SoulsBorneSekiRing

[Sosacek]

Zakladam tema.

[Pieta]

Ano, Jedi: Fallen Order je moc fajn hra. Dokonce nemá ani nic takového, jako tucet atributů, které nikde pořádně nevysvětlí, levelovací systém, co čeká, že předem víte, co chcete mít za build, a podobné otravnosti, co mě od soulslike her vždycky odrazovaly.

[Wolfus]

Nenechaj sa odradit. Ja som soulovky hral vzdy intuitivne a mozem potvrdit, ze sa daju v pohode dohrat bez kalkulacii. Staci trocha trpezlivosti.

[Jarilo]

Já nevím čím začít, zamlouvá se mi Sekiro. Někdo říká DS III. A osobně bych rád zkusil nějakou soulsovku ve stylu Metroidvania her.

Jo a Jedi Order už na Steamu nějakou dobu mám, ale ještě jsem se nedostal k vyzkoušení.

[Wolfus]

Ak si z toho nehral nic, zacni asi Elden Ringom. Je najlahsi, najmenej frustrujuci. Pokial nemas problem nieco vytrpiet, tak asi remasterom DS1. Je uz obstaroznejsi, ale na druhu stranu v DS3 je vela odkazov, ktore by bez znalosti DS1 nevyzneli. DS2 stoji dost samostatne. Vseobecne je pokladane za najslabsi diel, ale ja mu dam kedykolvek prednost pred zvyskom. Je fakt super, ma skvele mechaniky a znovuhratelnost.
Sekiro je masochisticka a zaroven nadherna hra. Asi by som nou nezacinal, ale je to jednoznacne na tebe
Pokial mas PS4, mas vyhodu, mozes hrat Bloodborne.
A pokial mas PS5, tak si to vyhral a okrem Bloodborne mas k dispozicii aj Demons Souls Pripadne ten sa da hrat aj na PS3.

[Jarilo]

Díky moc .

Já bych to hrál na PC s ovladačem. Někde sem právě četl, že Sekiro prý, pokud jsi nic jiného nehrál, může být dost fajn, ale fakt netuším.

A hlavně mám ve frontě takové množství her, že se k tomu stejně jen tak nedostanu.

[Wolfus]

No ono je to solidny casozrut, hlavne pri prvom hrani.

Je mozne, ze Sekiro je pre hraca nezatazeneho predchadzajucimi soulovkami lahsi, ale pre mna bol suverenne najtazsi. Finalneho bossa som doteraz neporazil

[Pieta]

Jinak obecně, za mě tenhle žánr spousta plusů a mínusů.
Plusy:
- Level design s prolézáním, zkoumáním, otevíráním zkratek.
- Nepřátele člověk neporazí náhodným mačkáním, ale musí se je naučit.
- Bossové většinou fakt velká výzva.
- Omezené léčení, takže každá cesta mezi dvěma safezónami je takový malý level sám o sobě.

Mínusy:
- Sklony nic nevysvětlovat, často včetně úplně základních věcí, jako co dělají různé atributy postavy nebo vybavení.
- Podivné systémy, jako že každý další bod do atributů stojí víc, než ty předchozí, a člověk předem neví, kolik bodů v kterém atributu vlastně bude potřebovat.
- Sklony mít spousta filleru mezi zajímavými místy - třeba nepřítel, kterého jsem ještě nikdy neporazil, a na cestě k němu je pět nepřátel, které už jsem porazil stokrát, na boji s nimi není vůbec nic zajímavého, ale stejně tomu musím věnovat spoustu pozornosti, abych k tomu zajímavému nepříteli nedoběhl potlučený. Takže na patnáct vteřin boje s nepřítelem, kterého se zoufale potřebuju naučit, je pět minut nezajímavého procházení plného starých nepřátel.
- Občas člověk bojuje spíš proti programování než proti nepřátelům. Třeba nepřátelé útočící ze slepých úhlů, které jsou tam kvůli tomu, jak hra nešikovně pracuje s kamerou, nebo animace postavy, které ve spolupráci s target lockem člověka s oblibou shazují přes okraj.

A konkrétně mi přišlo, že třeba Demons' nebo Nioh mají příliš mnoho z té druhé kategorie, a Fallen Order nebo Surge ne.

[Wolfus]

Mínusy:
- Sklony nic nevysvětlovat, často včetně úplně základních věcí, jako co dělají různé atributy postavy nebo vybavení.
- Podivné systémy, jako že každý další bod do atributů stojí víc, než ty předchozí, a člověk předem neví, kolik bodů v kterém atributu vlastně bude potřebovat.

