[HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

O čem to celé bude?
Ač se bude hrát ApocalypseWorld, Záporáci nebudou klasické postapo. Záporaci jsou bytosti, tvorové, monstra, temní pánové a ukrutné dámy, kteří žijí svoje životy v dávno opuštěné krajině na samotném okraji civilizace.
Odpovědět
Uživatelský avatar
PánDobra
Příspěvky: 194
Registrován: 27. 12. 2017, 15:13

[HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od PánDobra »

Dobro se představuje
Do kraje přišel podzim a s ním mlhy, déšť, bláto a sychravo.

Obrázek
Letošní úroda nebyla příliš bohatá a vesničané s neklidem hledí na poloprázdné sýpky. Vědí, co to znamená. Budou mít méně vykrmená prasata a hladové kozy a kravky, což bude znamenat nejen méně jídla na zimu, hlad a strádání, ale také méně přebytků na obětiny divokým tvorům lesa. Budou muset chodit lovit hlouběji do hvozdů, výše do hor. A zvěř, kterou si odtamtud odnesou, bude chybět vlkům, medvědům i stvůrám, které kraj stále ještě obývají - a ty pak hlad přinutí sejít blíž k lidským obydlím a obstarávat si potravu tam.

Někteří z nich s nadějí obrací hlavu na jihozápad, směrem k Jasnovu, poslední výspě země krále Dobromila.

Obrázek
Jasnov je sice špinavé, přelidněné městečko, ale platí tam jiné zákony, než ve zdejší divočině. Lidské zákony. A mezi lidmi se šušká, že král Dorbomil by rád lidský pořádek zavedl i zde, v kraji.

Je pravda, že zatím z království do zdejšího kraje přichází spíše vyvrhelové a dobrodruzi, než osadníci a jejich první kroky většinou vedou k hostinci U chrabrého reka.

Obrázek
Ale není se co divit, však zdejší kraj také nemá dobrou pověst. A přestože hrdinů jsou ve zdejším kraji plné hřbitovy, každá stvůra, kterou rekové skolí, znamená méně potíží pro místní vesničany.

V neklidné době také někteří lidé hledají duševní útěchu. Na jižním okraji kraje nedávno mniši obnovili klášter svatého Herberta.

Obrázek
Víra v Jediného Opravdového Boha uklidňuje neklidná srdce a řád a rozum, se kterými JOBovi kněží vysvětlují vesničanům, proč JOB nechává věci dít tak, jak se dějí, je lidu srozumitelnější, než složitá pravidla obětin a obřadů, nutných k uctívání starých bůžků, model a nestvůr.

Ne všichni se ale nechají uklidnit. Někteří s obavami hledí k pustinám na severovýchodě.

Obrázek
Z vyprávění vědí, jak strašlivá válka kdysi prošla krajem a na pustině jsou dodnes vidět následky strašlivé magické bitvy, která se tam odehrála. A císař Evilón, který tvrdou rukou vládne krajům za pustinou, prý již znovu vysílá své zvědy a rád by zdejší krajinu zapojil do své nekonečné říše zla.

A v těchto složitých časech, s vidinou těžké zimy za humny, se ve svých doupatech, jeskyních, příbytcích, věžích, hradech i táborech také pohybují lidé a tvorové nestvůrní, nebezpeční, strašliví, hrůzní, možná i zlí a krutí, nebo jen bezcitní a nemající slitování a pochopení pro osudy a strasti obyčejných smrtelníků. A tuší, že do této krajiny, ve které mezi sebou doposud udržovali křehkou rovnováhu temných a divokých sil, spolu s mlhou, deštěm a oranžovým listím přichází změna. Změna, která se jim nebude zamlouvat.
Pán Dobra
MC pro AW PbP Záporáci
Uživatelský avatar
Osadníci
Příspěvky: 190
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Osadníci »

... kolem poledne u Khazad gunud ...
Docela mě mrzelo, že jsem se dnes ráno musel rozloučit s Lithiel a Frankem. Byli to příjemní společníci. Ale královská lokátorská společnost nás poslala každého jinou cestou, nedá se svítit. Alespoň si z našeho trojlístku ostatní nebudou ostatní členové výpravy dělat legraci. "Pistorsone, nejsi nemocný, když sedíš s člověkem a elfkou u jednoho stolu?" ptali se mě mí trpasličí společníci. Můžu snad za to, že ti dva jsou mnohem zábavnější, než zbytek naší trpaslické družiny?

Ale chápu, proč nás vedení rozdělilo. Přicházíme do trpasličí vesnice. A kdyby zdejší staromilci viděli nějaké míchaní ras, možná by nás nevítali s otevřenou náručí.

Khazad gunud asi dřív byla velká vesnice, plno kováren a dílen, protože pod zdejší horou stával důl. Důl je zavřený a prý v něm straší. Místní jsou k Duragsonovi, našemu vůdci, poměrně neochotní. "Táhněte jinam, jiné pořádky tu nechceme, nesmíme, Uzbatabund, pán pod horou, to zakázal."

Jenže to neznají Duragsona. Mlel pantem skoro hodinu. "Ten váš Uzbatabund bude určitě nadšený, když bude mít víc poddaných. To znamená víc daní, víc obětin, víc čehokoliv, co mu dáváte," vysvětloval. "S novou krví bude vaše vesnice brzy silnější, než kdy dřív."

Teď nás dokonce hostí a dávají nám nějaké nápady a rady na cestu. Kousek odsud je prý les a v něm nějací elfí starci, co už se o něj nezvládají starat. Duragson se tam chce podívat. Nevím, jestli je to dobrý nápad, ale on je tady šéf.

Prosím, aby náhodný kolemjdoucí Tettigoně rozhodl, zda se trpasličí lokátoři vydají k ní a co tam provedou, nebo půjdou dál směrem k Hvozdíkovu a Sestrám.
... kolem poledne, U chrabého reka ...
Ráno jsme se rozloučili s Pistorsonem a před hodinou jsem zamával i Lithiel. Docela mě to mrzí, byli to dobří kumpáni. Teď ale přicházíme k Chrabrému rekovi. Je to vyhlášený hostinec, byť se dá říct, že u něj cesta končí. Stará Hoblová prý má skvělé pivo a to nahradí i dobré přátele.

Když zjistím, že Hasan, náš velitel, nechce u hospody zastavit a chce pokračovat rovnou dál do Ustraše, jsem vyloženě naštvaný. Co je tohle za móresy? Vždyť je čas oběda! Prý: "Alkohol by zpomalil náš krok a už bysme dneska nikam nedošli." Začal jsem trochu mrmlat, ale překvapilo mě, že ostatní neprotestují, naopak přikyvují na souhlas. To je teda parta. Naštěstí mne hned napadá, jak to zaonačit, abychom chvilku zůstali.

"Hasane," přitočím se k veliteli, "nezdá se ti, že kolem téhle hospody by mohla vyrůst malá vesnička? Nechceš se přeci jen zastavit a promluvit si s hostinským? Ne kvůli zábavě. Kvůli práci, přece." Zabralo to. Ve dveřích ještě dáváme přednost trojici dobrodruhů, která po nás hodí opovržlivé pohledy a vyrazí na sever.

