Jazyková poradna

[Eleshar_Vermillion]

vidím, že se to v dnešním jazyce docela běžně nedělá

Protože lidi běžně dělají gramatické chyby. Však o tom celou dobu mluvím.

Nope, toto je pravopis, nikoliv gramatika.

A co kdyby se přestaly řešit chyby? Profesionální autoři se buď naučí psát, nebo si své texty nechají zkontrolovat, a u ostatních občasnou chybu není třeba nějak hrotit, zejména když máme automatické kontroly pravopisu a často i možnost zpětné editace.

Protože to fakt není složité, a kdo to nezvládá, tak ho snadno podezřívat z toho, že je nevzdělanec:) Navíc je to fakt funkční a pomáhá to k snazšímu čtení a porozumění textu. Text plný pravopisných chyb se fakt obtížně čte. To je jako kdybychom se ptali, co kdyby se v matematickém zápisu přestaly řešit závorky a priorita operací - profesionální matematik se to naučí, ostatní si to nechají zkontrolovat.

[Jerson]

Tím jsem myslel, že text je obvykle čitelný i s několika málo chybami. Můžu si sice pomyslet, že dotyčný není vzdělaný, ale i tak mám raději diskusi s někým, jehož argumenty dávají smysl, i když občas napíše chybu, než s bezchybným textem, který nedává smysl. A to říkám jako člověk, který na pravopis dbá, nechce ho zjednodušovat a chyby ve svých příspěvcích opravuje třeba i po deseti letech, kdy na ně narazí.

[York]

Když ochutnáš lehce pikantní jídlo, je to* jako kdyby ti v ústech hořelo.

Má být místo hvězdičky čárka nebo ne?

"Je to" je určitě věta, nebo teda její základ. "Hořelo by ti v ústech" zní taky jako věta. Takže bych řekl, že tam čárka být má. Při znovučtení jsem měl ale tendenci ji smazat, tak nevím...

[Vallun]

Já bych jí tam nedal.... (takže tam nejspíš patří:D )

[Eleshar_Vermillion]

"Je to" je určitě věta, nebo teda její základ.

Ano. Přesněji je to tzv. věta hlavní.

"Hořelo by ti v ústech" zní taky jako věta.

Ano. Věta vedlejší, závislá na té hlavní.

Takže bych řekl, že tam čárka být má.

Správně.

Při znovučtení jsem měl ale tendenci ji smazat, tak nevím...

Blbě! Hanba!

[York]

Eleshar: Díky.

Já bych jí tam nedal.... (takže tam nejspíš patří:D )

Taky metoda

[Vallun]

Já bych tedy spíš kritisoval obsah dané věty lehce pikantní jídlo není jako by v tlamě hořelo...

[boubaque]

Po chvilkách jsem dal dohromady tohle. Pokryje to myslím naprostou většinu případů psaní čárek v češtině. Jinak pravidla pravopisu jsou nějak nastavená, aby všichni měli možnost psát stejně a aby textu mohli taky všichni stejně rozumět (aspoň co vyplývá z té formální stránky). Autor se jich má chtít přidržet proto, že čtenář s nejasně zapsaným textem už zřejmě nic nenadělá, ať se bude snažit sebevíc; proto od autora je přidržení se pravidel pravopisu obyčejná ohleduplnost, ale zároveň to pro něj má výhodu, že může předpokládat, jaké významy v jeho textu budou čtenáři hledat. To neznamená, že nemůžou ve zvoleném pravopisu vzniknout víceznačnosti; můžou a budou, a budou vznikat na jiných místech než v řeči, ve které také vznikají. Ale to je prostě dané tím, že mluvení a písmo jsou jiná média a využívají jiných prostředků.

Základní principy psaní čárek v češtině

Každá věta se musí od ostatních oddělit čárkou z obou stran, samozřejmě s výjimkou začátku souvětí (velké písmeno) a jiného interpunkčního znaménka, typicky tečky na konci souvětí. Zda je něco věta, se pozná typicky tak, že je někde uvnitř ní sloveso v určitém tvaru (tj. v přítomném, minulém nebo budoucím času, anebo v rozkazovacím či podmiňovacím způsobu; tj. ne infinitiv, ne přechodníky, ne slovesná podstatná jména*); mezi dvěma slovesy v určitém tvaru musí být aspoň jedna čárka – s výjimkou následujícího bodu.

