[HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Zdejší PbP hraní RPG ve hře Chuubo.

Moderátor: MarkyParky

Zamčeno
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

[HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

Kniha 1 - Život v MiDeksu
Obrázek
Pastoral


Aktuální Kapitola: 02 / XP: 17
Odehraných žánrovek: 8
Zbývající HG Vůle: 4 (a 4 v otevřeném intentu)

Žánrové akce:
Obrázek Sdílená akce
Obrázek Sdílená reakce
Obrázek Střípek života

Žánrové pravidlo:
Pokud zahraješ jednu z žánrových akcí, ale při tom se ti nepodaří se s někým spojit/sdílet/navázat kontakt, tak získáš nebo se ti zvýší Potíž Obrázek Izolace.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

Kapitola I. - Každodenní MiDeks
Jestli je ráno nebo večer se v Majdexu pozná jen podle toho, jaký druh shonu zrovna převažuje v jeho ulicích a chodbách. Kdyby nebylo jeho obyvatel, chodby, tunely, ulice, koridory i mosty tohoto propletence by byly osvícené stále stejnou směsicí bledých lamp, nahrazujících zde v srdci města modrou oblohu, i všudypřítomných křiklavých reklam nebo naopak bílých ploch s malými kódy v rozích.

Ale lidé tu jsou, a tak je možné z jejich pohybu, složení a hemžení se odhadnout, jak se v HoGlo střídají různé fáze jeho spokojeností naplněných dní.

Nad ránem jsou to lidé spěchající do přidělené práce nebo na určené schůzky či školení, často ještě s trochu nepřítomným pohledem v očích. Většinou mají studený nebo horký energydrink či energytyčinku v jedné ruce a terminál k C-MWGE v druhé. U některých má ten nepřítomný pohled zdroj v nedostatečném probuzení po probdělé noci, ale další prostě jen hledí do nasazených brýlí rozšířené reality, zatím co jim C-MWGE krátí promítaným obsahem na ony bílé plochy s drobnými kódy.

Přes den je vystřídá hemžení lidí, co vyrazili za nákupy a obstarávání těch několika málo starostí, o které C-MWGE postarat nedokáže, včetně některé údržby vyžadující lidské ruce ... nebo o které se C-MWGE starat nechce, aby lidé nezakrněli a nepřišli o drobné strasti, jejichž úspěšné překonávání je posiluje a naplňuje radostí. Nad hlavami tohoto mumraje s otravným bzučením křižují v divokém tanci vzduch drony, které donáší zboží či jídlo těm, co zůstali ve svých domovech, Vejru nebo jejich nepostradatelná práce probíha mimo otevřená prostranství HoGlo.

Odpoledne, po skončení školy a přípravných kurzů, se přidávají děti a mládež, nebo alespoň ta část zní. Ta, pro kterou se zdolávání nástrah mnohaúrovňového města, ať už pěšky nebo na nejrůznějších balančních vozítkách, boardech, jednokolkách stalo větším lákadlem, než návštěva Vejru. Ne, že by snad byli ochuzeni o gamifikaci svého snažení. Ani při svých hrách nesundavají brýle a C-MWGE se skrze prvky rozšířené reality stará o to, aby jejich městské hry byly přinejmenším tak zajímavé, jako jejich Vejrový ekvivalent. Mezi rozmanitými oděvními styly ostatních obyvatel Majdexu je ale snadno poznáte, neboť jejich výrazné oblečení, často vyjadřujícím příslušnost k nějaké guildě či klanu, či alespoň sympatie k některé z velkých ikon profesionálních Vejrových her, představují ostrůvky uniformity v této jinak naprosto nehomogení změti dospělých.

Večer se pozná podle toho, že ta nejmladší mládež z ulic zmizí domů, a ta o něco starší se spolu s dospělými začne zaobírat dospělejší zábavou. Ožijí kluby, bary, virtuální galerie, tančírny, herny i další podniky, ve kterých se C-MVGE spolupodílí na pečlivém dávkování zážitků tělesných i duševních ku všeobecné spokojenosti.

Díky tomu se pak v noční hodinách chodby, mostky, ulice a koridory HoGlo zaplní roztomile blábolícími a připitoměle se usmívajícími dvojicemi i většími skupinkami, které se vrací do svých ... nebo cizích ... domovů spokojeně usnout po dalším úžasně prožitém dni.

Tedy, až do nedávna tomu tak bylo. V posledních dnech dochází stále častěji k narušení tohoto idylického koloběhu. Občas je vidět nešťastné tváře. Občas je slyšet hádky. Tu ta tam se v davu objeví někdo, komu nesedí oblečení, nemá perfektní účes nebo se na kolemjdoucí utrhne či utrousí nadávku. A přestože jde o události zcela ojedinělé, na atmosféru ve městě mají značný dopad - do dosavadní naprosté spokojenosti se plíživě vtírá nový pocit. Nervozita.

Míjo, Maxi, Chesusi, jak vypadá váš den v HoGlo v této době neobvyklých, a nejspíše nechtěných změn?
A co vlastně dělá Corneliu, který se téhle neobvyklé doby probudil?
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Max Richter »

... ráno ...

