[HRA] 4. akce - Výměna

Sdílené PbP hraní RPG v systému Blades in the Dark z temného prostředí Brna.

Moderátoři: MarkyParky, Sarsaparillos, GM Brněnský drak

Zamčeno
Uživatelský avatar
GM Brněnský drak
Příspěvky: 209
Registrován: 2. 11. 2020, 22:15

[HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od GM Brněnský drak »

Akce4_05.jpg

Hodiny: Radši se o sebe postarám sama◆◇◇◇
Uživatelský avatar
Josef Marek
Příspěvky: 119
Registrován: 26. 10. 2020, 19:34

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od Josef Marek »

Vyfouknout foukačku vyžaduje vypustit v jediném prudkém výdechu veškerý obsah plic. Takže i když jsem věděl, že se mi pod nohama rozbilo nějaké plynné svinstvo, zadržet dech prostě nešlo.

Neodolávám, beru dvoujkové zranění.
Josef Novák
Tramvaják, co se stal Lapiduchem
Deník postavy
Uživatelský avatar
GM Brněnský drak
Příspěvky: 209
Registrován: 2. 11. 2020, 22:15

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od GM Brněnský drak »

... zvěrolékařská univerzita ...

Marie,

hlídač leknutím upustí lucernu, ale zachytí tě a hned pevně stiskne.

"Ehm, mno, paní... ehrmr... neurvalý tentononc, tu s váma byl? No to je tou volnou výchovou, ehrmrh... to za našich mladých let netento... ehrm... bývala jiná doba. Jiná morálka."

Chlapík opustí proud myšlenek a zlehka tě posadí ke zdi zapáchajícího baráku. Zvedne lucernu a posvítí si na tvůj řádně jetý mundůr. Chvíli přejíždí světlem sem a tam a hodnotí tvou sešlost, jako kdyby si on snad mohl vybírat.

"Co bychom teď... ehrm... s tím uděláme?" zeptá se tak trochu tebe, ale spíš sám sebe a posvítí si na okolí, aby se přesvědčil, že tu jste sami. Jste.

"Tak třeba... ehrm..." odhodlá se a natáhne k tobě ruku.

Mezi konečky hlídačových prstů a tvým odhaleným kolenem přeskočí jiskřičky. Ani roky deklarovaných zkušeností nepomohou chlapíkovi pochopit, co se to děje. Jen mezi prsty zmuchlá neviditelnou kuličku tvořenou bobtnající energií a podívá se ti nechápavě do očí. Pak to mezi vámi práskne a on odletí do tmy.

Komi, hrozí ti, že Marie neúmyslně zraní hlídače elektroplazmatickým nábojem. Bylo by z toho dusno 1; při odolání se to zruší úplně.

Svatava s cikány mezitím míří tmou zpátky k ulici a odstavenému vozíku. Pokud se nebudeš s hlídačem nějak extra zdržovat, může je Marie za chvíli dohnat a doprovodit buď do Výtopny, nebo se Svatavou na Kauničky.

Co uděláš?
Uživatelský avatar
Alois Heřman
Příspěvky: 88
Registrován: 29. 10. 2020, 15:45

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od Alois Heřman »

... u Výtopny ...

"Hergot! To tam nemůžete dávat majzla, vy levoni?!" zakleju, když vevnitř něco zfajruje. Navíc se tam rožne cosi stříbřitýho, což je dycky znamení, že dó věci do kelu. Eště aby mi tak zfajrovala číča, uchechtnu se. Vo Mikeša fedry nemám, je to přece mazané kocó-

Po cemru mi přejedó jakoby něčí drápy a hercnu mi sevře ledová hnáta. Najednó mám pocit, jako by mě dovnitř do výtopny něco zófale volalo. Eště si ani nestihnu přebrat, co se to jako děje, a udělám tu největší možnó békárnu - rozběhnu se kvaltem tam.

Za vratama to nejní až taková spóšť. Zfajrované olej je na pendrek, ale to by nebyl takové problém na něj vzít deku. Nebét toho ducha, co se nad ňou vznáší. Naproti němu se ježí Mikeš, syčí a z chlupů mu vyrážijó namodralý záblesky, kerý teď připomínaj studené fajr. Duch se votočí na mě, zlomyslně se uchechtne - nebo se mi to jen zdálo? - a vystřelí k Mikešovi. Asi aby mě nasral.

Vystřelím taky. A to ani nevím, jak se mi ten kvér dostal do klepeta. Našiju to do regálu. Naštěstí tam mám furt naládovaný ty elektroplazmatický gule. Praskne to, duch ze sebe vyrazí: "Scheiße!" takovým téonem, že se mi rozklepó vanilky. Mikeš toto ale využije a hópne mi do náruče. Duch po nás nasratě šlehne takovó stříbřitó pavučinkó, ale to už se svým milovaným kocourkem valím pali.

