[HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

O čem to celé bude?
Ač se bude hrát ApocalypseWorld, Záporáci nebudou klasické postapo. Záporaci jsou bytosti, tvorové, monstra, temní pánové a ukrutné dámy, kteří žijí svoje životy v dávno opuštěné krajině na samotném okraji civilizace.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Dobrodruzi
Příspěvky: 142
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Dobrodruzi »

... na úpatí hory Khazad gunud, nedaleko soutoku dvou řek ...

Jste u východního cípu hory těsně u soutoku.
"Tohle myslíš vážně?" zeptá se Jirka nejistě Vojty. "Ty v téhle hře můžeš jen tak určit, že někdo umře, a ono se to stane? A to i když kostky padnou jinak? "
"No to není jen tak," vysvětluje Vojta. "To není jako házení za zástěnou, spawnování vlků z ničeho nebo neodehrávání celé sudby. Ona tahle čarodějka má prostě trik, který to dovoluje."
"Trik, který sis teď vymyslel, co?"
"Ale no tak..."

Jirka to vzdá. Podívá se zklamaně na hodinky, na Zuzčin nepřítomný výraz ozářený světlem notebooku a na dohadující se Mařku s Luckou, které po sobě zrovna prskají pojmy jako social contract a player agency. Pak vezme své kostky, pevně je stiskne a otočí se zpátky na Vojtu.

"Jak jsi to říkal? Že koho ta čarodějka jmenuje, ten umře, že? Ale tady umřít nemůžeme, mám pravdu? Prostě když řekne moje jméno, tak potom odstoupím a příště," tohle slovo řekne dost potichu, "příště budu moct hrát zase znovu. Je to tak?"

Vojta jen mlčky přikývne. A Jirkovy kostky letí na stůl.


Jdu po ní mečem.

Jdu po ní dýkou.

To jsem zvědavá, jak má tuhý kořínek. Kouzlím.

Tettigono, začalo se bojovat. Vyhodnoť si, prosím, pokud chceš, Visions of Death a potom vhodný bojový tah. Nabízí se Seize by force nebo Fight your way free.
Dobrodruzi, rekové a hrdinové, kteří se vydávají do kraje za poznáním, dobrodružstvím, poklady a dalším.
Hrozba
Uživatelský avatar
Tettigona
Příspěvky: 245
Registrován: 23. 12. 2017, 15:27

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Tettigona »

Neposlechli mé varování. Před očima se mi zatmělo a zahlédla jsem záblesk budoucích událostí.

Tettigona:2D6+2 → 8(2 +4 + 2) # Vision of Death

Hraničář se ke mě vrhnul se svým mečem a pro jednou byl rychlejší, než zlodějka. Jak se dostal blízko, vztáhla jsem ruku a vysála mu z jeho těla všechnu životní energii. Již první poryvy životní síly mě daly dohromady a čím více jsem cítila, že se mé tělo dává do pořádku, tím víc jsem sála a sála a sála. Chtěla jsem z něj vysát všechno, do poslední kapky a viděla jsem, jak zbledl a padl do sněhu.

Volím, že umře Jirak. Díky tomu mimo jiné budu stabilizovaná. MC řekl, že Jirak na truc Vojtovi a Mařce nebude používat aspekt, aby mi sundal hod na 6.

Pak se na mě vrhli doopravdy a události se staly skoro přesně tak, jak jsem je viděla. Jarik opravdu předběhl zlodějku a zaútočil jako první. Opravdu jsem z něj nasála životní sílu a on padl na kolena.

"Ty děvko, to je můj brácha!" vykřikla čarodějka a zesílila svá kouzla. A lupičku jsem ztratila z očí, nejspíš už ji mám dávno v zádech a brzy tam budu mít i její dýku.