...
They're changing my future
Visions I had buried underground,
Return us our futures
...


"Hej! Richter! Posloucháš mě vůbec?"
"Ale jistě, majore."

...
Well the nightmares I've been having have arrived,
They're changing my future
Signs of my creation at my door,
How could you do this to her?
...


"Že ty zase něco posloucháš bokem? Okamžitě to vypni!"
"Neposlouchám," zalžu.

Ještě jednou si v duchu přezpívám poslední sloku. Skvělá skladba, od Pendulum jedna z nejlepších a vůbec klenot klasické hudby. Ale přiznávám si, že mě rozptyluje. Stáhnu hlasitost o třicet procent a přepnu playlist na instrumentální skladby. Shuffle vybere Epiphany a než mě stihne pohltit rytmický klavír, vnímám šéfovou už podstatně zřetelněji.

"Víš, co jsem ti říkala o tom poslouchání během hlášení?"
"Vím, majore. Jsem jenom váš."
"Hmm. Dneska budeš obzvláště vzorný. Chceš přece na nového parťáka udělat dobrý první dojem, ne?"
"Se vší úctou, majore, jsem stále toho názoru, že samostatně je moje práce efektivnější."
"To si klidně můžeš myslet, ale C-MWGE je naopak toho názoru, že parťáka potřebuješ. A i já si myslím, že ti to prospěje. Navíc tenhle je fakt formát, nejlepší z ročníku. Měl bys být rád, že budeš pracovat se špičkou."
"Jsem rád, že budu pracovat se špičkou," odpovím rezignovaně. Proč se vůbec snažím o nějaký odpor?
"Paráda. Takže pohov a odchod. Věřím, že mě nezklameš."
"Rozkaz, majore," rozloučím se.

Uvolním konektor, odpojím se od vejru a otevřu oči. Natáhnu se po k posteli po kafi. Už je úplně studené, tak ho do sebe kopnu na ex a zase si jednou poznamenám, že před hlášením ho nemá smysl vařit. A určitě na to zas zapomenu. Co už. V prstech mi pořád ještě trochu mravenčí, tak si je trochu promnu a pak palcem odemknu svoji bezpečnostní schránku. Obrazovka zezelená a objeví se na ní hláška, že mám přístup ke služební zbrani odemčen na následujících deset hodin. Ještě klasicky zkontroluju pojistku a zásobník, a když je i tohle v pořádku, zaklapnu zpátky schránku a hodím na sebe kabát. Pohmatem ověřím obsah kapes, zvýším hlasitost přehrávače o padesát procent a vyjdu z bytu na ulici.

Pokračování později.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

Max vyjde na ulici a letmo přehlédne obvyklý raním mumraji. Proud šťastně se usmívajících i zaujatých tváří houstne, jak se lidé vydávají za dalším příjemným dnem v HoGlo.

Hudba mu příjemně hraje do uší, a tak jeho pozornosti unikne hádka mladého páru, která probíhá na balkóně o dvě patra výše.

Ostatně málokdo si jí všimne. Je ráno a lidé jsou dychtiví po tom, co jim na dnešek nabídne C-MWGE. Kdo by se v takovou chvíli nechal vyrušit?
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Max Richter »

... později toho dne, v nižších patrech Majdexu ...

"Posloucháš něco tanečního?" zeptá se mě z ničeho nic Lin.
"Co? Jo, tak trochu," odpovím a stáhnu zas trochu hlasitost. "Jaks to poznal?"
"Poklepáváš si nohou do rytmu," usměje se můj nový parťák. A já musím uznat, že jestli je takhle všímavý, půjde mu tahle práce dobře.
"Nojo no," pokrčím rameny. "Dokáže to zpříjemnit službu."
"Asi chápu," kývne Lin. "Co tam teď máš? Ne, počkej, neříkej. Tipoval bych tě... tipoval bych tě na nuke-hard electro. Trefa?"
"Ani ses nepřiblížil," uchechtnu se. "Dneska jedu na instrumentálkách z jednadvacátého století, zrovna teď Ben Böhmer."
"Á, pán je na klasickou hudbu? To se už dneska moc nevidí."
"Co už," pokrčím zas rameny. "Když už mě naši ze sentimentu pojmenovali po jednom skladateli z tý doby, nějak sem si k tomu našel cestu."
"Zajímavé," zamyslí se Lin nahlas a založí si ruce na prsou. "Mně C-MWGE od mala servíruje spíš současné syntetizátory, hodně vrstev a tak. Už jsem si na to celkem zvykl, ale něco z klasiky bych si občas poslech též."
"Klidně hned, ostatně máme ještě pár hodin před sebou."

"Vidíš, to jsem se chtěl zeptat," odbočí Lin najednou a hned viditelně zvážní. "Je každá služba takhle klidná? To vážně celý den jen chodíš po ulicích a koukáš kolem?"
"V zásadě jo. Problémy se dějou jen výjimečně. Jsme tu hlavně proto, aby měli lidi pokoj a bezpečí. A když už se něco semele, aby to bylo rychle a klidně vyřešené."
"Přesně tak," kývne Lin seriózně. "Chráníme a pomáháme tam, kam C-MWGE nedosáhne."
"Jistě, strážmistře! Jsme jedním z pilířů města a hrdě ho neseme na svých bedrech!" dodám zbytek kréda, které do nás vtloukali celou policejní školu.

