Ironsworn

[Markus]

(anotace)

Severská fantasy o osudech bojovníků, kteří odešli ze Starého světa do Ironlands - Železných zemí, ve kterých bojují s drsnou přírodou, původními obyvateli - elfy a obry - tajemnými nestvůrami i mezi sebou. Hlavním tématem a zároveň herní mechanikou, která utváří obsah, jsou sliby, které se po složení stávají questy. Hra používá mechaniku z rodiny PbtA k tomu, aby hráč hraním objevoval, kam ho slib zavede a jak si při jeho plnění povede. Mechaniky pro generování obsahu jsou nastavené tak, že neslouží jen jako inspirace pro hry vedené vypravěčem, ale dokonce umožňují hrát kooperativně nebo i sólové hraní.

[Markus]

Díky Markymu za založení anotace k téhle (volitelně) sólové hře. Zakládám jí i diskuzi.

[PardGalen]

To bych to mohl ohodnotit, co?

[MarkyParky]

Tak, kdyby si chtěl někdo zahrát se mnou, jste zváni.

Solo RPG je prostě výzva.
A Solo RPG ve sdíleném prostředí je výzva na druhou.

[MarkyParky]

Tak dojmy po prvním dohrání:

* Generování obsahu funguje překvapivě dobře, byť mi chyběla některá orákula, třeba:
> Počasí
> Typ nepřítele
* Fakt se dá hrát sólo RPG, byť to opravdu chce si tu hru psát jako zápisky, nejde to dělat jen v hlavě. Nejlepší tom IMHO bude buďto úplný coop tak ve třech hráčích (tam by mohla odpadnout i ta potřeba psát si to, protože si o tom budete povídat).
* Hra mě neskutečné sesvačila.
> Na začátku jsem možná začal s příliš drsným konfliktem, příště (bude-li) budu rozehrávat opatrně, než postava nalevluje
> Vím o několika chybách, kdy jsem zbrkle šel do konfliktu nepřipravený a nepoužil boosty, co jsem měl.
> A třikrát jsem se pokusil z toho vyhrabat odpočívacíma mechanikama, ale háže se na ně, nepadlo mi to a tím se mi roztočila strašná spirála smrti.
> Jakmile jsem v té spirále byl, tak už v podstatě nebylo cesty ven a hrál jsem jen o to, jaký bude konec a kdy přijde.
* To nahazování "cílových čísel" dvěma desetistěnkami je neskutečně nestabilní prvek a nedá se moc přemýšlet dopředu nebo plánovat. Ještě míň než v ApocalypseWorldu a to je co říct. Nicméně není to vyloženě rozbité, jen trvá si na to zvyknout.
* Jediná věc, co mi asi mechanicky opravdu vadila, je nutnost ukončit boj strong hitem. Reálně:
> Pokud vám protivník dává sodu, stejně nemáte moc progressu, takže i když strong hit náhodou dáte, tak nechcete riskovat špatný outcome, ten tah nepustíte a raději využijete iniciativy a vycouváte.
> A pokud máte navrch, tak je vyloženě opruz nasázet protivníkovi plný progresstrack a pak řešit dilema, zda utéct (proč, když vyhrávám?) nebo točit nekonečné výměny (kde už protivníkovi nic nehrozí, zato vás to pomalu pižlá), dokud to nepadne. U nemrtvého nebo divné nestvůry to ještě šlo okecat, ale u obyč lidí to bylo na pováženou.