Co mě štve, je, že nikdo neumí správně napsat čárky v souvětí.

* Těmhle případům se budu věnovat na konci.

Výjimkou, kdy se čárky mezi větami nepíšou, jsou souřadně spojené věty ve slučovacím poměru se spojkami „a, i, ani, nebo, či“. Pokud je ale jiný důvod, proč napsat čárku i v těchto případech, tak se čárka napsat stejně musí – např. vložená vedlejší věta, vsuvka nebo oslovení před slučovací spojkou:

Martin přišel ráno a večer zase odešel.
× Martin přišel ráno, když svítalo, a večer zase odešel..

Před samotnými spojkami „a, i“ je lepší většinou čárky nepsat, pokud se vám nechce zjišťovat, jaký vyjadřují poměr, někdy bohužel vyjadřuje „a“ jiný poměr:

Náš tým nedokázal na gól soupeře odpovědět, a jel domů bez bodu. (=a tak, důsledkový)
Já se chystám s obědem, a on si ani nepřijde! (=ale, odporovací)
Přišel pozdě do školy, a (ještě) byl drzý. (=a dokonce, stupňovací)

Spojky patří k té větě, kterou uvozují, tj. typicky stojí hned za čárkou. Pokud by se mělo stát, že by stály dvě spojky za sebou oddělené jen čárkou, tak se čárka posouvá před první z nich (nebo maže, když už před první jedna stojí):

Martin přišel ráno, a protože nemohl přespat, večer zase odešel.

Ale občas se stane, že spojovací výraz nestojí hned na začátku věty, a pak se píše čárka na hranici vět. Typicky jsou to spojky ale, však, totiž:

Martin přišel ráno, večer ale zase odešel.
Martin zase večer odešel, musel se totiž vrátit na noc domů.

Občas se může stát, že dokonce stojí z nějakého důvodu čárka za spojkou, ale ne před ní – důvodem je nejčastěji nějaká vsuvka nebo oslovení:

Plánovals jít brzo domů, to ses ale, Martínku, přepočítal!
Plánuješ jít brzo domů, to ti ale, když uvážíme okolnosti, nemůže vyjít.**

** Tady patří čárka opravdu mezi spojky, protože když nestojí spojka na prvním místě, tak se čárka před ni neposouvá, i když přímo po ní následuje vedlejší věta. Navíc věta uvozená spojkou „když“ je vsuvka, a ne*** vedlejší věta zastupující větný člen (pozná se to z intonace, často ji vyslovíte níž položeným hlasem a možná i oddělenou pauzami).
*** Spojka (spojení) a ne vyjadřuje odporovací vztah, a proto se před ní správně píše čárka.

Cokoli se vkládá do věty „navíc“ (tj. co není součástí struktury věty), je potřeba oddělit z obou stran čárkami. To jsou všechna oslovení a vsuvky (které většinou představují nějaký komentář nebo doplnění kontextu):

To se ti, Martine, bude líbit.
Pachatel je, jak potvrdil policejní mluvčí, již ve vazbě.
To je, uznávám, vážný problém.

Některé ustálené a časté (jednoslovné) vsuvky se ale smí psát bez čárek, zejména „prosím“, protože už ztratilo větnou platnost a používá se spíš jako částice pro vyjádření zdvořilosti (vidět je to dobře tam, kde je věta v množném čísle):

Usaďte se, prosím, na svá místa. = Usaďte se prosím na svá místa.
Chtěli bychom, prosím, dvakrát svíčkovou. = Chtěli bychom prosím dvakrát svíčkovou.

Já osobně analogicky používám slova „tuším“ a „myslím“ k vyjádření malé míry nejistoty taky bez čárek, tedy téměř ekvivalentní k „nejspíš, asi“:

? V bitvě u Thermopyl bylo kromě 300 Sparťanů taky dalších tuším 700 Thespijských.