Odolávám proti pokusu posednout Mikeša: Rozhodnost: full succes 6,2
Alois Heřman
Rodák ze Starého Brna, vyrostlý ve zdejším lumpenproletariátu zvaném "plotna".
Ohař.
Uživatelský avatar
Josef Marek
Příspěvky: 119
Registrován: 26. 10. 2020, 19:34

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od Josef Marek »

"Cože? Leopold vzal kramli a teď v naší vejtopně dělá bordel?" vykřiknu zděšeně, když mi Lojza vysvětlí, co se děje.

Hlava mi třeští jak po tom nejhorším flámu a nevím, jestli za to může jed, kterého jsem se nadýchal, nebo tikající démonské udelátko v mé hlavě, které nesnese pomyšlení na rostoucí neuspořádanost situace.

Můj rozum mi velí počkat na Mařku, která to s duchama umí nejlíp, ale nutkání řešit události vevnitř je obdobně silné.

Tohle paralyzující dilema rozčísne úplně jiná věc. Uvědomím si, že jedna z omráčených je Kateřina. Teda, Kateřiny tělo. Ale zase kdyby to bylo jen tělo, tak by přeci tolikrát...

Pokusím se sebrat trochu soustředění a dojdu až k ní. Vytáhnu z pouzdra stříkačku, naberu trochu povzbuzováku a pak nahmatám na bezvládné ruce žílu.

Natáhnu palec její krve, protřepu, vyženu ze skla bublinu a vyrazím si ji do své vlastní žíly. "Katko, Katko, Seš tam?" ptám se, zatímco mi tepou spánky a hlava pulzuje bolestí.

Chci zjistit, jak je to doopravdy s Kateřinou.

Akce: Attune
Josef Novák
Tramvaják, co se stal Lapiduchem
Deník postavy
Uživatelský avatar
Marie Přehnálková
Příspěvky: 89
Registrován: 30. 10. 2020, 22:46

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od Marie Přehnálková »

Chudák hlídač! Jako jo, je to starý prasák, ale takový let s kotrmelcem si ani on nezasloužil. Facka by stačila.

Trochu mě vyděsí, že neslyším žádné hekání a nadávky, ale po pár vteřinách se ozve sípání, chrchlání a sténání následované takovými slovy, že kdybych nepracovala tak dlouho v oboru, tak bych se i červenala.

přidusníme

Rozeběhnu se za ostatními. Přelezu zeď a doskočím na chodník mezi ně. Uvědomím si, že ty mírné křeče v chodidlech, co jsem měla od té doby, co jsem vylezla z šaliny už skoro přestaly. No sláva!

"Borci, vidím, že Svatava vám už všecko vysvětlila, takže, prosím vás, honem do výtopny u strojíren, Heřman s Pepanem potřebují pomoc! Já jen odevzdám Svatavu a vyrazím za váma." Zůstaneme všichni civět na naložený vozík s nakradeným bůhvíčím možná jedlým. "Jde o vteřiny, vozík by vás brzdil."

Nevypadají přesvědčeně.

"No dobře, vezmu ho s sebou a dovezu ho pak."

"Ne, nedám ho z ruky."

"Už to nebudu opakovat, jo, jestli ho ztratím, může si uvařit mě!"

... o čtvrt hodiny později u Kauniček ...

Myslela jsem, že do toho kopce ke Kauničkám zvládnu ještě trochu utíkat, ale ten vozík byl těžký jako kráva. No, aspoň jsem se zahřála. Vjely jsme s ním do dvora, hlídač nás poslal do jedné z budov, ale já odmítám opustit vozík a říkám, že má Michael přijít k nám sem dolů.
Uživatelský avatar
GM Brněnský drak
Příspěvky: 209
Registrován: 2. 11. 2020, 22:15

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od GM Brněnský drak »

... u Výtopny ...

Josefe,

hlava se ti zatočí způsobem, který můžeš přirovnat snad jen k průjezdu elektroplazmatickou zdí. Pár okamžiků si nejsi jistý, jestli jen nejde o plný nástup toho svinstva, kterého ses před chvílí nadýchal. Ostrá pulzující bolest hlavy ale postupně přejde v otravné mravenčení rozlévající se až do čerstvé rány na žíle. Tělo omráčené Kateřiny ležící před tebou zezelená a rozestoupí se do několika vrstev. Svět kolem se rozmaže do jedné souvislé tmavé šmouhy.

Zelenkavé vrstvy spící dívky se slijí v jedno přízračné tělo. Vidíš před sebou Kateřinu ve své dokonalé podobě. Oči má zavřené, vlasy lehce rozevláté. Všechny rysy tváře jsou perfektně čisté - žádné vrásky, oděrky ani jiná zranění. Prsty na rukou má dokonale upravené, kůži pod bílou halenkou zářivě čistou. Uvědomuješ si, že se díváš na ryzí esenci Kateřiny, na ztělesnění osoby nebo vzpomínky, na její podstatu. A nedokážeš se rozhodnout, jestli jde o malebné zobrazení ukradeného těla, nebo odraz nějakého kousku duše v něm.