Už k tomu nedodávám, že je to stejně tak dobré, jako ty pistole, co s sebou nosíme, ale není proč z nich střílet. Vlastně i my jsme tu celkem zbyteční. Když děláme naši práci dobře, civilové ani netuší, že tu jsme. A kdybysme tu nebyli, má C-MWGE lidi na check-pointech, všude kamery a vůbec. Vážně, občas přemýšlím, jestli by se vůbec něco stalo, kdybychom prostě jeden den všichni zůstali doma. Asi nic. Ale nechám zatím Linovi pocit, že jeho dlouhá kariéra bude mít nějaký smysl. Však on na pravdu přijde časem sám.

Obrázek Struggle 1XP.

"My o vlku..." procedí Lin nepřítomně skrze zuby a zatahá mě za kabát. Hledí do svých brýlí a já hned pochopím, že se něco děje. Zapnu do vizoru plnou rozšířenou realitu a chytnu ještě konec hlášení:
Mimořádné oznámení píše:...spatřen na křižovatce 17. a 23. Střední věk, obličej krytý šátkem. Podobenka se zpracovává, bude doplněna co nejdříve. Všem jednotkám - zadržet a odvést k výslechu.
"Tak jdeme," povím prostě parťákovi a vyrazím na širokou třídu.
"Nechceš počkat na tu podobenku? Jak ho jinak najdeme?" zeptá se Lin a přejde do poklusu.
"Nespěchej," zastavím ho. "Nechceme, aby si nás všiml. A neboj, tyhle zoufalce z Loukvods vždycky poznáš. Jsou, no, ne jiní, ale prostě tu nezapadaj. Většinou je to jejich oblečení, ale i když si seženou místní, poznáš to na chování. Najdeme ho."

HG, vyhlašuju záměr "Dopadnout vetřelce z Loukvods". Používám na to dovednost Cit pro zvláštnosti (2) a dávám do toho 2 vůle.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

Pokusit se dopadnout vetřelce z Loukvods s pomocí Citu pro zvláštnosti zní rozumně. Překážka 0.
2+2 - 0=4: Provedl jsi něco efektivního, co tě posunulo k tvému cíli.


Max a Lin volným krokem dojdou až k rohu 33. a nechají se vyvést eskalátorem na křižovatku 17. a 23. Vetřelce, který nezapadá, odhalí Max okamžitě. Snaží se volným krokem z křižovatky vzdálit, pod dlouhým světle šedým kabátem skrývá nějaký větší předmět a je vidět, že není zvyklý na místní provoz, protože se davem lidí prodírá v protisměru jeho toku.

Stačilo by jít o pár kroků víc vpravo a už by býval zapadl, ale on to buďto neví vůbec, nebo si to ve své nervozitě neuvědomuje. Jeho nenápadné zmizení navíc komplikuje to, že místní obyvatelé nejsou zvyklí věnovat chůzi příliš pozornosti - většina lidí kráčí téměř po paměti, nepřítomným pohledem hledí do nasazených brýlí nebo příručních terminálů C-MWGE - a tak vetřelec neustále naráží a je čím dál tím nápadnější.

V jednu chvíli už to nevydrží a odbočí z davu do boční údržbářské odbočky. Max pobídne Lina a přidají do kroku. Ví, že vetřelec udělal chybu, že tahle odbočka je slepá. Opatrně vytáhne pistoli - ne, že by si snad myslel, že by bylo potřeba střílet, ale je na ní podvěšená baterka - a pak v širokém rozkročení přehradí vstup do uličky tak, aby dal jasně najevo, že zkoušet proběhnout nemá smysl.

Kužel světla propátrá krátký slepý tunel prázdné odbočky. Po vetřelci není ani stopy. "Kam zmizel?" zeptá se udiveně Lin a Max na malý okamžik zapochybuje, zda ho náhodou nešálil zrak, když viděl neznámého odbočivat. A pak kužel světla přejede po tmavé skvrně na zdi a to neunikne Maxově smyslu pro zvláštnosti.

Vyjma pár hodin nočního klidu bývá Majdex plný údržbářských dronů, nikdy tu neprší a nehody jsou neobyklé a bývají rychle odstraněný. Takže otisk špinavé špičky boty těsně pod jedním výduchem klimatizace je něco, co Max nemůže přehlédnout.

Výduch má asi metr v půrměru a tvoří tak ideální skrýš. Max vyrazí, a jak se přiblíží, už vidí, že vetřelec za sebou ve svém spěchu dokonce zapomněl pořádně zavřít jejich kryt a utáhnout znovu šrouby. "Jménem Pořádku, vylez ven s rukama nad hlavou," začíná Lin odříkávat naučenou oficiální výzvu pro zadržení, ale odpovědí je jen ticho přerušené občasným zašuměním lamel, se kterými hýbe proud vzduchu.

Lin s Maxem přikročí, tentokrát opatrně, a zatímco jeden otevře rám s malelami, druhý posvítí dovnitř. "Asi půl metru od kraje výduchu je boční stěna vyříznutá autogenem, vyklopená do jakési šachty, ve které jsou vidět velké kovové skoby, navrtané do jinak hladké zdi.