Čárkou se od sebe oddělují větné členy se stejnou funkcí ve větě, ať už jsou spojené nějakou spojkou, nebo ne. Typicky sem patří výčty, ale zdaleka nejen ty. Výjimku opět tvoří spojky „a, i, ani, nebo, či“ ve slučovacím poměru:

Dorazili třeba Martin, Jana, Eva nebo Petr, ale taky Jiřina s Honzou, ale ne Karel a Klára.
Srpnové slunce zahřeje, ale neosvěží.
Institucí zvolený postup byl vyhodnocen jako zastaralý, a tedy nevhodný.

Pokud je spojka dvojitá (ani–ani, jednak–jednak, buď–nebo, jak–tak, …), píše se před druhým elementem čárka vždycky, i kdyby měl být mezi členy poměr slučovací:

Nebývá mi chladno ani v zimě, ani v létě.
Mamince bývá chladno jak v zimě, tak v létě.
Mamince bývá chladno pořád, ať v zimě, nebo v létě.

Zvláštním případem jsou přístavky, které se oddělují z obou stran, protože už jsou skoro na pomezí vsuvky. Označují totiž tu stejnou entitu jako předchozí větný člen, případně ji upřesňují. Pozor ale na spojení jména osoby a funkce (nebo „funkce“), pokud je funkce před jménem, nepovažuje se to většinou za přístavek:

Poplatek za každou lekci, 500 korun, musí být uhrazen nejpozději druhý den.
Sacharidů nalezneme velké množství v obilovinách, rýži, pšenici, ječmenu, žitu, ovsu.
T. G. Masaryk, první čs. prezident, byl Moravský Slovák.
Martina, svého nejlepšího kamaráda, jsem poznal v páté třídě.
×
Český předseda vlády Andrej Babiš je původem Slovák.
Svého nejlepšího kamaráda(,) Martina(,) jsem poznal na základní škole.

Pokud je ale upřesňující výčet uvozený spojkou „jako“, odděluje se čárkou, jen když výčet tvoří větu (obsahuje sloveso v určitém tvaru):

Obiloviny jako rýže nebo pšenice obsahují velké množství sacharidů.
× Obiloviny, jako jsou rýže nebo pšenice, obsahují velké množství sacharidů.

Podobně funguje i spojka „než“, ale tady nejde o výčty:

Nebezpečné jsou koncentrace vyšší než limity stanovené hygienickými předpisy.
× Nebezpečné jsou koncentrace vyšší, než stanovují hygienické předpisy.

Přívlastek volný se odděluje čárkou, protože ho lze vynechat bez změny významu věty (a tedy se opět trochu blíží vsuvce). Přívlastek těsný je takový, který je nutný pro zachování smyslu věty, a proto se čárkou neodděluje. Většinou se tohle dělení ale vztahuje na trochu rozvitější přívlastky, často s dějovým přídavným jménem (dělající, udělaný apod.). Někdy je nelze ani z kontextu rozeznat, pak je v zásadě jedno, jestli se čárka napíše:

Dívka, sedící v křesle, si mě změřila pohledem. (Není důležité, že sedí v křesle, a když přívlastek vynecháme, význam věty se nijak nezmění: „Dívka si mě změřila pohledem.“ – to nejspíš znamená, že v místnosti už žádná jiná dívka není, anebo že už je z kontextu zcela zřejmé, o které dívce se bavíme.)
×
Dívka sedící v křesle si mě změřila pohledem. (Je důležité, že je to dívka v křesle – to nejspíš znamená, že v místnosti je ještě nejméně jedna další dívka a ta nesedí v křesle)

Přívlastek několikanásobný se podle pravidla o několikanásobných větných členech rozděluje čárkami – v zásadě jde o přidávání různých, na sobě víceméně nezávislých vlastností. Oproti tomu přívlastek postupně rozvíjející se čárkami nerozděluje, protože každý člen úžeji vymezuje soubor vlastností objektu. Samozřejmě občas to nejde z kontextu rozeznat, takže je na uvážení pisatele, jestli čárku napíše, nebo ne:

Dívka seděla v pohodlném, zdobeném křesle. (několikanásobný)
× Všechen nábytek měl červené polstrování, ale dívka se usadila do modrého* čalouněného křesla. (postupně rozvíjející)
× (těžko říct:)
Na rozdíl od vesničanů seděla dívka v pohodlném(,) čalouněném křesle.
V místnosti bylo zdobené(,) čalouněné křeslo, na němž se dívka okamžitě uvelebila.

Nejsložitější jsou asi polovětné konstrukce. To jsou takové části vět či souvětí, které neobsahují sloveso v určitém tvaru (přísudek), ale buď funkci věty mají, nebo se o tom dá aspoň uvažovat – obsahují infinitiv (dělat), přechodník (dělaje, dělajíc, udělav, udělavši), nebo v nich prostě chybí sloveso (Samozřejmě, že…). Obecně asi platí tři zásady:

(A) Pokud je taková konstrukce od věty (nebo jiné polovětné konstrukce) oddělená spojkou (spojovacím výrazem) (mimo slučovací „a, i, …“), píše se čárka. Výjimkou jsou velmi krátké (jednoslovné) konstrukce, na kterých je závislá „vedlejší“ věta – pak je možné čárku napsat i nenapsat. Čárka se nepíše vůbec jen v případě, kdy je konstrukce závislá na slovesech „být, mít“.

Zajímalo by mě, jak nejlíp vysvětlit psaní čárek u polovětných konstrukcí.
Přemýšlím, jak na to.
× Jistě(,) že to půjde. Samozřejmě(,) že se nezlobím.
× Máš co dělat? Není co rozmýšlet.

(B) Pokud na infinitivní konstrukci odkazuje „to“, čárka se píše s výjimkou následujícího bodu:

Snažím se o to, vysvětlit psaní čárek u infinitivních konstrukcí.

(C) Pokud je konstrukce málo rozvitá (a není oddělená spojkou), čárkou se oddělovat nemusí. Nikde není určené, co je „málo rozvitá“, musí se to určit asi citem:

Jde o to* nezpanikařit.
Držíce se za ruce(,) odkráčeli do slunce západu.

Snad jsem na nic podstatného nezapomněl...

[ilgir]

Dělám teď na deskovce s příběhovými prvky. Mám tam kartu s názvem "Vlichocení". Je to velký prohřešek proti češtině, když to nechám bez "se"?

[Hike]

Amatérsky pocitově mi to připadá v pořádku. Odebráním "se" se nijak nemění význam, maximálně může naznačovat, že někomu chceš vlichotit někoho třetího, ale to mě napadá, až když nad tím déle rozjímám. První význam, který mě napadne, je ten tebou zamýšlený.

[York]

Boubaque: Díky moc, postupně se tím prokousávám (a průběžně to hned zase zapomínám, ehm).


Říkám si ale, jestli by to nešlo ještě aspoň trochu zjednodušit, aby se to dalo snáz zapamatovat.

Podobně funguje i spojka „než“, ale tady nejde o výčty:

Nebezpečné jsou koncentrace vyšší než limity stanovené hygienickými předpisy.
× Nebezpečné jsou koncentrace vyšší, než stanovují hygienické předpisy.

Třeba na tohle podle mě v pohodě zafunguje, to, co říkal Selhan - spočítám slovesa, která nejsou v infinitivu a pokud najdu víc než jedno, na vhodné místo frknu čárku.

Výhledově ten souhrn zkusím projít a vypsat případy, kde bych nejspíš udělal chybu, nebo si nebyl jistej.

[York]

Mám tam kartu s názvem "Vlichocení".

Taky mi to přijde v pohodě.

[York]

A vlastně proč ne?

Má tam být čárka? Pocitově bych ji tam dal, ale nepřijde mi to jako dvě samostatné věty.

[Eleshar_Vermillion]

Můžeš tam dát třeba tři tečky k naznačení odmlky. Čárka tam nemůže být, protože to přesně nejsou samostatné větné celky. Snadno lze testovat např. prohozením prvků: "A proč vlastně ne?"

[York]

Můžeš tam dát třeba tři tečky k naznačení odmlky. Čárka tam nemůže být, protože to přesně nejsou samostatné větné celky. Snadno lze testovat např. prohozením prvků: "A proč vlastně ne?"

Tři tečky jsou dobrej nápad, díky.