... lehce po poledni, v Obilné ...
Do vesnice jsme dorazili se zpěvem na rtech. Je pravda, že Pistorson i Frank mi budou chybět, ale elfí píseň vždy povzbudí a zahřeje u srdce. Dostávám od Mísníra, našeho vůdce, úkol odchytit rychtáře Adreáše - má nám prý dohodit průvodce. Jako kdybych nebyla dost dobrá stopařka sama.

Hledám ho skoro hodinu, ale prý pořád někde pobíhá. Vysvětluji to Mísnírovi a v jeho tváři vidím nedůvěru - nejspíš si myslí, že jsem ho schválně nehledala, abych se mohla blýsknout na blatech. Ale nakonec pokrčí rameny, neochotně mi podá mapu a vyrazíme na sever, k blatům.

"Podívej, támhle je ta usedlost," ukazuji o chvíli později Mísnírovi velký dům na svahu, v mapě je označená jako Na strasti. "A na blatech by také měl být nějaký domek," mávám rukama směrem k chuchvalcům mlhy, které se válí mezi pahýly odmuřelých stromů. Když vidím, jak neochotně hledí na blata, navrhnu: "Pojďme se vydat k té usedlosti. Pohovoříme s místními a přespíme. A zítra ráno se třeba vyčasí a z kopce si blata prohlédneme a zvolíme další cestu."

Velitel přikývne a stočíme se k usedlosti.
Osadníci, měšťané a vesničané, kteří se vydávají do kraje za štěstím, úrodou, novým životem či vidinou bohatství.
Hrozba
Uživatelský avatar
Církev JOB
Příspěvky: 127
Registrován: 27. 12. 2017, 15:15

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Církev JOB »

Účetní kniha kláštera Sv. Herberta píše: 16. jedenáctence léta jóba 763

Snídaní vydáno 57.
Obědů vydáno 7.
Večeří vydáno 7.

Zásoby skladiště poníženy o:
12 krumpáčů
13 lopat
8 věder, fanek a zednických lžic
7 pil a seker
4 dláta a hoblíky
3 kolečka
2 olůvka, vodováhy a vyměřovací špagáty
1 sadu psacích potřeb a inkoustu, papyrovou knihu prázdnou, svazek pergamenů na dopisy, pečetní sadu - převzal otec Silmión.

Zapsal
Fridolín Buřfecht, písař
Podepsal a zapečetil
Antoan Likva, otec představený
Deník Adreáše Bukeše z Obilné píše: 16. jedenáctence roku 763
Dnes před polednem k nám do vsi dorazila asi padesátka mnichů. Přišli z kláštera svatého Herberta. Nevím, kdo je pozval nebo poslal, ale přišli jako zjevení. Že prý opraví stánky, zpevní šibenici, vybudují stříšku nad studnou a zasypou rigóly v cestě - za práci nic nechtějí, jen prý polévku a chleba a stavební materiál že budou potřebovat od vesničanů, JOB ať je s námi.

Vzal jsem si stranou otce Silmióna, který je vede a vysvětlil mu, že nesmí začít obcházet místní a shánět věci sami. Vesničané, obzvláště pak chamtiví mlynáři, by si je mohli splést se žebráky. Nejprve se urazil, pak ošíval, ale po dvou karafách vína nakonec souhlasil, že bude lepší, když to s místními vyjednám sám.

Řekl jsem kuchařce, ať jim navaří chlebovou polévku a Silmiónovi ukázal, kde máme na rychtě složené fošny, aby měli s čim začít a pak jsem se vydal po vsi. Obešel jsem všechny mlynáře, obchodníky i řemeslníky a vysvětlil jim, jak důležité je si JOBovy služebníky předcházet. Neopomněl jsem ale zmínit, že otec Silmión je pěkný vydřiduch a za poskytnuté služby požaduje nehorázné platby jak v naturáliích, tak ve stříbrňácích. Bohužel se ale nabídka, kterou naší vsi učinil, nedá odmítnout, nemůžeme si si přece znepřátelit nejmocnější církev v zemi.

Když jsem to celé zpaktoval, měl jsem takovou radost, že mě ani nemrzelo, že jsem minul skupinu lokátorů, kteří měli dnes naší vesnicí projít směrem na blata. Chtěl jsem jim za nějaký ten peníz dohodit průvodce, ale holt si budou muset poradit sami.

Pro teď už mám už ale rychtářování dost, nemůžu se dočkat dnešní partičky ve mlýně. Vydám se brzy na cestu. A kdyby mi náhodou štěstí nepřálo, dnes se nemusím bát, že bych neměl co sázet. V nejhorším v kartách prohraju levnou pracovní sílu.
Zápisník otce Silmióna píše: Zůstaneme-li ve městě až do mše, měl bych do kázání zapojit něco o hamižnosti, podvodech na bližních a hříchu zpronevěry. Zajímalo by mne, kam odpoledne rychtář Adnreáš tak pelášil. Prý tím směrem leží nějaký mlýn.
Solferine, až zahájíš své rejdy, Andreáš se určitě rozpovídá o tom, co se ve vsi děje. A pokud mu nebude padnout karta, určité zkusí vsadit mnichy. Co do té doby děláš? Nebo začneš rovnou tím?
Věřící, mniši, knězi, ale také paladini a inkvizitoři, kteří přišli nahradit staré víry a uctívání model a bůžků vírou v Jediného Opravdového Boha JOBa.
Hrozba
Uživatelský avatar
Dobrodruzi
Příspěvky: 142
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Dobrodruzi »

"Takže opravdu nevadí, že to hraju poprvé?" zeptal se Jirka svých spoluhráčů.
"Nevadí," odvětil mu Pavel. "Začneš od první úrovně, ať to nemáš moc složité a budeš se koukat, co tady Ondra a Dan dělají. A neboj se, že by tvůj hraničář byl příliš slabý. I když zatím neumíš kouzlit, budeš platným bojovníkem, stopařem i znalcem krajiny."
"A ty teda hraješ koho?" zeptal se Jirka naposledy?
"Já hraju celý svět okolo," odpověděl mu Pavel. "Jsem totiž Pán Jeskyně."
Honza pokýval, i když si zatím nevěděl, co si pod tím představit.

Chlapci mu pomohli vyplnit deník a konečně si sedli kolem stolu. Pavel začal vyprávět:

Takže vy tři - mladý hraničář Jirak, elfí kouzelník Ondřín a barbarský bojovník Danidár posedáváte společně v hostinci U chrabrého reka. Je to vlastně opevněný dvorec s pevnou, i když jen dřevěnou hradbou, bytelnou branou, vlastní studnou, a nad hlavní budovou hostince dokonce se strážní vížkou, kde mají samostříl. Hostinský se jmenuje Hobel a ochotně vás obluhuje.
"Mám si škrtnout nějaké stříbrňáky za pivo?" zeptal se Jirka. "Nemusíš," vysvětluje mu Ondra, "pivo stojí pár měďáku a takové drobné ve hře neřešíme."