"Kam to asi vede?" zeptá se naivně Lin Maxe. Z šachty se ozývá vzdálená ozvěna zvuků, které při sestupu vydává unikající vetřelec.

Maxi, objevili jste tajnou šachtu do Loukvods, o které nemají pořádkové síly zatím tušení, a která obchází oficiální checkpointy. Vetřelec má před vámi náskok, ale pronásledovat ho znamená vydat se kamsi do neznáma...

Co uděláte dál?
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Max Richter
Příspěvky: 125
Registrován: 14. 6. 2021, 12:06

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Max Richter »

... o chvíli později v boční uličce Loukvods ...

Když vylezu na světlo a konečně si můžu protřepat ruce, stojí Lin opodál ve stínu pod jakousi rampou a snaží se očistit si kabát od toho největšího svinstva.

"Nech to být," houknu na něj. "Aspoň budem víc vypadat, že sem patříme."
"Já ti nevím," zakroutí parťák hlavou nespokojeně, "nemám z toho dobrý pocit. Zkoušel jsem volat posily, ale nějak tu nejede signál."
"Budou tu mít rušičky," vysvětlím. "A říkal jsem ti přece, že tohle je mimo naši jurisdikci. Mohli jsme to prostě nechat být."
"Mohli, ale rozkaz zněl jasně, ne? Zadržet a přivést."
"Když to říkáš," pokrčím rameny. "Snaž se nevypadat moc nápadně. Třeba na něj někde narazí... kurva drát, co to...."

...
I see you've found my underground
Help yourself to guns and ammo
Nothing here has ever seen
The light of day
I leave it in my head
...



"Co se děje?" nechápe Lin a podívá se mi zpříma do očí. Asi vypadám hrozně. Ale fakt si nepamatuju, že bych přepínal playlist z instrumentálek a tenhle napůl zapomenutý flák má k technu hodně daleko. A ten text... fakt si nedokážu představit nic trefnějšího, co by mě tu mohlo přivítat.

...
It's the first day
Of the rest of your life
...


"No to určitě," okomentuju refrén. Nejen že mám zabugovaný přehrávač, ale ještě má fakt debilní smysl pro humor.
"Co určitě? Děje se něco?" Lin začíná znít zoufale.
"Ale nic," uklidním ho. "Jen mi blbne přehrávač."
"A nechceš ho radši vypnout?"
"Asi jo," kývnu radši, stáhnu hlasitost na polovinu a přehodím to na další skladbu.

Zpoza rohu k nám přiletí droid a my radši hned vylezeme na širší ulici. Pod problikávajícími zastaralými reklamními panely přechází několik lidí, hlavy sklopené dolů a v rukou archaické telefony. Chci se rozhlédnout, ale v uších mi zazní známý hlas Birana Molka:

...
One last thing before I shuffle off the planet
I will be the one to make you crawl
So I came down to wish you an unhappy birthday
...


Jasně, slezli jsme sem při pronásledovačce, tak mi teď musí hrát tohle. Fakt nechápu, kde na to ten soft chodí. Skladba pokračuje refrénem:

...
I'm coming up on infra-red
There is no running that can hide you
'Cause I can see in the dark
...


"Zkusím chytit jeho tepelnou stopu," sykne na mě Lin. "Mám na to implantát. Stál majlant, ale vyplatí se.
"Cože?" otočím se na něj nechápavě, i když je mi úplně jasné, o čem mluví. Jen mě fakt dostává ten kontext.

...
Someone call the ambulance
There's gonna be an accident
...


Při začátku druhého refrénu mi bouchnou nervy. Tímhle si fakt nehodlám kazit soustředění. Zatímco parťákovo pravé oko zrudlo a Lin se zahleděl do spojovací chodby kousek od nás, zastavím se u vchodu do jakéhosi pofiderního krámku a zcela se soustředím na přehrávač. Možná mám dneska jen nějaké rozhašené myšlenky, ale normálně jsem schopný tyhle platformy ovládat i při výslechu.

"Mám to," usměje se Lin. "Jdu po něm," dodá a vyběhne do chodby.

Do uší mi konečně začne hrát instrumentálka. Stačí pár tónů, abych si vzpomněl, co je to zač. Moby - Shot In The Back Of The Head.

"Line!" zavolám a vyběhnu za ním. "Mám fakt blbej poc..."

Dostanu se akorát na roh obsypaný hromadou odpadků, když za svými zády zaslechnu tiché pufnutí. Téměř ve stejnou chvílí můj horlivý parťák zavrávorá a ve vlasech se mu objeví rudá skvrna. K zemi padne stejně rychle, jako já. Ještě se ozvou další dvě pufnutí a od dlažby vedle mojí hlavy odletí kusy betonu. Přitisknu se ke zdi a plazím k Linovi. Ten se už ale vůbec nehýbe.

Chce se mi řvát. Ale místo toho Mobyho melancholické vrzání vyfejduje a místo něj mi opět zpívá Placebo:

...
Someone call the ambulance
There's gonna be an accident
...