Marky, tohle naladění je riskantní, můžeš dosáhnout standardního efektu. Největší nebezpečí spočívá v duši, která teď Kateřinině těle spočívá, a ke které teď také neúmyslně promlouváš.

6: Zjistíš, jak je to doopravdy s Kateřinou (můžeš si popsat sám, chceš-li)
4-5: Viz výše, ale druhá duše se Josefa pokusí ovlivnit a podsunout mu upravenou pravdu (= následek)
1-3: Druhá duše Josefovi ukáže to, co chce vidět, ne to, co potřebuje vidět - jako následek bude mít Josef zkreslené informace, opačné ke skutečnosti

Pokud bys odolával, na 4-5 dosáhneš výsledku 6 a na 1-3 výsledku 4-5.
Uživatelský avatar
Josef Marek
Příspěvky: 119
Registrován: 26. 10. 2020, 19:34

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od Josef Marek »

full succes 6

A pak uvidím, se to krásné tělo usměje a jeho ústa jsou plná prohnilých, červi prolezlých zubů. Z očí mu vytrysknou pramínky krvavých slz, které tečou tenkým čůrkem po obou stranách bělostné tváře a vykreslují tam dvojici rudých stužek.

Žena zakašle a z úst jí spolu se slovy: "Zab mne! Spal mne! Ukonči mé trápení! Ukončí trápení nás všech!" vyletí hejno much. To mě donutí zavřít oči, a když je znovu otevřu, už je zase nádherná, dokonale upravená a usmívá se překrásně: "O tobě se mi zdálo, jmenuješ se Josef, viď? Teď, když mi takhle hledíš do mysli, chtěla bych ti něco nabídnout ...."

Tak jsem si s dovolením sám zahrál tu část, ve které vyslovila své přání původní, pravá Kateřina ... nebo to, co z ní zbylo.
A laskavého Draka prosím, aby doplnil, co mi nabídne nově nastěhovaná duše kultistky...

Celé to asi nějaký čas potrvá, tak se znovu zapojím, až bude mít odehráno Lojza, případně dorazí Mařka.
Josef Novák
Tramvaják, co se stal Lapiduchem
Deník postavy
Uživatelský avatar
GM Brněnský drak
Příspěvky: 209
Registrován: 2. 11. 2020, 22:15

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od GM Brněnský drak »

... mezi zvěrolékařskou školou a Výtopnou ...

"Ale co když se to maso zkazí?" zeptá se dýchavičně jeden klusající cikán druhého.
"Zkazí? Tohle? Tohle se už nemůže zkazit," odpoví mu druhý.
"Ale co když to nebude žrát?" skočí jim do rozhovoru kudrnatý kluk, který běží před nimi a co chvíli se na své starší druhy otáčí.
"To... tohle... no tamto, to žere všechno," dostane se mu sebevědomé odpovědi.
"Zatím teda jo, no," zauvažuje nahlas kluk, "ale co když teď ne? Dycky to vozíme hned."
"Žádné coby kdyby. A i kdyby, je to zavřené ve sklepě a Žaneta si dala pořádnou práci, aby se to z tama nedostalo. Stojí jí na tom živobytí, pověst a vůbec. Ale kuš teď, za chvíli tam budem."

Cikáni přidají v tempu. Proběhnou přes rušnou třídu a ztratí se v uličkách vedoucích dolů ke strojírnám.

Marky, Jezusi, cikáni se blíží. Až budete chtít, přidejte si je na scénu.
Uživatelský avatar
GM Brněnský drak
Příspěvky: 209
Registrován: 2. 11. 2020, 22:15

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od GM Brněnský drak »

... Kaunicovy koleje ...

Marie,

řady potemnělých oken zdánlivě prázdných kolejí působí skličujícím dojmem. Oproti vcelku přehlednému ruchu ulice tu na vás padá nejistota a tíseň. Možná se k vám z pater nad vámi upírají desítky zvědavých očí s lecjakými úmysly, ale tady dole na dvoře, kde jste tak nepříjemně na ráně, o tom můžete jen polemizovat. Naštěstí netrvá dlouho a z jedněch širokých dveří k vám přispěchá štíhlá vysoká postava tajného agenta.

"V pořádku?" zavolá Michael na Svatavu ještě dříve, než slabé lucerny osvítí jeho tvář. Vypadá stále stejně nečitelně, jako kdysi na křížení kolejí u Výtopny. Svatava jen tiše kývne hlavou.
"V pořádku?" otočí se i na Marii, ale z jeho zkoumavého pohledu je jasné, že nečeká na odpověď. Bosá, ušmudlaná, s vozíkem čehosi páchnoucího, vypadá Marie všelijak, jen ne v pořádku.
"Pojďme dovnitř," kývne směrem ke dveřím. "Nikdo vás nesledoval, ale tam je to přeci jen klidnější. A můžete se alespoň opláchnout."