Pavel pokračuje ve vyprávění:

Sedíte, večer ubíhá a popíjíte pivo. Náhle k vám přistoupí muž v kápi. Skloní se a zeptá se: "Mohu si přisednout, pánové? Myslím, že dobrodruhy, jako jste vy, právě hledám."
"Teď by bylo asi blbé, říct mu ať vodprejskne?" zeptá se opět Jirka.

"Jo, to by bylo," odpoví mu Ondra, zatímco Pavel si povzdechne.

"Dobře, už vás nebudu moc rušit, budu se teď jen chvíli dívat, jak se to hraje," naznačí Jirka.

"Potřebuji zmapovat zdejší kraj. Žije zde prý mnoho monster a nebezpečných bytostí. Nemusíte s nimi bojovat, to ne, i když obávám se, že nějaké té potyčce se nevyhnete," pokračuje muž v kápi, "ale dobře vám zaplatím, když krajinu projdete a každé hnízdo, líheň nebo osídlení, ve kterém žije cosi nepřirozeného mi zakreslíte do téhle mapy."
Prohlédnu si cizince pozorně, nevydrží to přeci jen Jirka, "už si chci hodit kostkami," vysvětluje.

"Dobrá, hoď si na postřeh," odpoví mu Pavel. Zatočí se kostky. "Úspěch," vyhodnotí Pavel hozená čísla.


Všimnete sis na jeho ruce zlatého prstenu s pečetí hejtmana královské gardy.

Já pokývu hlavou. "Dva tucty stříbrných na hlavu. A polovinu předem," pronesu neústupně,přidává se Dan.
Cizinec se zamyslí. "Třetinu předem," odpočítá mince do váčku a ten položí na stůl. "Budu v tomhle hostinci čekat vždy každý pátý den, počínaje dnešním."
"To by asi šlo," vstoupí do vyprávění Ondra.

Plácnete si, a cizinec opustí hostinec.

"Těhle 8 stříbrňáků už si napiš", radí ještě Dan Jirkovi, "to už ve hře něco znamená. A vyrazíme za dobrodružstvím, ne?

Ondra, který doposud spíš mlčel, se zeptal Pavla: "A to jsme v té hospodě byli sami?" Pavel se krátce zamyslí a říká: "Asi ano. Je ještě před polednem a většina hostů doráží až večer a brzy ráno zase opouští hostinec za dobrodružstvím." Pak si ale řekne, že by to byla trochu nuda a zkusí zaimprovizovat:

Když vycházíte z hostince, vidíte na cestě stát skupinku nějakých učenců. O něčem se dohadují, jeden z nich ukazuje na hostinec, další na sever, směrem kterým jste se chtěli vydat. Potom se vydají směrem k hostinci, ale uctivě vám nechají cestu.
Zase si je prohlédnu, hlásí se hned o slovo Jirka a sápe se ke kostkám. Když se kostky dotočí, zmateně se zeptá. "Co to znamená?"

"Fatální neúspěch," vysvětluje mu Pavel.

Ať už tihle učenci přišli z jakéhokoliv důvodu, tobě přijdou jen jako partička odrbanců, se kterými se raději nebudete zahazovat. Zjevně se vás bojí a ustupují stranou. Projdete kolem a vyrazíte na sever. Teprve cestou si o nich začnete povídat, ale to už se vám nechce se vracet a zjišťovat o nich víc.
Rakšo, kolem tebe teď prošly dvě zajímavé skupiny - dobrodruzi hostinec opouští, zatímco výprava lokátorů vchází. Co budeš dělat?
Dobrodruzi, rekové a hrdinové, kteří se vydávají do kraje za poznáním, dobrodružstvím, poklady a dalším.
Hrozba
Uživatelský avatar
Císař Evilón
Příspěvky: 165
Registrován: 27. 12. 2017, 15:17

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Císař Evilón »

... v průsmyku nedaleko Strážné ...
Starý Janek se belhal do svahu, co mu nohy stačily.

"Erinko, počkej! Kam běžíš!" volal do svahu na copatou holčičku, se kterou nedokázal držet krok.

"Erinko! Maminka tě .... pustila se mnou ..... na pastvu, .... protože jsi ..... slíbila, že .... budeš poslouchat, ...pamatuješ?" volal stařeček přerývavě, zatímco se snažil popadnout dech.

Děvče se otočilo a zavolalo: "Hned budu zpátky dědečku, neboj se. Jen doběhnu k támhletomu kameni. Odtamtud už bude vidět pustina, víš?" Aniž by dbala na dědovy hrozby, že to bylo naposledy a že doma všechno poví, šplhala vzhůru po příkrém kopci a pomáhala si při tom rukama.

Janek se zastavil. Pohlédl dolů ze svahu. Ovce, které měli společně hlídat, odsud vypadaly jen jako skupinka malých bílých myšek.

"Podívej, dědo, skřítkové," ozval se najednou dívčí hlas. V Jankovi trhlo a otočil se zpátky vzhůru. Dívka stála na vysokém kameni, který předtím ukazovala, vztyčená a oběma rukama mávala kamsi na sever. "Halóó, skřítkové, tadýýýý jsem, já vás vidíííím," hulákala do dáli a starcovo srdce sevřel strach. Ve zdejším kraji žádní skřítkové nežijí. A v pustině už vůbec ne.

Chtěl na ni zakřičet, aby utíkala, ale nedokázal nabrat dech.

"Běží ke mě," popisovala mu nadšeně Erinka. "Jsou takoví zakrslí, a při běhu tak podivně poskakují, už jim skoro vidím do tvářééééééééééé!!!!!" změnil se najednou rozjásaný hlas v děsivý řev.

Janek chtěl popadnout hůl, vyběhnout na kopec a vyprášit těm skřítkům kožich, ať už byli kdokoliv. Ale sám se o hůl stěží opíral a byl rád, že alespoň konečně popadl dech a mohl zakřičet: "Útíkééééj".

Dívka ještě chvíli stála jako přimražená a křičela, pak ale konečně sebrala síly, otočila se, rozhlédla se, aby si vybrala kudy nejlépe seskočit z velkého kamene ...

... a pak jen vyhekla, rozpřáhla ruce a padla vpřed.

"Éérííínkóóóó," vykřikl stařec, když zahlédl, jak dívka padá a ze zad jí mezi lopatkami trčí černý šíp. Jeho srdce chtělo běžet nahoru, k tělu nebohé dívky, přesvědčit se, zda jej nešálil zrak, zda není stále na živu. Ale ten samý stařecký věk, díky kterému se mu nedostávalo tělesných sil, zároveň značil léta zkušeností, znalostí a ty, dohromady s pudem sebezáchovy, přebraly kontrolu nad starcovým tělem a on se rozeběhl ze svahu.