Konečně se dostanu do bezpečného úhlu a posadím se u zdi. Hledím na bezvládné tělo mladého nadějného policajta a v uších mi duní asi stovka skladeb přes sebe. Co se to dopredele děje?

...
Everybody's gotta live
Everybody's gonna die
Everybody's gotta live
Before you know the reason why
...


Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu. Nedokážu oči odtrhnout od kaluže krve, která se rozlévá pod Linovou hlavou. Za tohle fakt nejsem placenej.

HG, hraju Obrázek Střípek života, zažil jsem, jak drsný je to v Loukvods, úplně tomu propadám...

A za postavu tam vidím Obrázek Hlavní událost: Máš matoucí vizi, noční můru nebo předtuchu své vlastní smrti nebo smrti někoho jiného.
Max Richter
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

Pozornost lidí v Loukvods není upřena k C-MWGE a tak mnohem lépe vnímají, co se děje v okolí.

Třeba že někdo někomu prostřelí hlavu.

Koridor, do kterého se Max a Lin spustili, se velmi rychle vyprázdní... Ale bez paniky, jako by tu něco podobného bylo na denním pořádku.

Max zůstane u Linova těla sám. Úplně sám.

Získáváš:
- Potíž Obrázek Izolace na stupni 1 - hlavou se ti honí:
Nejsi sám. Nejsi ztracený. Nejsi v prdeli. Nebo snad jo?
- 1 zázračný bod (máš o 1 víc, než je tvé maximum. To nevadí, můžeš syslit i nad maximum, jen se pak neprojeví jejich obnova)

A zároveň dáme fade-out a necháme slovo ostatním.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
J35U5xMachina
Příspěvky: 137
Registrován: 12. 7. 2021, 18:51

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od J35U5xMachina »

... před chvílí ...

¡Bang! a Pořádek se kácí k zemi.
Headshot!
Neat.
Pwned!

"Tady dole je jen zákon ulice, kumbas," pronesu temně a vypálím po jeho druhovi. Jenže ten sebou duchapřítomně praštil o chodník.
C001!
Nekrytá záda - to jsou ale n00bové $lol$
LoQods zdraví n00by! $P

Na okraji vědomí mi vybuchují komentáře. Vidím zdvižené palce a obrázky pistolí. A samozřejmě srdíčka. Doslova cítím radost, která z nich tepe. A chtějí víc.
Vypni i toho druhýho!
Mi chceme ¡¡¡¡doublekilllll!!!!! (skoro jako bych slyšel dětský hlas).
#DoubleKill

"I'm trying -do prkený ohrady- I'm trying!" ucedím skrze zaťaté zuby. Na zemi ho totiž netrefím. I když schválně používám železo, co skoro nekope, a vykempil jsem si pozici, kdy nemusím střílet nějak moc distanc, nejsem na zdejší poměry žádný extra střelec.
Ther is no try. Just do it! :>;o)
"To sedlo, bro!" přikývnu, "Trefný a hluboký."
Jak řekla jeho máma.. $D .
"Gangstabro's pojďme se radši soustředit na střílení. Mám zkusit toho druhýho hemra headshotnout nebo to hrát radši ¿a lo seguro?" zeptám se svých múz a začnu se rychle přibližovat.
Mé vědomí vybuchne stovkou hlasujících a vzájemně se hádajících hlasů. Jen se usmívám. Dráždím je, aby hecovali zase oni mě. Všichni víme, že LQS:Z/P se nehraje na jistotu ale na Hranu!
"Zkusím -madre!- chci říct - dostanu se nad něj!"
LoL!
:-DDD
:-)))
To je můj kluk :wink:
Jak řekla tvoje máma... $D

Možná nejsem žádné střelecké eso, ale mám jiné trumfy v rukávu. Hej, z toho by mohla být slušná hláška!

Jenže nakonec se to stejně ukáže na nic. Tomu druhému n00bovi letí na pomoc dron, takže deltuju opačným směrem.
Ten má ale kliku!
Štěstí začátečníka...
:cry:
:-(((
;-(
Do háje zeleného! :oops:
Not today :-/


Párkrát prudce zahnu, aby mě neudržel v mířidlech. Vždycky pak zaslechnu -piccink-piccink-piccink- jak do stěn narazí dávka drobných jehliček zvukem elektrického výboje. Jehličky mají do těla vpravit svalový relaxant společně se slušným elektrickým šokem. Nedává to skoro žádný dmg, ale ochabuje z toho pohyb a po pár zásazích to způsobuje dočasný stun.
A stun... ten se v LQS:Z/P prakticky rovná smrti. Akorát trapnější. :-)=

Ani se nezkouším otáčet a v běhu střílet - já n00b nejsem. Místo toho rašnu na max, vyskočím a dvakrát se odrazím od zdí úzké uličky, abych se v letu zachytil trubky vedoucí nad ní a otočil se kolem ní jako kolem hrazdy.
"Držte mi palce! Kýýý-JA!"
:eyecrazy:
GL!
gl $-o
Kyyy-Ya
gl!
Go, nindža, go!
#StreetStyle
#KyYa-laVista
GL


Hey, HG, du si pro: "Překvapit dron (a sejmout ho)." Snad to na moje fans udělá dojem. Používám na to Obrázek KyberNindža (4) - protože nindžové skáčou jen o trošku hůř než používají svůj meč (který v téhle hře nemám) - a dávám do toho 1 Vůli. Thx :wink:
Chesus
Deník
Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

Sundat dron beze zbraně, jen parkourovou verzi immelmanova manévru, to bude pro KyberNindužu fakr husté, nebo strašný průšvih. Překážka: 2
4+1 - 2=2: Provedl jsi něco správně, udělal dojem na okolí.