"Klid by byl fajn," hlesne konečně Svatava unaveným hlasem.
"Vskutku?" zeptá se Michael. "Narazily jste na problémy?"
"Jsou to šílenci," odpoví mu Svatava lakonicky. "Úplní. Dvakrát prorazili zeď."
"Zeď? Tu zeď?" zeptá se Michael pro jistotu se zvýšeným důrazem a jeho tvář se promění do upřímného překvapení. "Jaké to tam bylo... je?"
"Někdy jindy," mávne Svatava rukou a vyrazí pomalu do budovy.

"Jestli je to pravda," podívá se ti, Marie, agent do očí, "a stojíte tu teď přede mnou, byla chyba vás najmout na tuto práci. Měl jsem vašich schopností využít podstatně efektivněji. Ale nevadí, víme něco nového a to je důležité. Myslím si, že toto je jen začátek výjimečné spolupráce. A to teď říkám přímo vám, paní Přehnálková. Protože navzdory jejich osobitým kvalitám, vy působíte oproti panu Heřmanovi a Markovi stabilním dojmem, a to je v naší práci významná deviza. Ale o tom si můžeme promluvit až později, teď jsem vám slíbil tu vodu..."

Komi, Svatava je předaná, zakázka dokončená. Odměnu můžeš řešit hned, nebo to nechat na později. Co uděláš dál?
Uživatelský avatar
Marie Přehnálková
Příspěvky: 89
Registrován: 30. 10. 2020, 22:46

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od Marie Přehnálková »

Když se Michal dívá tak překvapeně kvůli proražené zdi, ledabyle schovám za ucho pramen zcuchaných vlasů. "Tak kdybysme ji prorazili jen jednou, tak si tu takto nepovídáme." podotknu směrem k Svatavě.

"Voda počká, kultisti jsou pěkně pomstychtiví, dělají ještě bugr borcům, musím za něma. Pro odměnu se stavíme zítra!"

"Na dalším kšeftu se určitě domluvíme!" Prachy potřebujeme, tento byl s tou zničenou šalinou a odhalenou výtopnou zoufale prodělečný.

Otočím vozík a vyrazím nazpátek, vozík je těžký, tak z kopce za ním tak napůl vlaju. Sotva stíhám mávat nožičkama, aby mi neujel.

Až bude vhodný čas objevím se u výtopny
Uživatelský avatar
Alois Heřman
Příspěvky: 88
Registrován: 29. 10. 2020, 15:45

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od Alois Heřman »

...U Výtopny...

Vrata sem zvenku zaligroval, teď už jen aby doklapala Máří...

Vo chvilu pozdějc čučím jak z jara na Pepana, co provádí s jednó bezvědomó kultistkó - nejspíš s tó, co mu nedala... chrápat. A je to teda pěkné eklhaft. Jako jo, po štatlu de drb, že někteří ze Spalovačů, když jim přivezó eště za tepla nějaké fešné šniclík, tak s ním provádijó ještě nechutnější věci, ale todlecto je taky síla.

V zamyšlení chcu pohladit kocóra, co se mi drápama zarévá do rukávu vod mantlu, ale rozbrní se mi pazóra.
"Hergot, Mikešu, pohov!"
Mikeš se trochu vodježí a já ho zmáknu podlachnit - brní to už jen mírně. Kocór začne příst.
'Měl bych ti poděkovat, kemo,' vozve se mi v budce, 'Sám bych to těžko zvládl - po tom všem. Jsi vážně machr.'
Škubnu sebó. Tak se mi to tam za Plotem nezdálo, fakt slyším hlasy. Teda jeden. Ale to je furt vo jeden víc, než je zdravý. Su z teho všeho už mešuge. Ztěžka si vydechnu. Potřeboval bysem panáka - nebo celó flašu. Zfajruju zatím alespoň špinku.

Házím čučku na Pepana a langsam kóřím. Dyž von má kuráž vygómat, vo co de, tak já taky.
"Mikešu?" hóknu potichu. Kocór nastraží ovary.
'Ano?'
"Kudla!"
'Zůstala připečená v bedně s pískem v šalině. Jestli už vychladla, možná ji získáš zpět.'
"Nějáké mesr budó mít tihle frajeři. Ale... do kelu, Mikešu, ty na mě hantýruješ? Co je to za brajgl?!'
'Sdílení myšlenek,' přitiskne se ke mě kocór a langsam se mi začne v budce rožínat, 'Jsem mimořádný. Výjimečný. Možná jsem snědl něco, co patřilo do Krasu, a někdo to vyhodil do Baráků nebo-'
"-nebo tě tam vobtáhl jiné svítící kocór," zabručím.
'Zajímavá hypotéza. Ale já nesvítím. Místo toho... lovím.'
"Jo, démonský krysy. Betelná hokna, mimochodem."
'Děkuji.'
Chvilu držím pysk.
"Mikešu?"
'Ano?'
"Ve štatlu se dějó věci. Že spolem tak nějak jako tohle... sdílíme myšlenku... dejme tomu. I když vlastně... proč já?"
'Možná jsi na tyhle věci citlivý... Našel jsem si k tobě cestu a postupně mezi námi vzniklo pouto.'
"Ti dám citlivé...pouto... Moh' bys přestat mluvit jak bukvica?"
'Dovedeno do důsledku by to pro mě znamenalo přestat mluvit úplně. Ale vynasnažím se. Navíc... technicky vzato s tebou nemluvím. Sdílíme-'
"-myšlenky, jo gómu. Ale proč só ty tvoje takový... fištrónský. Neměl bys tak nějak... jako mňaučet nebo tak něco?"
'To bys mi pak těžko rozuměl, nemyslíš? Nicméně chápu, kam tím míříš. Vskutku je můj kultivovaný projev zajímavý.'
Zas je chvíli ticho.
"Nó?" hóknu po chvíli a hodím blesk do druhý špinky.
'Ano?'
"Nehraj blbýho. Proč je teda ten tvůj projev takové nabichlované?"
'Třeba jsem geniální,' Mikeš v mém náručí zívne a protáhne jazyčičko.
Poškrabu se klepetem se špinkó za ovarem.
"To bys nelezl píglovat do Baráků."
'Na tom něco bude. V tom případě... jsem démon.'
Vyhrknu kóř a proti svý vůli se temu zatlemím.
"Jasan. Démon, co se nechává dlachnit na břiše a když dovalím játýrka, votírá se mi vo vanylky tak, že mi div nevyleští pekle."
'Střípek duše uvězněný ve zvířecím těle? Jen polibek z pravé lásky může zlomit kletbu a já dojdu pokoje...'
Zvednu si Mikeša před augle a skoro mu špinkó zavadím vo kožuch. Olízne mi frňák.
"Děsná čurina. Prdel si dělé z plastelíny a ne ze mě! Co tam máš dál?"
'Už nic věrohodného.' zamele se mi v klepetech, tak ho položím na zem. Hodí sicnu a kóká na mě. "Mňau?" prubne eště.
"Co dybys přestal házet serpentýny a konečně kápnul božskó?" uculím se na něj.
'Vážně to chceš vědět? Mám totiž tak trochu obavu o tvoji příčetnost...'
"Jo ták... Tak to tě uklidním. Jakmile nám přestane strašit - a fajrovat - v pelechu, dostanu se konečně ke svým lahváčům a pak budu příčetné, až nebudu moct bez pomoci ani ležet."
'Toho se taky trochu bojím...'
"Ha! Chlast ti dává stopku, co? Já to čul vod začátku. Proto tě slyším až po tym, co mě Pepan vypígloval pajšl tím dryjákem!"
'Bereš to za špatný konec. Alkohol neblokuje mě... ale tebe. Tvůj potenciál.'
Zamračím se. Típnu špinku a zašátrám po placatce.
'Aloisi?'
"Hrm?"
'Víš, proč jsem si tě doopravdy vybral?'
"Že su citlivé..."
'Asi jako pařez. Ne, bylo to proto, že jsi lovec. Jako já. Šelma. Predátor. Když se do něčeho zakousneš, tak nepustíš. Máš odhodlání to někam dotáhnout. A já půjdu s tebou.'
"Beró tě nachlapený frajeři, co," uchechtnu se, "ale jináč zníš úplně jako moja mutr - dej jí pánbůh věčnó slávu - akorát ta chcela, abych to dotáhl na ouřadu. To bylo furt: 'Lojzíčku, když se budeš snažit, budeš číst a naučíš se počty - a správnou mluvu - třeba to dotáhneš až na ouřad!' Che, já a ouřada! Vážené vobčan. Respektované. Víš, co je na tym nejsmutnější?"
'Že v tého snaze marnila tu trochu peněz, co jste měli? Že dřela, šetřila na sobě a na svém zdraví - později i lécích - jen abys..'
"Kuš! To sem nemyslel..."
'Že to vše stejně přišlo vniveč v momentě, kdy tvůj otec bytař potřeboval helfra?'
"Říkám drž hubu! To byla ta, řečnická... Ničemu nerozumíš!"
Mikeš začne znovu příst, tentokrát lítostivo, a votře se mi vo hnátu. Mám co dělat, abych mu jednu nefláknul.
"Nésu žádné nébich, gómeš?! Mě nebude žádné litovat!"
'To nejsmutnější na tom ale doopravdy bylo, že jsi jí to všechno uvěřil. Věřil jsi, že se můžeš stát někým. Mít lepší život. Vyzrát nad bídou. A dokonce i teď, toužíš naplnit sen své matky, stát se někým, respektovanou-'
Popadnu kocóra a přimáčknu ho k vandně. Kocór začne prskat a drápat. Ale hlavně na mě poulí nechápavý vyděšený augle.
'Pořád můžeš!' třeští mi šiškó, ale zároveň cétím něco jinačího. Hnusný a čirý fedry, jako když sem před chviló tahal Mikeša z Výtopny. A taky zmatek. Nepochopení a... ublíženó bolest.
"Co to na mě zase zkóšíš! Už žádný serpentýny!"
'Pořád můžeš... jen si musíš... konečně uvědomit,' hlásek v glocně zahapruje. Zvířecí strach a bolest zesílijó. '... že většina těch myšlenek, co slyšíš...'
V hnusný předtuše mě poleje studené pot. Povolím stisk.
'... je tvá vlastní.'

Pustím Mikeša a ten vokamžitě zmizne pali. Zůstanu jak vopařené. Fláknu štrycló vo vandnu a sesunu se podél ní do sicny. Negómu, jak dlóho tam su, než mě napadne vylovit placatku.

Příchod cikánů si rád odehraji, ale rád bych při tom budil Josefa. Chvíli bych tedy počkal, jestli se nějak neuzavře jeho snění.
Alois Heřman
Rodák ze Starého Brna, vyrostlý ve zdejším lumpenproletariátu zvaném "plotna".
Ohař.
Uživatelský avatar
GM Brněnský drak
Příspěvky: 209
Registrován: 2. 11. 2020, 22:15

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od GM Brněnský drak »

... před Výtopnou ...

Josefe,

duše neznámé ženy sídlící v Kateřině se na moment odmlčí a zkoumá tě. Když pokračuje, zní ti její hlas jako pozorně složená symfonie, bez jediné vady na kráse.

"...chci ti nabídnout perspektivu. Podívej se na sebe - pronásledovaný destrukcí a smrtí, sužovaný nočními můrami, nespavostí, drogami. A pod vlivem démona. Svázaný, poslušný jako loutka. Vážně si myslíš, že nemáš na víc? Že si nezasloužíš víc? S námi najdeš svůj potenciál, překročíš svůj stín. Pomůžeme ti odvázat se od tvého poškozeného těla, najdeš nový účel. A získáš svobodu, skutečnou. Budeš moct opustit koleje, které tě vedou do záhuby. Konečně budeš moct žít."

Obraz ženy se z dokonalého ztvárnění promění do odrazu ležící omráčené a sinavé Kateřiny.

"Stačí se dohodnout. Nemáme přece spolu žádné spory, nijak jsme si do dnešního dne neublížili. Cítím, že vaše doupě pustoší duch, kterého jste si sem naivně přinesli. Nech mě pomoci, mohu vás zachránit. Stačí mě probudit. Ukaž mi gesto dobré vůle a získáš ode mě všechno, co ti ostatní vzali."

Marky, co uděláš dál?
Uživatelský avatar
Alois Heřman
Příspěvky: 88
Registrován: 29. 10. 2020, 15:45

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od Alois Heřman »

"Dyk... vopatrně, maj tadyk bejt ti... kultovští gadžové," ozve se chraplavý šeptot.
"Né... co asi dělám, ty... To ty tadyk meleš pantem, tý... dylino."
"Ty vole, more, divej!" zvolá třetí hlas, který se už nepokouší šeptat, "Von je normálka všecky dobil! Ty vole, more, ták je všecky dobil!" Urostlý cikán vykročí k Heřmanovi, který rozostřenýma očima hledí před sebe a křečovitě svírá dosud neotevřenou placatici.
"A úplně sám, né?" ozve se uznalé hvízdnutí.
"Ne sám," odpoví klukovský hlas a zvuk pádících bosých nohou, "Měl tu být ještě ten druhý... támhle!"
"Né, dyk, zustaň! Bacha dej!"
Mladík nic nedbá a rozeběhne se k Josefovi ležícímu pod blikající lampou před výtopnou. Blikání má na svědomí Leopold, což samozřejmě mladý cikán netuší.
"Jste v pořádku, pane Josef?" zeptá se starostlivě a s Josefem trochu zatřese, "No ták!"

"To jsme tady trochu zbytečný, ne?" pokrčí rameny jeden z cikánů a zapálí si.
"Dyk, tvoja mama je zbytečný," odbude ho druhý, "Jsme tu totok... záloha."
"Navíc divej, nejsou ti gadžové úplně v cajku," zamává Heřmanovi před očima, "Maj štěstí, že jsme došli."
"Fakt štěstí," skloní se cikán k bezvědomému kultistovi a probere mu kapsy, "Veliký štěstí..."
"Ty vole, gadžo!" trhne sebou cikán u Heřmana, protože ten zamrká a zatřese hlavou, "Tak ste se nám probudil! Ty vole, gadžo more, ták jste je všecky dobil. Jako respekt, fakt že jo... No, vopatrně vstávat, pomaly... My to už s klukama všecko pohlídáme, žádnej strach, sme za to placený, né?"
"Placený?" zachrmlá Heřman a zamračí se.
"A s tou flaškou vopatrně, pán... velkomožný," nevzpomene si na Heřmanovo jméno, "Já si ju vod vás radši vezmu, né? Vy jste možná už slavil dost, pán..."
"Alois," přispěchá na pomoc druhý mladík, "Madam Růžičková mu říká Aloisi. Teda ona mu říkává někdy i jinak, ale..."
"Heřman," přeruší ho zavrčení, "Pro každýho dycky už Heřman!"

...

Chvilu sem byl v limbu a už mi cikán čórnul placaticu přímo z kolků. Hned mu ju zase vytrhnu a schovám do mantlu. Zamračenýma auglama hodím čučku kolem. Pepan se už probírá a mladé cikán mu pomáhá hodit sicnu. Cajk.
"To je dost, že ste tady," hodím kemr na zem, abych našel silnější hlas, "Ale s krojcem po funuse."
"Dyk, ste na to stačil sám, pán Heřman, ale ta gadži nás sem poslala vám krýt záda... nebo co."
"Paní Přehnálková," doplní mladík.
"Jo," hókne třetí, aby jich na mě hantýrovalo co nejvíc, "Dala nám zálohu, zbytek prej tady."
"Čujete sami, že pro vás tu už moc hokny nezbylo," pokrčím ramenama.
"Né... co je to za céres, gadžo more! My došli, jak se řeklo. Teďka love, né?!"
"Esli ste tu, abyste helfli, tak helfněte, pak budó možná i love."
"Dyk... a co jako... Ti kultový gadžové só dobití, né? Nebo tu eště nějací só?" vytáhne cikán břitvu a votočí se k výtopně, "Jsou zalezlí vevnitř?"
Zavrtím hlavou. "Ty sem-... ty jsme vyřídili. Ale vevnitř zbyl jeden řádně nasratý duch. Takže vy nám s ním včil-"
"Starou mindžu, Heřman!" vyjede na mě nejstarší cikán, "Totok sme si nedomluvili. Vod duchů ruce pryč..."
"Jo," přikývne druhý, ustoupí od výtopny a rychle se pokřižuje, "Na ducha tak leda starou mamu... to není nic pro nás."
"A ta vaša grosmutr asi nejní někde poblíž," prubnu to eště, ale su hlavně rád, že přestali myslet na nějaký další love. Včil už jen vygómat, jak z nich eště vytáhnout ty už zacálovaný...
"Né... more, stara mama nevylejzá z Cejlu. Musí hlídat, né?"
Hodím na něj překvapenó čučku, ale cikán ztichne.

V tu chvíli zarachotí vrata od výtopny a plech na nich se trochu vyboulí. Světlo před nimi zesílí...

Předávám slovo Josefovi.
Alois Heřman
Rodák ze Starého Brna, vyrostlý ve zdejším lumpenproletariátu zvaném "plotna".
Ohař.
Uživatelský avatar
Josef Marek
Příspěvky: 119
Registrován: 26. 10. 2020, 19:34

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od Josef Marek »

Už málem tomu sladkému hlasu všechno odkrývám, když mě mladý cikán probudí z transu. Okamžitě si uvědomím, do jaké pasti jsem málem spadl. "Díky," utrousím.

A okamžitě vím, co musím udělat.

V tu chvíli se mi rozcvaká v hlavě a myšlenka se začne ztrácet. "Musíš zastavit nepořádek ve Výtopně," posouvá se mi pomalu do myšlenek za cvakajících zvuků a praskotu jisker kdesi pod kovou destičkou.

Bouchání a rachot zevnitř Výtopny to potvrzuje, ale já zatnu zuby a zvednu se.

"TENTOKRÁT NE!" vykřiknu. Cikáni i Lojza se s trhnutím otočí a sledují, jak do náručí beru tělo Kateřiny. Její husté vlasy mi visí přes levou paži, jak má hlavu prohnutou v záklonu, zatímco dlouhé nohy má přehozené přes mé pravé předloktí, jednu pokrčenou méně, druhou více. "JÁ VÍM, ŽE JE TAM NEUSPOŘÁDANOST!" dál křičím odmítavě, "ALE TOHLE JE DŮLEŽITĚJŠÍ, TAK MĚ TO NECH UDĚLAT!"

"Prosím..." vydechnu o něco tišeji, "... vždyť dvě duše v jednom těle, z toho jedna jen trpící střep, to snad není nepořádek zasluhující úklid? A je tu Alois. A Marie každou chvíli dorazí," použiju spořádaná občanská jména, "oni se o to postarají. A já uklidím tenhle binec," vyjde ze mě už skoro šeptem, ale v nastalém tichu, občas přerušeném ranami z Výtopny, to všichni zúčastnění slyší.

"Promiň Heřmane," oslovím Lojzu tak, jak to má rád, "kdybych tu byl dál, stejně by se to zvrtlo. Máš tu pomoc a Mařka je na cestě. A já mám důležitou práci. Spoléhám se na vás, že Výtopnu vyřešíte," pronesu a divím se sám sobě, kde se ve mě vzala ta důvěra.

Nechám ho říct, co k tomu musí říct, pokud k tomu vůbec něco řekne (a budu tomu rozumět), a pak se vydám od výtopny přes koleje k nebližším domům. To, co se chystám udělat, způsobí rozruch ... a pozornost je to poslední, co Mařka, Lojza i Výtopna teď potřebují.

Na okraji zástavby potkám Mařku. "Chvátej. Leopold se utrhl ze řetězu a Lojza tě potřebuje," popoženu jí, ale nijak ji nevysvětluji kam jdu, ani co se chystám udělat, ani proč mám v náručí bezvládné tělo kultistky. Bude to tak lepší - s jejími schopnostmi by se mohla pokoušet pomoct - a to je to poslední, co teď Kateřina potřebuje. Zbytek pravé Kateřiny.

Konečně dorazím do jednoho z podchodů, vyberu si dům, jehož zvonička je nejvýš a vypadá největší. S obdivem sleduju černé ptáky, jak zakrouží nad střechou. Nechápu, jak vždycky vědí, kam se dostavit. Ve schopnosti vytušit události budoucí jim nesaháme ani po paty, i když si říkáme Švarcfógli.

Položím Kateřinu do stínu podchodu a znovu vytáhnu z kapsy injekční stříkačku. Tentokrát naberu prosté morfium. Hodně morfia. Tolik, že zastaví srdce. Naposledy se podívám na mělce dýchající hrudník, a pak obsah lahvičky vpravím dívce ... nebo tomu, co z ní zbylo ... do žil.

Počkám, až se dech zastaví a zvonek se rozezvoní. A pak čekám dál. Jindy bych utekl, nikdo nechce být poblíž, když přijdou Spalovači. Ale já potřebuju mít jistotu ... jistotu, že tohle tělo nikde nezmizí, že skončí tak, jak skončit má, tak jak si to přála ta pravá Kateřina.

Tak zůstávám až do okamžiku, kdy na ulici zastaví černá šalina a z ní vystoupí muži v maskách. Možná jsou to dokonce ti samí, které před časem oblouzňovala Mařka, ale je to jedno. Nevadí mi, že si mě prohlíží a stejně tak mi nevadí, že se souběžně s nimi objevují i strážníci a křičí na mě, abych položil stříkačku a dal ruce vzhůru. Snažím se zůstat na místě a zápasím s nimi i v okamžiku, kdy kroutí ruce za zády a cpou mě do zamřížované kárky ... a vzdám se jim teprve ve chvíli, kdy je Katčino tělo bezpečně naloženo.

Pak už jen skrz zamřížované okýnko kárky sleduji, jak mezi koly šaliny Spalovačů přeskočí jiskra jejího elektroplazmatického motoru a ta se dá do pohybu na druhou stranu, než já.

Příběh Josefa Marka v této krátké Šalingradské kampani tímto končí.
Josef Novák
Tramvaják, co se stal Lapiduchem
Deník postavy
Uživatelský avatar
Marie Přehnálková
Příspěvky: 89
Registrován: 30. 10. 2020, 22:46

Re: [HRA] 4. akce - Výměna

Příspěvek od Marie Přehnálková »

S totálně bolavýma nohama doběhnu k výtopně. Sakra, běhání naboso jsem od dob svého dětství už docela odvykla.

Výtopna stojí, dveře do ní jsou zavřené a před ní postává Heřman a o kus dál ti cigáni. Rychle se doptám Heřmana co se stalo a cigání s vozíkem se zatím zase ztratí, přičemž Heřman vypadá nespokojeně a oni taky.

Nejdřív se naprosto vyděsím, když zjistím, že Jožin si prostě jen tak zmizel s kultistkou na rameni. Tak my máme ve výtopně šíleného ducha a on si hraje na pračlověka, co si flákne samičku a pak si ji odtáhne někam do jeskyně nebo co?

Pak mi Heřman popíše, jak ducha chytře zarýgloval ve výtopně a čeká tedy venku až to pomůžu vyřešit. Ducha! Nehmotného! Který může projít čímkoli kromě elektroplazmatické bariery kdykoli bude chtít! Naznačím, že si trhám vlasy na hlavě zoufalstvím a přemýšlím, jaký je důvod, že Leopold z tama ještě neodprejskl. Že je stále vevnitř si jsem naprosto jistá, cítím slabounce jeho přítomnost.

No, Leopold byl dost mešuge, ten může vymamlasit cokoli. Heřman říkal, že dva kultisti jsou vevnitř pomlácení nějakýma železama, mohl posednout někoho z nich a teď je s ním svázaný. Já jen doufám, že jako nehmotný se nemohl dostat k té mé surové krvi, které pořád docela dost zbylo. To by byl docela průšvih. Nasadím si na krk řetízek s přívěškem po babičce, který duchům moc nevoní a otevřu na skulinku vrata. Uklidní mě, že necítím Leopoldovu mysl hned při dotknutí vrat, zřejmě zas tolik energie, aby jí prosytil celou výtopnu nemá.

Attune, chci zjistit, proč sakra Leopold zůstal vevnitř výtopny
Zamčeno

Zpět na „[Blades in the Dark] {PbP} Ostří Šalingradu“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 hosti