To je samozrejme na zaciatku prveho hrania pravda (tam je najlepsie venovat polhodinku nacitania si nejakych zakladnych informacii na nete) , casom ale na to clovek pride aj sam. Hlavne vo fromsoftovkach sa tie systemy menia minimalne, takze nie je problem dostat sa do toho.

- Sklony mít spousta filleru mezi zajímavými místy - třeba nepřítel, kterého jsem ještě nikdy neporazil, a na cestě k němu je pět nepřátel, které už jsem porazil stokrát, na boji s nimi není vůbec nic zajímavého, ale stejně tomu musím věnovat spoustu pozornosti, abych k tomu zajímavému nepříteli nedoběhl potlučený. Takže na patnáct vteřin boje s nepřítelem, kterého se zoufale potřebuju naučit, je pět minut nezajímavého procházení plného starých nepřátel.

Toto sa postupom casu zlepsuje, v Eldene je to uz prakticky odburane.

- Občas člověk bojuje spíš proti programování než proti nepřátelům. Třeba nepřátelé útočící ze slepých úhlů, které jsou tam kvůli tomu, jak hra nešikovně pracuje s kamerou, nebo animace postavy, které ve spolupráci s target lockem člověka s oblibou shazují přes okraj.

Ano, je to tak.



Velkym plusom je este atmosfera. V Bloodborne je uplne neopakovatelna a zvysne fromsoftovky ju maju (podla mna) viac ako nadstandardnu.

[Pieta]

To je samozrejme na zaciatku prveho hrania pravda (tam je najlepsie venovat polhodinku nacitania si nejakych zakladnych informacii na nete) , casom ale na to clovek pride aj sam. Hlavne vo fromsoftovkach sa tie systemy menia minimalne, takze nie je problem dostat sa do toho.

Já jsem ten typ hráče, co si nejradši na všechno přichází sám a nerad čte wikiny, když nemusí. To zrovna u těch fromsoftovek fakt moc nefunguje. Navíc žádný respec a možnosti volně si pokonit hru tím, že člověk zabije někoho, koho nemá, nebo nezabije někoho, koho má, to už dokáže udělat pěkný stres.

Toto sa postupom casu zlepsuje, v Eldene je to uz prakticky odburane.

Tak to je fajn.

Ano, je to tak.

Teď mám čerstvou zkušenost z Fallen Order, kde byli v jednom boji dva nepřátelé, jeden chodící, jeden lítací, oba velmi pohybliví, oba s útoky na dálku, na které je třeba okamžitě reagovat, a tam bylo nad moje síly už jenom je udržet oba v zorném poli, natož s nima ještě bojovat. (:

[Wolfus]

Je fakt, ze respec je len v DS2, 3 a v Eldene.
Fallen Order by som si raz chcel zahrat, ale aktualne nestiham... Dvojbossovia su aj moja slabina

[Sosacek]

Ja bych rekl zacni s DS1, protoze je to mistrovske dilo.

[Selhan]

Fallen Order je hratelný, ale taky myslím nejméně zajímavý. První chvilku to ze začátku vypadá slibně, ale nakonec se to za mně nedostalo ani přes medián SW her. Taky je asi ale v přímé souvislosti s tím nejpřístupnější.

Co se wiki týče - musíš to brát tak, že to je v tomhle případě zamýšlenou součástí hry. Taková zvláštní forma multiplayeru, ve kterém se hráči snaží společnými silami vyluštit příběh. Začíná to vzkazy na zemi, končí teoriemi na youtube.

[Pieta]

Že je to zamýšlené ještě neznamená, že mi to nemůže vadit. (: Navíc se k těm hrám dostávám stejně tak pozdě, že se žádné společné luštění nekoná. Buď si přečtu, co jiní dávno vyzkoumali, nebo tápám.

Navíc teda "tutorial by fan wiki/youtube" dělá strašná spousta her, takže v tom mám celkem problém vidět úmyslný gameplay, spíš je prostě dost fuška udělat hru, která člověka naučí to, co potřebuje, aby ji mohl dobře hrát, a tak na to většina autorů kašle.

[Sosacek]

Tady je zajimava videoesej "The Psychology of Powerlessness in Elden Ring and the Souls Genre" (obsahuje spoileroidni zabery v pozadi, text mluvi jen o prvnim bossovi).