EPIC!
Hustý.
Droní ródeo!
:kiss: :kiss: :kiss: :kiss: :kiss:

vyskáče J35U5ovi v komentářích, když bezchybně dopadne shora na dron a zapózuje.

A stejně tak ho zahřeje příval lajků. I kdyby dneska nevyhrál na body, má už v kapse cenu za největší ohlas diváků.

Jen ... nesmí udělat nějakou hloupou chybu, kvůli které by vypadl. Tahle mašina nemá šanci mu ublížit .... alespoň ne svými zbraněmi. Jenže stroj zabzučí a začne stoupat. Jde mu to z tuha, fyzika hry simuluje váhu J35U5ova avatara, ale za malou chvíli vylétne z uličky ... a jestli s tím J35U5 něco neudělá, brzy z něj bude cvičný terč - bez krytu a všem na ráně.
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Corneliu Pillat
Příspěvky: 147
Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Corneliu Pillat »

... rehabilitační klinika, MiDeks ...

Dveře se otevřely, bezhlučně a hladce. Bosé nohy zapleskaly na podlaze. Postavil láhev na polici a ručník hodil přes žebřiny. Protáhl se.

"Vítejte v Malé tělocvičně! Děkujeme, že máte takový zájem o cvičení, ale bohužel evidujeme výpadek Ví-áR služeb. Na nápravě se intenzivně pracuje, mezitím využijte prosím Velkou tělocvičnu."

Ignoroval otravně vlezlý hlas holografického "asistenta" Rehabilitační kliniky a zvedl ze stojanu činku. Zaťal zuby. Byla kurva těžká. Těžší, než čekal.

"Prosím, využijte služeb Velké tělocvičny, výpadek Ví-áR služeb..."
"Sklapni. Chci si v klidu zacvičit."
"Ale bez Ví-áR sl-"
"Prcat Ví-áR."
"Ale-"
"Ještě slovo..."

Už mu došla trpělivost s nesmysly. Výhrůžně zvedl činku nad hlavu a pohrozil hologramu. Bylo mu jasné, že mu nemůže ublížit, ale tím spíš měl chuť to udělat.

"Vezměte prosím na vědomí, že vaše skóre nebude zaznamenáno. Pro bezpečné cvičení také doporučujeme pevnou obuv."

Těžká činka opsala oblouk a s řachnutím dopadla na podlahu. Hologram zablikal, ale nehnul ani brvou. Každopádně ale pochopil, že návštěvník tělocvičny o další informace nestojí a vypnul se.

"Hodnej klučík.", pochválil ho návštěvník spokojeně a s heknutím se ohnul pro činku. Bolelo ho z toho vrhu rameno, takže mu proběhlo hlavou, jestli to za to stálo, ale pocit vnitřního uspokojení mu to bohatě vynahrazoval. Konečně klid na cvičení.

...

Devět.
Deset.
Jedenáct.

Bolelo ho celé tělo, hlavně to rameno. Ale s tvrdohlavou zarputilostí ještě odmítal přestat. Věděl, že dřív by se sotva zapotil a zvládl by dělat shyby dokud by naztratil přehled. A teď? Jedenáct?

Dvanáct.

Zatínal zuby, až ho z toho bolela čelist, ale odmítal se pustit hrazdy.

Třináct.

Tupá bolest v rameni začala pulzovat a hubené, ale šlachovité ruce se mu třásly. Ještě jeden. Ještě. Poslední. Natáhl do plic vzduch a připravil se k mocnému výdechu, spolu s přitažením.

Čtr-

Rameno ho zradilo a po něm i zápěstí. Sice dopadl napřed na nohy a pokusil se sbalit záda jako ke kotoulu, ale i tak se praštil do zad až ztratil dech.

... kdesi a kdesi dávno ...

"Vstávej! Vstávej, pizda!"
Lapal po dechu a nemohl se nadechnout. Plíce se mu plnily krví. Pneumothorax?
"Vstávej, do háje svatýho!"
Hrubé ruce s ním zatřásly. Otevřel oči. Zíral do cizí, ale přesto povědomé tváře zarostlého muže s krví podlitýma očima. Maskáče měl špinavé a nesourodá výbava také zažila lepší časy. Nebo možná ne.
V dálce zněly sirény a nezaměnitelný rachot těžké techniky. Pršelo.
Přinutil své tělo k pohybu a s pomocí cizince se postavil na nejisté nohy. Točila se mu hlava. Se zasípěním se donutil k trhavému nádechu, následovaném záchvatem dávivého kašle. Kašlal krev.
Něco zarachotilo. Instinktivně trhl rukou ke zbrani a tasil...

Obrázek - Corneliu odpadl vysílením a zažil flashback ze své minulosti. Kdo byl ten neznámý muž? Co se tam stalo?

