ukazuje, jak může vypadat dobrý konec spin diktatur.
JŻ: Kazachstán je na této cestě.
SG: Ještě to není demokracie, ale vydal se na cestu, kterou se Turecko a Rusko mohou vydat po válce.
JŻ: Antony Blinken říká, že Rusko válku nevyhraje. Co by to mělo znamenat?
SG: Spin diktátor nemůže prohrávat. Musí stále vyprávět o svých úspěších. Každou porážku prezentuje jako vítězství. Jsou však hranice překrucování faktů. Putin nemůže Rusům říci, že válka nic nepřinesla a skončila návratem k hranicím z 24. února. Musí alespoň kousek území připojit k Rusku.
JŻ: Donbas?
SG: Alespoň část Donbasu a možná Podněstří. Pak řekne: dobyli jsme nová území, ubránili jsme naše bratry na Donbasu, dobyli jsme Cherson, takže máme vodu pro Krym, zničili jsme infrastrukturu fašistů a vytlačili NATO – takže opět úspěch!
JŻ: Rusové na to skočí?
SG: Možná i většina. Ale to nebude konec. Západ to bude považovat za brutální porušení mezinárodního práva, zachová sankce a putinovské Rusko se stane klasickou diktaturou strachu. Protože koho zajímá nějaký Cherson, když mzdy klesají, ceny rostou, obchody jsou prázdné, na prázdniny v zahraničí můžete zapomenout a dokonce ani sportovci necestují ze země. Z měsíce na měsíc bude Cherson méně důležitý a stále důležitější budou vyprazdňující se ledničky.
JŻ: To bude konec „neliberální demokracie“ jako lákavé alternativy k demokratickému kapitalismu?
Definitivní konec. Spin diktatury skončí, jako skončil sovětský komunismus.
JŻ: Dobry car rozdávající dárky se stane krutým carem rozdávajícím rány. Místo, které zaujímali spin doktoři, zaujmou fízlové a policisté s obušky. A co pak?
SG: Oba jsme vyrostli v podobném systému. Ten nemůže trvat věčně. V jednadvacátém století je mnohem méně stabilní než ve století dvacátém. Tenkrát byl jediným zdrojem nezávislých informací západní rozhlas. Nyní existují internetová média a VPN. YouTube funguje v Rusku stále legálně. Po zablokování Instagramu lidé hromadně zapnuli VPN a zákaz je neúčinný. Neříkám, že bude snadné oslovit většinu Rusů, ale bude to nesrovnatelně jednodušší, než to bylo před 30 nebo 50 lety.
JŻ: Bude Putin – stejně jako Pinochet, Honecker, Jaruzelski – připraven v takové situaci odstoupit?
SG: Ne. Už je obviněn z válečných zločinů a jeho okolí taktéž. Nikdo neodstupuje proto, aby šel do vězení. Ale lidé, kteří jsou mu blízcí, ho mohou zatknout. I když se to zdá nepravděpodobné – jako každý palácový převrat, dokud k němu nedojde. Může dojít k masovým protestům, které už policie nebude chtít potlačovat. To dnes také vypadá nerealisticky, ale podobné to bylo během ukrajinského Majdanu a mnoha dalších revolucí. Takhle přišel pád slavné berlínské zdi. Ceaușescu také nehodlal odstoupit, ale Rumuni jeho režim svrhli během tří dnů.
JŻ: Kdy Rusové svrhnou Putina?
SG: To se neví. Ale po 24. únoru už není cesty zpět.
JŻ: Stane se Rusko bez Putina jiným, nebo to bude jako upadající SSSR, kde Brežněva nahradil Andropov, Andropova Černěnko a teprve po nich se objevil Gorbačov, až nakonec přišel Jelcin?
SG: Existuje několik scénářů. Putin může být svržen jedním z generálů, který se bude chtít stát novým diktátorem. Ale to nebude fungovat, protože Putin si tento systém vybudoval pro sebe. Už dávno se zbavil všech těch, kteří by ho mohli nahradit. Pravděpodobnější je to, že se vlády zmocní junta několika generálů. To se rychle vyčerpá, protože všichni jsou velmi nepopulární a Rusko čekají těžké časy. Pod vlivem nepokojů se budou navzájem obviňovat a eliminovat, dokud se vše nerozpadne. Třetí scénář je takový, že podle ústavy převezme moc premiér Michail Mišustin, a ten, aby vycházel se Západem a zároveň aby zabránil velkým protestům, vyhlásí nové, svobodnější volby.
JŻ: Tedy liberalizace?
SG: Která se takovýmto režimům obvykle vymyká kontrole. Viděli jsme to během perestrojky a během francouzské revoluce. Protože takové režimy se téměř vždy začnou měnit příliš pozdě a příliš pomalu.
JŻ: A pak se vrátíte do Ruska?
Možná. Ve společenských vědách víme, že takové změny se nedají naplánovat. Ale jako bývalý hlavní ekonom EBRD jsem spoluvytvořil tým, se kterým jsme vypracovali plán obnovy Ukrajiny po válce. Byla to nabídka, kterou jsem nemohl odmítnout – stejně jako kdysi nabídku Navalného. Myslím, že než se vrátím do Ruska, tak se spolu s dalšími ekonomy pustím do pomoci Ukrajině. To je má povinnost jako ekonoma, jako Evropana a jako občana Ruska.
Rozmlouval Jacek Żakowski
Sergej Gurijev – ekonom, profesor a vědecký ředitel Sciences Po v Paříži. Byl hlavním ekonomem Evropské banky pro obnovu a rozvoj (2015–2019). V letech 2004-2013 byl rektorem moskevské New Economic School a mj. členem rady ředitelů Sberbank (největší ruská retailová banka). Poradce prezidenta Dmitrije Medveděva (2008–2012). Spolufinancoval protikorupční fond Alexeje Navalného a byl spoluautorem jeho ekonomického programu. Poslední dobou vydal (s Danielem Treismanem) knihu: „Spin Dictators. The Changing Face of Tyranny in the 21st Century“ (Princeton, 2022).

[Vallun]

Jinak za mne Hrdinkou dne je vdova po oběti Šišimarina, pro vraždu souzeného ruského vojáka - ač je pro ní těžké odpustit, je ochotná souhlasit s výměnou toho vraha za ukrajinské zajatce...

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/rf ... f6b220ee8/

[Eleshar_Vermillion]

Ten rozhovor mi přijde velmi střízlivě realistický. Jediné, co mi tam přijde naivní, je ten odklon od vlastní myšlenkové linie a snaha jakéhosi vysvětlení Putinova vnitřního myšlenkového světa tím, že si namlouvá, že jsou důležitější věci než HDP, třeba impérium. Nevěřím, že si něco takového reálně myslí; hlavní motivací jest spíše myšlenka, že jsou důležitější věci než HDP, především sám Putin, protože jak Gurijev sám později argumentuje, nikdo neodstupuje, aby šel do vězení. Nebo aby ho na náměstí roztrhali na kusy a pozabíjeli jeho milenky, děti i domácí zvířata.

[Vallun]

Eleshar - já to četl trochu v běhu mezi dalšími věcmi, ale tohle jsme pochopil tak, že je to, co tvrdí navenek/lidem... Navíc věřím, že v jeho vnímání Putin = Ruská říše...

Uvědom si taky, že je to neprofesionální )tím nechci snižovat kvalitu, ale spíše to, že tam není k dispozici redakční kontrola a pod.) překlad buhví z jakého jazyka (nejspíš z polského překladu rozhovoru vedeného v ruštině...)

[Antharon]

Sosacku, mas nejake blizsie info o tom bombardovacom uberi? pouziva to nejake distribuovane vypocty na pripojenych zariadeniach?

[Jezus]

Mě se v tom rozhovoru příliš nelíbí, jak ten redaktor podsouvá, že je Polsko taky diktatura. To jako budeme každou populistickou vládu, která není dostatečně liberální, rovnou označovat za (spin) diktaturu? Přijde mi to přehnané, takové to "nejs-li dostatečně liberální, jsi (diktátor) jako Hitler...".

Naštěstí rozhovor není o Polsku, takže lze přehlédnout, že Guriej tomu nijak neoponuje - a zbytek mi vcelku dává smysl.

[Corny]

Ehm...říkat o Polsku, že není jen "dostatečně liberální" je poněkud optimistické hodnocení.

[Jezus]

Souhlasím. Na druhé straně prohlásit ho za diktaturu mi také připadá přehnané - docela to vyprazdňuje ten pojem.

[Vallun]

Tak přesnější by asi opravdu byl pojem autokracie, ale základní prvky jsou jasně přítomny - omezování soudů, kontrola médií...

Je to soft diktarura, není totalitní, ale standartní libdemprstát to není už vůbec

[Pieta]

Já to teda nějak moc nesleduju, ale co vím, tak Jebać PiS, polská vládní strana, nedokázala sehnat ve volbách dost hlasů na změnu ústavy, tak místo toho do ústavního soudu silou (a protiústavně) natlačili svoje lidi, aby si mohli všechno nechat odkývat. Možná tam nemají doživotního diktátora, ale demokracie už to taky moc není, když si tam mocenské skupinky můžou dělat, co se jim zlíbí, a nezajímají je moc výsledky voleb, protože standardní demokratické mechanismy už mají pošéfované.

[Jezus]

si tam mocenské skupinky můžou dělat, co se jim zlíbí, a nezajímají je moc výsledky voleb, protože standardní demokratické mechanismy už mají pošéfované.

To je takové hodně obecné prohlášení, asi jako že Brusel ovládá klika pokrokářů a díky deep state je jedno, kdo vyhraje volby...

Vím, že je tam problém s ústavním soudem a svoboda tam dostává docela zabrat, ale že by měli "pošéfované standardní demokratické procesy" a moc je nezajímaly výsledky voleb? Jak jako pošéfované? To je jako falšují?

Jedna věc je fakt, že překračují pravomoce, které jim z voleb plynou - obchází absenci ústavní většiny "reformou" ústavního soudu - to je určitě jeden ze znaků diktatury. Ale ten zbytek? To mi připadá jako takové ty obecné věci, z nichž můžu v zásadě obvinit kohokoli.