Dokázal uběhnout jen několik kroků, než se pod ním nohy podlomily a spadl. Na prudkém svahu se ovšem nezastavil a začal se válet dolů ze stráně. A navíc upadl v pravý čas, koutkem oka zahlédl mihnutí černého šípu, který by býval skončil v jeho zádech, kdyby nezasáhlo štěstí. A štěstí mu přálo i podruhé - jeho pád vedl přímo do strmé rokle, plné křovisek, kořenů a vysoké trávy. Zmizel tak střelcům z dohledu a porost zároveň zmírnil jeho pád. Hustá křoviska se nad ním zavřela.

Když stařec ležel na dně strže a poslouchal temnou hrdelní řeč útočníků, kteří nejspíš diskutovali o tom, zda mají nebo nemají jít dolů do strže zkontrolovat jeho tělo, doufal, že při něm bude štěstí stát i potřetí a jejich neochota prodírat se křovisky zvítězí. I potřetí se dočkal, hlasy se pomalu vzdálily.

Jak tam ležel ještě dlouhou dobu, než se odvážil vydat se pomalu dál roklí. Na návrat na svah ani nepomýšlel, i kdyby dokázal ve svém věku vyšplhat zpět po stěně rokle na stráň, věděl, že malé Erince už není pomoci. A sám měl na těle několik ošklivých tržných ran a krvácel. Věděl, že v tomhle stavu se zpátky do Blatna sám, bez pomoci nedostane.

Janek i tak pokračoval dál roklí. Postupoval skoro hodinu a odhadoval, že už by mohlo být k polednímu, když se rokle konečně otevřela a před sebou zahlédl Strážnou. Věž, která kdysi sloužila jako hláska na hranicích království, když ještě zdejší kraj do království patřil. Věz, o které se dnes říká, že v ní straší.

Stařec na sucho polkl. Opatrně se postavil a opřel o svou sukovici. Pajdavým krokem se vydal k věži. Cestou se musel dvakrát zastavit, ztratil příliš mnoho krve. Opatrně obešel stáj, ze které sálala nepříjemná temnota a do schodů vedoucích ke vchodu do věže se musel skoro vyplazit. Na jejich konci už neměl sílu se zvednout a tak se jen posadil, opřel jeden z kamenů a hlavicí své hole zabušil na dveře.
Igore, někdo ti buší na dveře. Co uděláš?
Zvědi, špióni, vojáci, monstra a možná i armády císaře Evilóna, jehož říše zla nestrpí na svých hranicích nic dobrého.
Hrozba
Uživatelský avatar
PánDobra
Příspěvky: 194
Registrován: 27. 12. 2017, 15:13

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od PánDobra »

Tharagavverugu, Fanko, Dorogane, Pietro, od vašich doupat jsou prozatím hrozby daleko.

Odhejrejte si prosím úvod a buďto si rovnou začněte řešit, co vám přijde vhodné, anebo se vypravte někam, kde se může dít něco zajímavého a předejte mi pak slovo.
Pán Dobra
MC pro AW PbP Záporáci
Uživatelský avatar
Tharagavverug
Příspěvky: 270
Registrován: 22. 12. 2017, 16:10

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Tharagavverug »

... u Dračí jeskyně ...
V tůňce vyhloubené vodopádem se schovává drakokrokodýl, kterému z vody čouhá jenom nos a oči. Z tůňky vytéká poměrně hluboká řeka a ztrácí se dál v lese. Vodopád padá z jeskyně ve strmé skále, pod skalou nabírají goblini písek do pytlů.

"Pořád ti říkám, že tohle je zbytečně moc. Zaprvé víc už zaonačit nezvládneme, zadruhé, už to dál před ostatními nedokážu ukecávat, tohle prostě *je* práce."
"No jo, ale kde sehnat další prachy? V hordě je už jenom kočičí zlato, za zbytek jsme *nakoupili* hračky do jeskyně. A bez hromady zlata budeme všem tak nanejvýš pro smích."
-1 MOC upkeep
"Třeba by zase pro jednou mohla být užitečná Její Netečná Krvežíznivost, koukni, jak se tam válí. Třeba ji konečně nějak nalákáme do té hlubší části jeskyně."

Bazilišek se ve vodě v ten moment otočí, podívá se na gobliny a v očích se mu zablýskne. Olízne se a vyrazí blíž máchnutím ocasu. Goblini se na sebe podívají a skočí za pytle s pískem. V tom se nahoře na skále objeví další goblin a začne pokřikovat na ty dole.

"Karavana! Karavana jede z Vysoké! Ta, co jsme ji cestou tam nechytli! Dluží mýtné!"

... krátce nato pod Sestrami ...
"Koukni na ni, ona si jenom tak leží a my abychom odedřeli tvrdou práci."
"Drž hubu a zahrnuj, za chvíli tady budou, už sjíždějí do serpentin."
"Serpentiny, to je její."

Tharagavverug se zavrtí, od tlamy jí začne stoupat zelený dým. Goblini zmlknou, zahrabou drakokrokodýla kousek od cesty, že z ní čouhá jenom čumák a oči, a pak se stáhnou do bezpečné vzdálenosti. Bazilišek se ani nehne a naslouchá, jak země duní pod přibližující se karavanou.

"Občas mám pocit, že rozumí každému slovu, co řeknu."

Odhad situace, Tharaskal:2D6+1 → 11(6 +4 + 1)#sharp
Na co si mám dát pozor? Jaká je skutečná pozice nepřítele? Kdo z nepřátel je největší hrozba?
PD, chtěla bych gig, "raid a wealthy population." S hodem na bait a trap případně počkám až podle toho, koho bude vhodnější přepadnout.
Její Obludná Nenasytnost, bazilišek Tharagavverug.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Osadníci
Příspěvky: 190
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Osadníci »

... mezi Sestrami ...
Když projíždíme volným krokem mezi věžemi Sester, přemýšlím, jestli byl dobrý nápad se sem na sever vůbec vydat. "Vyděláte jmění," slibovali. "Lidé se do toho kraje doslova hrnou, chtějí ho kolonizovat, osídlovat. Stačí dobrý nápad a všichni ti naivkové vám zaplatí hordy stříbra," znělo mým uším doslova rajsky.

A tak jsem prodal rozpadající se samotu po otci a přilehlé políčko, zapřáhl volka do vozíku a za utržené peníze nechal od kováře ukout motyky, kosy a sekery a vydal se na sever.

Teď už vím, že naivka jsem byl hlavně já. Třeba tahle výprava. Dva dny se vlečeme směrem k Vysoké, z toho půl dne jsme strávili stoupáním do seprentýn, zatímco nás otravoval nějaký užvaněný goblin, který chtěl nějaké mýtné, či co. Ještě že jde s námi Elfaros. Tahle blonďatá chodkyně s pořádnými mečáky ho odpálkovala takovým způsobem, že ani nemrknul.