... rehabilitační klinika, MiDeks ...

Lapal po dechu a před očima měl hvězdičky. Ale dýchal. Mohl dýchat. Byla to jen křeč, nedobrovolný stah. Stačí se soustředit, správně dýchat, dostat své tělo do rytmu. Přinutil se hýbat rukama do stran, aby rozhýbal hrudník. Křeč ustávala. Dýchání se vracelo do normálu. Znovu zavřel oči a pokusil se vybavit tu tvář...přestože musel být ten člověk už stovky let mrtvý a zapomenutý.

... rehabilitační klinika, MiDeks, ubikace klientů ...

Stál ve sprchové kóji, oči zavřené, na první pohled ztracený v myšlenkách, zaposlouchaný do bubnování kapek o plast. Nebylo to jako déšť, ani trochu. Nebylo to cítit jako déšť. Kde se tady dá vůbec doopravdy zmoknout? Sám si nepamatoval, kdy přesně naposled cítil déšť na kůži, nebo pocit mokrého oblečení. Tak teď stál ve sprše, stále oblečený do cvičebního úboru.

"Snížit průtok, snížit teplotu."

Systém mu vyhověl a proud vody zpomalil. Voda začala příjemně studit. Přemítal nad deštěm. Nad tím, jaké to bylo cítit ve vlasech vítr a vůni vlhkosti. Přivedlo ho to znovu na To Místo. Jiné místo. Jiné, než tohle...umělé...mraveniště. Zatoužil po Tom Místě. Nebo alespoň jeho odrazu, který tak přepečlivě budoval, když měl nařízené "terapie tvůrčí činností".
Jistě, měl by nakonfigurovat déšť, aby to bylo ONO! Bude muset určit rozmezí hustoty kapek, teploty, četnost výskytu srážek...zajímalo ho, jak si s tímhle simulátor poradí a jestli najde na déšť vhodný balíček.
Jestli vůbec ty dnešní pimprlatá ví, jaké to je, cítit déšť. Nevěděl, s lidmi mimo kliniku toho moc nenamluvil a na žádný park s opravdovou oblohou nenarazil. Zatím ho nikam nechtěli pustit bez průvodce - a to je natolik ponižující, že se návštěvám "Mravenecdeksu" spíše vyhýbal.
Raději trávil čas v simulaci. On, který vždycky láteřil, že ovce pořád visí na Netu a neumí jednat a žít v Reálu. Paradox. Trochu se zastyděl, ale hned si zase připomenul skutečný důvod, proč To Místo tak potřebuje. Dávalo mu smysl. Jediná věc, která dávala smysl. Věděl, že někde je. Že bylo a pořád je. Tam byl svět v pořádku. Musí si vzpomenout víc...musí ho vystihnout lépe...někde hluboko uvnitř věděl, s pocitem neodvratné jistoty, že ho volá něco většího, než on sám. A že je To Místo důležitější, než kdy dřív.

Obrázek - Corneliu si uvědomil, proč To Místo potřebuje. Bez něj by nic z toho, co zažil, co udělal, nic z toho by nedávalo smysl. Nebyl by důvod žít.

"Snížit teplotu, zvýšit průtok.", poručil.
"Varování, teplota by překročila hranici považovanou za příjemnou!", zahlásil asistent.
"Jsi moje máma?"
"Prosím?"
"Snížit teplotu, zvýšit průtok!", řekl znovu, důrazněji.

Voda začala být opravdu nepříjemná. Naskakovala mu husí kůže a musel se přinutit ke klidu, aby se netřásl. Dost. Musí na To Místo přestat myslet. Jakkoliv bylo lákavé utéct do simulace, dnes ne. Musel si přiznat, že prostě Reálu v roce kdovíkolikje, nedal prostě ještě dost šanci. Třeba ho opravdu drží stranou od věcí, co by jím mohly víc otřást, pro jeho vlastní dobro. Stále byl dezorientovaný a nedokázal uchopit svět kolem sebe. Byl tak cizí. Ale bát se iracionálně cizího, nového, změn, to bylo proti Krédu. Identifikace před identitou.

"Snížit teplotu."
"Varování, teplota by překročila bezpečnou hranici."
"Nojo.", zabručel smířlivě, "Už to zastav."

Svlékl promočené prádlo, vyždímal ho a rozvěsil po kóji.

"Hej, chůvo, chci se vyvenčit."
"Skvělý nápad! Ve vaší současné situ-"
"Blábláblá...potřebuju lidskou chůvu na vodění za ručičku po městě...bláblá...já vim. FAJN! Ale ať je to u Matky, někdo příčetnej..."

Obrázek - Corneliu se odmítl stáhnout do svého Tajného místa.