Tettigona:2D6-1 → 10(6 +5 - 1) # Fight your way free
* Dosáhnu svého
* Teď už se mě opravdu, ale opravdu budou bát
* Dostanu míň <= tohle škrtám, kdyby někdo hodil aspektovidle

Dobrodruzi>Tettigona: 3-HARM(koordinovaný útok) -1HARM(chrání mě les) +1HARM(SMALL>Jednotlivec) -1HARM(volba) => 2-HARM - Umřu.
Tettigona>Dobrodruzi: 1-HARM(holé ruce) -2HARM(zbroje a kouzla) -1HARM(jednotlivec>SMALL)=> -2-HARM => Nic se jim nestane, krom Jarika, který umře.


Jako první mě zasáhne ledový rampouch, přetvořený kouzlem ze sněhu a probodne mi bok. Zaúpím a přesměruji všechnu bolest do hraničáře, který klečí přede mnou. Svalí se na zem. "Tys ho zabila!" vykřikne znovu čarodějka a dalším kouzlem roztaje rampouch a promění ho v žíravou směs, která mě začne pálit v útrobách. A Jarika též. Potom ucítím v hrudi jakýsi chlad a prázdno, které ale velmi rychle přejde v intenzivní bolest, jako by mi něco trhalo srdce zevnitř. Přesně, jak jsem to tušila, lupička vyčkala na správný okamžik a zabodla mi dýku do zad.

Nasaju poslední zbytek síly z ležícího hraničáře, otočím se a hrozivě blýsknu očima. Lupička, jejíž zbraň zůstala trčet v mých zádech, je připravena v postavení k boji beze zbraně. Pak se podívá na ležícího spolubojovníka a naše pohledy se setnou a ona se strachem v očích ustoupí o krok. "Bráááchóóóó, néééé," slyším za sebou, jak se čarodějka sklání nad vyřazeným nepřítelem a vím, že další kouzlo nepřijde.

Vykročím ztěžka na západ. Každým okamžikem mě síly opouští a já vím, že se smrt blíží. Mohla bych sílami šetřit a možná bych se doplazila domů živá. Ale já nechci. Chci aby se mě báli. Aby viděli strašlivou lesní bohyni, kterou nezastavily ani probodnuté a rozleptané útroby, ani dýka v srdci. Dojdu až k zátočině řeky. Otočím se a naposledy vzdálené skupince věnuji hrozivý pohled. Oni dělají totéž a obzvláště z čarodějky sálá holá nenávist. Ale samy dvě se teď za mnou neodváží.

Opustí mě poslední troška sil a na zad se zhroutím na vodní hladinu. Bez kouzelné síly moje tělo není tak lehké, jako když po ní běhávám a ztěžka dopadne na led. Ozve se hrozivé zapraskání a sevře mě ledová náruč řeky. Proud mě strhne pryč od otvoru, snad aby se ujistil, že zemřu, ale nemusel to dělat. Stejně bych už neměla sil se odsud dostat. A takhle alespoň nenajdou mé tělo a nebudou ho moct znesvětit. Nedostanou příležitost uvědomit si, jak snadné bylo mě zabít a dál se budou sžírat obavami z nesmrtelné lesní čarodějnice. S touhle poslední myšlenkou se usměju, zavřu oči a zhluboka se nadechnu ledové vody.....

Tettigona umírá.
* Využívá možnosti "umřít na konci sezení, bez následků" a vrátí se až na příští sezení.
Nevím co chci, ale chci to hned!
Paní lesa
Uživatelský avatar
Doragon Raida
Příspěvky: 267
Registrován: 23. 12. 2017, 18:42

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Doragon Raida »

.... v hostinci u Chrabrého reka ....

"Co se cpete do kuchyně, drzouni?" vyjedu na dobrodruhy na chodbě. "Nečum po těch skříních, držko vysmátá, není tu nic, co bys mohla ukrást. A ty, dědku plesnivej, si s sebou vem i tu tvoji nánu a pakujte se hezky pryč. Nebo si vás napíchnu a odnesu na mráz jak ražničí," řeknu co nejdrsněji a pohrozím jím kopím pár palců od tváří. "A nikdo po vás ani neštěkne, že jo, Hoblová? Jo a tu malou přiožralou ti vyhodím taky," ukážu kopím na Fanku, "nebo ti to tu ještě zbleje."

Advanced Go aggro: Doragon:2D6+3+1 → 12(2 +6 + 3 + 1)#HARD (+1 read a sitch)
- hrozím jim 'inflict harm as established', na který mám právo ze Stand overwatch
- Advanced 12+ = they have to cave and do what you want


Bánší se přestane vysmívat, sklopí hlavu a mrmlá něco o tom, že na kuchyň asi ještě nemá úroveň.
Čarodějník podlehne svému pudu, odsune uražené ego stranou a táhne děvku z hospody mumlaje cosi o záhrabu.

Zbývá mi tam jen Fanka, kterou chytnu za kabát a vytáhnu k baru. Tam hodím Hoblovi nějaké drobné za útratu, přecejen jsme ve slušné společnosti, čapnu Fančinu bednu a než někdo něco stihne říct, lezeme na mráz.

Pane Dobra, nevzal jsem to moc hrrr, může být?
EDIT by PD: Bereme-li, že výsledek Go Aggro je zároveň splněním něčeho, co Hoblovka chce - aby jí nikdo nelezl dozadu - a protože je dodán předem, dává autosucces na Manipulate, pak to tak může být.
Per ardua ad vitaminum
Deník postavy
Uživatelský avatar
Dobrodruzi
Příspěvky: 142
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Dobrodruzi »

.... na cestě k Chrabrému rekovi, nedaleko soutoku ...

Na stole zarachotí kostky a všichni na ně nehnutě zírají.

"Tak...asi spálíš fejtpojnt za vyvolání nějakého aspektu, ne?", ptá se Viktor.
"Jo, máš třeba 'Dobrý s mečem', tak by s mohl...já nevím, třeba...nóó...", zkouší to Mařka, ale zřejěm jí nic nenapadá.
"Ne."
"Jak, ne?"
"Říkal jsi, že má trik a že když se jí to podaří, prostě umřu. Takže prostě umřu."
"Cože?!", vyhrknou jeden přes druhého skoro všichni.
"No a proč ne? Nemůžu, když chci?"
"Ty chceš umřít??", nechápavě na Jirku zírá Mařka.


Jirak leží nehybně na zemi, tvář bledou, pohled strnulý. A nejeví známky života.

"To nemůžeš!"
"Můžu. Třeba nejsem doopravdy mrtvý. Nebo napořád mrtvý. Ale teď jsem mrtvý pro vás."
"Hmmm..."
"To je vlastně docela zajímavý vývoj, to pak bude nějaý twist..."


"Nééé, bratříčku! Neumírej! To nemůže být pravda!", naříká Mary,"Já tě pomstím..."
"Pomstíš? Na kom...?"
"Ty. Ty mi jdi taky z očí! nechci tě vidět! Ty za to můžeš!"

"Co?", tváří se nechápavě Lucka.

"Kdybys dávala pozor, tak by se nic nestalo! To bylo pořád, že jí máš na mušce, ale když jsi měla házet, zaváhala jsi! A teď je mrtvý!"

"Počkej, jako...co jsem měla dělat, vždyť na mě nebyla řada a-"
"To je jen in-charakter, víš? Mary smrt bratra úplně zedvastovala. Ztratila důvod žít a radovat se ze života. Teď chce jen jediné -
pomstu. A nezastaví teď se před ničím, už nebude ta hodná a milá lesní čarodějka, bude z ní strašlivá lesní čarodějnice. Ta čubka kněžka určitě ještě není mrtvá. A jestli je, tak pálím fejtpoint za to, aby nebyla. Já jí chci zabít sama a pořádně se jí pomstít."
"Ok...", pomalu přikyvuje Viktor, "Třeba není mrtvá...budeš chtít hledat tělo, že?"
"Já už musím letět. Dneska se to fakt protáhlo. Lucko, jdeš taky?"
"Jo, půjdu taky."


Lusiel se beze slova otočí a odejde z mýtiny. Pryč. Ani se neohlédne.

"Tak jo, tady to dneska ukončíme. Díky za hru.", kývne Viktor, "To nám to tedy skončilo vypjatě!"
"Já bych měla ještě pár nápadů k Mary..."
"My už ale vážně jdeme, tak čau!"


Tímto příběh Dobrodruhů v tomto sezení končí.
Dobrodruzi, rekové a hrdinové, kteří se vydávají do kraje za poznáním, dobrodružstvím, poklady a dalším.
Hrozba
Uživatelský avatar
Rakša
Příspěvky: 91
Registrován: 22. 12. 2017, 22:56

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Rakša »

... O pár týdnů později, v kopcích nad Ustraší ...

"Připravená?"
"No, abych pra... Moment, tohle si pamatuju. Já řeknu, že ne, a ty řekneš, že to je v pořádku, protože stejně kdykoliv půjde do tuhýho, připravená nebudu, tak ať nezdržuju a koukám vyrazit. Vidím ti až do žaludku, ty jedna tygří potvoro!"
"Ale úplně mi do žaludku nevidíš."
"Ne?"
"Ne. Protože jinak bys poznala, že rozhodně nechci, abys zrovna teď někam vyrážela," a Rakša si Magnar přitáhne blíž.



Ustrašovský medvěd bylo úctyhodné zvíře, o notný kus větší, než bývali místní medvědi. Přitáhl před lety z východu, kdo ví, odkud přesně a proč. V mládí musel být velký rváč; uši měl potrhané a na jedno oko špatně viděl, od starého zranění. Ale zuby, i když zažloutlé, měl silné, a pod šedivějící srstí se skrývala hora pevných svalů. Vesničanům bral dobytek, jak se mu zlíbilo. Neměli ho rádi, ale většina lovců, které chtěli najmout, se jednou podívala na otisky jeho tlap a raději si vše rozmyslela. Ti ostatní si nikdy nepřišli pro zbytek odměny.

Byl to starý mrzout a ve svém rajónu nesnesl jiného lovce. Rakša se mu obvykle raději vyhnula, jen když měla obzvlášť zlomyslnou náladu, z bezpečné vzdálenosti ho chodívala škádlit. Bavil jí jeho vztek, ale když viděla, s jakou lehkostí dovedl vyvrátit či přelomit horské stromy, dobře si dovedla představit, jak by rána takovou tlapou bolela. Obvykle si držela odstup. Ale dnešek nebyl obvyklý den.

A tak tu ustrašovský medvěd ležel uprostřed paseky, zohyzděné stopami těžkého boje. Z těla mu trčely snad dobré dva tucty dlouhých šípů a těžkých šipek z trpasličí kuše. Krvácel z mnoha ran, krev se mu vpíjela do srsti a kapala na zem a do sněhu. Ležel na zádech, oddechoval a dusil se, jak se mu tlama plnila krví. Rakša věděla, že už nebude dýchat dlouho. "Pospěš si, poslední rána je tvoje," zavolala na Magnar. Ta právě vylézala z křoví - medvěd ji tam během boje jedním mávnutím tlamy odhodil. Bez Rakši by sice nezvítězila, ale věděla, že bojovala doopravdy. Byly to i její šipky, které medvěda zraňovaly, a i její kladivo, které ho zchromilo. Popadla kladivo do obou rukou, zvedla ho vysoko... "Hlavu nechej," připomněla jí ještě Rakša... A dopadlo, a znovu, a znovu. Praskání kostí, ohyzdné zvuky, jí přehlušily celý svět. Bila a bila a medvědí krev, teplá a lepkavá, cákala všude kolem.

Došel jí dech, opřela se o kladivo a přerývaně oddechovala. Vzduch páchl smrtí, smrtí a zvířecí divokostí. Medvěd se nehýbal, jeho zdravé oko zíralo do šedivých mraků. Magnar padla na kolena, těžké kladivo jí samo vyklouzlo z rozbolavělých rukou. I ve smrti byl majestátní, tyčil se nad ní a obklopoval ji a vyplňoval jí celý svět.

Rakša byla opět člověkem. Sklonila se nad mrvým tělem, v ruce velký lovecký tesák, a obratně pracovala. Je jako kněžka, pomyslela si Magnar. Nahá a zbrocená krví, ale tváři slavnostní výraz někoho, kdo se dotýká větší moci, něčeho, co smrtelník nemůže pochopit.

Najednou Rakša stála přímo před ní, v každé ruce jednu misku. Je to tady, prolétlo Magnar hlavou. Hlavně to nepokaž. Zatlačila pochyby pryč. "Vezmi a jez, neboť toto je mé tělo," deklamovala Rakša. Magnar vzala z misky ten zkrvavený kus čehosi. Věděla, že je to medvědí srdce, ale nemyslela na to. Popadla maso oběma rukama a zakousla se. Bylo syrové a tuhé. Držela ho v zubech, trhala nehtama, cukala hlavou sem a tam, z hrdla se jí dralo něco mezi vrčením a dušeným křikem. Když konečně kus utrhla, vletěl jí do krku snad sám od sebe. Polkla a cítila, jak klouže dolů. Nutkání ke zvracení zesílilo, ale vší silou ho držela zpátky.

"Vezmi tento pohár a pij, neboť to je má krev, která zpečeťuje smlouvu." Rakša jí podávala druhou misku. Přiložila si ji ke rtům a usrkla. Po jazyku se jí rozlila divně nasládlá chuť. Najednou cítila, že jí to nestačí, že potřebuje víc. Polkla celý doušek, pak druhý, pak misku zvedla nad hlavu a otočila dnem vzhůru. Co to dělám, říkala si v duchu, ale věděla, že to je správně, že takhle to má být.

Rakša vstala a přešla jí za záda. Trpaslice neviděla, jak si Rakša do úst strčila malý kamínek, který do té doby skrývala v dlani, a polkla. Byl takový nafialovělý, a házel perleťové odlesky. Magnar na ramenou ucítila Rakšiny dlaně, a její horký dech na tváři, když jí do ucha zašeptala: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít". Dlaně na ramenou byly najednou k nesnesení žhavé. Uhnula před nimi, z instinktu, ale jen ji chytily pevněji, prsty se jí zaryly do masa a velká váha ji přibila k zemi. Z těch rukou jí do těla vstupovala energie a naplňovala ji, svíjela a přetáčela se. Byla to extáze i nejstrašnější bolest, bylo to stát se bohem a bylo to hořet v plameni, bylo to dívat se na své vlastní tělo z výšky a bylo to zírat do slunce až k oslepnutí. A pak byl už jen pád do prázdnoty a milosrdné zapomnění.

Když přišla k vědomí, ležela uprostřed mýtiny a všechno bylo jiné. Viděla jinak, slyšela jinak, cítila jinak. Celý svět byl strašně malý. I medvěd ležící u jejích nohou. U jejích nohou? Ano, tyčila se nad ním do výšky. Zalila ji nevýslovná radost. "Rakšo, ono to zabralo!" Hlas měla jako vichřici, jako padající lavinu. "Rakšo, já to všechno cítím! Takovou moc, takovou sílu, Rakšo, takový hlad! Rakšo, tohle je ten nejšťastnější... Rakšo? Rakšo! Rakšo!!!"

Tygřice ležela na chladné zemi, zakrvácená a nehybná.

Konec druhého sezení...
Uživatelský avatar
Igor Bohatýr
Příspěvky: 145
Registrován: 23. 12. 2017, 15:27

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Igor Bohatýr »

...Strážná...

Po té vizi jsem byl velmi zmatený. Co se to probohy stalo? Co? Oni... zmizeli v záři! O tomhle jsem neslyšel od doby, kdy v Romove shodili z útesu modly. Nemůže to být pravda. Ne... Nemůže... Nebo, že by to byla pravda? Že by JOB byl tak mocný? Někomu se budu muset svěřit. Kníže Daniel udělal dobře, když se zřekl víry předků. Získal spojence. Ale, můžu je získat i já? Minulá výprava Církve skončila katastrofou. Možná je to ale dohnalo k tomu, aby udělali novou, silnější výpravu. A ta by mi mohla pomoci s hrozbou ze severu. Budu se s někým muset poradit.
Vrací se Zubina. Celá září, veze medvěda na kousky. Hlavu beru a věším ji nad bránu. Kožešinu si také nechávám, s tlapami si poradí červíci dole v pevnosti. Maso naložíme a prodáme. Zbývá jediné.

„V co věříš?“
„Jak to myslíte, v co věřím?“
„Bohy a tak. Každý v něco věří.“
„V duchy předků. A přírody.“
„Máš to podobné. Taky jsi pohan. Ale měl jsem vizi, ve které JOB něco udělal s mými bohy. Nevím, jestli je to znamení a já mám přijmout tu věc.“
„Nevím, co to znamená. Nejsem šaman.“
„Máš pravdu. Najdu někoho, kdo mi ukáže, co je to učení zač. “
„To bude asi nejlepší.“
„Snad. Ale jedno je jisté. Valí se na nás něco, co jsme nechtěli a zjevně způsobili. A neumíme to zastavit. Nejdříve ti skřeti, teď ten drak. A vyvrhelové a osadníci. Jdi si odpočinout, udělala jsi dobrou práci.“

Igor patrně v tomto sezení končí
Někdo o mě říká, že se do všeho pouštím bezhlavě. Já si zase myslím, že jsem docela chytrá hlavička. Asi máme pravdu oba. Svým způsobem...
Deník
Uživatelský avatar
Doragon Raida
Příspěvky: 267
Registrován: 23. 12. 2017, 18:42

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Doragon Raida »

... nedaleko Chrabrého reka ...

Pomáhám Fance naložit věci na Bazmeku. Má toho fůru a fakt bude nejlepší, když jí hodím až domů. Mezi skřety by nezapadla, ale v zásadě je fajn. Trochu mi připomíná Angeliku za mlada - taky byla milá a chytrá, než ji popadla víra a udělala z ní vymaštěnou fanatičku. Fanka má naštěstí k JOBovi a božatům celkově dost daleko. Aspoň doufám.

"Chci se ještě s tebou domluvit na těch lécích. Jak dlouho ti to bude trvat? Nechci kmen nechávat dlouho bez dozoru, ale radši bych na to počkal a měl je hned. Kdoví, co s mými chlapy Jagula provedla a jestli někdo nepotřebuje akutní pomoc. A na tebe se taky můžu podívat, jestli ještě chceš. Hodně si mě naučila, to se musí využít."

Fanko, platí má nabídka, že tě před koncem sezení poléčím, pokud mi vyrobíš STOCK a pokud máš zájem.

"Jestli po mě nebude hned někdo střílet, stavil bych se někdy za pár nocí pro nějaké další zásoby. Přes zimu je to v horách těžké a bez šamana jsem na všechny větší problémy sám. A ty k nám radši nechoď, i na těch tvých prkýnkách bys cestou k nám asi zmrzla."

Fanko, máš-li zájem, nabízím ti mezi sezeními 1-BARTER, za který bych si doplnil do kitu 2-STOCK pro začátek příštího sezení.

Cestou se ještě ptám na léčení, výrobu, pokusy a vůbec. Skřetů je málo a nechci na nich udělat zbytečně moc chyb. A mám takový pocit, že žádný pokusný materiál ze zbloudilých dobrodruhů do jara neseženeme.

Fanko, pokud se zakecáme až k mozku a budeš mi chtít ukázat augury, určitě nebudu proti.
Per ardua ad vitaminum
Deník postavy
Uživatelský avatar
Fanka
Příspěvky: 212
Registrován: 23. 12. 2017, 16:19

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Fanka »

...v Posedné ...
Fanka si konečně prohlédne, co nakradla. Sádru, vápno a něco, co nedokáže jen tak z patra identifikovat a nevylučuje, že by to mohl být jed na krysy, vyhodí. Křemelinu a štíří jed si odnese do laboratoře. Ignoruje Doragona, který se tváří, že by chtěl jít s ní také a dívat se jí pod ruce. "Gebe, Fouňo, postarejte se o návštěvu." a gestem naznačí, že myslí "postarat se" v dobrém slova smyslu.

O dvě hodiny později se Fanka vrátí s malou lahvičkou kalné tekutiny a velkou flaškou čiré tekutiny. Fanka nasadí usilovně vážný výraz "Tak a poslední potencování je na tobě."

Bez ptaní si pak odlije do odměrky část výsledné tekutiny, vypije ji a zapije vodou. Za chvíli se chytí za břicho. "Ech, možná jsem skeptická neprávem vůči znalostem přírodních národů. Příznaky se spíše zhoršují. Doragone? "

Tímto oficiálně žádám o léčbu. Co zbyde, jsou 2 DÁVKY

Fanka pozoruje Doragonovu tvář, moc netuší, co za emoci na ní vidí, ale je si (z toho jak dnes mluvil) docela dobře jistá, že se týká severu, Evilóna a nějaké hrozby, která s tím souvisí. Přemýšlí, že Doragon je užitečný spojenec a umí dokonale zaměstnávat různé štouraly a zvědavce, bylo by škoda mu nepomoct nebo možná by byla škoda toho nevyužít.

"Pojď se mnou." Zavede jej do laboratoře, kde v rohu stojí truhla s dračím mozkem, Doragona postaví do protějšího rohu, ten má v jedné ruce sklenici a druhou si z ní loví naložené cibulky a křoupe je.
Sama otevře truhlu s mozkem. Jehla v třetím oku ale stále je hluboko zabodnutá. Fanka si nakape tekutinu obklopující mozek do očí. Uvažuje při tom, jak je tohle spojení pomocí tekutiny slabé a nepřesné a že musí vymyslet, jak propojit svůj mozek s dračím nějakým efektivnějším způsobem. Pak svůj rozostřený zrak upře na Doragona a přistupuje k němu blíž. Doragonův zamlžený obraz je větší a větší jak se Fanka přibližuje. Vypadá obrovitý. Rozmazaný obří Doragon ponoří svou tlapu do průsvitné kádě plnou lidských hlav, kterou drží v jedné ruce, jednu z hlav vyloví, vyhodí ji nahoru a ze vzduchu chytí do obrovitánské tlamy a rozdrtí svými jako meč ostrými zuby.

Augury: Fanka:2D6+2 → 10(2 +6 + 2)#weird
Ti Evilonovi posluhovači, kteří hledají Doragona, předpokládají děsivé, obrovské, lidožravé monstrum. Někdo možná se k němu strachy ani nepřiblíží, někdo jej možná nepozná a někdo přijde připraven opravdu na cokoli.

Insert information into the world’s psychic maelstrom.
-It reaches broadly throughout the world’s psychic maelstrom.
-It’ll persist (for a while) without your actively maintaining it.

A tímto se Fanka prozatím loučí.
Ticho! nerušit! Pracuji.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Církev JOB
Příspěvky: 127
Registrován: 27. 12. 2017, 15:15

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Církev JOB »

O několik měsíců později, na výrobních poznámkách paladina Monolapise, se píše: .... na základě věšteckých snů paladina Ťoupase zvýšit torzní sílu natahující balistu, zrychlit švih trebuchetu, upravit hlavici beranidla k prorážení obří kůže a vyvinout zvláštní sadu tříštivé munice do katapultu, vhodnou k oslepování velkých očí ...
Fanko,
krom kapitánů z císařství tvou vizi zahlédl i Ťoupas. Svěřil se Monolapisovi a jejich zbraně budou speciálně vyladěné na boj s lidožravými obry. Pokud v příští epoše budou bojovat s něčím, co bude vzhledem nebo chováním připomínat lidožravého obra, budou dávat +1HARM.
Věřící, mniši, knězi, ale také paladini a inkvizitoři, kteří přišli nahradit staré víry a uctívání model a bůžků vírou v Jediného Opravdového Boha JOBa.
Hrozba
Uživatelský avatar
Doragon Raida
Příspěvky: 267
Registrován: 23. 12. 2017, 18:42

Re: [HRA] Sezení II. - Hříchy minulosti

Příspěvek od Doragon Raida »

...v Posedné ...

Pevnost na mě dojem neudělala. Na kus pohozeného papíru jsem zabláceným klackem udělal několik obrázků těch nejhorších míst. Až zas bude někdo z kmenu řvát, že to tu chce dobít, ukážu mu, do čeho se vlastně žene. A jestli to nezabere, dovezu na ukázku jednu z těch polomrtvých trosek, které tu bloudí chodbami. Jak se něco takového může člověku vůbec stát? Tohle místo fakt překypuje kdečím, ale životem ani omylem.

Když do sebe Fanka hodí tu vodu bez přípravy a stěžuje si, že jí je blbě, jenom pokrčím rameny. Co vůbec čekala? Přemýšlím, jak jí teď nejlépe pomoct.
Kniha šmanových dryáků píše:Pokud se pacient napije koncentrované nebo nepromísené látky, má léčitel následující možnosti:
1) Donutit stonajícího vyzvrátit obsah žaludku dříve, než se napočítá do deset "JOBíčku-můj-strážníčku-opatruj-mou-lékárničku.
2) Uchopit stonajícího za nohy a rozptýlit v něm látku otáčením lékaře kolem své osy (za stálého držení nohou pacientových).
3) Podat léčivou látku v adekvátně ponížené koncentraci a nechat ji promísit s dříve požitým koncentrátem protřepáním pacienta,
například sražením ze schodů.
Rozhodnu se sebrat jí ty její léky, opodál stojící vědro vody a začnu připravovat skutečný šamanův šleh.

HEAL Fanka: Doragon:2D6+2 → 10(6 +2 + 2)
- They stabilize and heal to 6:00
- 2 volby
- K Fance beru +1HX


Fanka se na kýbl čiré tekutiny nedívá s nadšením. Z jejího žaludku se ale dál ozývají zvuky připomínající chrápání poslední noci a tak nakonec přestane protestovat a pustí se do pití.

"Doragone, vždyť to chutná jako obyčejná voda. Dal jsi tam vůbec nějaké léky?"
"Jistě, že dal," ukážu dvě ampulky s jedem.
"No ale tyhle jsou úplně plné."
"Nejsou, vidíš? Tady v téhle je jedu méně. Když je postavíš vedle sebe na rovnou zem, lehneš si k tomu bokem a porovnáš hladinu, tak si všimneš, že tady je toho fakt o elfí vous míň."

They respond very well to treatment. Recover 1 of the stock you spent, if you spent any. Fanko, nějaký jed i s ustalovačem ti zůstane. Rob si s tím, co chceš.

"Jak tak na tebe koukám, tak se zvedáš fakt rychle. Možná to bude platit obecně - prvně se ještě víc přiotrávit koncentrovanou látkou a až potom se začít léčit pořádně rozředěným roztokem. Tohle budu muset ještě někdy vyzkoušet."

Their course of recovery teaches you something about your craft. Mark experience.

Když na ochozu sedám na Bazmeku a odlétám směrem na západ, jsem s dnešním dnem vlastně celkem spokojený. Rakša není tak úplně megera a Fanka je trochu zmatkující, ale jinak celkem milá holka. Sice pořád ještě přesně nevím, co se na nás valí ze severu, ale s těmahle dvěma poblíž to nějak zvládneme. A když se mi podaří přesvědčit třeba i tu šílenou zelenou ženskou, aby konečně vylezla se svými elfími dědky z lesa, možná dáme i Eviliónovým zmrdům pěkně na prdel.

Doragon v tomto sezení končí.
Per ardua ad vitaminum
Deník postavy
Odpovědět

Zpět na „[AW] {PbP} Záporáci“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 hostů