Tharagavverugu, největší hrozbou je hrdinka, která karavanu chrání. Je to chodkyně na vysoké úrovni:
= Chodcův meč (3-HARM HAND)
= Úder nenávisti (2-HARM CLOSE AP RELOAD)
= Šupinová zbroj (2-ARMOR)

Jenže když jsme konečně dorazili do Vysoké, prodal jsem všeho všudy dvě sekery, jeden krumpáč a jednu motyku. Utržené peníze tak akorád stačí na žold té elfici. A teď jsme zpátky mezi těma dvěma prokletými věžemi a já sleduji, jak se první ze tří vozů naší karavany opatrně rozjíždí. Nikdo z nás nepočítal s tím, že i na cestě zpátky budeme plně naložení. Volkové opírají svá kopyta do země a těžké, zbožím naložené vozy, je v prudkém svahu tlačí před sebou dolů.

Tharagavverugu, dej si pozor hlavně na to, že kdyby se některý z vozů nekontrolovaně rozjel, pravděpodobně by smetl všechno,
co má před sebou. Mají SIZE=2/SPEED=0/HANDLING=1 a ARMOUR=1.


Sleduji, jak první vůz vytáčí první zatáčku a mezi Sestrami se dává do pohybu druhý. S ním jde i naše ochránkyně. Moc nechápu, proč se drží uprostřed, možná aby to neměla daleko ani na jednu stranu, kdyby přišlo nějaké nebezpečí. Zajímalo by mne, zda tu ještě někde je ten goblin a zda si nepřivedl kamarády. Třeba jí to napadlo taky.

Tharagavverugu, vozy si dávají odstup jedné zatáčky v serpentýnách, hlavně kvůli brždění. Nebezpečná hraničářka se drží u prostředního.

I druhý vůz minul zátočinu, takže jsem na řadě já. "Ho, ho, pěkně pomalu," chytám oprať svého volka vedu ho na kraj srázu. Vjíždíme pomalu na klikatou cestu a jak se přes hranu svahu přehoupnou kola těžkého vozu, naloženého nářadím, úplné vidím, jak se volkovi napínají svaly na nohou. Hlasitě si odfrkne a pomalu zvedá jednu po druhé, aby nepodklouzl. Nelením a goblini, negoblini, beru do ruky lano, převážu ho přes kozlík a pomáhám odlehčovat vůz.

Tharagavverugu, můžeš zkusit buďto z karavany přímo vyždímat nějaké peníze a šperky do svého pokladu, nebo získat náklad,
který tvoji goblini pak zpeněží nebo využijí na zvelebování jeskyně. Tak jako tak, z téhle chudáků budeš chopen dostat tak 1-BARTER.

Co uděláš?
Osadníci, měšťané a vesničané, kteří se vydávají do kraje za štěstím, úrodou, novým životem či vidinou bohatství.
Hrozba
Uživatelský avatar
Tharagavverug
Příspěvky: 270
Registrován: 22. 12. 2017, 16:10

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Tharagavverug »

Drakokrokodýl nehybně ležící kus od cesty náhle vstal, setřepal ze sebe hlínu a rozzářily se mu oči upírající se na karavan. Goblini, kteří mu mají krýt záda, jsou v příliš bezpečné vzdálenosti.

Bait a trap, Tharaskal:2D6+1+1 → 9(4 +3 + 1 + 1)#cool
Vlezou rovnou do pasti (jsou obezřetní, vystavuji se většímu nebezpečí: dostávám harm+1)


Hraničářka okamžitě tasila meč, připravená odrazit útok netvora. Drakokrokodýl ale nepostupuje, vyčkává. Oči mu září čím dál víc. Jeden z goblinů začne vykřikovat zpoza kamene:
"Ehm, ehm, jak jsem říkal, než jsem byl tak nezdvořile přerušen, Její Chrabrá Zavalitost vyžaduje úctu a symbolickou úplatu. Než jsem ji ale přemluvil, aby přišla osobně..."

Goblin si všimne, že jej hraničářka neposlouchá, tak zařve: "Odhoď zbraně a dej nám svůj žold. Nebo!"

Go aggro, Tharaskal:2D6+3+1 → 10(1 +5 + 3 + 1)#hard
zkušená hraničářka moc dobře vidí, že bazilišek na vzdálenost far hrozí zkameněním: 3 harm, AP
Její Obludná Nenasytnost, bazilišek Tharagavverug.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Solfernus
Příspěvky: 103
Registrován: 22. 12. 2017, 16:32
Bydliště: Trosky

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Solfernus »

... v Čertově mlýně na Blatech ...

K poledni už je ve mlýně příjemně vyhřáto a světnicí se line příjemná vůně pečené husy. Lidská čeládka je už od rána zapřažená do práce - to víte, někdo to tu musí po včerejšku celé vysmejčit, navařit k obědu a vůbec. A Půta musí dělat, že dělá, kdyby náhodou dorazil nějaký smrtelník. Co naplat, že stavidlo je dole a do náhonu tak neteče voda. Skřípání kola by totiž mohlo probudit dosud podřimující pekelníky. A pak, že čert nikdy nespí...

Jak už to mám ve zvyku, vyspávám až skoro do poledne a pak si rovnou dopřeji lehký oběd - dnes je to husí stehýnko se zelím a knedlíkem. Hovím si ve své pracovně a stůl mám otočený ke krbu. Lusknutím prstů ho nechám vzplanout a druhým lusknutím plameny změní barvu na nazelenalé a začnou se v nich míhat obrazy.

"Hmm...copak to tu máme...čert aby ho...ten spratek Lucius zase dostal povýšení? Zatraceně, přitom to byl právě on, kdo mě navezl do celého toho debaklu! Hmpf! Protekce a protežování...", začnu si pro sebe zlostně mrmlat, zatímco se mračím na vizi v krbu, "No konečně ekonomie...kurz USD...neboli Upsané Smrtelné Duše...klesá vůči-"

Zabouchání na dveře mě vytrhne od sledování Pekelných novinek a trhnu sebou, když dovnitř bez vyzvání vpadne Blekota.
V očích mi zlostně zasvítí, napřáhnu ruku a jak se mi v ní zhmotní pekelný bič, prásknu s ním až jiskry létají. Blekota padne na kolena a začne se choulit na zemi.

"Kolikrát jsem ti říkal, ty plesnivý kozle, že bez vyzvání se dovnitř co?! NELEZE! U všech rohatejch, kdy už se naučíš dobr-...EHM! Správným manýrům?!"

"Š-š-š...-", začne a mě už lezou oči vzteky z důlků (co mě má co uklidňovat nějakým šš!), "š-šéfe, je tu...bu bu bu...Bukeš!"

"Jo tak pan rychtář nás poctil nečekaně brzkou návštěvou? Tak co tady okouníš, smraďochu, marš do sklepa a koukej mu nalít nějaký truňk, co mu rozváže jazyk!"

To by mě zajímalo, co tady dělá Bukeš tak časně. Ale co, pro hříšníky mám otevřeno i přes den. A navíc takové, kteří si myslí, že jsou tak chytří, že se ze všeho nějak vyvlečou. Ale nejen Jobí mlýny melou pomalu a jistě. Necháme Bukeše trochu zahřát a jen ať vyklopí co ví, než se pustíme do nějakých hrátek...

... o pár chvil později ve světnici ...

"Mniši z kláštera, povídáš, rychtáři? To je mi ale překvapení. Hmm, hmm, hmm...a ctihodný otec Silmión? Vida, vida, vida. Tomu se určitě podíváme na zoubek. Pokud se nevypraví dřív oni přímo sem. Koneckonců, mlýnu by možná i prospěla nová fasáda, vyspravit střecha a tak vůbec...ale koukám, že tobě už se třesou prsty při pomyšlení na to, že bys mohl trochu rozmnožit majetek!", zazubím se lišácky a povytáhnu jedno obočí, "Tak co, rychtáři, mariášek nebo očko? Copak vsadíme? Zlaťáčky, službičky...nebo snad i oupis?"

Vidím, že se trochu ošívá. Přinutit tohohle slizouna, aby hrál o duši, to nebude jen tak. Ono na tom vlastně nezáleží. Jeho duše je tak obtěžkána hříchy, že stejně přijde do Pekla, leda kdyby se hodně snažil. On už je takový, že se ze všeho zkusí vykroutit. Ale zase hrabivost mu nedá, aby to nepokoušel...a krůček po krůčku...

"O svou duši hrát nechceš...a já to plně respektuji...byť...nechápu tvé zdráhání...co je to vlastně duše? Viděl jsi jí někdy, rychtáři? Je to takové...nafouknuté nic!", lusknu prsty, "Ale hrajme tedy o něco jiného! Když vyhraju já...pomůžeš mi všemi prostředky a svou nápaditostí svést mnichy ke hříchu a zkazit je. Má moc tak velmi vzroste. A pokud vyhraješ...inu, splním ti jedno přání. Co ty na to, rychtáři?"

Přejedu rukou nad deskou stolu a nechám objevit čertovské karty. Andrášovi zasvítí v očích dychtivost a mě je jasné, že je ruka v rukávě. Zamíchám karty a rozehrajeme partičku...

MANIPULACE: Solfernus:2D6+2 → 10(5 +3 + 2)#HOT
PanDobra: 10+: Obehrál jsi ho - udělá, to co chceš. Očekává, že časem vyhraje, ale můžeš s ním vyjebat


"Nu...tak hezky popřemýšlej, rychtáři, jak na to svádění svatoušků půjdeme.", zazubím se vítězoslavně, když mu trumfem vypálím rybník, "Já se také zamyslím. Ale jako dobr-...EHM!...zkušený...právník si nejprve projdu materiály..."

Poplácám nešťastníka po rameni, vstanu od stolu a dojdu k peci.

"Při Asmodeovi a Belzebubovi, povolávám Knihu Hříchů!", zahřímám, dupnu si a za rachotu hromu se spolu s oblakem pekelného dýmu zjeví veliká kniha vázaná v ošoupané kůži, která rozhodně nevypadá jako zvířecí. Jednou rukou si jí přidržím, nasliním si prst a začnu listovat. "Tak, co to tady máme...eS, eS...Salieri...Semelová...ah, tady...Silmión...detaily a podrobnosti viz. svazek 'Kniha Job', kapitola...hmm, no to jsem si mohl myslet..."

ČERT VÍ...: Solfernus:2D6+2 → 11(5 +4 + 2)#HOT
- Jak se dostat ctěnému otci Silmiónovi na kobylku?
- Koho nebo co miluje nejvíc ze všeho? (doufám, že ne Joba!)
- Jak se ctihodnému otci daří a zda-lipak s ním není něco v nepořádku?
"Zázraky na počkání, nemožné do tří dnů! Stačí jediný podpis tady...a tady.
Ano, výhradně vlastní krví. To víte, byrokracie, to je peklo..."
Deník postavy
Uživatelský avatar
Osadníci
Příspěvky: 190
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Osadníci »

.... v serpentýnách pod Sestrami ...

Přesvědčení a tedy i reakce hrdinky byla determinována s použitím desetistěnné kostky a tabulky na straně 29 DrD1.6. PanDobra:1D10 → 7(7)
Snažím se vší silou zabrzdit vůz před zatáčkou a najednou zaslechnu otravný gobliní hlas. Nemám čas pořádně poslouchat, co se děje, veškerou pozornost věnuji řízení. Konečně se v ostré zatáčce klesání na chvíli zvolnilo a já se můžu podívat co se děje.

"Odhoď zbraně a dej nám svůj žold. Nebo!" zaječí goblin náhle. Podívám se ze svahu.

Před druhým vozem tam stojí obrovské monstrum, oči mu pulzují. Hraničářka třímá v ruce meč, sklání ho a otáčí se k nám a začíná mluvit.

Obrázek
Nevěřím svým očím a uším. Prý: "Tak panstvo, zaplatili jste mi za ochranu před lapky a vlky. Dokonce i gobliny jsem byla ochotná řešit, byť to bylo nad rámec našeho kontraktu. Ale o bazilišcích za celou dobu nepadlo ani slovo. To, že se drakoještěr na cestě objevil je tedy nutné považovat za zásah vyšší moci. Když se pozorně podíváte na stranu 4 našeho kontraktu, na spodním konci, ty drobné elfské runy uvádí že, cituji: »V případě zásahu vis mayor připadá úhrada vícenákladů k tíži klientovi.« Já nemám ve smlouvě uvedeno, že mám s baziliškem bojovat a kvůli vám po mě navíc tahle hrouda zubů požaduje peníze, které mi ze smlouvy právem náleží za ostatní služby."

Všichni se jako jeden muž otáčíme na Karlose, vůdce naší karavany, který připravoval vývěsku na nástěnku, vybíral doprovod, dohadoval podmínky kontraktu a smlouvu podepisoval.

"Celá smlouva byla napsaná obecnou řečí! Já myslel že tyhle klikatiny na kraji stránky jsou ozdůbky," vysvětluje nám Karlos, "nenapadlo mě, že část smlouvy je jiným písmem a ještě v elfštině," dodává vyčítavě směrem k chodkyni. "To ale není můj problém," odpoví mu elfka příkře.

Goblin asi trochu nechápe, že Elfaros změnila strany protože na ní nedočkavě křičí: "Co bude s tím žoldem? Její Přerostlá Ozubenost nerada čeká!"

Teprve když hraničářka začne obcházet a vybírat, tak se zklidní. I baziliškovi přestaly oči tak pulzovat. Ode mně elfka vybírá peníze jako poslední. Mám už jen v podšívce zašitý jen stříbrný prsten, který mi připomíná dívku, kterou jsem kdysi ztratil a tak se pokusím vymluvit. Elfaros nesmlouvavě a zároveň neomylně máchne mečem a přesným sekem rozetne podšívku přesně v místě, kde se šperk skrývá. Vypadne mi na zem.

"Sehni se a podej mi ho. Opatrně, žádné hlouposti," zavrčí na mě a pohodí svou zlatavou hřívou. "Šikovnej," zazubí se, když skončí. Potom odkráčí od karavny směrem k uřvanému goblinovi. A poslední zbytek mých naivních představ o chodcích, kteří chrání pocestné v pohraničí se zhroutí, když zaslechnu, jak mu říká:

"Tady máš ekvivalent mého žoldu, zelenáči. Slyšela jsem, že tvůj pán má zde v kraji doupě a v něm bohatý a překrásný poklad. Určitě by se mu hodila ruka s mečem, která by ho pomáhala chránit. Co myslíš, neukážeš mi, kde přesně ta hrouda zlata leží? Abych věděla, jestli vůbec má smysl tuhle nabídku dávat?"

Při poslední větě se ke goblinkovi hluboce předkloní a mezi prsty stiskne a zacloumá s ďolíčkem na jeho zelené tváři, jako by šlo o malého, roztomilého chlapce.

Tharagavverugu, po úspěšném lupu vzrostla tvá MOC o 1-BARTER. Elfaros ti nabídla své služby jako strážkyně pokladu, pokud ho předtím uvidí - jestli s ní o tom chceš vyjednávat, můžeš zkusit Manipulate. Nebo také můžeš zkusit něco úplně jiného.


Co budeš dělat?
Osadníci, měšťané a vesničané, kteří se vydávají do kraje za štěstím, úrodou, novým životem či vidinou bohatství.
Hrozba
Uživatelský avatar
Tharagavverug
Příspěvky: 270
Registrován: 22. 12. 2017, 16:10

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Tharagavverug »

"Chlapi, přestaňte se smát Grišňákovi, a dva wingmani za mnou."
"Nech si tu elfštinu, Ťoupasi, Elfaros je zabraná."

Grišňák zkouší oplatit hraničářce útok na vlastní důstojnost, ale protože jí nedosáhne na uši, tak toho zase nechá, a bazilišek zdá se vyhrabává nějakou myš z díry vedle cesty. Dva goblini zvednou svého řečníka na ramena a balancují jej tak, aby se mohl opřít loktem o vůz hned u ženské, co vypadá jako manželka vůdce karavany.

"Chodíte sem často?" řekne a zašklebí se. "A nemohl jsem přeslechnout váš rozhovor. Já nejsem 'nějaký goblin'. Já jsem Ťoupas. *Pan* Ťoupas. To je prastaré jméno gobliních hrdinů."

V ten moment se vůz mocně otřese, jak se něj vrazila Tharagavverug, která si našla novou hračku. Z vozu spadne bedna a v ní nástroje.

"To mi připomíná, tu bednu s nářadím berem. Tady za ni jsou nějaké drobné. Abyste neřekli, že my goblini jsme zloději." Pak se goblin nakloní blíž ke Karlosovi a zašeptá: "Potřebovali bychom trpasličí důlní nástroje. Zabouchli jsme si dveře v jedné ruině, jestli víš, co tím myslím. Určitě se můžeme domluvit na dobré ceně. Nemáte něco takového?"

Na trhu, Tharaskal:2D6+1 → 9(2 +6 + 1)#sharp
PD vybere jednu z možností na straně 28


Když Tharagavverug očichala všechny vozy, vrátila se ke hraničářce, šťouchla ji nosem do nohy a postrčila směrem k předsunutému hlídacímu stanovišti v serpentinách.

"Ta nabídka je lákavá, ale Její Nedůvěřivá Šéfovitost by nejradši nejdříve zjistila, jestli se ti dá věř... jestli jsi užitečná. Hned jak se osvědčíš v bitvě, zaškolíme tě, kde je naše doupě a kde je většina z pastí."

Manipulace, Tharaskal:2D6-1 → 11(6 +6 - 1)#hot
Stačí jí slib.
Její Obludná Nenasytnost, bazilišek Tharagavverug.
Deník postavy
Uživatelský avatar
Církev JOB
Příspěvky: 127
Registrován: 27. 12. 2017, 15:15

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Církev JOB »

.... obrazy v peci v Půtově mlýnici ....
Kronika kláštera sv. Joudy píše: 13. duhence léta jóba 752
Dnes do semináře vstoupil bratr Silmión. Mladý pan se k zápisu dostavil ve stavu zhmožděna a zmlácen, že byl, neschopen udržeti pera a tvář měl tak opuchlou, že nebyl schopen mluviti. Důvodem k jeho vstupu do kláštera ukázalo se býti, že předcházejícího měsíce v krčmě U žáby vyvolal rvačku. Nestalo se to poprvé, tato rvačka však měla za následek smrt dvou lidí. Protože nebyla soudem prokázána přímá souvislost a mladý pán nebyl nakonec odsouzen, kumpáni dvou zabitých se spolčili, aby sami vzali spravedlnost do svých rukou. S ohledem na přesilu si mladý pán vedl dobře, zabil další tři násilníky, než jej přemohli a ztloukli. Jeho pan otec se však domnívá, že tentokrát by soudce nemusel býti tak shovívavý a proto se raději rozhodl, že mladý pán Silmión vstoupí do semináře, aby násilným zvyklům odvykl, svůj vztek se ovládati naučil - a také v jurisdikci JOBOvu místo jurisdikce světské spadati za počal.
S ohledem na stav mladého pána a s laskavým zvolením padre Alexandra novický slib složil pan otec, v zastoupení..

....

22. pětence léta jóba 752
Bratr Silmión způsobil rvačku mezi novici, při které k rozbití hlavy bratra Kryšpína došlo. Byla to již rvačka několikátá, kterou v klášteře vyvolal, avšak první s takto vážnými následky. Padre Alexandr mu jako pokání přestavěti klášterní kůlnu poručil.

...

1. desátence léta jóba 752
Bratr Silmión si ošklivě poranil nohu při pádu ze střechy klášterní kůlny. Silmión pokračoval ve svém pokání, navzdory několika naponemutím od padre Alexandra však nehodlal přestati ve svých půtkách s ostatními bratry. Dnes se do potyčky pustil přímo na na kluzké střeše a spadl. Kost jeho nohy je zcela rozlámaná, na dvou místech prořízla sval a trčí ven. Přivolaný felčar prohlásil, že už nejspíš nikdy nebude choditi, nejvýše že dokáže pajdati. Taktéž rvát se již nejspíš nikdy nedokáže a zcela jistě už nikdy nic nepostaví. Zítra mu prý bude nohu napravovati.

2. desátence léta jóba 752
Felčar dnes odpoledne napravoval nohu bratru Silmónovi. Jako lékař nařídil, že před zákrokem je třeba bratra Silmióna opít, aby byly svaly vláčné a utlumila se bolest. Bratr Silmión nabízenou kořalku odmítl. V noci prý k němu promluvil JOB a řekl mu, že když zažije při nápravě tolik bolesti, kolik sám v potyčkách jiným způsobil, bude se moct vrátit ke stavění. Dokonce nakázal felčarovi, že kdyby snad náhodou při rovnání bolestí omdlel, má být nejprve vskříšen za pomocí ledové vody, než bude lékař v rovnání pokračovat. Jeho řev se ozýval klášterem s přestávkami přes čtyři hodiny a ozvěna ho roznášela chodbami.

...

7. třetěnce léta jóba 753
Bratr Silmión již dva měsíce nikoho neuhodil. Našel si novou zálibu - stavění a budování, a ostatním bratrům říká, že kdykoliv dostane chuť někooh udeřit, prostě si najde v klášteře místo, které potřebuje opravit, zvelebit nebo přestavět a pustí se s vervou do práce. Noha ho stále trápí, po klášteře pajdá s dlahami a holemi, avšak zdá se, že felčarovo proroctví se nenaplnilo.

...

31. třetěnce léta jóba 752
Zdravotní strav bratra Silmióna se zlepšuje. Zatímco milosrdné sestry to přisuzují zejména pobytu na čerstvém vzduchu při provozování jeho oblíbené zábavy, padre Alexandr v tom vidí JOBovu odměnu za to, že úspěšně bojuje proti démonu násilí v sobě.

...

28. osmence léta jóba 753
Dnes přišla silná bouře, během které vtrhl do kláštera jistý Johan, odsouzený vrah a násilníka. Hned ve dveřích, které nedopatřením nedovřeli bratři vracející se chvatně z polí, vrahoun přerazil vaz bratra Kryšpína - toho, kterému kdysi Silmión rozbil hlavu a později se stal jeho nejbližším přítelem. Když se to Silmión dozvěděl, vyřítil se na nádvoří kláštera, co mu jen hojící se noha dovolila. Všichni čekali, že opět propadne démonu nenávisti a násilí. Bratr Silmión však v lijáku jen poklekl k mrtvému Kdyšpínovi a zatlačil mu oči. Když jej Johan poprvé udeřil, Silmión povstal - a pak nastavil Johanovi druhou tvář. O okamžik později udeřil do vysokého topolu, stojícího na nádvoří, blesk a ulomená větev spadla a na místě zabila Johana.

...

17. šestence léta jóba 758

Otec Silmión dokončil své studium a vyráží na sever. Říká, že ho láká zbudovat znovu klášter sv. Herberta. Noha ho již bolí jen když se blíží bouřka, déšť nebo musí do vlhkých sklepů. Bratr Silmión říká, že to tam má zůstat, že mu tím JOB připomíná, jaká je správná cesta a co způsobil i musel protrpět, než ji nalezl.
Otec Silmión je polepšený bývalý násilník. Možná kdyby znovu někomu ublížil, podlehl by znovu svým démonům?
Kromě JOBa nadevše miluje svého koníčka - stavění a budování.
Daří se mu dobře, krom občasných bolestí jeho kdysi těžce zraněné, dnes již vyléčené nohy.

Deník Adreáše Bukeše z Obilné píše: Ještě k událostem dnešního dne. Nějak nemám náladu dál hrát, Solferin mě dnes v kartách přehrál a teď kuje pikle proti těm mnichům. A já mu bláhový slíbil, že mu s nimi pomůžu. Trochu mě to štve, vypadali užitečně a stejný trik, jako jsem dnes vyzkoušel na mlynáře, by s nimi jistě šel protočit vícekrát. A ten čert je chce zkazit. Ale co, každý máme stejnou práci a už se vrací, a usmívá se - nejspíš se o nich přeci jen něco dozvěděl. Raději schovám deník a poslechnu si ho.
Solferine, co budeš dělat dál?
Věřící, mniši, knězi, ale také paladini a inkvizitoři, kteří přišli nahradit staré víry a uctívání model a bůžků vírou v Jediného Opravdového Boha JOBa.
Hrozba
Uživatelský avatar
Osadníci
Příspěvky: 190
Registrován: 27. 12. 2017, 15:16

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Osadníci »

... na serpentýnách pod Sestrami ....

Zatímco opatrně projíždím další zátočinu, naše ochránkyně se čile domlouvá se zelenými mužíky, že pro ně někam půjde zabíjet, aby jim ukázala, že je hodna znát cestu k jejich postavy.

A nechutný ještěr mezitím převrhne Karlosův vůz - no dobře mu tak, za to do jaké patálie nás uvedl. Jen mi tím zatarasí cestu. Zastavím jen pár kroků od nich a fascinovaně sleduji, o co se snaží, zatímco čelo naší karavany mizí dole mezi stromy. Jak rád bych taky zmizel, ale protože jsem jel poslední, zjevně si budu muset tenhle šálek hořkosti dopít až do konce.

Zatímco Karlos chvatné sbírá ze země věci, Karlosova žena vysvětluje goblinům, že paklíče, šperháky a páčidla, která chtějí koupit, měli na voze jen v jediné sadě a tu dnes ráno prodali nějaké hobitce ve Vysoké. Chystá se prý s družinou, která je na cestě sem, prozkoumat Posednou, tu osamocenou věž na západě a budou se jí hodit.

Elfka, která nás tak zradila, se mezitím nechává očichávat a postrkovat od toho nebezpečného plaza. Z útržku vět jsem pochopil, že je ochotná jít někam někoho pobít, jen proto aby jí ti goblini ukázali, kde mají pasti a poklad. Vsadím se, že až se to dozví, bodne je do zad přinejmenším stejně, jako nás, ne-li doslovně. Ale plaz i goblini vypadají spokojeně, takže jí to asi žerou.

Tharagavverugu, co budeš dělat dál?
Osadníci, měšťané a vesničané, kteří se vydávají do kraje za štěstím, úrodou, novým životem či vidinou bohatství.
Hrozba
Uživatelský avatar
Tharagavverug
Příspěvky: 270
Registrován: 22. 12. 2017, 16:10

Re: [HRA] Sezení I. - Dobro se představuje

Příspěvek od Tharagavverug »

"Slyšelas, Elfaros? Nářadí mají nějací dobrodruzi. Ukrást jim ho zní jako skvělý způsob, jak si Její Nedůvěřivou Nepřístupnost naklonit a jako nejlepší nápad mi přijde počíhat si na ně na místě. Ukaž, co je v tobě, půjdu s tebou. Jako zálohu za práci pro tebe mám tento stříbrný prstýnek. Připomínal mi dívku, kterou jsem kdysi ztratil." Po Grišňákově tváří se skutálí krokodýlí slza a on vykročí vzhůru do serpentin.

Tharagavverug s tlamou plnou třpytících se věcí chvíli poté spokojeným krokem odchází na severovýchod. Dva goblini nesou nové krumpáče, zbytek se porůznu courá. Za kameny zůstává jeden hlídat.

Elfaros a Grišňák odchází cestou-necestou přímo k Posedné. Tharagavverug se bude chvíli spokojeně válet ve své tůňce pod vodopádem, dokud nezačnou problémy, nebo ji to nepřestane bavit.
Její Obludná Nenasytnost, bazilišek Tharagavverug.
Deník postavy
Odpovědět

Zpět na „[AW] {PbP} Záporáci“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host