Osušil se, oblékl se do čisté uniformní teplákovky, co nosili zdejší rezidenti, a vyrazil do vstupní haly kliniky.
Ne, dnešek bude jiný, dnes musí TOMUHLE místu přijít na kloub. Projednou byl i upřímně zvědavý - na to, koho mu vševědoucí Velká sestra pošle do cesty.
Naposledy upravil(a) Corneliu Pillat dne 13. 7. 2021, 23:17, celkem upraveno 1 x.
Corneliu Pillat
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

Cornelieu se rozhlédl po vstupní hale. Obvykle tu na něj čekával doprovod již připravený. Tentokrát ale u recepce několik klientů hovořilo s virtuálním obrazem sestry na terminálu a dvojice sanitářů pomáhala jakémusi stařečkovi napojit kabel ovládající invalidního vozík do implantátu za uchem. "Inu, to víte, frikulíni, bezdrát by mi rušil kardiostimulátor," pošťuchuje je u toho starý muž a pobízí je, aby se víc snažili.

"Jo, dobře Chesusi, kruťáckej doskok," ozve se najednou za Corneliuem a on se hotočí. "Ale co blbne, proč toho droida rovnou nesejmul! Vždyť teď ho vynese na dostřel všem ostatním!" komentuje dál neznámý hlas, který vychází z úst mladého zřízence.

Ten je zcela zabraný do streamu nějaké Vejrové hry, kterou z příručního terminálu sdílí na obrazovku v čekárně. Na sobě má sice zelenobílý plášť pracovníka Kliniky, ale má ho rozepnutý a pod ním je vidět tričko s obrázkem nějakého mladíka se samurajským mečem a modrými světélkujícími brýlemi posazenými vysoko na čele, pod kterou je napsáno J35U5xMachina. On sám má na hlavě na svých vlastních brýlích pro rozšířenou realitu navlečené světélkující pásy, které jim dávají podobný vzhled, o nezdařelé napodobenině J35U5ova střihu vlasů ani nemluvě.

Cornelieu také zaznamená, že v rohu sdílené obrazovky bliká malé upozornění: "Úkol: Doprovod Cornelieu Pillata po MiDeksu. Zahájení: před 3 minutami." Zřízenec je ale tak zaujat zápasem, že ho nevnímá.

Co udělá Cornelieu?
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Corneliu Pillat
Příspěvky: 147
Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Corneliu Pillat »

Corneliu se mimoděk pousmál, když zaslechl starého pána a povědomý slovní obrat. Pak jeho pozornost upoutal mladík na obrazovce. Má dobré pohyby, pomyslel si, a trochu ho bodl osten závisti, když si uvědomil, že by něco takového horko těžko napodobil ve své nejlepší formě, natož teď. Pak mu došlo, že se dívá na Ví-áR, ne na Reál. Ten slavný Ježišmarjajaksetopíše může být stejně tak dobře stařeček na přístrojích.

Zkontroloval pohledem zřízence a usoudil, že se vydrží zabavit sám ještě dost dlouho. Místo toho zamíří ke starému pánovi na vozíku a pokusí se na propadlé tváři nasadit přívětivý úsměv.

"Vlahý den přeju, dobrý pane.", pozdraví trochu nejistě. Na kontakt s lidmi nikdy moc nebyl.

Trochu nejistě přešlápne na místě a zkusí navázat: "Vy toho musíte určitě hodně pamatovat. Nenarodil jste se ještě předtím, než to tady postavili?"

Má co dělat, aby neznámého staříka nezavalil přívalem otázek. Ale moc dobře si uvědomuje, že by ho tím jen zmátl. A možná vyděsil. Pokud už ho nevyděsil samotný Corneliův vzhled - stín bývalé slávy, pohublý a strhaný, s propadlými tvářemi a znepokojivýma očima.

HG, co na to stařík?
Corneliu Pillat
Deník

Obrázek
Uživatelský avatar
Hope and Glory
Příspěvky: 318
Registrován: 11. 6. 2021, 23:05

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Hope and Glory »

"Já už si toho pamatuju dost málo ... zejména co se posledních týdnů a měsíců týká. Nebo toho, co se stalo před pěti minutami," zazubí se na Cornelieua stařík, zjevně potěšený tím, že o něj projevil zájem i někdo jiný, než sanitáři a doktoři.

Chrup má - nejspíše díky péči ve zdejší klinice - ve dobrém stavu.

"Ale své dětství si pamatuju dost dobře ... v podstatě už si pamatuju jenom to ... hihihi ...."

Sanitáři dokončí zapojení a stařík mávne rukou a spokojeně se ujistí, že vozík pohyb následuje.

Vytáhnout z něj nějaké informace, to vypadá na Úmysl - kolik dáš bodů Vůle a jakou použiješ Dovednost?
Hope and Glory

HG pro Chuubo PbP hru
Cyber-Marvellous Wish Granting Engine.
Uživatelský avatar
Corneliu Pillat
Příspěvky: 147
Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor

Re: [HRA] Kniha první - Život v MiDeksu

Příspěvek od Corneliu Pillat »

Corneliu použije dovednost "Staré dobré 22. století" (1) a obětuje 2 VŮLE.

"Dřív ale byl život úplně jiný, to se jen tak nezapomíná.", nadhodí Corneliu, "Tolik se toho změnilo..."

Nutkání ztratit se ve vzpomínkách a zahledět se do dáli je silné, ale přítomnost je to, na co se teď, tématu navzdory, musí soustředit.
Corneliu Pillat
Deník

Obrázek
Zamčeno

Zpět na „[Chuubo] {PbP} CyberMarvellous WishGrantingEngine“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti